MSPH 94 INS 23850/2014-A-10
Č.j.: MSPH 94 INS 23850/2014-A-10

USNESENÍ

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Janoutem v insolvenční věci insolvenčního věřitele: G. P. Investments a.s., IČ 28507461, se sídlem Hellichova 458/1, Praha 1-Malá Strana, PSČ 118 00, proti dlužníkovi: Jaroslav anonymizovano , anonymizovano , bytem Emilie Hyblerové 525/13, 140 00, Praha 11-Háje, korespondenční adresa Kádovská 125, Zvánovice, Praha-východ, o návrhu dlužníka na odmítnutí insolvenčního návrhu a návrhu na vydání předběžného opatření k zajištění předpokládaného vzniku hmotné i nehmotné újmy uložením povinnosti insolvenčnímu navrhovateli složit jistotu ve výši 250 000,-Kč

takto:

I. Insolvenční návrh ze dne 26. srpna 2014 s e n e o d m í t á .

II. Návrh dlužníka na vydání předběžného opatření k zajištění náhrady již vzniklé hmotné škody a společenské újmy uložením povinnosti insolvenčnímu navrhovateli složit jistotu ve výši 250 000,-Kč podle podání dlužníka ze dne 3. září 2014, číslo listu A-9 soudního spisu s e z a m í t á .

III. Povinnost zaplatit soudní poplatek 1000,-Kč za návrh na vydání předběžného opatření se dlužníkovi n e u k l á d á .

Odůvodnění:

Insolvenčním návrhem ze dne 26. srpna 2014 doručeným Městskému soudu v Praze dne 29. srpna 2014 navrhl insolvenční navrhovatel, aby soud vydal rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka. Své oprávnění podat insolvenční návrh odůvodnil insolvenční navrhovatel tím, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 20 166,71 Kč, se zákonným úrokem z prodlení a dalším příslušenstvím v podobě nákladů spojených s uplatněním této pohledávky, která je zajištěna zástavním právem k majetku dlužníka-a to zástavním právem exekutorským zřízeným exekučním příkazem 144EX 217/2011-32 ze dne 17. 8. 2011. Insolvenční navrhovatel získal pohledávku za dlužníkem na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 6. 2014 uzavřené mezi původním dlužníkovým věřitelem-Komerční bankou, a.s. ( postupitelem ) a insolvenčním navrhovatelem ( postupníkem ).

K doložení své pohledávky připojil insolvenční navrhovatel ke svému insolvenčnímu návrhu rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 o nařízení exekuce, vyrozumění Exekutorského úřadu Praha 3 o právní moci usnesení o nařízení exekuce, exekuční příkaz, jímž bylo zřízeno exekutorské zástavní právo k nemovitostem dlužníka, výpis z katastru nemovitostí, smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 5. 6. 2014 a usnesení soudního exekutora JUDr. Miloslava Zeifelhofera, exekutorský úřad Praha 3, o změně v osobě oprávněného.

Insolvenční navrhovatel dále v insolvenčním návrhu ze dne 26. srpna 2014 uvedl, že je mu známo, že vůči dlužníku uplatňuje své splatné a vykonatelné pohledávky i další věřitel-QI investiční společnost, a.s. Tento věřitel má podle tvrzení insolvenčního navrhovatele za dlužníkem pohledávku z titulu nezaplaceného hypotečního úvěru poskytnutého dlužníku dle úvěrové smlouvy reg. č. 5500/139898-01/06/01-001/00/R uzavřené dne 28. 7. 2006, a to pohledávku ve výši 2 189 489,71 ,-Kč splatnou dne 24. 7. 2014. Pohledávka tohoto věřitele je zajištěna zástavním právem smluvním.

Toto své tvrzení dokládá insolvenční navrhovatel výzvou k jednorázovému splacení hypotečního úvěru reg. č. 5500/139898-01/06/01-001/00/R ze dne 3. 7. 2014 adresovanou dlužníku a jeho manželce věřitelem QI investiční společnost, a.s.

Podáním ze dne 3. září 2014 navrhl dlužník, aby insolvenční soud odmítl insolvenční návrh ze dne 26. srpna 2014 a dále aby soud vydal předběžné opatření nařízením povinnosti insolvenčnímu navrhovateli složit jistotu ve výši 250 000,-Kč.

Ve svém podání dlužník uvedl, že se insolvenční navrhovatel svým návrhem domáhá úhrady bagatelní pohledávky ve výši 20 166,71 Kč + příslušenství, a to na základě údajné smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 5. 6. 2014, přičemž uvedená skutečnost se nezakládá na pravdě, neboť proti postoupení pohledávky, resp. proti procesnímu nástupnictví insolvenčního navrhovatele podal dlužník v zákonné lhůtě prostřednictvím Exekutorského úřadu Praha 3-JUDr. Miloslava Zwiefelhofera odvolání. Dále dlužník uvádí, že tvrzení insolvenčního navrhovatele o dalším dlužníkově věřiteli -QI investiční společnost, a.s. rovněž není pravdou. K tomu dlužník uvádí, že v této věci je stále u Obvodního soudu pro Prahu 5 vedeno od roku 2013 řízení pod sp. zn. 42 C 245/2013 a dále pod sp. zn. 11 C 232/2013, kdy Obvodní soud pro Prahu 5 v obou případech rozhoduje o neplatnosti postoupení pohledávky od původního vlastníka pohledávky. S ohledem na tyto doložené skutečnosti proto dlužník odmítá insolvenční návrh, neboť o pohledávce zmíněné insolvenčním navrhovatelem nebylo dosud odvolacím soudem rozhodnuto a Exekutorský úřad pro Prahu 3 dle dopisu ze dne 3. 9. 2014 uvádí jako platného věřitele Komerční banku, a.s. a nikoliv insolvenčního navrhovatele.

Odmítnutí insolvenčního návrhu upravuje ustanovení § 128 insolvenčního zákona, podle něhož insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle názoru soudu není v daném případě tato situace dána.

Podle ustanovení § 105 insolvenčního zákona podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. Tuto povinnost insolvenční navrhovatel splnil, když ke svému insolvenčnímu návrhu připojil jak výše uvedené listiny dokládající jeho pohledávku, tak přihlášku jeho pohledávky. Insolvenční navrhovatel tedy v insolvenčním návrhu uvedl kromě své pohledávky, kterou také doložil, i dalšího věřitele, k jehož pohledávce připojil rovněž listinu tuto pohledávku dokládající. Insolvenční navrhovatel tedy v insolvenčním návrhu uvedl dva věřitele dlužníka, kteří mají za dlužníkem pohledávku po dobu delší 30 dnů po splatnosti a dlužník není schopen tyto své závazky platit, neboť je, v případě závazku vůči insolvenčnímu navrhovateli, neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.

Jelikož insolvenční návrh insolvenčního navrhovatele splňuje formální náležitosti vyžadované insolvenčním zákonem, neshledal insolvenční soud důvody pro jeho odmítnutí, a tedy rozhodl tak, jak je uvedeno v bodě prvním výroku tohoto usnesení.

Dlužník ve svém podání ze dne 3. září 2014 dále uvedl, že si dovoluje soudu zdvořile a uctivě navrhnout, v případě, že doložené důkazy a zcela objektivní důvody pro zamítnutí insolvenčního návrhu neshledá relevantními pro příslušné vydání zamítnutí insolvenčního návrhu, aby v souladu s ustanovením § 82 odst. 4 insolvenčního zákona nařídil údajnému insolvenčnímu navrhovateli složit v rámci předběžného opatření s ohledem na předpokládaný vznik hmotné i nehmotné újmy-jistotu ve výši: 250.000,-Kč, neboť je osobou veřejně známou, tedy publikujícím autorem 11 právních a ekonomických publikací, a dále i aktivním likvidátorem obchodních společností, který s ohledem na podaný insolvenční návrh nemůže s odkazem na platné zákony vykonávat svoji činnost (a kdy mu mj. dle NZ z VH přísluší za jeho činnost milionové odměny).

Podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona může soud předběžným opatřením v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníkovi vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu. Podle ustanovení § 82 odst. 4 insolvenčního zákona lze takové předběžné opatření nařídit jenom na návrh dlužníka podaný při prvním úkonu, který dlužníkovi v řízení přísluší po podání insolvenčního návrhu a jen tehdy, doloží-li dlužník, že mu vznik takové újmy nebo škody zjevně hrozí.

Podle soudu však nejsou v daném případě splněny zákonné podmínky pro vydání předběžného opatření uvedené v § 84 odst. 4 insolvenčního zákona. Jako hlavní důvod svého rozhodnutí vzal soud v potaz to, že dlužník sice navrhl vydání předběžného opatření při svém prvním úkonu, který mu přísluší, ale nijak nedoložil skutečnost, že mu taková škoda nebo jiná újma, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu, vznikla nebo mu její vznik zjevně hrozí. Dlužník se omezil pouze na obecné tvrzení, že je osobou veřejně známou, a to publikujícím autorem 11 právních a ekonomických publikací, dále také aktivním likvidátorem obchodních společností, který s ohledem na podaný insolvenční návrh nemůže s odkazem na platné zákony vykonávat svoji činnost, a tudíž přichází o milionové odměny za svoji činnost.

Toto dlužníkovo tvrzení je pouze hypotetické, neboť dlužník toto své tvrzení nijak blíže nedokládá. Tvrzení dlužníka by se totiž nemělo v žádném případě omezit pouze na vznik možné škody, která by mohla souviset s poškozením jeho dobrého jména či pověsti, případně na zmaření potenciálních zakázek, které za dobu insolvenčního řízení mohl získat. Mělo by se jednat o jednoznačně vyčíslitelnou a přesně identifikovatelnou škodu, jejíž vznik dlužníkovi hrozí a o jejíž neodvratnosti a reálném rozsahu si lze učinit konkrétní představu. Takto vzniklou škodu nebo hrozící škody musí dlužník rovněž doložit.

Soud proto vzhledem k tomu, že dlužník nedostál požadavkům stanoveným insolvenčním zákonem, když nedoložil jednoznačně identifikovatelnou škodu či újmu, která mu zahájením insolvenčního řízení vznikla či hrozí, dospěl k závěru, že návrh na vydání předběžného opatření nesplňuje podstatné požadavky vyžadované zákonem podle § 82 odst. 4 insolvenčního zákona a nelze mu proto v řízení vyhovět. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno shora v bodě druhém výroku tohoto usnesení.

V bodě třetím výroku tohoto usnesení potom soud rozhodl k povinnosti o zaplacení soudního poplatku, kdy podle § 2 odst. 1 písm. a/, § 4 odst. 1 písm. h/ zákona o soudních poplatcích, § 5 zákona o soudních poplatcích a podle položky 5 sazebníku soudních poplatků-přílohy k zákonu o soudních poplatcích, navrhovatel předběžného opatření je povinen zaplatit za návrh na vydání předběžného opatření 1 000,-Kč. Podle § 11 odst. 2 písm. o) zákona o soudních poplatcích je však dlužník v insolvenčním řízení osvobozen od soudního poplatku a dlužník je v daném případě navrhovatelem předběžného opatření. Proto soud rozhodl tak, jak je to uvedeno shora v bodě třetím výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti bodu prvnímu a třetímu výroku tohoto usnesení n e n í odvolání přípustné.

Proti bodu druhému výroku tohoto usnesení j e přípustné odvolání navrhovatele předběžného opatření-dlužníka k Vrchnímu soudu v Praze do patnácti dnů ode dne doručení tohoto usnesení. Odvolání se podává k Městskému soudu v Praze.

V Praze dne 9. září 2014

JUDr. Pavel Janout, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Moravec