MSPH 94 INS 23647/2013-C1-10
MSPH 94 INS 23647/2013-C1-10

Č.j.: MSPH 194 ICm 1301/2015-42

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Janoutem v odpůrčí věci žalobce-Insolvenční v.o.s., IČO: 02564866, se sídlem Sokolovská 266/145, Praha 8, PSČ 180 00, jako insolvenční správce dlužníka Union Tech Concept s.r.o., IČO: 24663786, se sídlem Donská 176/13, Praha 10, PSČ 101 00, za kterou jedná ohlášený společník Ing. Věra Zezulková, proti žalovanému-PB SCOM s.r.o., IČ 25397087, se sídlem Radniční 28, Hranice, PSČ 753 01, zastoupenému Mgr. Davidem Černým, advokátem AK Skalka & Grepl & Černý se sídlem Horní nám. 365/7, Olomouc, PSČ 779 00 o odpůrčí žalobě ze dne 1. dubna 2015 takto:

I. Odpůrčí žaloba žalobce z 1. dubna 2015, doručená soudu 1. dubna 2015 se zamítá. II. Žalovaný má právo vůči žalobci na náhradu nákladů řízení v celkové výši 9 994,-Kč. Tato částka je splatná do deseti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalovaného.

O d ů v o d n ě n í:

Ing. Věra Zezulková, Sokolovská 266/145, Praha 8, PSČ 180 00 v odpůrčí žalobě ze dne 1. dubna 2015 zejména uvedla, že dne 26. srpna 2013 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka Union Tech Concept s.r.o. IČO: 24663786, Donská 176/13, Praha 10, PSČ 101 00 (dále jen dlužník). Městský soud v Praze rozhodl usnesení ze dne 1. dubna o úpadku dlužníka a současně byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka nastaly zveřejněním rozhodnutí v insolvenčním rejstříku dne 1. dubna 2014. isir.justi ce.cz Pokračování-2-MSPH 194 ICm 1301/2015

Žalovaný a dlužník uzavřeli dne 27. března 2013 smlouvu o zřízení zástavního práva k budoucím pohledávkám, a to k zajištění existujících závazků dlužníka vůči žalovanému v celkové výši 893 230,-Kč. Splatnost těchto závazků nastala v lednu a únoru 2013 a žalovaný dlužníku neposkytl přiměřené protiplnění a tak žalovaného zvýhodnil před ostatními věřiteli.

Smlouva o zřízení zástavního práva pak představuje neúčinný právní úkon ve smyslu ust. § 235 a § 241 insolvenčního zákona. Je nesporné, že dlužník předmětný právní úkon učinil v době, kdy byl v úpadku. Platební neschopnost dlužníka vyplývá ze skutečnosti, že dlužník měl v době uzavření smlouvy závazky po dobu delší 3 měsíce po lhůtě splatnosti a tyto závazky neplnil a z rozvahy sestavené ke dni 31. prosince 2012 pak vyplývá, že dlužník byl v úpadku i pro předlužení.

Podle § 241 odst. 3 písm. d) insolvenčního zákona je zvýhodňující právním úkonem také úkon, kterým dlužník poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku věřitele a neobdržel za to jakékoliv protiplnění. Podle § 241 odst. 1 insolvenčního zákona je dále zvýhodňujícím právním úkonem úkon, v jehož důsledku se věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. Dlužník se nacházel v okamžiku uzavření zástavní smlouvy v úpadku a zatížil svůj majetek zástavním právem zřízeným ve prospěch jednoho věřitele-žalovaného. Ostatním věřitelům se tak dostalo nižšího uspokojení.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti žalobkyně navrhla, aby Městský soud v Praze vydal rozsudek, že smlouva o zřízení zástavního práva k budoucím pohledávkám ze dne 27. března 2013 mezi dlužníkem jako zástavcem a žalovaným jako věřitelem je neúčinná a dále, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku.

Žalovaný se vyjádřil k odpůrčí žalobě v podání ze dne 1. ledna 2016 a uvedl, že v první řadě nebyla splněna prekluzivní lhůta uvedená v § 239 insolvenčního zákona pro podání odpůrčí žaloby v délce jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Úpadek dlužníka nastal dne 1. dubna 2014, když dle názoru žalovaného byla pak řádná odpůrčí žaloba doručena soudu až 12. listopadu 2015.

Insolvenční zákon stanoví, že odpůrčí žalobu může v insolvenčním řízení podat pouze insolvenční správce. Insolvenčním správcem dlužníka však nebyla Ing. Věra Zezulková, ale insolvenčním správce dlužníka byla určena společnost Insolvenční v.o.s., IČO: 02564866, se sídlem Sokolovská 266/145, Praha 8, PSČ 180 00.

Podání-odpůrčí žaloba ze dne 1. dubna 2014 byla zaslána na datové schránky odesílatele Ing. Věra Zezulková. Rovněž v samotné žalobě byla Ing. Věra Žežulková označena opakovaně jako žalobce a také jako insolvenční správce dlužníka. Z uvedeného vyplývá, že odpůrčí žaloba byla podána osobou neoprávněnou.

Ing. Věra Žežulková nebyla oprávněna podat žalobu vlastním jménem a žaloba měla být podána jménem insolvenčního správce. Z textu odpůrčí žaloby, ani z jiné skutečnosti však neplyne, že by žaloba byla podána jménem insolvenčního správce, tedy, jiného subjektu, který je k podání odpůrčí žaloby oprávněn. Podání, které by splňovalo náležitosti insolvenčního zákona a Pokračování-3-MSPH 194 ICm 1301/2015

zejména bylo podáno oprávněnou osobou pak bylo doručeno soudu až dne 12. listopadu 2015, tedy zjevně po uplynutí lhůty pro podání odpůrčí žaloby

V případě, že by soud shledal uvedenou námitku za neopodstatněnou, žalovaný nad rámec této argumentace namítl, že smlouva o zřízení zástavního práva k budoucím pohledávkám nebyla uzavírána ze strany žalovaného s úmyslem zkrátit ostatní věřitele dlužníka. Zajištění pohledávky zástavním právem k budoucím pohledávkám je běžně praktikováno v obchodním styku, když takto dojde k dřívějšímu a jistějšímu uspokojení věřitele bez nutnosti vynaložit další náklady spojené se soudním řízení na straně dlužníka. Jedná se tedy o smluvní typ, který je v dané situaci zcela adekvátní a jejím uzavřením nedochází ke zhoršení postavení dlužníka. V době uzavření smlouvy neměl dále žalovaný povědomí o dalších splatných či nesplatných pohledávka dlužníka za třetími osobami a z průběhu celé kontraktace mezi dlužníkem a žalovaným nevyplynulo, že by se dlužník měl nacházet v úpadku a tato skutečnost nebyla patrná ani z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku. Dlužník naopak v bodu 5.1 smlouvy výslovně prohlásil, že jej v uzavření smlouvy nic neomezuje. Pokud by toto jeho prohlášení bylo nepravdivé, pak zjevně uvedl žalovaného v omyl. Je však stále otázkou, zda skutečně byl dlužník v době uzavření smlouvy objektivně úpadku.

S odkazem na uvedené skutečnosti žalovaný navrhl, aby odpůrčí žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta.

Soud v řízení již rozhodnutím ze dne 31. srpna 2015 rozhodl o odmítnutí odpůrčí žaloby ze dne 1. dubna 2015. Toto usnesení však k odvolání usnesením ze dne 22.září 2015 zrušil a vyzval k opravě odpůrčí žaloby. Tato oprava odpůrčí žaloby potom soudu došla dne 10. listopadu 2015.

Soud v této právní věci jednal dne 6. dubna 2017. Z tohoto jednání se žalobkyně omluvila a jednání se konalo za účasti právního zástupce žalovaného. Při jednání žalovaný na svém stanovisku v řízení trval a znovu uvedl, že žaloba byla podána opožděně a je nutno vycházet až z její opravy, které bylo učiněno podáním ze dne 10. listopadu 2015. Původního podání Ing. Věry Zezulkové se pro tyto účely dovolávat nelze, neboť bylo učiněno z datové schránky fyzické osoby Ing. Věry Zezulkové a jménem Ing. Věry Zezulkové a tedy nejednalo se o podání insolvenčního správce v insolvenčním řízení.

Soud při jednání dokazoval :

-usnesením o zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na majetek dlužníka Union Tech Concept, s.r.o., IČO: 24663786 ze dne 1. dubna 2014, toto usnesení bylo publikováno v insolvenčním rejstříku dne 1. dubna 2014 ve 13:34 hod., -odpůrčí žalobou z 1. dubna 2015, -odvoláním žalobkyně ze 4. září 2015, -usnesením Městského soudu v Praze, č.j. 194 ICm 1301/2015-12 a opravou odpůrčí žaloby a odpůrčí žalobou, podání došla Městskému soudu v Praze 10.11 2015. Pokračování-4-MSPH 194 ICm 1301/2015

Žalovaný na závěr jednání žádné další návrhy na dokazování neměl a navrhl s ohledem na provedené dokazování, aby soud v návaznosti na jeho stanovisko v řízení zamítl žalobu žalobkyně z 1. dubna 2015, doručenou soudu 1. dubna 2015 a aby žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení.

Soud dospěl závěru, že právo v řízení svědčí žalovanému. Usnesením o zjištění úpadku a prohlášení konkursu na majetek společnosti Union Tech Concept s.r.o., IČ: 24663786, Donská 176/13, Praha 10, Vršovice, PSČ 101 00 byla insolvenčním správcem v řízení ustanovena společnost Insolvenční v.o.s., IČO: 02564866, se sídlem Sokolovská 266/145, Praha 8, PSČ 180 00 a tato společnost byla na základě § 239 odst. 3 insolvenčního zákona oprávněna ve lhůtě jednoho roku, tedy do 1.dubna 2015, podat odpůrčí žalobu proti žalovanému v daném případě. To se však nestalo a odpůrčí žaloba byla podána Ing. Věrou Zezulkovou, která sice za společnost Insolvenční v.o.s., IČO: 02564866 jedná, ale tuto skutečnost nebylo možno dovodit z žádné okolnosti v podání-odpůrčí žalobě ze dne 1. dubna 2015. I přesto, že se soud rozhodl v řízení pokračovat, lze za dobu řádného uplatnění práva z odporovatelnosti insolvenčním správce ustanoveného v řízení považovat až den 10. listopadu 2015, kdy byla soudu podána oprava odpůrčí žaloby ze dne 1.dubna 2015. V této době to však již bylo pozdě a lhůta k podání odpůrčí žaloby dle § 239 odst. 3 insolvenčního zákona již uplynula a odpůrčí nárok již zanikl. Odpůrčí žalobě ze dne 1. dubna 2015 tak již v řízení nemůže být vyhověno, když tomu brání překážka zániku odpůrčího nároku. Odpůrčí žaloba ze dne 1.dubna 2015 tak nemůže být úspěšná. Proto soud rozhodl tak, jak je to uvedeno shora v bodě prvním výroku tohoto usnesení.

O nákladech řízení rozhodl potom soud s tím, že žalovaný měl v tomto sporu úspěch a tedy má právo podle § 142 odst. 1 o.s.ř. na náhradu nákladů řízení proti žalobci.

Žalovaný má podle soudu a podle vyčíslení předloženého žalovaným ze dne 10. dubna 2017 právo na odměnu advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva, ve vyčíslení uvedené úkony po 3 100,-Kč, celkem odměna 6 200,-Kč, na dva režijní paušály po 300,-Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), tj. celkem režijní paušál je 600,-Kč, na náhradu cestovného ve výši 459,14 Kč, na náhradu za promeškaný čas-10 započatých půlhodin á 100,-Kč, částka celkem 1 000,-Kč a na DPH 21 % ze všech účtovaných položek. Celkem je tedy výše náhrady nákladů řízení tvořena částkami 8 259,14,-Kč + DPH 1 734,42 Kč a dohromady se jedná o částku nákladů řízení ve výši 9 954,-Kč.

Úhrada nákladů řízení náleží podle § 149 odst. 1 o.s.ř. do dispozice zástupce-advokáta žalovaného.

Proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak je to uvedeno shora v bodě druhém výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku j e přípustné odvolání k Vrchnímu soudu v Praze do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku. Odvolání se podává k Městskému soudu v Praze.

V Praze dne 6. dubna 2017 JUDr. Pavel Janout, v.r. Pokračování-5-MSPH 194 ICm 1301/2015

samosoudce Za správnost vyhotovení: Chvojková