MSPH 94 INS 18638/2012-C1-5
MSPH 94 INS 18638/2012-C1-5

Č.j.: MSPH 194 ICm 527/2013-69

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Janoutem v právní věci žalobce-NAVARRO INVEST, s.r.o., IČ 25699237, se sídlem Konviktská 263/5, Praha 1, Staré Město, PSČ 110 00, zastoupeného JUDr. Dušanem Kyseľem, advokátem se sídlem Na Hroudě 3317/26, Praha 10, PSČ 100 00, proti žalovanému-Mgr. Ing. Ivo Hala, se sídlem Anglická 140/20, Praha 2, PSČ 120 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka-RESIDENCE BOLOGNA s.r.o., IČ 27137139, se sídlem Konviktská 263/5, Praha 1, PSČ 110 00, o žalobě žalobce na určení existence pohledávky vůči dlužníkovi

takto:

I. Určuje se, že popřená pohledávka žalobce ve výši 15.146.571,89 Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Městského soud v Praze po spisovou značkou ve věci dlužníka RESIDENCE BOLOGNA s.r.o., IČ: 271 37 139, se sídlem Konviktská 263/5, 110 00 Praha 1 je po právu, a to co do pravosti i do výše, jako pohledávka nezajištěná a nevykonatelná.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokračování-2-MSPH 194 ICm 527/2013

Odůvodnění:

Žalobce v žalobě ze dne 17. února 2013 uvedl, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. října 2012 bylo rozhodnuto úpadku dlužníka-RESIDENCE BOLOGNA s.r.o., IČ: 271 37 139, se sídlem Konviktská 263/5, 110 00 Praha (dále jen dlužník) a dále byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2013 na majetek dlužníka prohlášen konkurs.

Žalovaný, respektive předchůdce insolvenčního správce Mgr. Ing. Ivo Haly ve funci insolvenčního správce v řízení Mgr. Andrea Balážová na přezkumném jednání konaném dne 18.ledna 2003 popřela část přihlášených pohledávek věřitele, přihlášených v celkové výši 22 288 398,03 Kč, a to do výše 15 146 571, 89 Kč. Tato pohledávka byla přihlášena jako nezajištěná nevykonatelná. Pohledávka byla v uvedené části popřena z důvodu jejího zaplacení dlužníkem.

Žalobce s tímto popřením svých pohledávek ve výši 15 146 571, 89 Kč nesouhlasí. Jakkoliv totiž dlužník provedl určité platby ve prospěch žalobce, pohledávky, které žalobce přihlásil do insolvenčního řízení nezanikly, a to ani zaplacením, ani jinak. Žalobce provedl rekonstrukci vzájemných obchodněprávních vztahů s dlužníkem od jejich počátku ode dne 1. března 2004 až do konce dne 15. dubna 2011. Z této roku rekonstrukce vyplývají veškeré vzájemné vztahy mezi žalobcem a dlužníkem, zejména označení a výše vydaných faktur a její zaplacení. Žalobce se domnívá, že částečné popření pohledávek žalované bylo učiněno z toho důvodu, že dlužník předložil potvrzení o zaplacení faktur, které ztotožňoval jejich variabilním symbolem. Ve skutečnosti, ale žalobce došlou platbu započítal vždy na úhradu nejstarších závazků dlužníka vůči žalobci. Tento postup byl logický a je rovněž tak v souladu s příslušnými na daňově-účetními předpisy.

Důležitým mezníkem obchodněprávních závazkových vztazích mezi žalobcem a dlužníkem bylo sepsání dohody o uznání dluhu a dohody se svolením přímé vykonatelnosti, a to notářskou notářkou JUDr. Danielou Jarošovou dne 19. prosince 2008. Tato dohoda byla sepsána ve formě notářského zápisu. Z této dohody vyplývá, že dlužník má závazek k vůči žalobci v celkové výši 10 893 564,-Kč.

Žalobce má za to, že z přehledu vydaných faktur, pohledávek a plateb jednoznačně vyplývá oprávněnost žalobcem přihlášené pohledávky do insolvenčního řízení v plné výši. Proto žalobce navrhl, aby soud vydal rozsudek o určení, že je popřená pohledávka žalobce ve výši 15.146.571,89 Kč, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Městského soud v Praze po spisovou značkouve věci dlužníka po právu, a to co do pravosti i do výše, jako pohledávka nezajištěná a nevykonatelná.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě zejména uvedl, že s argumentací žalobce zásadně nesouhlasí a navrhuje zamítnutí žaloby, zejména s ohledem na to, že k určitým platbám mezi žalobcem a dlužníkem došlo a spornou otázkou zůstala pouze možnost žalobce v podstatě svévolně započítávat došlé platby. Pokračování-3-MSPH 194 ICm 527/2013

Podle žalovaného, s odkazem na § 330 odst. 1 obchodního zákoníku platí, že má-li být věřiteli splněno týmž dlužníkem několik závazků a poskytnuté plnění nestačí na splnění všech závazků, je splněn závazek určený při plnění dlužníkem. Neurčí-li dlužník, který závazek plní, je splněn závazek nejdříve splatný a to nejprve jeho příslušenství. Dlužník označil odeslané platby variabilním symbolem ve formě čísel jednotlivých faktur, které mu žalobce zaslal a je pak zcela zřejmé, které konkrétní závazky vůči žalobci měl dlužník v úmyslu uhradit. Jedná se tak ve své podstatě určení závazku dlužníkem v souladu s § 330 odst. 1 obchodního zákoníku. Podle ustálené judikatury také, určení dluhu ve smyslu ust. § 330 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku může spočívat i v tom, že dlužník poskytl věřiteli plnění ve výši, jež odpovídá právě výší jednoho (a nikoliv jiného) z více závazků dlužníka.

Stačí-li jako označení pouhé dodržení přesné výše dlužné částky, je označení pomocí variabilního symbolu natolik určité, že nemůže být v této souvislosti pochyb o tom, že dlužník své platby jasně označil a zcela jasně určil úhradu konkrétního závazku. Dlužník tak zcela jasně určil, které závazky vůči žalobci má v úmyslu hradí. Žalobce tedy nemohl jednostranně a svévolně určit na úhradu jakých jiných závazků budou platby od dlužníka použity.

Žalobce ve svém podání ze 16.dubna 2015 k vyjádření žalovaného v řízení doplnil, že dlužník identifikoval hrazené závazky tím, že do variabilního symbolu platby uvedl číslo hrazené faktury, ale tuto identifikaci nelze použít za situace, když takto byla zaplacena částka menší nebo naopak větší než to odpovídalo konkrétní dlužné faktuře. S ohledem na účetní legislativu není možné, aby se účetní zápisy opravovaly a tak se korigovaly úhrady faktur dříve zaúčtovaných a aby se tedy korigovaly případy, kdy žalobce postupoval v souladu se zákonem a přijatou platbu použil na úhradu nejstarších závazků. Dne 19.prosince 2008 a 5.listopadu 2007 byly sepsány notářské zápisy, jejichž předmětem bylo uznání dluhu žalovaného vůči žalobci a jelikož žalovaný hradil své závazky vůči žalobci chaoticky, nepravidelně a bez řádu nebyly uznané částky podle notářských zápisů specifikovány variabilním symbolem. Obsah notářských zápisů byl projevem pravé vůle obou stran a žalovaný se nijak nedomáhal propojení úhrad a konkrétních faktur. Následovaly-li, tedy, po sepsání notářský zápisů jakékoliv platby ze strany žalovaného, nemohl žalobce postupovat jinak, než že příslušnou platbu použil na úhradu nejstaršího splatného závazku. Tvrdí-li nyní žalovaný, že platby z jeho strany byly identifikován je to argument účelový, protože pokud identifikace plateb není konzistentním a je zmatečná a zavádějící, potom není možno postupovat podle § 330 odst. 1 věta první obchodního zákoníku. Je možno konstatovat, že identifikace plateb ze strany žalovaného zakládala možnost různého postupu a vzhledem k tomu, že tato praxe nepřesné či absentující identifikace trvala od počátku nájemního vztahu, vytvořil si tak značí objem plateb, kde bylo na žalobci, jak s platbami naloží.

V podání ze dne 17.dubna 2015 žalovaný ještě uvedl, že v obecné rovině je insolvenční správce dlužníka vždy odkázán na součinnost poskytnutou mu ze strany dlužníka a již původní insolvenční správkyně zdůrazňovala, že toto součinnost byla nedostatečná a dlužník insolvenčnímu správci nepředal účetnictví. Původní insolvenční správkyně v rámci přezkumného jednání tak byla odkázána především na součinnost, která jí byla poskytnuta ze strany třetích subjektů. Žalovaných je však i přes tuto situaci přesvědčen, že část přihlášené pohledávky žalobce zaplacena byla, když mnoho splátek mezi žalobcem a dlužníkem proběhlo hotovostní úhradou a bylo by tak zejména na místě Pokračování-4-MSPH 194 ICm 527/2013

a prověřit platby dlužníka na výstupu z účetnictví, které byly provedeny bankovním převodem.

Žalobce pak dále ještě ve svém podání ze dne 23. dubna v 15 uvedl, že důkladně prověřil a prohrál veškerou smluvně korporátní dokumentaci, kterou měl uzavřenou dlužníkem a zjistil, že dlužník společně uzavřením nájemní smlouvy dne 19.srpna 2008 písemně prohlásil, že žalobce je oprávněn použít každou došlou platbu na úhradu nejstarší části dluhu. Žalobce byl tedy oprávněn postupovat tak, jak to uvedl v žalobě Soud v této právní věci jednal ve dnech 18.března 2015, 6.května 2015 a 26.června 2015.

Soud při těchto jednáních dokazoval: -listem seznamu přihlášených pohledávek, č.j.:-B- 6/4 a-B-6/5, ze kterého je zřejmé, že nezajištěná a nevykonatelná pohledávka věřitele-žalobce byla při přezkumném jednání popřena insolvenční správkyní popřena z důvodu, že dle podkladů od dlužníka byly čtyři dotčené faktury ve třech případech zaplaceny a jedna faktura byla zaplacena částečně, -protokolem o přezkumném jednání č.j.:-B-8/2, podle kterého se insolvenční správkyně rozhodla popřít část přihlášeného pohledávky věřitele v rozsahu 15 146 571,89 Kč z toho důvodu, že minimálně část faktur přihlašovaného věřitele byla uhrazena bankovním převodem a proto správkyně nemá důvod domnívat se, že by zbývající část faktur neměla být zaplacena v hotovosti, když to naznačují výpisy z účetnictví, -přehledem placení pohledávek, založeným v příloze k žalobě jako č.l. 1-30, tento přehled nasvědčuje, že všechny pohledávky, faktury a platby, pokud se týkaly dlužníka, byly ze strany žalobce řádně evidovány a byly také řádně započítávány nároky žalobce proti platbám žalovaného, každá žalobcem evidovaná platba byla vždy započtena za nejstarší pohledávku, kterou žalobce měl za dlužníkem, -fotokopií stejnopisu notářského zápisu N980/2008, NZ914/2008, ze kterého je zřejmé, že ke dni 19.prosinci 2008 měl žalovaný za dlužníkem pohledávku ve výši 10 893 564,-Kč, tento dluh vznikl na základě smluv o nájmu bytových a nebytových prostor k nemovitosti Konviktská 5, Praha 1, Staré Město. -prohlášením společnosti ze dne 19. prosince 2008, obchodní společnost RESIDENCE BOLOGNA, s.r.o., tato listina je ověřena Úřadem městské části Praha 1 dne 23. dubna 2015, podle kterého souhlasil žalovaný-dlužník se započtením svých plateb na nejstarší část svého dluhu vůči žalobci.

Soud ze stanovisek účastníků v rozsahu, ve kterém nebyla sporná a z provedeného dokazování dospěl ke skutkovému závěru, že na základě smluvního vztahu o nájmu účtoval žalobce žalovanému fakturami, na které žalovaný sice platil, ale příležitostně a chaoticky tak, že obecně nebylo možné ztotožnit vydané faktury a platby a to ani podle variabilního symbolu. Žalobce proto započítával platby od dlužníka na nejstarší pohledávky. O pohledávkách a platbách vedl žalobce solidní evidenci, která mu umožnila mít o pohledávkách za žalovaným a jejich úhradě seriózní přehled. Přitom, žalovaný žalobci ze smluvního vtahu nepochybně dlužil a to částku na konci roku 2008, jak bylo doloženo fotokopií stejnopisu notářského zápisu N980/2008, NZ914/2008 ve výši téměř 11 mil. Kč. Pokračování-5-MSPH 194 ICm 527/2013

Tedy žalovaný dlužil žalobci ke dni 19.prosinci 2008 řádově stejnou částku, jako je výše pohledávky, která byla popřena v insolvenčním řízení a o kterou se jedná v tomto sporu. Žalovaný na druhé straně žádný hodnověrný přehled o svých závazcích vůči žalovanému neměl a žádnými přesnými a spolehlivými doklady neprokázal, že své závazky vůči žalobci uhradil. Žalovaný nepředal insolvenční správkyni účetnictví, ze kterého by bylo možné činit hodnověrné a pro věc relevantní závěry. Podle soudu, takové závěry z tvrzení žalovaného, případně z jím opožděných navrhovaných prostředků k jejich prokázání již nyní v řízení, také ani hodnověrně a spolehlivě učinit nelze. Stejně tak také insolvenční správkyně pokud popřela přihlášený nárok žalobce při přezkumném jednání vycházela při svém hodnocení spíše z určitých domněnek o pravděpodobností úhrady pohledávek žalobce žalovaným, které vycházely ze sdělení dlužníka, než z konkrétních přesných dokladů o uskutečněných platbách a její argumentace za situace, kdy jí nebylo předáno účetnictví dlužníka, není proto natolik silná, aby dokázala osvědčení a prokázání pohledávek ze strany žalobce a logiku započítávání úhrad na tyto pohledávky ze strany žalovaného, překonat. Soud proto dospěl k závěru právnímu, že za situace, kdy platby žalovaného nebylo možno přesně určit, žalobce správně a v souladu § 330 obchodního zákoníku započítal došlou platbu od žalovaného vždy na úhradu nejstaršího závazku dlužníka vůči žalobci. Výsledná dlužná částka je potom stanovena správně, když o pohledávkách a platbách bylo žalobcem řádně účtováno a zbývající nezaplacená částka představuje pohledávku žalobce jako věřitele za žalovaným jako dlužníkem v insolvenčním řízení.

Proto soud, na základě § odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona rozhodl tak, jak je to uvedeno shora v bodě prvním výroku tohoto usnesení.

V bodě druhém výroku tohoto usnesení rozhodl soud podle § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, podle kterého, ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Proto soud, na základě tohoto ustanovení zákona, rozhodl tak, jak je to uvedeno shora v bodě druhém výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku j e přípustné odvolání k Vrchnímu soudu v Praze do patnácti dnů od doručení rozsudku. Odvolání se podává k Městskému soudu v Praze.

V Praze dne 26. června 2015

JUDr. Pavel Janout, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Hormandlová