MSPH 94 INS 16566/2013-A-49
Č.j.: MSPH 94 INS 16566/2013-A-49

USNESENÍ

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Janoutem k insolvenční věci navrhovatele-QI investiční společnost, a.s., IČ 27911497, Rybná 682/14, Praha 1, PSČ 110 05, zastoupeného Mgr. Dagmar Beníkovou, advokátkou, advokátní kancelář Legionářská 797/3, Olomouc, PSČ 779 00 proti dlužníkovi-Jaroslav Richter, RČ 640516/1532, Emilie Hyblerové 525/13, Praha 11-Háje, PSČ 149 00 o návrhu na vydání předběžného opatření o povinnosti složit na náhradu škody nebo jiné újmy peněžitou částku

t a k t o:

Návrh dlužníka na vydání předběžného opatření ze dne 6. září 2014 se zamítá, povinnost složit do soudní úschovy částku 2 200 000,-Kč se insolvenčnímu navrhovateli neukládá.

O d ů v o d n ě n í:

Insolvenčním návrhem ze dne 5. června 2013 navrhl insolvenční navrhovatel, aby byl zjištěn úpadek dlužníka. Podle insolvenčního navrhovatele dluží mu dlužník částku 1 743 752,90 Kč. Jak navrhovatel uvedl, byl původním důvodem vzniklé pohledávky za dlužníkem hypotéční úvěr, který poskytla Hypotéční banka, a.s. dlužníkovi a Simoně Richterové. K zajištění úvěru byla uzavřena zástavní smlouva.

Dlužník ani spoludlužnice však své platební povinnosti neplnili včas a smlouvou o postoupení pohledávek postoupila Hypotéční banka, a.s. pohledávku za dlužníkem na společnost IT credit, s.r.o. a tato společnost potom dále postoupila pohledávku za dlužníkem na insolvenčního navrhovatele.

Jelikož dlužník ani paní Richterová svou povinnost řádně splácet poskytnutý hypotéční úvěr nesplnili, když ke dni 30. září 2012 byli s úhradou nejstarší dlužné splátky v prodlení 405 dnů, prohlásil insolvenční navrhovatel výzvou ze dne 14. prosince 2012 veškeré poskytnuté finanční prostředky z úvěru za okamžitě splatné a požádal dlužníka o jednorázové splacení úvěru, včetně příslušenství. Ke dni 14. lednu 2013 se jednalo o částku 2 002 295,24 Kč. Insolvenční navrhovatel udělil společnosti G.P. Investments, a.s., identifikační číslo 28507461 zmocnění ke spravování pohledávky za dlužníkem a ta potom vyzvala dlužníka přípisem ze dne 16. ledna 2013 k úhradě dlužné částky. Dlužník na tuto výzvu nereagoval a nic neuhradil. Podle navrhovatele měl dlužník i dalšího věřitele. Uvedené skutečnosti vzbudili podle navrhovatele oprávněnou domněnku, že dlužník není schopen plnit své splatné závazky, neboť je v posledních letech přestal plnit.

Podle navrhovatele tak měl dlužník více věřitelů a závazky k nim neplnil po dobu delší než 3 měsíce a byl tak podle navrhovatele v úpadku.

Dlužník v řízení navrhl, aby byl insolvenční návrh jako neoprávněný a šikanózní soudem odmítnut a řízení bylo zastaveno. Podle dlužníka, nebylo dosud místně příslušným soudem pravomocně rozhodnuto, zda postoupení pohledávky, o kterou opírá navrhovatel svůj návr,h bylo vůbec kdy platné a insolvenční návrh je proto nelegitimní. Není tedy určité, zda je insolvenční navrhovatel skutečným vlastníkem pohledávky a zda je tak legitimován v insolvenčním řízení činit jakékoliv úkony. Přitom, majetek údajného dlužníka činí více než 17 mil. Kč a údajný insolvenční navrhovatel lživě tvrdí, že dlužník má více věřitelů.

Podle dalších sdělení dlužníka nebyla nikdy provedena předchozími vlastníky pohledávky notifikace ve smyslu § 526 odst. 1 občanského zákoníku, který jasně uvádí, že postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi a dokud není postoupení pohledávky dlužníkovi oznámeno nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli, což se v daném případě také stalo. Dlužník prohlásil, že nebyl zákonným způsobem informován, kdo je novým vlastníkem pohledávky a tedy údajným insolvenčním navrhovatelem.

Soud k projednání věci a rozhodnutím o insolvenčním návrhu nařídil jednání, které se konalo 30. října 2013. Soud při jednání zjistil, že dlužník jako navrhovatel vede před Obvodním soudem pro Prahu 5 vůči Hypotéční bance, a.s. spor o neplatnost smlouvy o postoupení předmětné pohledávky s příslušenstvím a dále dospěl k závěru, že není oprávněn vést v rámci insolvenčního řízení spor mezi navrhovatelem a dlužníkem o právní základ pohledávky, kterého se navrhovatel jako důvod pro insolvenční řízení vůči dlužníkovi dovolává a že úkolem insolvenčního soudu je vést řízení o tom, zda dlužník je v situaci úpadku za předpokladu, kdy je jisté nebo alespoň vysoce pravděpodobné, že insolvenční navrhovatel má za dlužníkem existující a splatnou pohledávku, kterou vlastní. Tato skutečnost však v řízení spolehlivě prokázána nebyla a na základě takto zpochybněné pohledávky insolvenčního navrhovatele nebylo namístě v řízení o zjišťování úpadku dlužníka dále pokračovat.

Proto soud na základě § 143 odst. 2 insolvenčního zákona rozhodl usnesením ze dne 11. listopadu 2013 o zamítnutí insolvenčního návrhu navrhovatele.

Proti zamítnutí insolvenčního návrhu se navrhovatel odvolal a navrhoval, aby odvolací soud usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Na základě zpětvzetí insolvenčního návrhu insolvenčního navrhovatele v odvolacím řízení podání ze dne 31. července 2014 zrušil potom Vrchní soud v Praze rozhodnutí Městského soudu v Praze o zamítnutí insolvenčního návrhu ze dne 11. listopadu 2013 a insolvenční řízení zastavil. Usnesení Vrchního soudu v Praze nabylo dne 29. srpna 2014 právní moci.

Za této situace navrhl dlužník podáním ze dne 6. září 2014 vydání předběžného opatření podle § 147 odst. 6 IZ a aby soud uložil insolvenčnímu navrhovateli uložit do úschovy soudu částku ve výši 2 200 000,-Kč.

Dlužník se v podání ze dne 6. září 2014 odvolal na skutečnost, že insolvenční řízení bylo v daném případě zastaveno a uvedl, že mu zahájením neoprávněného a šikanózního insolvenčního řízení vznikla významná újma finanční, ale především ničím nezvratitelná újma zdravotní. Podle dlužníka představuje částka 2 200 000,-Kč základ dosud zcela ne-vyčíslitelné finanční škody a zejména neodstranitelné a trvalé zdravotní újmy, neboť v době podání insolvenčního návrhu byl dlužník plně invalidní v nejvyšším třetím stupni invalidity a jeho zdravotní stav se po roce insolvenční šikany prudce zhoršil, což konstatuje i příslušná lékařská zpráva. Dlužník poukázal na to, že nařízení předběžného opatření nebrání skutečnost, že celkovou výši škody a jiné újmy nelze bez příslušných soudně-znaleckých posudků ke dni podání tohoto návrhu na předběžné opatření zcela objektivně vyčíslit. Dlužník doložil své podání ze dne 6. září 2014 fotokopií usnesení Vrchního soudu v Praze o zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 20013 a o zastavení insolvenčního řízení a fotokopií ambulantní zprávy MEDICON a.s. pacienta Jaroslava Richtera, adresa Ondřejov, Zvánovice 125, PSČ 251 65. Podle § 147 odst. 6 IZ je-li zřejmé, že určité osobě vznikla zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu vinou insolvenčního navrhovatele škoda nebo jiná újma, může insolvenční soud nařídit předběžné opatření, kterým povinné osobě uloží, aby na náhradu této škody nebo jiné újmy složila do úschovy u soudu přiměřenou peněžitou částku. Učiní tak jen na návrh oprávněné osoby podaný do 30 dnů od vydání rozhodnutí o zastavení řízení o insolvenčním návrhu, rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu nebo rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu; předběžné opatření však nelze nařídit před nabytím právní moci takového rozhodnutí. Nařízení předběžného opatření nebrání, že celkovou výši škody nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit. Soud dospěl k závěru, že k uložení povinnosti insolvenčnímu navrhovateli a složení částky 2 200 000,-Kč není v daném případě dán dostatečný důvod, neboť z návrhu dlužníka ani z příloh k návrhu nevyplývá nejen jaká škoda (finanční újma nebo zhoršení zdravotního stavu) měla dlužníkovi jako bezprostřední důsledek podání insolvenčního návrhu insolvenčním navrhovatelem konkrétně vzniknout, nevyplývá z nich ale také nic o tom, jakého konkrétního rozsahu a druhu poškození-zhoršení stavu by se podání insolvenčního návrhu mělo týkat. Zejména z nich ale nevyplývá a nelze to ani dovodit z průběhu insolvenčního řízení, že by taková újma, zhoršení stavu a to zejména zhoršení zdravotního stavu měla vzniknout dlužníkovi z viny insolvenčního navrhovatele zahájením insolvenčního řízení. Soud má za to, že se v řízení, po celou dobu jeho trvání, neobjevila žádná okolnost, která by nasvědčovala tomu, že insolvenční navrhovatel chtěl dlužníkovi zahájením insolvenčního řízení způsobit zdravotní nebo jinou újmu a zhoršení jeho zdravotního stavu, ani to, že by měl vědět nebo předpokládat, že nějaká taková újma bude dlužníkovi podáním insolvenčního návrhu způsobena. V každém případě, nic konkrétního nenasvědčuje tomu a není zde tedy zřejmá žádná příčinná souvislost o tom, jak by se mělo jednání insolvenčního navrhovatele-podání insolvenčního návrhu konkrétně promítnout do finanční a zdravotní situace dlužníka, jejíhož zhoršení se dlužník dovolává. V řízení tak nic nenasvědčuje a neprokazuje, že by příčinou zdravotního stavu dlužníka, případně zhoršení zdravotního stavu dlužníka nebo vzniku jiné újmy na straně dlužníka bylo podání insolvenčního návrhu insolvenčním navrhovatelem. Proto soud rozhodl tak, jak je to uvedeno shora ve výroku tohoto usnesení a návrh na vydání předběžného opatření zamítl.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e přípustné odvolání dlužníka k Vrchnímu soudu v Praze do patnácti dnů od doručení tohoto usnesení. Odvolání se podává k Městskému soudu v Praze.

V Praze dne 10. září 2014 JUDr. Pavel Janout, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Myšáková