MSPH 94 INS 12901/2016-A-6
Č.j.: MSPH 94 INS 12901/2016-A-6

Usnesení

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Janoutem v insolvenční věci dlužníka-SSK FUTURE, IČO: 69347379, Nádražní 1272/15, Praha 5, PSČ 150 00 o návrhu soudního exekutora JUDr. Filipa Exnera, Exekutorský úřad Praha 7, Přívozní 1054, Praha 7 na vydání předběžného opatření v insolvenčním řízení

t a k t o:

Návrh na vydání předběžného opatření, kterým by se omezil účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedený v ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, a to tak, že se soudnímu exekutorovi JUDr. Filipu Exnerovi, Exekutorský úřad Praha 7 umožňuje provést nařízenou exekuci vedenou pod sp. zn. 151 EX 996/15 s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením, po zaplacení nejvyššího podání vydražitelem a po vydání rozhodnutí o vydání vymoženého plnění a po odečtení nákladů exekuce byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn.k dispozici v tomto řízení, s e z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í:

V právní věci sp. zn., v řízení vedeném před Městským soudem v Praze podal věřitel jako insolvenční navrhovatel-JUDr. Vladimír Jaroch, nar. 24.května 20147, Renoirova 650, Praha 5, PSČ 150 00 proti dlužníkovi SSK FUTURE, IČO: 69347379, Nádražní 1272/15, Praha 5, PSČ 150 00 podáním ze dne 30. května 2016 insolvenční návrh spojený s návrhem na zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek.

Insolvenční navrhovatel v návrhu v tomto podání zejména uvedl, že má za dlužníkem pohledávku 7 505 112,-Kč. Tato pohledávka vznikla na základě smlouvy o půjčce, kterou se dlužník zavázal vrátit do 31. prosince 2011. O zaplacení dlužných finančních prostředků je v současné době veden spor u Obvodního soudu pro Prahu 5. Dlužník má přitom i další věřitele, které navrhovatel označil v insolvenčním návrhu. Podle navrhovatel jsou celkové závazky dlužníka nejméně ve výši 12 258 126,28 Kč. Jediným vlastnictvím dlužníka jsou podle navrhovatele nemovitosti v Praze 5, Barrandově-víceúčelová sportovní hala X3M Aréna s přiléhající budovou. Podle insolvenčního navrhovatele je dlužník v úpadku ve formě isir.justi ce.cz předlužení a také proto, že má více věřitelů, závazky po dobu delší než 30 dnů po jejich splatnosti a tato závazky dlužník není schopen plnit, když je neplní ani ve lhůtě 3 měsíců po splatnosti těchto závazků. Soudní exekutor JUDr. Filip Exner, Exekutorský úřad Praha 7, Přívozní 1054, Praha 7 (dále jen soudní exekutor) podáním ze dne 30. května 2016 navrhl v insolvenčním řízení vydání předběžného opatření. Jak soudní exekutor v podání-návrhu na vydání předběžného opatření zejména uvedl, vede proti dlužníkovi exekuci na základě pověření soudního exekutora ze dne 16.října 2016, č.j. 36 EXE 3305/2015-13, které vydal Obvodní soud pro Prahu 5 na základě vykonatelného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. listopadu 2014 k uspokojení pohledávky pana Martina Kondyse. Soudní exekutor dne 25. dubna 2016 vydal dražební vyhlášku č.j. 151 EX 996/15- 108. Dražební jednání se má uskutečnit 31. května 2016, v 10.00 hod. Přitom, v průběhu řízení byl podán insolvenční návrh insolvenčního navrhovatele, insolvenční navrhovatel vyhrožoval soudnímu exekutorovi, že pokud nebude dražba zrušena bude podán návrh na insolvenční řízení, o nárocích insolvenčního navrhovatele nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, insolvenční navrhovatel dosud nedisponuje exekučním titulem, podle soudního exekutora navrhovatel ani nedisponuje legitimní pohledávkou, podání insolvenčního návrhu sleduje pouze cíl zamezit exekuční dražbě. Jak dále uvedl exekutor, dle § 82 odst. 2 insolvenčního zákona může soud předběžným opatřením, v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu, omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele a způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, které jsou uvedeny v § 109 odst. 1 písm. b) a c/ insolvenčního zákona, neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů. Podle soudního exekutora jsou dány důvody zvláštního zřetele, když jediným důvodem podání insolvenčního návrhu je obstruovat exekuční řízení. Jak ještě uvedl soudní exekutor, praktické poznatky z průběhu u některých insolvenční řízení dokládají, že se v některých případech vyskytly pokusy zneužít transparentnosti insolvenčního řízení a účinků spojených s jeho zahájení k poškození zájmů třetích osob nebo dlužníka. Přitom, může jít, jak o záměr sledovaný dlužníkem tak i o záměr sledovaný navrhovatelem. Jedním z opatřením, která mají přispět k efektivnímu zásahu proti takovým postupu, je rozšíření pravomocí insolvenčního soudu při vydávání předběžných opatření. Tím se tedy soudu otvírá možnost povolit exekuci k jejímu dokončení, aby například výtěžek dosažený zpeněžením majetku byl po celou dobu probíhajícího řízení k dispozici insolvenčnímu řízení. Pokud se jedná o podmínku, že předběžné opatření neodporuje společnému zájmu věřitelů, má exekutor za to, že splnění této podmínky je zjevné z toho, že pokud dojde ke zpeněžení majetku a před rozvrhem rozdělované podstaty dojde k zjištění úpadku povinného, bude soudní exekutor povinen vydat výtěžek exekuce insolvenčnímu správci a věřitelé budou uspokojeni stejně, jako by došlo ke zpeněžení v rámci insolvenčního řízení. Věřitelé mají dále možnost přihlásit své pohledávky i do exekučního řízení a budou v rámci rozvrhu v exekučním řízení uspokojováni ve stejném pořadí, jako by byli uspokojováni v insolvenčním řízení. Soudní exekutor poukázal dále na to, že v obdobných věcech již existuje judikatura, například Vrchního soudu v Olomouci, Krajského soudu v Plzni nebylo u Městského soudu v Praze.

Nestanoví-li jinak insolvenční zákon nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně insolvenční zákon odkazuje. Podle o.s.ř., je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření (§ 102 odst. 1 o.s.ř.). Předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením (§ 75c odst.1, písm. a/ o.s.ř.).

Předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také omezit, z důvodů hodných zvláštního zřetele, způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů (§ 82 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona). Pro účely insolvenčního řízení se rozumí společným zájmem věřitelů zájem nadřazený jejich jednotlivým zájmům, je-li jeho cílem, aby zvolený způsob řešení úpadku byl pro ně spravedlivý a výnosnější než ostatní způsoby řešení úpadku; tím není dotčeno zákonem zaručené zvláštní postavení některých věřitelů (§ 2 písm. j/ insolvenčního zákona).

Se zahájením insolvenčního řízení se spojují mimo jiné ty účinky, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze je však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168 insolvenčního zákona) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169 insolvenčního zákona) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 insolvenčního zákona a to s omezeními tímto rozhodnutím založenými.

Podle § 109 odst. 6 insolvenčního zákona se k rozhodnutím a opatřením přijatým při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle § 109 odstavce 1 písm. c) insolvenčního zákona v insolvenčním řízení nepřihlíží. Insolvenční soud může kdykoli i bez návrhu pozastavit vykonatelnost nebo odložit právní moc rozhodnutí nebo opatření přijatých při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle § 109 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona. Účelem vydání předběžného opatření podle § 82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona může být také, z důvodů hodných zvláštního zřetele, eliminovat účinky vyvolané nepoctivými insolvenčními návrhy a ve vztahu k § 109 odst. 1 písm. b) a písm. c) insolvenčního zákona omezit účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, které jsou v § 109 odst. 1 písm. b) a písm. c) insolvenčního zákona uvedeny. U dlužnických insolvenčních návrhů se může jednat o záměr blokovat exekuční řízení insolvenčními návrhy, které nemusí být míněny vážně a jejichž jediným účelem je dosáhnout nemožnosti nastoupení účinků zahájení insolvenčního řízení dle § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona.

Smyslem insolvenčního řízení a oddlužení dlužníka je však především uspořádání a řešení majetkových poměrů úpadku dlužníka za účelem dosažení co nejvyššího a zásadně poměrného uspokojení dlužníkových věřitelů podle zásad insolvenčního zákona. S ohledem na zvláštní charakter insolvenčního řízení, jímž jsou dotčena nejen práva věřitelů jako účastníků řízení, ale též i dalších osob a především také právní zájmy a postavení dlužníka, vyvolává zahájení insolvenčního řízení zvláštní účinky, mezi něž náleží i nemožnost provést nařízený výkon rozhodnutí či exekuci na majetek dlužníka. Insolvenční zákon tak upravuje postup k uspořádávání majetkových poměrů dlužníka vedoucí k uspokojování přihlášených pohledávek dlužníkových věřitelů. Zachování individuální možnosti vymáhání práv jednotlivých věřitelů by tak mohlo kolidovat s účelem insolvenčního řízení.

Soud, aby mohl vyhovět návrhu na vydání požadovaného předběžného opatření by musel mít prokázáno, že jediným důvodem podání insolvenčního návrhu ze strany dlužníka je blokovat realizaci již nařízené nedobrovolné dražby. Tak by tomu bylo zejména tehdy, pokud by soud zjistil, že dlužník podává opakovaně insolvenční návrh tak, aby zabránil zpeněžení svého majetku v rámci nařízené nedobrovolné dražby a následně bere tento návrh zpět, či maří jinak řádný průběh insolvenčního řízení. Taková skutečnost však v řízení a v dané záležitosti najevo doposud nevyšla. Jak soud zjistil ze své evidence, dlužník ani sám na sebe, ani jiný věřitel na dlužníka insolvenční návrh s výjimkou podání ze dne 30. května 2016 dosud nepodal.

Přitom, insolvenční návrh navrhovatele má veškeré náležitosti insolvenčního návrhu podle § 103 a § 105 insolvenčního zákona. Insolvenční navrhovatel svůj návrh doložil, a to zejména fotokopií smlouvy o půjčce ze dne 1. prosince 2008 a s doklady o stavu čerpání půjčky, fotokopií výzvy na dlužníka k úhradě půjčky ze dne 3. listopadu 2012, přihláškou pohledávky insolvenčního navrhovatele jako věřitele do insolvenčního řízení a dalšími doklady. Nelze také podle soudu dospět k závěru, že by Insolvenční návrh byl zjevně bezdůvodný podle § 128a insolvenčního zákona a tedy, že by byl dokládán pohledávkou, ke které se v insolvenčním řízení nepřihlíží, že by byl podáván insolvenční návrh opětovně a že jeho podáním navrhovatel zjevně sleduje zneužití svých práv na úkor dlužníka.

Za takového stavu věci není podle soudu dána situace hodná zvláštního zřetele a není tak namístě aplikovat § 82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona, jenž lze sice použít i na případy, kdy dlužník nebo jiná osoba obstrukčním jednáním znemožňuje provedení dražby nařízené v průběhu exekuce, ale jen výjimečně a za situace, kdy jsou prokázáno zneužívání insolvenčního návrhu dlužníka. V řízení také není osvědčena situace, kdy by vydání předběžného opatření mělo znamenat opatření nutné k provozu dlužníkova podniku, k odvrácení hrozící škody, k plnění vyživovací povinnosti nebo ke splnění procesních sankcí ( § 111 odst. 2 insolvenčního zákona).

Soud má proto za to, že zas všech daných a zmíněných okolností je namístě podání insolvenčního návrhu akceptovat s tím, že tento návrh má prioritu, kterou se musí soud jako vážně míněným projevem vůle nejprve zabývat k dalšímu průběhu insolvenčního řízení.

Soud tak neshledal, za současné situace, uváděné důvody pro vydání předběžného opatření za natolik mimořádné, aby mohly být nepochybně posouzeny jako hodné zvláštního zřetele s důsledky pro omezení účinků zahájení insolvenčního řízení podle § 109 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona. Je tak dána situace, kdy i soudní exekutor musí, i přes svoji, do určité míry opodstatněnou argumentaci, vzniklou právní situaci, s ohledem na platnou a účinnou právní úpravu, respektovat.

Soud tedy neshledal, přes důvody uvedené v návrhu na předběžné opatření, v řízení existenci takových mimořádných důvodů, které by byly hodny zvláštního zřetele a pro které by bylo namístě, aby soud prolomil účinky spojené ze zákona se zahájením insolvenčního řízení. Proto soud rozhodl na základě § 2 a § 82 odst. 1 a 2 písm. b/ insolvenčního zákona tak, jak je to uvedeno shora ve výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Lhůta k podání odvolání však začíná běžet ode dne, kdy bylo toto usnesení doručeno v písemném vyhotovení.

V Praze dne 31. května 2016

JUDr. Pavel Janout, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Chvojková