MSPH 94 INS 12255/2010-C1-2
MSPH 94 INS 12255/2010-C1-2

MSPH 94 ICm 2822/2011-35

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Janoutem v právní věci o vyloučení motorového vozidla z majetkové podstaty žalobce-Oskar Nelz, místem podnikání Na Borku 1528, Kladno, Švermov, PSČ 273 09, identifikační číslo 67299369, zastoupeného Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem, se sídlem nám. Starosty Pavla 40, Kladno, PSČ 272 01 proti žalovanému-Mgr. Josef Neskusil LL.M., se sídlem Šrobárova 5/2183, Praha 3, Vinohrady, PSČ 130 00 jako insolvenční správce dlužníka-UPHOLD s.r.o., Revoluční 1082, Praha 1, PSČ 110 00, identifikační číslo 25444450 o žalobě žalobce ze dne 17.října 2011

takto:

I. Z majetkové podstaty úpadce UPHOLD s.r.o., Revoluční 1082, Praha 1, PSČ 110 00, identifikační číslo 25444450 se vylučuje motorové vozidlo značky Hyundai H1, registrační značky 1SK 29 55, jehož výlučným vlastníkem je žalobce.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů tohoto řízení 17 524,-Kč. Tato částka je splatná do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobce. Pokračování 2 MSPH 94 ICm 2822/2011

Odůvodnění:

Jak uvedl žalobce v žalobě ze dne 17.října 2013 byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20.prosince 2010 pod č.j.-A-13 zjištěn úpadek dlužníka společnosti UPHOLD s.r.o., Revoluční 1082, Praha 1, PSČ 110 00, identifikační číslo 25444450 a insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný. Ten svým přípisem ze dne 16.září 2011 sdělil žalobci, že zahrnul do majetkové podstaty dlužníka motorové vozidlo značky Hyundai H1, registrační značky 1SK 29 55 (dále jen předmětné vozidlo) a to proto, že mezi úpadcem a Václavem Machatou, bytem Hlavní 746, Smržovka byla uzavřena neplatná kupní smlouva týkající se tohoto vozidla a tudíž i navazující právní úkony jsou rovněž neplatné.

Žalobce se zahrnutím motorového vozidla do majetkové podstaty dlužníka nesouhlasil a žádal žalovaného správce o přehodnocení situace a vynětí vozidla z majetkové podstaty dlužníka, žalovaný však na tyto pokusy o mimosoudní vyřízení věci nereagoval.

Žalobci proto nezbylo, než se vyloučení vozidla z majetkové podstaty dlužníka domáhal podáním vylučovací žaloby.

Předmětné vozidlo zakoupil žalobce v dobré víře od pana Louši. Ani žalobce ani Václav Louša nebyli informováni o tom, že v předcházející době snad mělo dojít k neplatnému převodu předmětného vozidla mezi dlužníkem a Václavem Machatou a žalobce v dobré víře vycházel z veřejné listiny-technického průkazu předmětného vozidla v němž bylo uvedeno, že dlužník předmětné vozidlo odhlásil přímo na Václava Loušu, identifikační číslo 41956648. Vzhledem k tomu, že Václav Louša i žalobce jsou podnikatelé a předmětné vozidlo si žalobce pořídil pro výkon podnikatelské činnosti, řídí se vztahy mezi nimi obchodním zákoníkem a to konkrétně § 446 obchodního zákoníku. Lze tedy jednoznačně dovodit, že i v případě vad právních úkonů , jichž žalobce nebyl účastníkem, nabyl žalobce předmětné vozidlo do vlastnictví a zahrnutí do majetkové podstaty dlužníka je tak neoprávněné.

Žalobce proto navrhl, aby bylo rozhodnuto po vyloučení předmětného vozidla z majetkové podstaty dlužníka a žalovanému aby bylo uloženo nahradit žalobci náklady soudního řízení.

Žalovaný insolvenční správce ve vyjádření z 9.ledna 2012 k žalobě o vyloučení uvedl, že při výkonu své činnosti insolvenčního správce zjistil, že dlužník je evidován v centrální evidenci vozidel jako provozovatel i předmětného vozidla za období 19.června 2008 až 3.srpna 2010 a získal pochybnosti o tom, zda toto vozidlo bylo platně převedeno na třetí osobu Václava Machatu a poté na Václava Loušu a následně také na žalobce. Insolvenční správce proto vyzval jmenované k předložení dokumentace týkající se nabytí předmětného vozidla. Vzhledem k tomu, že pochybnosti správce nebyly ani po předložení některých dokumentů žalobcem odstraněny, resp. z dokumentů vyplývá pravděpodobný závěr, že vlastnické právo dlužníka nebylo platně převedeno, sepsal insolvenční správce předmětné vozidlo do majetkové podstaty dlužníka a žalobce o tom dopisem vyrozuměl. Žalobce potom dne 21.října 2011 podal žalobu na vyloučení předmětného vozidla ze soupisu majetkové podstaty dlužníka. Pokračování 3 MSPH 94 ICm 2822/2011

Dle zjištění insolvenčního správce mělo být motorové vozidlo dlužníkem převedeno kupní smlouvou ze 3.června 2010 na Václava Machatu. Tato kupní smlouva byla uzavřena podle občanského zákoníku a neuváděla výši kupní ceny, postrádala tedy podstatnou náležitost a je absolutně neplatná. Vlastnické právo na Václava Machatu tedy nepřešlo. Václav Machata uzavřel dne 15.července 2010 kupní smlouvu s Václavem Loušou, identifikační číslo 41956648. Tato smlouva výslovně uvádí, že se řídí občanským zákoníkem a nebyla tak nepochybně uzavřena mezi podnikateli. Vzhledem k tomu, že se Václav Machata vlastníkem předmětného vozidla nestal, nemohl ani platně převést vlastnické právo na Václava Loušu, který se tak vlastníkem předmětného vozidla také nestal.

Žalobce měl vlastnické právo k předmětnému vozidlu nabýt od Václava Louši kupní smlouvou ze dne 27.srpnu 2010. Tato kupní smlouva se rovněž řídí občanským zákoníkem, neboť z jejího obsahu ani známých okolností jejího uzavření nevyplývá, že by byla uzavřena v rámci výkonu podnikatelské činnosti a kupní smlouva sama odkazuje na ustanovení občanského zákoníku. Jelikož tedy Václav Louša nebyl vlastníkem předmětného vozidla nemohl ani platně převést vlastnické právo na žalobce smlouvou z 27.srpna 2010. Vlastníkem motorového vozidlo je proto stále dlužníka a k soupisu předmětného vozidla do majetkové podstaty dlužníka tak došlo oprávněně.

Žalovaný proto navrhl, aby žaloba žalobce o vyloučení předmětného vozidla z majetkové podstaty dlužníka byla v plném rozsahu zamítnuta.

Soud v řízení nařídil jednání na den 13.listopadu 2013.

Při jednání setrval žalobce na stanovisku v řízení, že se mezi posledním prodávajícím a kupujícím ohledně předmětného vozidla jednalo o obchodně-právní vztah, na který dopadá ust. 446 obch. zák., protože Václav Louša je majitelem autobazaru. Kupovaným automobilem byl Hyundai H1 v úpravě s valníkem a jednalo se tedy nepochybně o vozidlo určené k podnikání.

Žalovaný naopak tvrdil, že veškerá dokumentace svědčí o tom, že se mezi účastníky obchodu jednalo o občanskoprávní vztah a ten je v daném případě stižen neplatností. Jak uvedl žalovaný dále v insolvenčním řízení v konkursu na majetek dlužníka UPHOLD s.r.o. se nepodařilo správci získat od dlužníka žádné prostředky, hodnoty ani dokumentaci.

Soud při jednání dokazoval : -fotokopií kupní smlouvy ze dne 15.června 2010, -fotokopií kupní smlouvy č. 31/10-ze dne 27.srpna 2010 a -fotokopií kupní smlouva ze dne 3.června 2010, -fotokopií technického průkazu-RČ vozidla 9A1 2240 a -fotokopií smlouvy o úvěru ze dne 27.srpna 2010.

Soud při jednání dospěl k závěru, že v řízení je pro další postup v něm rozhodné posouzení, o jaký vztah se jednalo při posledním prodeji předmětného vozidla, tedy, při prodeji mezi Václavem Loušou jako prodávajícím a Oskarem Nelzem jako kupujícím. Pokud by totiž z tohoto právního vztahu svědčilo Oskaru Nelzovi nabytí vlastnického práva, bylo by možno věc vyřešit již na základě této právní skutečnosti a ve sporu rozhodnout. Podle § 446 obchodního zákoníku nabývá kupující vlastnické právo i v případě , kdy prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, ledaže v době, kdy kupující měl vlastnické Pokračování 4 MSPH 94 ICm 2822/2011 právo nabýt, věděl nebo vědět mohl, že prodávající není vlastníkem a že není oprávněn se zbožím nakládat za účelem jeho prodeje.

Podle § 1 odst. 1 obchodního zákoníku upravuje tento zákon jednání podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i jiné vztahy s podnikáním související.

Podle zjištění soudu ze živnostenského rejstříku byli v době obchodu Václav Louša i Oskar Nelz podle § 2 odst. 2 písm. b) obchodního zákoníku podnikateli a z fotokopie smlouvy ze dne 27.srpna 2010 a z fotokopie smlouvy o úvěru z 27.srpna 2013 lze dospět ke spolehlivému závěru, že jako podnikatelé jednali, když prodávající i kupující jsou zde uvedeni se svými identifikačními čísly pod kterými podnikají, předmětem vozidla je užitkový automobil s valníkem učený podle úvěrové smlouvy k běžnému firemnímu podnikání, který je zcela odpovídající typu živnostenského podnikání kupujícího tak, jak toto podnikání a jeho jednotlivé činnosti vyplývají ze živnostenského rejstříku. Pokud jde v této souvislosti o ustanovení ve smlouvě mezi prodávajícím Václavem Loušou a kupujícím Oskarem Nelzem o tom, že se v textu této smlouvy objevuje odkaz na ustanovení § 619 občanského zákoníku pro případ vad prodávané věci, tak z existence tohoto ustanovení není podle soudu správné za daných okolností dovozovat, že se jedná o občansko-právní vztah mezi prodávajícím a kupujícím, neboť toto ustanovení samo, vzhledem ke všem okolnostem obchodu, není dostatečně způsobilé takovou domněnku založit. Otázkou spíše je , zda by takové ustanovení mělo za daných okolností, pokud by nastaly předpoklady pro jeho aplikaci právní účinky, kterých se ustanovení dovolává, ale tím se soud nezabýval, neboť to samo nemá pro posouzení vtahu mezi stranami obchodu, z hlediska toho, zda se jednalo o jednání mezi podnikateli, význam.

Z fotokopie technického průkazu potom vyplývá, že předmětné vozidlo bylo na Václava Loušu evidováno přímo ze společnosti UPHOLD s.r.o. Tedy z technického průkazu nevyplývají žádné skutečnosti o tom, že by v mezidobí měl předmětné vozidlo nabýt ještě někdo jiný (Václav Machata) nebo i jiné skutečnosti, ze kterých by bylo možno usuzovat, že Oskar Nelz měl nebo mohl mít nějaké pochybnosti o vlastnickém právu ze strany prodávajícího.

Soud dospěl také k závěru, že nelze předpokládat, že by nějakými z dalších důkazů navrhovaných účastníky, které soud při jednání neprováděl, bylo možno obchod ohledně předmětného vozidla, jako jednání mezi podnikateli, nějak věrohodně popřít. ¨ Soud proto dospěl k závěru, že v řízení je dána situace podle § 446 obchodního zákoníku, kdy kupující Oskar Nelz nabyl vlastnické právo k předmětnému vozidlu a to i pro případ, že by zde na straně prodávající v době obchodu byly okolnosti, které by vlastnictví předmětného vozidla mohly nějak zpochybňovat. Podle soudu svědčí provedené dokazování o tom, že takové případné okolnosti nemohly být Oskaru Nelzovi v době obchodu známy.

Žalobci tak svědčí vlastnické právo k předmětnému vozidlu a po právu se, ve smyslu § 225 odst. 1 insolvenčního zákona, domáhá vyloučení předmětné věci ze soupisu majetkové podstaty dlužníka.

Soud tak proto na základě § 446 obchodního zákoníku a § 225 odst. 1 insolvenčního zákona rozhodl tak, jak je to uvedeno shora v bodě prvním výroku tohoto rozsudku. V bodě druhém výroku tohoto usnesení rozhodl potom soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. o nákladech řízení ve prospěch žalobce, který měl ve sporu plný úspěch. Pokračování 5 MSPH 94 ICm 2822/2011

Soud přitom vyšel z vyúčtování nákladů řízení předložené právním zástupcem žalobce podáním ze dne14.listopadu 2013,ve kterém právní zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. vyúčtoval na odměně advokáta celkem 12 400,-Kč a to po 3 100,-Kč za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, poradu s klientem v rozsahu 1 hodina a účast při jednání soudu, dále režijní paušál za 4 úkony á 300,-Kč, celkem tedy 1 200,-Kč, dále náhradu za promeškaný čas 4 x 100,-Kč a jízdné za použití osobního automobilu celkem 483,-Kč. Součet těchto uvedených částek je 14 483,-Kč.Právní zástupce žalobce doložil, že se plátcem DPH a včetně DPH tak celková náhrada nákladů řízení činí 17 524,-Kč.

Proto soud rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, jak je to uvedeno shora v bodě druhém výroku tohoto rozsudku.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání k Vrchnímu soudu v Praze do patnácti dnů od doručení rozsudku. Odvolání se podává k Městskému soudu v Praze. Uplynutím lhůty k plnění je rozsudek vykonatelný.

V Praze dne 13. listopadu 2013

JUDr. Pavel Janout, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Hormandlová