MSPH 94 INS 11779/2013-A-15
Č.j.: MSPH 94 INS 11779/2013-A-15

USNESENÍ

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Janoutem v insolvenční věci dlužníka-Michal Vobruba, RČ 700715/0216, Psohlavců 1204/54, Praha 4, PSČ 147 00 k odvolání dlužníka proti usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 11779/2013-A-7 ze dne 2.května 2013 o odmítnutí insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení se v celém rozsahu zrušuje.

Řízení o insolvenčním návrhu dlužníka spojeným s návrhem na oddlužení ze dne 25.dubna 2013 bude po právní moci tohoto usnesení dále pokračovat.

Odůvodnění:

Dlužník podáním ze dne 25.dubna 2013 navrhl povolení oddlužení s tím, že návrh na povolení oddlužení je podáván zároveň jako insolvenční návrh.

Usnesením č.j.-A-7 ze dne 2.května 2013 soud insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení odmítl. Soud v tomto usnesení uvedl, že dle § 389 insolvenčního zákona může insolvenčnímu soudu navrhnout řešení úpadku nebo hrozícího úpadku dlužník, který není podnikatelem. Soud lustrací v živnostenském rejstříku zjistil, že dlužník je registrován v živnostenském rejstříku jako podnikatel a to pod identifikačním číslem 41839439. Proto soud na základě § 128 odst. 1 a § 389 odst. 1 insolvenčního zákona rozhodl o odmítnutí insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení.

Dlužník se podáním došlým soudu dne 9.května 2013 včas proti uvedenému rozhodnutí odvolal a uvedl, že mu nelze odpírat oddlužení proto, že vykonává k zaplacení svých dřívějších závazků jinou výdělečnou činnost. Dlužník si tak opatřuje příjem, který hodlá použít ke splácení svých dluhů. Pro závěr, že jde o podnikatele není určující zápis v živnostenském rejstříku a je znám případ, kdy bylo povoleno oddlužení dlužnici, jejíž dluhy z podnikání činily více než třetinu závazků a splátky v oddlužení hodlala hradit příjmy z podnikání. Soud slyšel dlužníka k podanému odvolání dne 3.července 2013 a zjistil, že dlužník je zaměstnán v pracovním poměru jako manažer zakázek a denně dochází do zaměstnání. Má čistý příjem ze zaměstnání měsíčně 8.900,-Kč. Dlužník chce v pracovním poměru setrvat i nadále, i když možná změní zaměstnavatele z důvodu lepších podmínek v novém zaměstnání. dlužníkovi umožňuje dodatečný příjem. Na tento příjem však nemůže spoléhat, je nejistý a doplňkový i z hlediska výše získávaných částek a také proto, že někdy je datum splatnosti třeba dva měsíce a na příjem je potřeba relativně dlouho čekat. Dlužník neví o tom, že by měl nějaké dluhy z podnikání.

Podle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona, se pro insolvenční řízení použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li zákon jinak nebo není-li to v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 210a o.s.ř. usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek nebo usnesení, z něhož nenabyla dosud práva jiná než odvolatel, nebo usnesení o uložení pořádkového opatření, nebo usnesení o odmítnutí žaloby, popřípadě jiného návrhu na zahájení řízení, nebo usnesení o odvolání, anebo usnesení o předběžném opatření podle § 76a o.s.ř., může k odvolání změnit přímo soud prvního stupně, pokud odvolání v celém rozsahu vyhoví.

Soud dospěl k závěru, že tento postup lze v daném případě přiměřeně použít i pro dané insolvenční řízení a že se v daném případě ohledně usnesení č.j.-A-7 ze dne 2.května 2013 jedná o obdobný typ usnesení jako ta uvedená v § 210a o.s.ř. a že z usnesení o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení ze dne 2.května 2013 dosud žádná osoba práva nenabyla a současně, že dlužník nesouhlasí s tím, že je v postavení podnikatele a řešení jeho situace ustanovení § 389 odst. 1 insolvenčního zákona nebrání. Tedy, v řízení jsou dány podmínky právní, aby odvolání bylo možno vyhovět.

Soud dále dospěl ke zjištění, že skutkově je v daném případě rozhodující, že dlužník má pravidelné příjmy z pracovního poměru a příjmy z činnosti osoby samostatně výdělečně činné jsou v této souvislosti vedlejší, doplňkové a spíše nárazové, které hodlá použít pro účely oddlužení. Nepředpokládají se dluhy ze samostatné výdělečné činnosti dlužníka. Lze tak dospět k závěru, že ustanovení § 389 odst. 1 insolvenčního zákona na dlužníka proto přímo nedopadá a tedy v daném případě není překážkou pro to, že by úpadek dlužníka nemohl být řešen oddlužením a v řízení o zjištění úpadku dlužníka a povolení oddlužení že by nemohlo být dále pokračováno.

Proto soud, na základě § 7 insolvenčního zákona a § 374 odst. 3 o.s.ř. rozhodl vyhovět odvolání v plném rozsahu a tedy rozhodl tak, jak je uvedeno shora ve výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je přípustné odvolání k Vrchnímu soudu v Praze do patnácti dnů od doručení tohoto usnesení. Odvolání se podává k Městskému soudu v Praze.

V Praze, dne 4. července 2013

JUDr. Pavel Janout, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Boďová