MSPH 93 INS 9524/2017-A-88
Č.d. MSPH 93 INS 9524/2017-A-88

Usnesení

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Hanou Homolovou v insolvenční věci dlužníka: Delta Capital, a.s., IČO 27387291, sídlem Americká 340/31, 120 00 Praha 2, zastoupeného advokátem JUDr. Jiřím Ctiborem LL.M, Ph.D., sídlem Národní 973/41, 110 00 Praha 1, zahájené na návrh: a) PESKIM s.r.o., IČO: 27436781, sídlem Bucharova 1314/8, 158 00 Praha 13, zastoupeného advokátem Mgr. Ing. Jiřím Komárkem, sídlem Podlužanská 2203, Újezd nad Lesy, 190 16 Praha 9 a b) MSB Legal, v.o.s., IČO 26770385, sídlem Bucharova 1314/8, Praha 13, zastoupeného advokátem Mgr. Ing. Jiřím Komárkem, sídlem Podlužanská 2203, Újezd nad Lesy, 190 16 Praha 9, o návrhu dlužníka na nařízení předběžného opatření

takto:

I . Návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by soud uložil navrhovateli a) a Petru Michalovi, nar. bytem aby společně a nerozdílně složili do úchovy soudu částku 10.700.000,-Kč na náhradu škody vzniklé v důsledku insolvenčního řízení zahájeného na návrh navrhovatele a) s e z a m í t á .

II. Dlužníkovi se po právní moci tohoto usnesení vrací složená jistota ve výši 50.000,-Kč.

Odůvodnění:

Podáním ze dne 05.05.2017 se PESKIM s.r.o. (dále jen navrhovatel a)) domáhal zjištění úpadku Delta Capital, a.s. (dále jen dlužník). Podáním ze dne 23.11.2017 k řízení přistoupil MSB Legal, v.o.s. (navrhovatel b)). Rozhodnutím zdejšího soudu č.d. MSPH 93 INS 9524/2017-A-37 ze dne 19.07.2017 soud insolvenční návrh zamítl z důvodu, že bylo prokázáno, že dlužník uhradil pohledávku navrhovatele a) i dalšího označeného věřitele společnosti WILSEA, s.r.o. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno Vrchním soudem v Praze č.j. 4 VSPH 1526/2017-A-83 ze dne 27.11.2017 a nabylo právní moci dne 28.11.2017.

Podáním ze dne 18.08.2017 se dlužník domáhal nařízení předběžného opatření, jímž by soud uložil dle ust. § 147 odst. 6 insolvenčního zákona (dále jen IZ) navrhovateli a) a Petru Michalovi ve funkci jednatele navrhovatele a), aby společně a nerozdílně složili do úchovy isir.justi ce.cz soudu částku 10.700.000,-Kč na náhradu škody, jež mu měla vzniknout v důsledku podání insolvenčního návrhu.

Dlužník tvrdil, že insolvenční návrh byl zjevně nedůvodný, veškeré označené pohledávky byly sporné a v důsledku zahájení insolvenčního řízení mu vznikly obrovské škody, neboť byl vůči němu bankou zastaven proces schvalování úvěru, bylo ohroženo uzavření smluv se zdravotními pojišťovnami, hrozilo mu ukončení spolupráce se novými investory, byla ohrožena jeho účast na projektu Evropské banky pro obnovu a rozvoj zaměřeného na Bělorusko, vynaložil zvýšené náklady na komunikaci se smluvními partnery a vydávání tiskových prohlášení ve výši 100.000,-Kč, byl nucen uhradit sporné pohledávky navrhovatele a) a společnosti WILSEA, s.r.o. ve výši 9,448.456,64 Kč, došlo k zásahu do jeho práva na ochranu dobré pověsti, za což požaduje přiměřené zadostiučinění ve výši 10.000.000,-Kč, byl nucen vynaložit na náklady právního zastoupení částku převyšující 500.000,-Kč, a na ověření svých účetních dokladů nejméně 100.000,-Kč. Celkovou výši škody v podobě materiální i nemateriální újmy vyčíslil na 10,700.000,-Kč s tím, že ji hodlá vymáhat soudně postupem dle ust. § 147 IZ. K osvědčení svých tvrzení předložil přepis reportáže ze dne 15.05.2017, článek z internetového deníku Euro ze dne 11.05.2017, článek z internetové stránky Transparency International ze dne 31.05.2017, zápis z interpelace ministra dopravy ze dne 18.05.2017, Prohlášeni dlužníka k insolvenčnímu návrhu ze dne 14.05.2017, prohlášení dlužníka ze dne 24.05.2017, prohlášení společnosti ZCH Legal o výši odměny, plnou moc udělenou navrhovatelem Mgr. Ing. Jiřímu Komárkovi, článek z internetové verze deníku Česká pozice ze dne 24.06.2016, článek z internetového deníku idnes.cz ze dne 25.01.2017, článek z internetové verze deníku Aktuálně.cz ze dne 21.03.2014.

Dle ust. § 147 odst. 6 IZ je-li zřejmé, že určité osobě vznikla zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu vinou insolvenčního navrhovatele škoda nebo jiná újma, může insolvenční soud nařídit předběžné opatření, kterým povinné osobě uloží, aby na náhradu této škody nebo jiné újmy složila do úschovy u soudu přiměřenou peněžitou částku. Učiní tak jen na návrh oprávněné osoby podaný do 30 dnů od vydání rozhodnutí o zastavení řízení o insolvenčním návrhu, rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu nebo rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu; nebyl-li insolvenční návrh odmítnut podle § 128a, nelze předběžné opatření nařídit před nabytím právní moci takového rozhodnutí. Nařízení předběžného opatření nebrání, že celkovou výši škody nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit. Při nařízení předběžného opatření dále insolvenční soud postupuje obdobně podle § 100 odst. 2 a 3 IZ.

Podle ust. § 147 odst. 1 IZ bylo-li řízení o insolvenčním návrhu zastaveno nebo byl-li insolvenční návrh odmítnut vinou insolvenčního navrhovatele, má osoba, které zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu vznikla škoda nebo jiná újma, právo na náhradu takové škody nebo jiné újmy vůči insolvenčnímu navrhovateli. V pochybnostech se má za to, že insolvenční navrhovatel zavinil zastavení insolvenčního řízení nebo odmítnutí insolvenčního návrhu. Právo na náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavce 1 lze uplatnit také tehdy, byl-li insolvenční návrh zamítnut; to neplatí, jestliže insolvenční návrh byl zamítnut proto, že dlužník po jeho podání splnil závazky, které osvědčovaly jeho úpadek, nebo proto, že se s věřiteli dohodl na jiném způsobu plnění těchto závazků, anebo z důvodu uvedeného v § 143 odst. 3 IZ.

Z uvedené zákonné úpravy plyne, že základním předpokladem pro nařízení předběžného opatření podle ust. § 147 odst. 6 IZ je přípustnost podání žaloby dle ust. § 147 odst. 1 až 3 IZ, neboť složená částka má sloužit k zajištění uspokojení posléze soudem vydaného rozhodnutí o povinnosti k náhradě škody (ust.§ 100 odst. 3 IZ).

Soud proto nejprve šetřil, zda lze dlužníkem tvrzenou škodu uplatnit postupem dle ust. § 147 odst. 4 IZ u soudu, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Insolvenční návrh byl v projednávané věci pravomocně zamítnut, a to proto, že dlužník po jeho podání splnil své závazky vůči navrhovateli a) a dalšímu označenému věřiteli, jimiž navrhovatel a) osvědčoval jeho úpadek. Právo uplatnit náhradu škody nebo jiné újmy vůči navrhovateli a) dlužníkovi proto nesvědčí (ust. § 147 odst. 2 IZ).

Za této situace považoval soud za nadbytečné zabývat se tím, zda dlužník řádně osvědčil vznik škody a její příčinnou souvislost s podáním insolvenčního návrhu či s opatřeními přijatými v jeho průběhu a návrh na nařízení požadovaného předběžného opatření zamítl.

Bodem II. výroku pak soud rozhodl o vrácení složené jistoty ve výši 50.000,-Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího; osobou oprávněnou k podání odvolání je navrhovatel předběžného opatření.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Lhůta k podání odvolání však začíná běžet ode dne, kdy bylo toto usnesení doručeno zvláštním způsobem.

V Praze dne 18. prosince 2017

JUDr. Hana Homolová, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Kantová