MSPH 93 INS 697/2015-P48-4
MSPH 93 INS 697/2015-P48-4

č. j.: MSPH 193 ICm 4942/2015-42 (sp. zn. MSPH 93 INS 697/2015)

USNESENÍ

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Vaňousem ve věci žalobce: UniCredit Leasing CZ, a.s., IČO 158 86 492, se sídlem Želetavská 1525/1, 140 10 Praha 4, práv. zast. Mgr. Petrem Šabatkou, advokátem, advokátní kancelář DLA Piper Prague LLP, Perlová 5, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: JUDr. Michal Krejčí, IČO 149 97 096, se sídlem K Cementárně 1427/1a, 153 00 Praha 5, insolvenční správce dlužníka CARE CAR a.s., IČO 273 79 809, se sídlem Prokopova 156/11, 130 00 Praha 3, práv. zast. Mgr. Janem Voleským, advokátem, Staropramenná 17, 150 00 Praha 5, o žalobě na určení pořadí pohledávky,

takto:

I. Řízení s e z a s t a v u j e dle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. pro zpětvzetí žaloby.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám právního zástupce žalovaného na náhradě nákladů řízení částku 6.800,-Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Žalobci se vrací poměrná část soudního poplatku v částce 4.000,-Kč, tato bude vrácena účtárnou Městského soudu v Praze po právní moci tohoto usnesení. Žalobci se současně ukládá, aby ve lhůtě 1 týdne od doručení tohoto usnesení soudu sdělil číslo účtu, na který mu má být vrácen přeplatek soudního poplatku.

Odůvodnění:

Od odůvodnění výroku I. tohoto usnesení upuštěno v souladu s ustanovením § 169 odst. 2 o.s.ř.

Odůvodnění výroku II.-III. :

Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř., podle něhož je žalobce, který zavinil, že řízení muselo být zastaveno, povinen hradit jeho náklady, když žalobce vzal zpět jak podanou žalobu, ovšem nikoliv pro chování žalovaného.

Podle ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř. platí, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). V citovaném ustanovení (a v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.) se promítají zákonné principy, dle nichž náhrada nákladů zatěžuje stranu, isir.justi ce.cz pokračování 2 93 ICm 4942/2015 jež ve sporu nebyla úspěšná, popřípadě účastníka, který zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Náklady účastníka řízení přitom představují majetkovou újmu (zásah do majetkové sféry), kterou účastník utrpěl v adekvátní příčinné souvislosti se samotným řízením. Z ustanovení § 142 a násl. o.s.ř. dále plyne, že tento zásah je účastník bez náhrady povinen strpět zásadně jen tehdy, pokud jej sám způsobil. Institut náhrady nákladů řízení tak představuje zvláštní případ náhrady škody, a to škody, která účastníkovi vznikla v souvislosti se sporným řízením. V tomto smyslu je třeba rozumět i zásadě úspěchu ve věci, která ovládá náhradu nákladů sporného řízení. Stejným způsobem je nutno hledět i na zásadu zavinění obsaženou v § 146 odst. 2 o.s.ř.. V případě zastavení řízení nemůže řízení dojít do stádia meritorního rozhodování. Proto nelze k určení, kdo vznik nákladů řízení způsobil, užít kritéria úspěchu ve věci a tímto kritériem se stává právě zavinění toho (chápáno v čistě procesním slova smyslu), kdo zavinil, že řízení nemohlo dojít do stádia meritorního rozhodování (srov. k tomu nálezy I. ÚS 315/07 a I. ÚS 1227/09).

Protože nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem vyplývajícím z práva procesního (nikoliv hmotného), je třeba posuzovat to, zda žaloba byla podána důvodně, z hlediska procesního-tj. z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k nároku uplatněnému žalobcem, tj. zda se žalobce domohl uplatněného nároku či nikoliv.

Žalobce žaloval na určení, že jeho pohledávka přihlášená v celkové výši pohledávky 1.296.707,80 Kč do insolvenčního řízení, je zajištěná motorovými vozidly Kia Cee´d WA, VIN U5YHB811ACL209243; Kia Cee´d SE, VIN U5YHB516ACL291295; Kia Picanto, VIN KNABE511ACT017745 a Kia Picanto, VIN KNABE511ACT017456, a to za situace, že předmětné osobní automobily nebyly a nejsou sepsány v majetkové podstatě dlužníka. Pokud pak žalobce argumentoval tím, že žalovaný až během incidenčního sporu doložil, že předmětné osobní automobily byly zpeněženy ještě před zahájením insolvenčního řízení, a že z tohoto důvodu je na místě rozhodnout tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu řízení, pak soud se s tímto názorem neztotožňuje. Žalobci bylo-ze soupisu majetkové podstaty, tak jak byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku-známo, že předmětné osobní automobily nebyly a nejsou sepsány v majetkové podstatě dlužníka, neměl tedy důvod přihlásit pohledávku jako zajištěnou, resp. neměl důvodu ohledně tvrzeného zajištění podávat předmětnou žalobu-pokud by snad předmětné osobní automobily byly kdykoliv v budoucnu do majetkové podstaty insolvenčním správcem sepsány, otevřela by se žalobci-dle ustálené judikatury (reprezentované usnesením Nejvyššího soudu pod sen. zn. 29 NSČR 32/2011 publikovaného pod číslem 112/2012 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek)-nová lhůta pro to, aby přihlásil svou pohledávku jako zajištěnou.

V dané věci tak zastavení řízení zavinil ve výše uvedeném smyslu žalobce, který vzal zpět svou žalobu, k zastavení řízení pak nedošlo v důsledku splnění uplatněného nároku ze strany žalovaného. V takovém případě je proto třeba při rozhodnutí o nákladech řízení aplikovat ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř., podle něhož jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit náklady řízení. Přitom toto zavinění je třeba vždy posuzovat výlučně z procesního hlediska. Výrokem II. tak soud rozhodl o nákladech řízení, a to tak, že žalovaným požadované náklady řízení tvoří náklady právního zastoupení dle § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.-2 úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis vyjádření ve věci) po 3.100,-Kč/1 úkon, a dále dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/96 Sb. (advokátního tarifu) režijní paušály za tyto 2 úkony právní služby á 300,-Kč. Jelikož advokát žalobce není plátcem DPH, celkové náklady řízení tak představují částku 6.800,-Kč, kterou soud žalovanému vůči žalobci na náhradě nákladů řízení výrokem II. přiznal. pokračování 3 93 ICm 4942/2015

Soud výrokem III. rozhodl, že žalobci bude vrácena část soudního poplatku (žalobce na soudním poplatku zaplatil 5.000,-Kč), a to dle ust. § 10, odst. 3, zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (tj. dle znění účinného od 1.9.2011), dle něhož soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1.000,-Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Soud z tohoto důvodu rozhodl o vrácení částky 4.000,-Kč. Soud dále uložil žalobci povinnost označit číslo účtu, na který má být vrácen přeplatek soudního poplatku.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 16. listopadu 2016

JUDr. Petr Vaňous, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Jana Křížková