MSPH 93 INS 5826/2011-C3-2
MSPH 93 INS 5826/2011-C3-2

Č.j. MSPH 93 ICm 2408/2012-63

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Markétou Slámovou v právní věci žalobce: David Oravec, nar. bytem práv. zastoupen JUDr. Lucií Pelikánovou, advokátkou se sídlem Pod Hybšmankou 19/2339, 150 00 Praha 5 proti žalované: ZILVAROVÁ CTIBOR HLADKÝ v.o.s., IČ: 272 22 861, sídlem Národní 41/973, 110 00 Praha 1, insolvenční správce dlužníka Optimo Ventura spol. s r.o., IČ: 271 11 873, sídlem Roháčova 170/8, 130 00 Praha 3-Žižkov, zastoupeného Mgr. Janem Radou, advokátem advokátní kanceláře ZILVAROVÁ CTIBOR HLADKÝ v.o.s., IČ: 272 22 861, sídlem Národní 41/973, 110 00 Praha 1, o vyloučení majetku z majetkové podstaty,

takto:

I. Osobní automobil tov. zn. Honda Accord Tourer, VIN JHMCN27204C202069, RZ 3A82847 se vylučuje ze soupisu majetkové podstaty dlužníka Optimo Ventura spol. s r.o., IČ: 271 11 873, sídlem Roháčova 170/8, 130 00 Praha 3-Žižkov.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce z majetkové podstaty dlužníka Optimo Ventura spol. s r.o., IČ: 271 11 873, sídlem Roháčova 170/8, 130 00 Praha 3-Žižkov na nákladech řízení částku ve výši 18 456,-Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou ze dne 13. srpna 2012, doručenou zdejšímu soudu dne 15. srpna 2012, domáhal vyloučení osobního automobilu zn. Honda Accord Tourer, VIN: JHMCN27204C202069, SPZ: 3A8 2847, rok výroby 2004 (dále jen automobil ) ze soupisu majetkové podstaty dlužníka ze dne 19.6.2012, evidovaného pod položkou č. 19. Žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že je výlučným vlastníkem automobilu, neboť vlastnické právo bylo na pokračování-2-MSPH 93 ICm 2408/2012

žalobce převedeno na základě smlouvy o koupi osobního motorového vozidla uzavřené mezi dlužníkem jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím dne 30.7.2009 (dále jen kupní smlouva ), s tím, že automobil byl žalobci předán dne 12.8.2009. K tomuto datu rovněž bylo vlastnické právo žalobce zaevidováno do centrálního registru silničních vozidel. Dodatečně žalobce uvedl, že automobil nabyl za vyšší cenu, než byla tržní cena stanovená v posudku soudního znalce Radka Šlapáka, neboť automobil v době převodu byl nepojízdný a náklady na jeho opravu si hradil žalobce sám. A vzhledem k tomu, že nabyl automobil za protihodnotu nižší než jedna desetina upsaného základního kapitálu, nevztahují se na něj podmínky prodeje dle ustanovení § 196a zák. č. 513/1991 Sb., Obchodního zákoníku (dále jen ObchZ ).

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že kupní smlouva ze dne 30.7.2009 uzavřená mezi dlužníkem a žalobcem je absolutně neplatná, neboť nebyla dodržena ustanovení obchodního zákoníku ohledně podmínek prodeje mezi dlužníkem a žalobcem s odkazem na ust. § 196a ObchZ. Žalovaný především namítá, že žalobce v době uzavření kupní smlouvy byl jednatelem a společníkem dlužníka, a byly tak propojenými osobami ve smyslu ust. §196a ObchZ a majetek nabývaný mezi těmito osobami v hodnotě alespoň ve výši jedné desetiny základního kapitálu, musí být převeden na základě znaleckého posudku a současně se souhlasem Valné hromady dlužníka. Žalovaný poukazuje zejména na to, že kupní cena za automobil ve výši 110 000,-Kč byla podstatně podhodnocena, neboť se v současné době automobily tohoto typu a stáří prodávají v rozmezí 150 000,-Kč až 300 000,-Kč. Dále žalovaný namítá, že žalobce podepsal kupní smlouvu za sebe i za dlužníka a porušil tím ust. § 22 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen ObčZ ), neboť jako zástupce nemůže vystupovat ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného. Závěrem žalovaný namítá, že žalobce nesplnil svou povinnost řádně zaplatit kupní cenu za automobil, neboť dlužník kupní cenu nikdy neobdržel a daná částka není ani zaevidována v účetnictví.

Při rozhodování ve věci soud vycházel z toho, že žalobce s dlužníkem uzavřeli kupní smlouvu, kterou dlužník prodal žalobci předmětný automobil za cenu ve výši 110 000,-Kč, kterou uhradil v hotovosti. Tržní cena automobilu byla stanovena znaleckým posudkem ve výši 21 000,-Kč s ohledem na špatný technický stav vozidla. Špatný technický stav automobilu má soud za osvědčeny z posudku znalce Radka Šlapáka, z účastnické výpovědi žalobce, ze svědecké výpovědi Renaty Oravcové, ze sdělení České kanceláře pojistitelů a z potvrzení autoopravny Miroslava Zedníka. Naopak žádný z provedených důkazů nesvědčí pro to, že automobil v době uzavření kupní smlouvy byl v dobrém technickém stavu a jeho kupní cena tak měla být vyšší. Proto soud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel ze znaleckého posudku předloženého žalobcem, a vzhledem ke stanovené ceně 21 000,-Kč, považuje soud kupní cenu ve výši 110 000,-Kč za zcela přiměřenou. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že podmínky prodeje formulované v ust. § 196a ObchZ se na daný případ nevztahují, neboť prodej automobilu byl uskutečněn za protihodnotu nižší než je jedna polovina upsaného základního kapitálu dlužníka, který v době uzavření této smlouvy činil 1 650 000,-Kč.

Dále má soud za osvědčené z kupní smlouvy, příjmového dokladu a účastnické výpovědi žalobce, že kupní cena byla žalobcem při podpisu smlouvy řádně uhrazena, v řízení nebyl prokázán opak.

Tvrzení žalovaného o porušení ust. § 22 ObčZ, kdy zastupovat jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, nelze zaměňovat za jednání jménem právnické osoby. Předmětné ustanovení nelze aplikovat na daný případ, neboť žalobce nejednal za právnickou osobu jako její zástupce na základě plné moci nebo pověření ale jako její pokračování-3-MSPH 93 ICm 2408/2012 statutární orgán a jednání statutárního orgánu se považuje za jednání právnické osoby tj. dlužníka. Souhlas druhého jednatele žalobce nepotřeboval, neboť každý z nich byl podle obchodního rejstříku oprávněn jednat a podepisovat samostatně.

Ze svědeckých výpovědí Miroslava Kaňky a Martina Štibicha soud nedospěl k žádným skutkovým zjištěním, které by měly pro dané řízení význam.

Po skutkovém a právním zhodnocení věci soud dospěl k závěru, že automobil je ve vlastnictví žalobce a nikoli dlužníka, proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl o vyloučení věci z majetkové podstaty dlužníka.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) a § 149 odst. 1 věta druhá o.s.ř., když žalobce měl ve věci plný úspěch. Soud proto přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 18 456,-Kč. Náklady řízení spočívají ve čtyřech úkonech právní služby advokáta po 3 100,-Kč s tarifní hodnotou dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů a náhradu hotových výdajů ve výši 1 200,-Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000,-Kč. Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 18 456,-Kč včetně DPH, neboť právní zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty. Výrok o povinnosti zaplatit náklady řízení advokátu je odůvodněn § 149 odst. 1 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení žalovaný uhradí z majetkové podstaty dlužníka v souladu s ust. § 202 odst. 1 IZ.

Tento rozsudek obsahuje odůvodnění podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř., když se účastníci svého práva podat proti rozsudku odvolání výslovně vzdali (ust. § 207 odst. 1 o.s.ř.).

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku n e n í odvolání přípustné.

V Praze dne 12. prosince 2013 Mgr. Markéta Slámová, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Jana Sušická