MSPH 93 INS 3614/2014-C1-2
MSPH 93 INS 3614/2014-C1-2 (sp. zn. 193 ICm 2496/2014)

193 ICm 2496/2014-38

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Vaňousem, ve věci žalobce: Česká spořitelna, a.s., IČO: 452 44 782, sídlem Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4, proti žalovanému: Mgr. Bc. Igor Tomášek, sídlem Sudoměřská 1550/6, 130 00 Praha 3, insolvenční správce dlužníka PIKE ELECTRONIC, spol. s r.o., IČO: 002 04 552, sídlem Jeseniova 1196/52, 130 00 Praha 3-Žižkov, o určení pravosti pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce České spořitelny, a.s., přihlášená do insolvenčního řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp.zn. MSPH 93 INS 3614/2014 vedeného ve věci dlužníka PIKE ELECTRONIC, spol. s r.o., IČ: 002 04 552, sídlem Jeseniova 1196/52, 130 00 Praha 3-Žižkov, vyplývající ze směnky vlastní vystavené 22.11.2012, splatné 2.4.2014, výše směnečné sumy 5.722.294,-Kč, v celkové výši 5.752.656,31 Kč, je po právu.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 23.7.2014 domáhal určení, že pohledávka za dlužníkem-firmou PIKE ELECTRONIC, spol. s r.o., IČO: 00204552, sídlem Jeseniova 1196/52, 130 00 Praha 3-Žižkov (dále jen dlužník )-v celkové výši 5.752.656,31 Kč (z toho 5.722.294,-Kč jistina a 30.362,13 Kč úrok ve výši 6% p.a. a směnečná odměna dle § 48 zákona č. 191/1950 Sb, zákon směnečný a šekový), kterou přihlásil dne 15.4.2014 do insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem pod sp.zn., a kterou žalovaný popřel, je pohledávkou po právu co do důvodu a výše. Žalobce uvedl, že mu (sp. zn. 193 ICm 2496/2014) pokračování 2 sp. zn. 193 ICm 2496/2014

žalovaný oznámil přípisem ze dne 14.7.2014, že-jako insolvenční správce dlužníka-popřel jeho přihlášenou pohledávku do insolvenčního řízení ve věci sp. zn. MSPH 93 INS 3614/2014, a to při přezkumném jednání konaném dne 3.7.2014. Současně žalovaný žalobce vyzval, aby do 30-ti dnů podal u zdejšího soudu žalobu na určení svého práva. Žalobce nesouhlasil s popřením své pohledávky, a to z následujících důvodů : Žalobce přihlásil svou pohledávku vyplývající z dlužníkem avalované směnky, kterou vystavila PIKE AUTOMATION, spol. s r.o., a to bez protestu, s tím, že se touto směnkou zavázala, že na řad žalobce zaplatí částku 5.722.294,-Kč, a to dne 2.4.2014. Pokud žalovaný namítal, že směnečné rukojemství dlužníka je absolutně neplatné pro rozpor s ust. § 196a obchodního zákoníku-tj. že nebyl udělen potřebný souhlas valné hromady, pak žalobce poukázal na to, že jediným společníkem dlužníka je Ing. Josef Fischer, dle obchodního zákoníku se tedy nekoná valná hromada, a rozhoduje jediný společník. Dále tvrdil, že jednání Ing. Josefa Fischera a dlužníka je jednáním ve shodě. Dále poukazoval na to, že zájmy Ing. Josefa Fischera a dlužníka nemohou být v rozporu, když Ing. Josef Fischer je od počátku jediným společníkem ve firmě dlužníka, jakoukoliv újmu ve společnosti dlužníka by tedy pocítil jako újmu vlastní.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, a to z následujících důvodů : Žalovaný popřel pohledávku žalobce, a to co do pravosti, neboť-pokud žalobce uplatnil v rámci ins. řízení pohledávku ze směnečného rukojemství-namítal žalovaný následující : Žalovaný nepředložil originál směnky spolu s přihláškou pohledávky-dle názoru žalovaného u směnečných nároků vyplývá povinnost předložit originál směnky ze subsidiárně aplikovatelných ustanovení o.s.ř. ohledně směnečného platebního rozkazu, kdy předpokladem jeho vydání je předložení směnky v prvopisu. Nutnost aplikace tohoto právního předpisu plyne z ustanovení § 109 a § 173 insolvenčního zákona, které stanoví, že podání přihlášky má stejné účinky jako podání žaloby. Pokud tedy má být pohledávka ze směnky přiznána (uznána ins. správcem), musí být podložena prvopisem směnky, ze které je nárok uplatňován. Dále žalovaný namítal, že směnečné rukojemství dlužníka je absolutně neplatné pro rozpor s ust. § 196a obchodního zákoníku-tj. že nebyl udělen potřebný souhlas valné hromady, když dlužník je vůči spol. PIKE AUTOMATION spol. s r.o. ovládající osobou, neboť obě společnosti (jak PIKE ELECTRONIC, spol. s r.o., tak PIKE AUTOMATION, spol. s r.o.) byly společnosti ovládané jednou osobou. Vůli společnosti PIKE ELECTRONIC, spol. s r.o. činil pouze Ing. Josef Fischer (jako jediný společník i jako jediný jednatel), nelze tak z účasti této spol. ve spol. PIKE AUTOMATION vyvozovat jednání ve shodě (nýbrž pouze majetkové zájmy Ing. Fischera). Dále žalovaný namítal, že zájmy Ing. Fischera při sjednání směnečného rukojemství se zájmy dlužníka byly ve vzájemném rozporu, kdy dlužník neměl žádný finanční (ani jiný) zájem na přijetí směnečného rukojemství za spol. PIKE AUTOMATION, spol. s r.o., v souvislosti s tím žalovaný citoval rozhodnutí KSCB 28 ICm 3526/2012-58 ze dne 3.3.2014, a že rozpor v zájmech rovněž spatřuje v rozporu mezi zájmy dlužníka a PIKE AUTOMATION, spol. s r.o..

Soud se zaměřil při dokazování pouze na ty skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné a provedl dokazování v míře nutné k prokázání či popření jejich existence.

Ze spisu zdejšího soudu vedeného pod sp. zn.bylo zjištěno následující : (sp. zn. 193 ICm 2496/2014) pokračování 3 sp. zn. 193 ICm 2496/2014

Usnesením č.j.:-A-10 ze dne 28. února 2014 byl zjištěn úpadek dlužníka, na majetek dlužníka prohlášen konkurs, a insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný. Z přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem pod sp.zn. MSPH 93 INS 3614/2011 na dlužníka doručené zdejšímu soudu 15.4.2015 soud zjistil, že žalobce přihlásil svou pohledávku v celkové výši 5.752.656,31 Kč (z toho 5.722.294,-Kč jistina a 30.362,13 Kč úrok ve výši 6% p.a. a směnečná odměna dle § 48 zákona č. 191/1950 Sb, zákon směnečný a šekový). Z protokolu ze zvláštního přezkumného jednání konaného 3.7.2014 a ze seznamu přihlášených pohledávek soud zjistil, že žalovaný jako insolvenční správce dlužníka popřel žalobcem přihlášenou pohledávku, a to co do pravosti, neboť směnečné rukojemství dlužníka je absolutně neplatné pro rozpor s ust. § 196a obchodního zákoníku, když nebyl udělen potřebný souhlas valné hromady, zájmy Ing. Fischera při sjednání směnečného rukojemství se zájmy dlužníka byly ve vzájemném rozporu, kdy dlužník neměl žádný finanční (ani jiný) zájem na přijetí směnečného rukojemství za spol. PIKE AUTOMATION, spol. s r.o.-anal. rozhodnutí KSCB 28 ICm 3526/2012-58 ze dne 3.3.2014. Z výzvy k podání incidenční žaloby, kterou učinil žalovaný dne 14.7.2014, soud zjistil, že žalovaný dal žalobci na vědomí, že jeho pohledávku popřel, a to co do pravosti, s tím, že uvedl důvody popření konstatované shora, současně žalobce vyzval k podání žaloby ve lhůtě do 30 dnů od konání zvláštního přezkumného jednání, s tím, že lhůta neskončí dříve než 15 dní od doručení tohoto vyrozumění, z obálky od této zásilky soud zjistil, že výzva byla doručena žalobci dne 16.7.2015, jelikož žaloba byla podána 23.7.2014, jak vyplývá z podacího razítka zdejšího soudu, byla žaloba podána včas.

Z kopie směnky z 29.11.2012 vzal soud za prokázané, že firma PIKE AUTOMATION, spol. s r.o. jako výstavce vystavila směnku, a to bez protestu, s tím, že se touto směnkou zavázala, že na řad žalobce zaplatí částku 5.722.294,-Kč, a to dne 2.4.2014, s tím, že aval-tj. převzali směnečné rukojemství-převzal za tuto směnku jednak dlužník, jednak Ing. Josef Fischer, jediný společník a jednatel dlužníka, jakož i firmy PIKE AUTOMATION, spol. s r.o., IČO: 28445350 (což je známo soudu z jeho úřední činnosti-a bylo to mezi účastníky nesporné). Součástí směnky není přívěsek, na lícové straně je uveden a podepsán výstavce a v postavení směnečného rukojmího jsou uvedeni a podepsáni dlužník a Ing. Josef Fischer.

Z rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady dlužníka z 21.11.2012 soud vzal za prokázané, že bylo schváleno poskytnutí avalu k úvěru společnosti PIKE AUTOMATION, spol. s r.o. dlužníkem, a to ve výši 8.000.000,-Kč od žalobce.

Ze směnečného platebního rozkazu vydaného pod č.j. 50 Cm 205/2014-13 z 10.9.2014 Městským soudem v Praze soud pouze zjistil, že tento směnečný platební rozkaz byl vydán na návrh žalobce, žalovaným byl Ing. Josef Fischer, a byl vydán na zaplacení směnečného peníze ve výši 1.000.000,-Kč, soud vzal za osvědčené, že originál předmětné směnky musel tedy být předložen spolu s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu, bez toho by směnečný platební rozkaz nemohl být soudem vydán.

Po takto provedeném dokazování soud zhodnotil provedené důkazy podle ust. § 132 o.s.ř., a to každý jednotlivě a všechny ve vzájemné souvislosti, a dospěl k závěru, že žaloba je podána po právu. (sp. zn. 193 ICm 2496/2014) pokračování 4 sp. zn. 193 ICm 2496/2014

Soud na jednání konaném ve věci dne 2.7.2015 shrnul výsledky přípravy jednání a provedeného dokazování, a s tím, aby předešel případně překvapivému rozhodnutí ve věci, upozornil účastníky na následující: Soud upozornil, že neshledává důvod pro to, aby originál směnky musel být předložen spolu s přihláškou pohledávky-toto insolvenční zákon nepožaduje, dle o.s.ř. je nutné předložit originál pouze v případě, že je navrhováno vydání směnečného platebního rozkazu, pokud pak žalovaný namítal, že směnečné rukojemství dlužníka je absolutně neplatné pro rozpor s ust. § 196a obchodního zákoníku-tj. že nebyl udělen potřebný souhlas valné hromady, soud konstatoval, že žalobce tento souhlas doložil. V souvislosti s tím se soud dále dotázal žalovaného, jak má chápat argumentaci, že zájmy Ing. Fischera při sjednání směnečného rukojemství se zájmy dlužníka byly ve vzájemném rozporu, kdy dlužník neměl žádný finanční (ani jiný) zájem na přijetí směnečného rukojemství za spol. PIKE AUTOMATION, spol. s r.o.-jaké následky by měl mít případný rozpor (soudu pak není známo citované rozhodnutí KSCB 28 ICm 3526/2012-58 ze dne 3.3.2014)-k tomu žalovaný uvedl, že rozpor v zájmech rovněž spatřuje v rozporu mezi zájmy dlužníka a PIKE AUTOMATION, spol. s r.o., a vysvětlil, že rozpor byl shledán za analogického použití rozhodnutí v pracovně právním sporu, kdy byl obdobný případ, tj. stejná osoba jednala za dva subjekty právního vztahu. V souvislosti s tím soud konstatoval, že případný rozpor v zájmech nemůže vyvolat neplatnost předmětného právního úkonu ve smyslu § 196 a) ObchZ..

Soud danou věc posoudil dle následujících zákonných ustanovení a dospěl k následujícím právním závěrům :

Dle ustanovení § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen IZ) věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. V této lhůtě žalobce žalobu podal, žaloba byla podána včas a soud se jí zabýval a po provedeném řízení žalobě vyhověl.

Soud v prvé řadě provedl veškeré žalobcem navržené důkazy, a vzal za prokázané převzetí-dle následného právního hodnocení-avalu, tj. směnečného rukojemství dlužníkem za směnečný závazek firmy PIKE AUTOMATION, spol. s r.o..

Soud se přitom neztotožnil s názorem žalovaného, že by originál směnky musel být předložen spolu s přihláškou pohledávky-toto insolvenční zákon nepožaduje, dle ustanovení § 175 o.s.ř. je nutné předložit originál směnky pouze v případě, že je navrhováno vydání směnečného platebního rozkazu-bez tohoto originálu nemůže být směnečným platební rozkaz vydán, nebrání to však v tom, aby se žalobce domáhal pohledávky ze směnky v klasickém-tj. nezkráceném nalézacím řízení. Jak ze směnečného platebního rozkazu vydaného pod č.j. 50 Cm 205/2014-13 z 10.9.2014 Městským soudem v Praze plyne, originál směnky byl předložen k tomuto spisu, žalovaný pak nezpochybňoval kopii směnky předloženou žalobcem, soud tedy vyšel z důkazu provedeného touto kopií.

Jinak je třeba konstatovat, že žalobce uplatnil svůj nárok z platné směnky vlastní, která obsahuje veškeré zákonné náležitosti uvedené v čl. I. § 75 zák. č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový. Samotná existence směnky je sama o sobě jediným a zcela dostatečným důvodem pro placení a to s ohledem na abstraktnost směnečných závazků a povahu směnky jako cenného papíru, jež může měnit své majitele bez toho, že by následný oprávněný držitel (sp. zn. 193 ICm 2496/2014) pokračování 5 sp. zn. 193 ICm 2496/2014 směnky musel znát okolnosti, za kterých byla vystavena. Při uplatnění směnečného nároku z platné směnky proto žalobce nemusí žádné jiné skutečnosti již prokazovat a ani v žalobním návrhu uvádět, za jakých okolností došlo k jejímu vystavení a jako plní funkci. Podle čl. I., § 75 ZSŠ směnka vlastní obsahuje: označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána; bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu; údaj splatnosti; údaj místa, kde má být placeno; jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; datum a místo vystavení směnky; podpis výstavce. Podle čl. I., § 30 odst. 1 ZSŠ může být zaplacení směnky pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím. Podle čl. I., 78 odst. 1 ve spojení s § 48, § 32 a § 77 ZSŠ má majitel směnky v případě, že směnka nebyla zaplacena, přímý nárok ze směnky vůči tomu, kdo ji vystavil, či se za ni zaručil, a to na zaplacení směnečného peníze, 6% úroku ode dne splatnosti směnky do jejího zaplacení a směnečné odměny ve výši 1/3 směnečného peníze. Všichni, kdo směnku vystavili, přijali, indosovali nebo se za ní zaručili, jsou podle čl. I., § 47 odst. 1 ZSŠ zavázáni ze směnky rukou společnou a nerozdílnou a majitel může podle odst. 2 téhož ust. žádat plnění na každém z nich nebo na několika z nich, a nebo na všech dohromady a není vázán pořadím, ve kterém se zavázali. Ve světle těchto zákonných ustanovení soud tak dospěl k závěru, že žalobce prokázal oprávněnost své pohledávky z titulu směnečného rukojemství, které převzal dlužník.

Pokud pak namítal žalovaný, že směnečné rukojemství dlužníka je absolutně neplatné pro rozpor s ust. § 196a obchodního zákoníku-tj. že nebyl udělen potřebný souhlas valné hromady, soud vyšel z následujících ustanovení § 196a ObchZ (ve znění účinném do 31.12.2012) odst. 1) Společnost může uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce s členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými, nebo na ně bezplatně převést majetek společnosti jen s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku. Dle odst. 2) Pokud jsou osoby uvedené v odstavci 1 oprávněny jednat i jménem jiné osoby, použije se ustanovení odstavce 1 obdobně i na plnění tam uvedené ve prospěch této jiné osoby. Souhlasu valné hromady není zapotřebí, jde-li o poskytnutí půjčky nebo úvěru ovládající osobou ovládané osobě. Dle odst. 5) Společnost může poskytnout zajištění závazků osob uvedených v odstavcích 1 a 2 pouze se souhlasem valné hromady. Souhlas valné hromady není zapotřebí, jde-li o poskytnutí zajištění závazků ovládané osoby ovládající osobou. Dle § 135 odst. 2 ObchZ se ust. §196a užije obdobně i u společnosti s ručením omezeným. V daném případě má soud z provedeného dokazování za prokázané, že jediný společník vykonávající funkci valné hromady dlužníka Ing. Josef Fischer vyslovil souhlas s poskytnutím zajištění-tj. převzetím směnečného rukojemství, a to svým rozhodnutí ze dne 21.11.2012, požadovaný souhlas dle § 196a ObchZ tedy byl dán.

Soud rovněž neshledal důvodnými námitky žalovaného, že převzetí avalu, tj. směnečného rukojemství dlužníkem za směnečný závazek firmy PIKE AUTOMATION, spol. s r.o. je v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku-pokud totiž žalovaný namítal, že zájmy Ing. Fischera, dlužníka a PIKE AUTOMATION, spol. s r.o. při sjednání směnečného rukojemství byly spolu ve vzájemném rozporu, kdy dlužník neměl žádný finanční (ani jiný) zájem na přijetí směnečného rukojemství za spol. PIKE AUTOMATION, spol. s r.o., pak soud konstatuje, že takovýto případný rozpor v zájmech nemůže vyvolat neplatnost předmětného právního úkonu ve smyslu § 196 a) obch.z., ani (sp. zn. 193 ICm 2496/2014) pokračování 6 sp. zn. 193 ICm 2496/2014 způsobit neplatnost z jiného zákonem vymezeného důvodu, než že mohl být posuzován jako právní úkon učiněný v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku. Námitky žalovaného směřovaly-v souvislosti s převzetí avalu, tj. směnečného rukojemství-k následujícím zákonným ustanovením: Vztah mezi účastníky se řídí obchodním zákoníkem ve smyslu ust. § 261 odst. 3 písm.b) obch. zák. Toto ustanovení, jež má kogentní charakter, doplňuje základní úpravu obsaženou v ustanovení § 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013, kterým je stanoveno, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů, včetně obchodních závazkových vztahů, nesmí bez právních důvodů zasahovat do práv a právem chráněných zájmů třetích osob ani nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Ustanovení § 3 obč.zák. je obecné ustanovení hmotně právní povahy, které dává soudu možnost posoudit, zda výkon subjektivního občanského práva je v souladu s dobrými mravy, a v případě, že tomu tak není, požadovanou ochranu odepřít. Soud poukazuje na ústavní nález, SV. VII. č. 5 (1997), ze kterého se podává, že Ústavní soud ČR vychází ze zásady materiálního nazírání na právo, dle níž nejde jen o dodržování práva bez dalšího, ale o dodržování takových norem chování, které jsou v souladu s obsahovými hodnotami. Dle ústavního nálezu SV X., č. 14 (1998) dobré mravy jsou souhrnem etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajištěno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Tento obecný horizont, který vývojem společnosti rozvíjí i svůj morální obsah v prostoru a v čase, musí být posuzován z hlediska konkrétního případu také právě v daném čase, na daném místě a ve vzájemném jednání účastníků právního vztahu. Soud uzavírá, že jednání dlužníka při převzetí avalu, tj. směnečného rukojemství, jakož ani následný výkon práva realizovaný žalobcem při vymáhání nároků spojených s tímto avalem vůči dlužníkovi, nesignalizuje porušení základních práv a svobod, a je tedy výhradně na soudu, aby hodnotil konkrétní případ v daném čase, na daném místě a ve vzájemném jednání účastníků právního vztahu tak, jak je shora uvedeno, když soud dospěl k závěru, že to, že dlužník, personálně propojený s výstavcem směnky, převzal závazek zajišťující povinnost platit na směnku, je běžným úkonem učiněným v souladu se zásadami poctivého obchodního styku (soud přihlédl i k tomu, že obdobně poskytl zajištění i jediný společník dlužníka a výstavce směnky, Ing. Josef Fischer), a jednání spojené s převzetím avalu nenaplňuje znaky nemorálního jednání, jakož ani jednání subjektů zúčastněných na vzniku tohoto závazku nesignalizuje porušení základních práv a svobod, soud tak neshledal důvody, proč žalobci výkon práva domoci se své pohledávky vůči dlužníkovi odepřít. Jelikož soud rozhodoval v době účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (tzv. nového občanského zákoníku)-aplikoval při svém rozhodnutí následující principy zakotvené v ustanoveních tohoto nového právního předpisu : Dle ustanovení § 3028 odst.1 se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle odst.2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Dle ustanovení § 3030 se i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, použijí ustanovení části první hlavy I. Dle ustanovení § 6 odst. 1 každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Dle ustanovení § 8 zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Soud tedy daný případ zhodnotil tak, že žalobce se pouze domáhá svého práva vůči dlužníkovi, který platně převzal aval zajišťující závazek platit na směnku, jednání spojené s převzetím avalu, ani následný výkon práva žalobce-tj. podaná žaloba-a předcházející přihláška pohledávky-nejsou úkony učiněným v rozporu s dobrými mravy dle právní úpravy (sp. zn. 193 ICm 2496/2014) pokračování 7 sp. zn. 193 ICm 2496/2014

účinné do 31.12.2013, a nejsou ani nepoctivým jednáním a zneužitím práva dle právní úpravy účinné od 1.1.2014.

Soud tedy shrnuje, že vzal za prokázané platné převzetí avalu, tj. směnečného rukojemství ze strany dlužníka, nebylo tvrzeno, a tudíž ani prokázáno, že by směnečná pohledávka byla-byť v jakékoliv části uhrazena, soud tak shledal po právu pohledávku v celkové výši 5.752.656,31 Kč, z čehož jistinu-směnečnou sumu-představuje částka 5.722.294,-Kč, a příslušenství představuje úrok ve výši 6% p.a. a směnečná odměna dle § 48 zákona č. 191/1950 Sb, zákon směnečný a šekový, v celkové výši 30.362,13 Kč.

Dle ust. § 142 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci sice byl zcela úspěšný žalobce, když v řízení bylo prokázáno a zjištěno, že jím přihlášená-a žalovaná-pohledávka je pohledávkou po právu v celé výši, o náhradě nákladů řízení však soud rozhodl dle ust. § 202 odst. 2 IZ, dle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí pohledávek nemá žádný z účastníků proti správci právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 2. července 2015

JUDr. Petr Vaňous, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Janotová