MSPH 93 INS 30724/2013
MSPH 93 INS 30724/2013

Č.j. 193ICm 2171/2014-121 (MSPH 93 INS 30724/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Vaňousem v právní věci žalobce: Jasanský Pavel, IČ: 65425936, bytem Karla Hlaváčka 2278/3, 180 00 Praha 8, práv. zast.: JUDr. Mgr. Jinochová Matyášová Martina, advokátka se sídlem Washingtonova 25, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: JUDr. Szabo Vladimír, IČ: 66257930, Jeremenkova 1021/70, 147 00 Praha 4, insolvenční správce dlužníka J&L Service s.r.o., IČ: 24691941, sídlem U Malvazinky 2670/30, 150 00 Praha 5, práv. zast.: JUDr. Jan Brož, advokát se sídlem Jeremenkova 1021/70, 147 00 Praha 4, o vyloučení věci z majetkové podstaty,

takto:

I. Žaloba na vyloučení malého plavidla Quicksilver 500 Fish, rejstříkové číslo 109650 s příslušenstvím, z majetkové podstaty dlužníka : J&L Service s.r.o., IČ: 246 91 941, sídlem U Malvazinky 2670/30, 150 00, Praha 5-Smíchov, s e zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám právního zástupce žalovaného na náhradě nákladů řízení částku 27.200,-Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Pokračování 2 193 ICm 2171/2014

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 24.6.2014, domáhal vyloučení malého plavidla Quicksilver 500 Fish, rejstříkové číslo 109650 s příslušenstvím (dále jen předmětné plavidlo ) ze soupisu majetkové podstaty dlužníka : J&L Service s.r.o., IČ: 24691941, sídlem U Malvazinky 2670/30, 150 00 Praha 5 (dále jen dlužník ). Žalobce svůj návrh zdůvodnil tím, že je vlastníkem předmětného plavidla, a to s ohledem na následující: Předmětné plavidlo nikdy nebylo ve vlastnictví dlužníka. Toto plavidlo koupil žalobce od firmy SCHÖN-BOOT s.r.o. za kupní cenu 291.798,-Kč-tuto žalobce uhradil hotově-toto prokazují faktura vystavená na žalobce z 12.7.2010 a příjmový daňový odklad FV 2010-0091 vystavený firmou SCHÖN-BOOT s.r.o., odběratel: žalobce z 12.7.2010-toto prokazuje úhradu částky 291.798,-Kč. Plavidlo převzal 12.7.2010. Smlouvou o výpůjčce uzavřenou mezi žalobcem jako půjčitelem a dlužníkem jako vypůjčitelem dne 1.4.2012 poskytl žalobce plavidlo jako výpůjčku dlužníkovi, a to do 1.4.2013. Na základě této smlouvy bylo plavidlo přeregistrováno na dlužníka jako na provozovatele-z důvodu povolení na zapůjčování a zákonných povinností a odpovědností k provozu půjčovny plavidla. Poté 27.11.2013 proběhlo přeregistrování plavidla na žalobce jako vlastníka. Žalobce zdůraznil, že registrace není osvědčením vlastnictví, plavidlo bylo zapůjčeno bezúplatně, ten ho pouze provozoval v půjčovně malých plavidel. Přesto všechno žalovaný zahrnul plavidlo do majetkové podstaty dlužníka. Ze shora uvedeného pak žalobce dovozoval své vlastnické právo a oprávněnost žaloby na vyloučení ze soupisu majetkové podstaty dlužníka.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s následujícím odůvodněním: Žalovaný namítal, že předmětné plavidlo bylo dle sdělení Státní plavební správy registrováno v plavebním rejstříku na dlužníka jako 100% vlastníka, s uvedením důvodu vlastnictví: koupě, a to od 16.7.2010 do 27.11.2013, kdy bylo převedeno na základě plné moci na nového vlastníka-žalobce. Z dokladů je zřejmé, že dlužník byl při podání a vyřízení žádosti zastoupen Michalem Schönem-jednatelem firmy SCHÖN-BOOT s.r.o., tedy prodávající. Tyto doklady vyvracejí věrohodnost dokladů předložených žalobcem, o těch se žalovaný domnívá, že byly vyhotoveny dodatečně. Faktura vystavená firmou SCHÖN-BOOT s.r.o. FV 2010-0091 na dlužníka, byla vystavena dne 12.7.2010, fakturováno 290.798,-Kč, současně bylo uvedeno, že je splatná téhož dne, tj. 12.7.2010 v hotovosti. Pokud by tomu tak nebylo, tak proč by Michal Schön-jednatel prodávajícího tři dny potom, tj. 15.7.2010 podával žádost, aby plavidlo bylo registrováno na dlužníka, a předložil přitom listiny prokazující nabytí vlastnictví dlužníka-nikoliv žalobce. Dále žalovaný poukazoval na výběry z účtu dlužníka-dne 23.6.2010 a 30.6.2010 a k výběru z pokladny dlužníka, kdy byla vybrána částka 250.000,-Kč-tato představoval cca 86% celkové kupní ceny plavidla-a byla evidentně použita k úhradě kupní ceny dlužníkem. Dlužník pak byla veden jako vlastník v plavebním rejstříku nepřetržitě od 16.7.2010 do 27.11.2013, nedošlo k žádnému přeregistrování, jak tvrdí žalobce, smlouva o výpůjčce pak byla uzavřena až cca 2 roky poté, co co byl registrován dlužník jako vlastník. Pokračování 3 193 ICm 2171/2014

Na to pak reagoval žalobce tak, že plavidlo je součást jeho obchodního majetku, doklady k tomu jsou zaúčtovány v jeho účetní evidenci. Naopak v majetku dlužníka plavidlo vedeno není a nikdy nebylo. Při podání návrhu na zápis plavidla do rejstříku došlo k administrativní chybě, kterou byl záznam proveden na dlužníka. Uznal, že prodávající nejprve omylem fakturoval kupní cenu na firmu dlužníka, faktura byla stornovaná a není součástí účetních záznamů dlužníka. K výběrům z účtu dlužníka-dne 23.6.2010 a 30.6.2010 a k výběru z pokladny dlužníka, na které poukazoval žalovaný, žalobce tvrdil, že dokladem PV 10/2010 byla celá částka 250.000,-Kč použita k úhradě kauce nájemného společnosti Waterman-Praha a.s.-tato částka tedy nebyla použita dlužníkem na úhradu kupní ceny za plavidlo.

Soud se při dokazování zaměřil pouze na ty skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, a provedl dokazování v míře nutné k prokázání či popření jejich existence.

Ze spisu zdejšího soudu vedeného pod sp. zn.bylo zjištěno, že usnesením č.j.-A-12 ze dne 17.1.2014 byl zjištěn úpadek a prohlášen konkurs, insolvenčním správcem byl ustaven žalovaný, žalovaný v postavení insolvenčního správce zahrnul do majetkové podstaty dlužníka dne 2.4.2014 předmětné plavidlo. Z vyrozumění k vydání majetku, sepsaného do majetku podstaty učiněného žalovaným adresované žalobci ze 3.6.2014 včetně dodejky soud zjistil, že žalobci byla doručena výzva až ze dne 3.6.2014, když předchozí výzva datovaná 2.4.2014 byla uložena a nebyla žalobcem vyzvednuta. Jelikož žaloba byla doručena soudu dne 24.6.2014, žaloba o vyloučení majetku z majetkové podstaty byla podána včas.

Soud v prvé řadě provedl důkazy označené žalobce k prokázání jeho tvrzení, že to byl žalobce, a nikoliv dlužník, kdo získal v červenci 2010 koupí předmětné plavidlo do vlastnictví : Svědek Luňák vypověděl, že původně plavidlo měl koupit dlužník, ale jelikož na to neměl peněžní prostředky, dohodlo se, že plavidlo koupí žalobce a poskytne ho dlužníkovi k užívání, proto se vrátila původní vystavená faktura prodávajícímu a ten vystavil novou na žalobce, a ten loď koupil. Tento svědek tvrdil, že dlužník nikdy nebyl vlastníkem předmětného plavidla, jeho výpověď soud vyhodnotil jako nevěrohodnou, když byla vyvrácena dále konstatovanými důkazy. Svědek Schön obdobně vypověděl, že původně plavidlo měl koupit dlužník, pak se dohodlo, že plavidlo koupí žalobce, kupní smlouva byla ústní, proto se vrátila původní vystavená faktura prodávajícímu a ten vystavil novou na žalobce, a ten loď koupil. Tento svědek tvrdil, že plavidlo zaregistroval v plavebním rejstříku na dlužníka omylem, výslovně pak vypověděl, že o tom, že loď bude kupovat žalobce věděl ještě předtím, než podal žádost o registraci na dlužníka, soud dospěl k závěru, že takové jednání se vzpírá prosté logice, jeho výpověď soud vyhodnotil rovněž jako nevěrohodnou, když byla též vyvrácena dále konstatovanými důkazy. K návrhu žalobce soud dále vyslechl svědkyni Klusákovou, ta ovšem vypověděla, že o předmětném plavidlu ničeho nevěděla, uvedla, že plavidlo nebylo v účetnictví evidováno. Svědkyně nevěděla ničeho o tom, zda ohledně plavidla účtoval žalobce-s jedinou výjimkou, a to zaúčtování faktury za motor, a to v roce 2012 a žalobce sdělil svědkyni, že žalobce zapůjčil-blíže neurčený-člun dlužníkovi. Svědkyně pak výslovně Pokračování 4 193 ICm 2171/2014 vypověděla, že zpracovávala účetnictví žalobci od roku 2011 a žádný doklad nesouvisí se zmiňovanou lodí. Z faktury vystavené firmou SCHÖN-BOOT s.r.o. pod č. FV2010-0091 na žalobce z 12.7.2010 soud zjistil, že touto bylo fakturováno 291.798,-Kč za předmětnou loď, příslušenství a práci-soud však tuto listinu neshledal pravdivou, když měla stejné číslo jako faktura vystavená na dlužníka za stejný předmět koupě-což je v rozporu s výpověďmi svědka Schöna i svědka Luňáka, kteří tvrdili, že faktura na dlužníka byla stornována-v tomto případě by ale musela nová faktura obdržet nové číslo, dále tato faktura byla ze stejného data-byť svědek Schön a i svědek Luňák vypověděli, že k údajné změně dohody o osobě kupujícího došlo až několik dní po vystavení faktury na dlužníka. Soud dále provedl k důkazu příjmový daňový doklad FV 2010-0091 vystavený firmou SCHÖN-BOOT s.r.o. z 12.7.2010, na kterém byl uveden jako odběratel žalobce-úhrada částky 291.798,-Kč, soud však rovněž tuto listinu neshledal pravdivou, když svědek Schön a i svědek Luňák vypověděli, že k údajné změně dohody o osobě kupujícího došlo až několik dní po vystavení faktury na dlužníka, a v takovém případě by musela kupní cena být uhrazena k pozdějšímu datu. Z výpisu z účtu dlužníka vedeného u ČSOB, a.s.-č.účtu-237157989/0300 soud vzal za prokázané, že z účtu dlužníka byl učiněn dne 23.6.2010 výběr 50.000,-Kč a 7.6.2010 výběr v hotovosti 200.000,-Kč, z pokladní knihy dlužníka za rok 2010 soud zjistil, že 30.6.2010 byla částka 200.000,-z pokladny vybrána-tyto výběry-řádově odpovídající sjednané kupní ceně za plavidlo-pak byly učiněny dlužníkem v době koupě lodi, vyvracejí tvrzení žalobce a výpověď svědka Luňáka, že dlužník neměl finance na koupi plavidla. Pokud v podání žalobce byla zmiňována tvrzení o úhradách částek, korespondující s výběrem z účtu-celkem částka 250.000,-Kč, k důkazu byl navrhován doklad o úhradě kauce-výdajový pokladní doklad č.10 ze 30.6.2010, pak soud provedl k důkazu tento doklad a z něj zjistil, že byl vystaven na částku 1.388,-Kč, a to nikoliv na společnost Waterman-Praha a.s.. To, že by z částky 250.000,-Kč byla hrazena kauce, pak bylo vyvráceno výpovědí svědka Luňáka, který vypověděl, že platby tomuto pronajímateli musely být hrazeny na jeho účet-pak není logické, proč by dlužník příslušnou částku nejprve vybral ze svého účtu, a pak skládal na účet pronajímatele, když mohl tuto platbu učinit bezhotovostně. Soud dále provedl k důkazu Smlouvu o výpůjčce uzavřenou mezi žalobcem jako půjčitelem a dlužníkem jako vypůjčitelem dne 1.4.2012, která upravovala výpůjčku předmětné lodi, výpůjčka byla dohodnuta do 1.4.2013, soud však rovněž tuto listinu neshledal pravdivou, když byla uzavřena až 1 a třičvrtě roku po koupi lodi, přitom svědek Luňák jednoznačně vypověděl, že plavidlo od počátku užíval a provozoval dlužník. Pokud svědek Luňák vypovídal, že této výpůjčce předcházela výpůjčka dřívější, tak žalobce ničeho takového netvrdil a žádná jiná smlouva o výpůjčce prokázána nebyla, a Smlouva o výpůjčce ze dne 1.4.2012 ani neobsahovala žádnou zmínku o tom, že by výpůjčka byla sjednána před datem 1.4.2012. Soud dále provedl k důkazu příjmový doklad z účetnictví žalobce ze dne 28.7.2010, a z něj zjistil, že dne 12.7.2010 byla evidována vydaná platba 291.798,-Kč za předmětné plavidlo. Soud dále provedl k důkazu Přijaté faktury za rok 2010 vedené na firma dlužníka, a to za období od 30.6.2010 do 31.12.2010, účet hlavní knihy za období od 20.6.2010 do 31.12.2010, daňové přiznání za r. 2010 včetně rozvahy, výkazu zisků a ztrát, dále obratovou předvahu a výsledovky, to vše na firmu dlužníka, kde sice nebyl evidován výdaj za kupní cenu plavidla, ani toto plavidlo, souhrnně však soud konstatuje, Pokračování 5 193 ICm 2171/2014

že se jedná o pouhou účetní evidenci, a soud vzal nabytí vlastnictví předmětného plavidla v roce 2010 dlužníkem z jiných-dále konstatovaných-důkazů. Navíc tyto důkazy z účetnictví dlužníka opět vyvrací věrohodnost výpovědi Luňáka, když zde není v rozhodném období-evidovaná žádná platba společnosti Waterman-Praha a.s., která dle jeho výpovědi měla být řádově v částce 250.000,-Kč.

Z plné moci udělené dlužníkem Michalu Schönovi z 10.11.2013 soud zjistil, že dlužník jednající jednatelem Luňákem pověřil zmocněnce ke změně registrace plavidla na žalobce, a učinil tak-s ohledem na to, že insolvenční návrh na dlužníka byl podán 1.11.2013-již v době zahájeného insolvenčního řízení-z této skutečnosti je zřejmé, že tvrzení žalobce, výpověď svědků Luňáka i Michala Schöna byly zjevně účelové a nepravdivé, když byl shodně tvrzen omyl ohledně původní registrace a ohledně toho, že vlastníkem byl dlužník již od 12.7.2010, neboť převod vlastnictví plavidla z dlužníka by byl-po zahájení insolvenčního řízení-z insolvenčního zákona neúčinným (viz § 111 IZ). Svědek Luňák potvrdil, že tuto plnou moc podepsal, přičemž předtím vypovídal tak, že nevěděl ničeho o tom, že jako vlastník byl v plavebním rejstříku registrován dlužník, což rovněž snižuje věrohodnost jeho výpovědi.

Z dopisu Státní plavební správy-ředitelství z 24.2.2014 adresovaného žalovanému soud vzal za prokázané, že-ohledně zápisu předmětné lodi a zaslání příslušných dokladů-bylo předmětné plavidlo vedeno od 16.7.2010 do 27.11.2013 na dlužníka, a to jako na 100% vlastníka, a 27.11.2013 převedeno na žalobce Ze Žádosti o vydání dokladu plavidla-žadatel: dlužník, Státní plavební správě doručeno 15.7.2010, soud vzal za prokázané, že Michal Schön jednající za dlužníka dne 15.7.2010 podal žádost, a to právě jménem dlužníka, a spolu s touto žádostí předložil výpis z OR (žalobce nebyl nikdy v obchodním rejstříku zapsán, což je známo soudu z jeho úřední činnosti-z obchodního rejstříku a sbírky listin) a doklady o nabytí plavidla -tedy fakturu vystavenou na dlužníka-jak vypověděl svědek Schön, jelikož žádost byla převzata a dle provedení registrace na dlužníka vyřízena, je zřejmé, že k tomuto úkonu byla předložena i plná moc udělená dlužníkem Michalu Schönovi. Soud v souvislosti s tím vyhodnotil jako zcela nevěrohodnou výpověď svědka Michala Schöna, že ten vypověděl, že takto registroval plavidlo na žalobce omylem-tento jeho postup při registraci jednoznačně prokazuje, že plavidlo koupil dlužník, nikoliv žalobce. Soud dále provedl k důkazu email od firmy SCHÖN-BOOT s.r.o. z 23.4.2014 adresovaný policii ČR-obsahující informace a vysvětlení ohledně předmětné lodi Michalem Schönem-jeho vysvětlení zde obsažené soud shledal nevěrohodným z obdobných důvodů. Z faktury vystavené firmou SCHÖN-BOOT s.r.o. FV 2010-0091 na dlužníka, ze dne 12.7.2010, soud vzal za prokázané, že za předmětné plavidlo bylo dlužníkovi fakturováno celkem 290.798,-Kč, a to včetně příslušenství a práce. Souhrnně z těchto důkazů soud vzal za prokázané, že předmětné plavidlo koupil 12.7.2010 dlužník a stal se jeho vlastníkem.

Z dopisu Obvodního ředitelství Policie Praha II, odbor hospodářské kriminality, z 9.6.2014 adresovaného žalovanému-ve věci trestního řízení možného spáchání trestného činu poškození věřitele soud nevyvodil žádných závěrů, když na dotaz soudu zástupce žalovaného sdělil soudu, že nezná výsledek tohoto trestního řízení, když trestní oznámení učinil jeden z věřitelů, a žalobce sdělil, že mu bylo řečeno, že věc se odkládá. Pokračování 6 193 ICm 2171/2014

S ohledem na nadbytečnost, jakož i při respektování principu hospodárnosti řízení, soud zamítl návrh na provedení všech zbývajících důkazů, když soud vzal jednoznačně za prokázané, že předmětné plavidlo koupil 12.7.2010 dlužník a stal se jeho vlastníkem.

Po takto provedeném dokazování soud zhodnotil provedené důkazy podle ust. § 132 o.s.ř., a to každý jednotlivě a všechny ve vzájemné souvislosti, a dospěl k závěru, že žalobě není možné vyhovět.

Žalobce se žalobou domáhal vyloučení předmětného plavidla ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, režim této žaloby se pak řídí následujícími ustanoveními zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ ) :

Dle ustanovení § 224 odst. 1 IZ insolvenční správce, který zapíše do soupisu věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty, které nenáleží dlužníku nebo jejichž zahrnutí do majetkové podstaty je sporné zejména proto, že k nim třetí osoba uplatňuje práva, která to vylučují, do soupisu poznamená, komu sepisovaný majetek náleží, nebo kdo k němu uplatňuje své právo. Tuto osobu insolvenční správce písemně vyrozumí o zahrnutí majetku do soupisu a na její žádost jí o tom vydá osvědčení. Osvědčení musí vždy obsahovat i uvedení důvodu, pro který insolvenční správce tento majetek sepsal. Dle odst. 2 vyrozumění podle odstavce 1 musí obsahovat i poučení o možnosti podat vylučovací žalobu a o následcích zmeškání lhůty k podání vylučovací žaloby; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis. Dle ustanovení § 225 odst. 1 IZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Dle odst. 2 téhož ustanovení žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu.

Soud vzal za prokázané, že žalobce podal žalobou včas Z vyrozumění, když žalobci byla doručena výzva k vydání majetku, sepsaného do majetku podstaty, a to ze dne 3.6.2014, když předchozí výzva datovaná 2.4.2014 byla uložena a nebyla žalobcem vyzvednuta-jelikož nepřichází do úvahy doručení fikcí, neboť není, resp. nebylo doručováno dle o.s.ř.-odesílatelem této výzvy nebyl soud, ale insolvenční správce. Jelikož žaloba byla doručena soudu dne 24.6.2014, žaloba o vyloučení majetku z majetkové podstaty byla podána včas.

Soud se tedy dále zabýval tím, zda žalobce prokázal nabytí vlastnického práva k předmětnému plavidlu v měsíci červenci 2010, když žalobce tvrdil-a prokazoval, že plavidlo koupil dle ústní smlouvy od firmy SCHÖN-BOOT s.r.o. a kupní cena byla žalobci fakturována fakturou č. FV 2010-0091 ze dne 12.7.2010.

Dle ust. § 409 odst. 1 Obch. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Pokračování 7 193 ICm 2171/2014

S poukazem na toto citované ustanovení a výsledky dokazování dospěl soud k závěru, že není na místě vylučovací žalobě vyhovět, protože nebylo prokázáno, že předmětné plavidlo koupil 12.7.2010 žalobce, a stal se tak jeho vlastníkem. Provedeným dokazováním naopak bylo prokázáno, že předmětné plavidlo koupil 12.7.2010 dlužník a stal se jeho vlastníkem, neboť byl jednoznačně prokázán úmysl dlužníka koupit předmětné plavidlo a úmysl firmy SCHÖN-BOOT s.r.o. jako prodávajícího prodat toto plavidlo právě dlužníkovi-tento úmysl prokázalo chování dlužníka, když ten jednoznačně musel udělit plnou moc Michalu Schönovi k registraci v plavebním rejstříku bezprostředně po fakturaci kupní ceny, jakož i jednatele firmy SCHÖN-BOOT s.r.o. Michala Schöna, který tuto registraci vyřídil-a předložil v souvislosti s ní právě fakturu vystavenou na dlužníka, toto prokázaly i výběry z účtu dlužníka v rozhodné době, které řádově odpovídají výši sjednané kupní ceny a nebylo prokázáno jejich užití za jiným účelem. Žalobce pak netvrdil-a tudíž neprokázal-že by následně došlo k převodu vlastnictví z dlužníka na žalobce kupní či jinou smlouvou, která by měla za následek přechod vlastnictví-v daném případě tak soud uzavírá, že v daném sporu břemeno tvrzení i důkazní ohledně existence vlastnického práva na straně žalobce spočívalo jednoznačně na straně žalující, a ten právo, které by mu svědčilo a které by vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty, tj. právo vlastnické k předmětnému plavidlu neosvědčil-v souvislosti s tím soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cod 342/2000 publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutích a stanovisek pod číslem 67/2002, jež lze aplikovat i na poměry insolvenčního řízení, kdy Nejvyšší soud formuloval závěr, že osoba, která se domáhá vyloučení věci (pohledávky) ze soupisu majetku konkursní podstaty, musí prokázat nejen to, že věc neměla být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí. Soud tak dospěl k závěru, že podaná žaloba není důvodná, a soudu nezbylo, než ji v celém rozsahu zamítnout.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V řízení měl plný úspěch ve věci žalovaný, proto mu soud přiznal plnou náhradu nákladů. Náklady řízení tvoří náklady právního zastoupení advokátem dle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (když vyhláška č. vyhlášky 484/2000 Sb. byla v době vyhlášení rozsudku již zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/12)-8 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, sepis 2 vyjádření ve věci, sepis závěrečného návrhu, a účast na 4 jednání) po 3.100,-Kč/1 úkon, a dále dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/96 Sb. (advokátního tarifu) režijní paušály za těchto 8 úkonů právní služby á 300,-Kč. Celkové náklady řízení tak představují částku 27.200,-Kč, kterou soud žalovanému vůči žalobci na náhradě nákladů řízení výrokem II. přiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení Pokračování 8 193 ICm 2171/2014

jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 17. prosince 2015

JUDr. Petr Vaňous, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Jana Křížková