MSPH 93 INS 27315/2015-C4-32
MSPH 93 INS 27315/2015-C4-32 č. j. 193 ICm 4751/2016-101 (MSPH 93 INS 27315/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Homolovou v právní věci

žalobce: Z/C/H Legal v.o.s., advokátní kancelář, IČO: 272 22 861 sídlem Národní 973/41, 110 00 Praha 1 insolvenční správce dlužníka MJ EXPORT 2015, s.r.o., IČO: 292 76 438 sídlem Rybná 716/24, 110 00 Praha 1 zastoupen advokátem Mgr. Ing. Michalem Nádeníčkem sídlem Národní 41/973, 110 00 Praha 1 proti žalovanému FASER, s.r.o., IČO: 292 11 280 sídlem Kollárova 1857/2, 612 00 Brno zastoupen advokátem Mgr. Petrem Pařilem sídlem Škárova 809/16, 612 00 Brno

o neúčinnosti právního úkonu

takto:

I. Určuje se, že smlouva o převodu jednotky č. 999/3-jiného nebytového prostoru nacházejícího se v 1. nadzemním podlaží budovy Staré Brno, č.p. 999, bytovém domě na parcele p.č. 1175/1, ulice Kopečná, č. or. 33 a ideálního podílu o velikosti 443/16954 na společných částech budovy a na pozemcích p.č. 1175/1, zastavěné ploše a nádvoří o výměře 396 m2 a p.č. 1175/2, ostatní ploše, jiné ploše o výměře 8 m2, to vše v obci Brno, k.ú. Staré Brno, ze dne 7. 5. 2015, uzavřená mezi žalovaným a dlužníkem MJ EXPORT 2015, s.r.o., IČO: 292 76 438, sídlem Rybná 716/24, 110 00 Praha 1, je vůči věřitelům dlužníka neúčinná.

Shodu s prvopisem potvrzuje Kateřina Kantová isir.justi ce.cz 2 sp. zn. 193 ICm 4751/2016

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit do majetkové podstaty dlužníka částku ve výši 2 690 000 Kč.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí uhradit na náhradu nákladů řízení 16 456 Kč k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění:

1. Žalobce se svou žalobou domáhal určení, že smlouva o převodu jednotky ze dne 7. 5. 2015 uzavřená mezi MJ EXPORT 2015, s.r.o. (dále jen dlužník) a žalovaným je neúčinná, uložení povinnosti žalovanému vydat do majetkové podstaty částku 2 690 000 Kč a přiznání náhrady nákladů řízení. 2. Žalobce tvrdil, že dlužník byl vlastníkem jednotky č. 999/3-jiného nebytového prostoru nacházejícího se v 1. nadzemním podlaží budovy Staré Brno, č.p. 999, bytovém domě na parcele p.č. 1175/1, ulice Kopečná č. or. 33 a ideálního podílu o velikosti 443/16954 na společných částech budovy a na pozemcích p.č. 1175/1, zastavěné ploše a nádvoří o výměře 396 m2 a p.č. 1175/2, ostatní ploše, jiné ploše o výměře 8 m2, to vše v obci Brno a k.ú. Staré Brno (dále jen Nemovitost). Dlužník převedl Nemovitost na žalovaného na základě smlouvy č. 99903 ze dne 7. 5. 2015 (dále jen Smlouva o převodu jednotky). Kupní cena činila 2 690 000 Kč a dle čl. 3.4 Smlouvy o převodu měla být uhrazena započtením na pohledávku žalovaného za dlužníkem v zůstatkové výši 3 100 000 Kč. Dne 9. 5. 2011 uzavřel žalovaný s dlužníkem smlouvu o půjčce, na jejímž základě půjčil dlužníkovi 6 600 000 Kč se splatností 8. 5. 2014 (dále jen Smlouva o půjčce). Splatnost Smlouvy o půjčce byla změněna dvěma dodatky, jimiž byla konečná splatnost posunuta. Zápočtem měla celá pohledávka žalovaného za dlužníkem zaniknout. Žalovaný byl v době převodu jediným společníkem dlužníka. Žalobce tvrdil, že Smlouva o půjčce, na niž byla kupní cena započtena, je absolutně neplatná, neboť nebyla podepsána v souladu se způsobem jednání zapsaným v OR (byla podepsána jen Tomášem Vavříkem a nikoliv současně Ivo Vaďurou jako další jednatelem), nebylo prokázáno, že by částka dle Smlouvy o půjčce byla dlužníkovi skutečně poskytnuta, a k převodu jednotky došlo dříve, než byla pohledávka žalovaného ze Smlouvy o půjčce splatná (i při zohlednění dodatku č. 2, jímž byla posunuta splatnost na 31. 12. 2015). Žalobce dále tvrdil, že Smlouva o převodu jednotky je úkonem bez přiměřeného protiplnění, neboť dlužníkovi se nedostalo reálného protiplnění, z něhož by se mohli uspokojit jeho věřitelé. Žalovaný dne 10. 11. 2015 dále převedl Nemovitost na Jiřího Lutonského, dat. nar. 7. 8. 1956 za 2 290 000 Kč. 3. Žalobce rovněž tvrdil, že v době uzavření Smlouvy o převodu měl dlužník více věřitelů se splatnými neuhrazenými závazky a byl ve stavu úpadku. Konkrétně měl dluh vůči Finančnímu úřadu pro hl. m. Prahu, územní pracoviště pro Prahu (dále jen FÚ) ve výši 7 170 500 Kč (zjištěná výše pohledávky), dluh vůči TOPGEO Brno, spol. s r.o. ve výši nejméně 152 852 Kč (zjištěná výše pohledávky), dluh vůči TOPGEO Brno, spol. s r.o. ve výši 1 010 220 Kč (zjištěno rozsudkem 193 ICm 4758/2016-44 ze dne 5. 12. 2017), a dluh vůči FIDOLI s.r.o. ve výši 834 129,20 Kč (přihláška vzata zpět dne 27. 11. 2017). 4. Žalovaný tvrdil, že dlužník nepřevedl Nemovitosti bezúplatně, ale za 2 690 000 Kč, jež byly uhrazeny formou zápočtu. Žalovaný poskytl dlužníkovi finanční prostředky na základě Smlouvy o půjčce a ten svůj závazek splatil právě převodem jednotky, dlužník proto obdržel ekvivalentní plnění. Smlouva o půjčce byla změněna dvěma dodatky, jimiž byla posunuta její splatnost a to dodatkem č. 1 ze dne 18. 10. 2011 a následně dodatkem č. 2 ze dne 12. 9. 2012. Ve Smlouvě o převodu jednotky došlo k chybě v psaní, kdy bylo nesprávně uvedeno datum smlouvy o půjčce, a to 9. 5. 2011 namísto správného 19. 5. 2011 a k chybě v uvedení splatnosti půjčky, která byla dodatkem č. 1 a následně dodatkem č. 2 změněna na konečný termín splatnosti k 31. 12. 2015.

Shodu s prvopisem potvrzuje Kateřina Kantová 3 sp. zn. 193 ICm 4751/2016

5. Žalovaný dále tvrdil, že dlužník nebyl době uzavření Smlouvy o převodu jednotky v úpadku, neboť neměl více věřitelů, hodnota jeho aktiv převyšovala hodnotu jeho závazků a nebyl předlužen. K převodům nemovitostí na Alenu Vavříkovou, PhDr. Tomáše Vavříka a na žalovaného došlo v době, kdy byl jednatel dlužníka přesvědčen, že veškeré závazky dlužníka jsou vyrovnány. Žalovaný po ukončení projektu (po prodeji všech bytových jednotek) převedl společnost na Martina Janečka, ten společnost převedl dále na Jána Půchovského. V době, kdy byl jednatelem a společníkem Ján Půchovský, došlo k nepoctivému převzetí a ovládnutí společnosti za účelem vytvoření pohledávek, prohlášení konkursu a napadání právních úkonů dlužníka. Jediným jednatelem a společníkem se stal Miroslav Haluza, jenž podal insolvenční návrh. 6. K existenci pohledávek dlužníkových věřitelů v době napadeného úkonu uvedl, že pohledávka společnosti JAPEZ, spol. s r.o. je sporná, původní pohledávka z titulu doplatku ceny díla, jež JAPEZ spol. s r.o. pro dlužníka provedl, zanikla zcela v důsledku započtení na smluvní pokutu za 22 dnů prodlení s předáním díla ve výši 3 726 800 Kč, přihlášená pohledávka vznikla v důsledku uzavření dohody o narovnání a uznání závazku ze strany jednatele p. Púchovského v souvislosti s násilným převzetím dlužníka. K pohledávce TOPGEO Brno, spol. s r.o. uvedl, že rovněž zanikla započtením. K pohledávce FÚ uvedl, že veškeré daňové pohledávky vznikly a byly splatné až v době po uzavření Smlouvy o převodu jednotky. 7. K majetku dlužníka v době napadeného úkonu uvedl, že dlužník měl pohledávku za JAPEZ spol. s r.o. z titulu smluvní pokuty za 22 dnů prodlení ve výši 0,7% z ceny díla za každý den prodlení, jež byla částečně započtena na pohledávku tohoto věřitele a její zůstatek činí 1 634 570,15 Kč, a pohledávku za TOPGEO Brno, spol. s r. o. již nabyl postoupením od Stappa mix spol. s.r.o., ve výši 2 568 552 Kč a již částečně započetl na pohledávky tohoto věřitele z titulu zádržného, a další majetek sepsaný v předávacím protokolu při převodu společnosti na Martina Janečka. Z uvedených důvodů navrhoval, aby soud žalobu zamítl. 8. Dle ust. § 121 o.s.ř. není třeba dokazovat skutečnosti obecně známé nebo známé soudu z jeho činnosti. Soudu je na základě jeho činnosti a z údajů veřejně přístupných v insolvenčním rejstříku známo, že dne 2. 11. 2015 byl Městskému soudu v Praze doručen návrh dlužníka na zahájení insolvenčního řízení spojený s návrhem na prohlášení konkurzu. Usnesením Městského soudu v Praze č.j.-A-29 ze dne 14.06.2016 byl zjištěn úpadek dlužníka, na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce. Insolvenční řízení, v jehož rámci je dlužníkův úpadek řešen konkursem, dosud trvá. Soudu je dále známo, že dlužník 7. 5. 2015 převedl další nemovitosti na pana PhDr. Tomáše Vavříka (řízení o odpůrčí žalobě je vedeno pod sp. zn. 193 ICm 4754/2016), dne 30. 3. 2015 na paní Alenu Vavříkovou (řízení o odpůrčí žalobě je vedeno pod sp. zn. 193 ICm 2815/2017) a 7. 5. 2015 na žalovaného. Insolvenční správce označil tyto převody za neúčinné. V řízení byly dosud zjištěny pohledávky věřitele č. 2 TOPGEO Brno, spol. s r.o. ve výši 2 681 676,79 Kč a pohledávka věřitele č. 3 Finanční úřad pro hl.m. Prahu, Územní pracoviště pro Prahu ve výši 7 170 500 Kč. Pohledávka věřitele č. 1: JAPEZ, spol. s r.o. ve výši 3 525 003,45 Kč byla zcela popřena správcem a je dosud sporná. Pohledávka věřitele č. 5: FIDOLI, s.r.o. ve výši 834 129,20 Kč byla vzata zpět dne 27. 11. 2017. 9. Dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. může soud vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků. V průběhu řízení učili účastníci nesporným, že dne 7. 5. 2015 uzavřeli dlužník a žalovaný Smlouvu o převodu jednotky za kupní cenu 2 690 000 Kč a že kupní cena byla uhrazena zápočtem na pohledávku žalovaného za dlužníkem ve výši 3 100 000 Kč.

Shodu s prvopisem potvrzuje Kateřina Kantová 4 sp. zn. 193 ICm 4751/2016

10.Mezi účastníky zůstalo sporným, zda Smlouva o půjčce byla uzavřena platně, zda byla půjčka dlužníkovi skutečně vyplacena, zda se dlužníkovi dostalo za převod jednotky přiměřeného protiplnění a zda byl dlužník v době uzavření Smlouvy o převodu jednotky v úpadku. 11.K prokázání sporných skutečností provedl soud důkaz listinami, založenými účastníky do spisu, z nichž zjistil: -Ze smlouvy o převodu jednotky ze dne 7. 5. 2015, že Nemovitosti byly převedeny z dlužníka na žalovaného za 2 690 000 Kč, přičemž obě strany souhlasně prohlásily, že žalovaný má za dlužníkem pohledávku ze smlouvy o půjčce ze dne 9. 5. 2011 ve výši 3 100 000 Kč (v původní výši 6 600 000 Kč) a tuto pohledávku započetly na kupní cenu. -Ze smlouvy o převodu jednotky ze dne 10. 11. 2015, že Nemovitosti byly převedeny žalovaným za 2 290 000 Kč na pana Jiřího Lutonského. -Ze smlouvy o půjčce ze dne 19. 5. 2011 soud zjistil, že věřitel se zavázal dlužníkovi bezúročně půjčit 6 600 000 Kč formou bezhotovostního převodu na účet dlužníka č. u Volksbank CZ, a.s., se splatností dne 19. 5. 2011, půjčka měla být vrácena žalovanému bankovním převodem nebo v hotovosti do 8. 5. 2014. -Z dodatku č. 1 ke smlouvě o půjčce ze dne 18. 10. 2011 soud zjistil, že jím strany posunuly splatnost půjčky do 31. 12. 2017. -Z výpisu z účtu u Volksbank CZ, a.s. č. evidovaného na žalovaného ze dne 30.09.2010 soud zjistil, že 14.09.2010 bylo uhrazeno 1 500 000 Kč na účet VS 29211280. -Z výpisu z účtu u Volksbank CZ, a.s. č. evidovaného na žalovaného ze dne 28.02.2011 soud zjistil, že 25.02.2011 bylo uhrazeno 80 000 Kč na účet VS 29211280. -Z výpisu z účtu u Volksbank CZ, a.s. č. evidovaného na žalovaného ze dne 31.05.2011 soud zjistil, že 12.05.2011 bylo uhrazeno 1 000 000 Kč na účet VS 29211280. -Z výpisu z účtu u Volksbank CZ, a.s. č. evidovaného na žalovaného ze dne 30.09.2010 soud zjistil, že 14.09.2010 bylo uhrazeno 2 800 000 Kč na účet 4 VS 29211280. -Z úplného výpisu z obchodního rejstříku dlužníka soud zjistil, že žalovaný byl společníkem dlužníka od 28. 4. 2011 do 17. 6. 2015, od 17. 6. 2015 do 27. 8. 2015 byl jediným společníkem a jednatelem Martin Janeček, dat. nar. bytem od 27. 8. 2015 do 21. 10. 2015 byl jediným společníkem a jednatelem dlužníka Ján Púchovský, dat. nar. bytem a od 21. 10. 2015 do 7. 3. 2018 byl jediným společníkem a jednatelem dlužníka Miroslav Haluza, dat. nar. bytem Od 28. 4. 2011 do 20. 3. 2013 byl způsob jednání za dlužníka upraven tak, že ohledně právních úkonů týkajících se úvěrů, půjček, leasingu a dotací jednají a podepisují oba jednatelé společně. Od 26. 4. 2011 do 25. 2. 2013 byli jednateli dlužníka Tomáš Vavřík, dat. nar. a Ivo Vaďura, dat. nar. Dne 17. 6. 2015 žalovaný změnil obchodní firmu dlužníka z DOMOPLAN-Rezidence Kopečná s.r.o. na MJ EXPORT 2015, s.r.o. -Ze seznamu majetku předloženého dlužníkem v insolvenčním řízení soud zjistil, že dlužník ke dni 27. 10. 2015 neměl žádný movitý ani nemovitý majetek, žádné pohledávky ani peníze na účtech a jeho jediným majetkem bylo 356 Kč v pokladně.

Shodu s prvopisem potvrzuje Kateřina Kantová 5 sp. zn. 193 ICm 4751/2016

-Z přihlášky pohledávky Finančního úřadu pro hl. m. Prahu, územní pracoviště pro Prahu soud zjistil, že Finanční úřad uplatnil za dlužníkem pohledávky ve výši 7 168 863 Kč vyplývající z dodatečných platebních výměrů. -Z platebního výměru č.j. 6555019/16/2001-52525-110608 ze dne 30. 9. 2016 soud zjistil, že jím byla dlužníkovi doměřena daň z přidané hodnoty za 4. čtvrtletí roku 2014 ve výši 2 690 310 Kč. Ze sdělení Finančního úřadu pro hl. m. Prahu, územní pracoviště pro Prahu nabyl platební výměr právní moci dne 30. 9. 2016. -Z platebního výměru č.j. 6555120/16/2001-52525-110608 ze dne 1. 9. 2016 soud zjistil, že jím byla dlužníkovi doměřena daň z přidané hodnoty za leden 2015 ve výši 891 740 Kč. Ze sdělení Finančního úřadu pro hl. m. Prahu, územní pracoviště pro Prahu nabyl platební výměr právní moci dne 4. 10. 2016. -Z platebního výměru č.j. 6555181/16/2001-52525-110608 ze dne 29. 8. 2016 soud zjistil, že jím byla dlužníkovi doměřena daň z přidané hodnoty za únor 2015 ve výši 3 586 813 Kč. Ze sdělení Finančního úřadu pro hl. m. Prahu, územní pracoviště pro Prahu nabyl platební výměr právní moci dne 30. 9. 2016. -Z rozsudku 193 ICm 4758/2016-44 ze dne 5. 12. 2017 (právní moc dne 6. 1. 2018), že pohledávka TOPGEO BRNO, spol. s r.o., IČO: 41603338 byla zjištěna ve výši 1 010 220 Kč. Soud vyzval žalovaného dle ust. § 118a odst. 1 o.s.ř., aby doplnil konkrétní tvrzení způsobilá vyvrátit domněnku, že dlužník byl v době napadeného převodu v úpadku a poskytl mu za tím účelem lhůtu 14 dnů. Žalovaný v této lhůtě mimo shora uvedené navrhoval provést i důkaz výslechem bývalého jednatele dlužníka Martina Janečka a PhDr. Tomáše Vavříka. 12.Důkaz výslechem Martina Janečka soud neprovedl, neboť žalobce neuvedl žádní konkrétní skutková tvrzení, jež by měla být výslechem prokázána. Obecné tvrzení, že dlužník měl majetek jehož rozsah prokáže nový jednatel a společník Martin Janeček, je nepostačující a v důsledku znamená, že žalovaný se snaží přenést břemeno tvrzení a důkazní na třetí osobu. Pokud žalovaný převedl svůj obchodní podíl na třetí osobu, měl by být nepochybně schopen tvrdit a prokázat, jaký konkrétní majetek byl v době převodu ve vlastnictví dlužníka. Žalovanému byl poskytnut dostatečný časový prostor, aby tvrdil konkrétní skutečnosti a navrhl důkazy. Způsobilým důkazem by byl například předávací protokol, účetní doklady, smlouva o převodu obchodního podílu apod. Tvrzení, že žalovaný nemá žádné doklady k dispozici, nepůsobí věrohodně. Jeho věrohodnost zpochybňuje i to, že dlužník dlouhodobě nezakládal povinné listiny do sbírky listin obchodního rejstříku. 13.Výslech Tomáše Vavříka k celkovému stavu společnosti soud neprovedl, neboť se jedná o účastníka a nadto o osobu, jež sama vede spor o neúčinnost převodu, jímž nabyla z majetku dlužníka nemovitost. Věrohodnost jeho výpovědi je tím znehodnocena. 14.Dodatek č. 2 ke smlouvě o půjčce nebyl soudu k důkazu předložen, ač na něj žalovaný odkazoval a byl k jeho předložení vyzván. 15.Po zákonné koncentraci na jednání dne 24.4. 2018 doplnil žalovaný další tvrzení a důkazy, z nichž však soud již nevycházel, případně je neprovedl. Mimo jiné předložil čestné prohlášení bývalého jednatele dlužníka Jána Púchovského ze dne 22. 12. 2015, jímž chtěl prokázat okolnosti, za jakých došlo k převodu společnosti dlužníka na další osoby (údajné násilné převzetí). Soud dospěl k závěru, že Ján Půchovský nebyl jednatelem ani společníkem dlužníka v době napadeného převodu, a okolnosti převodu dlužníka nemají žádný význam pro zjištění ohledně existence úpadku dlužníka v době uzavření Smlouvy o převodu jednotky. 16.Výslech Jána Půchovského a Miroslava Haluzy soud neprovedl, neboť neměli žádnou účast na společnosti v době napadeného úkonu a tyto důkazy byly navrženy po zákonné koncentraci řízení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Kateřina Kantová 6 sp. zn. 193 ICm 4751/2016

17.Zprávu o daňové kontrole soud neprovedl, neboť v daňovém řízení byla vydána pravomocná rozhodnutí v rámci pravomoci Finančního úřadu. Soud postupoval podle ust. §§ 134 a 135 odst. 1 a 2 o.s.ř. a vyšel z jejich obsahu, neboť mu nepřísluší přezkoumávat postup, jakým správce daně zjistil správnou výši daně. 18.Faktury vystavené společností OSSO, s.r.o. a dlužníkem, jimiž měla být prokázána obchodní činnost dlužníka mimo rámec projektu Rezidence Kopečná, soud neprovedl, neboť tyto důkazy byly navrženy po zákonné koncentraci řízení, a to, že dlužník byl ekonomicky aktivní společností, nebylo sporné, vystavené faktury nejsou způsobilé prokázat, že měl majetek postačující k uspokojení svých věřitelů. 19.Dlužník dále navrhoval řadu důkazů, jimiž chtěl zpochybnit existenci pohledávek přihlášených věřitelů. Soud tyto důkazy neprovedl a pro účely posouzení úpadku se omezil na ty pohledávky, které již byly v řízení zjištěny. K pohledávkám, o nichž je dosud veden spor, nepřihlížel. Zejména nepřihlížel k pohledávce věřitele č.1: JAPEZ, spol. s r.o., již dlužník popírá, a k pohledávce věřitele FIDOLI, s.r.o., již vzal věřitel zpět. Nicméně je zřejmé, že kromě pohledávek, jež byly již v řízení zjištěny, uplatňovali u dlužníka v době napadeného úkonu pohledávky i další věřitelé. Nelze rovněž přehlédnout, že FIDOLI s.r.o. vzal zpět svoji přihlášku prostřednictvím stejného právního zástupce, jenž zastupuje žalovaného, a nelze vyloučit, že zpětvzetí bylo motivováno právě snahou prokázat neexistenci mnohosti dlužníkových věřitelů. 20.Na základě provedeného dokazování, ze souhlasných tvrzení obou účastníků a na základě poznatků z vlastní činnosti soudu dospěl soud ke skutkovému závěru, že dlužník na žalovaného jako svého společníka převedl dne 7. 5. 2015 nemovitost za cenu 2 690 000 Kč, přičemž žalovaný kupní cenu uhradil zápočtem na pohledávku, jež mu měla vůči dlužníkovi vzniknout jako nedoplatek ze smlouvy o půjčce. Dlužník (za nějž jednal stejně jako za žalovaného PhDr. Tomáš Vavřík) v období od 30. 3. 2015-7. 5. 2015 převedl i další hodnoty ze svého majetku, za něž bylo rovněž plněno zápočtem. Dne 7. 5. 2015 změnil název společnosti a následně převedl 100% obchodní podíl na třetí osobu. Dlužník měl v době převodu splatné neuhrazené závazky vůči společnosti TOPGEO Brno, spol. s.r.o. a to nejméně ve výši 438 845 Kč, dlužil na dani z přidané hodnoty za rok 2014, leden 2015 a únor 2015 celkem 7 168 863 Kč, a uplatňovali vůči němu pohledávky i další subjekty (JAPEZ spol. s.r.o., FIDOLI s.r.o.), jejichž pohledávky však dosud nejsou zjištěny. Dne 2. 11. 2015 bylo zahájeno insolvenční řízení týkající se dlužníka a to k jeho návrhu. Ke dni podání návrhu měl dlužník více věřitelů a objektivně nebyl schopen hradit jejich splatné pohledávky, neboť jeho jediným majetkem byla hotovost ve výši 356 Kč.

21.Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům: -Dle ust. § 235 odst. 1 IZ jsou neúčinnými právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. -Dle ust. § 237 odst. 1 IZ povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch. -Dle ust. § 239 odst. 3 IZ insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne. -Dle ust. § 239 odst. 4 IZ dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění. Vylučovací žaloba není přípustná.

Shodu s prvopisem potvrzuje Kateřina Kantová 7 sp. zn. 193 ICm 4751/2016

-Dle ust. § 240 odst. 1 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. -Dle ust. § 240 odst. 2 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. -Dle ust. § 240 odst. 3 IZ právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. -Dle ust. § 240 odst. 4 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka. -Dle ust. § 241odst. 1 IZ zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. -Dle ust. § 241 odst. 2 IZ zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. -Dle ust. § 241 odst. 3 IZ zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník a) splnil dluh dříve, než se stal splatným, b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch, c) prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva, d) poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné. -Dle ust. § 241 odst. 4 IZ zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. -Dle ust. § 241 odst. 5 zvýhodňujícím právním úkonem není a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka, c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem. 22.V projednávané věci je napadeným úkonem převod Nemovitosti z majetku dlužníka do majetku žalovaného, jenž byl v době převodu společníkem a tedy osobou dlužníkovi blízkou. Jedná se o úkon, k němuž došlo v období kratším než jeden rok před zahájením insolvenčního řízení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Kateřina Kantová 8 sp. zn. 193 ICm 4751/2016

Žalovaný je osobou, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, žaloba byla podána insolvenčním správcem v zákonné lhůtě. 23.Soud se nejprve zabýval tím, zda je dána některá z výluk dle ust. § 240 odst. 4 IZ či 241 odst. 5 IZ a dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť převod Nemovitosti zjevně nebyl plněním uloženým právním předpisem ani příležitostným darem, nebylo jím vyhověno ohledům slušnosti. Výluka dle ust. § 240 odst. 4 d) a 241 odst. 5 b) IZ je vyloučena, neboť osoba, vůči níž byl úkon učiněn, byla dlužníkovi blízká a vzhledem ke svému postavení společníka dlužníka a společné osobě jednatele mohla nepochybně poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k jeho úpadku. Nejednalo se ani o zřízení zajištění závazku dlužníka za přiměřenou protihodnotu či právní úkon učiněný za trvání moratoria či za podmínek stanovených insolvenčním zákonem. 24.Dále soud zkoumal, zda se za převod Nemovitosti dostalo dlužníkovi protiplnění a zda jeho cena byla obvyklá. Žalovaný tvrdil, že za převod nemovitosti zaplatil zápočtem, přičemž hodnota tohoto zápočtu nebyla nižší než cena obvyklá. Žalobce se soustředil zejména na to, aby prokázal, že žalovaný žádné započitatelné pohledávky za dlužníkem neměl, neboť smlouva o půjčce, jíž měly být založeny, je absolutně neplatná a to pro rozpor se zapsaným způsobem jednání za společnost a dále i z důvodu, že půjčka nebyla dlužníkovi reálně vyplacena. K tomu soud konstatuje, že aniž by bylo třeba prokazovat tvrzenou neplatnost smlouvy o půjčce a to, zda žalovaný skutečně poskytl dlužníkovi tvrzené finanční prostředky, již samotný fakt, že k úhradě mělo dojít zápočtem, postačuje pro závěr, že úkon byl učiněn bez přiměřeného protiplnění. O tzv. ekvivalentní právní úkon dlužníka jde totiž jen tehdy, jestliže za převedené věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty se dlužníku opravdu (reálně) dostala jejich obvyklá cena nebo jiná skutečně přiměřená (rovnocenná) náhrada. Tento závěr odpovídá i judikatuře Nejvyššího soudu ČR (viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4886/2007 ze dne 29. 04. 2010, v němž dovolací soud (byť v poměrech odpůrčí žaloby podle ust. § 16 zákona o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV ), formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož uzavře-li dlužník, který nemá jiný majetek postačující k uspokojení svých věřitelů, poté, co jako prodávající uzavřel se svým věřitelem jako kupujícím kupní smlouvu o prodeji movitých věcí, s kupujícím dohodu o započtení kupní ceny proti pohledávce kupujícího, byla kupní smlouva právním úkonem zkracujícím dlužníkovy věřitele, neboť v době účinnosti kupní smlouvy se dlužníku za prodaný majetek nedostalo žádného skutečného (reálného) protiplnění, z nějž by mohli dlužníkovi věřitelé uspokojit své pohledávky, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1809/2007 ze dne 27. 5. 2009, v němž dovolací soud v situaci, kdy úpadkyně kupní smlouvou pozbyla vlastnického práva k nemovitostem, aniž by se jí dostalo protiplnění využitelného k dosažení účelu konkursu, dovodil, že závěr o neúčinnosti právního úkonu podle ust. § 15 odst. 1 písm. c) ZKV lze založit i na jeho důsledcích pro majetkové poměry úpadce. Tyto judikatorní závěry se obdobně prosadí i v projednávané věci, neboť je zjevné, že v důsledku převodu Nemovitosti na žalovaného se žalobci žádného reálného protiplnění (z nějž by mohli jeho věřitelé uspokojit své pohledávky) nedostalo. Nadto nelze přehlédnout, že tvrzená půjčka byla dle žalovaného splatná ke dni 31. 12. 2015 (přičemž žalobce k důkazu předložil pouze dodatek č. 1 ke Smlouvě o půjčce, z něhož plyne splatnost ke dni 31. 12. 2017). Půjčka ke dni podpisu Smlouvy o převodu tudíž nebyla splatná. V důsledku toho napadeným úkonem dlužník naplnil i ust. § 241 odst. 3 a) IZ, neboť splnil svůj dluh dříve, než se stal splatným. 25.Pokud jde o splnění předpokladu, že právní úkon dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo k jeho úpadku vedl, bylo na žalovaném jako osobě dlužníkovi blízké, aby domněnku dlužníkova úpadku vyvrátil. Úpadek dlužníka byl zjištěn na základě návrhu dlužníka, jenž v něm konstatoval, že poté, co Miroslav Haluza koupil 100% obchodního podílu ve společnosti a stal se jediným jednatelem dlužníka, zjistil, že dlužník má neuhrazený závazek vůči společnosti JAPEZ, spol. s.r.o., přičemž částka 2 092 229,85 Kč je po splatnosti nejméně od 30. 6. 2014 a

Shodu s prvopisem potvrzuje Kateřina Kantová 9 sp. zn. 193 ICm 4751/2016

částka 1 220 051,15 Kč je po splatnosti nejméně od 31. 8. 2015, další neuhrazený závazek vůči TOPGEO BRNO, spol. s r.o., jenž byl ve výši 69 829,65 Kč splatný dne 18. 12. 2013 a ve výši 1 095 708,85 Kč dne 31. 8. 2015. Dále uvedl, že dlužník nemá žádné zaměstnance a jeho jediným majetkem je hotovost v pokladně ve výši 356 Kč. Z usnesení o zjištění úpadku má tedy soud za prokázané, že ke dni 27. 10. 2015 (den sepsání návrhu) byl dlužník v úpadku. Žalovaný tvrdil, že ke dni uzavření Smlouvy o převodu jednotky (tedy necelých 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu) dlužník v úpadku nebyl, aniž by uvedl jakékoliv konkrétní skutečnosti, jež by tento závěr podporovaly, pouze zpochybňoval pravost pohledávek, jež již byly v řízení zjištěny. V projednávané věci bylo v insolvenčním řízení zjištěno, že dlužník měl v době uzavření Smlouvy o převodu přinejmenším věřitele TOPGEO Brno, spol. s r.o., jehož pohledávka byla za dlužníkem ve výši 1 162 220 Kč zjištěna, ve výši 1 671 456,79 je dosud sporná. Zjištěná pohledávka byla splatná v částce 438 845 Kč dne 31. 8. 2014 a byla tedy v době napadeného úkonu déle než tři měsíce po lhůtě splatnosti. 26.Pokud jde o pohledávku Finančního úřadu pro hl. m. Prahu, územní pracoviště pro Prahu 1, argumentoval žalovaný tím, že pohledávky finančního úřadu vznikly a byly splatné až po uzavření Smlouvy o převodu jednotky. Tento názor však soud nesdílí. Podle ust. § 135 odst. 3 zák. č. 280/2009, daňový řád, v platném znění (dále jen DŘ) je daň je splatná v poslední den lhůty stanovené pro podání řádného daňového tvrzení. Pokud byla daň uhrazena v nesprávné výši, správce daň doměří na základě dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování, nebo z moci úřední (§ 143 odst. 1 věta první DŘ). K doměření z moci úřední může dojít pouze na základě výsledku daňové kontroly (§ 143 odst. 3 DŘ). Pokud tedy správce daně doměřil daň za období roku 2014 a 1/2015 a 2/2015 z úřední povinnosti, nepochybně to znamená, že předcházela daňová kontrola, o níž byla sepsána zpráva, z níž vyplynulo, že daň nebyla daňovým subjektem odvedena vůbec či ve správné výši. Jinak řečeno-dlužníkovi vznikla povinnost uhradit daň, a to k poslednímu dni lhůty pro podání řádného daňového přiznání (k 25. 1. 2015 daň za poslední čtvrtletí 2014, k 21. 2. 2015 za leden 2015, k 21. 3. 2015 za únor 2015), již nesplnil. Výše jeho závazku je ve výši rozdílu mezi dodatečně zjištěnou výší daňové povinnosti a výší dlužníkem přiznanou. Žalovaným předestřený názor by znamenal, že dlužník, jenž neplní své daňové povinnosti vůbec či řádně, nemá žádné splatné závazky vůči státu do doby, než mu je stát doměří. Dlužník tedy měl v době napadeného úkonu splatné neuhrazené závazky vůči FÚ déle než tři měsíce po lhůtě splatnosti. 27.Pokud jde o tvrzenou existenci majetku dlužníka, jenž byl specifikován výlučně v podobě pohledávky za JAPEZ, spol. s r.o. a TOPGEO Brno, spol s r.o., je zřejmé, že existence pohledávky dlužníka za JAPEZ, spol. s r.o. je mezi stranami sporná a tato pohledávka nebyla proto bez obtíží využitelná k uspokojení věřitelů dlužníka. TOPGEO Brno, spol. s r.o. je od 9. 3. 2015 v úpadku, pohledávka proto rovněž není bez dalšího zpeněžitelná a její dobytnost je pochybná. Celková výše těchto tvrzených pohledávek (4 203 122,15 Kč) ani nominálně nepostačovala k uspokojení splatných závazků dlužníka. Existence jiného majetku dlužníka nebyla v řízení prokázána. 28.Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že dlužník měl v době uzavření Smlouvy o převodu jednotky více věřitelů se splatnými neuhrazenými závazky, jež nebyl schopen plnit a byl tedy v úpadku. Převod Nemovitosti o hodnotě 2 690 000 Kč, za nějž nebylo do majetku dlužníka uhrazeno žádné reálné plnění, je proto úkonem neúčinným. 29.Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ust. § 142 o.s.ř., dle kterého přizná soud nárok na náhradu nákladů účastníku, který měl ve věci plný úspěch. V daném případě uspěl žalobce a soud mu proto přiznal nárok na náhradu nákladů řízení, které sestávají z odměny za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí věci, účast na jednání dne 20. 2. 2018, 24. 4. 2018, 5. 6. 2018) a odpovídající částky paušální náhrady hotových výdajů dle ust. §7 a §9 odst. 4 písm. c) a §13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb. Žalovanému tak náleží částka 3 100 Kč za jeden úkon právní služby při tarifní hodnotě 50 000 Kč, tedy za 4 úkony celkem částka 12 400 Kč na odměnu a na

Shodu s prvopisem potvrzuje Kateřina Kantová 10 sp. zn. 193 ICm 4751/2016

náhradu hotových výdajů částka 300 Kč za jeden úkon, tedy za 4 úkony celkem částka 1 200 Kč, to vše zvýšeno o DPH, kterou je žalovaný povinen odvést podle zvláštního právního předpisu, celkem 16 456 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí u obecného soudu povinného. Rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, lhůta k podání odvolání však běží od jeho doručení zvláštním způsobem.

Praha 5. června 2018

JUDr. Hana Homolová, v.r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Kateřina Kantová