MSPH 93 INS 24377/2011-C11-13
MSPH 93 INS 24377/2011-C11-13

93 ICm 2706/2012-249 (MSPH 93 INS 24377/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Vaňousem v právní věci žalobce: Pendeen Management s.r.o., IČO: 24286125, sídlem Vinohradská 2828/151, 130 00 Praha 3, práv. zast. Mgr. Martinem Dolejšem, advokátem, Erbenova 709, 250 01 Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, proti žalované: JUDr. Daniela Urbanová, IČO: 66240484, sídlem: Opletalova 5, 110 00 Praha 1 (původně : Mgr. Karel Knypl, Čihákova 386/12, 290 01, Poděbrady), insolvenční správce dlužníka PIALIO s.r.o., IČO: 60469897, sídlem Hlubičská 1378/36, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, práv. zast. Mgr. Ondřejem Platilem, advokátem, Opletalova 5, 110 00 Praha 1, o určení pravosti nezajištěné pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce Pendeen Management s.r.o., IČO: 242 86 125, sídlem Vinohradská 2828/151, 130 00 Praha 3 ve výši 4.202.079,-Kč vůči dlužníku PIALIO s.r.o., IČ: 604 69 897, sídlem Moravská Ostrava, Hlubinská 1378/36, 702 00 Ostrava, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp.zn.pod pořadovým číslem 111-1, je co do pravosti a v celé výši po právu platná.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz pokračování-2-93 ICm 2706/2012

Odůvodnění:

Žalobce-původně ZIRKEL a.s., Roháčova 188/37, Praha 3, IČ 27374491-se žalobou podanou u soudu dne 19.9.2012 domáhal určení, že pohledávka za dlužníkem-firmou PIAILO, s.r.o., IČ: 60469897, se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Hlubinská 1378/36, 702 00 (dále jen dlužník )-v celkové výši 4.202.079,-Kč (z toho 3.465.000,-Kč jistina a 737.079,-Kč sjednaný úrok), kterou přihlásil dne 10.4.2012 do insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem pod sp.zn., a kterou žalovaný popřel, je pohledávkou po právu co do důvodu a výše. Žalobce uvedl, že mu žalovaný oznámil přípisem ze dne 21.8.2012, že-jako insolvenční správce dlužníka-popřel jeho přihlášenou pohledávku pod pořadovým číslem 111-1 do insolvenčního řízení ve věci sp. zn. MSPH 93 INS 24377/2011, a to při zvláštním přezkumném jednání konaném dne 20.8.2012. Současně žalovaný žalobce vyzval, aby do 30-ti dnů podal u zdejšího soudu žalobu na určení svého práva. Žalobce nesouhlasil s popřením své pohledávky, a to z následujících důvodů : ZIRKEL a.s. jako procesní předchůdce žalobce přihlásil svou pohledávku ve výši 4.202.079,-Kč z titulu Smlouvy o půjčce ze dne 28.5.2008 uzavřené mezi ZIRKEL a.s. jako věřitelem a dlužníkem jako dlužníkem. Podle Smlouvy o půjčce se ZIRKEL a.s. zavázala poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 3.465.000,-Kč, a to přímo na účet advokátní úschovy advokátky Mgr. Markéty Tillerové, přičemž za poskytnutí peněžních prostředků podle Smlouvy o půjčce se dlužník zavázal ZIRKEL a.s. platit úrok sjednaný v čl. I. Smlouvy o půjčce. Pro účely poskytnutí peněžních prostředků podle Smlouvy o půjčce byla uzavřena dne 28.5.2008 Smlouva o advokátní úschově č. 1/2008, a to mezi ZIRKEL a.s., dlužníkem a Mgr. Markétou Tillerovou, přičemž čerpání peněžních prostředků na sjednané platební místo ZIRKEL doložila výpisem z účtu ZIRKEL a.s.. Dne 10.6.2008 uznal dlužník svůj závazek odpovídající předmětné pohledávce s příslušenstvím. ZIRKEL a.s. rovněž v rámci žaloby doložila výpisy z účtu advokátky Mgr. Markéty Tillerové, které svědčí o připsání příslušných peněžních prostředků podle Smlouvy o půjčce na příslušné platební místo. Peněžní prostředky poskytnuté dlužníku podle Smlouvy o půjčce na příslušné platební místo byly použity dlužníkem ke sjednanému účelu, tj. k zaplacení kupní ceny obchodního podílu ve společnosti IPREA s.r.o., přičemž dlužník se v souladu se Smlouvou o převodu obchodního podílu mezi dlužníkem a PhDr. Lubošem Hájíčkem, jež byla v rámci probíhajícího řízení doložena, stal společníkem společnosti IPREA s.r.o., a dále na úhradu nezbytných investic do společnosti IPREA s.r.o..

S ohledem na výše uvedené je žalobce přesvědčen, že popřením předmětné pohledávky žalovaný hrubě porušil své povinnosti ve smyslu § 36 InsZ, čímž v rozporu se zákonem žalobce znevýhodnil v probíhajícím insolvenčním řízení a způsobil mu tak značnou újmu. Pohledávka byla postoupena spolu s veškerým příslušenstvím a právy, jež k nim náleží, na žalobce na základě Smluv o postoupení pohledávek ze dne 25. března 2013 uzavřených mezi ZIRKEL a.s. jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Usnesením č.j.-P111-10 ze dne 3.4.2013 insolvenční soud rozhodl o tom, že na místo věřitele č. 111: ZIRKEL a.s., Roháčova 188/37, Praha 3, IČ 27374491, vstupuje nabyvatel pohledávek : Pendeen Management s.r.o., Vinohradská 2828/151, Praha, IČO: 24286125 (dále jen žalobce), a to i ohledně pohledávky, která byla předmětem tohoto řízení.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, a to z následujících důvodů : Žalovaný popřel pohledávku žalobce, a to co do pravosti, neboť tvrzený úvěr nebyl dlužníkovi fakticky poskytnut, finanční prostředky nebyly převedeny ve prospěch účtů pokračování-3-93 ICm 2706/2012 dlužníka, finanční prostředky byly pouze přes účty dlužníka převedeny ve prospěch účtů třetích osob bez zřejmého právního důvodu. V rámci obrany proti podané žalobě pak žalovaný argumentoval následujícím : Žalobce ve svém doplnění přihlášky pohledávky ze dne 26.04.2012 podal-k prokázání, že finanční prostředky dle Smlouvy o půjčce Iprea byly insolvenčnímu dlužníkovi skutečně poskytnuty Smlouvu o advokátní úschově č. 1/2008 uzavřenou dne 28.05.2008 mezi žalobcem, insolvenčním dlužníkem a advokátkou Mgr. Markétou Tillerovou, výpis z účtu žalobce a výpis z účtu advokátky. Ze Smlouvy o advokátní úschově č. 1/2008 vyplývá, že finanční prostředky měly být bezprostředně po jejich připsání převedeny na další advokátní úschovu č.2/2008, přičemž smlouva o advokátní úschově č. 2/2008 měla tvořit přílohu Smlouvy o advokátní úschově č. 1/2008. Tato smlouva však nebyla žalobkyní předložena. Z poskytnutých výpisů z účtu vyplývá, že žalobce zaslal částku ve výši 3.465.000,-Kč na účet tedy účet advokátní úschovy č. 1/2008. Z předložených výpisů z účtu Mgr. Markéty Tillerové lze vyčíst, že 06.06.2008 zaslala na účet č. částku ve výši 1.700.000,-Kč, dne 15.08.2008 zaslala na účet č. částku ve výši 1.500.000,-Kč a dne 10.09.2008 zaslala na účet částku ve výši 265.000,-Kč. Ani jeden z uvedených účtů není a nebyl bankovním účtem dlužníka, což znamená, že předmětné finanční prostředky nikdy nebyly poskytnuty dlužníku. K tomuto žalovaný uvedl, že půjčka je reálným kontraktem, z čehož vyplývá, že ke smlouvě o půjčce nedochází jen na základě dohody stran (účinným přijetím návrhu na uzavření smlouvy), ale až skutečným odevzdáním předmětu půjčky dlužníku (NS České republiky sp.zn.: 21 Cdo 2217/2003). K tomuto skutečnému poskytnutí půjčky tedy předání finančních prostředků insolvenčnímu dlužníkovi nikdy nedošlo. Nemohla tedy vzniknout ani pohledávka věřitele spočívající ve vrácení této půjčky od insolvenčního dlužníka. Předmětná Smlouva o půjčce tedy byla uzavřena jako reálný kontrakt podle občanského zákoníku, nikoliv jako smlouva o úvěru, jak se pokouší naznačit žalobce. V článku 6 smlouvy o půjčce je výslovně uvedeno, že se tato smlouva řídí občanským zákoníkem. Toto vyplývá i z článku 1 smlouvy, podle kterého právní předchůdce žalobce měl dlužníku finanční prostředky přenechat, nikoliv je poskytnout na výzvu, jak to bývá obvyklé u smlouvy o úvěru. Dále-dle žalovaného-poskytnutí půjčky bylo simulovaným právním úkonem, půjčka fakticky dlužníku nikdy poskytnuta nebyla. Žalovaný obsáhle vylíčil skutkové okolnosti, které ho vedly k závěru, že výkon práva žalobce je v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku-toto žalovaný popsal ve společném vyjádření z 30.11.2012-společné vyjádření ve věcech vedených před nadepsaným soudem pod sp.zn. 93ICm 2701/2012, 93ICm 2702/2012, 93ICm 2703/2012, 93ICm 2704/2012, 93ICm 2705/2012, 93ICm 2706/2012 a 93ICm 2707/2012. Zejména žalovaný-ve vztahu k předmětné pohledávce-argumentoval následujícím: Pokud jde o obchodní podíl společnosti IPREA s.r.o., má žalovaný za to, že dlužník byl pouze využit k nabytí obchodního podílu v konečném důsledku pro žalobce a Ing. Zuzanu Sittovou a Jiřího Marka (dále jen Spříznění jednatelé ). Dle obchodního rejstříku byl sice dlužník zapsán jako společník společnosti od 28.6.2008 do 9.2.2012, avšak dle sbírky listin převedl insolvenční dlužník dne 4.11.2011 svůj obchodní podíl na pana Daniela Kadlece za úplatu 100.000,-Kč a o týden později dne 11.11.2011 byl tento obchodní podíl rozdělen a převeden za celkovou úplatu 96.000,-Kč právě na žalobce a Spřízněné jednatele. Žalovaný má tedy za to, že žalobce spolu se Spřízněnými jednateli takto vytvořili pouze fiktivní pohledávku, která nikdy nebyla skutečně dlužníkovi poskytnuta, aby získali obchodní podíl a zatížili insolvenčního dlužníka závazkem ze Smlouvy o půjčce Iprea. Dlužníkovi tak byla shora uvedenou transakcí způsobena škoda ve výši 3.365.000,-Kč (což odpovídá rozdílu mezi cenou nabytého podílu a podílu převedeného na osoby s ním spřízněné). Tato škoda pak byla navýšena uplatněním pohledávky společností ZIRKEL a.s. v pokračování-4-93 ICm 2706/2012 insolvenčním řízení. Vlivem této a dalších transakcí s obdobným scénářem (popsaných v prvním a druhém společném vyjádření), které byly v režii právních předchůdců žalobce a dalších spřízněných osob, se dlužník dostal do úpadku. Uplatňováním případně zjištěné Pohledávky č. 111-1 z předmětné půjčky bude dlužníkovi a jeho věřitelům způsobena další škoda (nad rámec škod již vzniklých uzavíráním nevýhodných smluv ve prospěch ovládajících osob). Pohledávka z předmětné půjčky proto nemůže být žalobci přiznána ani z tohoto důvodu. Žalovaný dále poukazoval na ovládání dlužníka v období od 7.3.2007 do 4.11.2011, když z výpisu z obchodního rejstříku dlužníka vyplývá, že byl dlužník v období od 7.3.2007 do 4.11.2011 ve vlastnictví Jiřího Marka, Ing. Zuzany Sittové (Spřízněných jednatelů) a žalobce (ZIRKEL a.s.), přičemž každý z nich vlastnil 1/3 obchodního podílu dlužníka. Z výpisu z obchodního rejstříku dlužníka vyplývá, že v období od 3.1.2007 do 15.11.2011 byli zároveň Spříznění jednatelé jednateli dlužníka. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobců vyplývá, že společnost MERRIMAC HOLDING LLC (dále jen "Merrimac") je od 3.1.2007 až dodnes jediným akcionářem firmy Spirit Invest a.s. a firma Spirit invest a.s. je od 23.2.2007 jediným akcionářem žalobce (ZIRKEL a.s.). Mezi společností Merrimac, Spirit Invest a.s. a ZIRKEL a.s. je tak dán vztah vertikálního ovládání podle § 66a odst. 3 písm. a) ObchZ a tyto osoby spolu tvoří koncern podle § 66a odst. 7 ObchZ. Jednání ve shodě mezi žalobci a Spřízněnými jednateli je patrno od samého počátku roku 2007, kdy žalobce (ZIRKEL a.s.) a Spříznění jednatelé nabyli každý 1/3 obchodního podíl v dlužníkovi. Celou transakcí byl insolvenční dlužník toliko poškozen a vyhovění žalobě by ve svém důsledku znamenalo poškození věřitelů dlužníka, nárok žalobce je z tohoto hlediska v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný dále navrhl podáním doručeným soudu dne 9.9.2015 návrh na spojení věcí vedených pod sp. zn. 93 ICm 2701/2012, 93 ICm 2702/2012, 93 ICm 2704/2012, 93 ICm 2705/2012, 93 ICm 2706/2012 a 93 ICm 2707/2012, a to s tím, že všechna tato řízení totiž vycházejí z velmi podobného skutkového stavu a ve všech řízeních jde o právně i skutkově velice podobné otázky, všechny incidenční spory o určení pravosti přihlášených pohledávek žalobce skutkově i právně souvisejí, týkají se týchž účastníků a jejich oddělené vedení by vedlo k rozsáhlé nehospodárnosti vedení řízení. Žalovaný dále poukazoval na to, že v reakci na popření pohledávek ze strany žalovaného a způsob jeho obrany proti žalobě na určení popřených pohledávek společnosti Spirit Invest a.s. a ZIRKEL a.s. účelově postoupily pohledávky na žalobce. Jediným cílem tohoto postupu však bylo vyhnout se posuzování popřených pohledávek z hlediska širších souvislostí a škod způsobených dlužníkovým věřitelům. Žalobce se totiž ihned v polovině roku 2013 přidal k dlužníkovi, společnostem Spirit Invest, a.s. a ZIRKEL a.s. (a dalším subjektům) s cílem "obejít incidenční spory vedené ohledně popřených pohledávek [ ] a vyloučení sepsaných akcií společností Velvana a ČESKÁ CHEMICKÁ". Veškeré souvislosti jednání žalobce, společností Spirit Invest, a.s. a ZIRKEL a.s., Jiřího Marka a Zuzany Sittové, lze důkladně projednat pouze v jednom společném řízení. Žalovaný má za to, že nepoctivému jednání Spirit Invest, a.s., ZIRKEL a.22. s. a žalobce nelze přiznat právní ochranu. Tvrzené tituly jejich pohledávek jsou neplatné a i pokud by byly platné, pak jejich vznik představoval zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany (§ 3030 ve spojení s 6 odst. 2 a § 8 občanského zákoníku). K otázce namítané neplatnosti poukazuje žalovaný na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.3.2009, sp. zn. 29 Cdo 777/2007: "Otázkou neplatnosti právních úkonů dlužníka se Nejvyšší soud opakovaně zabýval. Tak v rozsudku ze dne 1. července 2008, sp. zn. 29 Odo 1027/2006, jenž byl 12. listopadu 2008 schválen občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr (odkazuje přitom na rozhodnutí uveřejněné pod číslem 34/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a na rozsudek Nejvyššího soudu ze pokračování-5-93 ICm 2706/2012 dne 26. dubna 2001, sp. zn. 21 Cdo 1811/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2001, pod číslem 134), že právní úkon, který obě smluvní strany uzavřely v úmyslu zkrátit možnost uspokojení pohledávek věřitelů jedné z nich, je podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatný proto, že svým účelem odporuje zákonu." Společnosti Spirit Invest, a.s. a ZIRKEL a.s. měly úmysl se obohatit na úkor věřitelů dlužníka jako jimi ovládané osoby. Namísto toho, aby nakupovaly majetkové účasti přímo, poskytly dlužníkovi peněžní prostředky za účelem nákupu majetkové účasti, dlužník poté majetkovou účast nějakou dobu držel a následně převedl (ať už přímo či přes bílého koně Daniela Kadlece) s obrovskou ztrátou na osoby s ním spřízněné, včetně Spirit Invest, a.s. a ZIRKEL a.s. Tím Spirit Invest, a.s. a ZIRKEL a.s. sledovaly nelegitimní cíl spočívající v zatížení majetkové podstaty dluhy na úkor věřitelů dlužníka. Takto vzniklým dluhům pak neodpovídal žádný majetkový prospěch, když majetkové účasti dlužník následně, jsa zcela ovládán těmito osobami, zcizil bez toho, aby obdržel relevantní protiplnění. Tvrzené tituly pohledávek sledující tento účel jsou proto neplatné. Nejvyšší 25. soud např. dovodil v rozsudku ze dne 27.11.2014, sp. zn. 29 Cdo 2483/2012, že "jestliže úmyslem (záměrem) obou smluvních stran při uzavření smlouvy bylo dosáhnout výsledku, jenž odporuje zákonu nebo jej obchází (např. poškození majetkové podstaty společnosti), je taková smlouva absolutně neplatným právním úkonem podle ustanovení § 39 obč. zák., a to pro rozpor se zákonem, popř. jeho obcházení [pozn. následuje citace rozsáhlé judikatury Nejvyššího soudu k této otázce]". Jelikož záměrem právních předchůdců žalobce Spirit Invest, a.s. a ZIRKEL a.s., s nimiž žalobce (Pendeen Management s.r.o.) jedná ve shodě (srov. např. výše zmiňované rozhodnutí insolvenčního soudu z 17.10.2013, č.j.-B-125), bylo zkrátit dlužníkovy věřitele a ovládnout insolvenční řízení. Žalobcem (společnostmi Spirit Invest, a.s. a ZIRKEL a.s.) tvrzené tituly proto z hlediska platnosti neobstojí. Neobstojí pak ani argument žalobce, že "by uskutečněný převod peněžních prostředků zakládal bezdůvodné obohacení", což by dle žalobce mělo vést "pouze k překlasifikování přihlášené Pohledávky a nikoli k jejímu popření". Žalobce vznik obohacení na straně dlužníka jednak ničím neprokázal (ostatně k žádnému obohacení při realizaci transakcí s majetkovými účastmi nedocházelo). Žalovaný dále v průběhu řízení změnil argumentaci v tom smyslu, že Smlouvu o půjčce datovanou 28.5.2008 mezi ZIRKEL a.s. a dlužníkem označil za neplatný právní úkonem (jednáním) ve smyslu § 196a odst. 1 obchodního zákoníku, když žalovaný tvrdí, že: (a) šlo o smlouvu o půjčce uzavřenou mezi dlužníkem a ZIRKEL, a.s., která byla v té době osobou blízkou jednatelům dlužníka, paní Zuzaně Sittové a Jiřímu Markovi; a (b) smlouva nebyla uzavřená za podmínek obvyklých v obchodním styku; a (c) žalobce nedoložil souhlas valné hromady dlužníka ani ZIRKEL a.s. k uzavření Smlouvy o půjčce. Žalovaný zdůraznil, že je-li Zuzana Sittová a Jiří Marek osobou blízkou ZIRKEL a.s. (jak žalovaný dokládá níže v bodech 15 až 17), je aplikace tohoto ustanovení zřejmá ze znění odst. 1 a 2 tohoto ustanovení. Z výpisu z obchodního rejstříku dlužníka je zřejmé, že Jiří Marek a Zuzana Sittová byly v době uzavření Smlouvy o půjčce jednateli i společníky dlužníka. Byly tedy oprávněny jednat jménem dlužníka, a proto se podle § 196a odst. 2 obchodního zákoníku aplikuje § 196a odst. 1 "i na plnění tam uvedené ve prospěch této jiné osoby". Touto jinou osobou je v případě Smlouvy o půjčce dlužník a plněním ve smyslu § 196a odst. 1 obchodního zákoníku se rozumí Smlouva o půjčce. Žalovaný dále namítal nedostatek aktivní legitimace na straně žalobce, když žalovaný byl upozorněn v druhé polovině září 2015 představenstvem společností Velvana, a.s. a ČESKÁ CHEMICKÁ a.s. na to, že na žalobce byly ze strany společnosti Spirit Invest a.s. postoupeny pouze dvě pohledávky namísto sedmi, které Spirit Invest a.s. a ZIRKEL a.s. přihlásily do insolvenčního řízení pod čísly 110 a 111. Těmito postoupenými pohledávkami byla (i) pohledávka v tvrzené výši 60.000.000,-Kč ze smlouvy o úvěru ze dne 13.7.2010 (o níž je veden incidenční spor pod sp. zn. 93 ICm 2707/2012) a (ii) pohledávka v tvrzené výši pokračování-6-93 ICm 2706/2012

15.000.000,-Kč ze smlouvy o úvěru z 30.5.2011 (o níž je veden incidenční spor pod sp. zn. 93 ICm 2701/2012). Tvrzeným věřitelem těchto pohledávek byl původně Spirit Invest a.s., toto bylo žalovanému doloženo souhlasnými prohlášeními Spirit Invest a.s. a žalobce z 3.2.2015. Navíc k tomuto souhlasnému prohlášení přiložili žalobce a Spirit Invest a.s. pouze smlouvu o postoupení pohledávky z 25.3.2013, která se týkala pohledávky evidované v insolvenčním rejstříku pod č. 110-2. Z uvedených dokumentů vyplývá, že převody pohledávek na žalobce, včetně toho, který je předmětem tohoto sporu, nebyly doloženy a ani tvrzeny ze strany žalobce vůči katastrálnímu úřadu, což by bylo obvyklé v situaci, kdy by k postoupení pohledávek skutečně došlo tak, jak tvrdili žalobce se Spirit Invest a.s. a ZIRKEL a.s. do soudního protokolu dne 3.4.2013.

Žalobce reagoval na obranu žalovaného následovně : Argumentace žalovaného ve vztahu k nesplnění podmínek pro vznik předmětné pohledávky na základě smlouvy o půjčce pojící se k charakteru půjčky jako reálného kontraktu není relevantní, neboť Smlouva o půjčce splňuje všechny náležitosti smlouvy o úvěru jako konsensuálního kontraktu. Předmětnou smlouvu je třeba posuzovat podle jejího obsahu a vůle smluvních stran. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR nemusí být úvěrová smlouva takto výslovně označena, podle obsahu mělo být čerpáno na účet, úvěrová smlouva nevyžaduje žádost o poskytnutí plnění. Čerpání peněžních prostředků na účet vedený v rámci advokátní úschovy doložil výpisem z účtu ZIRKEL, dne 10.6.2008 uznal dlužník svůj závazek odpovídající předmětné pohledávce s příslušenstvím. V souladu se Smlouvou o půjčce tak došlo k poskytnutí peněžních prostředků dlužníku dle jeho pokynů a v souladu s e smlouvami o advokátní úschově. Žalobce tímto potvrzuje, že závazek dlužníka odpovídající předmětné pohledávce žalobce nebyl dosud splacen. Žalobce tak má vůči dlužníku pohledávku, na jejímž splnění ze strany dlužníka i nadále trvá. Žalobce rovněž nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že uzavřením Smlouvy o půjčce vznikla dlužníkovi újma. Poskytnutí peněžních prostředků mělo pozitivní efekt na finanční situaci dlužníka, přičemž sjednaný úrok byl zcela standardní. Pokud žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že společnost Spirit Invest a.s. a ZIRKEL byly od roku 2007 osoby jednajícími ve shodě s členy statutárního orgánu dlužníka Ing. Zuzanou Sittovou a Jiřím Markem (dále jen Jednatelé ). Proti uvedenému tvrzení však žalobkyně ostře protestuje, přičemž argumenty, které svědčí o opaku, uvádí níže. ZIRKEL byla na konci roku 2006 jednateli oslovena, aby jednatelům poskytla peněžní prostředky pro účely nákupu obchodního podílu v dlužníku. Předmětné peněžní prostředky byly jednatelům poskytnuty, přičemž jednatelé jakožto společníci dlužníka k zajištění jejich závazků vůči ZIRKEL zastavili ve prospěch ZIRKEL své obchodní podíly v dlužníkovi. Od samého počátku tak mezi Jednateli a ZIRKEL existoval vztah dlužníka a věřitele, přičemž ZIRKEL spoléhala na závazek Jednatelů, že jí budou předmětné peněžní prostředky vráceny. Zatímco zájmem Jednatelů bylo účastnit se na podnikání dlužníka, zájem ZIRKEL byl zcela odlišný. O tom ostatně svědčí i fakt, že po té, co došlo k nabytí obchodního podílu v dlužníku, byla změněna společenská smlouva dlužníka v tom smyslu, že Jednatelé vlastnící 2/3 obchodních podílů v dlužníku jsou jednateli neodvolatelnými a plně odpovědnými za chod společnosti. Rozhodující vliv na fungování společnosti tak získali Jednatelé, jejichž zájem byl majetkově se účastnit na základním kapitálu dlužníka a provozovat podnik dlužníka za současné absence uplatnění vlivu jakékoliv třetí osoby na obchodní vedení či jednání společnosti s třetími osobami. Zájem ZIRKEL byl ve světle shora uvedeného zcela odlišný, neboť ZIRKEL od samého počátku usilovala o splnění peněžitého závazku ze strany Jednatelů a dlužníka a maximalizaci hodnoty poskytnutého zajištění. Zároveň si ZIRKEL ponechala minoritní obchodní podíl v dlužníku, který měl zabezpečit, aby na úrovni valné hromady nedošlo k rozhodnutím, které by mohly podstatným způsobem změnit kapitálovou pokračování-7-93 ICm 2706/2012 strukturu společnosti či způsobit destabilizaci společnosti jako takové, a to například rozhodnutím o zrušení společnosti s likvidací či jinými prostředky. Pokud by argumenty v tzv. společném vyjádření žalovaného měly svědčit o jednání ZIRKEL, společnosti Spirit Invest a.s. a jednatelů ve shodě, zakládal by vztah jednání ve shodě jakýkoliv zajištěný úvěrový vztah mezi věřitelem a dlužníkem. Tento závěr však žalobkyně považuje za absurdní. Žalobce je rovněž přesvědčen, že shora uvedené argumenty ve spojení s úkony jednatelů popsanými v rámci insolvenčního řízení svědčí o tom, že domněnka jednání ve shodě podle § 66b ObchZ je za daných okolností vyvrácena. Žalovaný označuje žalobce za jednu z osob ovládajících dlužníka. Z obsahu spisu naopak vyplývá, že ZIRKEL nikdy nevykonávala právní či faktický rozhodující vliv na řízení nebo podnikání dlužníka, nebyla většinovým společníkem dlužníka, nedisponovala většinou hlasovacích práv na valné hromadě dlužníka a nemohla prosadit jmenování nebo volbu nebo odvolání většiny osob tvořící statutární orgán dlužníka. Nikdy tak nebyla naplněna hypotéza § 66a ObchZ, pokud jde o vtah přímého či nepřímého ovládání dlužníka ZIRKEL či společností Spirit Invest a.s.. Členové statutárního orgánu dlužníka Ing. Zuzana Sittová a Jiří Marek byli, jak ostatně vyplývá z veřejných zdrojů, ať už obchodního rejstříku či sbírky listin, prokazatelně osobami, které naplňovaly zákonnou domněnku ovládání dlužníka podle § 66a odst. 5 obchodního zákoníku, když společně disponovali více jak 40 % hlasovacích práv na valné hromadě dlužníka a zároveň byli jedinými členy statutárního orgánu dlužníka odpovědnými za jeho obchodní vedení a jednání jménem společnosti na venek, přičemž ZIRKEL nikdy nedisponovala potřebným podílem na hlasovacích právech na valné hromadě dlužníka k jejich odvolání. Osobami ovládajícími dlužníka tak byli jednatelé, kteří byli schopni prosadit uplatněním svého právního postavení a vlivu (naprosto odlišného od právního postavení ZIRKEL či společnosti Spirit Invest a.s.) rozhodující vliv na provozování podniku dlužníka.

Zdejší soud rozhodl ve věci rozsudkem č.j. 93 ICm 2706/2012-119 ze dne 20.10.2016, jehož výrokem I. rozhodl tak, že žalobě vyhověl a výrokem II. pak soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Tento rozsudek napadl svým odvoláním žalovaný, a-k jeho odvolání-Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením č.j. 93 ICm 2706/2012, 101 VSPH 114/2016-162 () ze dne 18.10.2016 rozsudek č.j. 93 ICm 2706/2012-119 ze dne 20.10.2016, zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu jako soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a to se závazným právním názorem zde uvedeným, a to zejména : V dalším řízení soud I. stupně žalovaného poučí podle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označil a předložil všechny důkazy, kterými hodlá prokázat, že jediným důvodem a účelem sporné půjčky byl úmysl obou smluvních stran poškodit dlužníka tím, že dlužník zdánlivě na sebe vezme dluh z půjčky, avšak peníze z ní nehodlá nikdy použít pro svoji podnikatelskou činnost a naloží s nimi tak, že peníze z půjčky použije bez obdržení náležitého plnění ve prospěch osob spřízněných s věřitelem půjčky, přičemž pokud žalovaný předloží důkazy prokazující, že v důsledku následných úkonů dlužníka po poskytnutí půjčky se peníze z ní ocitly znovu ve vlastnictví věřitele z půjčky, nebo osob jemu blízkých, nebyla by pohledávka po právu, ani co do jistiny z titulu bezdůvodného obohacení.

Soud dále konstatuje, že usnesením č.j.:-B-264 ze dne 11.8.2016 bylo rozhodnuto, že insolvenční správce Mgr. Karel Knypl, se odvolává z funkce a novým insolvenčním správcem dlužníka se ustanovuje JUDr. Daniela Urbanová, tím se žalovanou stranou stala JUDr. Daniela Urbanová. pokračování-8-93 ICm 2706/2012

Žalovaná-na výzvu soudu učiněnou v intencích tohoto závazného právního názoru soudu odvolacího-doplnila svá tvrzení, a to následovně : Ohledně transakce TECH-POINT uvedla : V období od 14.1.2010 do 29.7.2011 zaslal dlužník na bankovní účty společnosti TECH-POINT s.r.o., finanční prostředky v celkové výši 6.076.879,-Kč. Dne 29.7.2011 dlužník prodal podíl v TECH-POINT s.r.o., a to Jiřímu Markovi za kupní cenu ve výši 130,-Kč, Ing. Zuzaně Sittové za kupní cenu ve výši 130,-Kč a společnosti Spirit Invest, a.s., za kupní cenu ve výši 140,-Kč, když dlužník obchodní podíl nabyl v roce 2009 za kupní cenu 1.000.000,-Kč. V období od 1.8.2011 do 4.11.2011 zaslal dlužník společnosti TECH-POINT s.r.o., částku celkem 2.465.000,-Kč (v době, kdy dlužník již nebyl společníkem)-dlužník tak zaslal společnosti TECH-POINT s.r.o., finanční prostředky v době, kdy měl z těchto plnění prospěch investor původní půjčky, a těmito platbami půjčku bezpochyby splatil. Ohledně transakce PROG-SOFT uvedla : Pokud jde o další společníky společnosti PROG-SOFT, spol. s r.o., v níže popsané rozhodné době, byli jimi Jiří Marek s obchodním podílem ve výši 73/300, Ing. Zuzana Sittová s obchodním podílem ve výši 73/300 a společnost ZIRKEL, a.s., s obchodním podílem ve výši 74/300, tj. majetek společnosti PROG-SOFT, spol. s r.o., byl nepřímo majetkem Spřízněných jednatelů a společnosti ZIRKEL, a.s., a je zřejmé, že o finanční prostředky, které obdržela společnost PROG-SOFT, spol. s r.o., se zvyšovala hodnota majetku Spřízněných jednatelů a společnost ZIRKEL, a.s., tj. původního věřitele. V období od 19.2.2010 do 18.11.2010 zaslal dlužník na bankovní účty společnosti PROG-SOFT, spol. s r.o., finanční prostředky v celkové výši 2.224.248,-Kč. Dne 18.1.2011 dlužník prodal podíl v PROG-SOFT, spol. s r.o., Danielu Kadlecovi, který opakovaně jednal ve shodě se Spřízněnými jednateli, za kupní cenu ve výši 200.000,-Kč, když dlužník obchodní podíl nabyl v roce 2009 za kupní cenu 2.364.000,-Kč. V období od 28.4.2011 do 25.10.2011 zaslal dlužník společnosti PROG-SOFT, spol. s r.o., částku celkem 7.809.300,-Kč (v době, kdy dlužník již nebyl společníkem). Je zřejmé, že dlužník zaslal společnosti PROG-SOFT, spol. s r.o., v době, kdy měl z těchto plnění přímý majetkový prospěch subjekt, který mu poskytl půjčku na koupi obchodního podílu, finanční prostředky v celkové výši 10.033.548,-Kč, čímž tedy původní půjčenou částku zcela nepochybně splatil s tím, že po 18.1.2011 již dlužník neměl žádný jiný právní důvod k zaslání finančních prostředků společnosti PROG-SOFT, spol. s r.o., než případnou vratku půjčky, neboť v té době již neměl v této společnosti žádnou majetkovou účast. Dlužník však z této transakce neměl žádný majetkový prospěch, ale naopak byl nejdříve vytvořen závazek dlužníka ve výši 2.400.000,-Kč, následně dlužník během 9 měsíců zaslal společnosti PROG-SOFT, spol. s r.o., finanční prostředky ve výši 2.224.248,-Kč, aby následně Danielu Kadlecovi a jeho prostřednictvím následně Spřízněným jednatelům a společnosti ZIRKEL, a.s. (poskytovatel půjčky) prodal tento obchodní podíl za částku o 2.200.000,-Kč nižší, než za kterou dlužník tento obchodní podíl nabyl (Daniela Kadlec a jeho prostřednictvím ZIRKEL, a.s., a Spříznění jednatelé tedy zakoupili od dlužníka obchodní podíl za 8,3333 % kupní ceny, za kterou obchodní podíl nabyl dlužník). Ohledně transakce IPREA uvedla : V období od 31.8.2010 do 2.6.2011 zaslal dlužník na bankovní účty společnosti IPREA s.r.o., finanční prostředky v celkové výši 38.150,-Kč. Dne 4.11.2011 dlužník prodal podíl o velikosti 49% v IPREA s.r.o. Danielu Kadlecovi, za kupní cenu ve výši 100.000,-Kč, když dlužník obchodní podíl nabyl v roce 2008 za kupní cenu 3.200.000,-Kč. Daniel Kadlec následně dne 9.11.2011 prodal třemi samostatnými smlouvami svůj podíl ve společnosti IPREA s.r.o. Jiřímu Markovi, Ing. Zuzaně Sittové a společnosti ZIRKEL a.s. za kupní cenu v celkové výši 98.000,-Kč. Spříznění jednatelé a ZIRKEL, a.s., tedy získali obchodní podíl v IPREA s.r.o. za kupní cenu ve výši 3,0625% z kupní ceny, kterou za obchodní podíl zaplatil dlužník-prostřednictvím dlužníka (a Daniela Kadlece) tedy nabyli obchodní podíl v IPREA pokračování-9-93 ICm 2706/2012 s.r.o. Spříznění jednatelé a ZIRKEL, a.s. Je tedy zřejmé, že dlužník byl v daném případě pouze prostředníkem, který na celé transakci neměl žádný majetkový prospěch, ale naopak mu vznikl závazek ve výši 3.465.000,-Kč s příslušenstvím vůči ZIRKEL, a.s. Ohledně transakce ENBELTA Engineering uvedla : Na základě tří samostatných smluv nabyl dlužník obchodní podíl ve výši 80% ve společnosti ENBELTA Engineering s. r. o. za kupní cenu, která je ve smlouvách stanovena s ohledem na hospodářský výsledek společnosti za roky 2010 a 2011. Tento hospodářský výsledek však není žalované znám. Ani z výpisů z bankovních účtů dlužníka nevyplývá, jak vysokou kupní cenu zaplatil. Přestože žalované není známo, jak vysoká byla kupní cena za obchodní podíly ve společnosti ENBELTA Engineering s.r.o., z dostupných důkazů vyplývá, že dlužníkovi poskytnuté finanční prostředky ve výši 18.000.000,-Kč nebyly (minimálně z podstatné části) použity k úhradě kupní ceny za obchodní podíly, ale dlužník tyto finanční prostředky dále poskytl právě společnosti ENBELTA Engineering s.r.o. (resp. na bankovní účet č. s tím, že příslušné platby jsou označeny jako ENBELTA ), aniž by za ně obdržel od této společnosti jakoukoli protihodnotu. Dle názoru žalované dlužník těmito bankovními převody splácel půjčku společnosti ZIRKEL, a.s., a to prostřednictvím společnosti ENBELTA Engineering s. r.o. (resp. splátkami na bankovní účet č. ), kde s těmito finančními hospodařili Spříznění jednatelé. Dlužník žádný majetkový prospěch z vlastnictví obchodního podílu ve společnosti ENBELTA Engineering s. r. o. ani z poskytnutých plateb neměl. V období od 12.4.2010 do 1.6.2011 zaslal dlužník na bankovní účty společnosti ENBELTA Engineering s.r.o., finanční prostředky v celkové výši 17.550.000,-Kč. Dlužník svůj podíl o velikosti 80% ve společnosti ENBELTA Engineering s. r. o. prodal dne 4. srpna 2011 za celkovou kupní cenu ve výši 2.000.000,-Kč, přestože společnosti ENBELTA Engineering s. r. o. zaslal v průběhu v průběhu předchozího 1,5 roku finanční prostředky ve výši 17.550.000,-Kč. Je tedy zřejmé, že dlužníkovi z transakcí spojených se společností ENBELTA Engineering s. r. o. vznikl závazek ve výši 18.000.000,-Kč s příslušenstvím, zatímco dlužník prodal obchodní podíl za částku ve výši 2.000.000,-Kč a dlužník sám poskytl do majetkové sféry Spřízněných jednatelů nebo společnosti ZIRKEL, a.s., příp. Spirit Invest, a.s., jako investorovi půjčky (prostřednictvím společnosti ENBELTA Engineering s. r. o.) finanční prostředky ve výši 17.550.000,-Kč. Ohledně transakce Velvana a Česká chemická uvedla : Vzhledem k tomu, že v průběhu tří dnů, tj. mezi 13.7.2010 a 15.7.2010, byla uzavřena řada dokumentů, na jejichž základě měl dlužník jednak uhradit kupní cenu za 100% akcií, jednak měl tyto akcie prodat společnosti Spirit Invest, a.s., a Spřízněným jednatelům, nemohlo být účelem této transakce nic jiného, než převod akcií z původních vlastníků na společnost Spirit Invest, a.s., a Spřízněné jednatele a zároveň vytvoření fiktivního závazku dlužníka vůči společnosti Spirit Invest, a.s. Poté, kdy dlužník nabyl majetkové účasti ve společnostech Velvana, a.s., a Česká chemická, a.s., stal se Jiří Marek členem jejich představenstev a Ing. Zuzana Sittová členkou dozorčích rad těchto akciových společností. Jak bylo uvedeno shora, dlužník téměř bezprostředně poté, kdy 100 % akcií ve společnostech Velvana, a.s., a Česká chemická, a.s., nabyl, převedl tyto akcie na Spřízněné jednatele a na společnost Spirit Invest, a.s. I přesto, že dlužník vlastnil tyto akcie pouze krátký časový okamžik v létě 2010, poslal ve prospěch bankovních účtů společnosti Velvana, a.s., a Česká chemická, a.s., dlužník finanční prostředky v celkové výši 38.363.698,-Kč. Pokud tedy dlužník použil na zakoupení 100% akcií ve společnostech Velvana, a.s., a Česká chemická, a.s., finanční prostředky ve výši 29.000.000,-Kč a z poskytnutého úvěru byla pro účely investice do společnosti Velvana, a.s., určena částka ve výši 31.000.000,-Kč, je zřejmé, že Spřízněným jednatelům a společnosti Spirit Invest, a.s. poskytl nad rámec vyčerpaného úvěru finanční prostředky ve výši 7.363.698,-Kč. Jinými slovy řečeno na transakci s akciemi Velvany, a.s., a České chemické, a.s., se o částku ve výši 7.363.698,-Kč obohatili Spříznění pokračování-10-93 ICm 2706/2012 jednatelé a společnost Spirit Invest, a.s., a navíc dlužníkovi vnikl závazek ve výši 60.000.000,-Kč s příslušenstvím vůči společnosti Spirit Invest, a.s. Dále je zřejmé, že veškeré finanční prostředky, které dlužník zaslal společnostem Velvana, a.s., a Česká chemická, a.s., se dostaly do majetkové sféry společnosti Spirit Invest, a.s., která byla nadpolovičním akcionářem těchto společností. Po poskytnutí úvěru ve výši 60.000.000,-Kč se tedy do majetkové sféry úvěrujícího, tj. společnosti Spirit Invest, a.s., dostaly akcie společnosti Velvana, a.s., a Česká chemická a.s. v hodnotě 29.000.000,-Kč a dlužníkem poskytnuté finanční prostředky ve výši 38.363.698,-Kč, tj. majetek v hodnotě 67.363.698,-Kč. Do majetkové sféry společnosti Spirit Invest, a.s., se vrátil majetek vyšší hodnoty, než jaká byla výše poskytnutého úvěru. Závazek dlužníka proto zanikl. Ohledně půjčky od Spřízněných jednatelů uvedla : Společnost Spirit Invest, a.s., přihlásila do insolvenčního řízení také pohledávku ve výši 1.000.000,-Kč s příslušenstvím, která spočívá v půjčce poskytnuté Spřízněnými jednateli dlužníkovi dne 10.1.2007 s tím, že tato pohledávka byla Spřízněnými jednateli postoupena společnosti Spirit Invest, a.s., dne 9.6.2011. Další pohledávkou stejného typu je pohledávka ve výši 15.000.000,-Kč s příslušenstvím, která spočívá v úvěru poskytnutém Spřízněnými jednateli dlužníkovi na základě smlouvy ze dne 30.5.2011 s tím, že tato pohledávka byla Spřízněnými jednateli postoupena společnosti Spirit Invest, a.s., dne 9.6.2011. Na základě shora uvedených transakcí však dlužník převedl ve prospěch společností ovládaných Spřízněnými jednateli, společností ZIRKEL, a.s., a jejich prostřednictvím právě společností Spirit Invest, a.s., finanční prostředky v celkové výši 74.527.275,-Kč, tedy v rozsahu několikanásobně překračujícím půjčku a úvěr v celkové výši 16.000.000,-Kč. Půjčka i úvěr původně poskytnuté Spřízněnými jednateli tedy byly v celé výši (i s příslušenstvím) v rámci shora popsaných transakcí zcela splaceny. Ze shora popsaných transakcí vyplývá, že dlužníkovi byly v jejich souvislosti poskytnuty finanční prostředky společností Spirit Invest, a.s., (v určitých případech prostřednictvím společnosti ZIRKEL, a.s.) v celkové výši 101.065.000,-Kč. Za tyto finanční prostředky (ve výši min. 35.600.000,-Kč) dlužník získal majetkové podíly ve společnostech, které však následně převedl zejména na Spřízněné jednatele, společnost ZIRKEL, a.s., a společnost Spirit Invest, a.s., a byl tedy pouze prostředníkem při koupi obchodních podílů pro koncové vlastníky, zbytek finančních prostředků dlužník převedl ve prospěch společností, v nichž měly majetkovou účast společnosti ZIRKEL, a.s., a Spirit Invest, a.s., tedy do jejich majetkové sféry s tím, že obchodní vedení těchto společností vykonávali Spříznění jednatelé. V rozhodném období dlužník shora uvedeným společnostem poskytl bez jakéhokoliv reálného protiplnění finanční prostředky v celkové výši 74.527.275,-Kč. Je tedy zřejmé, že dlužník na základě shora popsaných transakcí, které jeho jménem činili Spříznění jednatelé, kteří jednali ve shodě se společnostmi ZIRKEL, a.s., a Spirit Invest, a.s., vynaložil finanční prostředky ve výši 110.127.275,-Kč, přičemž všechny tyto transakce byly činěny ve prospěch společností Spirit Invest, a.s., a ZIRKEL, a.s. Do majetkové sféry těchto dvou společností, tj. původních věřitelů sporných pohledávek, se prostřednictvím shora popsaného sledu transakcí dostaly příslušné finanční prostředky, zatímco dlužníkovi byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 101.065.000,-Kč, které však, a to budiž zdůrazněno, dlužník nikdy nepoužil tak, aby z nich sám měl majetkový prospěch. Dlužník v souhrnu shora popsaných transakcí vynaložil částku ve výši 9.062.275,-Kč nad rámec finančních prostředků jemu poskytnutých, přičemž je zřejmé, že z těchto finančních prostředků měli prospěch Spříznění jednatelé a společnosti ZIRKEL, a.s., a Spirit Invest, a.s. Je tedy zcela nepochybně v rozporu s dobrými mravy i se zásadami poctivého obchodního styku, pokud osoby, které dlužníka ovládaly a tvořily jeho vůli, po shora popsaných transakcích, v jejichž rámci se obohatily o částku ve výši minimálně 9.062.275,-Kč, uplatňují za dlužníkem pohledávky v celkové výši 113.294.743,-Kč. Je nepochybné, že pokračování-11-93 ICm 2706/2012 cílem shora popsaných transakcí nebylo půjčit dlužníkovi finanční prostředky, ale využít dlužníka jako prostředníka při koupi majetkových účastí v obchodních společnostech a naopak z dlužníka finanční prostředky vyvést a vytvořit fiktivní pohledávky, z nichž většina je navíc zajištěna majetkem dlužníka. Taktéž je nepochybné, že všechny dlužníkovi poskytnuté finanční prostředky se dostaly zpět do majetkové sféry společností ZIRKEL, a.s., resp. Spirit Invest, a.s.

Žalobce reagoval na doplnění tvrzení žalované s tím, že dle jeho názoru žalovaná ve svém posledním vyjádření v podstatě nepřináší nic nového, shrnuje průběh děje již vykonstruovaný předcházejícím žalovaným, spojuje 7 jednotlivých případů, aniž by např. znaleckými posudky prokazovala předraženost ceny obchodních podílů, dále jsou zde pouze opakovány fabulace, které již zazněly. Z vyjádření však nevyplývá úmysl, který by ve smyslu § 39 občanského zákoníku měl za následek neplatnost. Dále zdůrazňuje, že žalovaná dokládá jednotlivé převody peněžních prostředků, tyto však byly užity dlužníkem a jemu vznikly pohledávky z tohoto titulu-tyto měly být sepsány do majetkové podstaty a to ani předchozí správce ani současný neučinil a pohledávky nevymáhal. V žádném případě žalovanou nebylo doloženo, že by se věřiteli peněžní prostředky vrátily, toto žalovaná neprokazuje. Netvrdí a neprokazuje ani účel jednotlivých převodů, nepřináší žádné důkazy o jejich protiprávním užití. Dále pak-souhrnně ve svých vyjádření ve věcech sp.zn. 93 ICm 2701/2012, 93 ICm 2702/2012, 93 ICm 2703/2012, 93 ICm 2704/2012, 93 ICm 2705/2012, 93 ICm 2706/2012-uvedl : Financování akvizice společnosti Techpoint prostřednictvím Smlouvy o půjčce bylo uskutečněno za účelem rozvoje předmětu podnikání Dlužníka, neboť Dlužník se v rozhodné době zabýval prodejem a instalací vzduchotechniky a klimatizačních zařízení, a společnost Techpoint se zabývala vodoinstalatérstvím a topenářstvím, přičemž cílem uvedené akvizice, který byl rovněž prezentován společnosti Zirkel, bylo vytvoření ekonomické synergie v podobě spojení společných výrobních prostředků a znalostí za účelem získání větších zakázek pro Dlužníka (zvýšení výrobní kapacity) a zajištění zakázek pro společnost Techpoint; cílem poskytnutí peněženích prostředků Dlužníku na základě Smlouvy o půjčce bylo realizovat zisk v podobě úrokového výnosu z půjčky, na který měl Dlužník vydělat z rozvíjejícího se podnikání Dlužníka a přitom pro sebe realizovat zisk. Od doby akvizice společnosti Techpoint Dlužníkem až do propadu trhu s nemovitostmi a obecně v oboru stavebnictví v roce 2011 a souvisejícího ekonomického kolapsu Dlužníka byla společnost Techpoint subdodavatelem Dlužníka. V důsledku uvedené transakce se Dlužník obohatil o obchodní podíl ve výši 40 % na společnosti Techpoint, o pohledávku ve výši 200.000,-Kč za společností Techpoint, přičemž konkurenceschopnost Dlužníka se zvýšila. Veškeré další částky odpovídající platbám Dlužníka ve prospěch Techpoint, které žalobce identifikuje, jsou platbami za subdodávky, které společnost Techpoint realizovala pro Dlužníka. V době uzavření Smlouvy o půjčce neměl Dlužník záměr obchodní podíl ve společnosti Techpoint prodat. Naopak Dlužník a společnost Techpoint vstoupili do vzájemných obchodních vztahů, v rámci kterých byla společnost Techpoint dodavatelem Dlužníka. Uvedený prodej obchodního podílu byl prodejem uskutečněným za podmínek obvyklých v obchodním styku, neboť byl uskutečněn za cenu obvyklou, zjištěnou znalcem. Financování akvizice společnosti Progsoft prostřednictvím Smlouvy o půjčce bylo uskutečněno za účelem rozvoje předmětu podnikání Dlužníka, neboť Dlužník se v rozhodné době zabýval mimo jiné poskytováním staveb, prodejem a instalací vzduchotechniky a klimatizačních zařízení, a společnost Progsoft se zabývala v rozhodném období dodáváním informačních technologií, slaboproudých technologií, poskytováním software a související servisní podporou, přičemž cílem uvedené akvizice, který byl rovněž prezentován společnosti pokračování-12-93 ICm 2706/2012

Zirkel, bylo vytvoření ekonomické synergie v podobě spojení společných výrobních prostředků a znalostí za účelem získání větších zakázek pro Dlužníka (zvýšení výrobní kapacity) a zajištění zakázek pro společnost Progsoft; cílem poskytnutí peněženích prostředků Dlužníku na základě Smlouvy o půjčce bylo realizovat zisk v podobě úrokového výnosu z půjčky, na který měl Dlužník vydělat z rozvíjejícího se podnikání Dlužníka a přitom pro sebe realizovat zisk. od doby akvizice společnosti Progsoft Dlužníkem až do propadu trhu s nemovitostmi a obecně oboru stavebnictví v roce 2011 a souvisejícího ekonomického kolapsu Dlužníka byla společnost Progsoft subdodavatelem Dlužníka v rámci provádění děl v oblasti předmětu podnikání Dlužníka, což ostatně vyplývá z přihlášky pohledávek společnosti Progsoft do insolvenčního řízení vedeného s Dlužníkem. Dlužník tak použil peněžní prostředky k akvizici podílu ve výši 80/300 v obchodní společnosti Progsoft za účelem rozvoje Dlužníkova podnikání a k zajištění nezbytného provozního financování společnosti Progsoft, přičemž tuto částku společnost Progsoft použila v plném rozsahu na svůj provoz. Uvedená tvrzení a důkazy rovněž vyvrací tvrzení žalovaného vtom smyslu, že Dlužník vystupoval jako prostředník pro nabytí obchodního podílu ve společnosti Progsoft, neboť zjevným cílem Dlužníka bylo využít stabilního vztahu se společností Progsoft k zajištění pro Dlužníka výhodných subdodávek děl v rozsahu předmětu podnikání společnosti Progsoft. V důsledku uvedené transakce se Dlužník obohatil o obchodní podíl ve výši 80/300 v hodnotě 1.284.000,-Kč na společnosti Progsoft, o pohledávku ve výši 1.116.000,-Kč za společností Progsoft, přičemž konkurenceschopnost Dlužníka se zvýšila. V době uzavření Smlouvy o půjčce neměl Dlužník záměr obchodní podíl ve společnosti Progsoft prodat. Naopak Dlužník a společnost Progsoft vstoupili do vzájemných obchodních vztahů, v rámci kterých byla společnost Progsoft dodavatelem Dlužníka. Následný prodej obchodního podílu ve společnosti Progsoft nebyl ke dni uzavření Smlouvy o půjčce zamýšlen. Prodej obchodního podílu byl prodejem uskutečněným za podmínek obvyklých v obchodním styku, neboť byl uskutečněn za cenu obvyklou. Financování akvizice společnosti Iprea prostřednictvím Smlouvy o půjčce bylo uskutečněno za účelem rozvoje předmětu podnikání Dlužníka. Cílem uvedené akvizice, který byl rovněž prezentován společnosti Zirkel, bylo realizovat budoucí zisk z dividendy pocházející z majetkové účasti ve společnosti Iprea, přičemž společnost Iprea v rozhodné době zamýšlela žádat o státní dotace na podporu své ekonomické činnosti; cílem poskytnutí peněženích prostředků Dlužníku na základě Smlouvy o půjčce bylo realizovat zisk v podobě úrokového výnosu z půjčky, na který měl Dlužník vydělat z dividend ze společnosti Iprea a přitom pro sebe realizovat zisk. Dlužník tak použil peněžní prostředky k akvizici podílu ve výši 49 % v obchodní společnosti Iprea za účelem realizace zisku a k zajištění nezbytného provozního financování společnosti Iprea, přičemž tuto částku společnost Iprea použila v plném rozsahu na svůj provoz. Uvedená tvrzení a důkazy rovněž vyvrací tvrzení žalovaného v tom smyslu, že Dlužník vystupoval jako prostředník pro nabytí obchodního podílu ve společnosti Iprea, neboť zjevným cílem Dlužníka bylo realizovat zisk z majetkové účasti ve společnosti Iprea. V důsledku uvedené transakce se Dlužník obohatil o obchodní podíl ve výši 49 % v hodnotě 3.200.000,-Kč na společnosti Iprea, o pohledávku ve výši 265.000,-Kč za společností Iprea. V době uzavření Smlouvy o půjčce neměl Dlužník záměr obchodní podíl ve společnosti Iprea prodat, neboť její podnikatelský záměr spočíval v realizaci zisku z dividend pocházejících z majetkové účasti ve společnosti Iprea. Následný prodej obchodního podílu ve společnosti Iprea nebyl ke dni uzavření Smlouvy o půjčce zamýšlen. Společnost Zirkel nebyla předem informována o prodeji obchodního podílu ve společnosti Iprea. Smlouva o převodu obchodního podílu ve společnosti Iprea na Daniela Kadlece nebyla opatřena úředně ověřenými podpisy smluvních stran. Financování akvizice společnosti Enbelta prostřednictvím Smlouvy o půjčce bylo uskutečněno za účelem rozvoje předmětu podnikání Dlužníka, neboť Dlužník se v rozhodné pokračování-13-93 ICm 2706/2012 době zabýval mimo jiné poskytováním staveb, prodejem a instalací vzduchotechniky a klimatizačních zařízení, a společnost Enbelta se zabývala v rozhodném období prováděním staveb a projektovou činností ve výstavbě, přičemž cílem uvedené akvizice, který byl rovněž prezentován společnosti Zirkel, bylo vytvoření ekonomické synergie v podobě spojení společných výrobních prostředků a znalostí za účelem získání větších zakázek pro Dlužníka (zvýšení výrobní kapacity), neboť společnost Enbelta v rozhodném období byla úspěšná v tendrech na stavební zakázky, ale zároveň čelila propadu cash-flow v souvislosti se stavební zakázkou pro společnost AUTOSPACE s.r.o., kdy tato společnost neuhradila společnosti Enbelta pohledávku ve výši cca 30.000.000,-Kč; cílem poskytnutí peněženích prostředků Dlužníku na základě Smlouvy o půjčce bylo realizovat zisk v podobě úrokového výnosu z půjčky, na který měl Dlužník vydělat z rozvíjejícího se podnikání Dlužníka a přitom pro sebe realizovat zisk. V souvislosti s touto akvizicí byla společnost Zirkel později Dlužníkem, jednajícím Ing. Zuzanou Sittovou, informována, že částka 17.650.000,-Kč nebyla Dlužníkem použita na nákup obchodního podílu ve společnosti Enbelta, přičemž na nákup obchodního podílu ve společnosti Enbelta byla použita pouze částka 350.000,-Kč; částka ve výši 17.650.000,-Kč byla dle sdělení Ing. Zuzany Sittové použita k financování chodu společnosti Enbelta, přičemž společnost Zirkel byla Dlužníkem jednajícím Ing. Zuzanou Sittovou informována, že pohledávka Dlužníka za společností Enbelta je úročena adekvátním úrokem a že pohledávka Dlužníka za společností Enbelta je zajištěna v odpovídající hodnotě majetkem společnosti Enbelta; společnost Zirkel tak byla dlužníkem ujištěna, že se Dlužníku dostalo odpovídajícího protiplnění. Dlužník tak použil peněžní prostředky k akvizici podílu ve výši 80 % v obchodní společnosti Enbelta za účelem rozvoje Dlužníkova podnikání a k zajištění nezbytného provozního financování společnosti Enbelta, přičemž tuto částku společnost Enbelta použila v plném rozsahu na svůj provoz. Uvedená tvrzení a důkazy rovněž vyvrací tvrzení žalovaného v tom smyslu, že Dlužník vystupoval jako prostředník pro nabytí obchodního podílu ve společnosti Enbelta, neboť zjevným cílem Dlužníka bylo využít stabilního vztahu se společností Enbelta k zajištění pro Dlužníka výhodných stavebních zakázek v rozsahu předmětu podnikání Dlužníka. V důsledku uvedené transakce se Dlužník obohatil o obchodní podíl ve výši 80 % v hodnotě 350.000,-Kč na společnosti Enbelta, o pohledávku za společností Enbelta ve výši 17.650.000,-Kč nesoucí adekvátní úrok a zajištěnou odpovídajícím majetkem společnosti Enbelta, přičemž Dlužník získal další obchodní perspektivu růstu jeho stavebních zakázek. Záměrem uzavření a plnění Smlouvy o půjčce nebyl předražený nákup obchodního podílu ve společnosti Enbelta, neboť cílem uvedené akvizice byl nákup obchodního podílu za cenu neodchylující se od ceny obvyklé uvedeného obchodního podílu. V době uzavření Smlouvy o půjčce neměl Dlužník záměr obchodní podíl ve společnosti Enbelta prodat. Naopak Dlužník a společnost Enbelta zamýšleli vstoupit do vzájemných obchodních vztahů s cílem společně realizovat stavební zakázky a rozvíjet svou podnikatelskou činnost. Následný prodej obchodního podílu ve společnosti Enbelta nebyl ke dni uzavření Smlouvy o půjčce zamýšlen. Prodej obchodního podílu byl prodejem uskutečněným za podmínek obvyklých v obchodním styku, neboť byl uskutečněn za cenu obvyklou, popřípadě za cenu výhodnější nežli je cena obvyklá, neboť je mezi stranami sporu nesporné, že Dlužník prodal svůj 80 % obchodní podíl za cenu 2.000.000,-Kč, tj. za cenu o 1.650.000,-Kč vyšší nežli byla cena nabývací. Částku ve výši 350.000,-Kč obdrženou z titulu Smlouvy o půjčce tak použil Dlužník na nákup 80% obchodního podílu ve společnosti Enbelta, a to s výše uvedeným zcela legálním obchodním záměrem, přičemž obchodní podíl nebyl předražený, jak žalobce tvrdí a dokládá výše, přičemž předmětné peněžní prostředky byly poukázány v plném rozsahu na úhradu obchodního podílu na bankovní účet Milana Demela, Ing. Evy Křepčíkové, Ing. Zuzany Sittové a Maura Tomassoniho, kteří nejsou osobami blízkými společnosti Zirkel a tyto peněžní prostředky nebyly dále převedeny ve prospěch společnosti Zirkel, ani osoby jí blízké. Částku ve výši pokračování-14-93 ICm 2706/2012

17.650.000,-Kč obdrženou z titulu Smlouvy o půjčce použil Dlužník k financování provozu své dceřiné společnosti Enbelta, přičemž společnost Enbelta tuto částku v plném rozsahu použila na svůj provoz a tyto peněžní prostředky, ani jejich ekvivalent v nepeněžní formě, nebyly dále převedeny ve prospěch společnosti Zirkel, ani osoby jí blízké a relevantní protihodnotou poskytnuté půjčky tak byla zajištěná pohledávka Dlužníka ve stejné výši na vrácení peněžních prostředků, na kterou společnost Enbelta mohla vydělat z provozu svého podniku a kterou insolvenční správce Dlužníka nesepsal do majetkové podstaty a nevymáhal. Společnost Spirit poskytla peněžní prostředky ve výši 15.000.000,-Kč Ing. Zuzaně Sittové a Jiřímu Markovi na základě smlouvy o úvěru, a to za účelem poskytnutí financování chodu společnosti Dlužníka. Na bankovní účet Dlužníka poskytli Ing. Zuzana Sittová a Jiří Marek z titulu úvěru dle Smlouvy o úvěru částku 15.000.000,-Kč, přičemž Dlužník se v rozhodné době zabýval dodávkami stavebních prací, a to zejména dodávkami vzduchotechniky a klimatizací, jak ostatně vyplývá z výpisu obchodního rejstříku Dlužníka; předmětné peněžní prostředky tak byly poskytnuty a použity k financování provozu Dlužníka, když i Městský soud v Praze konstatoval, že poskytnutí úvěru dle Smlouvy o úvěru bylo adekvátním operativním řešením (viz strana č. 13 Rozsudku městského soudu v Praze č.j. 93 ICm 2701/2012-124). Dlužník tak dle Smlouvy o úvěru obdržel o Ing. Zuzany Sittové a Jiřího Marka peněžní prostředky ve výši 15.000.000,-Kč, které v celém rozsahu použil ke svému podnikání. Z výše uvedeného vyplývá, že uzavření Smlouvy o úvěru sledovalo legální účel v podobě rozvoje podnikání Dlužníka. Naopak žalovaný nepředložil relevantní tvrzení a důkazy, k jejichž předložení byl vyzván Usnesením, a svá dosavadní tvrzení a výklad doloženého skutkového průběhu založil žalovaný na pouhých spekulacích. Společnost ZIRKEL a.s. poskytla peněžní prostředky ve výši 10.000.000,-Kč Ing. Zuzaně Sittové a Jiřímu Markovi na základě Smlouvy o půjčce ze dne 3.1.2007, a to za účelem nákupu obchodního podílu v Dlužníku Ing. Zuzanou Sittovou a Jiřím Markem a za účelem poskytnutí financování chodu společnosti Dlužníka. Žalobce pak souhrnně tvrdí a dokládá, že účelem transakce bylo realizovat hospodářský zisk Dlužníka, který sám o sobě představuje prostředek rozšíření možnosti uspokojení pohledávek věřitelů Dlužníka. To, že uvedený účel později naplněn nebyl, velmi pravděpodobně v důsledku celosvětové hospodářské krize a souvisejícího ekonomického propadu sektoru stavebnictví na území České republiky, nemůže jít přece k tíži věřitele ze Smlouvy o půjčky, který v dobré víře poskytl peněžní prostředky za účelem rozvoje podnikání Dlužníka. Žalobce rovněž připomíná a trvá na svých dosavadních tvrzeních a důkazech, kterým přisvědčil rovněž Městský soud v Praze ve svém původním rozsudku č.j. 93 ICm 2704/2012-137 v tom smyslu, že osoby Ing. Zuzana Sittová a Jiří Marek jsou ve vztahu ke společnosti Zirkel a Spirit v postavení toliko dlužníků a nikoliv osob blízkých, přičemž majetková účast společnosti Zirkel ve společnosti Dlužníka představovala toliko prostředek negativní kontroly zásadních korporátních změn společnosti Dlužníka, což nevybočuje z obdobného obvyklého postavení bank při poskytování úvěrového financování (kdy banka jako zástavní věřitel kontroluje či přímo vykonává práva spojená s konkrétní majetkovou účastí). Naopak uvedená pozice společnosti Zirkel neumožňovala společnosti Zirkel učinit zásadní korporátní změny v Dlužníku, odvolat statutární orgán dlužníka, natož ovládat Dlužníka či jeho jednatele v rámci jeho obchodních či jiných záměrů, jak nesprávně a spekulativně uvádí žalovaný. Rovněž Městský soud v Praze v rozsudku č.j. 93 ICm 2702/2012-96 konstatoval, že osobami ovládajícími Dlužníka byli Jiří Marek a Ing. Zuzana Sittová a nikdo jiný. Společnosti ZIRKEL a.s. a Spirit v dobré víře a s důvěrou ve správný podnikatelský úsudek a schopnosti Dlužníka poskytly Dlužníku peněžní prostředky s cílem realizovat příslušný úrokový výnos a obdržet splátky poskytnuté jistiny. pokračování-15-93 ICm 2706/2012

Soud se zaměřil při dokazování pouze na ty skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné a provedl dokazování v míře nutné k prokázání či popření jejich existence, a-po zrušení rozsudku soudem odvolacím-ještě doplnil důkazní řízení.

Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že ZIRKEL a.s. přihlásil svou pohledávku v celkové výši 4.202.079,-Kč do insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem pod sp.zn. na dlužníka (toto soud zjistil rovněž z přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem pod sp.zn.na dlužníka doručené zdejšímu soudu 3.1.2013-ZIRKEL a.s. přihlásil svou pohledávku v celkové výši 4.202.079,-Kč-z toho 3.465.000,-Kč jistina a 737.079,-Kč sjednaný úrok. Dále nebylo sporu o tom, že žalovaný vyzval ZIRKEL a.s., aby doložil listiny prokazující převod půjčky dle Smlouvy o půjčce a doložil popis způsob výpočtu výše smluvního úroku (toto soud rovněž zjistil z výzvy žalovaného k opravě nebo doplnění přihlášky ze dne 19.4.2012, kdy žalovaný vyzval ZIRKEL a.s., aby doložil listiny prokazující převod půjčky dle Smlouvy o půjčce a doložil popis způsob výpočtu výše smluvního úroku). Dále nebylo sporu o tom, že na tuto výzvu reagoval ZIRKEL a.s.-a doložil výpis z účtu a popis výpočtu smluvního úroku (toto soud zjistil rovněž z doplnění přihlášky ze dne 26.4.2012-ZIRKEL a.s. v reakci na předcházející výzvu doložil výpis z účtu vedeného na firmu ZIRKEL a.s., Komerční bankou a.s. č.ú.-dne 30.5.2008 uhrazena částka 3.465.000,-Kč na účet advokátky Mgr. Tillerové, a dále ZIRKEL a.s. předložil Popis výpočtu smluvního úroku v celkové výši 737.079,-Kč). Dále nebylo sporu o tom, že žalovaný jako insolvenční správce dlužníka popřel pohledávku přihlášenou firmou ZIRKEL a.s. pod pořadovým číslem 111-1 v celkové výši 4.202.079,-Kč, a to co do pravosti (toto soud rovněž zjistil z protokolu ze zvláštního přezkumného jednání konaného 20.8.2012 a ze seznamu přihlášených pohledávek, kdy žalovaný jako insolvenční správce dlužníka popřel přihlášenou pohledávku pod pořadovým číslem 111-1 v celkové výši 4.202.079,-Kč, a to co do pravosti, neboť tvrzený úvěr nebyl dlužníkovi fakticky poskytnut, finanční prostředky byly pouze přes účty dlužníka převedeny ve prospěch účtů třetích osob bez zřejmého právního důvodu a transakce na účtech neodpovídají tvrzeným právním důvodům převodu). Dále nebylo sporu o tom, že žalovaný výzvou ze dne 21.8.2012 dal firmě ZIRKEL a.s. na vědomí, že její pohledávku popřel, a to co do pravosti, neboť tvrzený úvěr nebyl dlužníkovi fakticky poskytnut, finanční prostředky byly pouze přes účty dlužníka převedeny ve prospěch účtů třetích osob bez zřejmého právního důvodu a transakce na účtech neodpovídají tvrzeným právním důvodům převodu, současně ho vyzval k podání žaloby ve lhůtě do 30 dnů od konání zvláštního přezkumného jednání, s tím, že lhůta neskončí dříve než 15 dní od doručení tohoto vyrozumění. Shora uvedené účastníci nikterak nesporovali, soud tedy v souladu s ustanovením § 120 odst. 4 o.s.ř. vzal tato shodná tvrzení účastníků za svá skutková zjištění.

Z výzvy k podání incidenční žaloby, kterou učinil žalovaný dne 21.8.2012, soud zjistil, že žalovaný dal firmě ZIRKEL a.s. na vědomí, že její pohledávku popřel, a to co do pravosti, neboť tvrzený úvěr nebyl dlužníkovi fakticky poskytnut, finanční prostředky nebyly převedeny ve prospěch účtů dlužníka, finanční prostředky byly pouze přes účty dlužníka převedeny ve prospěch účtů třetích osob bez zřejmého právního důvodu, současně ji vyzval k podání žaloby ve lhůtě do 30 dnů od konání zvláštního přezkumného jednání, s tím, že lhůta neskončí dříve než 15 dní od doručení tohoto vyrozumění, jelikož žaloba byla podána 19.9.2012, jak vyplývá z podacího razítka zdejšího soudu, byla žaloba podána včas.

Soud dále provedl důkazy ohledně poskytnutí peněžních prostředků firmou ZIRKEL a.s. dlužníkovi, a z nich zjistil následující : pokračování-16-93 ICm 2706/2012

Ze Smlouvy o půjčce mezi ZIRKEL a.s. a dlužníkem ze dne 28.5.2008 soud vzal za prokázané, že dle této Smlouvy o půjčce se ZIRKEL a.s. zavázala poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 3.465.000,-Kč, a to na účet advokátní úschovy advokátky Mgr. Markéty Tillerové, za účelem úhrady ceny za převod obchodního podílu na firmě IPREA s.r.o. od PhDr. Luboše Hájíčka-částka 3.200.000,-Kč, a dále částku 265.000,-Kč za účelem úhrady nezbytných investic do této firmy IPREA s.r.o., to vše s tím, že částka 3.465.000,-Kč bude uhrazena věřitelem do 5 pracovních dní ode dne, kdy bude podepsána smlouva o advokátní úschově, dále za poskytnutí peněžních prostředků podle Smlouvy o půjčce se dlužník zavázal ZIRKEL a.s. platit úrok sjednaný v čl. I. Smlouvy o půjčce.

Ze Smlouvy o advokátní úschově č. 1/2008 soud vzal za prokázané, že pro účely poskytnutí peněžních prostředků podle Smlouvy o půjčce byla dne 28.5.2008 uzavřena mezi dlužníkem, ZIRKEL a.s. (jako složitelem a věřitelem) a advokátkou Mgr. Markétou Tillerovou smlouva o advokátní úschově, a to s tím, že na účet advokátky zde specifikovaný bude složena věřitelem částka 3.465.000,-Kč, a to za účelem úhrady ceny za převod obchodního podílu na firmě IPREA s.r.o. od PhDr. Luboše Hájíčka-částka 3.200.000,-Kč, a dále částku 265.000,-Kč za účelem úhrady nezbytných investic do této firmy IPREA s.r.o., s tím, že advokátka byla povinna tuto částku z úschovy vyplatit dle podmínek sjednaných smlouvou o advokátní úschově č. 2/2008. Z výpisu z účtu ZIRKEL a.s. vedeného Komerční bankou a.s. č.ú. soud vzal za prokázané, že dne 30.5.2008 převedl ZIRKEL a.s. částku 3.465.000,-Kč na účet č. tj. účet specifikovaný ve Smlouvě o advokátní úschově č. 1/2008 jako účet advokátky Mgr. Markéty Tillerové.

Ze Smlouvy o advokátní úschově č. 2/2008 soud vzal za prokázané, že pro účely úhrady ceny za převod obchodního podílu na firmě IPREA s.r.o.-částka 3.200.000,-Kč, byla dne 5.6.2008 uzavřena mezi dlužníkem (jako složitelem a nabyvatelem), PhDr. Lubošem Hájíčkem jako oprávněnou osobou z úschovy a Mgr. Markétou Tillerovou smlouva o advokátní úschově, a to s tím, že na účet advokátky zde specifikovaný bude složena částka 3.465.000,-Kč, a advokátka byla povinna tuto částku z úschovy vyplatit dle podmínek sjednaných touto smlouvou o advokátní úschově č. 2/2008-na účet převodce PhDr. Luboše Hájíčka č. : částku 1.700.000,-Kč, a to po uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu, a částku 1.500.000,-Kč po předložení záznamu o provedení kontroly společnosti a provedení změny v obchodním rejstříku v souvislosti se Smlouvou o převodu obchodního podílu mezi PhDr. Lubošem Hájíčkem a dlužníkem. Současně bylo konstatováno, že částka 265.000,-Kč představující úhradu nezbytných investic do firmy IPREA s.r.o. bude advokátkou-po požádání-vyplacena na účet č. Tuto smlouvu uzavřel tedy přímo dlužník, a dlužník tím určil, komu a na jaké účty mají být peněžní prostředky poskytnuté dle smlouvy o půjčce firmou ZIRKEL a.s. uhrazeny. Ze Smlouvy o převodu obchodního podílu uzavřené mezi PhDr. Lubošem Hájíčkem jako převodcem a dlužníkem jako nabyvatelem dne 5.6.2008 soud vzal za prokázané, že touto smlouvou nabyl dlužník obchodní podíl ve výši 49% ve firmě IPREA, a to za cenu 3.200.000,-Kč, s tím, že současně bylo konstatováno, že úplata bude vypořádána na základě smlouvy o advokátní úschově, kterou uzavřel nabyvatel a převodce s advokátkou Mgr. Markétou Tillerovou, dále bylo konstatováno, že částka 265.000,-Kč představující úhradu nezbytných investic do firmy IPREA s.r.o. bude advokátkou-po požádání-vyplacena na účet firmy IPREA s.r.o..

Z výpisů z účtu advokátky Mgr. Markéty Tillerové vedeného Waldvierlter Sparkasse č.ú. soud vzal za prokázané, že tato advokátka-na účty uvedené a pokračování-17-93 ICm 2706/2012 v souladu se smlouvami o advokátní úschově č. 1/2008 a 2/2008-provedla platby, a to : dne 6.6.2008 uhrazeno 1,700.000,-Kč a 15.8.2008 uhrazeno 1,500.000,-Kč na účet č. /jednalo se o částku představující cenu obchodního podílu na firmě IPREA s.r.o./, a dále dne 10.9.2008 bylo uhrazeno 265.000,-Kč představující úhradu nezbytných investic do firmy IPREA s.r.o. na účet č.

Z uznání závazku dlužníkem ze dne 24.11.2009 soud vzal za prokázané, že dlužník uznal svůj závazek z titulu Smlouvy o půjčce ze dne 13.11.2009, a to svůj závazek úhrady částky ve výši 3.465.000,-Kč, a to včetně příslušenství, vůči ZIRKEL a.s..

Z Popisu výpočtu smluvního úroku soud zjistil, že výpočet úroku z poskytnuté půjčky byl proveden v souladu se Smlouvou o půjčce, a v souladu s příslušnou sazbou PRIBOR pro dané období, a to v celkové výši 737.079,-Kč.

Z oznámení o postoupení pohledávky z 26.3.2013 soud vzal za prokázané, že ZIRKEL a.s. oznámil postoupení předmětné pohledávky ve výši 3.465.000,-Kč, a to včetně celého příslušenství této pohledávky, na aktuálního žalobce: Pendeen Management s.r.o., žalovanému, dle dodejky bylo toto oznámení doručeno žalovanému dne 30.6.2015, což žalovaný nesporoval.

Ze Souhlasného prohlášení o změně zástavního věřitele učiněné firmou Spirit Invest a.s. a firmou žalobce, soud pouze zjistil, že tyto firmy shodně prohlásily, že postoupenými pohledávkami byla pohledávka ve výši 60.000.000,-Kč ze smlouvy o úvěru ze dne 13.7.2010 (o níž je veden incidenční spor pod sp. zn. 93 ICm 2707/2012), a dále pohledávka ve výši 15.000.000,-Kč ze smlouvy o úvěru z 30.5.2011 (o níž je veden incidenční spor pod sp. zn. 93 ICm 2701/2012), z obsahu tohoto prohlášení však nevyplývá, že by bylo prohlášeno, že žádné jiné-včetně pohledávky předmětné-postoupeny nebyly, navíc-viz právní hodnocení dále konstatované-se stejně žalovaný nemůže domáhal neplatnosti resp. neexistence smlouvy o postoupení pohledávky v tomto řízení.

Soud dále-s ohledem na závazný právní názor soudu odvolacího-provedl důkazy ohledně tvrzení žalované, že smlouva o půjčce, která je právním důvodem sporné pohledávky, je smlouvou absolutně neplatnou podle § 39 obč. zák., a to pro rozpor či obcházení zákona, neboť podle tvrzení žalované záměrem účastníků smlouvy o půjčce bylo použít zapůjčené peníze jednak na předražený nákup obchodních podílů ve společnostech TECH-POINT, s.r.o., PROG-SOFT, spol. s r.o., IPREA s.r.o. a ENBELTA Engineering s.r.o.-a jejich následný ztrátový prodej, dále dlužník půjčky použil na zakoupení 100% akcií ve společnostech Velvana, a.s., a ČESKÁ CHEMICKÁ, a.s., a všechny tyto transakce měly být činěny ve prospěch společností Spirit Invest, a.s., a ZIRKEL, a.s., do majetkové sféry těchto dvou společností, tj. původních věřitelů sporných pohledávek, se prostřednictvím shora popsaného sledu transakcí dostaly příslušné finanční prostředky, takže dlužník neměl z poskytnuté půjčky žádný majetkový prospěch, ale majetek zatížil jen dluhem z půjčky, nikdy ve prospěch dlužníka nepoužité. Ohledně nákupu obchodních podílů a tvrzeného poskytnutí finančních prostředků dlužníkem, soud pak zjistil následující :

Transakce TECH-POINT s.r.o. Z úplného výpisu z Obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Plzni-oddíl C, vložka 24853-TECH-POINT s.r.o., soud zjistil, že : Jiří Marek byl jednatelem této firmy od 8.4.2010 do 20.1.2012 a zapsán jako společník od 19.8.2011 do 8.2.2012, Ing. Zuzana Sittová byla zapsána jako společník od 19.8.2011 do 8.2.2012, a firma Spirit Invest a.s., byla pokračování-18-93 ICm 2706/2012 zapsána jako společník od 19.8.2011 do 8.2.2012, dlužník byl zapsán jako společník od 27.7.2009 do 19.8.2011. Soudu je z jeho úřední činnosti známo-a je to známo i účastníkům, kteří byli současně účastníky tohoto souvisejícího řízení-že v rámci řízení vedeného pod sp.zn. 93 Icm 2703/2012 bylo prokázáno-a ve své podstatě to ani nebylo mezi účastníky sporné-následující : Ze Smlouvy o půjčce mezi ZIRKEL a.s. a dlužníkem ze dne 20.5.2009 soud vzal za prokázané, že dle této Smlouvy o půjčce se ZIRKEL a.s. zavázala poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 1.200.000,-Kč, a to na účet advokátní úschovy advokátky Mgr. Markéty Tillerové, za účelem úhrady ceny za převod obchodního podílu na firmě TECH-POINT s.r.o.-částka 1.000.000,-Kč, a za účelem úhrady nezbytných investic do této firmy-částka 200.000,-Kč. Dne 21.5.2009 převedl ZIRKEL a.s. částku 1.200.000,-Kč na účet advokátky Mgr. Markéty Tillerové, advokátka následně provedla platby, a to dne 25.5.2009 částku 300.000,-Kč, 29.5.2009 částku 200.000,-Kč a 31.7. 2009 částka 700.000,-Kč. Ze Smlouvy o převodu obchodního podílu mezi Štefanem Javorským a dlužníkem ze dne 21.5.2009 včetně přílohy soud vzal za prokázané, že touto smlouvou nabyl dlužník obchodní podíl ve výši 40% ve firmě TECH-POINT s.r.o., a to za cenu 1.000.000,-Kč, s tím, že současně bylo konstatováno, že úplata bude vypořádána na základě smlouvy o advokátní úschově, kterou uzavřel nabyvatel a převodce s advokátkou Mgr. Markétou Tillerovou. Soud tak vzal za prokázané, že úvěr poskytnutý věřitelem byl použit tak, že částka 1.000.000,-Kč byla uhrazena za koupi obchodního podílu, a částka 200.000,-Kč za účelem úhrady nezbytných investic do této firmy. Bylo tak prokázáno, že celkem za obchodní podíl ve výši ve firmě TECH-POINT s.r.o., vynaložil dlužník částku 1.000.000,-Kč./ Ze smluv o převodu obchodního podílu ve společnosti TECH-POINT s.r.o., z 29.7.2011 mezi dlužníkem jako převodcem a Jiřím Markem, Ing. Zuzanou Sittovou a Spirit Invest a.s. jako nabyvateli soud zjistil, že dlužník svůj obchodní podíl ve firmě TECH-POINT s.r.o., který předtím nabyl od Štefana Javorského, převedl těmto nabyvatelům následovně-obchodní podíl ve výši 13% na Jiřího Marka za 130,-Kč, obchodní podíl ve výši 13% na Ing. Zuzanu Sittovou za 130,-Kč, obchodní podíl ve výši 14% na Spirit Invest a.s., za 140,-Kč. Z výslechu svědka Martina Vnoučka pak soud zjistil, že důvodem tohoto prodeje i stanovení výše ceny bylo to, že se zhoršila finanční situace firmy TECH-POINT s.r.o., z výpovědi svědkyně Sittové pak soud zjistil, že-s ohledem na negativní výsledek akce Auto Exner-se rozhodli firmu dlužníka osamostatnit, to bylo i důvodem pro prodej dalších obchodních podílů, před prodejem museli mít jistotu, že celá akce nebude pro dlužníka ztrátová-s TECH-POINTem udělal dlužník akce za cca 30 miliónů Kč, z toho měl dlužník průměrně 6%, takže náklady, které dali do TECH-POINTu se dlužníku vrátily. Ze sbírky listin vedené Městským soudem v Praze na firmu TECH-POINT s.r.o., je pak soudu známo, že obchodní podíly Jiří Marek, Ing. Zuzana Sittová a Spirit Invest a.s. převedli na nabyvatele Ing. Ivana Dědka, a to smlouvami ze dne 4.1.2012, a to každý za cenu 1.000,-Kč, z tohoto důkazu tak soud vzal za prokázané, že tyto osoby se navíc nabytím a následným prodejem na úkor dlužníka nikterak neobohatily. Z výpisů z účtu dlužníka vedeného Komerční bankou a.s., č. účtu: , vzal soud za prokázané, že-v období od 14.1.2010 do 29.7.2011 zaslal dlužník na bankovní účty společnosti TECH-POINT s.r.o., finanční prostředky v celkové výši 6.076.879,-Kč, a v období od 1.8.2011 do 4.11.2011 částku celkem 2.465.000,-Kč (v době, kdy dlužník již nebyl společníkem). Soud přitom-z výslechu svědků Martina Vnoučka (ten je v představenstvu firem ZIRKEL a.s., a Spirit Invest a.s., a to od prosince 2006 do současnosti), Ing. Zuzany Sittové a Jiřího Marka-vzal soud za prokázané, že tato firma byla dodavatelem stavebních děl pro dlužníka-tato firma byla subdodavatelem dlužníka (ZTI-topenáři a zdravotechnika) a dlužník tak hradil jejich dodávky, šlo tedy o placení zakázek, které plnil TECH-POINT pro dlužníka-konkrétně to byly zakázky pro akce : BAK Trutnov-jednalo se o hlavního pokračování-19-93 ICm 2706/2012 zákazníka, Bytové domy Letňany, Čimice, Tesco Tachov, TRV Stará Boleslav, Sportovní zařízení Průhonice, a ještě 8-10 dalších. TECH-POINT si dal i přihlášku do insolvenčního řízení, asi tam bude i nějaká taková zakázka, když byla uhrazena pouze částečně. Jednalo se o úhrady dodavatelských faktur. Tato výpověď svědků byla potvrzena i přihláškou pohledávky firmy TECH-POINT s.r.o., do insolvenčního řízení vedeného na dlužníka, kdy-z titulu neuhrazených faktur za dodávku děl přihlásil tento věřitel celkem 7.813.006,-Kč, takže je zjevné, že dodavatelem dlužníka byl, a jednalo se o dodávky velkého rozsahu. Soud tak vzal za prokázané, že tyto peněžní prostředky poskytl dlužník této firmě na základě prokázaného konkrétního plnění, takže se jimi nemohli obohatit věřitelé, kteří poskytli půjčky dlužníkovi, případně osoby jim blízké (soud však nevzal za prokázané, že by osobami blízkými byli-sobě navzájem-tito věřitelé, Ing. Zuzana Sittová, Jiří Marek či Daniel Kadlec).

Transakce PROG-SOFT, spol. s r.o. Z úplného výpisu z Obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Plzni-oddíl C, vložka 1394-PROG-SOFT spol. s r.o., soud zjistil, že : Václav Novotný byl jednatelem této firmy od 22.2.2007 do 17.12.2008, Jiří Marek byl jednatelem této firmy od 8.6.2007 do 17.6.2015 a zapsán jako společník od 20.7.2007-a je stále společníkem, Ing. Zuzana Sittová byla jednatelem od 8.6.2007 do 28.6.2016 a zapsána jako společník od 20.7.2007 do 2.1.2017, a firma ZIRKEL a.s., byla zapsána jako společník od 20.7.2007 do 2.1.2017, dlužník byl zapsán jako společník od 27.11.2009 do 18.1.2012, Daniel Kadlec byl zapsán jako společník od 18.1.2012 do 23.6.2016. Soudu je z jeho úřední činnosti známo-a je to známo i účastníkům, kteří byli současně účastníky tohoto souvisejícího řízení-že v rámci řízení vedeného pod sp.zn. 93 Icm 2704/2012 bylo prokázáno-a ve své podstatě to ani nebylo mezi účastníky sporné-následující : Ze Smlouvy o půjčce mezi ZIRKEL a.s. a dlužníkem ze dne 13.11..2009 soud vzal za prokázané, že dle této Smlouvy o půjčce se ZIRKEL a.s. zavázala poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 2.400.000,-Kč, a to na účet advokátní úschovy advokátky Mgr. Markéty Tillerové, za účelem úhrady první splátky ceny za převod obchodního podílu na firmě PROG-SOFT s.r.o., od Ing. Jana Fialy a Václava Novotného-částka 960.000,-Kč, a dále částku 1.440.000,-Kč-jak na úhradu splátek ceny za převod těchto obchodních podílů, tak za účelem úhrady nezbytných investic do této firmy, přičemž volba využití je na dlužníkovi. Na účet advokátky Mgr. Markéty Tillerové byla složena věřitelem-ZIRKEL a.s.-částka 2.400.000,-Kč. Ze Smlouvy o převodu obchodního podílu uzavřené mezi Václavem Novotným, jako převodcem a dlužníkem jako nabyvatelem 18.11.2009 soud vzal za prokázané, že touto smlouvou nabyl dlužník obchodní podíl ve výši 60/300 ve firmě PROG-SOFT s.r.o., a to za cenu 1.800.000,-Kč, s tím, že současně bylo konstatováno, že úplata-resp. její první splátka ve výši 720.000,-Kč-bude vypořádána na základě smlouvy o advokátní úschově, kterou uzavřel nabyvatel a převodce s advokátkou Mgr. Markétou Tillerovou, zbytek ceny měl být uhrazen nabyvatelem ve splátkách. Ze Smlouvy o převodu obchodního podílu uzavřené mezi Ing. Janem Fialou, jako převodcem a dlužníkem jako nabyvatelem 18.11.2009 soud vzal za prokázané, že touto smlouvou nabyl dlužník obchodní podíl ve výši 20/300 ve firmě PROG-SOFT s.r.o., a to za cenu 564.000,-Kč, s tím, že současně bylo konstatováno, že úplata bude vypořádána na základě smlouvy o advokátní úschově, kterou uzavřel nabyvatel a převodce s advokátkou Mgr. Markétou Tillerovou-bylo pak prokázáno, že takto sjednané ceny, resp. jejich část, byly převodcům obchodních podílů uhrazeny. Bylo tak prokázáno, že celkem za obchodní podíl ve výši 80/300 ve firmě PROG-SOFT s.r.o. vynaložil dlužník částku 2.364.000,-Kč./ Svědek Václav Novotný k dotazu, na základě čeho byla stanovena výše ceny za obchodní podíl ve firmě PROG-SOFT, spol. s r.o., který od svědka koupil dlužník smlouvou z 18.11.2009, pokračování-20-93 ICm 2706/2012 svědek uvedl, že to byl jeho požadavek, byla to dobře rozjetá firma, v době kdy podíl prodal, měli řadu zákazníků, a firma byla v zisku. Ze Smlouvy o převodu obchodního podílu uzavřené mezi dlužníkem jako převodcem a Danielem Kadlecem dne 18.1.2011, soud vzal za prokázané, že dlužník prodal podíl ve výši 80/300 v PROG-SOFT, spol. s r.o., Danielu Kadlecovi za kupní cenu ve výši 200.000,-Kč. Z výslechu svědka Vnoučka pak soud zjistil, že důvodem tohoto prodeje i stanovení výše ceny bylo to, že se opět zhoršila finanční situace této firmy, nevyšly dotace, z výslechu svědkyně Sittové pak soud zjistil, že-jedním z důvodů výše ceny-bylo i to, že vila ve vlastnictví PROG-SOFT byla zatížena zástavním právem za úvěr dlužníka a banka hrozila realizací zástavy, to se pak i stalo. Soud dále provedl k důkazu znalecký posudek č. 1914/70/2011, který zpracoval znalec Václav Kroft dne 5.10.2011, pro účelu převodu obchodního podílu na společnosti PROG-SOFT spol. s r.o., a z tohoto posudku zjistil, že-na základě usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. 46 Nc 686/2011 z 8.8.2011-tento znalec ocenil hodnotu všech obchodního podílů společníků v této společnosti k datu 31.12.2010 na částku 190.000,-Kč, soud tak dospěl k závěru-když dlužník prodal podíl ve výši 80/300 v PROG-SOFT, spol. s r.o., Danielu Kadlecovi za kupní cenu ve výši 200.000,-Kč-prodal ji navíc za cenu vyšší než obvyklou. Z výpisů z účtu dlužníka vedeného Komerční bankou a.s., č. účtu: vzal soud za prokázané, že v období od 19.2.2010 do 18.11.2010 zaslal dlužník na bankovní účty společnosti PROG-SOFT, spol. s r.o., finanční prostředky v celkové výši 2.224.248,-Kč, a v období od 28.4.2011 do 25.10.2011 částku celkem 7.809.300,-Kč (v době, kdy dlužník již nebyl společníkem). Soud přitom-z výslechu svědků Martina Vnoučka, Ing. Zuzany Sittové a Jiřího Marka-vzal soud za prokázané, že u této firmy si dlužník objednával služby-softwarové, poradenství v oblasti IT, tato firma dlužníkovi dodávala IT systémy-počítače, tiskárny, kabely, dále se jí platil paušál-to dělalo ročně asi 2 milióny Kč, dále zde byly subdodávky slaboproudých technologií-konkrétně České radiokomunikace, zhruba za dva milióny Kč, případně i zajištění a předfakturace mobilů, půjčení aut, šlo tedy o placení zakázek, které plnil PROG-SOFT pro dlužníka. Svědek Václav Novotný vypověděl, že-před prodejem obchodního podílu dlužníkovi tj. v roce 2009-firmu dlužníka neznal, respektive neměli nic společného. K dotazu, zda je svědkovi cokoliv známo o činnosti a ekonomické situaci firmy PROG-SOFT, spol. s r.o., poté, co svědek prodal svůj obchodní podíl dlužníkovi, svědek uvedl, že aktivně se již o firmu nezajímal, funkci jednatele ukončil v prosinci 2008. Svědek výslovně vypověděl, že-pokud by byl tázán na příchozí platby firmě PROG-SOFT v roce 2010-neuměl by na to odpovědět. Výpovědi tohoto svědka tedy soud nevzal za vyvrácené výpovědi svědků Martina Vnoučka, Ing. Zuzany Sittové a Jiřího Marka o důvodu plateb a obchodně závazkových vztazích mezi dlužníkem a firmou PROG-SOFT, spol. s r.o., neboť svědek Novotný vypověděl jednoznačně, že o tomto období o ničem, co by se týkalo vztahů mezi těmito firmami, nevěděl. Soud tak vzal za prokázané, že tyto peněžní prostředky poskytl dlužník této firmě na základě prokázaného konkrétního plnění, takže se jimi nemohli obohatit věřitelé, kteří poskytli půjčky dlužníkovi, případně osoby jim blízké (soud však nevzal za prokázané, že by osobami blízkými byli-sobě navzájem-tito věřitelé, Ing. Zuzana Sittová, Jiří Marek či Daniel Kadlec).

Transakce IPREA s.r.o. Z úplného výpisu z Obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze-oddíl C, vložka 32301-IPREA s.r.o., soud zjistil, že : Jiří Marek byl jednatelem této firmy od 29.4.2011 do 4.11.2011 a zapsán jako společník od 10.2.2012 do 24.9.2012, Ing. Zuzana Sittová byla jednatelem od 5.6.2008 do 4.11.2011 a zapsána jako společník od 10.2.2012 do 24.9.2012, a firma ZIRKEL a.s., byla zapsána jako společník od 10.2.2012 do 24.9.2012, pokračování-21-93 ICm 2706/2012 dlužník byl zapsán jako společník od 28.7.2008 do 9.2.2012, Daniel Kadlec byl zapsán jako společník od 9.2.2012 do 10.2.2012. Ze Smlouvy o převodu obchodního podílu uzavřené mezi dlužníkem jako převodcem a Danielem Kadlecem dne 4.11.2011 soud vzal za prokázané, že dlužník prodal podíl o velikosti 49% v IPREA s.r.o. Danielu Kadlecovi, za kupní cenu ve výši 100.000,-Kč. Tvrzení žalobce, že tato Smlouva o převodu obchodního podílu nebyla opatřena úředně ověřenými podpisy smluvních stran, bylo vyvráceno k důkazu provedenou Smlouva o převodu obchodního podílu, tak jak je založena ve sbírce listin vedené Městským soudem v Praze. Z výpovědi svědkyně Sittové pak soud zjistil, že situace byla taková, že kdyby byly realizovány dotace a smlouvy s pojišťovnami, byla by návratnost investice cca 3 roky, toto se nepodařilo. Navíc dlužník měl menšinový podíl a byly problémy s domluvou s druhým společníkem. Dlužník měl investici 3,2 mil. Kč za koupi podílu, IPREA poskytla dlužníkovi půjčku necelý 1 mil. Kč, byla dohoda, že jí nebude chtít vrátit-to byla dohoda s druhým společníkem za situace, kdy z firmy IPREA dlužník odejde. Svědkyně dále uvedla, že kupní cena 100.000,-Kč vycházela z výsledovky-k ceně se dospělo účetní metodou. Rovněž svědek PhDr. Luboš Hájíček potvrdil, že IPREA půjčila dlužníkovi asi 800.000,-Kč, s tím, že tato půjčka fakticky vrácena firmě IPREA nebyla, to se vypořádalo v souvislosti s tím, kdy dlužník svůj obchodní podíl následně prodával, došlo k zápočtu. Ze Smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 9.11.2011 soud následně zjistil, že Daniel Kadlec dne 9.11.2011 prodal třemi samostatnými smlouvami svůj podíl ve společnosti IPREA s.r.o. Jiřímu Markovi, Ing. Zuzaně Sittové a společnosti ZIRKEL a.s. za kupní cenu v celkové výši 98.000,-Kč, z výpovědi svědka Marka pak soud zjistil, že Kadlec nebyl spokojen s tím, co udělal, čekal od toho víc, řešilo se to na jednáních, a-pokud byl svědek tázán-tak, když podíl kupoval, neviděl účetnictví a podklady tak důkladně. Svědkyně Sittová vypověděla, že Kadlec viděl, že se s druhým společníkem nedohodne, proto hledali dalšího kupce. Z výpisů z účtu dlužníka vedeného Komerční bankou a.s., č. účtu: vzal soud za prokázané, že v období od 31.8.2010 do 2.6.2011 zaslal dlužník na bankovní účty společnosti IPREA s.r.o., finanční prostředky v celkové výši 38.150,-Kč. Soud přitom-z výslechu svědků Ing. Zuzany Sittové, Jiřího Marka a svědek : PhDr. Luboše Hájíčka-vzal soud za prokázané, že-jelikož IPREA byla nestátní rehabilitační zařízení-jednalo se o platby v souvislosti s tím, že tam dlužník posílal zaměstnance na rehabilitaci, dlužník od ní kupoval dárkové poukazy na masáže a přispíval-po určité období-na masáže pro zaměstnance. Soud tak vzal za prokázané, že tyto peněžní prostředky poskytl dlužník této firmě na základě prokázaného konkrétního plnění, takže se jimi nemohli obohatit věřitelé, kteří poskytli půjčky dlužníkovi, případně osoby jim blízké (soud však nevzal za prokázané, že by osobami blízkými byli-sobě navzájem-tito věřitelé, Ing. Zuzana Sittová, Jiří Marek či Daniel Kadlec).

Transakce ENBELTA Engineering s.r.o. Z úplného výpisu z Obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl C, vložka 143374-ENBELTA Engineering s.r.o., soud zjistil, že : Jiří Marek byl jednatelem této firmy od 15.10.2010 do 4.8.2011, Ing. Zuzana Sittová byla jednatelem od 14.10.2008 do 4.8.2011 a zapsána jako společník od 14.10.2008 do 30.4.2010, dlužník byl zapsán jako společník od 30.4.2010 do 9.8.2011. Soudu je z jeho úřední činnosti známo-a je to známo i účastníkům, kteří byli současně účastníky tohoto souvisejícího řízení-že v rámci řízení vedeného pod sp.zn. 93 Icm 2705/2012 bylo prokázáno-a ve své podstatě to ani nebylo mezi účastníky sporné-následující : Ze Smlouvy o půjčce mezi ZIRKEL a.s. a dlužníkem ze dne 8.4.2010 soud vzal za prokázané, že dle této Smlouvy o půjčce se ZIRKEL a.s. zavázala poskytnout dlužníkovi pokračování-22-93 ICm 2706/2012 peněžní prostředky ve výši 18.000.000,-Kč, a to na účet dlužníka, za účelem úhrady ceny za převod obchodního podílu na firmě ENBELTA Engineering s.r.o. ve výši 80%. Z výpisu z účtu ZIRKEL a.s. soud vzal za prokázané, že dne 9.4.2010 převedl ZIRKEL a.s. částku 18.000.000,-Kč na účet dlužníka č.ú. tj. na účet specifikovaný ve Smlouvě o půjčce. Ze Smluv o převodu obchodního podílu uzavřených dne mezi Milanem Demelem a dlužníkem, mezi Ing. Evou Krepčíkovou a dlužníkem, mezi Ing. Zuzanou Sittovou a dlužníkem 15.4.2010 a mezi Mauro Tomasonim a dlužníkem soud vzal za prokázané, že těmito smlouvami nabyl dlužník obchodní podíl ve výši 80% ve firmě ENBELTA Engineering s.r.o., a to s tím, že cena byla určena v závislosti na hospodářském výsledku společnosti za roky 2010 a 2011. Z výslechu svědkyně Sittové pak soud zjistil, že dlužník koupil obchodní podíl za cca 400.000,-Kč s tím, že tam musí poskytnout půjčku na akci Auto Exner, s tím, že důvodem koupě podílu v této firmě bylo to, aby dotáhli společně soud s Exnerem, a dostali zpátky peníze. Ze sbírky listin vedené Městským soudem v Praze na firmu ENBELTA Engineering s.r.o., je pak soudu známo, že obchodní podíl dlužník převedl na nabyvatele Mauro Tomasoniho a Alessandro Pucciho, a to smlouvami ze dne 4.8.2011, a to celkem za cenu 2.000.000,-Kč, z tohoto důkazu tak soud vzal za prokázané, že dlužník prodal obchodní podíl se ziskem. K dotazu, z jakého důvodu koupil svědek Tomasoni část obchodního podílu na firmě ENBELTA Engineering s.r.o., od dlužníka smlouvou ze 4.8.2011-svědek uvádí: firma Auto Exner zkrachovala a C-Klima se dostala do určitých finančních problémů. Důvodem bylo to, že nechtěli přenést problémy dlužníka na firmu ENBELTA Engineering s.r.o., chtěli pokračovat, proto svědek koupil část obchodního podílu-pan Pucci s ním spolupracoval, a koupil podíl ze stejného důvodu jako svědek. Svědek Tomasoni dále vypověděl, že cena podílu vycházela z předpokládaného vývoje společnosti, ENBELTA Engineering s.r.o., neměla žádnou nemovitost. Pokud byl tázán, na majetek firmy, byly tam klienti a známosti, které firma měla. Byla tam neuhrazená pohledávka za Auto Exner-ta byla původně 23 mil. Kč, insolvenčním soudem pak byla uznána ve výši 18 mil. Kč. Doposud v insolvenčním řízení nic ENBELTA Engineering s.r.o., nedostala, řízení není skončené. V roce 2011 byly i další pohledávky, dělaly se další práce, ale tahle pohledávka byla největší. Bylo tam vozidlo, pak ještě vybavení kanceláře, počítač. Byly tam závazky-jednak vůči subdodavatelům-ty částečně zaplatil dlužník. Z výpisů z účtu dlužníka vedeného Komerční bankou a.s., č. účtu: vzal soud za prokázané, že v období od 12.4.2010 do 1.6.2011 zaslal dlužník na bankovní účty společnosti ENBELTA Engineering s.r.o., finanční prostředky v celkové výši 17.550.000,-Kč. Soud přitom-z výslechu svědků Martina Vnoučka, Ing. Zuzany Sittové a Jiřího Marka-vzal soud za prokázané, že se jednalo půjčku poskytnutou této firmě-z důvodu společně konané akce pro Auto Exner-stalo se to, že akce nebyla zaplacena, Enbelta uhradila peníze subdodavatelům, dlužník jí na to poskytl půjčku, Ing. Sittová odkontrolovala, že tyto peníze subdodavatelům odešly. Ing. Sittová pak vypověděla, že Enbelta tuto půjčku nevrátila. Emailovou zprávou jednatel Mauro Tomasoni firmy ENBELTA Engineering s.r.o., z 9.6.2017 soudu sdělil, že se mu nepodařilo dohledat všechny požadované doklady (firma ENBELTA Engineering s.r.o., byla soudem vyzván ke sdělení, jaká částka z takto poskytnuté půjčky byla firmě PIALIO s.r.o., vrácena-a jakou formou-a k tomu, aby předložila veškeré doklady o zápočtech a úhradách půjčky, k tomu, aby předložila veškeré listiny týkající se zajištění této půjčky, a sdělila, v jaké výši-a kdy-firma ENBELTA Engineering s.r.o., obdržela plnění na pohledávky, ke kterým bylo zřízeno zástavní právo k zajištění pohledávky firmy PIALIO s.r.o. a předložila ohledně toho příslušné smlouvy a účetní doklady), neboť doklady za rok 2010-2011 nemá k dispozici-nebyly předány (to dokládal soupisem dokladů a předávacím pokračování-23-93 ICm 2706/2012 protokolem), doložil však soudu Smlouvu o půjčce uzavřenou mezi firmou ENBELTA Engineering s.r.o., jako dlužníkem a firmou PIALIO s.r.o., (původně C-Klima s.r.o.) dne 12.4.2010-z této Smlouvy o půjčce soud vzal za prokázané-zejména spolu s výpovědí svědkyně Sittové a svědka Tomasoniho-že dlužník se zavázal poskytnout firmě ENBELTA Engineering s.r.o., úvěr, a to až do výše 18.000.000,-Kč, a to do 30.11.2010, se sjednaným úrokem 10% ročně, s tím, že dlužník se zavazuje půjčenou částku vrátit do 24 měsíců ode dne připsání celé částky na účet společnosti ENBELTA Engineering s.r.o. Jako účel půjčky byla sjednána úhrada závazků vůči subdodavatelům, které vyplynuly z akce Výstavba Terminálu AUDI a dále na rozvoj společnosti a přípravu nových obchodních projektů. Účel půjčky potvrdila i svědkyně Sittová-ta vypověděla, že dlužník koupil obchodní podíl za cca 400.000,-Kč s tím, že tam musí poskytnout půjčku na akci Auto Exner. Z výslechu svědka Mauro Tomasoniho pak soud rovněž vzal za prokázané, že částka 17.550.000,-Kč byla půjčkou poskytnutou dlužníkem firmě ENBELTA Engineering s.r.o., dále z jeho výpovědi soud zjistil, že-k dotazu, zda je svědkovi známo, z jakého důvodu dlužník koupil obchodní podíl ve firmě ENBELTA Engineering s.r.o.-svědek uvedl, že ENBELTA Engineering s.r.o., vybudovala nový showroom-Audi Volkswagen-pro firmu Auto Exner, dnes Auto Space, v prosinci roku 2009 společnost Auto Exner nezaplatila společnosti ENBELTA Engineering s.r.o., za tuto zakázku a ENBELTA Engineering s.r.o., potřebovala zaplatit své subdodavatele. Pokud byl svědek tázán, tak vypověděl, že společnost ENBELTA Engineering s.r.o., zastavila-k zajištění této půjčky-svou pohledávku za společnost Auto Exner a Global Holding ve prospěch dlužníka, tak si uvedl, že si vzpomíná, že to tak bylo. Na dotaz, zda je svědkovi známo, z jakého titulu v období od 12.4.2010 do 1.6.2011 zaslal dlužník na bankovní účty společnosti ENBELTA Engineering s.r.o., finanční prostředky v celkové výši 17.550.000,-Kč, svědek uvedl, že se jedná pravděpodobně o ty prostředky, které byly poskytnuty podle dohody na pokrytí nutných výdajů vůči subdodavatelům., s tím, že si nemyslí, že tam přišly peníze z jiného důvodu než půjčka. Pokud byl svědek tázán, zda tato částka byla vrácena dlužníkovi, tak se tam určitě dělaly nějaké zápočty, respektive práce, a byly tam i nějaké platby na účet dlužníka 95% z takto půjčené částky šlo dodavatelům a subdodavatelům, zbytek na vnitřní provoz. Soud tak vzal za prokázané, že peněžní prostředky v celkové výši 17.550.000,-Kč poskytl dlužník této firmě na základě prokázané Smlouvy o půjčce, takže se jimi nemohli obohatit věřitelé, kteří poskytli půjčky dlužníkovi, případně osoby jim blízké (soud však nevzal za prokázané, že by osobami blízkými byli-sobě navzájem-tito věřitelé, Ing. Zuzana Sittová, Jiří Marek či Daniel Kadlec).

Dále ke smlouvám o půjčkách, které byly dlužníku poskytnuty za jiným účelem, než nákupem obchodních podílů ve společnostech s ručením omezeným :

Smlouva o úvěru ze dne 13.7.2010 Ze Smlouvy o úvěru ze dne 13.7.2010 uzavřené mezi Spirit Invest a.s. jako věřitelem a dlužníkem soud vzal za prokázané, že dle této Smlouvy o úvěru se Spirit Invest a.s. zavázal poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 60.000.000,-Kč, a to přímo na účet dlužníka č.ú. a to za účelem nákupu akcií společností Velvana a.s. a ČESKÁ CHEMICKÁ a.s., zbytek měl sloužit na investici do provozu firmy Velvana a.s.-nákup surovin a splacení závazků. Z Dodatku č. 1 ke Smlouvě o úvěru ze dne 14.7.2010 vzal soud za prokázané, že byla snížena roční úroková sazba z původních 24,5% p.a. na sazbu roční PRIBOR stanovaný ČNB ke dni podpisu smlouvy o úvěru a sazby 7,23% p.a., s tím, že za toto snížení byla sjednána jednorázová kompenzace 22.855.000,-Kč. Dále byla v rámci tohoto dodatku uzavřena smlouva o smlouvě budoucí o převodu akcií-4.519 ks akcií Velvana a.s. (za 14.506.000,-Kč) a 3.000 ks akcií ČESKÁ CHEMICKÁ a.s. (za 3.000,-Kč), pokračování-24-93 ICm 2706/2012 a to do 3 dnů od podpisu tohoto dodatku, s tím, že cena za převod bude uhrazena zápočtem proti pohledávce věřitele. Současně bylo konstatováno, že dlužník je vlastníkem akcií společností Velvana a.s. a ČESKÁ CHEMICKÁ a.s. Z Dodatku č. 2 ke Smlouvě o úvěru uzavřeného dne 15.7.2010 mezi Spirit Invest a.s., jako věřitelem a dlužníkem, Ing. Zuzanou Sittovou a Jiřím Markem jako dlužníky, soud zjistil, že v článku 2.1 se tyto smluvní strany dohodly, že na dlužnickou stranu přistupují jako solidární a nerozluční dlužníci Ing. Zuzana Sittová a Jiří Marek, a dále že úvěr bude poskytnut věřitelem Spirit Invest a.s. následovně : částku 45.509.000,-Kč bude poskytnut na účet dlužníka, částku 7.245.500,-Kč "jménem" Zuzany Sittové a v částku 7.245.500,-Kč "jménem" Jiřího Marka. V článku 3.1. bylo dále dohodnuto, že-dlužník jako převodce a Ing. Zuzana Sittová jako nabyvatel-uzavřou smlouvu o převodu akcií, a v článku 3.3 bylo dohodnuto, že cena za převod 2.258 ks akcií Velvana, a.s. a 1.500 ks akcií ČESKÁ CHEMICKÁ a.s. bude uhrazena prostřednictvím čerpání úvěru, obdobné bylo dohodnuto mezi dlužníkem a Jiřím Markem. Tímto sice na jednu stranu došlo ke změně způsobu čerpání úvěru, takže částka 14.491.000,-Kč byla poskytnuta nikoliv dlužníkovi, ale Ing. Zuzaně Sittové a Jiřímu Markovi, současně však byli Ing. Zuzana Sittová a Jiří Marek zavázání splatit věřiteli celý úvěr, tj. včetně části poskytnuté dlužníkovi, a splacení celého úvěru zajistili vlastním majetkem. Soudu je z jeho úřední činnosti známo-a je to známo i účastníkům, kteří byli současně účastníky tohoto souvisejícího řízení-že v rámci řízení vedeného pod sp.zn. 93 Icm 2707/2012 bylo prokázáno-a ve své podstatě to ani nebylo mezi účastníky sporné-následující : Z výpisu z účtu vedeného na firmu Spirit Invest a.s., Českou spořitelnou a.s., č.ú. soud vzal za prokázané, že dne 22.7.2010 byly firmou Spirit Invest a.s. na účet dlužníka poskytnuty prostředky ve výši 31.000.000,-Kč, dne 19.8.2010 ve výši 15.000.000,-Kč, a dne 12.11.2010 ve výši 14.000.000,-Kč, soud tak vzal za prokázané, že byl poskytnut sjednaný úvěr dle Smlouvy o úvěru, když částka v celkové výši 60.000.000,-Kč byla odepsána na účet dlužníka č.ú. K dotazu, za jakým účelem použil dlužník půjčené peněžní prostředky dle Smlouvy o úvěru ze dne 13.7.2010 uzavřené mezi Spirit Invest a.s., jako věřitelem a dlužníkem (dle této Smlouvy měly být poskytnuty dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 60.000.000,-Kč), ve znění Dodatku č. 1 ke Smlouvě o úvěru ze dne 14.7.2010 a Dodatku č. 2 ke Smlouvě o úvěru uzavřeného dne 15.7.2010 (tím došlo změně způsobu čerpání úvěru, takže částka 14.491.000,-Kč byla poskytnuta nikoliv dlužníkovi, ale Ing. Zuzaně Sittové a Jiřímu Markovi, zbytek dlužníkovi), vypověděl svědek Vnouček, tak, že část prostředků dlužník použil na nákup akcií Velvana, a.s., a ČESKÁ CHEMICKÁ, a.s., domnívám se, že celkem to bylo cca. 12 mil. Kč. Dále dlužník půjčil část těchto prostředků Velvana, a.s.-cca okolo 30 mil. Kč, nevzpomenu si přesně. Dále dlužník půjčil část firmě ČESKÁ CHEMICKÁ, a.s.-svědek nevěděl přesně, cca okolo 18 mil. Kč. Svědkyně Sittová rovněž vypověděla, že část byla určena na nákup akcií firmám Velvana a ČESKÁ CHEMICKÁ-byly koupeny za 14,5 mil. Kč, část na úhradu půjček a profinancování firem Velvana, a.s., a ČESKÁ CHEMICKÁ a.s.-té byla poskytnuta půjčka 16 mil. Kč, další byly půjčky Velvaně. Z výpisů z účtu dlužníka vedeného Komerční bankou a.s., č. účtu: vzal soud za prokázané, že dlužník uhradil firmám Velvana, a.s., a ČESKÁ CHEMICKÁ, a.s., dále uvedené peněžní částky, a to : 26.07.2010 společnosti Velvana, a.s., 5.000.000,-Kč, dne 05.08.2010 společnosti ČESKÁ CHEMICKÁ, a.s. 5.000.000,-Kč, dne 9.8.2010 společnosti ČESKÁ CHEMICKÁ, a.s. 4.500.000,-Kč, dne 10.8.2010 společnosti ČESKÁ CHEMICKÁ, a.s. 4.500.000,-Kč, dne 11.08.2010 společnosti ČESKÁ CHEMICKÁ, a.s., 2.000.000,-Kč, dne 24.8.2010 společnosti Velvana, a.s., 2.417.000,-Kč, dne 23.9.2010 společnosti Velvana, a.s., 2.417.000,-Kč, dne 26.10.2010 společnosti Velvana, a.s., 2.417.000,-Kč, dne 29.11.2010 společnosti Velvana, a.s., 2.417.000,-Kč, dne 27.12.2010 společnosti Velvana, a.s., 2.417.000,-Kč, dne 31.01.2011 společnosti Velvana, a.s., pokračování-25-93 ICm 2706/2012

2.417.000,-Kč, dne 7.6.2011 společnosti Velvana, a.s., 200.000,-Kč, dne 7.6.2011 společnosti Velvana, a.s., 300.000,-Kč. Svědci Vnouček i Marek shodně vypověděli, že šlo o půjčky dlužníka těmto firmám Z výpisů z účtu dlužníka vedeného Komerční bankou a.s., č. účtu: vzal soud za prokázané, že uhradil dlužník společnosti Spirit Invest, a.s., dále uvedené peněžní částky, s tím, že jako variabilní symbol platby uvedl identifikační číslo Velvany, a.s., a to : dne 24.8.2010-350.137,-Kč, dne 23. 9.2010-340.274,-Kč, dne 26.10.2010-351.616,-Kč, dne 29.11.2010-402.411,-Kč, dne 27.12.2010-458.630,-Kč, dne 28.1.2011-458.630,-Kč, z výslechu svědka Martina Vnoučka Ing. Zuzany Sittové pak soud vzal za prokázané, že se jednalo se o splátky úroků z úvěru, poskytnutého firmou Spirit Invest, a.s., dlužníkovi ve výši 60 mil. Kč, a svědkyně Sittová výslovně vypověděla, že to bylo jediné, co v souvislosti s půjčkami uhradili. Nebylo pak žalovanou tvrzeno a prokázáno, že by se tomuto věřiteli dostalo od dlužníka jiného plnění. Soud tak vzal za prokázané, že peněžní prostředky v celkové výši 38.363.698,-Kč poskytl dlužník firmám Velvana, a.s., a ČESKÁ CHEMICKÁ, a.s., jako půjčky, takže se jimi nemohli obohatit věřitelé, kteří poskytli půjčky dlužníkovi, případně osoby jim blízké (soud však nevzal za prokázané, že by osobami blízkými byli-sobě navzájem-tito věřitelé, Ing. Zuzana Sittová, Jiří Marek či Daniel Kadlec). Z úplného výpisu z Obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl B, vložka 4317-Velvana a.s., soud zjistil, že : Jiří Marek byl členem představenstva této firmy od 10.5.2010 do 3.8.2012, Ing. Zuzana Sittová byla zapsána jako člen dozorčí rady od 10.5.2010 do 3.8.2012 a od 27.11.2012 do 2.6.2015. Z úplného výpisu z Obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl B, vložka 7611-ČESKÁ CHEMICKÁ a.s., soud zjistil, že : Jiří Marek byl členem představenstva této firmy od 10.5.2010 do 3.8.2012, Ing. Zuzana Sittová byla zapsána jako člen dozorčí rady od 10.5.2010 do 3.8.2012. Je pravdou, že ve věci vedené pod sp.zn. 93 ICm 3230/2012 dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že akcie firem Velvana, a.s., a ČESKÁ CHEMICKÁ a.s., byly prokazatelně převedeny dlužníkem přímo na společnost Spirit Invest a.s., Jiřího Marka a Ing. Zuzanu Sittovou, nikoliv na Daniela Kadlece, jak shodně tvrdili svědci Jiří Marek, Ing. Zuzana Sittová, Daniel Kadlec a Martin Vnouček (protokoly o jejich výslechu soud provedl k důkazu jako veřejné listiny), ovšem toto ve své podstatě předvídala již Smlouva o úvěru ze dne 13.7.2010 uzavřená mezi Spirit Invest a.s., jako věřitelem a dlužníkem, ve které vystupovali jako spoludlužníci Jiří Marek a Ing. Zuzana Sittová a tento závazek zajistili též vlastním majetkem, takže ani z toho nevzal soud za prokázanou neplatnost této Smlouvy o úvěru, navíc je třeba přihlédnout i k tomu, že veškeré akcie zůstaly v majetkové podstatě dlužníka a insolvenční správce je zpeněžil ve prospěch majetkové podstaty, tj. Jiřímu Markovi, Ing. Zuzaně Sittové ani firmě Spirit Invest a.s., tyto akcie nezůstaly, takže se jimi ve výsledku neobohatili.

Smlouva o úvěru uzavřená mezi Zuzanou Sittovou a Jiřím Markem a dlužníkem ze dne 30.5.2011 Soudu je z jeho úřední činnosti známo-a je to známo i účastníkům, kteří byli současně účastníky tohoto souvisejícího řízení-že v rámci řízení vedeného pod sp.zn. 93 Icm 2701/2012 bylo prokázáno-a ve své podstatě to ani nebylo mezi účastníky sporné-následující : Ze Smlouvy o úvěru uzavřené mezi Zuzanou Sittovou a Jiřím Markem a dlužníkem ze dne 30.5.2011 soud vzal za prokázané, že dle této Smlouvy o úvěru se Zuzana Sittová a Jiří Marek zavázali poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 15.000.000,-Kč, a to na účet dlužníka. Ze Smlouvy o úvěru uzavřené mezi Spirit Invest, a.s. a Zuzanou Sittovou a Jiřím Markem ze dne 30.5.2011 soud vzal za prokázané, že Spirit Invest, a.s. se pokračování-26-93 ICm 2706/2012 zavázal poskytnout peněžní prostředky ve výši 15.000.000,-Kč, a to Zuzaně Sittové a Jiřímu Markovi, a to výhradně za účelem jeho investice spočívající v poskytnutí půjčky dlužníkovi. Tyto peněžní prostředky se zavázal poskytnout Zuzaně Sittové a Jiřímu Markovi, a to přímo na účet dlužníka. Z výpisu z účtu vedeného na firmu Spirit Invest a.s., soud vzal za prokázané, že dne 31.5.2011 byl dlužníkovi poskytnut sjednaný úvěr dle Smlouvy o úvěru uzavřené mezi Zuzanou Sittovou a Jiřím Markem a dlužníkem ze dne 30.5.2011, když částka 15.000.000,-Kč byla odepsána na účet dlužníka.

Smlouva o půjčce uzavřená mezi Zuzanou Sittovou a Jiřím Markem a dlužníkem ze dne 10.1.2007 Soudu je z jeho úřední činnosti známo-a je to známo i účastníkům, kteří byli současně účastníky tohoto souvisejícího řízení-že v rámci řízení vedeného pod sp.zn. 93 Icm 2702/2012 bylo prokázáno-a ve své podstatě to ani nebylo mezi účastníky sporné-následující : Ze Smlouvy o půjčce uzavřené mezi Zuzanou Sittovou a Jiřím Markem a dlužníkem ze dne 10.1.2007 soud vzal za prokázané, že dle této Smlouvy o půjčce se Zuzana Sittová a Jiří Marek zavázali poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 1.000.000,-Kč, a to na účet dlužníka. Ze Smlouvy o půjčce uzavřené mezi ZIRKEL a.s. jako věřitelem a Zuzanou Sittovou a Jiřím Markem jako dlužníky 3.1.2007, ve znění Dodatku č. 1 k této smlouvě z 3.1.2007 soud vzal za prokázané, že dle této Smlouvy o půjčce se ZIRKEL a.s. zavázala poskytnout peněžní prostředky v celkové výši 10.000.000,-Kč, a to přímo na účet advokátní úschovy advokátky Mgr. Markéty Tillerové, dále bylo dohodnuto, že z toho částka 1.000.000,-Kč výhradně za účelem financování chodu společnosti dlužníka. Z bankovního výpisu pak soud vzal dále za prokázané, že dne 30.1.2007 byla z úschovy uhrazena částka 1.000.000,-Kč na účet dlužníka-soud tak vzal za prokázané, že byl dlužníkovi poskytnut sjednaný úvěr dle Smlouvy o půjčce uzavřené mezi Zuzanou Sittovou a Jiřím Markem a dlužníkem ze dne 10.1.2007.

Úmysl zkrátit věřitele dlužníka Ohledně tvrzení žalované stran úmyslu zkrátit věřitele dlužníka v souvislosti s poskytnutím půjček, a ohledně tvrzení, že věřitelé, kteří poskytli půjčky dlužníkovi, a Ing. Zuzana Sittová, Jiří Marek či Daniel Kadlec, byly navzájem osobami blízkými, soud dále vyslechl svědka Vnoučka, a ten jednoznačně vypověděl, že ZIRKEL, a.s., nedával pokyny ing. Sittové a Jiřímu Markovi k tomu, co jako jednatelé dlužníka mají realizovat či jaké smlouvy uzavřít, a to ani doporučení, obchodní vedení bylo v jejich rukách. Pokud byl tázán, tak informace o plánovaných projektech poskytovali vždy ing. Sittová a Jiří Marek, přišli s projektem-vizí, na základě toho se věřitelé rozhodovali, zda má smysl dlužníkovi peněžní prostředky půjčit. K dotazu, jaká konkrétní plnění obdrželi od dlužníka firmy ZIRKEL a Spirit Invest v období od roku 2010 do současnosti, svědek Vnouček vypověděl, že to byly jen splátky úroků, a to ty konkrétní platby, které při jeho výslechu byly citovány. Pokud byl tento svědek tázán, zda ZIRKEL či Spirit Invest obdrželi nějaké plnění od firem TECH-POINT s.r.o., PROG-SOFT, spol. s.r.o., ENBELTA Engineering s. r. o., IPREA s.r.o., tak ZIRKEL obdržel podíl na zisku ve firmě PROG-SOFT, spol. s.r.o.-v řádu desítky tisíc někdy v roce 2007-2008, myslím, že jiná plnění od těchto firem neobdrželi. K dotazu, zda ZIRKEL či Spirit Invest obdrželi plnění za dlužníka ze strany někoho jiného a v jakékoliv formě, uvádím, že se domnívám, že za dlužníka žádný dluh nikdo jiný neuhradil. Svědek Vnouček dále vypověděl, že ing. Sittová a Jiří Marek obchodně vedli i společnosti TECH-POINT s.r.o., PROG-SOFT, spol. s.r.o., ENBELTA Engineering s. r. o., IPREA s.r.o., domnívám se, že u některých firem tyto vedli ještě s jinými členy statutárních orgánů. Spirit Invest ani ZIRKEL ani v těchto firmách nevykonávali obchodní vedení. V okamžiku, když věřitelé půjčovali peněžní prostředky dlužníku, věděli, že o nakládání s nimi budou pokračování-27-93 ICm 2706/2012 rozhodovat ing. Sittová a pan Marek. Soud ohledně této problematiky vyslechl i svědka Marka, a ten vypověděl, že důvodem půjčky od Spirit Invest a.s., byl záměr vybudovat samostatný holding, který by zahrnoval obory a řemesla ze stavebnictví-s firmou dlužníka, když se dostali do velkých zakázek, dělali jen klimatizaci, bylo jim to líto. Ohledně firmy IPREA byl právě záměr mít vlastní firmu, která by se starala o zdraví zaměstnanců. Záměr byl dlouhodobý, byly zde velké zakázky-např. ČKD v Rusku, to dopadlo úspěšně, dostali od nich další zakázky, bylo to i o shromažďování odborníků. Spirit Invest a Zirkel měly roli investora. Kupní cena těchto firem byla určena zejména know how. Vycházeli i z toho, že někdy bylo lepší koupit firmu rychle, než například rok vyjednávat o ceně, protože na zakázkách, které se mohly realizovat, se to vrátilo. Určitě to bylo u firmy PROG-SOFT. Konkrétně takovou zakázkou bylo Auto Exner, kdy bylo důležité získat celou zakázku. Při počáteční akvizici jsme na začátku zpravidla zdvojnásobili obrat, od třetího roku se zvyšovalo tak o 30-40%. Nastaly však problémy s casch flow, klienti požadovali zádržné, hospodářská situace byla sice dobrá, ale chybělo právě cash flow. V tom okamžiku museli nastoupit investoři, banky sice viděly, že roste obrat, ale úvěr byly ochotny navýšit třeba o 15%. Nejvíce je to vidět na Velvaně, kde jsme během tří let udělali ze 150 miliónů-800 miliónů Kč. Pokud jsem tázán, jak je možné, že výsledkem byl úpadek, tak pokud se bavíme o stavebním holdingu, tak tam byly dvě příčiny-jednak akce Auto Exner, když ty se rozhodly neplatit, soudili se, pak se snad sami dostali do úpadku, při objemu 70 miliónů Kč to bylo zásadní. Dále zde byla stavební recese. Pokud byl svědek tázán na pana Kadlece, tak naším cílem bylo získat dalšího investora. Ohledně tvrzení žalované stran převodu některých obchodních podílů z dlužníka na Daniela Kadlece, a z Daniela Kadlece na Ing. Zuzanu Sittovou, Jiřího Marka či Spirit Invest a.s., svědek Kadlec pak jednoznačně vypověděl-a to potvrdili i svědci Sittové a Marek, popřípadě i svědek Vnouček, že koupě obchodních podílů byla součástí celkové investiční transakce, kdy hlavním zájmem Daniela Kadlece bylo vstoupit do značky Velvana, podíl ve firmách shora uvedených byly součástí transakčního balíčku. O odkoupení jednal s představiteli dlužníka s paní Sittovou a panem Markem, Daniel Kadlec si celou transakci nechal posoudit svým právním poradcem a ta cena pro něj byla přijatelná, ekonomickou situaci těchto firem při uzavírání smluv znal velmi zevrubně, podíly pak prodal-souviselo to s tím, že vystupoval z investice jako celku. Soud dále-s ohledem na závazný právní názor soudu odvolacího-provedl důkazy ohledně tvrzení žalované, že osobami blízkými byli-sobě navzájem-věřitelé poskytnutých půjček-tj. ZIRKEL a.s., Spirit Invest a.s., Ing. Zuzana Sittová, Jiří Marek a Daniel Kadlec. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl B, vložka 10138 na firmu ZIRKEL a.s., soud zjistil, že jediným jeho akcionářem je od 23.2.2007 firma Spirit Invest a.s.. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl B, vložka 5321 na firmu Spirit Invest a.s. soud zjistil, že jediným jeho akcionářem je od 3.1.2007 firma MERRIMAC HOLDING LLC. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě oddíl C, vložka 39004 na firmu dlužníka soud zjistil, že společníky dlužníka byli od 7.3.2007 do 4.11.2011 ZIRKEL a.s., Ing. Zuzana Sittová a Jiří Marek, každý s obchodním podílem ve výši 1/3, Ing. Zuzana Sittová a Jiří Marek byli současně od 3.1.2007 do 15.11.2011 jednateli dlužníka, ze smluv o převodu obchodních podílů v dlužníku z 3.1.2007 soud zjistil, že obchodní podíly v dlužníkovi nabyli současně ZIRKEL a.s. (ten ve výši celkem 1/3), Ing. Zuzana Sittová a Jiří Marek. Ve spojení se Smlouvami o převodu obchodního podílu na firmu dlužníka: smlouva mezi Martinem Černým a Jiřím Markem ze 3.1.2007, z Jana Gabrišky na Jiřího Marka ze stejného data, mezi Jiřím Piskem a Zuzanou Sittovou z 3.1.2007, mezi Janem Šedivým a Zuzanou Sittovou ze stejného data, pak soud vzal za prokázané, že Jiří Marek a Zuzana pokračování-28-93 ICm 2706/2012

Sittová byli ovládajícími společníky dlužníka. Ze smluv o zástavě obchodních podílů v dlužníku z 3.1.2007 soud zjistil, že firma ZIRKEL a.s. jako zástavní věřitel a Ing. Zuzana Sittová a Jiří Marek jako zástavní dlužníci sjednali k zajištění závazku z titulu smluv o půjčce zřízení tohoto zástavního práva. Z notářského zápisu o změně společenské smlouvy dlužníka z 3.1.2007 soud dále zjistil, že společníci dlužníka : ZIRKEL a.s., Ing. Zuzana Sittová a Jiří Marek změnili společenskou smlouvu mimo jiné tak, že k přijetí rozhodnutí valné hromady je třeba 100% hlasů všech společníků. Z rozhodnutí valné hromady dlužníka ze dne 15.7.2010 soud zjistil, že bylo rozhodnuto o zastavení obchodních podílů Ing. Zuzany Sittové a Jiřího Marka ve prospěch Spirit invest a.s. a ZIRKEL a.s.. Z osvědčení o zániku zástavního práva k obchodním podílům z 14.7.2012 soud zjistil, že zástavní práva zřízená k obchodním podílům Ing. Zuzany Sittové a Jiřího Marka ve prospěch ZIRKEL a.s. zanikla dohodou-a to s ohledem na to, že pohledávky byly postoupeny na Spirit Invest a.s. Ze Zástavních smluv k obchodním podílům v dlužníku z 16.7.2010 soud zjistil, že firma Spirit Invest a.s., jako zástavní věřitel a Ing. Zuzana Sittová a Jiří Marek jako zástavní dlužníci sjednali k zajištění závazku z titulu smluv o půjčce zřízení tohoto zástavního práva., smlouvy o zastavení obchodních podílů v dlužníkovi.

Souhrnně soud z obsahu těchto listin-ve spojení se smlouvami o půjčkách-vzal soud za prokázané, že ZIRKEL a.s., či Spirit Invest a.s., byl ve vztahu k Ing. Zuzaně Sittové a Jiřímu Markovi jejich věřitelem, a to, že tyto tři subjekty byly společníky dlužníka, soud však nevzal z těchto-a ani jiných listinných důkazů-za prokázané, že by ZIRKEL a.s. byl zúčastněn-poskytnutím předmětné půjčky-na celé transakci, a že by byly předmětné peněžité prostředky poskytnuty dlužníkovi právě za tím účelem, aby obchodní podíl byl následně takto převeden za ceny-oproti ceně, za kterou dlužník tento obchodní podíl nabyl-zlomkové.

S ohledem na právní hodnocení, které soud shrnul na jednání konaném 15.6.2017, a dále s ohledem na nadbytečnost, jakož i při respektování principu hospodárnosti řízení, soud zamítl návrh na provedení všech zbývajících důkazů, když soud konstatoval, že nepovažuje za hospodárné a účelné provádět dále navrhované důkazy žalobcem-tj. případné výslechy dalších svědků či výpisy z účtů firem, na které byly prostředky dlužníka převedeny, když ohledně těchto výpisů jednak chybí konkrétní tvrzení o tom, komu měly být prostředky převedeny-a že to bylo jiným osobám než věřiteli či osobám jemu blízkým (navrhované důkazy pak nemohou nahrazovat absentující tvrzení, když důkazy je možné provádět pouze ke konkrétním tvrzením), a jednak břemeno tvrzení a důkazní o tom, že tyto byly poukázány věřiteli či osobám jemu blízkým stíhá žalovanou.

Po takto provedeném dokazování soud zhodnotil provedené důkazy podle ust. § 132 o.s.ř., a to každý jednotlivě a všechny ve vzájemné souvislosti, a dospěl k závěru, že žaloba je podána po právu.

Soud na jednání konaném ve věci dne 1.10.2015 shrnul výsledky přípravy jednání, a s tím, aby předešel případně překvapivému rozhodnutí ve věci, upozornil účastníky na následující: Soud upozornil, že má předběžně za prokázané uzavření smlouvy o půjčce ze dne 28.5.2008 mezi právním předchůdcem žalobce a dlužníkem, a za prokázané poskytnutí úvěru v souladu s touto smlouvou a pokyny dlužníka. Soud dále odkázal na ustanovení § 323 odst. 1 obch. zák., dle kterého uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. Soud tedy dále dospěl k závěru, že dlužník tento svůj závazek vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté peněžní prostředky pokračování-29-93 ICm 2706/2012 uznal a tento svůj závazek tímto uznáním zajistil, co do obsahu uznání závazku jde rovněž o úkon určitý a jednoznačný, v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp.zn. 32 ODO 964/2003 pak uznání závazku představuje vyvratitelnou právní domněnku a je případně na dlužníkovi-v tomto případě na žalovaném-prokázat neexistenci závazku s tím, že nestačí tvrzení, že tento závazek neexistoval-břemeno tvrzení i břemeno důkazní se tedy přesouvá na žalovaného. Soud má dále předběžně za prokázanou aktivní legitimaci na straně žalobce, a to přes nové námitky vznesené žalovaným v rámci jeho podání z 29.9.2015, když taková námitka by insolvenčnímu správci příslušela jen tehdy, pokud by prokázal, že postupitel neoznámil dlužníku, že pohledávku postoupil postupníkovi-oznámení o postoupení z 26.3.2013 a doručení žalovanému však bylo žalobcem doloženo (soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 1277/2007). Pokud dále žalovaný namítal, že Smlouva o půjčce datovaná 28.5.2008 mezi ZIRKEL a.s. a dlužníkem je neplatným právním úkonem (jednáním) ve smyslu § 196a odst. 1 obchodního zákoníku, když žalovaný tvrdí, že: (a) šlo o smlouvu o půjčce uzavřenou mezi dlužníkem a ZIRKEL, a.s., která byla v té době osobou blízkou jednatelům dlužníka, paní Zuzaně Sittové a Jiřímu Markovi; a (b) smlouva nebyla uzavřená za podmínek obvyklých v obchodním styku; a (c) žalobce nedoložil souhlas valné hromady dlužníka ani ZIRKEL a.s. k uzavření Smlouvy o půjčce, pak k tomu soud sdělil, že neshledává v daném případě vůbec důvody proč uzavření smlouvy o půjčce podřadit pod § 196a odst. 1 obchodního zákoníku, a současně vyslovil názor, že-pokud by tomu snad i bylo -tak souhlasu valné hromady v daném případě není třeba-soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2009, sp. zn. 29 Cdo 1780/2008. Dále pak soud konstatoval, že neshledal, že by smlouva o půjčce nebyla uzavřená za podmínek obvyklých v obchodním styku.

Soud dále-v reakci na rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byl rozsudek zrušen-a veden závazným právním názorem soudu odvolacího-vyzval žalovanou-usnesením č.j. 93 ICm 2706/2012-177 ze dne 8.11.2016 k doplnění tvrzení a důkazů ve smyslu závazného právního názoru soudu odvolacího citovaného shora, a zkonstatoval na jednání konaném dne 10.1.2017 obsah podání žalované z 18.12.2016 na č.l. 184, kterým žalovaná reagovala na tuto výzvu soudu, s tím, že soud sdělil, že předběžně shledává obsah tohoto podání a důkazy nově označené za dostatečné k prokázání obrany žalované, soud tak nebude žalovanou vyzývat dle § 118a odst. 3 o.s.ř. k označení dalších důkazů. Soud důkazy navržené žalovanou provedl, na toto doplnění reagoval i žalobce, když doplnil své tvrzení a navrhl důkazy k vyvrácení tvrzení žalované, soud-po té, co byly provedeny-zásadní-žalobcem navržené důkazy, zejména byli vyslechnuti svědci, přehodnotil své stanovisko formulované na prvním jednání konaném po zrušení rozsudku Vrchním soudem v Praze, a dospěl k závěru, že žalovaná neprokázala, že obě smluvní strany smlouvu o půjčce uzavřely s úmyslem odporujícím zákonu nebo jej obcházejícím, soud tak neshledává, že taková smlouva je neplatná podle § 39 obč. zák., nebylo prokázáno, že peníze z půjčky-a to i z ostatních půjček-se ocitly znovu ve vlastnictví věřitele z půjčky, nebo osob jemu blízkých. Soud pak nepovažuje za hospodárné a účelné provádět dále navrhované důkazy žalobcem-tj. případné výslechy dalších svědků či výpisy z účtů firem, na které byly prostředky dlužníka převedeny, když ohledně těchto výpisů jednak chybí konkrétní tvrzení o tom, komu měly být prostředky převedeny-a že to bylo jiným osobám než věřiteli či osobám jemu blízkým (navrhované důkazy pak nemohou nahrazovat absentující tvrzení, když důkazy je možné provádět pouze ke konkrétním tvrzením), a jednak břemeno tvrzení a důkazní o tom, že tyto byly poukázány věřiteli či osobám jemu blízkým stíhá žalovanou. S ohledem na toto shrnutí soud žalovanou-na jednání konaném dne 15.6.2017-v souladu s ust.§ 118a) odst.1 o.s.ř. vyzval k tomu, aby: konkrétně doplnila tvrzení ohledně skutečného účelu předmětné půjčky poskytnuté dlužníkovi; konkretizovala tvrzený záměr pokračování-30-93 ICm 2706/2012 stran smlouvy použít zapůjčené peníze na předražený nákup obchodního podílu ve společnosti IPREA, s. r. o., a na jeho následný ztrátový prodej; konkrétně doplnila konkrétní tvrzení, že smlouvu o půjčce uzavřel věřitel a dlužník v úmyslu zkrátit možnost uspokojení pohledávek věřitelů dlužníka a z čeho se tento úmysl podává; konkrétně doplnila konkrétní tvrzení o tom, že částka-případně takto neplatně zapůjčená dlužníkovi-se v důsledku následných právních úkonů ocitla opět ve vlastnictví věřitelů, tedy Ing. Zuzany Sittové a Jiřího Marka, nebo osob jim blízkých; konkrétně doplnila tvrzení, že-v poměrně krátké době -stejní účastníci, eventuálně společnost ZIRKEL, a.s., a společníci dlužníka uzavřeli řadu dalších smluv o půjčkách dlužníkovi, které jsou předmětem dalších incidenčních sporů, v nichž žalovaná tvrdila, že i tyto ostatní půjčky dlužník ve shodě s věřitelem, nepoužil ve svůj prospěch, nýbrž ve prospěch osob blízkých dlužníku či věřiteli nebo věřiteli samotnému. Soud dále vyzval žalovanou dle ust.§ 118a) odst.3 o.s.ř. k označení návrhů důkazů k prokázání tvrzení, k jejichž doplnění byla vyzvána výzvou předcházející, a dále k prokázání tvrzení, že jediným důvodem a účelem sporné půjčky byl úmysl obou smluvních stran poškodit dlužníka tím, že dlužník zdánlivě na sebe vezme dluh z půjčky, avšak peníze z ní nehodlá nikdy použít pro svoji podnikatelskou činnost a naloží s nimi tak, že peníze z půjčky použije bez obdržení náležitého plnění ve prospěch osob spřízněných s věřitelem půjčky. Soud vyzval žalovanou-s ohledem na to, že k témuž byla vyzvána již usnesením č.j. 93 ICm 2706/2012-177 ze dne 8.11.2016-aby veškeré jí udělené výzvy splnila do konce tohoto jednání, s tím, že je současně upozorněna na to, že nesplnění těchto výzev bude znamenat pro žalovanou nepříznivé rozhodnutí. Žalovaná pak tvrzení a důkazy přes výzvu soudu-a to ani v rámci písemného závěrečného návrhu, na kterém trval zástupce žalované-do vyhlášení rozsudku nedoplnila, a soudu nezbylo, než žalobě vyhovět.

Danou věc pak soud vyhodnotil dle následujících zákonných ustanovení :

Dle ustanovení § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen IZ) věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. V této lhůtě předchůdce žalobce žalobu podal, žaloba byla podána včas a soud se jí zabýval a po provedeném řízení žalobě vyhověl.

Soud v prvé řadě provedl veškeré žalobcem navržené důkazy, a vzal za prokázané uzavření-dle následného právního hodnocení-smlouvy o půjčce mezi dlužníkem a právním předchůdcem žalobce, a poskytnutí půjčky dle pokynu dlužníka. V intencích závazného právního názoru soudu odvolacího soud posoudil-po zrušení původního rozsudku-smlouvu jako smlouvu o půjčce, když smlouva sama je nadepsána jako smlouva o půjčce a v jejím čl. VI. účastníci výslovně prohlásili, že jde o smlouvu podle občanského zákoníku. To, že půjčku lze poskytnout (fakticky plnit) i převodem z bankovního účtu věřitele na bankovní účet dlužníka či jiné osoby, přímo vyplývá z § 567 odst. 2 obč. zák. platného do 31. 12. 2013 (zákona č. 40/1964 Sb., dále jen obč. zák.) týkající se splnění dluhu ze smluvního vztahu. Po uzavření smlouvy o půjčce vznikl účastníku smlouvy, který se zavázal půjčku poskytnout, závazek v podobě povinnosti plnit dohodnutou finanční půjčku dlužníkovi na místě a způsobem uvedeným ve smlouvě o půjčce. Půjčka byla věřitelem převedena z jeho bankovního účtu na bankovní účet označený ve smlouvě o půjčce, v dané věci na účet advokátky podle smlouvy o advokátní úschově, jejímiž účastníky byli i účastníci pokračování-31-93 ICm 2706/2012 smlouvy o půjčce. Tímto dohodnutým způsobem poskytnuté plnění je reálným plněním na základě podepsané smlouvy o půjčce, čímž se tato smlouva realizovala, neboť ve smlouvě uvedený bankovní účet třetí osoby není ničím jiným, než dohodnutým místem plnění. Splnil-li věřitel ze smlouvy o půjčce na toto dohodnuté místo plnění, tím dlužníkovi poskytl (přenechal) půjčku /viz též soudem odvolacím citovaný judikát-rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4312/2008, v němž dovodil, že přesto, že majitelem účtu, na který věřitel plnil, je třetí osoba (nikoli dlužník z půjčky), nemůže obstát argumentace, že věřitel peníze nepřenechal dlužníkovi podle § 657 obč. zák.; naopak takovým plněním třetí osobě věřitel splnil svůj závazek ze smlouvy o půjčce přenechat peníze/. Právně pak soud posoudil skutkový stav podle ustanovení § 657 občanského zákoníku kdy přenechává, smlouvou o půjčce, věřitel dlužníkovi věci, určené podle druhu, zejména peníze, přičemž dlužník se zavazuje vrátit, po uplynutí dohodnuté doby, věřiteli věci stejného druhu. Dle ust. § 658 občanského zákoníku pak lze, při peněžité půjčce, dohodnout úroky. Soud tak vzal za prokázané uzavření smlouvy o půjčce mezi právním předchůdcem žalobce-firmou ZIRKEL a.s.-a dlužníkem a poskytnutí půjčky v souladu s touto smlouvou a pokyny dlužníka. Bylo pak prokázáno, že půjčka byla plněna ve prospěch třetích osob určených dlužníkem.

Soud dále odkazuje na ustanovení § 323 odst. 1 obch. zák., dle kterého uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. Soud tedy dále dospěl závěru, že dlužník tento svůj závazek vrátit žalovanému poskytnuté peněžní prostředky uznal a tento svůj závazek tímto uznáním zajistil, co do obsahu uznání závazku jde rovněž o úkon určitý a jednoznačný, v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp.zn. 32 ODO 964/2003 pak uznání závazku představuje vyvratitelnou právní domněnkou a je na dlužníkovi prokázat neexistenci závazku s tím, že nestačí tvrzení, že tento závazek neexistoval-břemeno tvrzení i břemeno důkazní tedy bylo přesunuto na žalovaného, ten tato břemena neunesl, když soud dospěl k závěru, že žalovaný existenci uznaného závazku nevyvrátil.

Pokud dále žalovaný namítal, že Smlouva o půjčce datovaná 28.5.2008 mezi ZIRKEL a.s. a dlužníkem je neplatným právním úkonem (jednáním) ve smyslu § 196a odst. 1 obchodního zákoníku, když žalovaný tvrdí, že: (a) šlo o smlouvu o půjčce uzavřenou mezi dlužníkem a ZIRKEL, a.s., která byla v té době osobou blízkou jednatelům dlužníka, paní Zuzaně Sittové a Jiřímu Markovi; a (b) smlouva nebyla uzavřená za podmínek obvyklých v obchodním styku; a (c) žalobce nedoložil souhlas valné hromady dlužníka ani ZIRKEL a.s. k uzavření Smlouvy o půjčce, pak soud neshledal v daném případě vůbec důvody, proč uzavření smlouvy o půjčce podřadit pod § 196a odst. 1 obchodního zákoníku, když dle tohoto ustanovení-ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy o půjčce-společnost může uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce s členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými, anebo smlouvu, jejímž obsahem je zajištění závazků těchto osob, nebo na ně bezplatně převést majetek společnosti jen s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku. ZIRKEL a.s. jako věřitel nebyl ve vztahu k dlužníkovi takovou osobou, a ani dlužník nebyl takovou osobou ve vztahu k firmě ZIRKEL a.s., což je zřejmé z-k důkazu provedených-výpisů z obchodního rejstříku. Nad rámec toho soud konstatuje, že-pokud by tomu tak snad i bylo-tak : Souhlasu valné hromady v daném případě není třeba-viz Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2009, sp. zn. 29 Cdo 1780/2008 : Jestliže osoby, které podepsaly smlouvu o poskytnutí půjčky společnosti s ručením omezeným (ať už jako její účastníci nebo v postavení pokračování-32-93 ICm 2706/2012 statutárního orgánu), byly současně (ke dni uzavření smlouvy) jedinými společníky společnosti s ručením omezeným, není tato smlouva neplatná jen proto, že společníci neudělili souhlas k jejímu uzavření ve formě usnesení valné hromady (§ 196a odst. 1 obch. zák.). Dále pak soud konstatuje, že ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. bylo do obchodního zákoníku včleněno s účinností od 1. července 1996 zákonem č. 142/1996 Sb. Podle důvodové zprávy k tomuto zákonu je účelem nového § 196a zabránit obchodům uskutečněným na úkor majetkové podstaty společnosti a tím i všech akcionářů . Jinými slovy, ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. má zabránit osobám, jež mohou ovlivnit podmínky uzavření konkrétní smlouvy, aby z tohoto svého postavení osobně či prostřednictvím osob blízkých na úkor společnosti těžily. Není pochyb o tom, že majetková podstata společnosti by utrpěla, uzavřela-li by společnost jako dlužnice smlouvu o půjčce s osobou vyjmenovanou v § 196a odst. 1 obch. zák. jakožto věřitelkou, v níž by se např. zavázala platit za poskytnuté peněžní prostředky nepřiměřeně vysoký úrok. V projednávané věci uzavřel dlužník s právním předchůdcem žalobce smlouvu o půjčce, v níž se zavázal, vedle vrácení poskytnuté částky, pouze k placení zcela běžných úroků, a k žádnému jinému protiplnění, jakož i splatnost ve lhůtě 5 let soud shledal přiměřenou. Jelikož i prostřednictvím takové smlouvy mohl věřitel vyjmenovaný v ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. těžit ze svého postavení na úkor společnosti (např. sjednáním velmi krátké a s ohledem na možnosti společnosti nereálné splatnosti, v důsledku čehož by společnosti vznikla povinnost platit věřiteli úroky z prodlení), je třeba citované ustanovení vztáhnout i na tuto smlouvy o půjčce. Soud však neshledal, že by smlouva o půjčce nebyla uzavřená za podmínek obvyklých v obchodním styku, když zejména výše sjednaných úroků, jakož i doba splatnosti, je zcela běžná.

Soud rovněž neshledal důvodnými námitky žalovaného, že poskytnutí půjčky bylo simulovaným právním úkonem, půjčka fakticky dlužníku nikdy poskytnuta nebyla, a že výkon práva žalobce je v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku. Tyto námitky směřovaly-v souvislosti s vymáháním předmětné pohledávky žalobcem -k následujícím zákonným ustanovením : Vztah mezi účastníky se řídí obchodním zákoníkem ve smyslu ust. § 261 odst. 3 písm.b) obch. zák. Toto ustanovení, jež má kogentní charakter, doplňuje základní úpravu obsaženou v ustanovení § 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013, kterým je stanoveno, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů, včetně obchodních závazkových vztahů, nesmí bez právních důvodů zasahovat do práv a právem chráněných zájmů třetích osob ani nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Ustanovení § 3 obč.zák. je obecné ustanovení hmotně právní povahy, které dává soudu možnost posoudit, zda výkon subjektivního občanského práva je v souladu s dobrými mravy, a v případě, že tomu tak není, požadovanou ochranu odepřít. Soud poukazuje na ústavní nález, SV. VII. č. 5 (1997), ze kterého se podává, že Ústavní soud ČR vychází ze zásady materiálního nazírání na právo, dle níž nejde jen o dodržování práva bez dalšího, ale o dodržování takových norem chování, které jsou v souladu s obsahovými hodnotami. Dle ústavního nálezu SV X., č. 14 (1998) dobré mravy jsou souhrnem etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajištěno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Tento obecný horizont, který vývojem společnosti rozvíjí i svůj morální obsah v prostoru a v čase, musí být posuzován z hlediska konkrétního případu také právě v daném čase, na daném místě a ve vzájemném jednání účastníků právního vztahu. Soud uzavírá, že jednání žalobce nesignalizuje porušení základních práv a svobod, a je tedy výhradně na soudu, aby hodnotil konkrétní případ v daném čase, na daném místě a ve vzájemném jednání účastníků právního vztahu tak, jak je shora uvedeno, když soud dospěl k závěru, že žalobce-jako právní nástupce věřitele z titulu poskytnutého úvěru-se pouze pokračování-33-93 ICm 2706/2012 domáhá svého práva na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a jeho jednání nenaplňuje znaky nemorálního jednání. Rovněž nesignalizuje porušení základních práv a svobod ani jednání původního žalobce-ZIRKEL a.s., když soud z provedených důkazů nevzal za prokázané, že by ZIRKEL a.s. byl zúčastněn na celé transakci tak, že by byly předmětné peněžité prostředky poskytnuty dlužníkovi právě za tím účelem, aby byly následně vyvedeny z firmy dlužníka, soud tak neshledal důvody, proč žalobci tento výkon práva odepřít. Jelikož soud rozhodoval v době účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (tzv. nového občanského zákoníku)-aplikoval při svém rozhodnutí následující principy zakotvené v ustanoveních tohoto nového právního předpisu : Dle ustanovení § 3028 odst.1 se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle odst.2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Dle ustanovení § 3030 se i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, použijí ustanovení části první hlavy I. Dle ustanovení § 6 odst. 1 každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Dle ustanovení § 8 zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Soud neshledal důvodnými námitky žalovaného, že poskytnutí úvěru bylo simulovaným právním úkonem, úvěr fakticky dlužníku nikdy poskytnut nebyl, a že výkon práva žalobce je v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku jakož i to, že tvrzené tituly pohledávek jsou neplatné a i pokud by byly platné, pak jejich vznik představoval zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany (§ 3030 ve spojení s § 6 odst. 2 a § 8 občanského zákoníku)-tak soud vyhodnotil argumentaci žalovaného, že čerpání úvěru bylo součástí transakce, jejímž cílem bylo poškodit dlužníka. Soud tedy daný případ zhodnotil tak, že žalobce-jako právní nástupce věřitele z titulu poskytnutého úvěru-a předtím i žalobce původní-se pouze domáhá svého práva na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, podaná žaloba-a ani předcházející přihláška pohledávky-není úkonem učiněným v rozporu s dobrými mravy dle právní úpravy účinné do 31.12.2013, a není ani nepoctivým jednáním a zneužitím práva dle právní úpravy účinné od 1.1.2014. Pokud dále žalovaný tvrdil, že právní úkon, který obě smluvní strany uzavřely v úmyslu zkrátit možnost uspokojení pohledávek věřitelů jedné z nich, je podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatný proto, že svým účelem odporuje zákonu-a v souvislosti s tím poukazoval žalovaný na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.3.2009, sp. zn. 29 Cdo 777/2007, tak soud neshledal Smlouvu o půjčce neplatným právním úkonem ani z tohoto důvodu, když na základě takto poskytnutých peněžních prostředků se zvýšil majetek dlužníka o částku 3.465.000,-Kč, čímž tedy rozhodně nemohlo dojít ke zkrácení možnosti uspokojení pohledávek věřitelů dlužníka. Soud-po zrušení rozsudku soudem odvolacím-vycházel přitom z-pro něj závazných-právních závěrů obsažených ve shora uvedeném rozsudku Nejvyššího soudu o tom, že pro posouzení důvodnosti žaloby v této věci je právně významné to, zda smlouva o půjčce, která je právním důvodem sporné pohledávky, je smlouvou absolutně neplatnou podle § 39 obč. zák. v té době platného, jak tvrdí žalovaná pro rozpor či obcházení zákona, když podle tvrzení žalované záměrem účastníků smlouvy o půjčce bylo použít-v tomto případě-zapůjčené peníze na předražený nákup obchodního podílu ve společnosti IPREA s.r.o., a jeho následný ztrátový prodej (jakož i v případě dalších smluv o půjčkách, které byly použity na nákup obchodních podílů ve společnostech TECH-POINT, s.r.o., PROG-SOFT, spol. s r.o., a ENBELTA Engineering s.r.o.), dále dlužník půjčky použil na zakoupení 100% akcií ve společnostech Velvana, a.s., a ČESKÁ CHEMICKÁ, a.s., a všechny tyto transakce měly být činěny ve prospěch společností Spirit Invest, a.s., a ZIRKEL, a.s., do majetkové sféry těchto pokračování-34-93 ICm 2706/2012 dvou společností, tj. původních věřitelů sporných pohledávek, se prostřednictvím shora popsaného sledu transakcí dostaly příslušné finanční prostředky, takže dlužník neměl z poskytnuté půjčky žádný majetkový prospěch, ale majetek zatížil jen dluhem z půjčky, nikdy ve prospěch dlužníka nepoužité. Jak konstatováno shora, tak soud z provedených důkazů nevzal za prokázané, že by-původní věřitel ze smlouvy o půjčce-ZIRKEL a.s. byl zúčastněn na celé transakci tak, že by byly předmětné peněžité prostředky poskytnuty dlužníkovi právě za účelem shora zmíněným. Soud neshledal smlouvu o půjčce neplatným právním úkonem též z tohoto důvodu, když na základě takto poskytnutých peněžních prostředků se zvýšil majetek dlužníka, čímž tedy rozhodně nemohlo dojít ke zkrácení možnosti uspokojení pohledávek věřitelů dlužníka, a nebylo pak prokázáno, že od počátku mělo být s těmito prostředky naloženo tak, aby nezůstaly dlužníkovi-a jemu zůstaly jen závazky ze všech poskytnutých půjček, nebylo prokázáno, že by následné převody takto půjčených peněžních prostředků byly činěny ve prospěch společností Spirit Invest, a.s., a ZIRKEL, a.s., tj. do majetkové sféry těchto dvou společností, tj. původních věřitelů sporných pohledávek. V případě peněžních prostředků, které poskytl dlužník společnostem TECH-POINT, s.r.o., PROG-SOFT, spol. s r.o., IPREA s.r.o. a ENBELTA Engineering s.r.o., Velvana, a.s., a ČESKÁ CHEMICKÁ, a.s., pak byl prokázán důvod těchto plateb, a to tak, že se jimi nemohli obohatit věřitelé, kteří poskytli půjčky dlužníkovi, případně osoby jim blízké (soud však nevzal za prokázané, že by osobami blízkými byli-sobě navzájem-tito věřitelé, Ing. Zuzana Sittová, Jiří Marek či Daniel Kadlec). Soud přihlédl i k tomu, že smlouvy o půjčkách rozhodně nebyly uzavřeny v krátkém časovém úseku-první smlouva o půjčce byla uzavřena v lednu 2007 a poslední v květnu 2011, tj. v horizontu více jak 4 let, což též vyvrací závěr o úmyslu zúčastněných zkrátit ostatní věřitele dlužníka, obchodní podíly pak dlužník držel cca 1,5 roku až 3,5 roku a obchodních podílů se dlužník zbavoval převážně ve druhé polovině roku 2011, tj. v době, kdy sám měl finanční problémy, což též vyvrací závěr o úmyslu koupit obchodní podíly za účelem jejich následného-ztrátového-prodeje. Soud tak uzavírá, že nebylo prokázáno, že předmětná smlouva o půjčce by byla právním úkonem, který obě smluvní strany uzavřely v úmyslu zkrátit možnost uspokojení pohledávek věřitelů jedné z nich, soud nevzal za prokázané, že jak tuto půjčku, tak půjčky ostatní, dlužník ve shodě s věřitelem nepoužil ve svůj prospěch, nýbrž ve prospěch osob blízkých dlužníku či věřiteli nebo věřiteli samotnému. Soud pak souhrnně konstatuje, že pokud insolvenční správce považoval peněžní prostředky poskytnuté společnostem TECH-POINT, s.r.o., PROG-SOFT, spol. s r.o., IPREA s.r.o. a ENBELTA Engineering s.r.o., Velvana, a.s., a ČESKÁ CHEMICKÁ, a.s., jako bezdůvodné obohacení na straně příjemců těchto peněz, nebo v souvislosti s tím dovozoval zákonnou odpovědnost jednatelů dlužníka, a porušení jejich povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, měl se vydání bezdůvodného obohacení domáhat a měl uplatnit případné nároky vůči jednatelům dlužníka z titulu náhrady způsobené škody, a to též v případě převodu obchodních podílů z dlužníka na jednatele. Pokud dále žalovaný svou obranu postavil na argumentu, že záměrem právních předchůdců žalobce Spirit Invest, a.s. a ZIRKEL a.s., s nimiž žalobce (Pendeen Management s.r.o.) jedná ve shodě, bylo zkrátit dlužníkovy věřitele a ovládnout insolvenční řízení, pak se soud-s ohledem na skutečnost, že Smlouva o půjčce byla uzavřena dne 28.5.2008, a insolvenční řízení bylo zahájeno dnem 27.12.2011-touto argumentací dále nezabýval, když i z logiky věci je zřejmé, že těžko mohl věřitel a dlužník více jak tři a půl roku před podáním insolvenčního návrhu jednat tak, aby ztížili postavení ostatních insolvenčních věřitelů a ovládli insolvenční řízení , jak tvrdil žalovaný.

Soud konstatuje, že předmětem dalšího dokazování a právního hodnocení dále bylo to, zda aktuální žalobce je ve věci aktivně legitimován. pokračování-35-93 ICm 2706/2012

Dle ustanovení § 524 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému, dle odst. 2 s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Dle ustanovení § 526 odst. 1 postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli. Dle odst. 2 oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení. Ohledně námitek vůči neprokázání uzavření smlouvy o postoupení pohledávky soud dospěl k závěru, že taková námitka by insolvenčnímu správci příslušela jen tehdy, pokud by prokázal, že postupitel neoznámil dlužníku, že pohledávku postoupil postupníkovi-oznámení o postoupení z 26.3.2013 a doručení žalovanému však bylo žalobcem doloženo. Soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 1277/2007, který byl sice vydán ještě za účinnosti zákona o konkursu a vyrovnání, nicméně beze zbytku se uplatní i v řízení insolvenčním. V tomto svém rozsudku Nejvyšší soud uzavřel, že jestliže postupitel oznámil dlužníku, že pohledávku postoupil postupníkovi, pak dlužník nemá (s výjimkou případů uvedených v § 525 obč.zák., eventuálně případu, ve kterých by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek změnu jeho právního postavení), vůči postupníku ve sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky. Obdobně to platí ve sporu o určení pravosti nevykonatelné postoupené pohledávky o námitkách, jež náleží popírajícímu správci konkursní podstaty nebo popírajícím konkursním věřitelům. V takovém případě ani případná neplatnost smluv o postoupení pohledávky nevede k závěru, že postupník není ve sporu aktivně legitimován. Soud-k výhradám vzneseným žalovaným v jeho posledním vyjádření-pouze konstatuje, že analogicky se tento judikát vztahuje i na případ, že by snad smlouva o postoupení pohledávek neexistovala. Jelikož mezi účastníky nebylo sporu o tom, že ZIRKEL a.s. oznámil postoupení předmětné pohledávky ve výši 3.465.000,-Kč, a to včetně celého příslušenství této pohledávky, na aktuálního žalobce: Pendeen Management s.r.o., žalovanému, a toto soud rovněž zjistil z oznámení z 26.3.2013, soud vzal za prokázanou rovněž aktivní legitimaci na straně aktuálního žalobce.

Soud tedy-po provedeném řízení-shledal po právu pohledávku v celkové výši 4.202.079,-Kč, z čehož jistinu-poskytnuté peněžní prostředky-představuje částka 3.465.000,-Kč, a protože se dlužník zavázal zaplatit věřiteli i úrok z úvěru v sjednané výši-když jeho výpočet byl proveden správně a v souladu se Smlouvou o půjčce, a to v celkové výši 737.079,-Kč-je povinen platit krom jistiny i sjednaný úrok. Soud tedy žalobě v celém rozsahu vyhověl.

Dle ust. § 142 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci sice byl zcela úspěšný žalobce, když v řízení bylo prokázáno a zjištěno, že jím přihlášená-a žalovaná-pohledávka je pohledávkou po právu v celé výši, o náhradě nákladů řízení však soud rozhodl dle ust. § 202 odst. 2 IZ, dle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí pohledávek nemá žádný z účastníků proti správci právo na náhradu nákladů řízení. Soud přitom dospěl k závěru, že na danou věc pak nelze aplikovat ust. § 202 odst. 2 IZ, dle kterého náklady řízení, které vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila, nese on sám a ostatním účastníkům je povinen je nahradit-toto ustanovení se vztahuje na případy, kdy insolvenční správce vznik nákladů zavinil svou nedbalostí, např. se nedostavil k soudnímu jednání, ke kterému byl řádně obeslán, bez řádné a pokračování-36-93 ICm 2706/2012 včasné omluvy a druhé straně tak vznikly náklady na cestu k jednání Toto ustanovení nelze vztáhnout na daný případ, když žalovaný v rámci popření předmětné pohledávky uplatnil své právo dle ust. § 192 a násl. IZ, a to, že pohledávku popřel nelze zaměňovat za situaci, kdy žalovaný jako insolvenční správce zaviní náklady řízení ve smyslu § 202 odst. 2 IZ. Pokud se žalobce odvolával na rozhodnutí Ústavního soudu č. ÚS II 3878/2013, pak soud konstatuje, že toto rozhodnutí Ústavního soudu sice-okrajově-zmiňuje případné vyhodnocení správcova jednání, a to v tom smyslu, že lze posuzovat, zda šlo za daných okolností o procesní nedbalost insolvenčního správce (a tím i procesní zavinění ve smyslu ustanovení § 202 odst. 2 citovaného zákona, anebo vskutku o jeho kvalifikovaný náhled na danou problematiku), soud však konstatuje, že procesní nedbalost na straně insolvenčního správce neshledal.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

V Praze dne 22. června 2017

JUDr. Petr Vaňous, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Kantová