MSPH 93 INS 15158/2012-C1-2
MSPH 93 INS 15158/2012-C1-2 MSPH 93 ICm 3413/2012-93

č.j. 93ICm 3413/2012-93

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Vaňousem v právní věci žalobce : Arch.Design, s.r.o., IČ: 25764314, Sochorova 3178/23, 616 00 Brno, zastoupen : JUDr. Radek Keller, advokát, Jaselská 23, 602 00 Brno, proti žalovanému : JUDr. Szabo Vladimír, IČ: 66257930, Jeremenkova 1021/70, 147 00 Praha 4, insolvenční správce dlužníka HKR Prague s.r.o., IČ: 27633454, zastoupen: Mgr. Hynek Mareček, advokát, Jeremenkova 1021/70, 147 00 Praha 4, o určení pravosti pohledávky ve výši 1.482.000,-Kč a ve výši 15.429,-Kč

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce-věřitele č. 2-za dlužníkem : HKR Prague s.r.o., IČ 27633454, přihlášená do insolvenčního řízení sp.zn., číslo přihlášky 14, a to pohledávka označená č.2 ve výši 1.482.000,-Kč a pohledávka označená č.2.1 ve výši 15.429,-Kč, j e p o p r á v u.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal určení, že pohledávka za dlužníkem-firmou HKR Prague s.r.o., IČ: 27633454 (dále jen dlužník )-ve výši 1.482.000,-Kč a ve výši 15.429,-Kč, kterou přihlásil dne 31.7.2012 do insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem pod sp.z. MSPH 93 INS 15158/2012, a kterou žalovaný popřel, je pohledávkou po právu co do důvodu a výše. MSPH 93 ICm 3413/2012-93 2 93ICm 3413/2012

Žalobce uvedl, že mu žalovaný oznámil přípisem doručeným žalobci 25.10.2012, že-jako insolvenční správce dlužníka-popřel jeho přihlášenou pohledávku číslo přihlášky 14 do insolvenčního řízení ve věci sp. zn., a to-mimo jiné-jeho pohledávku označenou č.2 ve výši 1.482.000,-Kč a pohledávku označenou č.2.1 ve výši 15.429,-Kč, a to při přezkumném jednání konaném dne 22.10.2012. Současně žalovaný žalobce vyzval, aby do 30-ti dnů ode dne doručení této výzvy podal u zdejšího soudu žalobu na určení svého práva. Žalobce nesouhlasil s popřením své pohledávky, neboť tato je představována neuhrazenou cenou díla-na základě ústní smlouvy o dodávce projektových prací pro provádění stavby, která navazovala na smlouvu o dodávce projektových prací č. B-09-061-100/SoD-01 ze dne 5.4.2011 pro stavební povolení. Vznik svých pohledávek doložil žalobce "Akceptací nabídky na projektové práce" ze dne 27.1.2012, a dále Letter of intent-tj. dopisem Michaela Galluciho z firmy dlužníka adresovaného žalobci ze dne 10.5.2012. Žalobce vypracoval pro dlužníka projektovou dokumentaci pro provádění stavby v rozsahu cca 95% dohodnutého díla, předávacím protokolem ze dne 15.3.2012 žalobce dlužníkovi dokumentaci pro provádění stavby předal. Předmětné práce byly fakturovány dlužníkovi fakturou číslo č. 210120056-částka 265.200,-Kč včetně 20% DPH, dále fakturou číslo č. 210120090-částka 530.400,-Kč. Právní zástupce žalobce dlužníkovi dne 21.6.2012 odeslal dlužníkovi upomínku k zaplacení dluhu v celkové výši 1.482.000,-Kč, a to s tím, že dlužník byl vyzván k úhradě již splatných částek 265.200,-Kč a 530.400,-Kč, které byly vyúčtovány shora citovanými fakturami, o co do rozdílu-tj. částky 686.400,-Kč-byl dlužník vyzván k úhradě v termínu do 20.7.2012-tato částka již fakturována nebyla.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, a to z následujících důvodů : Žalovaný popřel jednak dílčí pohledávku žalobce č. 2 ve výši 1.482.000,-Kč, a to co do pravosti, neboť nebyl prokázán vznik pohledávky, a rovněž popřel co do pravosti dílčí pohledávku žalobce č. 2.1. ve výši 15.429,-Kč, která je příslušenstvím uvedené pohledávky č. 2, a to ze stejných důvodů. Pokud žalobce uvádí, že pohledávka vznikla na základě ústní smlouvy o dílo/dodávky projektových prací, resp. dle přihlášky pohledávky na základě akceptace nabídky na projektové práce ze dne 27. ledna 2012 s tím, že dlužníkovi předal 95% díla/projektové dokumentace. Na základě tohoto tvrzení pak požaduje částku 1.482.000,-Kc včetně DPH, která má odpovídat 95% z ceny díla. K tomu žalobce předložil a dovolává se provedení důkazu dokumentem označeným jako "Akceptace nabídky na projektové práce" ze dne 27. ledna 2012. Žalobce neuvádí ani v žalobě, ani v přihlášce pohledávky, jaká nabídka měla být akceptována a tuto ani nepředkládá. Součástí dokumentu "Akceptace nabídky na projektové práce" není popis prací/díla, které mělo být žalobcem provedeno, tento dokument dále uvádí, že "platnost tohoto dokumentu končí dnem podpisu smlouvy o dílo na zpracování Projektu, nejdéle však 7.2.2012 . Z dokumentů dostupných žalovanému nevyplývá, že by v uvedené lhůtě byla podepsána smlouva o dílo na zpracování projektu a žalobce rovněž netvrdí, že by smlouva byla podepsána (tedy, že by existovala v písemné podobě). Dle názoru žalovaného tedy platnost uvedeného dokumentu zanikla uplynutím uvedené lhůty, aniž byla uzavřena smlouva o dílo. Dlužník navíc uvedeným dokumentem jasně vyjádřil požadavek ve smyslu ust. § 272 odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě. Žalobce dále předkládá a navrhuje k důkazu předávací protokol ze dne 15. března 2012. Z uvedeného protokolu není jednak zřejmé, jaká část, resp. jaká procentuální část dokumentace měla být předána, dále pak není ani zřejmé, zda se protokol týká díla dle předchozí smlouvy či údajné ústní smlouvy. Žalobce uvádí, že pro dlužníka provedl 95% sjednaných prací, toto nicméně z předávacího protokolu nevyplývá a ani nemůže, neboť' není ani zřejmé, co přesně mělo být předmětem těchto prací. Žalovaný pak má za to, že žalobci se nepodařilo prokázat, že by s dlužníkem uzavřel ústní smlouvu o dílo, rovněž se mu nepodařil prokázat ani předmět takové smlouvy (tedy předmět MSPH 93 ICm 3413/2012-93 3 93ICm 3413/2012 projektové dokumentace, která měla být zpracována) a ani se mu nepodařilo prokázat. Jaká část byla či nebyla z předmětu smlouvy předána. Ohledně samotné prokazované pohledávky a jejího znaleckého ocenění žalovaný zdůrazňoval, že dlužník nikdy neobdržel CD nosič s tvrzeným výstupem dodaným dle žalobce dlužníkovi. Za těchto okolností nezbylo žalobci než přihlášené pohledávky v předmětné části popřít.

Soud se zaměřil při dokazování pouze na ty skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné a provedl dokazování v míře nutné k prokázání či popření jejich existence.

Z přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem pod sp.z. na dlužníka doručené zdejšímu soudu 31.7.2012 soud zjistil, že žalobce přihlásil svou pohledávku-mimo jiné-označenou č.2 ve výši 1.482.000,-Kč a pohledávku označenou č.2.1 ve výši 15.429,-Kč. Z protokolu z přezkumného jednání konaného 22.10.2012 a ze seznamu přihlášených pohledávek soud zjistil, že žalovaný jako insolvenční správce dlužníka popřel-mimo jiné-žalobcem přihlášenou pohledávku číslo přihlášky 14, a to jeho pohledávku označenou č.2 ve výši 1.482.000,-Kč a pohledávku označenou č.2.1 ve výši 15.429,-Kč, a to co do pravosti. Z výzvy k podání incidenční žaloby, kterou učinil žalovaný dne 22.10.2012 a z dodejky k této listovní zásilce soud zjistil, že výzva byla žalobci doručena 25.10.2012, jelikož žaloba byla podána 20.11.2012, jak vyplývá z podacího razítka zdejšího soudu, byla žaloba podána včas.

Ze Smlouvy o dodávce projektových prací č. B-09-061-100/SoD-01 ze dne 5.4.2011 uzavřené mezi dlužníkem jako objednatelem a žalobcem jako zhotovitelem soud pouze zjistil, že tyto smluvní strany uzavřely smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zpracování dokumentace pro stavební povolení, ze smlouvy uzavřené v této-písemné-formě byla zřejmé smluvní praxe těchto subjektů uzavírat smlouva v podobě písemné.

Z listiny nazvané "Akceptace nabídky na projektové práce" ze dne 27.1.2012 soud zjistil, že dlužník akceptoval nabídku učiněnou žalobcem na dodávku vybraných částí projektu-součástí projektové dokumentace pro provádění stavby, s tím, že projekt bude zpracován tak, aby umožnil realizaci a užívání stavby ve 3 etapách dle požadavků investora (objekt A, objekty A,D a objekty A,B,C,D), a to s tím, že dlužník současně vyzval žalobce k okamžitému zahájení projektových prací. Dále dlužník v rámci akceptace potvrdil, že celková pevná dohodnutá cena činí 1.300.000,-Kč bez DPH. Tato listina nebyla podepsána žalobcem, s ohledem na to, že žalobce na základě této listiny zhotovil tvrzené plnění, soud sice vzal za prokázané, že žalobce tuto listinu akceptoval, samotná tato listina však neobsahuje podstatné náležitosti smlouvy o dílo-není uvedeno, jaká konkrétní nabídka měla být akceptována, nabídka není přílohou této listiny, dále v tomto dokumentu "Akceptace nabídky na projektové práce" není specifikován určitým způsobem popis prací/díla, které mělo být žalobcem provedeno, sám tento dokument pak uvádí, že platnost tohoto dokumentu končí dnem podpisu smlouvy o dílo na zpracování Projektu, nejdéle však 7.2.2012-soud pak nevzal za prokázané-a nebylo to ani žalobcem tvrzeno-že v tomto termínu by byla podepsána smlouva o dílo na zpracování projektu. Soud tak z této listiny nemohl vzít za prokázané, že by žalobce s dlužníkem uzavřeli smlouvu o dílo, a že by se dohodly na podstatných náležitostech této smlouvy.

Z dopisu Michaela Galluciho z firmy dlužníka adresovaného žalobci ze dne 10.5.2012 soud zjistil, že dlužník potvrdil, že žalobce pro něj provádí zpracování části dokumentace pro MSPH 93 ICm 3413/2012-93 4 93ICm 3413/2012

Park Technology, a že ohledně toho neexistuje žádná oficiální smlouva, a že dlužník potřebuje nadále asistenci žalobce k dokončení tohoto projektu

Soud dále zjistil, že dlužník průběžně komunikoval se žalobcem ohledně smlouvy na předmětné projektové práce (e-maily z data 27.1.2012, 14.2.2012, 18.2.2012, 29.2.2012, 3.3.2012, 4.3.2012), a to včetně toho, že přílohou komunikace byl i z obou stran postupně připomínkovaný návrh smlouvy o dílo, nebylo však sporu o tom, že smlouva o dílo podepsána nebyla-i když kontrahenti jednali tak, že byl zřejmý úmysl uzavřít smlouvu o dílo v podobě písemné-a nebylo ani prokázáno, že by její obsah byl dohodnut v jiné formě. Soud dále zjistil, že dlužník průběžně komunikoval se žalobcem ohledně díla, prováděného dle pokynů dlužníka žalobcem-toto zjistil soud z e-mailu ze dne 18.1.2012, a ze zápisů z výrobních a koordinačních porad z dat 18.1.2012 až 14.3.2012, z tohoto soud vzal za prokázané (spolu s dalšími důkazy), že žalobce fakticky zpracovával pro dlužníka projektovou dokumentace pro provádění stavby.

Z Předávacího protokolu ze dne 15.3.2012 s uvedením hlavičky žalobce soud zjistil, že žalobce předal dlužníkovi dokumentaci pro provádění stavby, s tím, že obsah a rozsah takto předané dokumentace byl specifikován v příloze-Seznamu, a že dlužník toto předání-výstup zachycen v podobě tištěné, a na DVD nosičích-potvrdil, ve spojení s ostatními důkazy tedy soud vzal za prokázané, že žalobce dokumentaci pro provádění stavby vytvořil a že dlužník od žalobce dokumentaci pro provádění stavby převzal (smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným však prokázán nebyl).

Z faktury číslo č. 210120056 vystavené dne 29.2.2012 žalobcem soud zjistil, že žalobce vyúčtoval dílčím způsobem dlužníkovi za dodávku dokumentace pro provádění stavby, částku 265.200,-Kč včetně 20% DPH, a to se splatností 4.4.2012. Z faktury číslo č. 210120090 vystavené dne 5.4.2012 žalobcem soud zjistil, že žalobce vyúčtoval dílčím způsobem dlužníkovi za dodávku dokumentace pro provádění stavby, částku 530.400,-Kč včetně 20% DPH, a to se splatností 5.5.2012. Z podacích archů pak soud vzal za prokázané, že žalobce tyto faktury odeslal dlužníkovi

Z dopisu právního zástupce žalobce adresovaného dlužníkovi ze dne 21.6.2012 soud zjistil, že žalobce odeslal dlužníkovi upomínku k zaplacení dluhu v celkové výši 1.482.000,-Kč, a to s tím, že dlužník byl vyzván k úhradě již splatných částek 265.200,-Kč a 530.400,-Kč, které byly vyúčtovány shora citovanými fakturami, o co do rozdílu-tj. částky 686.400,-Kč-byl dlužník vyzván k úhradě v termínu do 20.7.2012.

Soud dále ve věci vyslechl svědky navržené žalobcem-Ing. Arch. Pavla Hoška, Ing. Josefa Pirochta a Ing. Tomáše Pokorného-a z výpovědí těchto svědků vzal za prokázané, že žalobce zhotovil dokumentaci pro provádění stavby, že mezi žalobcem a dlužníkem probíhala komunikace při zpracování této dokumentace ve formě koordinačních schůzek, že žalobce ji zpracovával dle pokynů dlužníka, a že žalobce následně předal dlužníkovi zpracovanou dokumentaci pro provádění stavby, tak jak bylo zachyceno v Předávacím protokolu ze dne 15.3.2012. Ohledně uzavření smlouvy o dílo na tyto práce pak vypovídal pouze svědek Ing. Josefa Pirochta, který pak uvedl, že mělo dojít k uzavření písemné smlouvy, ani z výpovědi těchto svědků tak soud nemohl vzít za prokázané, že by mezi žalobcem a dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o dílo, tj. že by se dohodli na podstatných náležitostech takové smlouvy. MSPH 93 ICm 3413/2012-93 5 93ICm 3413/2012

Soud dále konstatuje, že s ohledem na právní hodnocení, ke kterému soud dospěl-změnu právní kvalifikace nároku na bezdůvodné obohacení-byl zadán a vyhotoven znalecký posudek o ceně dokumentace pro provádění stavby pod pořadovým č. 2811-07/13, který vyhotovil ing. Jiří Kokoška dne 6.5.2014-soud tento znalecký posudek provedl k důkazu, z výroku obsaženého v článku II pak soud vzal za prokázané, že obvyklá cena projektových prací provedených žalobcem pro dlužníka činí dle znalce 1.409.530,-Kč bez DPH. Soud konstatuje, že zástupci obou účastníků souhlasili s tím, že postačí provedení k důkazu tento znalecký posudek a není potřebný výslech znalce, s čímž se ztotožnil i soud.

Po takto provedeném dokazování soud zhodnotil provedené důkazy podle ust. § 132 o.s.ř., a to každý jednotlivě a všechny ve vzájemné souvislosti, a dospěl k závěru, že žaloba je podána po právu.

Dle ustanovení § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen IZ) věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. V této lhůtě žalobce žalobu podal, žaloba byla podána včas a soud se jí zabýval a po provedeném řízení žalobě vyhověl.

Soud v prvé řadě provedl veškeré žalobcem navržené důkazy, a nevzal za prokázané uzavření konkrétní smlouvy o dílo mezi účastníky.

Dle ust. § 536 odst. 1 obch.zák. se smlouvou o dílo zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení. Dle odst. 3 cena musí být ve smlouvě dohodnuta nebo v ní musí být alespoň stanoven způsob jejího určení, ledaže z jednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran uzavřít smlouvu i bez tohoto určení.

Soud nevzal za prokázané tvrzení žalobce, že mezi žalobcem a dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o dílo, když sám žalobce nebyl schopen přinést jednoznačná tvrzení, kdo konkrétně a kdy smlouvu za účastníky uzavřel. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že smlouva o dílo podepsána nebyla, naopak bylo prokázáno, že kontrahenti jednali s úmyslem uzavřít smlouvu o dílo v podobě písemné, o čemž svědčila i jejich předcházející obchodní spolupráce, a nebylo ani prokázáno, že by její obsah byl dohodnut v jiné formě. Konkrétní smluvní vztah mezi žalobcem a dlužníkem týkající se zpracování předmětné studie žalobcem tedy prokázán nebyl.

V řízení však bylo prokázáno, že žalobce poskytl dlužníkovi plnění na bezesmluvním základu, a soud tak během řízení-po té, co byly provedeny veškeré důkazy navrhnuté k prokázání tvrzení, že smlouva mezi účastníky uzavřena byla-upozornil žalobce na to, že nepovažuje za prokázané uzavření tvrzené smlouvy o dílo, jejímž předmětem by bylo vypracování dokumentace pro provedení stavby, když soud nevzal za prokázané, že se účastníci dohodli na podstatných náležitostech této smlouvy. S ohledem na tento závěr soud v souladu s ust.§ 118a odst.2 o.s.ř. upozornil žalobce na jinou právní kvalifikaci, když žalobou uplatněnou nárok, pokud jej soud neshledal po právu z titulu smlouvy o dílo tvrzené žalobcem, bylo by možné považovat tento za nárok žalobce vůči žalovanému z titulu MSPH 93 ICm 3413/2012-93 6 93ICm 3413/2012 bezdůvodného obohacení. Soud dále rovněž žalobce vyzval k doplnění tvrzení a návrhů na provedení důkazů k prokázání toho, že bezdůvodné obohacení na straně žalovaného vzniklo a ohledně výše tohoto bezdůvodného obohacení. Na tuto výzvu žalobce doplnil svá tvrzení a označil důkazy, soud veškeré žalobcem navržené důkazy provedl a z provedených důkazů pak soud vzal za prokázané, že nárok žalobce je nárokem p právu, byť z jiného právního titulu.

Na návrh žalobce soud zadal znalecký posudek za účelem stanovení obvyklé ceny plnění prokazatelně poskytnutého žalobcem dlužníkovi. Z tohoto znaleckého posudku pak soud vzal za prokázané, že žalobci svědčí pohledávka vůči dlužníku z titulu bezdůvodného obohacení v tvrzené výši, když předtím dospěl soud k závěru, že mu nesvědčí pohledávka z titulu smlouvy o dílo.

Dle ustanovení § 451 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle odst. 2 téhož § 451 je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Dle ustanovení § 456 občanského zákoníku se předmět bezdůvodného obohacení vydává tomu, na jehož úkor byl získán. Institut bezdůvodného obohacení vyjadřuje zásadu občanského práva, že nikdo se nesmí bezdůvodně obohatit na úkor jiného, a pokud k tomu dojde, je povinen takto získaný prospěch vrátit. Předpokladem vzniku bezdůvodného obohacení podle § 451 násl. o. z. je, že jednomu z účastníků se dostalo majetkové hodnoty (došlo ke zvýšení aktiv jeho majetkového stavu), a to na úkor toho, jehož majetkový stav se tím snížil, případně nedošlo k jeho očekávanému rozmnožení. Vznik bezdůvodného obohacení je spojován se současným vznikem závazku, na jehož základě je povinen ten, kdo se obohatil, vydat předmět obohacení, a zároveň ten, na jehož úkor se tak stalo, je oprávněn požadovat vydání všeho, oč se povinný obohatil. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1701/2007). Předpokladem vzniku bezdůvodného obohacení je neoprávněné získání majetkových hodnot povinným na úkor oprávněného, v jehož majetkových poměrech se bezdůvodné obohacení negativně projeví. K bezdůvodnému obohacení žalovaného tudíž mohlo dojít teprve ve chvíli jeho faktického obohacení (srov. rozsudky Nejvyššího soudu 28 Cdo 527/2009 a sp. zn. 33 Cdo 1864/2000), pokud současně došlo k bezdůvodnému snížení hodnoty majetku žalobce.

V daném případě bylo prokázáno, že žalobce sice pro dlužníka zpracoval konkrétní plnění, ale současně nebylo prokázáno, že by uvedené plnění bylo poskytnuto na základě jakékoliv smlouvy mezi účastníky, či jednostranného právního úkonu dlužníka, je třeba mít za to, že se tak stalo bez právního důvodu. Provedeným odkazováním pak soud vzal za prokázané, že dlužník toto plnění zpracované žalobcem převzal, plnění se tedy dostalo do jeho dispoziční sféry a dlužník se tak na úkor žalobce obohatil, když získal majetkové hodnoty na úkor žalobce, a neposkytl za to žalobci protiplnění.

Soud tedy shrnuje, že po provedeném řízení dospěl k závěru, že dlužník se na úkor žalobce obohatil (když předtím dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že mu jeho nárok svědčí z titulu smluvního), z provedeného dokazování soud vzal za prokázané, že žalobce vytvořil předmětné dílo. Soud se při určení výše obohacení na straně dlužníka na úkor žalobce ztotožnil se závěry znaleckého posudku a s částkou stanovenou znalcem, přičemž výši bezdůvodného obohacení určil znalecký posudek, a to v částce 1.409.530,-Kč bez DPH (s DPH ve výši platné ke dni poskytnutí plnění-tj. 20%-by obvyklá cena představovala částku 1.691.436,-Kč, tj. vyšší, než byla částka, která byla přihlášena do insolvenčního řízení pod položkou označenou č.2 ve výši 1.482.000,-Kč. Protože byl dlužník v prodlení s plněním MSPH 93 ICm 3413/2012-93 7 93ICm 3413/2012 peněžitého dluhu, je povinen platit krom jistiny i příslušenství pohledávky dle § 369 obch. zák. když úroky z prodlení nebyly účastníky sjednány, řídí se jejich výše zákonnou úpravou), a soud shledal nárokem po právu i nárok žalobce na zaplacení příslušenství z této částky, tj. i pohledávku označenou č.2.1 ve výši 15.429,-Kč. Soud tedy žalobě v celém rozsahu vyhověl.

Dle ust. § 142 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byl zcela úspěšný žalobce, když v řízení bylo prokázáno a zjištěno, že jím přihlášená-a žalovaná-pohledávka je pohledávkou po právu v celé výši-to že nebyl prokázán žalobcem původně tvrzený právní titulu-smlouva o dílo-nemění nic na tom, že žalobce byl se svou žalobou zcela úspěšný, z tohoto důvodu soud nemohl přiznat náklady řízení procesně neúspěšnému žalovanému, o náhradě nákladů řízení však soud rozhodl dle ust. § 202 odst. 2 IZ, dle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí pohledávek nemá žádný z účastníků proti správci právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 15. září 2014

JUDr. Petr Vaňous v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Hohinová