MSPH 93 INS 14656/2014
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY MSPH 93 INS 14656/2014 29 NSýR 67/2015-A-48

USNESENÍ

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy Mgr. Milana Poláška a soudc JUDr. Zde ka Krmá e a JUDr. Ji ího Zavázala v insolvenní vČci dlužníka REALITY 21, s. r. o., se sídlem v Praze 1-Novém MČstČ, Na Po íí 1071/17, PSý 110 00, identifikaní íslo osoby 26130742, vedené u MČstského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 93 INS 14656/2014, o insolvenním návrhu vČ itel 1/ Mgr. Dany Krudencové, narozené 16. ervence 1970, bytem v Praze 10, PSý 109 00, 2/ Jitky Sedlmajerové, narozené 3. kvČtna 1969, bytem ve HvČzdonicích 25, PSý 257 24, 3/ Evy Novotné, narozené 4. íjna 1962, bytem v Praze 4, Lysinská 759/11, PSý 143 00, 4/ Ji ího Novotného, narozeného 15. íjna 1986, bytem v Praze 4-Mod anech, Lysinská 759/11, PSý 143 00, a 5/ Moniky Novotné, narozené 29. íjna 1981, bytem v Praze 5, Oví hájek 2167/32, PSý 158 00, všech zastoupených Mgr. Michalem Bieleckim, advokátem, se sídlem v Praze 2, Fügnerovo námČstí 1808/3, PSý 120 00, o dovolání insolvenních navrhovatel proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. b ezna 2015, . j., 1 VSPH 2372/2014-A-38, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad dovolacího ízení.

Od vodnČní:

Usnesením ze dne 21. íjna 2014, . j.-A-25, MČstský soud v Praze (dále jen insolvenní soud ) zamítl insolvenní návrh vČ itel (bod I. výroku), uložil insolvenním navrhovatel m zaplatit soudní poplatek (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech ízení (bod III. výroku). K odvolání navrhovatel Vrchní soud v Praze rozhodnutí insolvenního soudu v záhlaví oznaeným usnesením potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího ízení (druhý výrok). Odvolací soud dospČl k závČru, že insolvenní navrhovatelé nejsou aktivnČ legitimováni k podání insolvenního návrhu, nebo povinnost vydat navrhovatel m ástky mČl na základČ uzav ených dohod o úschovČ finanních prost edk a listin (dále jen smlouvy o úschovČ ) výhradnČ uschovatel advokát Mgr. Miloš Vlasák (dále jen M. V. ). P itom nevylouil, že navrhovatel m mohly v i dlužníku vzniknout jiné pohledávky v souvislosti s uzav enými zprost edkovatelskými smlouvami (nap íklad pohledávky z titulu náhrady škody), jejichž existenci však navrhovatelé v insolvenním návrhu netvrdili. Navíc by k osvČdení takových pohledávek bylo nutné provést rozsáhlé dokazování. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, jehož p ípustnost dovozují z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vy ešení (otázky) procesního práva, vy ešené dovolacím soudem, která by mČla být posouzena jinak a dále z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vy ešení otázky hmotného práva, dosud dovolacím soudem ne ešené, a navrhují, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a vrátil tomuto soudu k dalšímu ízení. Dovolatelé zejména nesouhlasí s tím, že by v insolvenním ízení nebylo možné provést d kaz výslechy nČkolika svČdk , kterými by se prokázala existence úpadku. Mají za to, že úelem insolvenního ízení je p edevším ešení situace, kdy má dlužník vČtší množství vČ itel . V kontextu dalších okolností je podle nich výhodnČjší provést nČkolik výslech svČdk namísto nutnosti iniciace nČkolika desítek nalézacích soudních spor . Odvolací soud však podle dovolatel pochybil také v posouzení nedostatku skutkových tvrzení týkajících se pohledávek na náhradu škody, když dovolatelé v pr bČhu insolvenního ízení taková tvrzení uinili. Za nesprávné pak považují i právní posouzení postavení M. V. jako samostatného subjektu. Dovolatelé mají naopak za to, že uvedený advokát jednal jako osoba použitá dlužníkem a vztah mezi dlužníkem a M. V. by mČl být spíše posouzen jako vztah dodavatel -subdodavatel. S p ihlédnutím k dobČ vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací ízení rozhodný zákon . 99/1963 Sb., obanský soudní ád (dále jen o. s. . ), ve znČní úinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSýR 45/2014, uve ejnČné pod íslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud dovolání, jež m že být p ípustné jen podle § 237 o. s. . a pro nČž neplatí žádné z omezení p ípustnosti vypotených v § 238 o. s. ., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. . Uinil tak proto, že již v usnesení ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. 29 NSýR 30/2009, uve ejnČném pod íslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je-stejnČ jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmínČná níže-dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu) dovodil, že: 1/ Úelem insolvenního ízení není vy ešení individuálního sporu (individuálních spor ) o pohledávku mezi vČ itelem (insolvenním navrhovatelem) a jeho dlužníkem, nýbrž ešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním ízením nČkterým ze stanovených zp sob tak, aby došlo k uspo ádání majetkových vztah k osobám doteným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadnČ pomČrnému uspokojení dlužníkových vČ itel [§ 1 písm. a/ zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenního zákona)]. 2/ Insolvenní ízení není a nem že být nástrojem nahrazujícím (ve sporu o pohledávku mezi vČ itelem a dlužníkem) cestu nalézání práva p ed orgány k tomu povolanými. Proto pro nČj platí závČr, že není povinností insolvenního soudu provádČt v insolvenním ízení dokazování o tom, zda pohledávka vČ itele (insolvenního navrhovatele) v právu skutenČ existuje. 29 NSýR 67/2015

3/ D vodem k zamítnutí insolvenního návrhu vČ itele v ízení p ed soudem prvního stupnČ je i to, že v insolvenním ízení vyjde najevo, že sporné skutenosti týkající se pohledávky, kterou je insolvenní navrhovatel povinen doložit (§ 143 odst. 2 vČta první insolvenního zákona) nebude možné osvČdit pouze listinami a že provedením vČcnČ (okruhem sporných skuteností) opodstatnČných d kaz (výslechem úastník , výslechem svČdk , znaleckými posudky, ohledáním apod.) by insolvenní soud nahrazoval sporné ízení o takové pohledávce. 4/ Je vČcí insolvenního navrhovatele (jemu k tíži jde) zvážit p ed podáním insolvenního návrhu, zda i bez d kazních prost edk , jejichž provádČním by insolvenní soud s p ihlédnutím k mí e sporných skuteností v insolvenním ízení nahrazoval nalézací ízení o pohledávce p ed k tomu povolaným orgánem, bude schopen doložit po skutkové stránce svou pohledávku v i dlužníku v insolvenním ízení. Z tČchto závČr (od nichž nemá d vod se odchylovat ani v projednávané vČci a s nimiž je napadené rozhodnutí v souladu) Nejvyšší soud ustálenČ vychází a p ihlásil se k nim nap . v usnesení ze dne 12. ervence 2012, sen. zn. 29 NSýR 15/2010, uve ejnČném pod íslem 10/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v usnesení ze dne 30. kvČtna 2013, sen. zn. 29 NSýR 22/2010, uve ejnČném v asopise Soudní judikatura íslo 7, roníku 2014, pod íslem 86, a v usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSýR 2/2011, usnesení ze dne 30. íjna 2014, sen. zn. 29 NSýR 65/2012, usnesení ze dne 30. dubna 2015, sen. zn. 29 NSýR 24/2013, a v usnesení ze dne 16. b ezna 2015, sen. zn. 29 NSýR 18/2015. Jelikož vzhledem ke shora uvedenému obstojí závČr odvolacího soudu, že k prokázání tvrzení ohlednČ p ípadných jiných pohledávek dovolatel (než pohledávek ze smluv o úschovČ), by bylo nutné provést rozsáhlé dokazování, které p esahuje rámec insolvenního ízení, je již bezp edmČtné zkoumat, zda je opodstatnČná námitka dovolatel , že odvolací soud pochybil také v posouzení nedostatku skutkových tvrzení týkajících se pohledávek na náhradu škody. Namítají-li dovolatelé dále, že advokát M. V. nejednal samostatnČ, ale jako osoba použitá dlužníkem, pak zpochyb ují právní názor odvolacího soudu, že ze smluv o úschovách uzav ených mezi dovolateli a M. V. jsou vázány toliko osoby, které smlouvu uzav ely, nikoliv dlužník. V soudní praxi (viz nap . rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. 22 Cdo 739/2005) však není žádných pochyb o tom, že nestanoví-li zákon nČco jiného, stanovuje smlouva práva a povinnosti pouze mezi jednotlivými stranami. Dlužník, který nebyl stranou smlouvy o úschovČ, tak nemohl být touto smlouvou vázán a tudíž mu z ní ani nemohla vzniknout žádná práva a povinnosti. Úvaha odvolacího soudu, že povinnost vydat ástky p ijaté na základČ smlouvy o úschovČ mČl pouze M. V. jako schovatel, je tak správná. Okolnost, že dlužníkovi mohla vzniknout v souvislosti s uzav ením uvedené smlouvy odpovČdnost za škodu, je v tomto smČru nerozhodná. V dovolání dovolatelé navrhli, aby do ízení na jejich místo v ásti 97 % jejich pohledávek vstoupila spolenost PROTI BEZPRÁVÍ 21 s. r. o., na níž jednotliví navrhovatelé po vydání napadeného rozhodnutí postoupili ást svých tvrzených pohledávek. Nabyvatel pohledávky vyslovil se vstupem do insolvenního ízení souhlas. Podle § 243b vČta za st edníkem o. s. . ustanovení § 107a o. s. . (upravující procesní nástupnictví p i singulární sukcesi) pro dovolací ízení neplatí. Akoliv procesní nástupnictví v insolvenním ízení je upraveno v ustanoveních § 18 a 19 insolvenního zákona (na která ustanovení § 243b vČta za st edníkem o. s. . výslovnČ neodkazuje), je nutné i pro pomČry insolvenního ízení dovodit, že tohoto ustanovení se v dovolacím ízení, jehož p edmČtem je rozhodnutí o zamítnutí insolvenního návrhu podaného vČ itelem (tedy skonil-li spor o úpadek pravomocným zamítnutím insolvenního návrhu), nepoužije. Je tomu tak proto, že oznaená ustanovení zjevnČ odporují smyslu a úelu dovolacího ízení (k tomu srov. i Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Obanský soudní ád II. § 201 až 376. Komentá . 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1964). Dovolací soud proto k návrhu na procesní nástupnictví, jako k úkonu, který je za dovolacího ízení nep ípustný (§ 41a odst. 3 o. s. .), nep ihlédl. Výrok o nákladech ízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3 vČta první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ., když dovolání insolvenních navrhovatel bylo odmítnuto a dlužníku podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím ízení nevznikly. Toto usnesení se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; dovolatel m a dlužníku (jejich právním zástupc m) se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ dne 4. ledna 2016

Mgr. Milan P o l á š e k, v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ingrid Rafajová, DiS.