MSPH 91 INS 9139/2012-C7-12
MSPH 91 INS 9139/2012-C7-12

191 ICm 3547/2013-35 (MSPH 91 INS 9139/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl JUDr. Jitkou Šťastnou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: JUDr. Jana Fialová, se sídlem Točitá 34, 140 00 Praha 4, insolvenční správce dlužníka: MORAVIA SHOP INVEST, s.r.o., IČ: 25124986, se sídlem Václavské náměstí 66, 110 00 Praha 1m proti žalovanému: Günther Augustin anonymizovano , anonymizovano , bytem Eisenstrasse 55/2, 4452 Ternberg, Rakouská republika, zastoupen JUDr. Petrem Poledníkem, advokátem se sídlem Příkop 4, 604 12 Brno, o určení pravosti pohledávky

takto: I. Určuje se, že pohledávka věřitele č. 3: Günter Augustin anonymizovano , anonymizovano , bytem Eisenstrasse 55/2, 4452 Ternberg, Rakousko, č. 3 nárok 2 ve výši 125.000,-Kč, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn.ve věci dlužníka MORAVIA SHOP INVEST, s.r.o., IČ: 25124986, se sídlem Václavské náměstí 66, 110 00 Praha 1, není po právu.

II. Určuje se, že pohledávka věřitele č. 3: Günter Augustin anonymizovano , anonymizovano , bytem Eisenstrasse 55/2, 4452 Ternberg, Rakousko, pohledávka č. 4 ve výši 11,452.042,-Kč do insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. ve věci dlužníka MORAVIA SHOP INVEST, s.r.o., IČ: 25124986, se sídlem Václavské náměstí 66, 110 00 Praha 1, není po právu. isir.justi ce.cz pokračování-2-191 ICm 3547/2013 ()

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že vykonatelné pohledávky, přihlášené žalovaným do konkursního řízení dlužníka MORAVIA SHOP INVEST, s.r.o., IČ: 25124986, vedeného zdejším soudem pod sp. zn.a které žalobce na zvláštním přezkumném jednání konaném dne 18.09.2013 popřel, nejsou po právu.

Uvedl k tomu, že žalovaný jako věřitel podal k insolvenčnímu soudu do insolvenčního řízení za dlužníkem MORAVIA SHOP INVEST, s.r.o., přihlášku vykonatelné pohledávky P3 nárok č. 1 v celkové výši 14,158.139,-Kč -z titulu půjčky společnosti v období let 1997-2001 ve výši 1,632.040,-Kč, -z titulu neuhrazené odměny ve výši 10,846.099,-Kč za neuhrazené provedené projektové práce v období od 1997 do 9/2001 a schválené valnou hromadou dne 8.10.2001 a -odměny ve výši 1,680.000,-Kč za výkon funkce jednatele v období 1998-9/2001 a schválené valnou hromadou.

Na zvláštním přezkumném jednání byl nárok 1 přihlášky P3 insolvenčním správcem popřen ve výši 1,632.040,-Kč co do pravosti nároku vyplývajícího z poskytnutých půjček, když poskytnutí půjček nebylo předem schváleno valnou hromadou společnosti v souladu s ustanovením § 196a odst. 1 obchodního zákoníku.

Dále žalovaný jako věřitel podal soudu přihlášku vykonatelné pohledávky P3 nárok 2 ve výši 639.709,30 Kč -z titulu odměny za výkon funkce jednatele ve výši 320.000,-Kč za období 3/2011- 10/2011, -půjčky ze smluv o půjčce ve výši 125.000,-Kč a -náhrady nákladů dle mandátní smlouvy ze dne 9.7.1997 ve výši 194.709,30 Kč.

Na zvláštním přezkumném jednání byla přihláška č. 3 nárok 2 popřen insolvenčním správcem ve výši 445.000,-Kč co do pravosti nároku na jednatelskou odměnu ve výši 320.000,-Kč, který nebyl schválen valnou hromadou a nároku z poskytnutých půjček ve výši 125.000,-Kč, když tyto nebyly předem schváleny valnou hromadou společnosti v souladu s ustanovením § 196a odst. 1 obch. zákoníku.

Žalovaný dále jako věřitel podal k soudu přihlášku vykonatelné pohledávky P4 ve výši 15,852.042,-Kč -z titulu odměny za výkon funkce jednatele ve výši 4.400.000,-Kč za období 9/2001- 11/2010, -neuhrazená odměna za práce na projektu Brno ve výši 4,063.738,-Kč za období 8/2001-12-2003, -neuhrazená odměna za práce na projektu Brno ve výši 3,378.087,60 Kč za období 1/2004- 12/2005, -poskytnuté půjčky ve výši 1,361.595,-Kč za období let 2002-2003 a -poskytnuté půjčky ve výši 2,648.621,40 Kč za období let 2005-2010. pokračování-3-191 ICm 3547/2013 () Na zvláštním přezkumném jednání byla přihláška P4 popřena zcela ve výši 15,852.042,-Kč, neboť jednatelská odměna ve výši 4,400.000,-Kč nebyla schválena valnou hromadou, poskytnuté půjčky ve výši 4,010.216,40 Kč nebyly schváleny valnou hromadou společnosti v souladu s ustanovením § 196a odst. 1 obchodního zákoníku a pravost nároku na odměnu dle mandátní smlouvy ve výši 7,441.825,60 Kč byla popřena z důvodu neprokázání nároku jako takového.

S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, aby soud rozhodl, že shora uvedené popřené pohledávky nejsou pohledávky za dlužníkem a vůči němu neexistují.

Dne 12.10.2016 vzal žalobce svoji žalobu zpět, a to u sporné pohledávky P3/1 ve výši 1,632.040,-Kč, u sporné pohledávky P3/2 ve výši 320.000,-Kč, a u sporné pohledávky P4 ve výši 4,400.000,-Kč, řízení bylo v tomto rozsahu usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19.10.2016 zastaveno.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil, že pokud se týká o nároky z poskytnutých půjček v roce 2003 nebylo ustanovení § 196a odst. 1 obch. zákoníku vymezeno judikaturou tak, že toto ustanovení platí neomezeně také pro dluh smluv o půjčce, které jsou uzavírány mezi společností jako dlužníkem a společníkem jako věřitelem, žalovaný se domnívá, že do této doby nebylo nutné, aby poskytnutí půjček bylo předem schváleno valnou hromadou. S ohledem na tento fakt nelze spravedlivě požadovat, aby byla taková podmínka v jeho případě splněna, neboť k tomu již dle nynější judikatury ani nemůže dojít. Pokud by však z jakéhokoli důvodu měly být smlouvy o půjčce neplatné, žalovaný uvádí, že jím uplatněná pohledávka z poskytnutých půjček se zakládá mj. i na § 451 občanského zákoníku, tj. titulu z bezdůvodného obohacení, když doplňuje, že o faktické existenci půjček nemůže být pochyb, což vyplývá z notářského zápisu ze dne 11.3.2011 s přímou vykonatelností, tak ze samotného vyjádření žalobce, který pohledávku popírá pouze z formálních důvodů, tedy z absence předchozího souhlasu valné hromady. K odměně jednatele žalovaný konstatuje, že tato je určena v dohodě o narovnání ze dne 30.9.2001 v bodě VII., tato dohoda byla schválena na valné hromadě dlužníka dne 8.10.2001 pod třetím bodem programu. Valná hromada dále schválila dne 8.10.2001 pod sedmým bodem programu měsíční odměnu za výkon funkce jednatele ve výši 40.000,-Kč čistého měsíčně. K tomu žalovaný dodává, že Městský soud v Praze vyhověl žalobě ze dne 10.2.2011 podané žalovaným pod sp. zn. 42 Cm 18/2011 o zaplacení odměny jednatele ve výši 40.000,-Kč měsíčně od prosince 2010 do února 2011 a vydal platební rozkaz o zaplacení 120.000,-Kč s příslušenstvím, který se stal pravomocným dne 25.3.2011. Pokud jde o nároky za odměnu dle mandátní smlouvy, žalovaný má za to, že práce pro dlužníka na projektu Brno byly vykonávány na základě níže uvedených ujednání a jsou vykázány vyfakturovanými plněními v účetnictví dlužníka, podkladem je mandátní smlouva ze dne 9.7.1997. Výše odměny dle uvedené mandátní smlouvy za práci věřitele na projektu Brno byla stanovena dle dohody o narovnání ze dne 30.9.2001 na 700,-ATS za hodinu práce, toto dohoda byla dne 8.10.2001 schválena na valné hromadě hlasy všech společníků pod bodem tři programu. Na valné hromadě konané dne 8.4.2004 byly vyúčtované práce na projektu Brno uznány a tyto nároky jsou potvrzeny schválením roční závěrky za roky 2001,2002 a 2003. Práce žalovaného na projektu jsou zaznamenány v pracovním deníku a dlužníkovi byly periodicky fakturovány. Žalovaný dále uvádí, že jím uplatněná pohledávka z titulu prací na projektu Brno se zakládá mj. i na § 451 a násl. občanského zákoníku, tj. titulu z bezdůvodného obohacení. S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhuje, aby žaloba byla zamítnuta. pokračování-4-191 ICm 3547/2013 () K poukazu žalovaného na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze čj. 1 VSPH 892/2010-P14-7 ze dne 15.10.2010 soud uvádí, že jde o usnesení, které se týká rozhodnutí soudu o přihlášce, ne o incidenční žalobě.

Soud se dále zabýval přihláškou P3 nárok 2 popřeným nárokem z poskytnutých půjček ve výši 125.000,-Kč, když tyto nebyly předem schváleny valnou hromadou společnosti v souladu s ustanovením § 196a odst. 1 obch. zákoníku.

Soud má za zjištěné ze spisu, že dne 16.4.2012 bylo zahájeno insolvenční řízení vůči dlužníku na základě věřitelského návrhu. Usnesením ze dne 12.9.2012 č.j.-A-37 byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlášen konkurs. Na zvláštním přezkumném jednání dne 18.09.2013 byla přihláška pohledávky č. P 3 nárok 2 ve výši 639.709,30 Kč popřena insolvenčním správcem ve výši 445.000,-Kč, důvodem byla pravost, neboť poskytnuté půjčky ve výši 125.000,-Kč nebyly předem schváleny valnou hromadou v souladu s ust. § 196a odst. 1 obch. zák a jednatelská odměna ve výši 320.000,-Kč nebyla schválena valnou hromadou. O popření pohledávky byl žalobce vyrozuměn na zvláštním přezkumném jednání, kterého se osobně účastnil, žaloba byla podána dne 18.10.2013. Soud tedy konstatuje, že žaloba byla dle § 198 odst. 1 InsZ podána včas. Ohledně popřeného nároku ve věci jednatelské odměny ve výši 320.000,-Kč byla žaloba vzata zpět.

Soud zabýval nárokem ve výši 125.000,-Kč dle smluv o půjčce ze dne 12.1.2011 ve výši 60.000,-Kč, dne 10.5.2011 ve výši 20.000,-Kč, dne 12.7.2011 ve výši 35.000,-Kč a ve výši 3.10.2011 ve výši 10.000,-Kč.

Soud provedl následující listinné důkazy: -fotokopií Smlouvy o půjčce ze dne 12.1.2011 -fotokopií Smlouvy o půjčce ze dne 10.5.2011 -fotokopií Smlouvy o půjčce ze dne 12.7.2011 -fotokopií Smlouvy o půjčce ze dne 3.10.2011

a z těchto smluv o půjčce má soud za prokázané, že je za dlužníka MORAVIA SHOP INVEST s.r.o. i za věřitele podepsal žalobce, dále má soud za prokázané, že všechny shora uvedené smlouvy byly splatné do 30.6.2012.

Dle ust. § 196a odst. 1 obchodního zákoníku platného do 31.12.2011 společnost může uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce s členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými, anebo smlouvu, jejímž obsahem je zajištění závazků těchto osob, nebo na ně bezplatně převést majetek společnosti jen s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku.

Dle ust. § 39 občanského zákoníku platného do 31.12.2013 neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Ustanovení § 196a obchodního zákoníku zajišťuje ochranu společnosti před nepoctivým jednáním osob, které jsou oprávněny činit za společnost či jejím jménem právní pokračování-5-191 ICm 3547/2013 () úkony. Vzhledem k tomu, že zákon v § 196a odst. 1 vyžaduje předchozí souhlas valné hromady s uzavřením smlouvy, budou právní úkony učiněné v rozporu s ustanoveními tohoto paragrafu, tj. bez předchozího souhlasu valné hromady podle § 39 ObčZ neplatné pro rozpor se zákonem.

Shora provedeným dokazováním bylo prokázáno, že valná hromada dlužníka neudělila souhlas s uzavřením smluv o půjčkách. Tedy smlouvy o půjčkách ze dne 12.1.2011, ze dne 10.5.2011, ze dne 12.7.2011 a ze dne 3.10.2011 jsou neplatné pro rozpor se zákonem.

Tato neplatnost působí již od počátku (ex tunc). Následkem absolutní neplatnosti je vznik bezdůvodného obohacení. Plnění, které bylo poskytnuto na základě neplatného právního jednání, je třeba vrátit (§ 451 an.). Toho se žalobce také dovolává.

Dle ust. § 451 odst. 1 občanského zákoníku platného do 31.12.2013 kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

Provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by se dlužník na úkor žalovaného obohatil. Žalovaný nijak neprokázal, že tvrzené finanční částky byly převzaty do majetku dlužníka. Jelikož provedeným dokazováním bylo prokázáno, že smlouvy o půjčkách jsou absolutně neplatné, a dále nebylo prokázáno, že by se o uvedené prostředky obohatil dlužník, soud žalobě vyhověl.

Jak již bylo výše konstatováno, dne 12.10.2016 vzal žalobce svoji žalobu zpět, a to u jednak u sporné pohledávky P3/1 ve výši 1,632.040,-Kč, jednak u sporné pohledávky P3/2 ve výši 320.000,-Kč, a konečně u sporné pohledávky P4 ve výši 4,400.000,-Kč, řízení bylo v tomto rozsahu usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19.10.2016 zastaveno.

Soud se dále zabýval přihláškou P4 popřeným nárokem ve výši 11,452.042,-Kč, a to odměnou za práce na projektu Brno ve výši 4,063.738,-Kč za období 8/2001-12/2003, dále odměnou za práce na projektu Brno ve výši 3,378.087,60 Kč za období od 1/2004-12/2005, a poskytnutými půjčkami ve výši 1,361.595,-Kč za období 2002-2003 a poskytnuté půjčky ve výši 2,648.621,40 Kč za období let 2005-2010, půjčky nebyly schváleny valnou hromadou společnosti v souladu s ustanovením § 196a odst. 1 obch. zákoníku a nebyla doložena mandátní smlouva.

Přihláška pohledávky č. P4 ve výši 15,852.042,-Kč byla na zvláštním přezkumném jednání dne 18.9.2013 popřena insolvenčním správcem zcela, důvodem byla pravost, neboť poskytnuté půjčky ve výši 6,026,709,-Kč nebyly předem schváleny valnou hromadou v souladu s ust. § 196a odst. 1 obch. zák a jednatelská odměna ve výši 4,400.000,-Kč nebyla schválena valnou hromadou, odměna za práce na projektu Brno ve výši 7,441.825,60 Kč byla popřena z důvodu neprokázání nároku jako takového, nebyla doložena mandátní smlouva. O popření pohledávky byl žalobce vyrozuměn na zvláštním přezkumném jednání, kterého se osobně účastnil, žaloba byla podána dne 18.10.2013. Soud tedy konstatuje, že žaloba byla dle § 198 odst. 1 InsZ podána včas. Ohledně popřeného nároku ve věci jednatelské odměny ve výši 4,400.000,-Kč byla žaloba vzata zpět. pokračování-6-191 ICm 3547/2013 () Dále se soud zabýval nárokem ve výši 1,361.367,50 Kč tedy půjčkami za obchodní rok 2002 a 2003 a nárokem ve výši 2,648.621,40 Kč půjčky za obchodní roky 2005-2010.

Soud provedl důkaz kopií Notářského zápisu ze dne 11.3.2011 sepsaného notářem JUDr. Petrem Skoupalem NZ 155/2011, N 216/2011 a z tohoto notářského zápisu má soud za zjištěno, že JUDr. Petr Skopal, notář v Holešově, sepsal dohodu o přímě vykonatelnosti, kdy jménem dlužníka jednal jednatel Günther Augustin anonymizovano , a dlužník uznal, že dluží osobě Günther Augustin anonymizovano částku ve výši 15,852.042,-Kč.

Dle ust. § 196a odst. 1 obchodního zákoníku platného do 31.12.2011 společnost může uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce s členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými, anebo smlouvu, jejímž obsahem je zajištění závazků těchto osob, nebo na ně bezplatně převést majetek společnosti jen s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku.

Dle ust. § 39 občanského zákoníku platného do 31.12.2013 neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Ustanovení § 196a obchodního zákoníku zajišťuje ochranu společnosti před nepoctivým jednáním osob, které jsou oprávněny činit za společnost či jejím jménem právní úkony. Vzhledem k tomu, že zákon v § 196a odst. 1 vyžaduje předchozí souhlas valné hromady s uzavřením smlouvy, budou právní úkony učiněné v rozporu s ustanoveními tohoto paragrafu, tj. bez předchozího souhlasu valné hromady podle § 39 ObčZ neplatné pro rozpor se zákonem.

Shora provedeným dokazováním bylo prokázáno, že valná hromada dlužníka neudělila souhlas s uzavřením smluv o půjčkách. Tedy smlouvy o půjčkách za období od roku 2002-2003 ve výši 1,361.595,-Kč a za období 2005-2010 ve výši 2,648.621,40 Kč, celkem ve výši 4,010.216,40 Kč jsou neplatné.

Tato neplatnost působí již od počátku (ex tunc). Následkem absolutní neplatnosti je vznik bezdůvodného obohacení. Plnění, které bylo poskytnuto na základě neplatného právního jednání, je třeba vrátit (§ 451 an.). Toho se žalobce také dovolává.

Dle ust. § 451 odst. 1 občanského zákoníku platného do 31.12.2013 kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

Provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by se dlužník na úkor žalovaného obohatil. Žalovaný nijak neprokázal, že tvrzené finanční částky byly převzaty do majetku dlužníka. Jelikož provedeným dokazováním bylo prokázáno, že smlouvy o půjčkách jsou absolutně neplatné, a dále nebylo prokázáno, že by se o uvedené prostředky obohatil dlužník, soud žalobě vyhověl ohledně pohledávky č. 4 nároku ve výši 4,010.216,40 Kč.

Jako poslední se soud zabýval nárokem ve výši 4,063.738,-Kč jako odměna za práce na projektu Brno (9.8.2001-31.12.2001 ve výši 722.338,10 Kč, obchodní rok 2002 ve výši 2,499.574,20 Kč, obchodní rok 2003 ve výši 841.825,70 Kč) a nárokem ve výši pokračování-7-191 ICm 3547/2013 () 3,378.087,60 Kč za práce na projektu Brno (rok 2004 ve výši 2,416.912,50 Kč a rok 2005 961.175,10 Kč), celkem tedy 7,441.825,60 Kč.

Soud provedl důkaz kopií Mandátní smlouvy ze dne 09.07.1997.

Z této mandátní smlouvy soud zjistil, že dlužník jako mandant uzavřel dne 09.07.1997 s žalovaným jako mandatářem smlouvu, v níž se mandatář zavazuje pracovat pro mandanta na zakázku a vyřizovat za odměnu obchodní záležitosti a zpracování projektů.

Mezi podstatné náležitosti mandátní smlouvy náleží označení smluvních stran, určení zařizované obchodní záležitosti a závazek mandanta zaplatit mandatáři za zařízení obchodní záležitosti úplatu. Pokud by si strany dohodly, že zařízení obchodní záležitosti bude provedeno bezúplatně, jednalo by se o příkazní smlouvu řídící se ustanoveními občanského zákoníku a nikoliv o smlouvu mandátní. Dohoda stran o konkrétní výši úplaty za zařízení záležitosti podstatnou náležitostí smlouvy není (§ 571). Mandátní smlouva je relativním obchodem. To znamená, že práva a povinnosti ze smlouvy naplňující znaky mandátní smlouvy se budou řídit obchodním zákoníkem, pokud ji uzavírají podnikatelé v souvislosti s výkonem jejich podnikatelské činnosti (§ 261 odst. 1). Mandátní smlouva může být rovněž fakultativním obchodem (§ 262). To znamená, že nepodnikatelé se mohou písemně dohodnout, že jejich smluvní vztah se bude řídit úpravou obchodního zákoníku o smlouvě mandátní, přestože by jinak podléhal úpravě občanského zákoníku o smlouvě příkazní.

Soud má za to, že předmět mandátní smlouvy je neurčitý, bohužel žalovaný nenabídl žádné důkazy, které by mohly doplnit, co bylo předmětem smlouvy, žádné vyúčtování či faktury, které by byly odsouhlaseny dlužníkem.

Soud dospěl k závěru, že mandátní smlouva je neplatná pro svoji neurčitost a žalovanému se nepodařilo prokázat, že pro dlužníka tvrzené projekty či jiné úkony provedl a dlužník s uvedeným vyúčtováním souhlasil, z tohoto důvodu soud žalobě o tomto nároku ve výši 7,441.825,60 Kč vyhověl.

O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 202 odst. 1 IZ; přes částečný úspěch žalovaného ve věci nemá ve sporu o pravost, výši nebo pořadí popřených pohledávek žádný z účastníků proti správci právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci žádné náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

V Praze dne 10. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Jitka Šťastná, v.r. Černínská samosoudce