MSPH 91 INS 9054/2013-C3-3
MSPH 91 INS 9054/2013-C3-3

191 ICm 3942/2013-33 (MSPH 91 INS 9054/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl JUDr. Jitkou Šťastnou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: JUDr. Marcela Marešová, Ph.D., MBA, se sídlem Vodičkova 32, 110 00 Praha 1, insolvenční správce dlužníka: Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem Přemyslovská 2321/14, Praha 3, na korespondenční adrese: Jordana Jovkova 17, 140 00 Praha 4, proti žalovanému: ABEWY EXE GROUP, s.r.o., IČ: 27944514, se sídlem Táboritská 1000/23, 130 87 Praha 3, zastoupena JUDr. Pavlem Bergerem, advokátem se sídlem Bělocerkevská 1037/38, 100 00 Praha 10, o popření vykonatelné pohledávky

takto: I. Určuje se, že peněžitá pohledávka věřitele ABEWY EXE GROUP, s.r.o., IČ: 27944514, se sídlem Táboritská 1000/23, 130 87 Praha 3 za dlužníkem Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem Přemyslovská 2321/14, Praha 3 přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 91 INS 9054/2013 v rozsahu 230.600,00 Kč není po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz pokračování-2-191 ICm 3942/2013 ()

Odůvodnění:

Žalobce jako insolvenční správce dlužníka Marie anonymizovano , se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že přihlášená pohledávka P4 nárok ve výši 230.600,-Kč věřitele ABEWY EXE GROUP, s.r.o., IČ: 27944514, se sídlem Táboritská 1000/23, 130 87 Praha 3 není po právu.

Uvedl k tomu, že žalovaný si do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. MSPH 91 INS 9054/2013 přihlásil přihláškou P4 pohledávku v celkové výši 343.788,-Kč. Tato přihláška obsahovala dva nároky: -nárok č. 1 v celkové výši 113.188,-Kč právním důvodem je Smlouva o půjčce č. 290613 ze dne 14.4.2009 -nárok č. 2 v celkové výši 230.600,-Kč Kč právním důvodem je Smlouva o půjčce č. 290613 ze dne 14.4.2009-smluvní pokuta.

Přihlášené pohledávky jsou vykonatelné podle rozhodčího nálezu sp. zn. R/261/2010 ze dne 2.7.2010.

Na zvláštním přezkumném jednání konaném dne 6.11.2013 žalobce popřel nárok žalovaného částečně a to ve výši 230.600,-Kč pro pravost, důvodem popření je skutečnost, že nárok na uplatnění smluvní pokuty nevznikl. Dlužnice uzavřela dne 14.4.2009 se společností TOMMY STACHI smlouvu o půjčce č. 290613, na základě které ji byla poskytnuta půjčka ve výši 15.000,-Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce. Rozhodčí doložka sjednaná v článku 16 citované smlouvy o půjčce je neplatná pro rozpor se zákonem podle § 39 obč. zákoníku, jelikož v rozhodčí doložce určený rozhodce byl určen pouze na základě jednostranného úkonu ze strany jednoho účastníka smlouvy a pokud se účastníci nedohodli na jediné osobě jako rozhodci, jedná se o neplatný úkon a rozhodčí nález vydaný podle této neplatné dohody nemůže mít žádný účinek. V rozhodčí doložce přitom není uvedeno hmotné právo, jež by měl rozhodce aplikovat, a navíc jde o ujednání způsobující nerovnováhu stran, a tudíž ujednání, které je v rozporu se směrnicí 93/13/EHS bod q) přílohy směrnice. Jak se shora uvedeno, důvodem popření je skutečnost, že nárok na uplatněnou smluvní pokutu věřiteli nevznikl, a to z důvodu, že nedošlo k porušení podmínek smlouvy o půjčce dle čl. 11 smlouvy o půjčce č. 290613.

Žalovaný k žalobě uvedl, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaný uvádí, že k porušení podmínek smlouvy dle čl. 11 došlo, například tím, že dlužník řádně a včas neplnil své povinnost dle předmětné smlouvy o půjče. Žalovaný těžko může tuto negativní skutečnost prokázat. K rozhodčí doložce žalovaný dodává, že žalobce dostatečně nespecifikoval, proč by měla být předmětná rozhodčí doložka neplatná. Žalovaný podotýká, že v předmětné věci byla platně uzavřena rozhodčí smlouva/doložka (dne 14.4.2009 uzavřel dlužník a právní předchůdce žalovaného Smlouvu o půjčce č. 290613, jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky, které obsahují ujednání o rozhodčí doložce-čl. 16 smluvních podmínek) a tudíž byla dána pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu (exekuční titul vydaný rozhodcem Mgr. Alenou anonymizovano , rozhodčí nález R/261/2010 ze dne 2.7.2010). Žalovaný dodává, že dlužník a právní předchůdce oprávněného určili osobu rozhodce, tedy Mgr. Alenu anonymizovano (ve smyslu § 7 zákona č. 216/1994 Sb., platného a účinného v době sjednání předmětné rozhodčí doložky). Žalovaný opakuje, že v předmětné věci byla osoba rozhodce zcela jasně a transparentně určena. pokračování-3-191 ICm 3942/2013 ()

Soud ve věci rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky ust. § 115a o.s.ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s projednáním věci bez jednání souhlasí. Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení ve svém vyjádření ze dne 20.7.2015. Žalovaný se dne 3.6.2016 vyjádřil, že souhlasí, aby bylo ve věci soudem rozhodnuto bez nařízení jednání.

Ze spisu vedeného u Městského soudu v Praze sp. zn.má soud za prokázáno, že dne 2.4.2013 si dlužník podal návrh na zahájení insolvenčního řízení spolu s návrhem na oddlužení. Dne 2.7.2013 byl zjištěn úpadek dlužníka a povoleno jeho řešení oddlužením. Dne 22.7.2013 si žalovaný jako věřitel č. 4 podal přihlášku do insolvenčního řízení v celkové výši 343.788,-Kč. Pohledávku přihlásil žalovaný jako vykonatelnou podle rozhodčího nálezu sp. zn. R/261/2010 ze dne 2.7.2010. Na zvláštním přezkumném jednání konaném dne 6.11.2013 popřel insolvenční správce přihlášku pohledávky věřitele č. 4 ve výši 230.600,-Kč, druhý nárok-smluvní pokuta. Důvodem popření byla pravost, neboť nárok na uplatnění smluvní pokuty věřiteli vůbec nevznikl. Dne 19.11.2013 podal žalobce jako insolvenční správce žalobu na popření vykonatelné pohledávky.

Soud konstatuje, že žaloba byla podána včas.

Soud provedl následující důkazy: -fotokopií Rozhodčího nálezu R/261/2010 ze dne 2.7.2010 -fotokopií Exekučního příkazu 063 EX 2013/11-9 ze dne 1.2.2012 -fotokopií Smlouvy o půjčce č. 290613 ze dne 14.4.2009 -fotokopií Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.10.2009 včetně přílohy č. 1

Ze smlouvy o půjčce č. 290613 soud zjistil, že dlužníku byla poskytnuta půjčka ve výši 15.000,-Kč, z čl. 11 této smlouvy má soud za prokázané, že dlužník souhlasil s tím, že v případě nedodržení podmínek smlouvy zaplatí smluvní pokutu ve výši 200,-Kč za každý den, který následuje po dni, kdy došlo k porušení podmínek smlouvy. V čl. 16 si strany dle zákona č. 216/1994 Sb., dohodly, že veškeré majetkové spory z této Smlouvy budou rozhodnuty jediným rozhodcem určeným výslovnou dohodou obou smluvních stran před uzavřením této Smlouvy, a to paní Mgr. Alenou anonymizovano , anonymizovano , bytem Osadní 716/37A, 170 00 Praha 7.

Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy má soud za prokázané, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalovaného.

Z rozhodčího nálezu R/261/2010 má soud za prokázané, že dlužnice byla dle tohoto nálezu povinna uhradit straně žalované 80.190,-Kč, dále pak smluvní pokutu ve výši 200,-Kč denně ode dne 7.5.2010 do zaplacení jistiny v částce 18.890,-Kč a náhradu nákladů řízení.

Z exekučního příkazu č. 063 EX 2013/11-9 má soud za prokázané, že k vymožení pohledávky žalovaného byla nařízena exekuce a jejím provedením byl pověřen JUDr. Vladimír Plášil, soudní exekutor, Exekutorský úřad Praha 7.

Soud při svém rozhodování vycházel z ustanovení zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen zákon o rozhodčím řízení ) pokračování-4-191 ICm 3942/2013 () s poukazem na čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 19/2012 Sb., kdy sice v době rozhodování soudu již byla významná novela zák. č. 216/1994 Sb. v účinnosti od 1.4.2012, soud však vycházel dle shora uvedeného přechodného ustanovení z dosavadních právních předpisů, kdy platnost rozhodčí doložky posuzoval dle zákona o rozhodčím řízení ve znění účinném v době uzavření rozhodčí doložky.

Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení, strany se mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporu vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců nebo stálý rozhodčí soud.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení, rozhodčí smlouva musí být uzavřená písemně, jinak je neplatná. Písemná forma je zachována i tehdy, je-li rozhodčí smlouva sjednána telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jenž umožní zachycení jejich obsahu a určení osob, které rozhodčí smlouvu sjednaly.

Podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení, tvoří-li však rozhodčí doložka součást podmínek, jimiž se řídí smlouva hlavní, k níž se rozhodčí doložka vztahuje, je rozhodčí doložka platně ujednána i tehdy, jestliže písemný návrh hlavní smlouvy s rozhodčí doložkou byl druhou stranou přijat způsobem, z něhož je patrný její souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení, rozhodčí smlouva má zpravidla určit počet osob i osoby rozhodců nebo stanovit způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny. Konečný počet rozhodců musí být vždy lichý.

Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení, nemá-li rozhodčí smlouva ustanovení podle § 1, jmenuje každá ze stran jednoho rozhodce, a tito rozhodci volí předsedajícího rozhodce. Podle ustanovení § 13 zákona o rozhodčím řízení, stálé rozhodčí soudy mohou být zřízeny pouze na základě zákona.

Na základě shora uvedeného soud konstatuje, že uzavřená rozhodčí doložka je platná, neboť dlužník si se žalovaným dohodli osobu rozhodce, který je ve smlouvě jednoznačně identifikován.

Podle ust. § 199 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., zákona o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v účinném znění, dále jen IZ, insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

Podle ust. § 199 odst. 2 IZ jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Podle ust. § 199 odst. 3 IZ v žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel. pokračování-5-191 ICm 3942/2013 () Na zvláštním přezkumném jednání insolvenční správce popřel nárok žalovaného ve výši 230.600,-Kč, tedy smluvní pokutu, pro pravost, neboť nárok žalovaného vůbec nevznikl.

Nárok na smluvní pokutu vyplývá z čl. 11 smlouvy o půjčce č. 290613. Na základě tohoto článku shora uvedené smlouvy byla smluvní pokuta přiznána i rozhodčím nálezem. V tomto článku je stanovena smluvní pokuta ve výši 200,-Kč za den, tj. 1,34% z dlužné částky 15.000,-Kč.

Dle ust. § 39 občanského zákoníku platného do 31.12.2013 neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle ust. § 3 odst. 1 obč. zákoníku platného do 31.12.2013 výkon práv a povinností vyplývající z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Podle ust. § 544 odst. 1 obč. zákoníku platného do 31.12.2013 sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.

Podle ust. § 544 odst. 2 obč. zákoníku platného do 31.12.2013 smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

Podle ust. § 544 odst. 3 obč. zákoníku platného do 31.12.2013 ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem.

Institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků zajištění závazků, které jsou souhrnně upraveny v § 544 až 588 obč. zák. platného do 31.12.2013. Jejich smyslem je zajištění splnění povinností, jež jsou obsahem závazků. Účelem smluvní pokuty je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Zároveň má sankční charakter, neboť účastníka, který poruší smluvní povinnost stíhá nepříznivým následkem v podobě vzniku další povinnosti zaplatit peněžitou částku ve sjednané výši. Sjednání pokuty a její výše je zásadně věcí vzájemné dohody stran. Neznamená to však, že by v každém jednotlivém případě mohla být pokuta sjednána v neomezené výši. Zákon výslovně neupravuje omezení při jednání o výši smluvní pokuty, avšak při posuzování platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska souladu s dobrými mravy je výše smluvní pokuty jedním z rozhodujících hledisek.

Právní úkon se příčí dobrým mravům, jestliže se jeho obsah ocitne v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah jejich jednání, aby bylo v souladu se základními zásadami mravního řádu demokratické společnosti. Dobré mravy netvoří společenský normativní systém, nýbrž jsou spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací odpovídajícím obecně uznávaným pravidlům slušnosti, poctivého jednání spod. Dobré mravy jsou vykládány jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Ke konkretizaci takto obecně stanovených pravidel je třeba užít dalších vodítek, pokračování-6-191 ICm 3942/2013 () ze kterých lze usoudit, co je ve vztahu ke smluvní pokutě v souladu se společenskými, kulturními a mravními normami. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti.

V posuzovaném případě si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 200,-Kč denně. Přiměřenost výše smluvní pokuty v celkové výši 230.600,-Kč je třeba v daném případě posuzovat z pohledu zajištěné povinnosti vrátit půjčené peníze ve výši 15.000,-Kč. Má-li být smluvní pokuta z hlediska jejího souladu s dobrými mravy přiměřená jednotlivým funkcím, které má plnit, jeví se její takto sjednaná výše nepřiměřená. Jak funkci preventivní, tak i funkci sankční by smluvní pokuta z hlediska dobrých mravů v dané věci plnila i v případě, kdyby byla sjednána v nižší hodnotě. I tak by byla dostatečným stimulem ke splnění povinnosti a dostatečnou sankcí pro případ, že dlužník své povinnosti nedostojí.

Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky se v otázce úměry této sankční povinnosti se již ustálila. Zatímco smluvní pokuta sjednaná ve výši 0,5% denně z dlužné částky je posuzována jako platné ujednání, které je v souladu s dobrými mravy, ujednání o smluvní pokutě ve výši 1,0% denně je považováno za neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22.6.2006 sp. zn. 33 Odo 447/2005, ze dne 27.7.2006 sp. zn. 33 Odo 810/2006 a ze dne 30.5.2007 sp. zn. 33 Odo 438/2005).

Jelikož sjednaná výše smluvní pokuty 200,-Kč denně představuje 1,34% denně z dlužné částky, soud takové ujednání na základě shora uvedeného posoudil jako neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům. Soud tedy dospěl k závěru, že ujednání o smluvní pokutě v čl. 11 smlouvy o půjčce č. 290613 ze dne 14.4.2009 je neplatné pro rozpor s dobrými mravy a z tohoto důvodu pohledávka žalovaného ve výši 230.600,-Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 91 INS 9054/2013 není po právu.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci. Žalobce měl ve věci plný úspěch, ale žádné náklady mu nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

V Praze dne 2. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Jitka Šťastná, v.r. Černínská samosoudce