MSPH 91 INS 662/2009-C11-14
MSPH 91 INS 662/2009-C11-14

č.j. 91 ICm 2770/2011-95 (sp.zn. MSPH 91 INS 662/2009)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl JUDr. Jitkou Šťastnou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: JUDr. Sylva Rychtalíková, se sídlem Kodaňská 521/57, 101 00 Praha 10-Vršovice, IČ: 66224161, insolvenční správce dlužníka GSMobile Group, a.s., se sídlem 199 00 Praha 9-Letňany, Veselská 699, IČ: 26465931, zast. Mgr. Markem Lošanem, advokátem, společníkem Havel, Holásek & Partners, s.r.o., advokátní kancelář, nyní se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1-Nové Město, proti žalovanému : ELKO TRADING, spol. s r.o., se sídlem 619 00 Brno-Horní Heršpice, K terminálu 7, IČ: 60720743, zast. Mgr. Miroslavem Lahodou, advokátem se sídlem 621 00 Brno, Banskobystrická 157, o určení neplatnosti právního úkonu

takto:

I. Žaloba s tím, aby bylo určeno, že právní úkony, kterým bylo zcizeno zboží dlužníka, tedy dílčí kupní smlouvy ze dne 2.2.2009 týkající se zboží v hodnotě 587.667,-Kč ve spojení se způsobem úhrady tohoto majetku započtením pohledávek datovaným dne 3.2.2009, jsou neplatné, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 17.143,-Kč k rukám jeho právního zástupce Mgr. Miroslava Lahody, advokáta se sídlem Banskobystrická 157, Brno, to do tří dnů od právní moci rozsudku. pokračování2 91 ICm 2770/2011

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou podanou dne 13.10.2011 domáhá určení, že právní úkony, kterými bylo zcizeno zboží dlužníka, tedy dílčí kupní smlouva ze dne 2.2.2009 týkající se zboží v hodnotě 587.667,-Kč ve spojení se způsobem úhrady tohoto majetku započtením pohledávek datovaným dne 3.2.2009, jsou neplatné. Dne 5.3.2009 byl usnesením Městského soudu v Praze č.j.-A-32 zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurz. Mezi dlužníkem a žalovaným probíhal aktivní obchodní styk spočívající v dodávkách zboží na základě ústně uzavřené rámcové kupní smlouvy, přičemž hodnota dílčích transakcí mezi žalovaným a dlužníkem se pohybovala v řádech desetitisíců korun. Z této zaběhlé praxe zcela vybočuje transakce uskutečněná počátkem měsíce února 2009, kdy na základě objednávky žalovaného dodal dlužník žalovanému zboží v celkové hodnotě 587.667,-Kč vč. DPH, tedy v hodnotě více než 10x překračující výši běžných transakcí. Podezřelý je i obsah (předmět) transakce, neboť dlužník totiž dodával žalovanému téměř výlučně navigace, jedinkrát to byl mobilní telefon a jedinkrát to byla lokalizace. Předmětná dodávka v rozporu s obchodní praxí nezahrnovala ani jednu navigaci, nýbrž samé mobilní telefony a kamery. Daný sortiment je podezřelý i pro svou rychlou, lehkou zpeněžitelnost a pro nesoulad s obchodním zaměřením žalovaného. Podezřelá je i lhůta splatnosti a způsob jejích stanovení, fakturu č. 2008009510, kde byl způsob dodání dobírka, žalovaný stornoval a vystavil novou fakturu, kde byla vystavena splatnost 14 dní a způsob platby bankovní převod. K předání zboží došlo dne 2.2.2009 a žalovaný zboží řádně převzal. Kupní cena za dodané zboží byl dlužníkem vyúčtována fakturou č. 2008009515 se splatností dne 16.2.2009. Žalovaný však kupní cenu neuhradil a tvrdí, že pohledávka zanikla započtením dne 9.2.2009, kdy měl být dlužníkovi doručen jednostranný kompenzační úkon-oznámení o započtení pohledávek ze dne 3.2.2009. Dlužník dne 5.2.2009 podal u Městského soudu v Praze návrh na insolvenční řízení, které bylo tohoto dne zahájeno, ale nebylo v něm z důvodu formálního pochybení pokračování. Dne 10.2.2009 byl podán nový návrh a dne 5.3.2009 byl zjištěn úpadek. Transakce proběhla účelově se zjevným úmyslem obou stran, aby nedošlo k úhradě pohledávky v penězích, nýbrž započtením proti pohledávkám žalovaného za dlužníkem, o kterých bylo v té době jisto, že nebudou dlužníkem uhrazeny, ale budou muset být uplatněny přihláškou. Výše popsaným jednáním došlo k poškození ostatních věřitelů dlužníka, neboť byl zcizen majetek, který by jinak tvořil majetkovou podstatu, a ze kterého by se poměrně uhrazovaly pohledávky všech věřitelů dlužníka. Shora vylíčené jednání považuje žalobce za neplatný právní úkon. Dále uvedl, že žalobce považuje za neplatný i právní úkon započtení, neboť oba tyto právní úkony byly kryty úmyslem dlužníka a žalovaného zkrátit možnost upokojení dlužníka. Odkazuje na § 231 odst. 2 IZ, kde se konstatuje, že v průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost právního úkonu pouze insolvenční soud. Předmětná insolvenční žaloba je speciální a nelze na ni vztahovat všechny závěry judikaturní, týkající se obecné určovací žaloby.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že mezi dlužníkem a žalovaným v roce 2008 činila obchodní výměna celkem více než 35 milionů korun, tedy samotný objem dodávky v částce 587.667,-Kč nemůže vést k závěru, že by se mělo jednat o vybočení ze zaběhlé obchodní praxe. Žalovaný zdůrazňuje, že předmětná transakce se uskutečnila za zcela standardních tržních podmínek a za cenu dle ceníku dlužníka. Transakce proběhla v době, kdy žádné insolvenční řízení neprobíhalo. Šlo o zcela běžnou obchodní transakci, kdy tuto transakci uskutečňovali zaměstnanci dlužníka a žalovaného, kteří neměli a nemohli mít informace o situaci dlužníka a nemohli tuto transakci provést s úmyslem či za účelem zkrácení uspokojení dlužníka či ostatních věřitelů. Pokud se jedná o započtení, které se pokračování3 91 ICm 2770/2011 uskutečnilo před rozhodnutím o úpadku, pro takové započtení insolvenční zákon neklade žádné překážky, a o tento případ právě šlo. Započtení bylo prokazatelně učiněno před rozhodnutím o úpadku a tuto skutečnost žalobce nezpochybňuje. Žalovaný podotýká, že žalobce samotné pohledávky žalovaného nijak nezpochybňuje. Věřitel dlužníka, při existenci vzájemně započitatelných pohledávek věřitele a dlužníka, má tedy možnost buď danou pohledávku započíst ještě před rozhodnutí o úpadku, nebo pohledávku po rozhodnutím o úpadku přihlásit do insolvenčního řízení a započíst ji v průběhu insolvenčního řízení. Výsledný efekt je ovšem stejný, započítávané pohledávky zaniknou v rozsahu, v jakém se kryjí. Vzhledem k výše uvedenému žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl v celém rozsahu. Dále uvedl, že žalobkyně se domáhala žalobami na plnění u Krajského soudu v Brně vůči žalovanému, žalobou uplatněný nárok byl pravomocně zamítnut pod sp.zn. 17 Cm 147/2009 a rozsudek byl potvrzen rozsudkem VS Olomouc, pod sp.zn. 4 Cmo 243/2011. Žalobkyně se domáhá určení právního stavu, jehož podstata a transakce samotná byla opakovaně posuzována soudy obou stupňů a jsou vydána pravomocná rozhodnutí. Žaloba na určení nemůže mít preventivní charakter v situaci, kdy o žalobách na plnění již bylo rozhodnuto.

Z obsahu spisu vyplývá, že rozsudkem č.j. 91 ICm 2770/2011-20 ze dne 22. října 2014 byla žaloba zamítnuta, proti rozsudku podala žalobkyně odvolání a Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením č.j. 101 VSPH 683/2014-60 tak, že rozsudek Městského soudu v Praze, č.j. 91 ICm 2770/2011-20 ze dne 22. října 2014 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dále soud jednal v intencích Vrchního soudu v Praze a zjistil :

-z výpovědi svědka Milana Stratila, bývalého zaměstnance dlužníka, že u dlužníka pracoval od roku 1999 v podstatě do úpadku a to ve funkci vedoucího reklamačního oddělení, informace o tom, jak obchodoval GSMobile Group konkrétně s ELKO TRADING spol. s r.o. získal z obsahu své práce, neboť s touto firmou jsme řešili vadné navigace Mio, které dlužníku dodával, že nikdy neřešili reklamace obráceným směrem, že objednávky s ELKO TRADING spol. s r.o. svědek neřešil, řešil pouze reklamace, že objednávky chodily přes obchodní oddělení, že ELKO TRADING spol. s r.o. byl dodavatel, takže spíše dodával z 99,9%, ale mohlo tam být, že zaměstnanci dodavatele si chtěli u GS Mobil koupit telefony a v tom okamžiku jim to dodal přímo, že se jednalo se o kusové případy v rámci roku, že mu je známo, že bylo asi 5 až 6 firem, které spolupracovaly s GSMobilem Group, a v podstatě těsně před úpadkem společnosti udělaly takhle velké nestandardní objednávky, mezi nimi byl i ELKO TRADING spol. s r.o., to, že se jednalo o nestandardní objednávku podle něho vyplývá z historie, z účetnictví, neboť z 99% se jednalo o dodávání zboží a tato několikaletá historie končí touto objednávkou ze strany ELKO TRADING spol. s r.o., že zaměstnanci se dozvěděli, že je GSMobile Group v insolvenci až na základě informací z justice.cz., že vedením společnosti bylo stále komunikováno, že se plánuje prodej, že se domnívá, že poslední objednávku v takovéhle výši musel někdo ze tedy neměl informace z ekonomického ani obchodního oddělení zaměstnanců GSMobile Group nestandardně schválit, jinak by nebylo možné expedovat zboží společnosti ELKO TRADING;

-z přehledu vystavených faktur od roku 2006 do roku 2009 pro zákazníka-žalovaného, že nevyšší faktura mimo faktury č. 2008009515 je faktura č. 2008001968 ze dne 23.5.2008 na částku 103.559,50 Kč, -že stornovaná faktura č. 2008009510 byla vystavená dne 2.2.2009, s datem splatnosti 16.2.2009, způsob platby dobírka, částky 587.667,-Kč, pokračování4 91 ICm 2770/2011

-že Faktura č. FV106009901 je ze dne 16.10.2006, odběratel ELKO Trading, spol. s r.o., částka 114.278,08 Kč, způsob dodávky osobně (platba bankou) -že Faktura č. FV106010225 je ze dne 24.10.2006, odběratel ELKO Trading, spol. s r.o., částka 6.606,-Kč, způsob platby dobírka -že Faktura č. 2008000708 je ze dne 21.4.2008, odběratel ELKO Trading, spol. s r.o., částka 40.947,90 Kč, způsob platby bankovní převod -že Faktura č. 2008000760 je ze dne 22.4.2008, odběratel ELKO Trading, spol. s r.o., částka 46.552,80 Kč, způsob platby bankovní převod -že Faktura č. 2008001933 je ze dne 23.5.2008, odběratel ELKO Trading, spol. s r.o., částka 73.934,70 Kč, způsob platby bankovní převod -že Faktura č. 2008001968 je ze dne 23.5.2008, odběratel ELKO Trading, spol. s r.o., částka 123.235,81 Kč, způsob platby bankovní převod -že Faktura č. 2008002766 je ze dne 16.6.2008, odběratel ELKO Trading, spol. s r.o., částka 16.255,50 Kč, způsob platby bankovní převod -že Faktura č. 2008002858 je ze dne 17.6.2008, odběratel ELKO Trading, spol. s r.o., částka 16.195,47 Kč, způsob platby bankovní převod -že Faktura č. 2008003094 je ze dne 23.6.2008, odběratel ELKO Trading, spol. s r.o., částka 270,31 Kč, způsob platby bankovní převod -že Faktura č. 2008003148 je ze dne 25.7.2008, odběratel ELKO Trading, spol. s r.o., částka 74.053,70 Kč, způsob platby bankovní převod -že předmětem všech shora uvedených faktur byl prodej navigací, žádného jiného zboží, -z Faktury č. 2008009515 ze dne 2.2.009, odběratel ELKO Trading, spol. s r.o., částka 587.667 Kč, způsob platby bankovní převod-a předmětem této faktury jsou fotoaparáty a mobilní telefony několika značek,

Dle ust. § 39 OZ účinného do 31.12.2013 je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Dle ust. § 42a odst. 2 OZ účinného do 31.12.2013 odporovat je možné právním úkonům, které dlužník učinil v posledních třech letech v úmyslu zkrátit věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně znám a právním úkonům, kterými byli věřitelé dlužníka zkráceni a k nimž došlo v posledních třech letech mezi dlužníkem a osobami jemu blízkými (§ 116, § 117), nebo které dlužník učinil v uvedeném čase ve prospěch těchto osob, s výjimkou případu, když druhá strana tehdy dlužníkův úmysl zkrátit věřitele i při náležité pečlivosti nemohla poznat.

Při výkladu ust. § 39 musíme mít na paměti, že sankce absolutní neplatnosti omezuje autonomii vůle (smluvní volnost), tedy jednu ze základních lidských svobod. Soudy jsou přitom ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny povinny šetřit podstatu a smysl autonomie vůle a v případě pochybností postupovat mírněji. Použití sankce absolutní neplatnosti je vždy krajním řešením (slouží jako ultima ratio). Soudy zde nevystupují jako žádní strážci zákonnosti. Tento náhled se poslední dobou objevil i v judikatuře Nejvyššího soudu.

Jak se podává např. z rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 34/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo z výše již zmíněného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1811/2000, je-li prokázáno, že úmyslem (záměrem) obou (!) smluvních stran při uzavření smlouvy bylo dosáhnout výsledku, jenž odporuje zákonu nebo jej obchází (srov. v těchto souvislostech např. ustanovení § 256 a § 256a zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona), má to za následek absolutní neplatnost smlouvy podle § 39 obč. zák. Důvodem neplatnosti tu však není rozpor s dobrými mravy, nýbrž právě skutečnost, že takový právní úkon svým účelem odporuje zákonu. pokračování5 91 ICm 2770/2011

Z ustanovení § 42a odst. 2 obč. zák. (jak citováno výše) naopak plyne, že učiní-li dlužník (jako prodávající) dvoustranný právní úkon (kupní smlouvu) v úmyslu zkrátit své věřitele a byl-li tento úmysl dlužníka cum amino fraudandi druhé smluvní straně (kupujícímu) znám nebo je-li u ní znalost tohoto úmyslu presumována (v případě, že kupující byl osobou dlužníku blízkou), způsobuje to nikoli neplatnost kupní smlouvy, nýbrž její neúčinnost (jež může být vyslovena na základě odpůrčí žaloby). Jinak řečeno, následkem, jejž zákon bez dalšího spojuje s vědomostí druhé smluvní strany o dlužníkově úmyslu zkrátit právním úkonem své věřitele, je možnost dosáhnout vyslovení neúčinnosti právního úkonu. S touto vědomostí se naopak bez dalšího nepojí úsudek, že druhá smluvní strana rovněž jednala v úmyslu zkrátit dlužníkovy věřitele. Dle ust. § 580 obč. z. platného do 31.12.2013 mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.

Dle ust. § 581 odst. 1 obč.z. platného do 31.12.2013 započtení není přípustné proti pohledávce na náhradu škody způsobené na zdraví, ledaže by šlo o vzájemnou pohledávku na náhradu škody téhož druhu. Započtení není přípustné ani proti pohledávkám, které nelze postihnout výkonem rozhodnutí.

Dle ust. § 581 odst. 2 obč.z. platného do 31.12.2013 Započíst nelze pohledávky promlčené, pohledávky, kterých se nelze domáhat u soudu, jakož i pohledávky z vkladů. Proti splatné pohledávce nelze započíst pohledávku, která ještě není splatná.

Dle ust. § 581 odst. 3 obč.z. platného do 31.12.2013 dohodou účastníků lze započtením vyrovnat i pohledávky uvedené v odstavcích 1 a 2.

Dle ust. § 581 odst. 4 obč.z. platného do 31.12.2013 Započtení proti pohledávkám na výživné upravuje zákon o rodině.

Dle ust. § 358 obchodního zákoníku platného do 31.12.2013 k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit u soudu. Započtení však nebrání, jestliže pohledávka je promlčena, avšak promlčení nastalo teprve po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení.

Dle ust. § 359 obchodního zákoníku platného do 31.12.2013 proti pohledávce splatné nelze započíst pohledávku nesplatnou, ledaže jde o pohledávku vůči dlužníku, který není schopen plnit své peněžité závazky.

Nejvyšší soud k tomuto dodává, že institut odporovatelnosti právních úkonů dlužníka, se zřetelem k jejich zákonné neúčinnosti se v právním řádu vyvinul (u vědomí zřejmé společenské škodlivosti jednání, jimiž dlužník zkracuje své věřitele) mimo jiné právě proto, že neplatnost podobných právních úkonů, založená na závěru o shodném úmyslu obou smluvních stran zkrátit věřitele dlužníka, se prokazuje velmi obtížně, a že k takovému závěru lze zpravidla dospět jen na základě uceleného řetězce nepřímých důkazů.

Soud má ze své činnosti za prokázané, že dne 4.2.2009 podal dlužník insolvenční návrh, který byl zapsán pod sp. zn. 90 INS 541/2009, dne 11.2.2009 byl tento zápis označen pokračování6 91 ICm 2770/2011 za mylný a insolvenční návrh byl zapsán pod sp. zn. 2 Nc 6054/2009 dle ust. § 97 IZ. Dne 11.2.2009 podal dlužník další insolvenční návrh, který byl zapsán pod sp. zn. 91 INS 662/2009. Usnesením ze dne 5.3.2009 čj.-A-32 byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlášen konkurs. Z obchodního rejstříku má soud za zjištěno, že dlužník a žalovaný nejsou osoby blízké, a dále že předmětem podnikání žalovaného byl v roce 2009 specializovaný maloobchod, velkoobchod, zprostředkování obchodu a služeb, poskytování software a poradenství v oblasti hardware a software, činnost podnikatelských, finančních, organizačních a ekonomických poradců, výroba, instalace a opravy elektronických zařízení, reklamní činnost a marketing, zpracování dat, služby databank, správa sítí.

Soud se nejprve tedy zabýval platností kupní smlouvy ze dne 2.2.2009 týkající se zboží v hodnotě 587.667,-Kč.

Z přehledu vystavených faktur i z faktur samotných má soud za prokázané, že mezi dlužníkem a žalovaným probíhala obchodní spolupráce, že předmětem obchodů byly zpravidla navigace a faktury během roku 2008 platil žalovaný převodem na účet dlužníka. Nejvyšší obchod mezi dlužníkem a žalovaným byl v částce 123.235,81 Kč. Pokud jde o výpověď svědka Stratila, jeho výpověď hodnotí soud v té části, týkající se obchodování mezi dlužníkem a žalovanou jako účelovou, založenou pouze na jeho domněnkách, neboť jak sám svědek uvedl, nepracoval v obchodním oddělení, nezpracovával objednávky, nevystavoval faktury, neuzavíral smlouvy, nezpracovával účetnictví dlužníka, když z titulu jeho funkce vedoucího reklamačního oddělení bylo zabývat se řešením reklamací mimo jiné i s firmou ELKO TRADING spol. s r.o.. Svědek tedy neměl relevantní informace z ekonomického ani obchodního úseku dlužníka, čemuž odpovídá i jeho, soudu sdělená informace o tom, že zaměstnanci nebyli o majetkové situaci dlužníka do poslední chvíle dlužníkem informováni a to, že je GSMobile Group v insolvenci se zaměstnanci dozvěděli až na základě informací z justice.cz., když vedením společnosti bylo stále komunikováno, že se plánuje prodej.

Kupní smlouvu soud neshledal absolutně neplatným právním úkonem ve smyslu § 39 obč. zák., z žalobcem předložených a soudem provedených důkazů nevyplývá, že by tuto smlouvu obě strany uzavřely s přímým úmyslem poškodit ostatní věřitele, neboť neodporuje zákonu ani jej neobchází. Strany smlouvy nejsou osobami blízkými a v tomto případě není možné presumovat vědomost druhé strany o dlužníkově úmyslu zkrátit právním úkonem své věřitele. Strany kupní smlouvy na základě svobodné vůle uzavřely shora uvedený obchod, jehož předmětem byl prodej zboží v hodnotě 587.667,-Kč, žalovaná měla živnostenské oprávnění k uzavření tohoto obchodu a nemohla v době uzavření obchodu vědět, že druhá strana-dlužník se nachází v úpadku, jelikož si první insolvenční návrh dlužník podal až dne 4.2.2009, tj. dva dny po uzavření obchodu. K převzetí zboží žalovaným skutečně došlo, to nesporuje žalobce ani žalovaný, nešlo tedy o fiktivní obchod. Soud tedy uzavírá, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že jediným důvodem uzavření kupní smlouvy byl přímý úmysl obou účastníků zkrátit věřitele a z tohoto důvodu není kupní smlouva absolutní neplatný právní úkon. Žalobce měl namítat neúčinnost právního úkonu, a to ve lhůtě dle ust. § 239 odst. 3 IZ, která uplynula dne 5.3.2010, což neučinil.

Dále se soud zabýval právním úkonem započtení pohledávek dlužníka a žalovaného. Žalobkyně spatřuje neplatnost právního úkonu započtení pohledávek mezi dlužníkem a žalovaným ze dne 3.2.2009 v úmyslu zkrátit možnost uspokojení věřitelů. K tomu uvádí, že dle tvrzení žalovaného mělo dojít k započtení pohledávek dne 9.2.2009, kdy měl být dlužníkovi údajně doručen jednostranný kompenzační úkon-oznámení o započtení vzájemných pohledávek ze dne 3.2.2009. Žalovaný se brání tím, že k započtení došlo před pokračování7 91 ICm 2770/2011 rozhodnutím o úpadku a pro takové započtení insolvenční zákon neklade žádné překážky.

Bez ohledu na to, zda jde o kompenzační projev jednostranný anebo se jedná o smlouvu, není pro tyto úkony stanovena žádná určitá forma, a proto je možné je učinit ve formě libovolné. Není však možné nezmínit, že ten, kdo se bude dovolávat zániku svého závazku započtením, bude muset existenci kompenzačního projevu prokázat. Jednostranné kompenzační projevy musí se dostat druhé straně, tedy musí se dostat do oblasti její dispozice, aby byl kompenzační projev účinný. Není již tak důležité, zda se adresát skutečně seznámil s jeho obsahem.

Žalovaný nedoložil svoje tvrzení o započtení žádný důkazem. Soud tedy nemá za prokázané, zda k započtení skutečně došlo.

Bez toho, aby došlo ke kompenzačnímu projevu, nemůže k zániku pohledávek započtením dojít. K samotnému zániku však dochází okamžikem, kdy se kompenzované pohledávky setkaly. Setkávají se v okamžiku, kdy jsou obě splatné. Tedy kompenzační projev může mít účinky i dosti daleko do minulosti, stejně jako, nakolik je možné započítávat rovněž proti pohledávkám zatím nesplatným, i do budoucnosti. K tomuto okamžiku je také nutno hodnotit jejich kvalitu z hlediska započitatelnosti, to je zejména otázku promlčení.

Žalovaný neprokázal, že z jeho strany došlo k jednostrannému kompenzačnímu projevu. Soud tedy uzavírá, že nebylo prokázáno, že pohledávka dlužníka ve výši 587.667,-Kč zanikla započtením. To znamená, že dlužník má stále za žalovaným pohledávku ve výši 587.667,-Kč. Jelikož k započtení nedošlo, nebyl uskutečněn právní úkon, nelze tento úkon prohlásit neplatným. Jelikož žalovaný neprokázal zánik pohledávky započtením a to ani insolvenčnímu správci-žalobci, tato pohledávka trvá a žalobce měl zapsat tuto pohledávku do soupisu majetkové podstaty. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle úspěchu ve věci. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, náleží mu proto plná náhrada nákladů řízení, za tři hlavní úkony po 3.100,-Kč, tj. částka 9.300,-Kč (ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen AT , dále paušální náhrada hotových výdajů po 300,-Kč, tj. částka 900,-Kč (ust. § 13 odst. 3 AT) a DPH 21%, což je 2.142,-Kč, celkem tedy náklady řízení ve výši 12.342,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 10. února 2016

JUDr. Jitka Šťastná,v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Černínská