MSPH 91 INS 28253/2013-A-14
MSPH 91 INS 28253/2013-A-14

Usnesení

Městský soud v Praze rozhodl JUDr. Jitkou Šťastnou jako samosoudkyní v insolvenční věci dlužníka: Pharmacy Development s.r.o., IČ: 279 35 086, se sídlem 140 00 Praha 4, Na Pankráci 1683/127, o návrhu insolvenčního navrhovatele A): Dejvická 9 s.r.o., IČ: 273 77 181, se sídlem 160 00 Praha 6-Dejvice, Dejvická 306/9, o nařízení předběžného opatření

takto:

Návrh insolvenčního navrhovatele na nařízení předběžného opatření spojeného s návrhem na ustanovení předběžného správce, aby nemohlo dojít ke zmenšení majetkové podstaty dlužníka s e z a m í t á .

Odůvodnění:

Shora označený insolvenční navrhovatel A) se spolu s insolvenčním navrhovatelem B) LABORATOIRE BIODERMA CZECH REPUBLIC s.r.o., IČ: 253 08 246, se sídlem 140 62 Praha 4, Na Strži 65/1702, domáhal insolvenčním návrhem ze dne 10. 10. 2013, aby soud rozhodl o úpadku dlužníka ve smyslu ust. § 136 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona v platném znění (dále jen IZ), případně rozhodl, že úpadek dlužníkovi hrozí dle ust. § 3 odst. 4 IZ. Podáním ze dne 11. 11. 2013 sdělil insolvenční navrhovatel B), že svůj návrh na zahájení insolvenčního řízení bere zpět, neboť v mezidobí došlo k vyrovnání všech závazků vůči jeho osobě. Dne 18. 11. 2013 došel zdejšímu soudu návrh insolvenčního navrhovatele A) na nařízení předběžného opatření spočívající v ustanovení předběžného správce, aby nemohlo docházet ke zmenšení majetkové podstaty dlužníka a zároveň navrhovatel A) upozornil na porušování ust. § 111 IZ.

Insolvenční navrhovatel v dané věci uvedl, že dlužník porušuje ust. § 111 IZ, když hradí jednotlivým věřitelům jejich závazky a to nejen věřitelům přihlášeným. Přihlášená pohledávka věřitele A. Charouz, spol. s r.o., IČ: 158 88 436, se sídlem 110 00 Praha 1, Těšnov 1/1059 ve výši 19.497,-Kč se splatností 4. 7. 2013 byla uhrazena dlužníkem dne 24. 10. 2013. Další přihlášená pohledávka věřitele HARTMANN-RICO a.s., IČ: 449 47 429, se sídlem 664 71 Veverská Bítýška, Masarykovo nám. 77, ve výši 57.395,-se splatností v rozmezí od 22. 7. 2013 do 23. 8. 2013 byla uhrazena dlužníkem dne 4. 11. 2013. Rovněž byla uhrazena dne 1. 11. 2013 pohledávka Věřitele AMÁDEUS REAL, a.s., IČ: 272 41 131, 116 78 Praha 1, Dlouhá 13, ve výši 376.681,-Kč. Insolvenční navrhovatel A) je přesvědčen, že dlužník hradí své závazky v rozporu s ust. § 111 IZ, čímž poškozuje a zvýhodňuje část svých věřitelů a jeho chování je tak v rozporu s právním řádem ČR. Dále navrhovatel A) upozorňuje, že jeho pohledávky za dlužníkem byly splatné již 10. 3. 2013.

Insolvenční navrhovatel A) odkazuje co se důkazů týče na listiny založené v insolvenčním spise a zveřejněné v insolvenčním rejstříku v oddíle P. Jiné skutečnosti v návrhu na nařízení předběžného opatření netvrdil, žádné další důkazy neoznačil ani nepředložil.

Podle ust. § 111 odst. 1 IZ platí, že nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem. Odstavec 2 citovaného ustanovení pak jmenuje situace, ve kterých se daná omezení nepoužijí. Omezení podle odstavce 1 se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí. Dále se omezení podle odstavce 1 nevztahuje na uspokojování pohledávek za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávek jim postavených na roveň (§ 169); tyto pohledávky se uspokojují v termínech splatnosti, je-li to podle stavu majetkové podstaty možné. Konečně v ust. 111 odst. 3 IZ je stanoven následek nedodržení těchto omezení, který způsobí, že právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné, ledaže si k nim dlužník nebo jeho věřitel předem vyžádal souhlas insolvenčního soudu.

Dle ust. § 113 odst. 1 IZ, je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Dle ust. § 7 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li IZ jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení (ust. § 5 IZ). Dle ust. § 75c o.s.ř. předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením. O návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodne předseda senátu bezodkladně. Není-li tu nebezpečí z prodlení, může předseda senátu rozhodnout až do uplynutí 7 dnů poté, co byl návrh podán. O návrhu na nařízení předběžné opatření rozhodne předseda senátu bez slyšení účastníků; totéž platí, rozhodne-li předseda senátu o nařízení předběžného opatření pro řízení, které může soud zahájit i bez návrhu.

Insolvenční soud konstatuje, že nařízení předběžného opatření ve smyslu ust. § 113 IZ přichází v úvahu pouze tehdy, není-li omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou plynoucí z § 111 odst. 1 IZ dostatečným, nebo je dlužník nerespektuje, anebo je-li důvodnou obava, že je respektovat nebude (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 3. 2009, č.j. 2 VSPH 87/2009-A-37). Všechny okolnosti, které jsou významné pro rozhodnutí o předběžném opatření musí vyplývat z návrhu nebo z listin, které byly k návrhu připojeny. Jelikož se jedná o zásadní omezení dispozičních oprávnění dlužníka, která jsou mu podle zákona zásadně zachována, s výjimkou prohlášení konkursu, musí být jednoznačně osvědčeno, respektive prokázáno údaji uvedenými v návrhu a jeho přílohách, že byly splněny podmínky ust. § 75c o.s.ř. ve spojení s ust. § 113 IZ.

Insolvenční soud z tvrzených skutečností v návrhu insolvenčního navrhovatele A) a z důkazů založených v insolvenčním spise zjistil následující skutečnosti. Dne 10. 10. 2013 v 16:19 hod byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna vyhláška oznamující zahájení insolvenčního řízení na návrh insolvenčního navrhovatele A) a insolvenčního navrhovatele B), přičemž insolvenční navrhovatel A) uplatňuje za dlužníkem pohledávku v celkové výši 777.894,-z titulu nezaplaceného nájemného, splatnou v měsíčních splátkách postupně od 10. 3. 2013. Insolvenční navrhovatel B) uplatňoval v době podání insolvenčního návrhu pohledávku za dlužníkem ve výši 46.937,-Kč z titulu kupní smlouvy za dodané zboží, splatnou dle jednotlivých faktur od 15. 6. 2013 do 7. 7. 2013. Tento navrhovatel B) však vzal podáním ze dne 11. 11. 2013 svůj insolvenční návrh zpět s odůvodněním, že došlo k vyrovnání závazků dlužníka vůči jeho osobě a navrhl zastavení insolvenčního řízení. V insolvenčním návrhu byla dále označena-jako věřitel dlužníka-společnost AMÁDEUS REAL, a.s., IČ: 272 41 131, se sídlem 116 78 Praha 1, Dlouhá 13, která v době podání insolvenčního návrhu měla vůči dlužníkovi uplatňovat pohledávku ve výši 76.681,-Kč z titulu neuhrazeného nájemného za nebytové prostory a doprovodných služeb, splatnou v měsíčních splátkách od 5. 7. 2013 do 31. 8. 2013. Dne 8. 11. 2013 tato společnost na výzvu soudu však ve svém vyjádření sdělila insolvenčnímu soudu, že žádnou neuhrazenou pohledávku za dlužníkem neeviduje a přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení tedy nepodala. Dne 15. 11. 2013 se obdobně vyjádřila další společnost-Alliance Healthcare s.r.o., IČ: 147 07 420, se sídlem 108 00 Praha 10, Podle Trati 624/7, aniž by ji soud vyzýval (neboť nebyla v insolvenčním návrhu řádně označena), a sice, že nemá žádnou pohledávku za dlužníkem. Z obsahu insolvenčního spisu se dále podává, že věřitel A. Charouz, spol. s r.o., IČ: 158 88 436, se sídlem 110 00 Praha 1, Těšnov 1/1059 vzal svou přihlášenou pohledávku P 3 ve výši 19.497,-Kč z titulu provedených servisních prací na vozidle VOLVO XC60 podáním ze dne 25. 10. 2013 zpět, neboť dlužník svůj dluh v plné výši uhradil dne 24. 10. 2013. Rovněž věřitel HARTMANN-RICO a.s., IČ: 449 47 429, se sídlem 664 71 Veverská Bítýška, Masarykovo nám. 77, vzal svou přihlášenou pohledávku P 4 ve výši 57.395,-Kč z titulu dodaného zboží, dne 12. 11. 2013 zpět, neboť byla tato uhrazena dlužníkem v plném rozsahu dne 4. 11. 2013.

Ze samotné dikce zákonného ustanovení § 111 IZ vyplývá, že dlužník je sice s ohledem na účinky zahájeného insolvenčního řízení povinen zdržet se nakládání s majetkovou podstatou, ovšem pouze v takovém rozsahu, jež může mít za následek její nezanedbatelné zmenšení, popř. podstatné změny v její skladbě (např. prodej důležitých aktiv podniku, aj.). Ve všech ostatních případech je dispoziční oprávnění dlužníkovi k jeho majetku zachováno. Jde zejména o situace obvyklého hospodaření dlužníka, zahrnující běžnou podnikatelskou činnost. Jelikož je ze strany navrhovatele předběžného opatření žádáno o zásah právě do těchto práv dlužníka, jež mu musí být jinak (s výjimkou prohlášení konkursu) zásadně zachována, soud k takovému zásahu proto přistoupí po pečlivé úvaze jen tehdy, když nepostačí omezení spojená s účinky, jež vyvolává zahájení insolvenčního řízení (a ve stejném rozsahu rozhodnutí o úpadku), v jejichž důsledku je dlužníku umožněno jen tzv. běžné nakládání s majetkovou podstatou (v závislosti na tom, zda řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitele nebo insolvenčním návrhem dlužníka). Nařízení předběžného opatření podle ust. § 113 IZ nebude zpravidla možné bez slyšení dlužníka, popřípadě bez dokazování. Takové rozhodnutí soudu nemůže být závislé jen na osvědčení skutečností rozhodných pro uložení konkrétního předběžného opatření, jež je jinak vydáváno na riziko navrhovatele, jak to předpokládá ustanovení § 75c odst. 1 písm. a) o.s.ř. (srov. se závěry Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 2. 2010, č.j. 3 VSPH 17/2010-B-12). Důsledné dodržení požadavků, které musí být k nařízení předběžného opatření splněny, resp. osvědčeny, odůvodňuje i ta skutečnost, že nařízení předběžného opatření, jež by bylo spojeno s omezením dlužníka ve všech úkonech souvisejících s majetkovou podstatou, se významně dotýká provozu dlužníkova podniku a může event. způsobit i značné ekonomické ztráty a škody na budoucí majetkové podstatě dlužníka. Tento důvod je pak nutno uvažovat i v kontextu s reálnou možností zamítnutí insolvenčního návrhu (podobně viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 9. 2011, č.j. 2 VSPH 989/2011-A-75).

V posuzované věci ohledně namítaného hrazení splatných peněžitých závazků vůči jmenovaným věřitelům zjistil soud z tvrzení navrhovatele, jím označených důkazů i vlastní činností, že se jednalo právě o takové úkony, které spadají do běžného hospodářského styku. Uhrazení nájemného (věřiteli AMÁDEUS REAL, a.s.), dodávky lékárenského a drogistického zboží (věřitelům LABORATOIRE BIODERMA CZECH REPUBLIC s.r.o., Alliance Healthcare s.r.o., HARTMANN-RICO a.s.) a servisních prací na automobilu (věřiteli A. Charouz, spol. s r.o.) lze považovat nepochybně za nezbytné úkony činěné v rámci běžné hospodářské činnosti při provozu dlužníkova podniku, a to v poměrech podnikání dlužníka přiměřené i co do jejich výše. Skutečnosti nasvědčující tomu, že dlužník vyvíjí aktivity přesahující tento zákonem daný rámec, navrhovatel netvrdil, důkazy neposkytl a ani insolvenční soud je sám jinak nezjistil.

Insolvenční soud dospěl na základě shora uvedených skutkových zjištění k závěru, že úkony dlužníka prováděné v insolvenčním řízení, resp. úhrady dlužníkových závazků vůči shora vyjmenovaným věřitelům, nejsou v rozporu s ust. § 111 IZ. Právě popsané aktivity dlužníka naopak spíše nasvědčují té skutečnosti, že se dlužník snaží odvracet stav možného úpadku hrazením svých závazků, alespoň v nezbytné míře a rozsahu s přihlédnutím k zachování provozu jeho podniku, přičemž tato skutečnost nasvědčuje tomu, že dlužník disponuje likvidními prostředky potřebnými k hrazení svých dluhů vůči označeným, resp. přihlášeným věřitelům. Opačný závěr by totiž ve svém důsledku ad absurdum znamenal, že dlužník po zahájení insolvenčního řízení nemůže 4 domněnky platební neschopnosti, konstruované v ust. § 3 odst. 2 pod písm. a,b,c,d IZ jako vyvratitelné, vlastně nikdy vyvrátit, neboť obecně je dlužník vyvrátí právě tak, že prokáže, že má dostatek likvidních prostředků k úhradě svých aktuálně splatných pohledávek, popř. je rovnou uhradí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího.

Odvolání může podat jen navrhovatel předběžného opatření (§ 113 odst. 4 věta druhá IZ).

V Praze dne 25. listopadu 2013

JUDr. Jitka Šťastná, v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: J.Staviarská