MSPH 91 INS 22204/2011-C1-3
MSPH 91 INS 22204/2011-C1-3

č.j.: 191 ICm 2554/2013-18 (sp.zn. MSPH 91 INS 22204/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl JUDr. Jitkou Šťastnou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: Ing. Tomáš Zůza, se sídlem Kodaňská 45, Praha 10, insolvenční správce dlužníka: Václav anonymizovano , anonymizovano , bytem Radotínská 386, 159 00 Praha 5, zast. JUDr. Lambertem Halířem, advokátem se sídlem Kroftova 1, Praha 5, proti žalovanému: Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, IČ: 29027241, se sídlem Sokolovská 217/42, 190 00 Praha 9, zast. JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Sokolská 60, 120 00 Praha 2, o popření vykonatelné pohledávky

takto:

I. Žaloba s tím, aby soud určil, že žalovaný věřitel Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, se sídlem Sokolovská 217/42, 190 00 Praha 9, IČ: 29027241, nemá za dlužníkem Václavem anonymizovano , anonymizovano , bytem Radotínská 386, 159 00 Praha 5, popřenou pohledávku č. 1 ve výši 5.245,75 Kč, popřenou pohledávku č. 2 ve výši 5.156,50 Kč, popřenou pohledávku č. 3 ve výši 5.245,75 Kč, popřenou pohledávku č. 4 ve výši 5.156,59 Kč, popřenou pohledávku č. 5 ve výši 5.156,50 Kč a popřenou pohledávku č. 6 ve výši 5.156,50 Kč, s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. pokračování 2 191 ICm 2554/2013

Odůvodnění:

Žalobce v postavení insolvenčního správce dlužníka Václava anonymizovano , se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno výrokem I., že přihlášený věřitel Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, IČ: 29027241, se sídlem Sokolovská 217/42, 190 00 Praha 9, nemá za dlužníkem Václavem anonymizovano , anonymizovano , bytem Radotínská 386, 159 00 Praha 5 pohledávku v celkové výši 31.117,50 Kč.

Uvedl k tomu, že žalovaný si do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. MSPH 91 INS 22204/2011 přihlásil přihláškou P1 pohledávku v celkové výši 31.117,50 Kč. Tato přihláška obsahovala šest nároků: -nárok č. 1 v celkové výši 5.245,75 Kč z toho jistina 808,-Kč a příslušenství ve výši 4.437,75 Kč, vykonatelnost byla doložena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22.8.2006 sp.zn. 25 C 322/2006, -nárok č. 2 v celkové výši 5.156,50 Kč z toho jistina 808,-Kč a příslušenství ve výši 4.348,50 Kč, vykonatelnost byla doložena platebním rozkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7.11.2005 sp.zn. 53 Ro 4203/2005, -nárok č. 3 v celkové výši 5.245,75 Kč z toho jistina 808,-Kč a příslušenství ve výši 4.437,75 Kč, vykonatelnost byla doložena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13.7.2006 sp.zn. 31 C 206/2006, -nárok č. 4 v celkové výši 5.156,50 Kč z toho jistina 808,-Kč a příslušenství ve výši 4.348,50 Kč, vykonatelnost byla doložena platební rozkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7.2.2005 sp.zn. 53 Ro 215/2005, -nárok č. 5 v celkové výši 5.156,50 Kč z toho jistina 808,-Kč a příslušenství ve výši 4.348,50 Kč, vykonatelnost byla doložena platebním rozkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8.11.2004 sp.zn. 1 Ro 6495/2004, -nárok č. 6 v celkové výši 5.156,50 Kč z toho jistina 808,-Kč a příslušenství ve výši 4.348,50 Kč, vykonatelnost byla doložena platebním rozkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13.8.2004 sp.zn. 1 Ro 4909/2001

Na přezkumném jednání konaném dne 26.6.2013 žalobce popřel zcela přihlášené nároky 1-6 pohledávky č. 1, a to z důvodu, že žalovaný přes výzvu nedoložil listiny, ze kterých vyplývají uplatněné nároky. Vzhledem k tomu, že ve všech případech popřených nároků 1-6 představuje jistina toliko 808,-Kč a ve zbývající části jednotlivých pohledávek jde o příslušenství, představované náklady nalézacího řízení, které několikanásobně převyšují uplatněné jistiny, má žalobce s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 29.3.2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11, podle něhož při nutnosti dodržení principu proporcionality mezi výši vymáhané částky a náhrady nákladů, je spravedlivé, aby výše odměny za zastupování žalovaného (věřitele) advokátem byla určena tak, že zpravidla nepřesáhne jednonásobek vymáhané jistiny, odůvodněně zato, že v tomto konkrétním případě princip proporcionality u všech nároku č. 1-6 dodržen nebyl.

Žalovaný k žalobě uvedl, že svoji přihlášku, co do důvodu a výše, doložil originály rozsudků a platebních rozkazů, vydaných v občansko-právním řízení, u kterých mu nalézací soud vyznačil právní moc. Zápisy o provedené přepravní kontrole byly jako listinné důkazy předloženy nalézacímu soudu spolu se žalobami a soud na jejich základě o přiznání pohledávky a nákladů pravomocně rozhodl. Přezkoumávání těchto dokladů jde nad rámec insolvenčního řízení, neboť by fakticky znamenalo přezkoumávání pravomocně ukončených pokračování 3 191 ICm 2554/2013 občansko-právních řízení. I tak je nemá věřitel k dispozici, neboť podléhají pětileté skartační lhůtě, počítané od data právní moci soudního rozhodnutí. Co do přihláškou uplatněných soudně přiznaných nákladů, které představují soudní poplatky a náhrady nákladů za právní zastoupení v nalézacích řízení, pak jak žalobce poukazuje na ve sbírce zákonů publikované sdělení Ústavního soudu ze dne 30.4.2013 č. 117/2013, kterým ústavní soud jednoznačně vyloučil retroaktivní účinky nálezu, kterým byla zrušena vyhl. č. 484/2000 Sb., a stanovil, že pravomocná rozhodnutí soudů, vydaná před vykonatelností nálezu Ústavního soudu jsou právně závazná a vykonatelná. Nelze tak ani v insolvenčním řízení docílit změny výše nákladů řízení, o kterých bylo před vykonatelností nálezu Ústavního soudu pravomocně rozhodnuto právě dle uvedené vyhlášky 484/2000 Sb. Z uvedených důvodů navrhuje žalovaný, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.

Soud ve věci rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky ust. § 115a o.s.ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s projednáním věci bez jednání souhlasí. Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení ve svém vyjádření ze dne 4.9.2013. Žalovaný se dne 3.9.2013 vyjádřil, že souhlasí, aby bylo ve věci soudem rozhodnuto bez nařízení jednání.

Ze spisu vedeného u Městského soudu v Praze sp. zn.má soud za prokázáno, že dne 30.11.2011 si dlužník podal návrh na zahájení insolvenčního řízení spolu s návrhem na oddlužení. Dne 12.4.2013 byl zjištěn úpadek dlužníka a povoleno jeho řešení oddlužením. Dne 14.12.2011 si žalovaný jako věřitel č. 1 podal přihlášku do insolvenčního řízení v celkové výši 31.117,50 Kč. Pohledávku 1 ve výši 5.245,75 Kč přihlásil věřitel jako vykonatelnou, neboť byla přiznána rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 č.j. 25 C 322/2006-45 ze dne 22.8.2006, který nabyl právní moci dne 5.9.2006, pohledávku 2 ve výši 5.156,50 Kč přihlásil věřitel jako vykonatelnou, neboť byla přiznána platebním rozkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 53 Ro 4203/2005 ze dne 7.11.2005, který nabyl právní moci dne 11.4.2006, pohledávku 3 ve výši 5.245,75 Kč přihlásil věřitel jako vykonatelnou, neboť byla přiznána rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 č.j. 31 C 203/2006-14 ze dne 13.7.2006, který nabyl právní moci dne 10.8.2006, pohledávku 4 ve výši 8.576,50 Kč přihlásil věřitel jako vykonatelnou, neboť byla přiznána platebním rozkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 53 Ro 215/2005 ze dne 7.2.2005, který nabyl právní moci dne 22.6.2005, pohledávku 5 ve výši 5.156,50 Kč přihlásil věřitel jako vykonatelnou, neboť byla přiznána platebním rozkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 1 Ro 6495/2004 ze dne 8.11.2004, který nabyl právní moci dne 21.12.2004, pohledávku 6 ve výši 8.576,50 Kč přihlásil věřitel jako vykonatelnou, neboť byla přiznána platebním rozkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 1 Ro 4909/2004 ze dne 13.8.2004, který nabyl právní moci dne 13.10.2004. K přihlášce věřitel připojil jednotlivá rozhodnutí s doložkou právní moci, na které se odvolává. Dne 26.6.2013 se konalo přezkumné jednání, na kterém byla přihláška věřitele č.1-žalovaného zcela popřena, a to z důvodu, že věřitel č. 1-žalovaný přes výzvu na vady přihlášky nedoložil listiny, ze kterých vyplývají uplatněné nároky. Z opatrnosti popřel insolvenční správce i výši s ohledem na nález Ústavního soudu čj. I. ÚS 3923-2011 ze dne 29.3.2012 o bagatelních pohledávkách. Dne 18.7.2013 podal žalobce jako insolvenční správce žalobu na popření vykonatelné pohledávky.

Soud provedl následující důkazy: -Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22.8.2006 č.j. 25 C 322/2006-12 -Platebním rozkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7.11.2005 č.j. 53 Ro 4203/2005-1 pokračování 4 191 ICm 2554/2013

-Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13.7.2006 č.j. 31 C 203/2006-14 -Platebním rozkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7.2.2005 č.j. 53 Ro 215/2005-1 -Platebním rozkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8.11.2004 č.j. 1 Ro 6495/2004-1 -Platebním rozkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13.8.2004 č.j. 1 Ro 4909/2004-1

Podle ust. § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

Podle ust. § 199 odst. 2 IZ jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Podle ust. § 199 odst. 3 IZ V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Soud konstatuje, že žaloba byla podána včas.

Soud tedy přistoupil ke zjištění, zda insolvenčním správcem popřená vykonatelná pohledávka ve výši 31.117,50 Kč je po právu.

Soud při svém rozhodování vycházel z usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.6.2013 sp. zn. 29 ICdo 7/2013. U přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí (§ 199 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona). Přitom je lhostejné, zda takové skutečnosti dlužník neuplatnil vlastní vinou, např. proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu v příslušném řízení, čímž přivodil vznik exekučního titulu založeného rozhodnutím, jež se neodůvodňuje vůbec (např. platební rozkaz nebo směnečný platební rozkaz), nebo rozhodnutím, jež se odůvodňuje jen minimálně (např. rozsudkem pro zmeškání nebo rozsudkem pro uznání). Pro úspěch takového popření bude naopak určující, zda skutečnosti, které dříve neuplatnil dlužník, jsou způsobilé změnit výsledek sporu o pohledávku (právě ony jsou důvodem ve výsledku jiného právního posouzení věci), tedy, že v porovnání se skutečnostmi, které dlužník dříve uplatnil, jsou skutečnosti, které dříve uplatněny nebyly, rozhodující příčinou pro určení, že (insolvenčním správcem) žalovaný přihlášený věřitel nemá vůči dlužníku označenou vykonatelnou pohledávku (spor o pravost) nebo pro určení, že (insolvenčním správcem) žalovaný přihlášený věřitel má vůči dlužníku označenou vykonatelnou pohledávku v určité (výrokem rozhodnutí určené) výši (nižší, než je výše přihlášené vykonatelné pohledávky) /spor o výši/. Pravidlo, podle kterého u přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu nemůže být důvodem popření její pravosti nebo výše jiné právní posouzení věci typově dopadá na situace, kdy při nezpochybněném skutkovém základu věci (tedy, nejsou-li důvodem popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, nebo takové skutečnosti sice byly uplatněny, ale v porovnání s dřívějším rozhodnutím nevedly ke změně skutkových závěrů) měl zjištěný skutkový stav vést k jinému právnímu posouzení věci, než které o něm v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, učinil příslušný pokračování 5 191 ICm 2554/2013 orgán. Může jít např. o situaci, kdy příslušný orgán přiznal věřiteli pohledávku vůči dlužníku jako plnění ze smlouvy, ač plnění mělo být přiznáno jako náhrada škody nebo jako bezdůvodné obohacení nebo o situaci, kdy příslušný orgán sice správně určil (pojmenoval právní normu, podle které měl být posouzen zjištěný skutkový stav věci, ale nesprávně ji vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Přitom je zjevné, že chybné právní posouzení věci vedlo k závěru, že pohledávka není po právu nebo že nemá být přiznána v celé požadované výši. Přizná-li příslušný orgán věřiteli vůči dlužníku jiné než zákonem předepsané příslušenství pohledávky, tím, že chybně určí právní předpis, který stanoví, jaký druh příslušenství k pohledávce náleží, je kritika takového rozhodnutí kritikou správnosti právního posouzení věci. Právní posouzení věci není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne. Není-li zde žádné právní posouzení, pak právní posouzení uplatněné jako důvod popření pravosti nebo výše takové pohledávky není jiné . Zde je však na místě zdůraznit, že jakékoli (byť kusé, málo srozumitelné nebo hrubě nepřesné právní posouzení věci příslušným orgánem) právní posouzení vždy vylučuje možnost popření takové pohledávky pro právní posouzení jiné .

Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22.8.2006 č.j. 25 C 322/2006-12 a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13.7.2006 č.j. 31 C 203/2006-14 má soud za prokázané, že soud v obou případech odůvodnil výši nákladů, které byl povinen dlužník nahradit věřiteli včetně odkazu na příslušené ustanovení zákona.

V případě pohledávky č. 1 a pohledávky č. 3, které byly přiznány na základě rozsudků, které obsahují právní posouzení věci (nákladů řízení), soud dospěl k závěru, že výhrady snesené proti nákladům nalézacího řízení v rovině právní jsou pak jiným právním posouzením věci, jež je insolvenčnímu správci jako důvod popření pravosti nebo výše takové pohledávky zapovězeno usnesením § 199 odst. 2 části věty za středníkem insolvenčního zákona.

Z platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7.11.2005 č.j. 53 Ro 4203/2005-1, ze dne 7.2.2005 č.j. 53 Ro 215/2005-1, ze dne 8.11.2004 č.j. 1 Ro 6495/2004-1 a ze dne 13.8.2004 č.j. 1 Ro 4909/2004-1 má soud za zjištěné, že dlužníku byla uložena povinnost k zaplacení částky 808,-Kč a náhradě nákladů řízení, bez odůvodnění.

Dle ust. § 172 odst. 1 o.s.ř. soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem. V platebním rozkazu žalovanému uloží, aby do 15 dnů od doručení platebního rozkazu žalobci zaplatil uplatněnou pohledávku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal odpor u soudu, který platební rozkaz vydal. Dle ust. § 172 odst. 2 o.s.ř. platební rozkaz nelze vydat, a) jde-li o věc, ve které má jednat a rozhodovat senát; b) není-li znám pobyt žalovaného; c) má-li být platební rozkaz doručen žalovanému do ciziny. Dle ust. § 172 odst. 3 o.s.ř. nevydá-li soud platební rozkaz, nařídí jednání. pokračování 6 191 ICm 2554/2013

Dle ust. § 173 odst. 1 o.s.ř. platební rozkaz je třeba doručit žalovanému do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno.

Dle ust. § 173 odst. 2 o.s.ř. nelze-li platební rozkaz doručit i jen jednomu ze žalovaných, soud jej usnesením zruší v plném rozsahu. Dle ust. § 174 odst. 1 o.s.ř. platební rozkaz, proti němuž nebyl podán odpor, má účinky pravomocného rozsudku.

Dle ust. § 174 odst. 2 o.s.ř. podá-li i jen jeden ze žalovaných včas odpor, ruší se tím platební rozkaz v plném rozsahu a soud nařídí jednání. Opravným prostředkem jen proti výroku o nákladech řízení je však i zde odvolání.

Dle ust. § 174 odst. 3 o.s.ř. Pozdě podaný odpor soud usnesením odmítne; pro nedostatek odůvodnění nelze odpor odmítnout. Podaný odpor soud odmítne též tehdy, podal-li jej ten, kdo k podání odporu není oprávněn.

Dle ust. § 174 odst. 4 o.s.ř. Při opravě chyb v psaní a v počtech, jakož i jiných zjevných nesprávností v platebním rozkazu se postupuje podle § 164.

Dle usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.7.2013 sp. zn. 29 ICdo 7/2013 má platební rozkaz poté, co nabude právní moci, účinky pravomocného rozsudku a neodůvodňuje se vůbec. Přitom ovšem skutečnost, že byl vydán, osvědčuje, že soud zkoumal (s pozitivním výsledkem) předpoklady, za nichž vydán být mohl, tedy především, že uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem, a další listiny nutné k uplatnění práva. Právní posouzení věci (v rovině zkoumání předpokladů, za nichž mohlo být takové rozhodnutí vydáno) se promítá v tom, že soud takové rozhodnutí (jenž neobsahuje odůvodnění žádné) vydal.

Závěr soudu tedy je, že ohledně žalobcem požadovaných nákladů řízení, lze o věci rozhodnout platebním rozkazem, který v sobě zahrnuje též úsudek, že takto přiznané náklady řízení neodporují právním předpisům. Takový úsudek je současně postačující pro závěr, že platební rozkaz obsahuje právní posouzení věci ohledně přiznaných nákladů řízení. Výhrady snesené proti nákladům řízení přiznané pravomocným platebním rozkazem v rovině právní (argumentem, že věřiteli podle zákona taková náhrada nákladů nenaleží) jsou pak jiným právním posouzením věci, jež je insolvenčnímu správci jako důvod popření pravosti nebo výše takové pohledávky zapovězeno ustanovením § 199 odst. 2 části věty za středníkem insolvenčního zákona.

Námitka insolvenčního správce, že příslušenství představované náklady nalézacího řízení, které několikanásobně převyšují uplatněné jistiny, mají s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 29.3.2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11 dodržet princip proporcionality, není způsobilým důvodem popření vzhledem k ustanovení § 199 odst. 2 insovlenčního zákona, a proto soud žalobu zamítl.

Na okraj soud poznamenává, že Obvodní soud pro Prahu 5 při stanovení výše nákladů vycházel z platných právních předpisů a nemohl tak rozhodnout v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 29.2.2012 sp. zn. I. ÚS 3223/11, neboť tento byl vydán až 8 let poté. pokračování 7 191 ICm 2554/2013

O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 202 odst. 1 IZ; kdy ve sporu o pravost, výši nebo pořadí popřených pohledávek nemá žádný z účastníků proti správci právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 13. dubna 2016

JUDr. Jitka Šťastná v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Hana Černínská