MSPH 91 INS 12824/2011-C7-7
MSPH 91 INS 12824/2011-C7-7

č.j.: 91 ICm 1305/2012-72 (sp.zn. MSPH 91 INS 12821/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl JUDr. Jitkou Šťastnou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: Ing. Radim Dědic, IČ: 65893395, se sídlem Mírová 18, Ostrava, insolvenční správce dlužníka Office happy s.r.o., IČ: 62914464, se sídlem Luštěnická 723, 197 00 Praha 9, zast. JUDr. Pavlem Nastisem, advokátem advokátní kancelář Grobelný & Skřipský, se sídlem Sokolská tř. 21, 702 00 Ostrava, Moravská Ostrava, proti žalovanému: AGENTURA PRO REVITALIZACI A SPRÁVU PODNIKU-ARES, v.o.s., se sídlem Jáchymovská 41/73, Karlovy Vary, insolvenční správce dlužníka Toužimská stavební společnost s.r.o., IČ: 26399113, se sídlem Stará Kysibelská 8/1, 360 01 Karlovy Vary, zast. JUDr. Ladislavem Vávrou, advokátem, advokátní kanceláře, se sídlem Moskevská 66, 360 01 Karlovy Vary, o popření vykonatelné pohledávky

takto:

I. Určuje se, že peněžitá pohledávka věřitele Toužimská stavební společnost s.r.o., IČ: 263991113, za dlužníkem Office happy s.r.o., se sídlem Praha 9-Kbely, Luštěnická 723, 197 00 , IČ: 62914464, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 91 INS 12821/2011 v rozsahu 4,715.521,25 Kč není po právu.

II. Žaloba, aby soud určil, že peněžitá pohledávka věřitele Toužimská stavební společnost s.r.o., IČ: 263991113, za dlužníkem Office happy s.r.o., se sídlem Praha 9-Kbely, Luštěnická 723, 197 00 , IČ: 62914464, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 91 INS 12821/2011 v rozsahu 18,836.363,35 Kč se považuje za nezjištěnou co do pořadí, se zamítá. pokračování2 91 ICm 1305/2012

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce v postavení insolvenčního správce dlužníka Office happy s.r.o., se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno výrokem I., že peněžitá pohledávka věřitele Toužimská stavební společnost s.r.o. IČ: 26399113 za dlužníkem Office Happy s.r.o., IČ: 62914464, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp.zn. MSPH 91 INS 12821/2011 se považuje v rozsahu 4,715.521,25 Kč za nezajištěnou co do pravosti a výše a dále výrokem II., že peněžitá pohledávka výše uvedeného věřitele za dlužníkem, přihlášená do stejného insolvenčního řízení se považuje zuje v rozsahu 18.836.363,35 Kč za nezajištěnou co do pořadí.

Uvedl k tomu, že žalovaná si do insolvenčního řízení přihlásila přihláškou pohledávku v celkové výši 22,098.278,35 Kč. Žalovaná tedy přihlásila tyto pohledávky: -1A-Nevykonatelnou, nezajištěnou pohledávku v celkové výši 3,261.915,-Kč z titulu smluvní pokuty dle smlouvy o dílo ze dne 15.4.2010 a uznání závazku a dohody o úhradě ze dne 14.1.2011. Tuto pohledávku insolvenční správce popřel v plné výši co do pravosti. -1B-Vykonatelnou zajištěnou pohledávku v celkové výši 18,836.363,35, kterou dovozuje žalovaná z titulu smlouvy o dílo ze dne 15.4.2010 a pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu rozhodce ad hoc JUDr. Jiřího Vlasáka, č. 1110401 ze dne 10.6.2011. V rámci této pohledávky uplatňuje žalovaná částku 14,120.842,10 Kč na jistině, částku 2,642.393,-Kč na smluvní pokutě, částku 1.270.267,25 Kč na úrocích z prodlení a částku 802.861,-Kč na nákladech řízení. Tato část pohledávky byla insolvenčním správce popřena částečně, a to v rozsahu 4,715.521,25 Kč, co do pravosti z důvodu, že v tomto rozsahu pohledávka nevznikla. Takto byla popřena pravost úroků z prodlení (1,270.267,25) a náklady řízení (802.861,-Kč), a dále smluvní pokuta (2,642.393,-Kč). Ohledně vykonatelné části popřené pohledávky, namítá žalobce-insolvenční správce-v prvé řadě nicotnost, resp. neplatnost rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem ad hoc JUDr. Jiřím Vlasákem dne 10.6.2011 č. 1110401. Rozhodčí nález byl totiž vydán, přestože pravomoc rozhodce ad hoc JUDr. Jiřího Vlasáka nebyla mezi dlužníkem a žalovanou založena. Dlužník bezprostředně po vydání rozhodčího nálezu podal návrh na jeho zrušení. V řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 50 Cm 84/2011 nebylo zatím rozhodnuto a řízení bylo přerušeno. Co se týče vykonatelnosti pohledávky, je nutno uvést, že celá vykonatelná pohledávka je zajištěna soudcovských zástavním právem na nemovitostech dlužníka, které bylo zřízeno dle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25.7.2011 čj. 26 E 59/2011-52 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 15.9.2011, čj. 26 E 73/2011-62, přičemž exekučním titulem, na jehož základě bylo zajištění zřízeno, byl opět rozhodčí nález JUDr. Jiřího Vlasáka, č. 1110401 ze dne 10.6.2011. Vzhledem k výše uvedenému má žalobce-insolvenční správce-za to, že zde je skutečnost, která je důvodem pro zastavení exekuce. Ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h) zák. č. 99/1963 Sb., je totiž výkon rozhodnutí nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který nelze rozhodnutí vykonat. Tímto důvodem je nicotnost, resp. neplatnost exekučního titulu-rozhodčího nálezu JUDr. Jiřího Vlasáka ze dne 10.6.2011 č. 1110401. Rozhodce rozhodl přes nedostatek pravomoci ve věci a neumožnil dlužníkovi ve věci jednat. Přímo na rozhodčím nálezu žalovaná zakládá část pohledávky ve výši 802.861,-Kč. Pokud jde o část popřené pohledávky spočívající v úrocích z prodlení (1,270.267,25 Kč) a smluvní pokutě (2,642.393,-Kč), namítá žalobce-insolvenční správce-dále jednak to, pokračování3 91 ICm 1305/2012

že výše smluvní pokuty 0,1% z dlužné částky denně za každý den prodlení je zcela nepřiměřená s ohledem na hodnotu a význam zajišťované povinnosti. Především je pak nutno vzít v úvahu skutečnost, že žalovaná z téže dlužné částky uplatňuje jak smluvní pokutu tak i úrok z prodlení, tedy uplatňuje dvojí sankci. Nad rámec výše uvedeného žalobce-insolvenční správce-namítá, že žalovaná dílo dlužníkovi ke dni uzavření uznání závazku a dohody o úhradě, tj. 14.1.2011 a ani dosud v souladu se smlouvou nepředala. I to bylo důvodem jednání dne 14.1.2011, na kterém se žalovaná a zástupce dlužníka dohodli na tom, že vůči sobě vzájemně nebudou uplatňovat nároky z titulu prodlení s předáním díla a z titulu prodlení s placením. Tato dohoda byla následně v uznání závazku a dohodě o úhradě vyjádřena jednak tím, že strany výslovně prohlásily, že ke dni jejího uzavření dlužník žalované dlužil částku 14,120.842,10 Kč bez jakékoliv smluvní pokuty za prodlení s placením či úroků z prodlení, a dále tím, že strany sjednaly posunutí splatnosti částky (tj. splatnosti všech faktur) k 31.3.2011. S ohledem na výše uvedené žalobce-insolvenční správce-vykonatelnou pohledávku žalované ve výši 18,836.363,35 Kč popírá co do pravosti v rozsahu 4,715.521,25 Kč a pohledávku považuje za zjištěnou pouze ve výši 14,120.842,10 Kč. Ze stejného důvodu a ve stejném rozsahu insolvenční správce popírá také výši pohledávky žalované. Vzhledem k tomu, že insolvenční správce považuje rozhodčí nález za nicotný, resp. neplatný, má insolvenční správce za to, že pohledávka, kterou žalovaná označila jako vykonatelnou, je ve skutečnosti nevykonatelnou pohledávkou a důkazní břemeno by měla nést žalovaná. S ohledem na nicotnost, resp. neplatnost rozhodčího nálezu popírá insolvenční správce vykonatelnou pohledávku žalované ve výši 18,836.363,35 Kč co do pořadí, a to v celém rozsahu. Žalobce tedy navrhl, aby soud rozhodl, že pohledávka žalované ve výši 4,715.521,25 Kč se považuje za nezjištěnou co do pravosti a pohledávka žalované ve výši 18,836.363,35 Kč se považuje za nezjištěnou co do pořadí.

Žalovaný v postavení insolvenčního správce dlužníka Toužimská stavební společnost s.r.o., k žalobě uvedl, že nesouhlasí s názorem žalobce, aby pohledávka věřitele-žalované za dlužníkem, přihlášená do insolvenčního řízení byla v rozsahu 4,715.521,25 Kč pokládána za nezjištěnou co do pravosti a výše a celková pohledávka v rozsahu 18,836.363,35 Kč byla pokládána za nezjištěnou co do pořadí. V žádné případě se žalovaný neztotožňuje s argumentací žalobce, který co se týče části popřené pohledávky namítá neplatnost a nicotnost rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem ad hoc JUDr. Jiřím Vlasákem dne 10.6.2011 č. 1110401. Tato argumentace žalobce je v rozporu s platnou judikaturou-jak uvedeno dále. Přihlášená pohledávka byla žalovanému přiznána vykonatelným rozhodčím nálezem rozhodce ad hoc JUDr. Jiřího Vlasáka ze dne 10.6.2011. Pohledávky byla vyčíslena ke dni 18.1.2012 včetně kapitalizovaných úroků z prodlení a nákladů řízení celkem na 18,836.363,35 Kč. Pohledávka je zajištěna soudcovským zástavním právem na nemovitostech žalovaného, když toto zajištění vzniklo na základě Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 čj. 26 E 59/2011-52 ze dne 25.7.2011, ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 čj. 26 E 73/2011-61 ze dne 15.9.2011, potvrzeného Usnesením Městského soudu v Praze čj. 14 Co 418/2011-67 ze dne 23.11.2011. K neplatnosti rozhodčí doložky žalovaný uvádí, že žalobce sice podal návrh na zrušení rozhodčího nálezu (dle přesvědčení žalovaného opožděně -cca půl roku od vydání nálezu), který je veden u Krajského soudu v Plzni pod čj. 50 Cm 84/2011, když v uvedeném sporu nebylo dosud ani nařízeno jednání a řízení bylo přerušeno, žalovaný odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2857/2006 ze dne 30.10.2008, s tím, že pokud ve vykonávacím řízení není neplatnost rozhodčí smlouvy důvodem pro jeho zastavení, nevidí odvolací soud důvod, proč by neplatnost rozhodčí smlouvy měla být důvodem pro posuzování pohledávky přiznané rozhodčím nálezem jako nevykonatelné v insolvenčním řízení. Pohledávku insolvenčního navrhovatele přiznanou pokračování4 91 ICm 1305/2012 pravomocným rozhodčím nálezem, který má účinky pravomocného soudního rozhodnutí, nelze označit za spornou (ze nedoloženou v intencích § 105 insolvenčního zákona) jen proto, že probíhá řízení o zrušení rozhodčího nálezu, ve kterém soud povolil odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu (judikát Nejvyššího soudu ze dne 17.2.2011, se sp. zn. 29 NSČR 29/2009). Žalovaný k právě uvedenému judikátu uvádí, že k odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu v jeho věci navíc nedošlo a rozhodčí nález je tak za tohoto stavu jak pravomocný tak i vykonatelný. Zároveň, pokud se týká nároků vyplývajících ze smluvní pokuty , pak se žalovaný domnívá, že na smluvní pokutu dle smlouvy o dílo s úpadcem má žalovaný nárok, když tato je vyčíslena zcela v souladu se smlouvou o dílo, uznáním dluhu ze strany úpadce a jeho vypočtena ke dni podání doplnění přihlášky pohledávky dne 18.1.2012. Zároveň výše smluvní pokuty je přiměřená výši a významu zajišťované povinnosti, když soudní judikatura vnímá několikanásobně vyšší smluvní pokutu jako přiměřenou (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.3.2010 pod čj. 33 Cdo 689/2008). Z důvodu, že dlužník na přezkumném jednání pohledávku 1 B nepopřel a není tudíž osobou oprávněnou podat žalobu na popření vykonatelné pohledávky, navrhuje žalovaný žalobu odmítnout, pokud shora uvedenému návrhu soud nevyhoví, navrhuje žalovaný, aby soud žalobu zamítl.

Ze spisu vedeného u Městského soudu v Praze sp. zn. MSPH 91 12824/2011 má soud za prokázáno, že dne 21.7.2011 si dlužník podal návrh na zahájení insolvenčního řízení. Dne 9.8.2011 si žalovaný jako věřitel č. 1 podal přihlášku do insolvenčního řízení v celkové výši 22,098.278,35 Kč. Pohledávku 1A ve výši 3,261.915,-Kč věřitel přihlásil jako nezajištěnou a nevykonatelnou a pohledávku 1B ve výši 18,836.363,35 Kč přihlásil věřitel jako zajištěnou a vykonatelnou, a to na základě Rozhodčího nálezu č. 1110401 vydaného JUDr. Jiřím Vlasákem dne 10.6.2011. Usnesením ze dne 20.11.2011 čj.-A-47 byl zjištěn úpadek dlužníka a povolena reorganizace. Dne 14.3.2012 se konalo přezkumné jednání, na kterém byla pohledávka věřitele 1A ve výši 3,261.915,-Kč popřena zcela z důvodu pravosti. Pohledávka 1B ve výši 18,836.363,35 Kč byla popřena ve výši 4,715.521,25 Kč z důvodu pravosti, neboť pohledávka nevznikla, ve výši 14,120.842,10 Kč byla uznána. Usnesením ze dne 24.3.2014 čj.-B-125 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs a zamítnut reorganizační plán.

Soud provedl následující důkazy: -Smlouvou o dílo ze dne 15.4.2010 -Uznáním závazku a dohoda o úhradě ze dne 14.1.2011 -Rozhodčím nálezem rozhodce JUDr. Jiřího Vlasáka č. 1110401 ze dne 10.6.2011.

Ze smlouvy o dílo ze dne 15.4.2010 uzavřené mezi dlužníkem jako objednatelem a žalovaným jako zhotovitelem má soud za prokázané, že zhotovitel se pro objednatele zavázal provést dílo-stavební úpravy hotelu Erko na bytoví dům., ul. Luštěnická čp 722-723, Praha 9 -Kbely, a objednatel se zavázal za toto dílo uhradit sjednanou cenu, tj. 26,081.109 Kč bez DPH. Na měsíční zdanitelné plnění vystaví zhotovitel na objednatele fakturu-daňový doklad, jehož součástí bude objednatelem odsouhlasený soupis provedených prací. Faktura za provedené a odsouhlasené práce bude uhrazena do 50 kalendářních dnů ode dne jejího vystavení za podmínky, že bude prokazatelně doručena objednateli do 3 dnů ode dne jejího vystavení. V případě neuhrazení kterékoli oprávněně zhotovitelem vystavené faktury v termínu splatnosti je objednatel povinen uhradit zhotoviteli smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý i započatý den prodlení. Vzešlé spory z této smlouvy se strany zavazují řešit v rozhodčím řízení před jediným rozhodcem v souladu se zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, v platném znění, podle Rozhodčího řádu pokračování5 91 ICm 1305/2012 vydaným společností Arbitrážní centrum s.r.o., IČ: 28032080, se sídlem Staré náměstí 17, 363 01 Ostrov.

Z uznání závazku a dohody o úhradě ze dne 14.1.2011 má soud za prokázané, že dlužník uznal ke dni 14.1.2011 svůj dluh ve výši 14,120.842,10 Kč s DPH a zavázal se jej bezezbytku uhradit do 31.3.2011. Věřitel se zavázal nečinit žádné kroky směřující k vymožení dluhu, ani bez souhlasu dlužníka postoupit nebo jiným způsobem převést jakoukoliv část dluhu třetí osobě před uvedeným datem. To znamená, že dlužník uznal svůj dluh ve výši 14,120.842,10 Kč a strany se dohodly na uhrazení tohoto dluhu ke dni 31.3.2011.

Z rozhodčího nálezu č. 1110401 vydaného JUDr. Jiřím Vlasákem dne 10.6.2011 má soud za prokázané, že rozhodce byl jmenován jednatelem společnosti Arbitrážní centrum s.r.o. ze seznamu rozhodců touto společností vedeném dle § 9 Rozhodčího řádu, a to dne 1.4.2011. Rozhodčí nález uložil dlužníkovi povinnost uhradit částku 14,120.842,10 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 23.9.2010 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 2,642.393,-Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 802.861,-Kč.

Podle ust. § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

Podle ust. § 199 odst. 2 IZ Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Podle ust. § 199 odst. 3 IZ V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Soud konstatuje, že žaloba byla podána včas, že dlužník sice podal návrh na zahájení řízení o zrušení rozhodčího nálezu, který je projednáván u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 50 Cm 84/2011, a to právě z důvodu nedostatku pravomoci rozhodce, ale v tomto řízení nebylo rozhodnuto a řízení bylo přerušeno právě z důvodu probíhajícího incidenčního řízení.

Soud tedy přistoupil ke zjištění, zda insolvenčním správcem popřená vykonatelná pohledávka ve výši 4,715.521,25 Kč je po právu. Částka je tedy tvořena úroky z prodlení ve výši 1,270.267,25 Kč, smluvní pokutou ve výši 2,642.393,-Kč a náklady rozhodčího řízení ve výši 802.861,-Kč, když tato povinnost byla dlužníkovi uložena rozhodčím nálezem č. 1110401 vydaným rozhodcem JUDr. Jiřím Vlasákem dne 10.6.2011.

Soud při svém rozhodování vycházel z ustanovení zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen zákon o rozhodčím řízení ) s poukazem na čl. II. přechodných ustanovení zákona č.19/2012 Sb., kdy sice v době rozhodování soudu již byla významná novela Zč.216/1994 Sb. v účinnosti od 1.4.2012, soud však vycházel dle shora uvedeného přechodného ustanovení z dosavadních právních předpisů, kdy platnost rozhodčí doložky posuzoval dle zákona o rozhodčím řízení ve znění účinném v době uzavření rozhodčí doložky. Rozhodčí doložka byla uzavřena dne 15.4.2010. pokračování6 91 ICm 1305/2012

Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení, strany se mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporu vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců nebo stálý rozhodčí soud.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení, rozhodčí smlouva musí být uzavřená písemně, jinak je neplatná. Písemná forma je zachována i tehdy, je-li rozhodčí smlouva sjednána telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jenž umožní zachycení jejich obsahu a určení osob, které rozhodčí smlouvu sjednaly.

Podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení, tvoří-li však rozhodčí doložka součást podmínek, jimiž se řídí smlouva hlavní, k níž se rozhodčí doložka vztahuje, je rozhodčí doložka platně ujednána i tehdy, jestliže písemný návrh hlavní smlouvy s rozhodčí doložkou byl druhou stranou přijat způsobem, z něhož je patrný její souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení, rozhodčí smlouva má zpravidla určit počet osob i osoby rozhodců nebo stanovit způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny. Konečný počet rozhodců musí být vždy lichý.

Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení, nemá-li rozhodčí smlouva ustanovení podle § 1, jmenuje každá ze stran jednoho rozhodce, a tito rozhodci volí předsedajícího rozhodce. Podle ustanovení § 13 zákona o rozhodčím řízení, stálé rozhodčí smlouvy mohou být zřízeny pouze na základě zákona.

Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z. ), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Soud zabýval skutečností, zda mezi účastníky byla platně sjednána rozhodčí doložka a zda je zde naplněn některý ze zákonných důvodů pro zrušení rozhodčího nálezu, uvedených v ustanovení § 31 zákona o rozhodčím řízení. V prvé řadě je nutné uvést, jak již bylo shora uvedeno, že zákon o rozhodčím řízení má v sobě ustanovení, že spory mohou rozhodovat jeden nebo více rozhodců, a nebo stálý rozhodčí soud, jenž může být zřízen pouze na základě zákona. Rozhodčí smlouva má zpravidla určit počet i osoby rozhodců a nebo stanovit způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny. V tomto konkrétním případě v rozhodčí doložce bylo stanoveno, že spor bude řešen jediným rozhodcem podle Rozhodčího řádku vydaným Společností Arbitrážní centrum s.r.o., IČ: 28032080, když tyto dokumenty jsou zveřejněny, tedy mezi účastníky nebyla jako rozhodce sjednána osoba konkrétního rozhodce, nýbrž režim výběru rozhodce byl podřízen Rozhodčímu řádu společnosti Arbitrážní centrum s.r.o.. Stále rozhodčí soudy mohou být zřízeny pouze na základě zákona a jenom tyto stále rozhodčí soudy mohou vydávat své statuty a řády, které musí být uveřejněny v obchodním věstníku. Tyto statuty a řády mohou určit způsob jmenováno rozhodců, jejich počet a mohou výběr rozhodců vázat na seznam vedený u stálého rozhodčího soudu. Za této situace je však nutné konstatovat, že Arbitrážní centrum s.r.o., IČ: 28032080, se sídlem Staré náměstí 17, 363 01 Ostrov, není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, nýbrž obchodní společností (s předmětem podnikání-rozhodčí činnost, poskytování poradenství v oblasti rozhodčího řízení, vzdělávací a školící činnost pro rozhodce, pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor bez poskytování služeb jiných než základních, výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona), která podle zákona není oprávněna pokračování7 91 ICm 1305/2012 vydávat statusy a řády obdobné povahy jako stálé rozhodčí soudy týkající se právě rozhodčího řízení. Právě uveřejnění statusů a řádů stálých rozhodčích soudů v obchodním rejstříku dává záruku, že účastníci sporu se s nimi mohou seznámit a jsou všeobecně dostupné a známé. V tomto směru je třeba vyzdvihnout tu skutečnost, že pokud subjekt, který není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zvláštního zákona, a vykonává takové činnosti, které spadají podle zákona o rozhodčím řízení výlučně do působnosti stálých rozhodčích soudů, lze hodnotit toto jednání jako způsob obcházení zákona. Přitom nelze mít ani za to, že by se účastnící byli případně dohodli na tom, že by jejich případný spor řešil konkrétní rozhodce, neboť žádný takový rozhodce nebyl v rozhodčí smlouvě přímo stanoven, nebyl jasným a zákonu odpovídajícím způsobem stanoven způsob, jak by příslušný rozhodce měl být určen, když zmiňovaný odkaz na jednací řád pro rozhodčí řízení společnosti nelze jako eventuální způsob určení rozhodce se shora uvedených důvodů akceptovat. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že rozhodčí smlouva je absolutně neplatná a to dle § 39 občanského zákoníku, pro rozpor se zákonem, a tudíž i rozhodčí nález, který byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky je tedy neplatný. Soud při svém rozhodování vycházel z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 12Cmo 496/2008, z usnesení Nejvyššího soudu v Brně sp.zn. 31 Cdo 1945/2010 ze dne 11. 5. 2011, jenž sjednocuje dosavadní nejednotnou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR v otázce posuzování platnosti rozhodčích nálezů a je v souladu s již dříve publikovaným shora zmíněným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze.

Soud tedy uzavírá, že rozhodčí nález č. 1110401 vydaný rozhodcem JUDr. Jiřím Vlasákem dne 10.6.2011 je absolutně neplatný, jelikož nebyla dána pravomoc rozhodce, neboť rozhodčí doložka ve smlouvě o dílo je neplatná. Dále soud podotýká, že na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.1.2014 sp. zn. 30 Cdo 2191/2013 neměl-li rozhodce pravomoc vydat rozhodčí nález proto, že jeho výběr se neuskutečnil podle transparentních pravidel, resp. rozhodce byl určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, tak rozhodčí nález není způsobilý exekuční titul a nelze tak akceptovat závěr Nejvyššího soud dříve vyslovený v rozhodnutí ze dne 30.10.2008 sp. zn. 20 Cdo 2857/2006.

Z uznání závazku ze dne 14.1.2011 je z vyjádření ve znění celkem tedy dlužník z uvedené smlouvy o dílo a následně vystavených faktur dluží ke dni podpisu této dohody věřiteli částku ve výši 14,120.842,10 Kč s DPH má soud za prokázané, že mezi stranami smlouvy o dílo došlo k dohodě, že ke dni 14.1.2011 dlužil dlužník žalované celkem ze smlouvy o dílo (tj. včetně úroků z prodlení a smluvní pokuty) částku 14,120.842,10 Kč, a splatnost této částku byla určena nejpozději dne 31.3.2011. To znamená, že žalovaná nemá právo na smluvní pokutu ani úroky z prodlení ve výši uvedené v neplatném rozhodčím nálezu, neboť tento nález přiznal žalované smluvní pokutu a úroky z prodlení i přede dnem 31.3.2011, kdy teprve nastala splatnost závazku dlužníka. Dále žalovaná nemá právo na náhradu nákladů rozhodčího řízení, neboť tato povinnost byla dlužníkovi stanovena neplatným rozhodčím nálezem.

Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že přihláška pohledávky ve výši 4,715.521,25 Kč není po právu.

Ohledně části žaloby, ve které žalobce požaduje, aby soud určil, že pohledávka se v rozsahu 18,836.363,35 Kč považuje za nezjištěnou co do pořadí, soud uvádí, že důvody pro popření výše, pravosti nebo pořadí, které popírající subjekt uvedl u přezkumného jednání a které byly zaznamenány v seznamu přihlášek, je subjekt vázán. V incidenční žalobě nelze uvádět důvody jiné, případně nelze tyto důvody dále rozšiřovat. Rozhodující je stanovisko pokračování8 91 ICm 1305/2012 vyjádřené insolvenčním správce nebo dlužníkem při soudním roku. Na přezkumném jednání dne 14.3.2012 byla přihláška věřitel č. 1 nárok 1A nezajištěná pohledávka ve výši 3,261.915,-Kč insolvenčním správcem popřena z důvodu pravosti, nárok 1B zajištěná vykonatelná pohledávka ve výši 18,836.363,35 Kč byla popřena částečně ve výši 4,715.521,25 Kč z důvodu pravosti (pohledávka nevznikla), ve výši 14,120.842,10 Kč byla insolvenčním správcem uznána. Tzn. že pohledávka ve výši 14,120.842,10 Kč byla uznána insolvenčním správcem jako zajištěná a vykonatelná. Tyto skutečnosti byly zaznamenány v seznamu přihlášek a insolvenční správce je jimi vázán. Pouze konkrétní důvod, který insolvenční správce uvedl při popření pohledávky věřitele, totiž může být předmětem řízení o incidenční žalobě. Jestliže tedy insolvenční správce nepopíral u přezkumného jednání pořadí pohledávky, není oprávněn podat si shora uvedenou žalobu. Z tohoto důvodu soud žalobu, že pohledávka věřitele č. 1 ve výši 18,836.363,35 Kč se považuje za nezjištěnou co do pořadí, zamítl.

O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 202 odst. 1 IZ; kdy ve sporu o pravost, výši nebo pořadí popřených pohledávek nemá žádný z účastníků proti správci právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 10. února 2016

JUDr. Jitka Šťastná v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Hana Černínská