MSPH 90 INS 9311/2009-C2-2
MSPH 90 INS 9311/2009-C2-2 (sp. zn. 90 ICm 43/2011)

č. j. 90 ICm 43/2011-38 (sp. zn. MSPH 90 INS 9311/2009)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Hynkem Zoubkem ve věci žalobce: S I M spol. s.r.o., IČO: 43750141, se sídlem v Říčanech, Březinova 1650, zastoupeného Mgr. Ondřejem Surgou, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 65, proti žalovanému: Mgr. Michal Šimků, IČO: 66252377, se sídlem v Praze 1, Šítkova 233/1, insolvenční správce dlužníka: DION STAVBY s.r.o., IČO: 26730391, se sídlem v Praze 3, Koněvova 2830/67a, žalovaný zastoupený Mgr. Veronikou Goldovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Šítkova 233/1, v incidenčním sporu o určení pravosti pohledávky,

takto:

I. U r č u j e s e , že žalobce m á za dlužníkem DION STAVBY s.r.o. pohledávku z nezaplacené smluvní pokuty na základě smlouvy o dílo č. 9/2007 ze dne 12. 9. 2007, ve znění dodatku č. 5, přihlášenou do insolvenčního řízení vedeného před zdejším soudem pod sp. zn.v celkové výši 743.821,53 Kč, z toho 729.883,75 Kč tvoří jistina pohledávky a 13.937,78 Kč příslušenství ve formě úroků z prodlení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhá určení pravosti pohledávky, kterou přihlásil do insolvenčního řízení vůči dlužníku a kterou žalovaný insolvenční správce popřel. Žalobce svou žalobu odůvodnil zejména tím, že žalobce jako objednatel a dlužník jako zhotovitel uzavřeli dne 12. 9. 2007 smlouvu o dílo č. 9/2007 na provedení stavebních prací, přičemž dodatkem smlouvy č. 5 ze dne 10. 8. 2008 byla sjednána cena díla 12,372.621,93 Kč bez DPH (sp. zn. 90 ICm 43/2011) pokračování-2-sp. zn. 90 ICm 43/2011 (sp. zn.) a termín dokončení díla do 31. 8. 2008. Ve smlouvě o dílo byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z celkové ceny díla bez DPH za každý započatý den prodlení s dodržením termínu dokončení díla. Dlužník dílo předal až v květnu 2009, žalobce požaduje na dlužníku smluvní pokutu za prodlení s dokončením díla v době od 1. 9. 2008 do 31. 12. 2008. Žalobce část svého nároku na zaplacení smluvní pokuty započetl proti pohledávkám dlužníka a vyzval dlužníka k zaplacení smluvní pokuty ve výši 729.883,75 Kč přípisem ze dne 16. 9. 2009. Žalobce tak uplatňuje rovněž úrok z prodlení za dobu od 1. 9. 2009 do 22. 12. 2009 v kapitalizované výši 13.937,78 Kč.

Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Na svou obranu zejména tvrdil, že sjednaná smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká a že dlužník nemohl dokončit dílo včas z důvodu špatné organizace práce na staveništi. Žalobce neprokázal splatnost smluvní pokuty a nebylo ani prokázáno, že by dlužník provedl dílo vadně. Jednostranný zápočet provedený žalobcem je neplatný.

Soud vzal za svá skutková zjištění (§ 120 odst. 4 o. s. ř.) následující shodná tvrzení účastníků, tak jak byla učiněna nesporná v průběhu přípravného jednání konaného dne 18. 4. 2013: -žalobce a dlužník uzavřeli dne 12. 9. 2007 smlouvu o dílo č. 9/2007, -dlužník prováděl pro žalobce podle smlouvy stavební práce na stavbě BD Mlýnská v Říčanech, -ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z ceny díla bez DPH za každý započatý den prodlení při nedodržení termínu dokončení díla; smluvní pokuta byla splatná do 14 dnů po doručení vyúčtování pokuty, -podle dodatku č. 5 smlouvy ze dne 10. 8. 2008 si žalobce a dlužník sjednali změnu termínu dokončení díla, a to do 31. 8. 2008, a byla změněna i cena díla, a to na 12,372.621,93 Kč bez DPH, -dlužník nedodržel termín dokončení díla do 31. 8. 2008.

Další jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů: -předání díla započalo dne 13. 5. 2009 (prokázáno protokolem o předání a převzetí díla), -žalobce vyúčtoval dlužníku přípisem ze dne 6. 8. 2009 částku 7,725.518,-Kč představující mimojiné smluvní pokuty za nedodržení termínů sjednaných ve smlouvě o dílo (prokázáno listinou uvedeného data nazvanou BD Mlýnská, Říčany- vyúčtování stavby), -dlužník přípisem ze dne 12. 8. 2009 žalobci sdělil, že nárok na zaplacení částky 7,725.518,-Kč neuznává (prokázáno listinou uvedeného data nazvanou Váš dopis ze dne 6.8.2009), -žalobce přípisem ze dne 16. 9. 2009 provedl jednostranný zápočet a opětovně vyzval dlužníka k zaplacení částky 729.883,75 Kč (prokázáno listinou uvedeného data nazvanou Smlouva o dílo č. 9/2007-jednostranné započtení pohledávek).

Výše uvedené důkazy soud hodnotí jako věrohodné, když jiné důkazy prováděny nebyly.

U přípravného jednání konaného dne 18. 4. 2013 byl zástupce žalovaného poučen podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a důkazní ohledně toho, v čem konkrétně žalobce dlužníku neposkytl součinnost k dokončení a předání díla, je-li tvrzeno, že dlužník nemohl dokončit dílo včas (do konce srpna 2008) z důvodu špatné organizace práce na (sp. zn. 90 ICm 43/2011) pokračování-3-sp. zn. 90 ICm 43/2011 (sp. zn.) staveništi. Lhůta ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní byla určena v souladu s § 114c odst. 4 o.s. ř. jako 30denní ode dne konání přípravného jednání; stejná lhůta pak platí podle § 118b odst. 1 věty první o. s. ř. pro koncentraci řízení.

Poslední den 30denní lhůty ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní připadl na pondělí 20. 5. 2013 a v úterý 21. 5. 2013 tak nastala koncentrace řízení. K podání žalovaného datovanému dne 14. 6. 2013 a soudu doručenému dne 26. 6. 2013 (č. l. 20, 21), v němž žalovaný předkládá doklady , které doplňují tvrzení proč dlužník nedokončil a nepředal žalobci stavbu včas a jakým způsobem mu v tom žalobce bránil tak soud nesmí v souladu s § 118b odst. 1 větou poslední o. s. ř. přihlížet.

Proti tomu žalobce soudu doložil své doplněné listinné důkazy podáním datovaným 17. 5. 2013 a soudu doručeným dne 22. 5. 2013 (č. l. 19), které bylo k poštovní přepravě podáno dne 20. 5. 2013 (podací lístek č. l. 29), tedy včas (§ 57 odst. 3 o. s. ř.).

Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dlužník nesplnil sjednané stavební dílo včas (do konce srpna 2008) a byl v srpnu 2009 vyzván k zaplacení dlužné smluvní pokuty ve výši 729.883,75 Kč.

Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle § 198 odst. 2 IZ může žalobce v žalobě podle § 198 odst. 1 IZ uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Soud nejprve zkoumal včasnost podané žaloby. Přezkumné jednání, na kterém byla přezkoumána pohledávka žalobce (přihláška P 23), proběhlo dne 10. 12. 2010 (č. d. B-8 insolvenčního spisu). Lhůta 30 dnů od přezkumného jednání skončila dne 10. 1. 2011, žaloba však byla včas podána již dne 6. 1. 2011 a je třeba se jí věcně zabývat.

V přihlášce pohledávky podané dne 26. 10. 2010 žalobce jako důvod vzniku své pohledávky uvedl (bod 06 formuláře přihlášky pohledávky), že se jedná o smluvní pokutu za prodlení s dokončením díla podle smlouvy o dílo č. 9/2007 za dobu od 1. 9. 2008 do 31. 12. 2008 a příslušenství ve formě úroků z prodlení v zákonné výši za dobu od 1. 10. 2009 do 22. 12. 2009. Důvod vzniku popřené pohledávky tak žalobce v incidenční žalobce uplatnil stejný jako v přihlášce pohledávky (§ 198 odst. 2 IZ).

Na přezkumném jednání konaném dne 10. 12. 2010 žalovaný popřel pravost pohledávky žalobce. (sp. zn. 90 ICm 43/2011) pokračování-4-sp. zn. 90 ICm 43/2011 (sp. zn.)

Soud nepochybuje o tom, že sjednaný závazkový vztah mezi žalobcem a dlužníkem se řídí obchodním zákoníkem, neboť oba účastníci smlouvy jsou podnikatelé-obchodní společnosti a závazek se týká jejich podnikatelské činnosti (§ 261 odst. 1 obch. zák.). Dále soud nemá pochyb o tom, že sjednaný závazkový vztah lze právně kvalifikovat jako smlouvu o dílo (§ 536 a násl. obch. zák.). Nárok žalobce pak vyplývá ze sjednané smluvní pokuty za prodlení s dokončením díla (§ 544 obč. zák., § 300 a násl. obch. zák.).

Z prokázaného skutkového stavu vyplývá, že dlužník nepředal žalobci dílo včas a žalobci tak vznikl nárok na zaplacení sjednané smluvní pokuty za požadované období od 1. 9. 2008 do 31. 12. 2008.

Obranu žalovaného soud nepovažuje za důvodnou. Pro rozhodnutí ve věci není důležité tvrzení žalovaného, že dílo v době předání nevykazovalo vady. Žalobce se v řízení nedomáhá nároku z titulu odpovědnosti za vady, ale smluvní pokuty za pozdní předání díla.

Jako předběžnou právní otázku není ani třeba řešit, zda jednostranný zápočet žalobce učiněný dopisem ze dne 16. 9. 2009 je platný a zda byla smluvní pokuta sjednána v nepřiměřeně vysoké výši. Pro účely řízení není podstatné, z jakého důvodu se žalobce rozhodl uplatňovat v insolvenčním řízení smluvní pokutu nikoliv v původní plné výši. Není důležité, zda se žalobce zbytku své původní pohledávky nedomáhá z důvodu jednostranně provedeného zápočtu nebo z jiného důvodu.

Co se týče argumentu o nepřiměřeně vysoké smluvní pokutě, podle konstantní judikatury (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 31 Cdo 2707/2007, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí a soudních stanovisek jako Rc 81/2010) nelze v obchodněprávních vztazích považovat ujednání o smluvní pokutě za absolutně neplatné pouze z důvodu nepřiměřenosti sjednané výše smluvní pokuty.

Podle § 301 obch. zák. může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit. Moderací smluvní pokuty se však soud v tomto řízení zabývat nemůže, neboť pohledávka byla popřená pouze co do pravosti. Předmětem incidenčního sporu tak může být pouze posouzení základu pohledávky, nikoliv její výše (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 5. 2001, sp. zn. 32 Cdo 1726/98, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí a soudních stanovisek jako Rc 76/2002, jehož závěry jsou plně využitelné i v poměrech incidenčních sporů v rámci insolvenčního řízení). Nad rámec nutného odůvodnění soud poznamenává, že sjednanou výši 0,1 % z ceny díla bez DPH za každý den prodlení s předáním díla nepovažuje v obchodních závazkových vztazích za nijak výjimečnou a nepřiměřeně vysokou.

Podle § 300 obch. zák. okolnosti vylučující odpovědnost nemají vliv na povinnost dlužníka platit sjednanou smluvní pokutu. Je proto nepodstatné, že dlužník nemohl dokončit dílo z důvodu překážky, kterou nezavinil. Obrana žalovaného mohla být úspěšná pouze v případě, že dlužník nebyl v prodlení s předáním díla z toho důvodu, že již dříve nastalo prodlení žalobce (§ 365 věta druhá obch. zák.). Prodlení věřitele pak podle § 370 obch. zák. mohlo nastat tehdy, jestliže žalobce zabránil dlužníkovi dokončit dílo z důvodu špatné organizace práce na staveništi, popřípadě mu jinak neposkytl součinnost nutnou k dokončení díla a jeho předání. Žalovaný však v tomto ohledu před nastalou koncentrací řízení nesplnil dostatečně svou povinnost tvrzení a důkazní (viz pasáž o hodnocení důkazů) a musí tak nést nepříznivý důsledek toho, že jeho tvrzení v tomto směru zůstala neprokázána. (sp. zn. 90 ICm 43/2011) pokračování-5-sp. zn. 90 ICm 43/2011 (sp. zn.)

Soud tak shrnuje, že základ nároku žalobce na smluvní pokutu je dán, přičemž výší žalobcova nároku se soud v řízení není nucen zabývat. Důvodný je i požadavek žalobce na úhradu úroků z prodlení za dobu od 1. 10. 2009 do 22. 12. 2009, neboť bylo prokázáno, že dlužník byl předtím vyzván k plnění (§ 340 odst. 2 obch. zák.); výší úroků z prodlení se ani v tomto případě není třeba zabývat.

Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že popření pohledávky žalobce nebylo důvodné a žalobě v plném rozsahu vyhověl. Právní mocí tohoto rozsudku je pohledávka žalobce zjištěna (§ 201 odst. 1 písm. d/ IZ), rozsudek je účinný vůči všem procesním subjektům (§ 201 odst. 4 IZ).

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 163 IZ ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 202 odst. 1 větou první IZ. Žalobce byl ve věci plně úspěšný a náležela by mu plná náhrada nákladů řízení; speciální ustanovení § 202 odst. 1 věty první IZ však stanoví, že ve sporu o pravost přihlášené pohledávky nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení vůči insolvenčnímu správci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 29. října 2013

Mgr. Hynek Zoubek, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Dagmar Vybíralová