MSPH 90 INS 707/2016-C7-16
MSPH 90 INS 707/2016-C7-16 (sp. zn. 190 ICm 5203/2017)

č. j. 190 ICm 5203/2017-60 (sp. zn. MSPH 90 INS 707/2016)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Hovorkou v právní věci žalobce: JUDr. Eva Janíková, IČO: 66219558, se sídlem Farní 19, Frýdek-Místek, insolvenční správce dlužníka: BENREA 21, s. r. o., IČO: 27982831, se sídlem Náchodská 102/232, Praha 9, práv. zast. Mgr. Ondřej Novák, advokát, se sídlem Farní 19, Frýdek-Místek, proti žalovaným: 1. KBL Natural s. r. o., IČO: 29157196, se sídlem Pražská 1178, Rokycany, 2. Vladislav Berdych, nar. bytem Dvořákova 1220/II, Rokycany, 3. Ing. Radek Kovář, nar. bytem Sněženková 990/16, Plzeň, všech zastoupených: Mgr. Petr Hubínek, advokát, Veverkova 2707/1, Plzeň, o neúčinnost právního úkonu

takto:

I. Určuje se, že Kupní smlouva ze dne 5. 11. 2012 uzavřená mezi žalovanými 1), 2) a 3) v pozici kupujících a s dlužníkem v pozici prodávající, je vůči věřitelům dlužníka, kteří uplatňují nárok v insolvenčním řízení dlužníka vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn.právně n e ú č i n n á .

II. Žalovaný 1) je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka následující pozemky: parc. č. / o výměře m2, par. č. / o výměře m2, parc. č. / 2 2 o výměře m , parc. č. / o výměře m , par. č. / o výměře m2, parc. č. / o výměře m2, par. č. / o výměře m2, par. č. / 2 2 o výměře m , parc. č. / o výměře m , par. č. / o výměře m2, 2 2 parc. č. / o výměře m , par. č. / o výměře m , parc. č. / o výměře m2, par. č. / o výměře m2, par. č. / o výměře m2, 2 2 par. č. / o výměře m , par. č. / o výměře m , par č. / 2 2 o výměře m , par. č. / o výměře m , par. č. / o výměře m2, 2 2 par. č. / výměře m , parc. č. / o výměře m , parc. č. / 2 2 o výměře m , parc. č. / o výměře m , par. č. / o výměře m2,

Shodu s prvopisem potvrzuje Kamil Jakeš. isir.justi ce.cz (sp. zn. 190 ICm 5203/2017) -2-sp. zn. 190 ICm 5203/2017 (sp. zn.) par. č. / o výměře m2, parc. č. / o výměře m2, parc. č. / 2 2 o výměře m , parc. č. / o výměře m , par. č. / o výměře m2, 2 2 par. č. / o výměře m , parc. č. / o výměře m , vše v k. ú. a obci Líně, zapsané na listu vlastnictví č. v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, katastrálním pracovištěm Plzeň-sever.

III. Žalovaní 2) a 3) jsou povinni do majetkové podstaty dlužníka vydat pozemky, které nabyli na základě Kupní smlouvy ze dne 5. 11. 2012 (zejména následující pozemky: ve zjednodušené evidenci-parcely původ Pozemkový katastr (PK) evidované pod parc. č. o výměře m2, parc. č. o výměře m2, parc. č. o výměře 2 2 m , parc. č. / o výměře m , Pozemky vedené dle Přídělového plánu nebo jiného podkladu (GP) evidované pod parc. č. o výměře m2, parc. č. 2 2 o výměře m , parc. č. o výměře m , parc. č. / o výměře m2, 2 2 parc. č. / o výměře m , parc. č. o výměře m , to vše zapsáno nyní na listu vlastnictví č. v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, katastrálním pracovištěm Plzeň-sever).

IV. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce částku ve výši 34.467,50 Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce částku ve výši 3.041,25 Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný 3) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce částku ve výši 3.041,25 Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalovaný 1) je povinen zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze na soudním poplatku částku 5.000,-Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalovaný 2) je povinen zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze na soudním poplatku částku 2.500,-Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

IX. Žalovaný 3) je povinen zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze na soudním poplatku částku 2.500,-Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce žalobu zdůvodnil tak, že na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2016 na č. d.-A-41 byl ustanoven insolvenčním správcem dlužníka BENREA 21 s.r.o., IČO: 27982831, se sídlem v Praze 9, Náchodská 102/232 (dále jen dlužníka ), tímto usnesením bylo rovněž rozhodnuto o úpadku dlužníka a prohlášení konkurzu na něj.

Žalovaní uzavřeli dne 5. 11. 2012 jako kupující kupní smlouvu s dlužníkem, kdy žalovaný č. 1 nabyl pozemky uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku a žalovaní č. 2 a č. 3 nabyli pozemky uvedené ve výroku III. tohoto rozsudku. Celková kupní cena byla sjednána ve výši 10 mil. Kč,

Shodu s prvopisem potvrzuje Kamil Jakeš. (sp. zn. 190 ICm 5203/2017) -3-sp. zn. 190 ICm 5203/2017 (sp. zn.) přičemž žalovaný č. 1 měl uhradit dlužníku částku 8.553.860,-Kč a žalovaní č. 2 a č. 3 dohromady částku ve výši 1.446.140,-Kč.

Přičemž částka 2.361.812,60 Kč měla být započtena na peněžité pohledávky žalovaného č. 1 vůči prodávajícímu jako dlužníkovi. Zbývající část kupní ceny ve výši 7.638.187,40 Kč měla být po odečtení částky 300.000,-Kč k úhradě daně z nemovitostí, tedy v částce 7.338.187,40 Kč, vyplacena tak, že částka 3.669.093,70 Kč byla vyplacena z advokátní úschovy na bankovní účet č. / v téže částce na bankovní účet č. / Takto byl i dle výpovědi Eduarda Štiky při jednání dne 19. 12. 2013 v řízení vedeném před zdejším soudem 5 Cm 116/2011 vyplacen on a pan Šmíd tak, aby odblokovali zástavy na katastru, když dlužník z prodeje pozemku nedostal žádnou částku. I dle výpovědi Jaroslava Beneše, bývalého jednatele dlužníka, na tomto jednání takto byla částka složena do exekutorské úschovy a tímto byla ukončena exekuce a mohlo dojít k prodeji pozemku.

Přičemž obvyklá cena převáděných pozemků ve prospěch žalovaného č. 1 byla znaleckým posudkem Ing. Václava Krofta ze dne 8. 4. 2011 stanovena na částku 33.284.000,-Kč. Avšak žalovaný č. 1 za ně uhradil pouze částku 8.553.860,-Kč. Obvyklá tržní cena pozemků převedených na žalované č. 2 a č. 3 byla znaleckým posudkem Ing. Václava Koláře ze dne 18. 10. 2010 stanovena na 2.589.401,97 Kč. Avšak kupující č. 2 a č. 3 zaplatili pouze částku ve výši 1.446.140,-Kč. Žalovaní byli dopisem věřitele dlužníka společnosti Váš Nový Dům, s.r.o., IČO: 27972691, se sídlem Dobrá Voda 7, Hartmanice (dále jen věřitel č. P5-VND ) upozorněni, že uzavřením této kupní smlouvy a převedení vlastnického práva bude tento věřitel zkrácen a bude snížena možnost uspokojení jeho pohledávek. Tyto dopisy byly žalovaným doručeny dne 3. 11. 2012. Přesto dne 5. 11. 2012 kupní smlouvu žalovaní uzavřeli a na základě vkladového řízení V3500/2012-407 byla tato vlastnická a spoluvlastnická práva zapsána do katastru nemovitostí v souladu s kupní smlouvou. Zástavní věřitel dlužníka Eduarda Štiky dne 19. 12. 2013 při řízení před zdejším soudem vedeném pod sp. zn. 5 Cm 116/2011 uvedl, že jeho přítelkyně je prokuristkou dlužníka od doby, kdy byly všechny pozemky prodány pod cenou.

Dlužník tak měl zkracující úmysl, když se zbavil veškerých nemovitostí v k. ú. Líně, které byly jeho velkou investicí a jediným zpeněžitelným majetkem, přestože věděl, že tímto způsobí zkrácení věřitelů.

Žalobce odkázal na judikát rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 4. 2012 sp. zn. 21 Cdo 3358/2011, dle něhož je za zkracující považován právní úkon, kterým dlužník, který nemá jiný majetek sloužící k uspokojení svých věřitelů, uzavřel kupní smlouvu, v níž došlo k započtení kupní ceny proti pohledávce kupujícího, čímž se v době účinnosti kupní smlouvy dlužníku za prodaný majetek nedostalo žádného skutečného reálného protiplnění, z něhož by mohli dlužníkovi věřitelé uspokojit své pohledávky.

Dlužník věděl, že uzavřením kupní smlouvy se zbaví předmětu kupní smlouvy, za níž neobdrží přiměřené protiplnění, přesto se takto zavázal k novému dluhu, čímž zkrátil své věřitele. Toto bylo známo i žalovaným, protože na to byli upozorněni dopisem VND ještě před uzavřením kupní smlouvy.

Žalovaný č. 1 tak získal předmětné nemovitosti v hodnotě 33,2 mil. Kč za částku 8,5 mil. Kč, žalovaný č. 2 a č. 3 pak nemovitosti v hodnotě 2,5 mil. Kč za částku 1,4 mil. Kč. V době uzavření kupní smlouvy byl dlužník v úpadku, neboť měl více věřitelů s pohledávkami více než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Neměl dostatečný majetek, jehož postižením by mohly všechny pohledávky věřitelů být v reálné výši uspokojeny. Krátil tak uspokojení svých věřitelů dle § 235 odst. 1 zákona

Shodu s prvopisem potvrzuje Kamil Jakeš. (sp. zn. 190 ICm 5203/2017) -4-sp. zn. 190 ICm 5203/2017 (sp. zn.) č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen IZ ). Dle § 242 IZ se úmyslně zkracujícím úkonem se rozumí právní úkon zkracující uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo ji se zřetelem ke všem okolnostem, musel být znám. Vzhledem k tomu, kupní smlouva ze dne 5. 11. 2012 je vůči věřitelům dlužníka neúčinná, žalovaní jsou povinni vydat předmětné nemovitosti žalobci.

V doplnění žalobních tvrzení ze dne 27. 3. 2018 žalobce uvedl k vyjádření žalovaných, že v doručeném oznámení existence pohledávky byla uvedena pohledávka VND ve výši 1.132.140,-Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené odměny za zpracování dokumentace pro územní rozhodnutí (dále jen DÚR ) o vydání územního rozhodnutí. K úhradě této pohledávky a pohledávky ve výši 1.500.000,-Kč s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty a částky 15.240,-Kč pohledávky VND, nemohlo tak dojít složením částky 2.347.136,60 Kč na účet soudního exekutora Mgr. Proška. Když z usnesení soudního exekutora Mgr. Proška č. j. 134 EX 11393/10-137 ze dne 24. 10. 2012 a č. j. 134 EX 15592/11/057 ze dne 24. 10. 2012 došlo ke zrušení zákazu nakládání s předmětnými nemovitostmi vzhledem ke složení částky ve výši 2.347.136,60 Kč odpovídající pohledávce VND ve výši 1,5 mil. Kč s příslušenstvím a částky 15.240,-Kč odpovídající pohledávce oprávněného VND ve výši 3.120,-Kč s příslušenstvím. Nebyla tak uspokojena pohledávka ve výši 1.132.140,-Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené odměny za zpracování DÚR.

Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby s tím, že jim nebylo známo, že by dlužník měl v úmyslu kupní smlouvou zkrátit uspokojení svých věřitelů. Při jednání o nabídce dlužníka bylo zjištěno, že předmětné pozemky jsou zatíženy zástavními právy zajišťující pohledávky Petra Šmída a Eduarda Štiky v celkové hodnotě převyšující 18 mil. Kč a že proti dlužníku jsou vedeny soudním exekutorem Mgr. Proškem 2 exekuce pro pohledávky VND ve výši 1,5 mil. Kč s příslušenství a 3.120,-Kč s příslušenstvím, kde byl vydán exekuční příkaz k prodeji předmětných pozemků. Takto dlužník nemohl prodat nemovitosti bez souhlasu soudního exekutora a zástavní práva třetích osob představovala významné faktické omezení převoditelnosti pozemků. Po vyhodnocení těchto rizik proto žalovaní nabídli za pozemky kupní cenu 10 mil. Kč. S tím, že kupní cena bude uhrazena prostřednictvím advokátní úschovy, přičemž k výplatě peněz dojde po výmazu zástavních práv Petra Šmída a Eduarda Štiky z katastru nemovitostí.

Ve snaze jak za dlužníka splnit jeho dluh vůči VND postoupili zástavní věřitelé Petr Šmíd a Eduard Štika, se souhlasem dlužníka, části pohledávek za dlužníkem zajištěných zástavním právem k předmětným pozemkům každý v nominální hodnotě 1.180.906,30 Kč, tedy v úhrnné nominální hodně 2.361.812,60 Kč za úplatu v této výši na prvního žalovaného. Tato úplata byla zaplacena převodem na účet soudního exekutora Mgr. Ing. Jiřího Proška, který po připsání plateb svým usnesením č. j. 134 EX 11393/10-137 ze dne 24. 10. 2012 a z téhož dne č. j. 134 EX 15592/11-057 zrušil zákaz nakládání s majetkem dlužníka. Proto byla sjednána kupní cena předmětných pozemků ve výši 10 mil. Kč s tím, na částečnou úhradu kupní ceny budou započteny pohledávky za dlužníkem v nominální hodnotě 2.361.812,60 Kč, které žalovaný č. 1 nabyl od Petra Šmída a Eduarda Štiky. Tito se pak následně vzdali svých zástavních práv k předmětným pozemkům. Tvrzení žalovaných, že tak nebylo zkráceno uspokojení společnosti VND, neboť pohledávky tohoto věřitele za dlužníkem byly zcela uspokojeny ještě před uzavřením zmíněné kupní smlouvy, je vyvraceno tím, že tak nebyla uhrazena pohledávka VND 1.132.140,-Kč s příslušenstvím, která je předmětem soudního sporu zdejšího soudu 5 Cm 116/2011.

Z provedeného dokazování má soud za prokázané tyto skutečnosti.

Shodu s prvopisem potvrzuje Kamil Jakeš. (sp. zn. 190 ICm 5203/2017) -5-sp. zn. 190 ICm 5203/2017 (sp. zn.) Z přílohového spisu Městského soudu v Praze sp. zn., zvláště pak z č. d. A-2, má soud za prokázané, že insolvenční řízení na dlužníka bylo zahájeno dne 14. 1. 2016, usnesením č. d. A-41 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka, prohlášen na něj konkurz a insolvenčním správcem ustanoven žalobce dne 16. 12. 2016.

Z rozsudku Okresního soudu Praha 9 č. j. 15 C 376/2012-34 ze dne 27. 9. 2013 má soud za prokázané, že dlužník byl v prodlení se zaplacením pohledávky ve výši 800.000,-Kč, splatné dne 31. 1. 2. 2008 vůči Dobroslavu Kracíkovi.

Z přílohového spisu sp. zn. 5 Cm 116/2011 má soud za prokázané znaleckým posudkem Ing. Václava Krofta č. 1865/21/2011 ze dne 8. 4. 2011, doplněném o znaleckou doložku dle § 127a o.s.ř. ze dne 26. 3. 2018 o tom že si je znalec vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, (proto jej soud posuzoval jako důkaz znaleckým posudkem), že odhadl ceny pozemkových parcel zapsaných na LV v k. ú. Líně pro účely exekuce č. j. 134 EX 11393/10, nemovitostí, které následně zakoupil žalovaný č. 1, na částku 33.434.000,-Kč. Když znalec podrobně vysvětlil proč pro nedostatek obdobných nemovitostí ke srovnání v souladu se zákonem č. 151/1997 Sb., vyšel z odhadu cen obvyklých a vyhodnocení realitního trhu, porovnáním podle výběru z nabídky realitních kanceláří. Přičemž zjišťoval cenu dle vyhlášky č. 364/2010 Sb., § 28 odst. 3 písm. a). Když zadaný úkol řešil oceněním všech předmětných pozemků a je chápáno jako celek s návrhem pro exekuční řešení prodeje dražbou celku. Pokud proti tomuto znaleckému posudku žalovaní namítali, že byl posudkem objednaným pro exekuci, jíž zanikají právní vady nemovitostí, a pro posouzení ceny obvyklé by muselo dojít k přihlédnutím k těmto vadám nemovitostí. Soud má stejně jako žalobce za to, že i při takovéto úvaze nemohla cena nemovitostí klesnout na 1/3. Existence zástavního práva nemá takový vliv na cenu nemovitostí, pokud je kupní cena vyšší, zastavené pohledávky se z ní vyplatí. Jedná se o běžnou praxi při prodeji bytů zatížených hypotékou, což nemá vliv na cenu bytů. Navíc jsou přímo v kupní smlouvě zástavy dlužníka vůči věřitelům Štikovi a Šmídovi vypořádány, tak jak uvedl žalobce.

Ze znaleckého posudku Ing. Václava Koláře č. 2017-186/10 ze dne 18. 10. 2010, jímž bylo, vzhledem k tomu, že mu chybí doložka prohlášení znalce, proveden důkaz pouze jako důkaz listinou, má soud za prokázané, že byla stanovena cena nemovitostí, které nabyli žalovaní č. 2 a č. 3. Tedy zapsaných na LV v k. ú. Plzeňský kraj, Plzeň-sever, k. ú. Líně. Když ocenění bylo provedeno podle vyhlášky Ministerstva financí ČR č. 3/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Tím, že se jedná o pozemky určené k zastavění ÚPD obce. Pokud žalovaní namítali nesprávnou metodiku, nemá soud za to, že by to mohlo ovlivnit cenu nemovitosti, tak že by klesla na 55 %, tím, že na místo srovnávací metody byla použita metoda jiná.

Soud neprováděl ohledně sporné nepřiměřenosti kupních cen další dokazování, neboť vzhledem k tomu, že k uzavření kupní smlouvy došlo více než 1. rok před zahájením insolvenčního řízení, nemohla žalobkyně namítat nepřiměřenost protiplnění dle § 240 IZ dlužníka vůči žalovaným, kteří nebyli osobou blízkou dlužníkovi.

Je však zřejmé, že se touto kupní smlouvou dlužník zbavil veškerého majetku, přičemž uspokojil pouze část pohledávek svých věřitelů včetně exekuovaných pohledávek VND, zamezil však uspokojení pohledávky ve výši 1,132.140,-Kč s přísl. z titulu neuhrazené odměny za zpracování DÚR přiznané ve sporu sp. zn. 5 Cm 116/2011 zdejšího soudu.

Z přílohového spisu sp. zn. 5 Cm 116/2011 zdejšího soudu má soud z rozsudku na č. l. 368 ze dne 23. 3. 2015 potvrzení, ve znění doplňujícího usnesení na č. l. 376 rozsudkem Vrchního soudu v Praze na č. l. 3 Cmo 79/2016-517 ze dne 24. 4. 2017 za prokázané přiznání částky 1.132.140,-

Shodu s prvopisem potvrzuje Kamil Jakeš. (sp. zn. 190 ICm 5203/2017) -6-sp. zn. 190 ICm 5203/2017 (sp. zn.) Kč s příslušenstvím VND vůči žalovanému, protokolu z jednání na č. l. 189 spisu ze dne 19. 12. 2013, z výslechu svědka Štiky na č. l. 192 spisu, má soud za prokázané, že přítelkyně tohoto svědka, paní Hájková, byla prokuristkou dlužníka a svědek Štika konstatoval, že všechny pozemky byly prodány pod cenou. S tím, že kupní cena byla vyplacena jemu a panu Šmídovi jako podmínka pro odblokování zástav na katastru. Dlužník z prodeje pozemku žádnou částku neobdržel. Ve výslechu jednatele dlužníka pan Beneše na č. l. 195 přílohového spisu po zaplacení peněz ( 2,361.812,60Kč)do exekutorské úschovy byla ukončena exekuce a mohlo dojít k prodeji pozemku. Věřitelé byli uspokojeni částečně. Přesto byl podepsán doklad, že dlužník prodejem nemovitostí nic věřitelům nedluží.

Z nesporného prohlášení účastníků při jednání dne 9. 3. 2018 na č. l. 30 spisu a dopisů ze dne 2. 11. 2012 věřitele č. 5 VND, a dodejek o doručení žalovaným. 1, č. 2, č. 3, dne 3. 11. 2012 má soud za prokázané bylo ještě před uzavřením kupní smlouvy žalovaným sděleno, že má VND vůči dlužníkovi pohledávky 1.500.000,-Kč ze smluvní pokuty, částku 1.132.140,-Kč s příslušenstvím z neuhrazené odměny za zpracování dokumentace k územnímu rozhodnutí a vydání územního rozhodnutí, o níž je vedeno řízení 5 Cm 116/2011 zdejšího soudu. Dlužník má jediný majetek v k. ú. Líně, kde ta část nemovitostí, které mají být převedeny na žalovaného č. 1, byla pro exekuční řízení oceněna na částku 33.434.000,-Kč. Kupní cena však dle smlouvy byla stanovena na 10 mil. Kč. Hrozí tak, že pohledávka VND vůči dlužníkovi uspokojena nebude a dojde tak ke zkrácení věřitelů. Žalovaní č. 2 a č. 3 pak obdrželi stejný dopis s tím, že celková hodnota nemovitostí ve výši 10 mil. Kč neodpovídá ani ceně nemovitostí, kterou obdržel žalovaný č. 1.

Z kupní smlouvy ze dne 5. 11. 2012, uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným, má soud za prokázané tyto skutečnosti. Dle bodu I. a II. smlouvy dlužník prodal nemovitosti uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku žalovanému č. 1, zapsaných na LV pro k. ú. a obec Líně, okres Plzeň-sever; pozemky uvedené ve výroku III. tohoto rozsudku ve zjednodušené evidenci parcely původní pozemkový katastr, rovněž v k. ú. Líně, všech zapsaných na nynějším LV žalovaným č. 2 a č. 3; za celkovou částku 10 mil. Kč. Z čehož žalovaní č. 2 a č. 3 zakoupili každý ideální polovinu pozemků uvedených ve výroku III. tohoto rozsudku celkem za částku 1.446.140,-Kč a žalovaný č. 1 zaplatil za pozemky uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku částku 8.553.860,-Kč. Přičemž částka 7.638.187,40 Kč byla kupujícími uhrazena na depozitní účet JUDr. Michala Zsemlera, advokáta, z čehož 1.446.140,-Kč bude považováno za plnění, které rovným dílem poskytli žalovaní č. 2 a č. 3. Zbývající část kupní ceny ve výši 2.361.812,60 Kč bude započtena na peněžité pohledávky žalovaného č. 1 vůči dlužníkovi, a to ve výši 2.361.812,60 Kč, která kupující-žalovaný č. 1 vůči prodávajícímu. S tím, že se jedná o pohledávky ve výši 1.180.906,30 Kč ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi dlužníkem a Eduardem Štikou ze dne 18. 3. 2009, kterou nabyl žalovaný č. 1 smlouvou o postoupení pohledávky. Dále se jedná o pohledávku ve výši 1.180.906,30 Kč vyplývající ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi dlužníkem a panem Šmídem, kterou žalovaný č. 1 nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2012. Na depozitním účtu JUDr. Michala Zsemlera bude deponována část kupní ceny ve výši 7.638.187,40 Kč tak, že po odečtení částky 300.000,-Kč na daň z převodu nemovitostí, kterou zaplatí dlužník, zbývající částka 7.338.187,40 Kč, z nichž částka ve výši 1/2, tedy co do částky 3.669.093,70 Kč bude vyplacena na účet č. / a stejná částka 3.669.093,70 Kč na účet č. / do 3 dnů ode dne, kdy prodávající předloží výpisy z katastru nemovitostí osvědčujících vlastnické právo kupujících k pozemkům, na nichž nesmí být zapsáno žádné zástavní právo, ani žádné věcné břemeno.

Dle výpovědi zástavního věřitele Eduarda Štiky ve spisu 5 Cm 116/2011 ze dne 19. 12. 2013 má soud za prokázané, že tyto peníze byly vyplaceny jemu a panu Šmídovi jako podmínka

Shodu s prvopisem potvrzuje Kamil Jakeš. (sp. zn. 190 ICm 5203/2017) -7-sp. zn. 190 ICm 5203/2017 (sp. zn.) odblokování zástav pozemků dlužníka. Takže dlužník neobdržel z prodaných pozemků ani korunu. Toto potvrdil i Jaroslav Beneš ve spisu 5 Cm 116/2011 při svém výslechu dne 19. 12. 2013 s tím, že částka byla vložena do úschovy, byla ukončena exekuce a mohlo dojít k prodeji pozemků.

V bodě V. kupní smlouvy bylo uvedeno, že na nemovitostech váznou zástavní práva k zajištění pohledávky Eduarda Štiky ve výši 10.880.000,-Kč a Petra Šmída ve výši 9.100.000,-Kč. Žalovaní tak ze samého textu kupní smlouvy věděli, že z kupní ceny, kterou jim zaplatí, ve skutečnosti dlužník žádnou částku neobdrží.

Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 27. 2. 2017 o hospodářské situaci dlužníka ze spisu MPSH 90 INS 707/2016 má soud za prokázané, že v době uzavření kupní smlouvy měl dlužník více věřitelů, a to Dobroslava Kracíka s pohledávkou 800.000,-Kč dle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 156 C 376/2012-34 splatnou ke dni 31. 12. 2008. Dále věřitele Mgr. Jiřího Proška, soudního exekutora, s pohledávkou 15.444,-Kč splatnou dne 13. 4. 2015 a VND s pohledávkou splatnou dne 18. 10. 2010 ve výši 3.120,-Kč. Celkem bylo do insolvenčního řízení dlužníka je dle seznamu platných věřitelů ke dni 6. 2. 2018 přihlášeno celkem 6 věřitelů s přihlášenou částkou 105.619.993,49 Kč.

Z výpisu z katastru nemovitostí LV k. ú. ke dni 16. 12. 2012 má soud za prokázané, že zde byla k předmětným nemovitostem vedena zástavní práva Eduarda Štiky a Petra Šmída pro pohledávky v celkové výši 10.880.000,-Kč a 8.100.000,-Kč a exekuce Okresního soudu Plzeň-město č. j. 74 EXE 3977/2010-13 dle usnesení tohoto soudu ze dne 2. 8. 2010, exekuční příkaz k prodeji nemovitých věcí EU Plzeň-město č. j. 134 EX 11393/2010-013 ze dne 13. 9. 2010, zástavní právo exekutorské ve výši 1.500.000,-Kč s příslušenstvím věřitele VND, exekuční příkaz se zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitosti EU Plzeň-město č. j. 134 EX 11393/2010-006 ze dne 3. 8. 2010, nařízení exekutora Mgr. Jiřího Proška (Exekutorský úřad Plzeň-město), nařízená exekuce pod č. j. 74 EXE 5641/2011-12 OS Praha 9 ze dne 31. 10. 2011. Z veřejné listiny výpisu z katastru nemovitostí tak bylo žalovaným známo zatížení předmětných nemovitostí zástavami a exekucemi.

Ze smluv o postoupení části pohledávek mezi postupiteli Petrem Šmídem a Eduardem Štikou žalovaným č. 1 KBL Natural s. r. o. jako postupníkem a dlužníkem BENREA 21 s.r.o. jako zástavním dlužníkem, má soud za prokázané, že žalovaný č. 1 zakoupil od Eduarda Štiky část jeho pohledávky vůči dlužníkovi v původní výši 10.880.000,-Kč a to co do pohledávky ve výši 1.180.906,30 Kč, od Petra Šmída část jeho pohledávky v původní výši 8.100.000,-Kč, a to ve výši 1.180.906,30 Kč. Celkově byly postoupeny pohledávky za úplatu 2.361.812,60 Kč. S tím, že jimi mají být uhrazeny náklady exekucí soudního exekutora Mgr. Ing. Jiřího Proška ve výši 2.347.136,60 Kč a co do částky 15.240,-Kč ve prospěch VND.

Z usnesení soudního exekutora Mgr. Ing. Jiřího Proška č. j. 134 EX 11393/10-137 ze dne 24. 10. 2012 má soud za prokázané, že byl zrušen zákaz omezení dlužníka s nakládáním s majetkem. Vzhledem k tomu, že dlužník zaplatil částku 2.347.136,60 Kč, která odpovídá součtu částek ve výši vymáhané pohledávky VND, nákladů exekuce, nákladů oprávněného.

Z usnesení soudního exekutora Mgr. Ing. Jiřího Proška č. j. 134 EX 15592/11-057 ze dne 24. 10. 2012 má soud za prokázané zrušení zákazu nakládání s předmětnými nemovitostmi, vzhledem ke složení exekutora ve výši 15.240,-Kč. Tato odpovídá součtu částek vymáhané pohledávky VND, nákladů exekuce a nákladů oprávněného.

Shodu s prvopisem potvrzuje Kamil Jakeš. (sp. zn. 190 ICm 5203/2017) -8-sp. zn. 190 ICm 5203/2017 (sp. zn.) Z prohlášení zástavního věřitele dlužníka Petra Šmída žalovaným jako vlastníkům zastavených nemovitostí a dlužníkovi ze dne 23. 11. 2012 má soud za prokázané, že se zástavní věřitel Petr Šmíd dle § 170 odst. 1 písm. c) OZ (zákona č. 40/1964 Sb.) vzdal svého zástavního práva vůči oběma předmětným nemovitostem.

Z prohlášení zástavního věřitele Eduarda Štiky vůči žalovaným a dlužníkovi ze dne 23. 11. 2012 má soud za prokázané, že se zástavní věřitel Eduard Štika vzdal zástavního práva k předmětným nemovitostem.

Z rozsudku zdejšího soudu č. j. 190 ICm 2517/2017-123 ze dne 19. 1. 2018 má soud co do výroku III. tohoto rozsudku za prokázané, že bylo určeno, že VND tak za dlužníkem neuhrazenou pohledávku ve výši 1.132.140,-Kč s příslušenstvím, kterou prodejem jediného majetku-předmětných nemovitostí-dlužník nijak nevyřešil. Z přihlášek věřitelů dlužníka do insolvenčního řízení dlužníka má soud za prokázané, že Petr Šmíd vyčíslil svou pohledávku za dlužníkem ve výši 53.875.506,05 Kč, Eduard Štika ve výši 47.183.190,50 Kč, Městská část Praha 20 ve výši 3.000,-Kč, společnost VND ve výši 5.543.071,94 Kč. Soud tak má za vyvrácené tvrzení žalovaných, dle nichž bylo zaplacením na účet exekutora celkem 2.361.812,60 Kč, zaplaceny všechny pohledávky VND, tedy zejm. pohledávka ve výši 1.132.140,-Kč. Ze samotného vyjádření žalovaných, dle nichž bylo na účet exekutora zaplaceno celkem 2.361.812,60 Kč, přičemž dle dopisu ze dne 2. 11. 2012 se mělo jednat o pohledávky s jistinami 1.500.000,-Kč a 1.132.140,-Kč (tedy celkem 2.632.140,-Kč bez příslušenství), je zřejmé, že následným jednáním po uzavření kupní smlouvy s žalovanými dlužník zcela své pohledávky vůči věřiteli VND neuhradil.

Žalovaní ve svém vyjádření ze dne 9. 4. 2018 uvedli a při jednání ze dne 18. 4. 2018 doplnili svá tvrzení ohledně dobré víry žalovaných na neexistenci pohledávky ve výši 1.132.140,-Kč VND, kterou dlužník popíral s tím, že po doručení oznámení od VND, ještě před uzavření kupní smlouvy, tedy v období od 3. 11. 2012 do 5. 11. 2012, si vyžádali stanovisko dlužníka. K čemuž obdrželi vyjádření dlužníka ve věci 5 Cm 116/2011 ze dne 23. 2. 2012 na č. l. 40 tohoto spisu, kde dlužník namítal vůči pohledávce VND, že její splatnost nenastala, neboť byla vázána na prodej jednotlivých stavebních parcel třetím osobám, který byl zablokován. Navíc pohledávka VND na odměnu mandatáře nevznikla, neboť dlužník zpochybnil provedení prací k dokončení dokumentace k územnímu řízení a dokončení projednávání v územním řízení VND pro dlužníka.

Zde žalovaní navrhli výslechy žalovaných č. 2 a č. 3 Vladislava Berdycha a Ing. Radka Kováře k tomu, že žalovaným nebyl znám úmysl dlužníka zkrátit své věřitele, což však musí prokázat žalobce. Účastníci učinili nesporným právní účinky vkladů do katastru nemovitostí z kupní smlouvy ze dne 5. 11. 2012 k datu jejího uzavření.

Žalovaným bylo dáno při jednání ze dne 18. 4. 2012 soudem poučení dle § 118a odst. 2 o.s.ř. o jiném právním názoru soudu s tím, že soud má žalobu na vyhovění, neboť žalovaným byla známa existence sporu dlužníka se společností VND sp. zn. 5 Cm 116/2011. Věděli o pohledávce této společnosti vůči dlužníkovi z předmětného oznámení ze dne 2. 11. 2012 od VND. V tomto je výslovně uvedeno, že dlužník jiné nemovitosti nemá. Vzhledem k celkové kupní ceně 10 mil. Kč za svůj jediný majetek, když v kupní smlouvě jsou výslovně uvedeny pohledávky věřitelů Štiky a Šmída ve výši 10.880.000,-Kč a 9.100.000,-Kč, muselo být dlužníkovi zřejmé, že z této kupní ceny nebude schopen uspokojit ani pohledávky ani těchto zástavních věřitelů, natož pohledávky VND a dalších věřitelů. Museli tak vědět, že sporná

Shodu s prvopisem potvrzuje Kamil Jakeš. (sp. zn. 190 ICm 5203/2017) -9-sp. zn. 190 ICm 5203/2017 (sp. zn.) pohledávka 1.132.140,-Kč, která byla přiznána ve věci sp. zn. 5 Cm 116/2011 VND vůči dlužníkovi uhrazena po prodeji pozemku dlužníkem tomuto věřiteli nebude.

Žalovaní pak, kromě výslechu žalovaných č. 2 a č. 3 a Jaroslava Beneše, byli bez dalších důkazních návrhů. Soud však tyto návrhy důkazů zamítl, neboť jimi byly pouze opakovány skutečnosti uvedené ve vyjádření žalovaných. Soud tak má za to, že těmito důkazy nemůže být vyvrácena prokázaná skutečnost, že z dopisu VND žalovaným před uzavřením kupní smlouvy ze dne 2. 11. 2012 a ze samotného textu kupní smlouvy ze dne 5. 11. 2012, muselo být žalovaným zřejmé, že po prodeji jediného majetku dlužníka, tedy za částku 10 mil. Kč za tento majetek, tato nebude stačit ani k úhradě pohledávek Eduarda Štiky ve výši 10.880.000,-Kč, Petra Šmída ve výši 9.100.000,-Kč a zvl. následně pravomocně přiznané pohledávky věřitele VND ve výši 1.132.140,-Kč s příslušenstvím ve spisu sp. zn. 5 Cm 116/2011 zdejšího soudu. Dlužník tak, stejně jako žalovaní, věděli o existenci nejen vykonatelných pohledávek VND, které byly před uzavřením kupní smlouvy v rámci plateb exekutorovi vypořádány plněním exekutorovi Mgr. Jiřího Proška. Žalovaní věděli, že zaplacená částka nebude stačit ani k uspokojení pohledávek zástavních věřitelů Eduarda Štiky a Petra Šmída, kdy věděli o tom, že předmětem sporu 5 Cm 116/2011 je další pohledávka VND ve výši 1.132.140,-Kč bez příslušenství.

Právně byla věc posouzena co do uzavření kupní smlouvy dle ustanovení § 588 a následujících zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dle něhož dlužník jako prodávající prodal žalovanému jako kupujícímu předmětné nemovitosti. Žalobkyně jako insolvenční správkyně dlužníka žalobu dne 15. 12. 2017 podala včas, dle § 239 odst. 3 IZ ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dle usnesení č. j.-A-41. K tomuto došlo dne 16. 12. 2016, tedy v rámci této lhůty a je k ní dle § 239 odst. 1 IZ aktivně legitimována.

Podle ustanovení § 235 odst. 1 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Žalobkyně se domáhá neúčinnosti úmyslně zkracujícího právního úkonu dle ustanovení § 242 odst. 1 IZ, dle něhož odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo ji se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám.

Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení. V daném případě, kdy bylo insolvenční řízení na dlužníka zahájeno na základě vyhlášky Městského soudu v Praze č. d.-A-2 ze dne 14. 1. 2016, tak lze odporovat úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu, který byl učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení, tedy kupní smlouvě ze dne 5. 11. 2012.

Soud proto s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu v Praze v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 44/2014 ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5/2015 ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 29 Cdo 101/2016 ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 29 Cdo 13/2015 ze dne 28. 2. 2017 má za to, že pro naplnění skutkové podstaty dle § 242 IZ není třeba zkoumat úpadek.

Soud zde ve shodě s žalobcem odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a to rozhodnutí ze dne 30. 6. 2016 sp. zn. 29 Cdo 44/2014, dle něhož právní úprava dle § 242 IZ o neúčinnosti úmyslně zkracujících prvních úkonů dlužníka předpokládá, že tímto úkonem musí dlužník úmyslně zkracovat uspokojení věřitele. Přitom tento úmysl musí být druhé smluvní straně znám, nebo ji vzhledem ke všem okolnostem musí být znám. Nevyžaduje se, aby byl učiněn v době úpadku nebo aby si jím dlužník úpadek přivodil. Podstatné je že dlužník i žalovaní z dopisu žalobce věděli, jaká je obvyklá cena nemovitostí a že ji prodávají hluboko pod cenou i to že tak

Shodu s prvopisem potvrzuje Kamil Jakeš. (sp. zn. 190 ICm 5203/2017) -10-sp. zn. 190 ICm 5203/2017 (sp. zn.) dlužníkovi po prodeji nezbydou prostředky na uspokojení pohledávky VND ve výši 1.132.140,-Kč bez příslušenství, jejíž uspokojení tak úmyslně zkrátil.

Soud odkazuje i na judikát Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 6. 2008 sp. zn. 21 Cdo 433/2007, dle něhož se o zkracující právní úkon, byť ve smyslu ustanovení § 42a zákona č. 40/1964 Sb., nejedná tehdy, obdržel-li dlužník za převedené věci od nabyvatele skutečně reálně jejich obvyklou cenu nebo za něj byla za něj byla jinak poskytnuta přiměřená a rovnocenná náhrada.

Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 7. 2013 sp. zn. 21 Cdo 2905/2012 se o úmysl věřitele jedná i tehdy, jestliže dlužník věděl, že právním úkonem může zkrátit své věřitele, a pro případ, že je skutečně zkrátí, s tím byl srozuměn. Takto dlužník byl srozuměn s tím, že prodejem nemovitostí žalovaným dojde ke zkrácení jiných jeho věřitelů, kdy žalovaným poskytnuté protiplnění nepokryje veškeré pohledávky dlužníkových věřitelů.

Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1625/2016 ze dne 4. 11. 2016 o úmysl zkrátit věřitele se jedná i tehdy, jestliže dlužník věděl, že právním úkonem může zkrátit své věřitele, a pro případ, že je skutečně zkrátí, s tím byl srozuměn. Rozhodující je také, zda odporovaný úkon objektivně zkracuje věřitele dlužníka, a že je s tím dlužník alespoň srozuměn. Případný motiv, pohnutka dlužníka pro takovýto úkon či to, že tím úkonem plní nějaký jiný svůj závazek, přitom nejsou rozhodné. Soud má v daném případě za to, že nejenom dlužníka, ale i žalovaní z přípisu věřitele VND ze dne 2. 11. 2012 a z kupní smlouvy věděli o existenci dalších pohledávek věřitelů vůči dlužníkovi, že jim byla známa majetková situace dlužníka a o úmyslu zkrátit věřitele nebo alespoň o tom, že je s tím dlužník alespoň srozuměn, věděli a byli s tím rovněž srozuměni i žalovaní.

Žalovaní věděli, že z kupní ceny 10 mil. Kč nebudou moci být uhrazeny ani pohledávky zástavních věřitelů pana Štiky a pana Šmída, jedna ve výši 10.880.000,-Kč a druhá ve výši 9.100.000,-Kč. Přičemž Petr Šmíd si přihlásil pohledávku vůči dlužníkovi ve výši 53,8 mil. Kč a Eduard Štika ve výši 47,1 mil. Kč, VND má přihlášenou pohledávku ve výši 4,5 mil. Kč.

Soud odkazuje i na judikát sp. zn. 21 Cdo 1625/2016, kdy se jedná o rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 11. 2016, který ohledně odporovatelnosti úkonu dle § 42a odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., uvádí, že pokud se nejedná o právní úkon dlužníka vůči osobám blízkým, úmysl dlužníka zkrátit věřitele nemusí směřovat vůči konkrétním osobám, které mají za ním pohledávku. V tom případě unese žalobce své břemeno tvrzení a důkazní břemeno, i když nebude tvrdit a prokazovat, že druhá strana věděla o konkrétních věřitelích dlužníka; postačí, bude-li tvrdit a prokáže-li, že druhá strana musela v době právního úkonu vědět, že dlužník má alespoň jednu nesplacenou pohledávku a že dlužník vůči ní učinil právní úkon v úmyslu zmařit její uspokojení. V daném případu má soud za to, že dlužník i žalovaný věděli o tom, že dlužník nemá jiný majetek krom předmětných nemovitostí. Tím, že tyto zpeněží, krom zástavních věřitelů Eduarda Štiky a Petra Šmída, kteří obdrželi část své pohledávky a věřitele VND, který obdržel složením na účet exekutora Mgr. Ing. Jiřího Proška 2.347.136,60 Kč platbu na svou vykonatelnou pohledávku 1.500.000,-Kč dle usnesení soudního exekutora č. j. 134 EX 11393/10-137 ze dne 24. 10. 2012 a obdržel dle usnesení 134 EX 15592/11/057 na úhradu vykonatelné pohledávky 3.120,-Kč částky 15.240,-Kč. Došlo tak k úhradě těchto vykonatelných pohledávek nákladů exekuce a nákladů oprávněného. Nebyla však uspokojena pohledávka VND ve výši 1.132.140,-Kč tak, jak uvedeno shora. Nyní, vzhledem ke shora uvedenému, museli jak dlužník, tak žalovaní být minimálně srozuměni s tím, že v případě úspěchu VND ve sporu 5 Cm 116/2011 zdejšího soudu, nezbude dlužníku žádný majetek, který by mohl tuto pohledávku uspokojit. I kdyby tak nebyla kupní cena nepřiměřená, již tím že dlužník uzavřením kupní smlouvy (za cenu postačující k úhradě jen

Shodu s prvopisem potvrzuje Kamil Jakeš. (sp. zn. 190 ICm 5203/2017) -11-sp. zn. 190 ICm 5203/2017 (sp. zn.) k vybrané části jeho pohledávek) vyloučil tuto pohledávku VND z uspokojení, vědomě zkrátil tohoto svého věřitele, o čemž byli žalovaní dopisem VND předem informováni. Toto nevyvrací ani skutečnost, že je dlužník informoval o svém vyjádření ve spisu sp. zn. 5Cm 116/2011 z 23. 2. 2012, v němž s pohledávkou VND nesouhlasil ani to, že žalobkyně tuto pohledávku popřela. Vzhledem k výši kupní ceny bylo zřejmé, že nebudou zcela uhrazeny ani pohledávky dalších věřitelů dlužníka pánů Štiky a Šmída. Nedošlo tak k poměrnému uspokojení věřitelů dlužníka jako při konkursu.

Proto bylo co do výroku I. tohoto rozsudku rozhodnuto, že předmětná kupní smlouva je dle ustanovení § 242 IZ neúčinná.

Co do výroku II. ohledně žalovaného č. 1 a co do výroku III. ohledně žalovaných č. 2 a č. 3 bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného č. 1 a žalovaných č. 2 a č. 3 vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů jako osobám vlastnící předmětné nemovitosti, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn.

Podle ustanovení § 237 odst. 4 IZ, bylo-li plnění z neúčinného právního úkonu vzájemné, vydá je insolvenční správce oprávněným osobám bez zbytečného odkladu poté, co tyto osoby vydaly dlužníkovo plnění z takového úkonu do majetkové podstaty. Není-li plnění poskytnuté dlužníku těmito osobami v majetkové podstatě rozpoznatelné nebo se v ní nenachází, považuje se pohledávka, která těmto osobám poskytnutím plnění dlužníku vznikla za přihlášenou pohledávku, uspokojí se stejně jako tyto pohledávky. Není-li plnění poskytnuté dlužníku těmito osobami v majetkové podstatě rozpoznatelné, nebo se v ní nenachází, považuje se pohledávka, která těmto osobám poskytnutím plnění dlužníku vznikla, za přihlášenou pohledávku a uspokojí se stejně jako tyto pohledávky

O náhradě nákladů řízení žalobce vůči žalovaným č. 1, č. 2, č. 3 bylo rozhodnuto ve výrocích IV., V. a VI. tohoto rozsudku.

Žalobce navrhl přiznat náhradu nákladů řízení za 1 úkon právní pomoci dle advokátního tarifu vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 3.100,-Kč a režijní 300,-Kč jak vůči žalovanému č. 1 za 6 úkonů právní pomoci ve výši 20.400,-Kč bez DPH. S DPH, jehož je plátcem, pak 24.684,-Kč. Tak vůči žalovaným č. 2 a č. 3 zaplacením stejné částky 24.684,-Kč za tytéž úkony. Cestovní výlohy pak požadoval pouze po žalovaném č. 1.

Podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., protože měl žalobce plný úspěch, přizná mu soud náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud má za to, že dle § 112 odst. 1 o.s.ř. se nejedná o to, že by soud ve společném řízení proti více žalovaným z jedné kupní smlouvy projednával více sporů nebo jiných právních věcí. Jedná se o spor o neúčinnost jedné kupní smlouvy vůči několika žalovaným, kteří mají povinnost věci, které nabyli z této kupní smlouvy do majetkové podstaty dlužníka vydat. Soud tak má za to, že se jedná o jeden spor, nikoliv o spojení více věcí. Proto soud má za to, že za jednotlivé úkony náleží zástupci žalobce za právní pomoc odměna pouze jednou.

Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 163 IZ, neboť žalobce měl ve věci plný úspěch a vznikly mu náklady za právní zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT ) náleží zástupci žalobce odměna za tyto úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) AT za převzetí, přípravu zastoupení, dle § 11 odst. 1 písm. d) AT za sepis žaloby, dle § 11 odst. 1 písm. g) AT za účast při jednání před soudem dne 9. 3. 2018 a dne 18. 4. 2018 (tedy 2x) a dle § 11 odst. 1 písm. d) AT za sepis stanoviska žalobce k vyjádření žalovaným ze dne 27. 3. 2018 a stanovisko žalobce k vyjádření žalovaných ze dne 10. 4. 2018 (tedy 2x). Tedy za celkem 6 úkonů právní pomoci.

Shodu s prvopisem potvrzuje Kamil Jakeš. (sp. zn. 190 ICm 5203/2017) -12-sp. zn. 190 ICm 5203/2017 (sp. zn.) Dle § 9 odst. 4 písm. c) AT a § 7 bod 5 AT náleží zástupci žalobce mimosmluvní odměna ve výši 3.100,-Kč za úkon. Celkem za těchto 6 úkonů náleží odměna ve výši 6 x 3.100,-Kč, což je 18.600,-Kč.

Dle § 13 odst. 3 AT náleží za 6 úkonů právní služby á 300,-Kč, tedy 6 x režijní paušál, celkem pak částka 1.800,-Kč. Dohromady pak náklady právního zastoupení jsou ve výši 20.400,-Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce doložil potvrzení finančního úřadu, že je plátcem DPH, náleží mu dle § 14 písm. a) náhrada 21 %, která v této částce představuje částku 4.284,-Kč. Celkem se pak jedná o částku 24.684,-Kč.

Dále náleží zástupci žalobce náhrada cestovních nákladů dle vyhlášky č. 463/2017 Sb. Žalobce velkým technickým průkazem vozidla prokázal, že jeho právní zástupce je vlastníkem vozidla RZ s průměrnou spotřebou 7,96 l na 100 km. Při vyhláškové ceně automobilového benzínu 95 oktanů ve výši 30,50 Kč/l, pak vychází cena za spotřebovaný benzín na ujetí 1 km 2,4278 Kč. S připočtením amortizace dle § 1 ve výši 4,-Kč, vychází pak částka amortizace a spotřebovaný benzín na 1 km částka ve výši 6,4278 Kč. Toto při 370 km Frýdek-Místek-Praha představuje částku 2.378,30 Kč. Za zpáteční cestu stejnou částku 2.378,30 Kč. Celkově pak částku 4.756,-Kč za ujetých 740 km. Dále náleží za cestu k soudu dne 9. 3. 2018 dle § 14 odst. 3 AT 9 půlhodin, tedy 4,5 hodin cesty tam a 4,5 hodiny zpět, tedy 18 půlhodin á 100,-Kč, což je 1.800,-Kč. Celkově pak za jednu jízdu náleží zástupci žalobce částka 4.756,60 Kč + 1.800,-Kč, což je 6.556,60 Kč. Připočtením 21 % DPH z této částky ve výši 1.376,89 Kč pak vychází částka 7.933,-Kč. Tuto částku pak zástupce žalobce vynaložil i na cestu dne 18. 4. 2018. Takže bylo celkově vynaloženo na cestovních nákladech 15.866,-Kč. S připočtením částky nákladů právního zastoupení vč. DPH 24.684,-Kč vychází částka 40.550,-Kč.

Vzhledem k tomu, že jsou žalovaní samostatnými společníky, soud náklady mezi tyto neúspěšné žalované rozdělil v poměru, v jakém se podíleli na kupní ceně neúčinné smlouvy. Žalovaný č. 1 měl uhradit dlužníkovi částku 8.553.860,-Kč, což oproti celkové ceně 10 mil. Kč, představuje 85 % kupní ceny. 85 % z částky 40.550,-Kč představuje částku 34.467,50 Kč, kterou soud uložil uhradit žalovanému č. 1 k rukám právního zástupce žalobce.

Žalovaný č. 2 a č. 3 měli nabýt každý ideální polovinu nemovitostí uvedených ve výroku III. tohoto rozsudku, za něž dohromady zaplatili 1.466.140,-Kč. Tato částka oproti celkové kupní ceně 10 mil. Kč představuje 15 % kupní ceny. Což představuje na podílu na nákladech právního zastoupení 6.082,50 Kč na oba žalované č. 2 a č. 3. Na jednoho z těchto žalovaných pak částku 3.041,25 Kč. Tuto částku pak soud uložil žalovanému č. 2 a č. 3 ve výrocích V. a VI. zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.

O povinnosti žalovaného č. 1 zaplatit soudní poplatek bylo rozhodnuto dle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, dle něhož, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný. V daném případě činí soudní poplatek dle položky 13 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků částku 5.000,-Kč za každou nemovitou věc. V daném případě soud za nemovitou věc považoval nemovitosti uvedené na jednotlivých listech vlastnictví v k. ú. Líně, tedy u žalovaného č. 1 nemovitosti uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku. Proto soud ve věci neúspěšnému žalovanému č. 1 uložil zaplatit soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč za situace, že žalobce je jako insolvenční správce od soudního poplatku osvobozen.

Co do výroku VIII. a IX. soud rovněž nemovitosti pod jedním listem vlastnictvím č. v k. ú. Líně považuje za jednu nemovitou věc. Soudní poplatek se vybírá za každou nemovitou

Shodu s prvopisem potvrzuje Kamil Jakeš. (sp. zn. 190 ICm 5203/2017) -13-sp. zn. 190 ICm 5203/2017 (sp. zn.) věc, tedy za tuto nemovitou věc částka 5.000,-Kč. Vzhledem k tomu, že byl žalobce poplatku osvobozen, zaplatí, zaplat jej neúspěšní žalovaní. Tito se rovným dílem, stejně tak, jak nemovitost nabyli, podělí i o zaplacení soudního poplatku 2.500,-Kč na účet soudu na soudním poplatku zaplatí každý z žalovaných č. 2 a č. 3.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

V Praze dne 18. dubna 2018

JUDr. David Hovorka, v. r. samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Kamil Jakeš.