MSPH 90 INS 26911/2014-C2-33
MSPH 90 INS 26911/2014-C2-33 (sp. zn. 190 ICm 4484/2014)

č. j. 190 ICm 4484/2014-147 (sp. zn. MSPH 90 INS 26911/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Hovorkou v právní věci žalobce: Horizont ISPL v.o.s., IČO 28599373, se sídlem v Ostravě-Heřmanicích, Koněvova 177/61, insolvenčního správce společnosti Potraviny Můstek s.r.o. (dříve Julius Meinl Praha s.r.o.), IČO 24266788, se sídlem v Praze 1-Staré Město, 28. října 377/13 proti žalovanému Julius Meinl Aktiengesellschaft, se sídlem v Rakousku, ve Vídni č. 1010, Am Graben 19, zastoupenému JUDr. Jiřím Vodou, LL. M., advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 85/104, o odpůrčí žalobě na neúčinnost právních jednání dlužníka a o zaplacení 7.080,02 EUR do majetkové podstaty

takto:

I. Žaloba s návrhem na určení, že úhrady provedené dlužníkem ve prospěch společnosti Julius Meinl Aktiengesellschaft, se sídlem Am Graben 19, Vídeň 1010, Rakousko, ze dne 2. 6. 2014 ve výši 1.376,41 EUR, ze dne 5. 6. 2014 ve výši 1.216,32 EUR, ze dne 11. 6. 2014 ve výši 1.313,02 EUR, ze dne 10. 7. 2014 ve výši 1.438,83 EUR a ze dne 5. 8. 2014 ve výši 1.735,44 EUR jsou neúčinným právním jednáním dlužníka vůči věřitelům dlužníka v insolvenčním řízení sp. zn.s e z a m í t á .

II. Žaloba s návrhem na uložení povinnosti žalovanému zaplatit ve prospěch majetkové podstaty částku ve výši 7.080,02 EUR spolu se zákonným 8,05 % úrokem z prodlení ode dne podání této žaloby do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku s e z a m í t á .

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně a odvolacím soudem částku 41.140,-Kč do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. isir.justi ce.cz (sp. zn. 190 ICm 4484/2014) pokračování-2-sp. zn. 190 ICm 4484/2014 (sp. zn.) Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 19. 12. 2014 domáhal určení, že úhrady provedené dlužníkem ve prospěch žalovaného v celkové výši 7.080,02 EUR jsou neúčinným právním jednáním vůči věřitelům dlužníka v insolvenčním řízení vedené zdejším soudem pod sp. zn.a dále se domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit do majetkové podstaty dlužníka částku 7.080,02 EUR spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne podání žaloby do zaplacení.

Svoji žalobu pak žalobce odůvodnil tím, že usnesením ze dne 8. 10. 2014, č. j. MSPH 90 INS 26911/2014-A-10, rozhodl zdejší soud o úpadku spol. Potraviny Můstek s.r.o. (dříve Julius Meinl Praha s.r.o.), se sídlem 28. října 377/13, Staré Město, Praha 1, IČO: 24266787 (dále jen dlužníka ), a prohlásil konkurs na jeho majetek a ustanovil žalobce insolvenčním správcem dlužníka. Dne 12. 12. 2013 uzavřel dlužník jako nájemce se společností City Palais spol. s r.o., IČO: 2713069028 se sídlem 28. října 377/13, Staré Město-Praha 1 (dále jen pronajímatelem ) nájemní smlouvu k prostorům v budově na adrese 28. října 377/14, Praha 1, kde dlužník od 12. 12. 2013 provozoval gurmánský palác Julius Meinl (dále jen Nájemní smlouva ). Měsíční nájemné bylo dle ní sjednáno s účinností od 1. 1. 2014 po dobu prvních deseti let ve výši 149.000,-EUR bez DPH. V květnu 2014 však dlužník pozastavil platby nájemného s cílem zahájit jednání s pronajímatelem o snížení nájemného. Ode dne 17. či 18. 3. 2014 je rovněž v prodlení s úhradou pohledávky společnosti STRABAG a.s. v celkové výši 263.144,75 Kč a od ledna 2014 je dále v prodlení s úhradou části pohledávky společnosti INSTALACE Praha, spol. s r.o. ve výši 335.638,-Kč. Dlužník přitom od května 2014 až do podání vlastního insolvenčního návrhu hradil pohledávky některých vybraných věřitelů, zejména odměnu jednatelům dlužníka a pohledávky společností ze skupiny společností Julius Meinl a to přesto, že tyto pohledávky byly mladší než pohledávky věřitelů STRABAG a.s. INSTALACE Praha, spol. s r.o.., které dlužník nehradil. Šlo dle výpisu z bankovních účtů o platby mimo jiné žalované dne 2. 6. 2014 ve výši 1.376,41 EUR, dne 5. 6. 2014 ve výši 1.216,32 EUR, dne 11. 6. 2014 ve výši 1.313,02 EUR, dne 10. 7. 2014 ve výši 1.438,83 EUR a dne 5. 8. 2014 ve výši 1.735,44 EUR, celkem 7.080,02 EUR (dále jen Pohledávky žalované ). Žalobce poukázal na ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb. O úpadku a způsobu jeho řešení (dále jen Insolvenčního zákona-IZ) dle něhož je dlužník, který je právnickou osobou v úpadku, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Přihlíží se také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku, nebo v provozu podniku pokračovat. Avšak z rozvahy dlužníka vypracované k datu 31. 12. 2013 vyplývá, že souhrn závazků dlužníka převyšoval souhrn jeho majetku o 34.356.000,-Kč. Z výsledovky vypracované dne 30. 6. 2014 přiložené k insolvenčnímu návrhu vyplývá, že za období 1. 1. 2014 až 30. 6. 2014 utrpěl dlužník ztrátu ve výši 63.442.234,-Kč. Tedy hospodařil s průměrnou denní ztrátou ve výši 350.000,-Kč. Již v insolvenčním návrhu dlužník uvádí, že od samého otevření gurmánského paláce byly jeho finanční výsledky neuspokojivé a lišily se od očekávání s tím, že provozní ztráta činila 10.800.000,-Kč měsíčně. Při znalosti tržeb a jejich vývoje během Vánoc 2013 a v prvním čtvrtletí 2014, nemohl dlužník začátkem května ani později (v době, kdy hradil pohledávky vybraných věřitelů, zatímco pohledávky jiných věřitelů nehradil, ač byly dříve splatné) se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že se dalším provozováním gurmánského paláce finanční situace dlužníka zlepší, resp. že by se dlužník mohl ze situace předlužení vymanit. Pro dané konkrétní období lze mnohost věřitelů doložit účetnictvím dlužníka, když dále byly jeho věřiteli společnosti (sp. zn. 190 ICm 4484/2014) pokračování-3-sp. zn. 190 ICm 4484/2014 (sp. zn.) KEX Confectionary Limited a GE Money Auto, s.r.o., STRABAG a.s. a INSTALACE PRAHA spol. s r.o. Tedy dlužník hradil pohledávky žalovaného v době, kdy byl v úpadku, čímž došlo ke zmenšení majetkové podstaty dlužníka na úkor ostatních věřitelů, které lze považovat za osoby v koncernu. Podle § 79 odst. 1 zákona o obchodních korporacích, jedna nebo více osob podrobených jednotnému řízení (řízená osoba) jinou osobou, nebo osobami (řídící osoba) tvoří s řídící osobou koncern. Podle odst. 2 § 79 odst. 1 Zákona o obchodních korporacích je jednotným řízením vliv řídící osoby na činnost řízené osoby sledující za účelem dlouhodobého prosazování koncernových zájmů v rámci jednotné politiky koncernu koordinaci a koncepční řízení alespoň jedné z významných složek nebo činností v rámci podnikání koncernu. Podrobení se jednotnému řízení nepředpokládá konkrétní formální jednání, postačí faktické řízení. Vzhledem k tomu, že dlužník vznikl zápisem do obchodního rejstříku dne 30. 8. 2012 pod označením Julius Meinl Praha s.r.o. , která byla změněna až na základě rozhodnutí jediného společníka ze dne 12. 6. 2014 zápisem nové obchodní firmy dlužníka Potraviny Můstek s.r.o. do Obchodního rejstříku dne 15. 7. 2014. Od vzniku společnosti byli jednateli dlužníka Herbert Vlasaty, nar. a Christian Weissenbacher, nar. , který byl vymazán jako jednatel dlužníka dne 9. 9. 2014, když pan Vlasaty byl od roku 1999 i členem představenstva žalovaného. Jednatel dlužníka pan Vlasaty je dále jednatelem spol. Julius Meinl Am Graben, která je 100 % dceřinou společností žalovaného. A je provozovatelem gurmánského paláce ve Vídni, z něhož vychází koncept gurmánského paláce provozovaného dlužníkem na adrese 28. října 377/14, Praha 1. Dle franchisingové smlouvy uzavřené údajně dne 23. 12. 2013 tedy až 4 měsíce po vzniku dlužníka a až po zahájení provozu gurmánského paláce dlužníka mezi žalovaným jako poskytovatelem franchisingu a dlužníkem jako příjemcem, se žalovaný deklaruje jako nositel práv ke konceptu gurmánského paláce Julius Meinl , včetně slovních a obrazových označení Julius Meinl Am Graben a souvisejících log a barev, tedy příslušné korporátní identity a korporátního designu. Dlužník se však pod obchodní značkou Julius Meinl jako provozovatel gurmánského paláce prezentoval jako člen skupiny Julius Meinl již před uzavřením uvedené franchisingové smlouvy. Dle článku z deníku www.idnes.cz, www.aktuálne.cz, www.metro.cz a www.ihned.cz a webové stránky www.meinlpraha.cz. se všechny společnosti s obchodní firmou obsahující slova Julius Meinl , tedy dlužník, žalovaný a spol. Julius Meinl Am Graben se zabývají provozováním konceptu gurmánského paláce Julius Meinl a souvisejícími službami. A ve statutárním orgánu mají pana Vlasateho. Dle § 15 čl. (5) odst. 1 písm. h) franchisingové smlouvy, žalovaný vykonával kontrolu společenské struktury dlužníka a složení jeho statutárního orgánu. Jménem žalované vedl jednání o nájemní smlouvě se společností City Palais spol. s r.o., když jednání o smlouvě o smlouvě budoucí nájemní probíhala již od května 2012, přestože dlužník ještě neexistoval, byl založen dne 27. 6. 2012 a vznikl zápisem do rejstříku dne 30. 8. 2012. Tak veškerá jednání o sjednání nájmu vedl pan Vlasaty jménem žalované. Tomu tak bylo i po vzniku dlužníka, jednal z pozice statutárního orgánu žalovaného, resp. statutárního orgánu spol. Julius Meinl am Graben i během insolvenčního řízení. Koordinoval tak činnost dlužníka, žalovaného a spol. Julius Meinl Am Graben, které řídil. Například podpisem uvedené franchisingové smlouvy, úvěrové smlouvy ze dne 21. 3. 2014 a 1. 4. 2014, zástavní smlouvy ze dne 9. 4. 2014, kdy smlouvu o úvěru ze dne 1. 4. 2014, Zástavní smlouvu ze dne 9. 4. 2014 a uvedenou franchisingovou smlouvu podepsal za obě smluvní strany, tedy za dlužníka a žalovanou. Navíc dle výpisů z účtů dlužníka nebyla panu Vlasatemu vyplácena odměna za výkon funkce jednatele dlužníka, částky, které mu byly vypláceny, jsou označeny jako cestovné a to na rozdíl od druhého jednatele dlužníka pana Weissenbachera, kterému byla vyplácena měsíční odměna za výkon funkce ve výši 3.500,-EUR. Zřejmě odměna pana Vlasateho byla (sp. zn. 190 ICm 4484/2014) pokračování-4-sp. zn. 190 ICm 4484/2014 (sp. zn.) zahrnuta v odměně za výkon funkce statutárního orgánu žalovaného, nebo Julius Meinl Am Graben. Navíc o koordinaci žalovaného s dlužníkem svědčí to, že žalovaný poskytoval dlužníkovi v období února a března 2014 dotace v celkové výši 550.000,-EUR; které byly na účet dlužníka odeslány pod označením dotace. Navíc žalovaný a Julius Meinl Am Graben byli významnými obchodními partnery dlužníka. Takže ačkoliv od května 2014 dlužník neplatil nájemné společnosti City Palais spol. s r.o., hradil dlouhodobě platby ve prospěch ostatních společností ze skupiny Julius Meinl . A to i přesto, že tyto pohledávky byly mladší než pohledávky společnosti City Palais s.r.o., tj. pronajímatele a dlužník měl na úhradu nájemného dostatek prostředků. Dle přiloženého organigramu skupiny Julius Meinl je zřejmá úzká vazba všech výše popsaných společností. Která je jednotně řízena a v rámci této skupiny byl prosazován jednotný koncernový záměr. Jímž bylo kontrolovat činnosti dlužníka v zájmu zejména koncernových společností žalovaného a Julius Meinl Am Graben.

Podle § 22 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 stanoví-li zákon k ochraně třetích osob zvláštní podmínky nebo omezení pro převody majetku, pro jeho zatížení nebo přenechání k užití jinému, nebo osobami blízkými, platí tyto podmínky a omezení i pro obdobná právní jednání mezi právnickou osobou a členem jejího statutárního orgánu, nebo tím, kdo právnickou osobu podstatně ovlivňuje jako její člen na základě dohody či jiné skutečnosti. Toto ustanovení je nutné aplikovat i na pojem osoby blízké užitý v souvislosti s neúčinnými právními úkony podle insolvenčního zákona. Žalovaný tak dlužníka z titulu svého postavení podstatně ovlivňoval a lze jej považovat za osobu blízkou dlužníkovi pro účel aplikace i ustanovení IZ o neúčinných právních úkonech za osobou blízkou dlužníkovi.

Podle § 241 IZ je neúčinné takové právní jednání dlužníka v době, kdy byl dlužník v úpadku, v jehož důsledku se některému z věřitelů dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu náleženo v konkursu (zvýhodňující právní jednání). Pokud toto jednání je učiněno ve prospěch osoby dlužníku blízké, nebo osoby, se kterou dlužník tvoří koncern, se má podle § 241 odst. 2 IZ za to, že bylo učiněno v době, kdy byl v úpadku. Podle § 242 IZ je neúčinné právní jednání dlužníka, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám, nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám (úmyslně zkracující právní jednání). Pokud je takové právní jednání učiněno ve prospěch osoby dlužníku blízké, nebo osoby, se kterou dlužník tvoří koncern, se má za to, že úmysl byl této osobě znám. Z toho žalobce dovodil, že dlužník pozastavil platby vůči některým svým věřitelům a naopak plnil pohledávky žalovaného. Podle § 241 odst. 1 IZ tak učinil právní jednání, v jehož důsledku se některým jeho věřitelům dostalo na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení. Dle § 242 odst. 1 IZ úmyslně zkrátil uspokojení ostatních věřitelů dlužníka. Ačkoliv v té době byl v úpadku a zároveň plnil ve prospěch osoby jemu blízké, resp. osoby, se kterou tvoří koncern. K plnění došlo v rozmezí necelých 5 měsíců před zahájením insolvenčního řízení až do jeho zahájení. Je tak neúčinným právním jednáním dlužníka ve smyslu § 241 a § 242 IZ a žalovaná je povinna toto plnění vydat do majetkové podstaty dlužníka.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že nesouhlasí se závěry, že dlužník byl v době poskytnutí plnění žalovanému v úpadku, když pro posouzení předlužení je třeba, aby hodnota majetku dlužníka byla stanovena cena obvyklá (tržní), která obvykle nekoresponduje s hodnotou aktiv dlužníka uváděnou v účetních výkazech, které jsou postaveny na principu tzv. historických cen. I dle judikatury Nejvyššího soudu je nutno vycházet z reálné ceny, za kterou lze majetek prodat dle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 5 Tdo 1138/2007 ze dne (sp. zn. 190 ICm 4484/2014) pokračování-5-sp. zn. 190 ICm 4484/2014 (sp. zn.) 14. 11. 2007. Žalobce však ocenění tržní ceny podniku dlužníka neprovedl a své tvrzení o předlužení dlužníka dokládá pouze odkazem na předvahu dlužníka.

Podle § 3 odst. 3 IZ pro existenci úpadku ve formě předlužení je nutné přihlížet také k další správě dlužníkova majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku. Toto akceptuje rovněž ustálená judikatura Vrchních soudů-viz např. rozhodnutí sp. zn. 2 VSOL 163/2010-A-12 a sp. zn. 2 VSOL 12/2010-A-12, dle ní je nutno přihlédnout k dalšímu provozu dlužníkova podniku k prokázání existence úpadku ve formě předlužení. Dle žalovaného byl dlužník tzv. start-up společností, která byla založena za účelem spuštění konkrétního podnikatelského záměru-franchisingového modelu gurmánského obchodního domu. K čemuž byl vyhotoven obchodní plán, v němž byly kalkulovány předpokládané příjmy a výdaje. Protože se vývoj činnosti podnikatelské dlužníka nekryl s připraveným plánem, reagoval na to dlužník rozsáhlou marketingovou kampaní, snížením počtu zaměstnanců, obstaráním si potřebného cash flow z cizích zdrojů. Dne 21. 3. 2014 uzavřel dlužník úvěrovou smlouvu se společností Meinl Bank (Antigua) Ltd., na ni získal úvěr ve výši 3.000.000,-EUR a dne 1. 4. 2014 uzavřel úvěrovou smlouvu se žalovaným, na jehož základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 998.878,20 EUR. Což mu umožnilo zaměřit se na zefektivnění provozu podniku a zlepšení hospodářských výsledků. Jinak by nebylo možno zahájit start-up projektu. Žalovaný odkázal na literaturu KOLESÁR, P.; HAVEL, B.: Něco málo k hysterii okolo staro nové návrhové povinnosti pro předlužení-Obchodněprávní revue. 2012, č. 2. s. 42, dle něhož dlužník, který dluhy nahrazuje dluhem, ale není současně v platební neschopnosti, nemusí být předlužen. I dlužník, který obdobně dlouhodobě stojí na hraně hospodářské udržitelnosti, ale je vždy schopen plnit splatné dluhy, nemusí být předlužen. S tím, že se může domnívat, že jeho předpokládaný provoz podniku bude jeho dluhy sanovat. Úvaha o předlužení nemůže být schématická, neboť předlužení není schématické. Je tak nutno zohlednit další provoz podniku, v daném případě dlužníka s ohledem na špatné hospodářské výsledky. Došlo zde k zavedení četných opatření, která však rovněž nevedla ke kýženému výsledku. Proto se statutární orgán obrátil na svého jediného společníka s žádosti o závazný pokyn. Dne 25. 9. 2014 mu byl udělen pokyn ukončit podnikatelskou činnost. Až tím okamžikem bylo zřejmé, že je dostane v úpadku, neboť mu jediný společník už nebude poskytovat další finanční prostředky. Žalovaný má za to, že pohledávky společnosti STRABAG a.s. a INSTALACE Praha spol. s r.o. jsou od samého počátku sporné, když dle rozvahy dlužníka za měsíc květen 2014, z níž existence konkrétních dílčích závazků vůči věřitelům není seznatelná. Společnost KEX Confectionary Limited v insolvenčním řízení dlužníka jako insolvenční věřitel nefiguruje a pohledávka GE Money Auto, s.r.o. se stala splatnou až 7. 10. 2014, navíc byla navíc zajištěna úvěrovaným vozidlem. Důvodem pozastavení plateb společnosti City Palais spol. s r.o. tedy pronajímateli byla snaha vyvolat jednání s ním o snížení nájemného. Neochotu dlužníka platit nájemné za situace, že se provoz obchodního domu nevyplácel nelze zaměňovat s jeho neschopností tyto závazky hradit. Pokud tak dlužník, některé závazky nehradil, bylo to proto, že je považoval za sporné, případně se snažil o snížení nájemného. Tomu odpovídá i citace literatury HÁSOVÁ, J. a kol. Insolvenční zákon. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 22, dle níž při definici úpadku ve formě platební neschopnosti nutno přihlížet vždy k podmínce obsažené v insolvenčním zákoně, která spočívá v objektivní neschopnosti dlužníka dostát svým splatným dluhům. Je zcela nezbytné vždy odlišovat situaci, kdy je zde zjevná neochota dlužníka plnit své dluhy od situace, kdy dlužník není objektivně schopen tyto své dluhy plnit, ač jinak deklaruje svou vůli i ochotu jim dostát. Neschopnost plnit své splatné dluhy je totiž stav, kdy dlužník trpí nedostatkem peněžních prostředků k úhradě takových dluhů, i když jinak tyto dluhy uznává a (sp. zn. 190 ICm 4484/2014) pokračování-6-sp. zn. 190 ICm 4484/2014 (sp. zn.) je ochoten je uhradit, ačkoli momentálně nedisponuje dostatečným množstvím peněžitých prostředků. Vzhledem k tomu má žalovaný za to, že se dlužník v době učinění předmětných plateb se nenacházel v úpadku a nemůže být dovozována neúčinnost plateb.

Žalovaný popírá, že by s dlužníkem tvořil koncern podle § 79 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (Zákon o obchodních korporacích-dále jen ZOK ). Když předpokladem existence koncernu je to, že subjekty, jež se mají nacházet v koncernu, podléhají jednotnému řízení, mají tedy možnost řídící osoby sledovat a prosazovat koncernovou politiku. Dle komentáře 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 189, ŠTENGLOVÁ, I.; HAVEL B. a kol. Zákon o obchodních korporacích. Tato podmínka v případě žalovaného dlužníka chybí, neboť žalovaný není majetkově žádným způsobem propojen s dlužníkem a je tedy vyloučeno podrobení si dlužníka zájmu žalovaného. Pan Vlasaty jež figuroval ve statutárním orgánu dlužníka žalovaného a společnosti Julius Meinl am Graben GMBH musel navíc za uvedené společnosti jednat spolu s druhým jednatelem, resp. s druhým členem představenstva, nebo s prokuristou nikoliv pouze sám. Žalobce netvrdí ani nedoložil, kým měl být údajný koncern Julius Meinl řízen a v čem měl spočívat koncernový zájem a jednotná politika koncernu. Pokud by byl dlužník skutečně podroben jednotnému koncernovému řízení, toto předpokládá řízení koncepční a koordinační politiku koncernu. Nelze si přestavit situaci, že by dlužník ani jeho řídící osoba nepředpokládali zlepšení hospodářské situace a přesto by dlužníku poskytli čerpání úvěru v rámci skupiny, a současně by řídící osoba koncernu úvěr v řádu mil. EUR umožnila či snad dokonce k němu dala pokyn. To by se v rámci koncernu vymykalo principu koncernového řízení.

Dle údajů ze sbírky listiny dlužníka tyto neobsahují žádnou zprávu o vztazích ve smyslu § 82 ZOK ani jako součást jiného tam založeného dokumentu, kterou by přitom dlužník, pokud by skutečně byl v pozici ovládané osoby, musel vypracovat a založit do sbírky listin.

K existenci koncernu postačí faktické řízení, ovšem pouze tehdy, jsou-li při něm splněny podmínky podle § 79 odst. 2 ZOK. S odkazem na literaturu LASÁK, J. a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 631, u jednotné politiky koncernu-musí být zřejmé, že řízení řídící osoby není nahodilé a samoúčelné. Zákon předpokládá, že se odehrává v rámci určitého podnikatelského záměru či za účelem dosažení stanovených podnikatelských cílů, kde ta či ona řízená osoba má svou stanovenou roli a funkci. Jednotná politika nemusí být jako taková nikde výslovně deklarována, resp. schválena, musí ale plynout z podstaty řízení koncernu a měla by se opírat o základní dokumenty jako je podnikatelský plán a jiné koncepční materiály. Žalobce však nedoložil ani jednotnou politiku koncernu, ani jednotné řízení, pouze se omezil na sféry spekulací.

Žalobce neprokázal, že by žalovaný byl v pozici osoby blízké dle § 22 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., nového občanského zákoníku, což je podmínkou pro to, aby žalovaný dlužníka skutečně ovlivňoval, nikoliv, aby existovala pouze možnost, že bude ovlivňován. Blízkost osoby nelze dovodit pouze z franchisingové smlouvy uzavřené za běžných obchodních podmínek. Žalovaný nerozporuje, že mezi ním a dlužníkem došlo k uzavření franchisingové smlouvy, na jejímž základě bylo dlužníkovi poskytnuto know-how a licence k provozování konceptu gurmánské prodejny Julius Meinl . Je logické, že žalovaný jako franchisor měl zájem na tom, aby koncept prodeje gurmánských výrobků Julius Meinl byl provozován pouze za určitých podmínek garantujících vysokou kvalitu prodávaných výrobků (sp. zn. 190 ICm 4484/2014) pokračování-7-sp. zn. 190 ICm 4484/2014 (sp. zn.) a poskytovaných služeb a pod jednotnou grafickou úpravou a logem Julius Meinl . Což je základem franšízových vztahů, nepodrobuje však to dlužníka dalšímu jednotnému řízení a nečiní z něj člena koncernu ani osobu blízkou. Franchisingová smlouva byla uzavřena až 4 měsíce po vzniku dlužníka. Na základě mnoha jednání, šlo o marketingovou strategii, která měla po jeho otevření přilákat více zákazníku, než kdyby informace o zahájení provozu dlužník publikoval teprve v průběhu jednání. Dlužník se k takovému kroku odhodlal poté, co nabyl z jednání dojmu, že na uzavření smlouvy je společná vůle obou stran, a že lez očekávat rychlou dohodu. Žalovanému příslušelo pouze právo za sjednaných podmínek ve franchisingové smlouvě tuto smlouvu vypovědět nikoliv kontrolovat společenské struktury dlužníka, složení jeho statutárního orgánu, navíc si tak žalovaný chránil dobrou pověst a hodnotu ochranné známky Julius Meinl, která by mohla nevhodným obsazením statutárního orgánu zjevně kontroverzními osobami utrpět. Žalovaný se nemůže vyjádřit ani k tomu zda pan Vlasaty vykonával funkci jednatele dlužníka či úplatně či bezúplatně, když žalovaný za výkon jednatele dlužníka panu Vlasatemu odměnu nehradil a neví o tom, že by byla hrazena jinou společností. Z právního titulu vkladu částek ze strany dlužníka žalovanému nelze dovodit charakter plateb, zda se jednalo o dar či příspěvek dlužníkovi. Žalovanému není zřejmo, z čeho žalobce dovozuje, že nehrazení nájemného společnosti City Palais spol. s r.o. bylo projevem jednotného řízení subjektu z koncernu Julius Meinl, když navíc v únoru a březnu daroval žalovaný dlužníkovi 550.000,-EUR. S tím je v rozporu, že by o dva měsíce později prostřednictvím dlužníka poškozoval ostatní věřitele a zejména zřejmě společnost City Palais spol. s r.o. tím, že dal pokyn, aby tato pohledávka hrazena nebyla. Pokud by tak bylo, neposkytl by nejprve dlužníkovi několik měsíců před jeho úpadkem prostředky v řádu stonásobně vyšším než platba nájemného. Navrhl proto pro neprokázání a neúplnost žalobu zamítnout.

Žalobce na to reagoval doplněním skutkových tvrzení a důkazních návrhů, když z vyrozumění policejního orgánu č.j. KRPA-28886-7/ČJ-2015-001191-RP ze dne 17. 3. 2015 a z vyrozumění Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, sp. zn. ZN 53/2015-20, ze dne 22. 9. 2015, o výkonu dozoru vyplývá, že věřitel City Palais spol. s r.o. (dnes Malfinit s.r.o.) podal trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestných činů zvýhodňování věřitele dle § 223 trestního zákoníku a způsobení úpadku dle § 224 trestního zákoníku, kterého se měli dopustit jednatelé dlužníka Herbert Vlasaty a Christian Wiessenbacher v souvislosti s úpadkem dlužníka. Trestním řízením však nebyly zjištěny žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by byl spáchán trestný čin. Což potvrdilo Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1, dle něhož neochota společnosti Julius Meinl Praha s.r.o. hradit závazky vůči oznamovateli ještě bez dalšího neznamená neschopnost hradit závazky, a tudíž ani nedokladuje úpadkovou situaci společnosti, a nepřesahuje bez dalšího do roviny trestněprávní. Navíc dlužník hradil v té době své závazky, tedy v době, kdy pozdržel platby nájemného oznamovateli, což nesvědčí o úpadkové situaci. Také sama skutečnost, že si věřitel s dlužníkem k již existující pohledávce dodatečně uzavřeli smlouvu o půjčce a následně si svůj závazek nad to zajistí zástavním právem, což učiní 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu, nikterak nekoliduje s žádným zákonným ustanovením. Orgány činné v trestním řízení tak při posuzování úpadku dlužníka dospěly k závěru, že v úpadku nebyl. Toto vyplývá i z výslechu Herberta Vlasateho a Christiana Weissenbachera v přílohovém spise 190 ICm 4483/2014.

Z provedeného dokazování doplněném po zrušení rozsudku VS v Praze usnesením č. j. 102 VSPH 854/2016-86 ze dne 30. 1. 2017 má soud za prokázané tyto skutečnosti:

Z přílohového spisu 190 ICm 4483/2014 zejména z výslechu jednatele dlužníka Herberta Vlasateho a nesporných zjištění z výpisů z obchodních rejstříků účastníků má soud (sp. zn. 190 ICm 4484/2014) pokračování-8-sp. zn. 190 ICm 4484/2014 (sp. zn.) za prokázané, že byl jednatelem společnosti Julius Meinl AM Graben GmbH ve Vídni a byl členem představenstva žalovaného. Když s mateřskou společností je spojeno s Julius Meinl Aktiengesellschaft, jednou z jejích dceřiných společností je společnost Julius Meinl AM Graben GmbH jejíž je společníkem. Žalovaný je akciovou společností, proto není znám jeho vlastník. Dlužník byl příjemcem franchisi přímo od Julius Meinl Aktiengesellschaft , když mimo franchisingového vztahu nemá společnost Dlužníka přímý vztah k společnosti Julius Meinl Aktiengesellschaft tedy s žalovaným. Pouze je propojen osobou statutáře Herberta Vlasateho , zároveň člena představenstva Julius Meinl Aktiengesellschaft, jednatele Julius Meinl AM Graben a s Potraviny Můstek s.r.o. K propojení těchto společností došlo na přání investora White Hart Holding Limited. Byl vytvořen business plán v roce 2012, v prosinci 2013 se na jeho základě otevřel podnik Dlužníka, kdy existovaly odhady obratu a to jak jeho tak investiční banky z Londýna, která zpracovala odhad pro White Hart Holding Limited. Jenže se ukázalo, že obrat nebyl takový jak se plánoval, přesto byla rozjeta velká reklamní kampaň s plánem na snížení nákladů, došlo k revizi business plánu, v polovině roku 2014 byl získán pro Dlužníka další úvěr od Meinl Bank (Antigua) Ltd., neúspěšně bylo jednáno s pronajímatelem o snížení nájmu, proto Dlužník přestal nájem platit. Nakonec se však vlastník a zároveň investor Dlužníka White Hart Holding Limited rozhodl v září 2014, že projekt ukončí. A to protože již neplatil nájem a jednání o jeho snížení byla neúspěšná. Na to pronajímatel vypověděl v září 2014 nájemní smlouvu a v prosinci 2014 musel dlužník objekt vyklidit. Proto na sebe navrhl úpadek. Bylo prokázáno, že Dlužník neplatil nájemné, již v roce 2014 se snažil jednat o pozastavení plateb nájemného na rok a snížení nájmu, aby měl více peněz na reklamu. S dalšími věřiteli-STRABAGEM, měl spor kvůli dodávce vnitřního vybavení gurmánského paláce, s nímž byl v prodlení. Stejně tak ohledně pohledávky INSTAL Praha, jednal o splátkovém kalendáři, ten dodržoval až do vyhlášení konkursu. Až do pokynu investora ze září 2014 neměl Dlužník pokyn od Julius Meinl AM Graben ani Julius Meinl AG, aby na sebe prohlásil úpadek.

Z výslechu bývalého jednatele Dlužníka Christiana Weissenbachera soud zjistil, že se snažil snížit náklady tak, že chtěl zboží nakupovat přímo od výrobců, nikoliv přes Julius Meinl AM Graben. STRABAG byl generálním dodavatelem vnitřní přestavby, kterou včas nedodal, proto byla vůči němu uplatněna smluvní pokuta jako zápočet proti fakturovaným pracím. K soudnímu jednání však nedošlo. S INSTALACEMI Praha měl sjednaný splátkový kalendář, který plnil až do prohlášení konkursu. Snažil se tak získat více peněz na reklamu,

Z přílohového spisu 90 INS 26911/2014 má soud za prokázané, že usnesením ze dne 8. 10. 2014-A10 rozhodl tento soud o úpadku společnosti Potraviny Můstek s.r.o.-Dlužníka a prohlásil konkurs na jeho majetek. Současně ustanovil žalobce insolvenčním správcem.

Z nájemní smlouvy ze dne 12. 12. 2013 má soud za prokázané, že ji dlužník jako nájemce uzavřel se společností City Palais spol. s r.o., jako pronajímatelem k prostorům budovy 28. října 377/14, Praha 1. Měsíční nájemné bylo sjednáno 149.000,-EUR bez DPH s účinností od 1. 1. 2014 po dobu 1. deseti let. V květnu 2014 Dlužník pozastavil platby nájemného.

I při nedoložení předvahy a rozvahy Dlužníka za měsíc květen 2014 žalobcem, z přihlášek pohledávek společností STRABAG a INSTALACE spol. s. r.o. do insolvenčního řízení jako věřitelů soud zjistil, že ode dne 17. 3. 2014, resp. 18. 3. 2014 byl dlužník v prodlení s úhradou pohledávky STRABAG ve výši 263.144,75 Kč a od ledna 2014 INSTALACE ve výši 335.638,-Kč. Přestože v té době hradil některé pohledávky s mladší (sp. zn. 190 ICm 4484/2014) pokračování-9-sp. zn. 190 ICm 4484/2014 (sp. zn.) dobou splatnosti, mimo jiné platby sporné ve prospěch žalovaného, jak vyplývá z výpisů bankovních účtů Dlužníka a z rozvahy Dlužníka od května do října 2014.

Z rozvahy Dlužníka k 31. 12. 2013 ani z insolvenčního návrhu Dlužníka-součástí insolvenčního spisu ani výsledovky Dlužníka k 30. 6. 2013 však nemá soud ta prokázané, že by se musel nutně v té době od 2. 6. 2014 do 5. 8. 2014, kdy poskytoval plnění žalovanému nacházet v úpadku. To přestože došlo během Vánoc 2013 k pokračování nevhodného vývoji tržeb a v prvním čtvrtletí 2014 bylo zřejmé, že se hospodářská situace dlužníka nelepší. Jak vyplývá z přihlášek v insolvenčním spise a z předvahy Dlužníka. Vzhledem k tomu, že Dlužník získal dne 21. 3. 2014 úvěr od Meinl Bank (Antigua) Ltd 3,000.000,-EUR a dne 1. 4. 2014 úvěr od žalovaného ve výši 998.878,20 EUR, měl jejich důvěru ve zlepšení svých tržeb.

Dále má soud za to( jak vyplývá z úplného výpisu Obchodního rejstříku Dlužníka a výpisu Obchodního rejstříku žalovaného a výpisu Obchodního rejstříku společnosti Julius Meinl AM Graben i z franchisingové smlouvy ze dne 23. 12. 2013 a článků z deníku www.idnes.cz, www.aktuálně.cz, www.metro.cz, www.ihned.cz a webové stránky www.meinlpraha.cz ), že sice i v rámci franchisi a ochrany dobrého jména Julius Meinl měl žalovaný zájem na řádném plnění povinností Dlužníka a na to, aby v jeho orgánech vystupovali důvěryhodní lidé, kteří by nepoškozovali dobré jméno společnosti Julius Meinl. Avšak krom toho, že nelze z výše uvedeného dovodit úpadek Dlužníka, nelze dovodit ani koncernové jednání a to ani z e-mailové komunikace, e-mailu pana Vlasateho ze dnů 23. 3. 2014 a 24. 10. 2014. Když není podstatné, od koho pobíral pan Vlasaty odměnu za svou činnost jednatele Dlužníka. Soud zde uvěřil výpovědi jednatele Dlužníka pana Vlasateho i jednatele pana Weissenbachera. Je nutno zdůraznit, že před poskytnutím první platby 2. 6. 2014 Dlužníkem žalovanému dne 21. 3. 2014 uzavřel Dlužník úvěrovou smlouvu se společností Meinl Bank (Antigua) Ltd. na základě čehož mu byl poskytnut úvěr 3.000.000 EUR a dále 1. 4. 2014 uzavřel úvěrovou smlouvu se žalovaným na základě, které mu byl poskytnut úvěr ve výši 998.878,20 EUR, aby tak přečkal první kritické období činnosti a byla mu dána možnost zefektivnění provozu podniku, zlepšení hospodářských výsledků což plně odpovídá výslechu Herberta Vlasateho a Christiana Wiessenbachera, jednatele Dlužníka a bývalého jednatele Dlužníka. Toto plyne z úvěrové smlouvy ze dne 1. 4. 2014 a 21. 3. 2014 i franchisingové smlouvy uzavřené mezi Dlužníkem a žalovaným i pokynem jediného společníka Dlužníka, oznámení o zesplatnění úvěru poskytovaného žalovaným dne 30. 9. 2014 a oznámení zesplatnění úvěru poskytnuté s povinností Meinl Bank (Antigua) Ltd. z 2. 10. 2014. Soud uvěřil i tomu, že Dlužník nebyl v platební neschopnosti, neboť si těmito úvěry zajistil možnost splácet i např. nájemné pronajímateli, snažil se však zastavením plateb donutit jej k jednání o snížení, případně odkladu plateb tak, aby mohl více investovat do reklamy a změnit negativní vývoj tržeb v paláci Julius Meinl v Praze. Zvláště za situace, že některé pohledávky vůči dodavatelům vnitřního vybavení byly sporné, byly předmětem jednání-pohledávky firem STRABAG tak INSTALACE Praha. Dle přihlášek pohledávek vůči Dlužníkovi se společnost KEX Confectionary Limited do insolvenčního řízení nepřihlásila a pohledávka GE Money Auto, s.r.o. se stala splatnou až 7. 10. 2014, přičemž byla zajištěna úvěrovaným vozidlem, tedy po té co sporné platby proběhly.

Úpadek Dlužníka vyvrací i rozhodnutí Policie České republiky, Obvodní ředitelství Praha1, Služby kriminální policie a vyšetřování, odbor hospodářské kriminality, I. oddělení hospodářské kriminality č. j. KRPA-28886-6/ČJ-2015-001191-RP ze dne 17. 3. 2015 (sp. zn. 190 ICm 4484/2014) pokračování-10-sp. zn. 190 ICm 4484/2014 (sp. zn.) o uložení spisového materiálu dle něhož se rakouští občané Herbert Vlasaty a Christian Wiessenbacher dle šetření nedopustili trestných činů zvýhodňování věřitele podle § 223 tr. zákoníku a způsobení úpadku dle § 224 tr. zákoníku. Když nebyly zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. Když neochota Dlužníka hradit své závazky vůči oznamovateli ještě zákonitě neznamená neschopnost hradit tyto závazky a tudíž nedokladuje ani úpadkovou situaci Dlužníka. Navíc Dlužník část svých závazků hradil i v době kdy pozdržel platby nájemného oznamovateli. Což nesvědčí o úpadkové situaci. Ani skutečnost, že věřitel s Dlužníkem k již existující pohledávce dodatečně uzavřel smlouvu o půjčce a následně svůj závazek zajistil zástavním právem, (což učinil šest měsíců před podáním insolvenčního návrhu), nikterak nekoliduje s žádným zákonným ustanovením. Policejní orgán konstatoval, že ochrana obchodně závazkových vztahů formou trestní represe může být realizována až uplatnění prostředků civilního, v daném případě obchodního práva, které nebyly zcela vyčerpány. K žádosti o přezkum postupu policejního orgánu ZN 53/2015-20-z vyrozumění o výkonu dozoru vyplynulo, že ani Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1, nedovodilo úpadkovou situaci Dlužníka naopak souhlasí se závěry Policie. Když nebylo prokázáno, že došlo k naplnění zákonných znaků trestných činů, když Dlužník nebyl ochoten platit závazky z nájmu, však jiné závazky platil. Neosvědčuje toto jeho úpadkovou situaci.

Tuto neprokazuje ani překlad listin smlouvy o úvěru z 1. 4. 2014 mezi Dlužníkem a Julius Meinl Aktiengesellschaft, úplného výpisu z Obchodního rejstříku Dlužníka z 22. 10. 2015, Smlouvy o úvěru z 1. 4. 2014, dohody o půjčce mezi Dlužníkem a Meinl Bank (Antigua) Ltd., výpověď pro neplnění dohody, Smlouva o úvěru mezi Dlužníkem a Meinl Bank (Antigua) Ltd z 21. 3. 2014 a výzvy k okamžitému splacení úvěru z 30. 9. 2014 nevyplývá nic co by nasvědčovalo úpadku Dlužníka.

Třebaže při jednání dne 4. 3. 2016 soud poučil žalovaného dle ustanovení § 118a odst. 2 o.s.ř. o jiném právním názoru soudu než žalovaného s tím, že má za to, že z uvedených důkazů je spíše úpadek Dlužníka a jeho koncernové chování osvědčen. A dal žalovanému možnost doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů. Zvláště k tomu jak posuzovat další provoz Dlužníkova podniku za situace, kdy počáteční podnikatelský záměr nevychází. Následně soud změnil názor v průběhu řízení dle judikátů sp. zn. 2 VSOL 163/2010-A-12 a sp. zn. 2 VSOL 12/2010-A-12, z níž dovodil, že prokázání úpadku ve formě předlužení vyžaduje, aby bylo vždy přihlédnuto i k dalšímu provozu Dlužníkova podniku, tak se uvádí v § 3 odst. 3 IZ. I negativní vlastní kapitál není bez další důvodem pro hodnocení Dlužníka jako předluženého, pokud stav jeho financování (cash-flow) dovoluje nepříznivý ekonomický vývoj překlenout.

I po doplnění dokazování dle závazného názoru VS v Praze dokazování má soud za prokázané skutečnosti tvrzené žalovaným:

Právní důvod plateb má soud za prokázaný výňatkem z účetní knihy dlužníka za rok 2014, a výslechem svědkyně Marie Pytlíčkové-účetní dlužníka a překladem smluv o franchisingu mezi dlužníkem a žalovaným ze dne 23.12.2013, jimiž má soud za prokázané, že šlo u všech sporných plateb o měsíční poplatky z této smlouvy, měnící se podle výše obratu dlužníka-1% z něho dle § 6 odst. 1 této smlouvy. Příkazy k platbám dostávala svědkyně od finanční ředitelky dlužníka Mgr. Elke Predota, dlužníka řídili jeho jednatelé. Soud má z toho za prokázané, že se jednalo o platby v rámci běžného hospodaření dlužníka. Ten svou ztrátu kryl ze shora uvedených úvěrů. Třebaže (i dle svědkyně) zisku nikdy nedosahoval a měl v roce 2014 více věřitelů, byl schopen jejich pohledávky hradit. (sp. zn. 190 ICm 4484/2014) pokračování-11-sp. zn. 190 ICm 4484/2014 (sp. zn.) Soud pak dále dle pokynu VS v Praze důkladněji odůvodňuje své závěry o úpadku dlužníka v době realizace plateb.

Účastníci dne 27. 10. 2017 na jednání učinili nesporným údaje ze strany 3. insolvenčního návrhu dlužníka ze dne 3. 10. 2014, dle něhož za první 3 měsíce provozu od prosince 2013 činil průměrný denní obrat dlužníka 118.000,-Kč, měsíční provozní ztráta činila 10.800.000,-Kč. I přes od února 2014 zaváděná úsporná opatření, marketingovou kampaň za 5 miliónů Kč, marná jednání o snížení nájemného, snížení stavu zaměstnanců ze 160 v prosinci 2013 na 120 v říjnu 2014 a snahu o snížení cen a nákladů dlužníka, se nepodařilo zvýšit jeho tržby.

Dlužník je tzv. start-up společností, která byla založena za účelem spuštění konkrétního podnikatelského záměru-franchisingového modelu gurmánského obchodního domu, dle obchodního plánu, v němž byly kalkulovány předpokládané příjmy a výdaje. Protože se vývoj činnosti podnikatelské dlužníka nekryl s připraveným plánem, reagoval na to dlužník rozsáhlou marketingovou kampaní, snížením počtu zaměstnanců, obstaráním si potřebného cash flow z cizích zdrojů. Dne 21. 3. 2014 uzavřel dlužník úvěrovou smlouvu se společností Meinl Bank (Antigua) Ltd., na ni získal úvěr ve výši 3.000.000,-EUR a dne 1. 4. 2014 uzavřel úvěrovou smlouvu se žalovaným, na jehož základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 998.878,20 EUR. Měl snahu o zefektivnění provozu podniku a zlepšení hospodářských výsledků. Jinak by nebylo možno založit start-up projektu. Soud souhlasí s odkazem žalovaným na literaturu KOLESÁR, P.; HAVEL, B.: Něco málo k hysterii okolo staro nové návrhové povinnosti pro předlužení-Obchodněprávní revue. 2012, č. 2. s. 42, dle něhož dlužník, který dluhy nahrazuje dluhem, ale není současně v platební neschopnosti, nemusí být předlužen. I dlužník, který obdobně dlouhodobě stojí na hraně hospodářské udržitelnosti, ale je vždy schopen plnit splatné dluhy, nemusí být předlužen. Mohl se zvláště po přijetí úsporných opatření a rozšíření reklamy domnívat, že jím předpokládaný provoz podniku bude jeho dluhy sanovat. Úvaha o předlužení nemůže být schématická, neboť předlužení není schématické. Je tak nutno zohlednit další provoz podniku, v daném případě dlužníka s ohledem na špatné hospodářské výsledky. Zavedení četných opatření, která však rovněž nevedla ke kýženému výsledku. Až poté se statutární orgán obrátil na svého jediného společníka White Hart Holding Limited-osobu odlišnou od žalovaného s žádosti o závazný pokyn. Dne 25. 9. 2014 mu byl jím a nikoli žalovaným udělen pokyn ukončit podnikatelskou činnost. Až tím okamžikem bylo zřejmé, že se dostane do úpadku, neboť mu jediný společník už nebude zajišťovat poskytování dalších finančních prostředků. Žalobce neprokázal existenci pohledávek společnosti STRABAG a.s. a INSTALACE Praha spol. s r.o., které jsou od samého počátku sporné, nedoložil rozvahu dlužníka za měsíc květen 2014. Společnost KEX Confectionary Limited v insolvenčním řízení dlužníka jako insolvenční věřitel nefiguruje a pohledávka GE Money Auto, s.r.o. se stala splatnou až 7. 10. 2014, navíc byla navíc zajištěna úvěrovaným vozidlem. Důvodem pozastavení plateb společnosti City Palais spol. s r.o. tedy pronajímateli byla snaha vyvolat jednání s ním o snížení nájemného. Prostředky na ně měl dlužník z úvěrů. Neochotu dlužníka platit nájemné za situace, že se provoz obchodního domu nevyplácel nelze zaměňovat s jeho neschopností tyto závazky hradit. Pokud tak dlužník, některé závazky nehradil, bylo to proto, že je považoval za sporné, případně se snažil o snížení nájemného. Soud poukazuje na článek Povinnost k podání insolvenčního návrhu po novele v praxi od advokátské kanceláře Rödl & Partner, JUDr. Hans-Ulrich Theobald, JUDr. Petra Budíková na internetovém portálu e-pravo.cz, dle něhož je nutno přihlédnout k dalšímu provozování podniku, ke správě majetku, při zkoumání toho zda se zřetelem ke (sp. zn. 190 ICm 4484/2014) pokračování-12-sp. zn. 190 ICm 4484/2014 (sp. zn.) všem okolnostem důvodně předpokládat, že Dlužník bude moci ve správě majetku nebo provozu podniku pokračovat či ne. Zde byl Dlužník vázán na rozhodnutí investora, Maltské společnosti tak jak shora uvedeno. Nelze tak klást rovnítko mezi podnikatelským rizikem, neúspěchem podnikatelského plánu a úpadkem. I dle článku JUDr. Kolesára a Doc. JUDr. Havla, Něco málo k hysterii okolo staro nové návrhové povinnosti pro předlužení-publikovaném v Obchodněprávní revue. 2012, č. 2. s. 42, dle něhož i dlužník, který dlouhodobě stojí na hraně hospodářské udržitelnosti a je vždy schopen plnit splatné dluhy nemusí být předlužen. JUDr. Hrstková, soudkyně Krajského soudu v Brně prezentuje v rámci své přednáškové činnosti názor, že ani záporná hodnota kapitálu u společnosti na jejím počátku v případě, že existuje předpokládaný okamžik, že se v budoucnu dostane do zisku, neznamená, že by byla od počátku v úpadku. Pokud tak Dlužník dosahoval nižších tržeb a byl ve ztrátě tak jak popisuje žalobce, avšak měl příslib a dosahoval dalších úvěrů od banky Meinl Bank (Antigua) Ltd. či od žalovaného. Je nelogické, aby mu tito půjčovali peníze za situace, že by nevěřili a i statutární orgány samotného dlužníka ve zvrat hospodářských výsledků dlužníka. Až když 25. 9. 2014 dostal od investora dlužník pokyn ukončit podnikatelskou činnost a došlo rovněž k výpovědi z nájmu pražských prodejních prostor, nezbylo dlužníku než nutno ukončit činnost. Do té doby soud úpadek Dlužníka nezjistil a dlužník i žalovaný si jej nemuseli být vědomi, jak vyplývá, i s ohledem na shora uvedené právní názory, jak literatury, tak judikatury.

Podle § 3 odst. 3 IZ situace dlužníka až do udělení závazného pokynu jeho jediného společníka nelze hodnotit jako stav předlužení dle tohoto ustanovení, když původní názor soudu o existenci úpadku by šel proti smyslu předmětné úpravy i doslovnému znění zákona, dle něhož se hovoří o dalším provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku, nebo v provozu podniku pokračovat. Když se toto posouzení má časově vztahovat nejpozději k okamžiku, k němuž je otázka předlužení zkoumána, to je k době kdy byly realizovány napadené platby. Tuto dobu však nelze ex-post s odstupem několika let hodnotit pouze vzhledem k následně vydanému rozhodnutí o úpadku Dlužníka. Nelze tak přímo dovodit, že, bylo již v předmětném období, kdy byly platby realizovány nepochybné a nevyhnutelné, že provoz Dlužníkova podniku bude v budoucnu zastaven a Dlužník se ocitne v předlužení, že předpoklady k tomu byly důvodné. Soud zde poukazuje i závěry Nejvyššího soudu v ČR z usnesení sp. zn. 5 Tdo 1138/2007 ze dne 14. 11. 2007. Dle něhož je při posuzování předlužení potřeba vycházet z reálné ceny, za kterou lze majetek dlužníka v daném okamžiku prodat. Vzhledem k tomu, že důkaz na ocenění tržní ceny podniku Dlužníka v rozhodné době nebyl navržen ani proveden, nelze dovodit stav předlužení Dlužníka v předmětném období, potažmo neúčinnost předmětných úkonů. Žalovaný důvodně poukazuje na to, že pohledávka P70-Kühl-und Ladeneinrichtungen Handelsgesellschaft m.b.H. měla být splatná 3. 3. 2013, byla sporná a splatnost této pohledávky byla stanovena na 3. 3. 2014, nikoliv 3. 3. 2013 jak tvrdí žalobce. Rovněž u přihlášky P-87 její splatnost byla stanovena 3. 10. 2014 to je po datu realizace veškerých plateb.

Soud tak má za to, že se žalobci nepodařilo prokázat skutečnost, že Dlužník byl v úpadku v době poskytnutí plateb žalovanému tedy od 2. 6. 2014 do 5. 8. 201. Neboť jej stále podporoval investor, úvěrovala firma Meinl Bank (Antigua) Ltd i žalovaný, který pokud by věděl, že k vývoji tržeb nedojde, tak jak bylo předpokládáno i v konsolidačním plánu s úsporami zaměstnanců i nájemného by přes 900.000 EUR nepůjčoval Dlužníkovi krátce před tím, než šel do úpadku. (sp. zn. 190 ICm 4484/2014) pokračování-13-sp. zn. 190 ICm 4484/2014 (sp. zn.) Soud se dle závazného pokynu VS v Praze zabýval i otázkou existence koncernu mezi dlužníkem a žalovaným.

Nebyl prokázán ani koncern Dlužníka dle § 22 odst. 2 Občanského zákoníku, zák. č. 89/2012 Sb. dle něhož stanoví zákon pro ochranu třetí osoby zvláštní podmínky, nebo omezení pro převody majetku, pro jeho zatížení nebo přenechání k užití jinému mezi osobami blízkými platí tyto podmínky a omezení i pro obdobná právní jednání mezi právnickou osobou členem statutárního orgánu, nebo tím kdo právnickou osobu podstatně ovlivňuje jako její člen, nebo na základě dohody či jiné skutečnosti. Soud na rozdíl od žalobce nemá za to, že by žalovaný Dlužníka z titulu svého postavení podstatně ovlivňoval a pokud tak činil ve snaze Dlužníkovi pomoci, nikoliv způsobit jeho úpadek a to včetně dotací.

Soud nemá za prokázané, že žalovaný s dlužníkem tvořil koncern podle § 79 zákona č. 90/2012 Sb., O obchodních společnostech a družstvech (Zákon o obchodních korporacích-dále jen ZOK ). Předpokladem existence koncernu je to, že subjekty, jež se mají nacházet v koncernu, podléhají jednotnému řízení, mají tedy možnost řídící osoby sledovat a prosazovat koncernovou politiku. Dle komentáře 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 189, ŠTENGLOVÁ, I.; HAVEL B. a kol. Zákon o obchodních korporacích. Což u žalovaného dlužníka chybí, neboť žalovaný není majetkově žádným způsobem propojen s dlužníkem a je tedy vyloučeno podrobení si dlužníka zájmu žalovaného. Pan Vlasaty, jež figuroval ve statutárním orgánu dlužníka žalovaného a společnosti Julius Meinl am Graben GMBH, musel navíc za uvedené společnosti jednat s druhým jednatelem, resp. s druhým členem představenstva, nebo s prokuristou nikoliv pouze sám. Žalobce netvrdil ani nedoložil, kým měl být údajný koncern Julius Meinl řízen a v čem měl spočívat koncernový zájem a jednotná politika koncernu. Nebylo prokázáno jednotné řízení a koncepční a koordinační politika koncernu. Nelze si přestavit situaci, že by dlužník ani jeho řídící osoba nepředpokládali zlepšení hospodářské situace a přesto by dlužníku poskytli čerpání úvěru v rámci skupiny, a současně by řídící osoba koncernu čerpání v řádu mil. EUR umožnila či snad dokonce k němu dala pokyn. To by se v rámci koncernu vymykalo principu koncernového řízení.

Sbírka listin dlužníka neobsahuje žádnou zprávu o vztazích ve smyslu § 82 ZOK ani jako součást jiného tam založeného dokumentu, kterou by přitom dlužník, pokud by skutečně byl v pozici ovládané osoby, musel vypracovat a založit do sbírky listin.

K existenci koncernu postačí faktické řízení, ovšem pouze tehdy, jsou-li při něm splněny podmínky podle § 79 odst. 2 ZOK. S odkazem na literaturu LASÁK, J. a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 631, u jednotné politiky koncernu-musí být zřejmé, že řízení řídící osoby není nahodilé a samoúčelné. Zákon předpokládá, že se odehrává v rámci určitého podnikatelského záměru či za účelem dosažení stanovených podnikatelských cílů, kde ta či ona řízená osoba má svou stanovenou roli a funkci. Jednotná politika nemusí být jako taková nikde výslovně deklarována, resp. schválena, musí ale plynout z podstaty řízení koncernu a měla by se opírat o základní dokumenty jako je podnikatelský plán a jiné koncepční materiály. Žalobce však nedoložil ani jednotnou politiku koncernu, ani jednotné řízení, pouze se omezil na sféry spekulací.

Žalobce neprokázal, že by žalovaný byl v pozici osoby blízké dle § 22 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., nového občanského zákoníku, což je podmínkou pro to, aby žalovaný dlužníka skutečně ovlivňoval, nikoliv, aby existovala pouze možnost, že bude ovlivňován. (sp. zn. 190 ICm 4484/2014) pokračování-14-sp. zn. 190 ICm 4484/2014 (sp. zn.) Blízkost osoby nelze dovodit pouze z franchisingové smlouvy uzavřené za běžných obchodních podmínek, na jejímž základě bylo dlužníkovi poskytnuto know-how a licence k provozování konceptu gurmánské prodejny Julius Meinl . Je logické, že žalovaný jako franšízor měl zájem na tom, aby koncept prodeje gurmánských výrobků Julius Meinl byl provozován pouze za určitých podmínek garantujících kvalitu prodávaných výrobků a poskytovaných služeb a pod jednotnou grafickou úpravou a logem Julius Meinl . Což je základním franšízových vztahů, nepodrobuje však to dlužníka dalšímu jednotnému řízení a nečiní z něj člena koncernu ani osobu blízkou. Franchisingová smlouva byla uzavřena až 4 měsíce po vzniku dlužníka. Na základě mnoha jednání, šlo o marketingovou strategii, která měla po jeho otevření přilákat více zákazníku, než kdyby informace o zahájení provozu dlužník publikoval teprve v průběhu jednání. Dlužník se k takovému kroku odhodlal poté, co nabyl z jednání dojmu, že na uzavření smlouvy je společná vůle obou stran, a že lez očekávat rychlou dohodu. Žalovanému příslušelo pouze právo za sjednaných podmínek ve franchisingové smlouvě tuto smlouvu vypovědět nikoliv kontrolovat společenské struktury dlužníka, složení jeho statutárního orgánu, navíc si tak žalovaný chránil dobrou pověst a hodnotu ochranné známky Julius Meinl, která by mohla nevhodným obsazením statutárního orgánu zjevně kontroverzními osobami utrpět. Koncern nevyplývá nutně ani z toho, že žalovaný za výkon jednatele dlužníka panu Vlasatemu odměnu nehradil. Z právního titulu vkladu částek ze strany dlužníka žalovanému platby poplatků z franchisy nelze rovněž existenci koncernu dovodit. Ani nehrazení nájemného společnosti City Palais spol. s r.o. nebylo projevem jednotného řízení subjektu z koncernu Julius Meinl. Proč by v dubnu 2014 poskytl žalovaný dlužníkovi úvěr 998.878,20 EUR a v rozporu s tím, o dva měsíce později prostřednictvím přijetím poplatku za franchisu od dlužníka poškozoval ostatní věřitele a zejména pronajímatele-společnost City Palais spol. s r.o. tím, že by dal pokyn, aby tato pohledávka hrazena nebyla. Pokud by tak bylo, neposkytl by nejprve dlužníkovi několik měsíců před jeho úpadkem prostředky v řádu stonásobně vyšším než platba nájemného.

Soud tak nemá za prokázané žalobní tvrzení ohledně neúčinnosti plnění ve prospěch žalovaného podle § 241 IZ, dle něhož je neúčinné takové právní jednání Dlužníka v době, kdy byl v úpadku, v jehož důsledku se některému z věřitelů dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu náleželo v konkursu. Když podle ustanovení § 241 odst. 2 IZ se má v případě zvýhodňujícího jednání učiněného ve prospěch osoby Dlužníkovi blízké, nebo osoby, se kterou tvoří koncern za to, že bylo učiněno v době, kdy byl v úpadku. Nejedná se ani o situaci dle § 242 IZ, dle níž je neúčinné právní jednání Dlužníka, kterým Dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám, nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám (úmyslně zkracující právní jednání) když v případě, kdy je takové právní jednání učiněno ve prospěch osoby blízké nebo osoby se kterou tvoří koncern má se za to, že úmysl byl této osobě znám. Nebylo prokázáno žalobcem, že Dlužník, který pozastavil platby vůči některým věřitelům a pak plnil pohledávky žalovaného tak ve smyslu § 241 odst. 1 IZ učinil právní jednání, v jehož důsledku se některým z jeho věřitelů dostane na úkor ostatních věřitelů vyšší uspokojení a dle § 242 odst. 1 IZ úmyslně zkrátil uspokojení ostatních věřitelů Dlužníka. Nebylo prokázáno, že by byl v úpadku v době plateb a zároveň plnil ve prospěch osob, se kterými tvoří koncern. Když k těmto plněním docházelo v rozmezí necelých pěti měsíců před zahájením insolvenčního řízení, ovšem krátce po té, co dostal úvěr od investora formou úvěru Meinl Bank (Antigua) Ltd a od žalovaného a kteří se snažili jeho podnik udržet a rozjet provoz tak jako ve Vídeňském gurmánském domě. (sp. zn. 190 ICm 4484/2014) pokračování-15-sp. zn. 190 ICm 4484/2014 (sp. zn.) Dlouhodobé placení 1% měsíčního poplatku za franchisu ze smlouvy žalovanému je proto dle § 241 odst. 5 písm. b) IZ právním úkonem učiněným za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění (franchisu), když soud nemá za prokázané, že šlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké, nebo osoby, která s ním tvoří koncern, a že žalovaný, v jehož prospěch byl úkon učiněn, mohl při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo, že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.

Proto soud žalobu co do výroku I určení neúčinnosti plateb Dlužníka žalovanému vůči věřitelům Dlužníka v insolvenčním řízenízamítl.

Zamítl proto co do výroku II povinnost žalovaného vrátit do majetkové podstaty Dlužníka částku 7.080,02 EUR zaplacenou shora uvedenými platbami dle § 237 odst. 1 IZ.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto před soudem I. stupně i odvolacím podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 163 a § 202 odst. 1 IZ, neboť žalovaný měl ve věci plný úspěch a náklady řízení vznikly za právní zastoupení a to dle vyhlášky č. 177/96 Sb. Advokátního tarifu (dále jen AT). Dle ustanovení § 202 odst. 1 IZ, nejde o spor o pravost, výši, nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Protože žalovanému vznikly náklady na právní zastoupení, má soud za to, že má povinnost je zaplatit žalobce insolvenčnímu správci Dlužníka. Tyto náklady tvořily náklady právního zastoupení dle § 9 odst. 5 písm. c) AT se vychází z částky merita 50.000,-Kč, z něhož činí mimosmluvní odměna 1.500,-Kč a 1.600,-Kč dohromady 3100 Kč. Tato náleží dle §11 odst. 1 písm. a) d) g) za přípravu, převzetí zastoupení, vyjádření žalovaného z 22. 10. 2015, vyjádření žalovaného z 26. 2. 2016, účast na jednání dne 4. 3. 2016, vyjádření žalovaného z 29. 3. 2016, účast na jednání 26. 8. 2016, tedy za šest úkonů právní služby po 3.100,-Kč. Za odvolací řízení pak náleží 1. úkon za vyjádření k odvolání. Za řízení před soudem I. stupně pak za účast u jednání ve dnech 23. 8. a 27. 10. 2017 a za závěrečný návrh ze dne 16. 10. 2017 tedy za tři úkony právní služby po 3.100,-Kč. Dohromady za 10 úkonů právní služby po 3.100,-Kč náleží 31.000,-Kč. Dle § 13 odst. 3 AT náleží za tyto úkony paušální odměna ve výši 300,-Kč celkem 3.000,-Kč. Dohromady 34.000,-Kč. Dle § 137 odst. 3 o. s ř. náleží z této částky pak 21 % DPH, neboť je zástupce žalovaného plátcem DPH ve výši 7.140 Kč. Dohromady pak 41.140,-Kč, kterou soud žalovanému vůči žalobci dle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

V Praze dne 27. října 2017

JUDr. David Hovorka, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Kamil Jakeš