MSPH 90 INS 21064/2016-A-8
č. j. MSPH 90 INS 21064/2016-A-8

USNESENÍ

Městský soud v Praze jako soud insolvenční rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Hovorkou ve věci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , IČO 47139561, bytem v Praze 9, Lánská 69/4, k návrhu oprávněného věřitele Gentar s.r.o., IČO 24307319, se sídlem v Praze 2, Slavíkova 1568/23, zastoupeného Mgr. Zuzanou Hájkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Slavíkova 1568/23, o vydání předběžného opatření

takto :

Omezuje se účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedený v ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) Insolvenčního zákona, a to tak, že soudnímu exekutorovi Mgr. Janovi Vedralovi, Exekutorský úřad Praha 3, se umožňuje provést exekuci prodejem nemovitých věcí povinného (tj. insolvenčního dlužníka), a to pozemku parc. č. 971/1, na pozemku stojí stavba č.p. 69, objekt k bydlení a pozemku parc. č. 971/2, na pozemku stojí stavba bez č.p./č.e., garáž-140 EX 00668/13-013 s tím, aby povaha vydaného předběžného opatření nebránila exekutorovi provádět aktivní úkony směřující ke zpeněžení tohoto majetku povinného (tj. insolvenčního dlužníka) s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžení byl po dobu probíhajíc insolvenčního řízení vedeného Městským soudem v Praze vedeného pod sp.zn.k dispozici tomuto řízení, když toto opatření neodporuje společnému zájmu věřitelů.

Odůvodnění :

Insolvenční řízení bylo zahájeno podáním insolvenčního návrhu dne 12. 9. 2016 dlužníkem a téhož dne nastaly účinky zahájení insolvenčního řízení s tím spojené (zveřejněním vyhlášky-A-2 ze dne 12. 9. 2016 v Insolvenčním rejstříku).

Podáním ze dne 20. 9. 2016 požádal oprávněný věřitel Gentar s.r.o. (dále jen Oprávněný ) o vydání shora uvedeného předběžného opatření. Návrh zdůvodnil tím, že pověřený soudní exekutor nařídil v lednu 2014 provedení exekuce prodejem nemovitostí povinného, vůči němuž má pohledávky ve výši 3.488.043,66 Kč. Od samého zahájení exekučního řízení v prosinci 2013 povinný účelově maří vymožení jeho povinností a to nedůvodnými návrhy a opravnými prostředky a těmito obstrukcemi se snaží oddálit dražbu nemovitých věcí. Poslední dražební jednání nařízené na den 14. 9. 2016 povinný zmařil podaným insolvenčním návrhem jen dva dny před tímto dražebním jednáním. Z tohoto důvodu Oprávněný podává insolvenčnímu soudu návrh na vydání předběžného opatření, neboť má za to, že insolvenční dlužník záměrně znemožňuje provedení dražby a že navrhované předběžné opatření neodporuje společnému zájmu věřitelů. Tyto skutečnosti Oprávněný osvědčil usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. 12. 2013 č. j. 73 EXE 5259/2013-24 jímž byla nařízena exekuce podle vykonatelného exekutorského zápisu sepsaného prostřednictvím Mgr. Jana Vedrala, soudního exekutora Exekutorského úřadu isir.justi ce.cz

Praha 3. Touto formou uzavřel Oprávněný a insolvenční dlužník dohodu o závazku osoby povinné-dlužníka, splnit pohledávku k rukám osoby oprávněné-věřitele se svolením k nařízení a provedení exekuce podle § 78 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu), pro případ, že povinný nesplní řádně a včas svou povinnost, vyplývající ze závazkového právního vztahu, a to smlouvě o úvěru ze dne 25. 10. 2012. Z exekutorského zápisu č. j. 140 EZ 98/2012 má soud za osvědčené, že provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. Jan Vedral, se sídlem Senovážné náměstí 977/24, Praha 1, který vede exekuční řízení pod svou sp. zn. 140 EX 00688/13.

Z exekučního příkazu č. j. 140 EX 00668/13-014, kterým nařídil exekuci zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech ve vlastnictví povinného, má soud za osvědčené, že se jedná o pozemek parc. č. 971/1, na pozemku stojí stavba č.p. 69, objekt k bydlení a pozemek parc. č. 971/2, na pozemku stojí stavba bez č.p./č.e., garáž, v k.ú. Kyje, obec Praha, zapsané v Katastru nemovitostí na LV 1590 u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha (dále jen nemovitosti). Stejného dne vydal soud exekuční příkaz č. j. 140 EX 00668/13-013, kterým jak má soud osvědčeno nařídil provedení exekuce prodejem shora uvedených nemovitostí povinného.

Z návrhu na odklad a zastavení exekuce ze dne 12. 2. 2014 soud zjistil, že jím povinný zdůvodnil tvrzení o neplatnosti smlouvy o úvěru (pro rozpor s dobrými mravy) na jejíchž základech byl sepsán exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti coby exekuční titul. Návrh na odklad exekuce povinný odůvodnil tím, že dne 7. 2. 2014 podal u Obvodního soudu pro Prahu 2 proti Oprávněnému žalobu o určení neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne 25. 10. 2012. Toto má soud za osvědčené předmětnou žalobou o určení neplatnosti smlouvy o úvěru.

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 č.j. 73 EXE 5259/2013-75 ze dne 4. 3. 2014 má soud za osvědčené, že návrh povinného na odklad exekuce byl zamítnut, když soud dospěl k závěru, že není důvodný. K odvolání povinného Městský soud usnesením ze dne 14. 7. 2014 č.j. 30 Co 249/2014-92 napadené usnesení soudu I. stupně potvrdil, když dospěl k závěru, že ani na základě podané žaloby o určení neplatnosti smlouvy o úvěru a ani z návrhu na zastavení exekuce nelze očekávat, že exekuce bude zastavena. Proto odvolací soud usnesení soudu I. stupně potvrdil.

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 č.j. 73 EXE 5259/2013-149 má soud za osvědčené, že byl návrh povinného na zastavení exekuce zamítnut, neboť nebylo prokázáno tvrzení, že Oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok. Z usnesení Městského soudu v Praze č. j. 30 Co 190/2015-179 ze dne 14. 7. 2015 má soud za osvědčené, že napadené usnesení soudu I. stupně k odvolání povinného potvrdil a marginální části ohledně části příslušenství změnil.

Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 23 C 32/2014-87 má soud za osvědčené, že byla žaloba povinného proti Oprávněnému o určení neplatnosti smlouvy o úvěru zamítnuta. Z rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 95 Co 200/2015 má soud za prokázané, že rozsudek soudu I. stupně a odvolací soud k odvolání Povinného v celém rozsahu potvrdil a tím byla věc ke dni 30. 11. 2015 pravomocně skončena.

Z vyhlášky Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 29994/2015-A-2 má soud za osvědčené, že insolvenční řízení na návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení byl podán dne 1. 12. 2015, kdy bylo zahájeno insolvenční řízení. Z usnesení ze dne 18. 3. 2015 č. j. MSPH 99 INS 29994/2015-A-17 má soud za osvědčené, že toto řízení bylo zastaveno z důvodu nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dlužníkem. Toto usnesení nabylo právní moci dne 8. 4. 2016.

Z usnesení soudního exekutora č. j. 140 EX 00668/13/123 má soud za osvědčené, že byla určena výsledná cena nemovitostí povinného. Z usnesení Městského soudu č. j. 16 Co 282/2016-143 má soud za osvědčené, že k odvolání povinného odůvodněné tím, že na nemovitosti váznou nájemní práva třetích osob na dobu určitou, která zaniknou dříve, než dojde k dražbě nemovitosti, Městský soud v Praze tímto usnesením ze dne 2. 8. 2016 napadené usnesení soudního exekutora potvrdil.

Usnesení soudního exekutora č. j. 140 EX 00668/13/143 ze dne 11. 8. 2016 má soud za osvědčené, že termín dražebního jednání byl stanoven na 14. 9. 2016 v 11.00 hod.

Z vyhlášky Městského soudu v Praze č. j.-A-2 ze dne 12. 9. 2016, tj. dva dny před dražebním jednáním má soud za osvědčené, že bylo zahájeno u Městského soudu v Praze pod č.j.-A-2 insolvenční řízení-návrh dlužníka s návrhem na prohlášení konkursu.

Usnesením soudního exekutora č.j. 140 EX 00668/13-150 má soud za osvědčené, že dne 13. 9. 2016 vydal soudní exekutor usnesení o odročení dražby nařízené na den 14. 9. 2016 na neurčito.

Z těchto skutečností má soud za osvědčené, že jednání insolvenčního dlužníka je ryze obstrukční jednání za účelem zmařit prodej jeho majetku a uspokojení pohledávky oprávněného. Soud má za osvědčené zejména ze skutečnosti, že prodej nemovitosti povinného, povinný mařil podáváním insolvenčních návrhů opakovaně, tak, aby nemohlo dojít k dražbě nemovitosti, když v insolvenčním řízení poté řádně nepostupoval a řízení proto muselo být zastaveno. Z návrhu na zastavení a odklad exekuce insolvenčním dlužníkem, stejně jako v podané žalobě o určení neplatnosti smlouvy o úvěru lze mít za osvědčené, že podání jsou činěna vždy účelově tak, aby nemohlo dojít k dražbě nemovitosti. O tom svědčí časová souvislost spočívající v tom, že v exekučním řízení dne 6. 12. 2013 byla nařízena exekuce, dne 12. 2. 2014 navrhl povinný odklad exekuce, dne 4. 3. 2014 došlo k zamítnutí návrhu, dne 14. 7. 2014 došlo k potvrzení rozhodnutí soudu I. stupně. Dne 3. 1. 2014 byl exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitostí, dne 12. 2. 2014 byl návrh dlužníka na zastavení exekuce, dne 1. 12. 2014 došlo k zamítnutí návrhu a dne 14. 7. 2014 došlo k potvrzení soudu I. stupně o zamítnutí návrhu a změna rozhodnutí. Dne 7. 2. 2014 byla podána žaloba o určení neplatnosti smlouvy o úvěru, dne 28. 2. 2015 došlo k zamítnutí této žaloby soudem I. stupně a dne 3. 6. 2015 došlo k potvrzení rozhodnutí soudu I. stupně. Insolvenční řízení bylo I. zahájeno 1. 12. 2015 na návrh povinného, dne 18. 3. 2016 došlo ze shora uvedených důvodů k zastavení řízení. Dne 31. 3. 2016 došlo k usnesení o stanovení ceny nemovitostí, dne 11. 5. 2016 se dlužník odvolal a dne 2. 8. 2016 bylo oproti tomuto odvolání potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně. Exekuční řízení dále probíhalo dne 11. 8. 2016 vydáním usnesení o nařízení dražebního jednání. Dne 12. 9. 2016 byl pak podán návrh na zahájení řízení na návrh povinného, dne 13. 9. 2016 bylo usnesení o odročení dražebního jednání, které se mělo konat 14. 9. 2016.

Shora uvedenými důkazy má soud za osvědčené splnění podmínek ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., Insolvenčního zákona ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ). Dle něhož se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky, výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty lze nařídit, nebo zahájit, nelze jej však provést. Nejvyšší soud ČR opakovaně ve své rozhodovací praxi uzavřel, že nařízení dražebního jednání je úkonem, jímž soud provádí exekuci a dále dovodil, že vydal-li exekutor usnesení o nařízení dražebního jednání, a po té došlo k zahájení insolvenčního řízení, bylo by provedení dražebního jednání v rozporu s účinky, které jsou spojené se zahájením insolvenčního řízení podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ.

Podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) IZ předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také omezit z důvodu hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c) IZ, neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů. Soud má vzhledem ke skutečnostem uvedeným shora za to, že jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele spočívající v jednání dlužníka, který opakovaným podáváním neopodstatněných procesních návrhů brání řádnému pokračování zahájeného exekučního řízení a uspokojení věřitelů, tj. snaží se zachovat vlastnictví k nemovitostem. Soud souhlasí i se závěrem navrhovatele, že zájem věřitelů insolvenčního dlužníka nemůže být rozhodnutím o vydání předběžného opatření soudu nikterak ohrožen, neboť uspokojení pohledávek věřitelů dojde buď v rozvrhovém řízení soudního exekutora, případně v insolvenčním řízení, kdy v případě rozhodnutí o úpadku dlužníka bude výtěžek dražby vydán exekutorem insolvenčnímu správci.

Soud zde odkazuje na judikát Vrchního soudu v Praze KSPH 42 INS 29080/2013, 1 VSPH 2156/2013-A-29 dle něhož smyslem § 82 odst. 2 písm. b) IZ je eliminovat účinky vyvolané nepoctivými insolvenčními návrhy, tedy omezit účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení uvedené v § 109 odst. 1 písm. b) a písm. c) IZ. Účelem tohoto zákonného ustanovení je zabránit pokusům o zneužití insolvenčního řízení a účinků spojených s jeho zahájením k poškozování zájmu třetích osob nebo dlužníka. U dlužnických insolvenčních návrhů může jít zejména o záměr blokovat exekuční řízení insolvenčními návrhy, jež nejsou míněny vážně a jejichž jediným účelem je dosáhnout účinků zahájení insolvenčního řízení dle § 109 odst. 1 písm. c) IZ. Proto insolvenční zákon v § 82 odst. 2 písm. b) IZ upravuje možnost předběžným opatřením omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedený mimo jiné v § 109 odst. 1 písm. c) IZ, neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů.

Účelem insolvenčního řízení je řešení úpadku dlužníka některým ze způsobů ustanovených insolvenčním zákonem a podle zásad insolvenčního zákona. S ohledem na zvláštní charakter insolvenčního řízení, jímž jsou dotčena práva a právní zájmy dlužníka a věřitelů jako účastníků řízení, ale též dalších osob vyvolává zahájení insolvenčního řízení zvláštní účinky, mezi něž náleží i nemožnost provést nařízení výkonu rozhodnutí či exekuci na majetek dlužníka, neboť insolvenční zákon upravuje postup při uspokojení všech přihlášených pohledávek dlužníkových věřitelů a zachování individuální možnosti vymáhání práv jednotlivých věřitelů by kolidovalo s účelem insolvenčního řízení. Ze zjištění soudu I. stupně vyplývá, že dlužník opakovaně účelovým zahájením insolvenčních řízení (a jejich ukončování v důsledku vlastního procesního zavinění) zneužíval zmíněného účinku zahájení insolvenčního řízení a dražbu řízením mařil. Dlužník tak podal dva insolvenční návrhy, tak jak shora uvedeno. Tím dlužník způsobil v jednom případě zastavení insolvenčního řízení.

Stav exekučního řízení pak za dané situace může být důvodem pro vydání rozhodnutí, jímž soud podle § 82 IZ omezí účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Soud má sice za to, že insolvenční soudy nejsou povolány k tomu, aby přezkoumávaly postup exekutora soudu rozhodující v exekučním řízení při výkonu rozhodnutí a hodnotily správnost či účinnost jejich jednotlivých úkonů a rozhodnutí. Pokud některý z účastníků vykonávacího řízení zneužívá svých práv je věcí exekučního soudu a exekutora, aby posoudil závažnost takových úkonů s využitím prostředků daných mu zákonem k dispozici a zjednal nápravu. Soud má za to, že v daném případě umožněním exekuce insolvenčním soudem nedojde k zeslabení pozice věřitelů, kteří sami určí § 402 IZ, zda při řešení úpadku oddlužením (v daném případě se však jedná o konkurs) se tak stane zpeněžením majetkové podstaty, nebo splátkovým kalendářem, tedy by zde musely být dány opravdu vážné důvody pro to, aby jejich rozhodování soud limitoval tím, že po zahájení řízení umožní zpeněžení dlužníkova majetku. Za situace, kdy dlužník sám navrhuje provedení konkursu, toto není podstatné, neboť dlužník není tím, kdo vybírá formu oddlužení. Je sice skutečností, že věřitelé případně insolvenční správci nutně vždy nemusí preferovat dražbu, jako nejoptimálnější způsob zpeněžení dlužníkova majetku v daném případě se soudu jeví situace, kdy dražba bude provedená, tak jak je připravena v náhradním termínu a vydán výsledek dražby do majetkové podstaty dlužníka za odpovídající dané situace.

Odvolací soud zde dále uvádí, že odměna exekutora stanovená dle vyhlášky č. 330/2001 Sb. by měla být vyšší než u insolvenčního správce a proto neshledával důvody hodné zvláštního zřetele, jimiž lze opodstatnit nařízení předběžného opatření v pouhém časovém sledu událostí nařízení veřejné dražby, dva dny před termínem konání veřejné dražby, ani v tom, že dlužník sám navrhoval řešit svůj úpadek oddlužením zpeněžením majetkové podstaty. Rozdíl oproti předmětnému judikátu je v tom, že zde dlužník v předmětné věci navrhoval na sebe konkurs a nikoliv oddlužení. Což má následky i na uspokojování věřitelů.

Insolvenční řízení má mimo jiné sloužit poctivým a zodpovědným dlužníkům, pokud prokáží, že jsou schopni dostát podmínkám oddlužení, k tomu, aby se mimo jiné vyhnuli exekuci, jež by jim jinak reálně hrozila. Takto na věc nahlíženo, soud I. stupně nemá za to, že je proti smyslu tohoto institutu dovolit po zahájení insolvenčního řízení prodej dlužníkova majetku v exekuci. Proto zákon umožňuje zamezit formou předběžného opatření účinkům spojeným se zahájením insolvenčního řízení jen z důvodů hodných zvláštního zřetele, čímž je v poměrech souzené věci míněno především to, že soud vydávající předběžné opatření má být z jemu známých skutkových okolností důvodně přesvědčen o tom, že dlužník insolvenčního řízení ke škodě Oprávněného zneužívá, aby však zároveň nabízel čestné vyrovnání svých závazků vůči věřitelům v režimu oddlužení. V daném případě se však jedná o konkurs, tím je aplikace úplná shora uvedeného judikátu vyloučena.

Přičemž shodně jako v dané věci není významné, ani to, že dlužníkovy závazky mají mít svůj původ v podnikání, neboť dle nyní platného znění insolvenčního zákona § 389 odst. 2 IZ, jenž platí pro toto řízení dle článku IX zákona č. 294/2013 Sb., tato skutečnost nutně nemusí oddlužení bránit.

Soud má tak za to, že zde nemusel vyčkávat až dojde k případnému doplnění insolvenčního návrhu na výzvu soudu, která následně byla učiněna a nic mu nebránilo v tom, aby o insolvenčním návrhu rozhodl bez zbytečného odkladu ať již odmítnutím, shledal by jeho doplnění nedostatečným a nebo mu vyhověl, tedy aby zjistil úpadek dlužníka a s takovým rozhodnutím spojil též rozhodnutí o způsobu o jeho řešení. § 148 odst. 3 IZ. Soud má za to, že umožněním předběžného opatření dle § 82 odst. 2 IZ dražby, bude dlužníkův majetek ve veřejné dražbě zpeněžen organizován navrhovatelem a vydání majetku insolvenčnímu správci nebrání realizaci insolvenčního řízení. Když rozhodujícím je stav v době vyhlášení vydání usnesení soudu I. stupně dle § 75c odst. 4 o.s.ř. Ze shora uvedených důvodů proto soud návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v Insolvenčním rejstříku, zvlášť se doručuje dlužníku a navrhovateli předběžného opatření. Lhůta k podání odvolání začíná běžet ode dne, kdy bylo doručeno písemné vyhotovení usnesení. Usnesení je účinné okamžikem zveřejnění v Insolvenčním rejstříku.

V Praze dne 23. září 2016

JUDr. David Hovorka, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Kamil Jakeš