MSPH 90 INS 2070/2015-C1-14
MSPH 90 INS 2070/2015-C1-14 (sp. zn. 190 ICm 3529/2015)

č. j. 190 ICm 3529/2015-54 (sp. zn. MSPH 90 INS 2070/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze jako soud insolvenční rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Hovorkou ve věci žalobkyně: JUDr. Ing. Kristýny Fronc Chalupecké, se sídlem v Praze 10, Zemské právo 1574/3, insolvenční správkyně dlužníka Víta anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 2, Vratislavova 58/3, zastoupené Mgr. Michaelou Sochovou, advokátkou se sídlem ve Velkém Meziříčí, Náměstí 13/15 proti žalovanému Jiřímu Jelenovi, nar. bytem v Praze 8, Březinova 23, zastoupenému Mgr. Alžbětou Schirlovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Francouzská 16 o popření vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Žaloba s návrhem na určení, že pohledávka představující:

-smluvní pokutu ze smlouvy budoucí kupní ze dne 25. 3. 2015 uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným v částce 2.000.000,-Kč s příslušenstvím představující úrok z prodlení v částce 73.222,-Kč

-dlužnou jistinu ze Smlouvy o půjčce ze dne 11. 1. 2013 v částce 400.000,-Kč plus úrok z prodlení 93.699,-Kč

-dlužnou jistinu ze Smlouvy o půjčce ze dne 23. 11. 2012 v částce 300.000,-Kč plus úrok z prodlení 70.247,-Kč

-dlužnou jistinu ze Smlouvy o půjčce ze dne 11. 1. 2013 v částce 250.000,-Kč plus úrok z prodlení 58.562,-Kč isir.justi ce.cz (sp. zn. 190 ICm 3529/2015) pokračování-2-sp. zn. 190 ICm 3529/2015 (sp. zn.) -dlužnou jistinu ze Smlouvy o půjčce ze dne 23. 11. 2013 v částce 200.000,-Kč plus úrok z prodlení 46.850,-Kč

-náklady řízení dle rozhodčího nálezu, č. j. 1 C 104/2014 ze dne 22. 1. 2015, rozhodce JUDr. Jiřího Gajdaruse, v částce 232.500,-Kč

žalovaného za dlužníkem Vítem Plesníkem, anonymizovano , bytem v Praze 2, Vratislavova 58/3, přiznaná na základě rozhodčího nálezu, č. j. 1 C 104/2014 ze dne 22. 1. 2015, rozhodce JUDr. Jiřího Gajdaruse, není po právu s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Podáním ze dne 28. 8. 2015 se žalobkyně jako insolvenční správkyně dlužníka Víta anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 2, Vratislavova 58/3 (dále jen dlužníka) domáhala vydání rozhodnutí, jimž by soud určil, že pohledávka představující nároky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku není po právu. Žalobu zdůvodnila tím, že dne 21. 4. 2015 bylo u zdejšího soudu zahájeno insolvenční řízení na dlužníka pod sp. zn.. Usnesením zdejšího soudu ze dne 21. 4. 2015 č. j.-A-18 byl zjištěn úpadek dlužníka a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs. Tímto usnesením byla jako insolvenční správkyně dlužníka ustanovena žalobkyně. Ta je proto aktivně legitimována k vedení sporu proti žalovanému, který uplatnil svůj nárok přihláškou pohledávky P-10 doručenou zdejšímu soudu dne 12. 6. 2015. Lhůta na přihlašování pohledávek v tomto řízení skončila dne 22. 6. 2015. Žalovaný uplatnil celkem 7 dílčích pohledávek v celkovém objemu 5,576.450,-Kč a to jako pohledávky vykonatelné na základě rozhodčího nálezu č. j. 1 C 104/2014 ze dne 22. 1. 2015, rozhodce JUDr. Jiřího Gajdaruse (dále jen rozhodčí nález).

Žalobkyně popírá oprávněnost pohledávky č. 1 s příslušenstvím tj. nároku na smluvní pokutu dle smlouvy budoucí kupní ze dne 25. 3. 2013 a to konkrétně dle písm. C odst. 1 v částce 2.000.000,-Kč s příslušenstvím představujícím úrok z prodlení ve výši 73.222,-Kč, neboť nárok vůbec nevznikl, neboť se jedná o nepřiměřenou výši smluvní pokuty vzhledem ke sjednané povinnosti, je napadána určitost u jednání o smluvní pokutě nebylo prokázáno porušení povinnosti dlužníka ve vztahu ke smluvní pokutě a je napadána neúčinnost tohoto jednání ve vztahu k majetkové podstatě dlužníka.

Žalobkyně popírá pravost nároku č. 2-4 a nárok 6 s příslušenstvím v celkové částce 1.419.358,-Kč s tím, že pohledávka nevznikla, neboť věřitel neprokázal, že by dlužníku byly reálně tyto prostředky poskytnuty. Pohledávku č. 5 žalobce uznal, neboť žalovaný doložil složení prostředků na účet dle příslušné Smlouvy o úvěru a v tomto rozsahu vzal popření této pohledávky včetně příslušenství zpět. Žalobkyně tak popírá oprávněnost nároku č. 7 v částce 232.500,-Kč představující náklady řízení, s tím, že nárok nevznikl pro neplatnost a neúčinnost u jednání rozhodci. Když u jednání o rozhodci je součástí smlouvy budoucí kupní ze dne 25. 3. 2015 a to konkrétně v písm. c) odst. 2 a dlužník v postavení spotřebitele rozhodčí doložku samostatně nepodepsal a ani se neseznámil s důsledky pro něj plynoucí z této rozhodčí doložky. (sp. zn. 190 ICm 3529/2015) pokračování-3-sp. zn. 190 ICm 3529/2015 (sp. zn.) Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že shora uvedené pohledávky uplatněné přihláškou do insolvenčního řízení jsou vykonatelné pohledávky vůči dlužníkovi na základě rozhodčího nálezu s celkovou výší 5.576.450,-Kč, přičemž jistina činí 4.880.500,-Kč a příslušenství 693.950,-Kč. Vykonatelná pohledávka se skládá ze sedmi pohledávek včetně pohledávky 5 ve výši 1.500.000,-spolu s příslušenstvím, kterou žalobkyně následně uznala. Žalovaný poukázal na ust. § 199 odst. 2 IZ, dle něhož může žalobkyně jako insolvenční správce jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky uplatnit jen ty skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem k popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle ust. § 199 odst. 3 IZ pak žalobkyně může proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřela. Vzhledem k tomu, žalobkyně nepopřela pohledávku jako vykonatelnou na základě rozhodčího nálezu je námitka neplatnosti rozhodčí doložky v rozporu se zákonem a soud by ji měl odmítnout. Žalovaný považuje rozhodčí doložku za platnou s tím, že dlužník nebyl k žalovanému ve vztahu spotřebitele dle § 52 zák. č. 40/1964 Sb. OZ, ani dle úpravy zákona č. 89/2012 Sb. OZ § 419, kdy při uzavírání smluv s dlužníkem žalovaný nikdy nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, rozhodčí doložka byla kromě smlouvy o budoucí smlouvě kupní sjednána ve všech shora uvedených smlouvách o půjčce a obsahuje náležitosti předpokládané zákonem č. 216/1994 Sb. rozhodčím řízením a výkonu rozhodčích nálezů (dále jen ZRŘS). Rozhodčí řízení vyústilo ve vydání rozhodčího nálezu, jehož zrušení se nikdy dle § 32 odst. 1 ZRŘS dlužník nedomáhal. Navíc žalobkyně námitky v případě pohledávky specifikované v žalobě jako číslo 7 učinila v rozporu s ust. § 199 odst. 3 IZ a proto by měla býti odmítnuta. Pokud soud pohledávku 1 neodmítne dle ust. § 199 odst. 3 IZ jako nepřípustné popření pohledávky, má žalovaný za to, že dlužník porušil svoji povinnost ze Smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy, když 25. 10. 2014 nesložil do úschovy kupní cenu ve výši 7.000.000,-Kč a zálohu na úhradu daně ve výši 280.000,-Kč. Porušením této povinnosti vznikla dlužníkovi povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 2.000.000,-Kč dle čl. C odst. 1 této smlouvy, což žalovaný osvědčil potvrzením ze dne 4. 11. 2014 vyhotoveným JUDr. Ivetou Greckou, advokátkou u níž dlužník stvrdil porušení své smluvní povinnosti. Na žalovaného pohledávka z titulu úhrady smluvní pokuty ve výši 2.000.000,-Kč přešla na základě velké Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15. 12. 2014 uzavřené s Alicí Chalupovou.

Námitku o neurčitosti smluvního ujednání a nepřiměřenosti výše smluvní pokuty ve vztahu zajištěné povinnosti má žalovaný za účelovou či ujednání o smluvní pokutě za porušení povinnosti nesložit kupní cenu je formulována zcela jasně, určitě, a srozumitelně a námitka žalobkyně pouze v obecné rodině neuvádí ani blíže, v čem konkrétně shledává neurčitost ujednání. Výše smluvní pokuty je zcela přiměřená zajišťované povinnosti a celkové ujednání stran ve smlouvě o uzavření budoucí kupní smlouvy. Lhůta pro složení kupních cen byla sjednána až na 25. 10. 2014, tj. 19 měsíců po uzavření budoucí smlouvy vzhledem k hodnotě a významu zajišťované povinnosti jednoznačné, že výše smluvní pokuty je přiměřená. Tato je přiměřená i z hlediska jednotlivých funkcí, které má plnit, když kromě funkce preventivní, sankční plní i funkci uhrazovací. Pro naplnění této funkce smluvní pokuty je třeba, aby její výše představovala souhrn event. v úvahu přicházejících škod, které lze vzhledem v případě důsledku porušení zajištěné povinnosti očekávat. Dlužník spolu s rodinou byt ve vlastnictví právního předchůdce žalovaného po celou dobu trvání budoucí smlouvy užíval a to na základě dohody o úhradě služeb spojených s užíváním bytu ze dne 30. 4. 2013. 19 měsíců tak nehradil nájemné, přičemž nájemné za tuto dobu lze považovat za souhrn event. v úvahu přicházejících škod vzniklých v důsledku neplnění povinností dlužníka zajištěné touto smluvní pokutou. (sp. zn. 190 ICm 3529/2015) pokračování-4-sp. zn. 190 ICm 3529/2015 (sp. zn.) Ohledně popření pravosti pohledávek uvedených pod čísly 2, 3, 4, 5, 6 nesouhlasí s popřením z důvodu, že pohledávka nevznikla, neboť žalovaný prokazuje, že dlužníkovi reálně prostředky poskytl. Odkazuje zde na prohlášení majetku dlužníka z 27. 8.2 015, kde sám dlužník potvrdil převzetí finančních prostředků od žalovaného na sjednané půjčky. Jedná se o částku 300.000,-Kč ze Smlouvy o půjčce ze dne 23. 11. 2012, 250.000,-Kč ze Smlouvy o půjčce ze dne 11. 1. 2013, 200.000,-Kč ze Smlouvy o půjčce ze dne 23. 11. 2013, 400.000,-Kč ze Smlouvy o půjčce ze dne 11. 1. 2013. Poskytnutím těchto částek prokazuje žalovaný jednotli-vými smlouvami o půjčce, které jsou zároveň kvitancemi o převzetí peněz v odstavci 2 jednotlivých smluv. Tyto dlužník podepsal, takže je zřejmé, že předmět půjčky od žalovaného převzal. Jednalo se o projev jeho pravé a svobodné vůle, který opatřil dlužník ověřeným podpisem. Sám dlužník nikdy nezpochybňoval převzetí finančních prostředků dle smluv. Žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 33 cdo 2547/2011, podle kterého by účastníkům občansko právních smluvních vztahů, mělo být naopak umožněno spolehnout se na to, že zcela zřejmý obsah jejich smluvních ujednání nemůže být vyvrácen na základě jeho pouhého popření ze strany účastníka, který nechce nést následky porušení povinností ze smluvního vztahu. Tento závěr platí i pro projednávaný případ, kdy obsah smluvního jednání není popírán dlužníkem, ale pouze správkyní konkursní podstaty-žalobkyní. Půjčka představující částku ve výši 400.000,-Kč byla vložena dle Smlouvoy o půjčce ze dne 11. 1. 2013 na účet dlužníka uvedený v předmětné smlouvě, a žalovaný navrhl, aby soud uložil žalobkyni předložit výpis dotčeného účtu č. za měsíc leden 2013, z něhož vyplyne, že finanční prostředky byly na účet složeny. Soud má za to, že žalobkyně má k dispozici relevantní výpisy z účtů, na které byly půjčky některé poskytnuty, přesto požaduje předložení těchto po žalovaném, je postupem, navyšujícím náklady spojené s vymáháním dluhu.

Žalobkyně odkázala na svoji konečnou zprávu v insolvenčním řízení, ústního jednání konaného dne 20. 6. 2016 se nezúčastnila, na tomto jednání soud poučil žalovaného, že rozhodčí nález neobsahuje odůvodnění a jedná se v podstatě o obdobu rozsudku pro uznání. Poučen tak byl žalovaný dle § 118a odst. 2 o.s.ř. o jiném právním názoru soudu než názor žalovaného s tím, že žalobu má na vyhovění. S tím, že konglomerát smluvních ujednání, včetně Smlouvy o budoucí kupní smlouvě, postoupení pohledávky odůvodňují oprávněnost popření všech nároků vůči dlužníkovi. Samotný fakt, že dlužník převzetí půjček nepopírá, nestačí neboť insolvenční správkyně popírá pravost pohledávek. Žalovaný pak byl vyzván k doplnění skutkových tvrzení důkazních návrhů do 1 měsíce od termínu jednání.

Žalovaný ve svém vyjádření dne 19. 8. 2016 uvedl, že považuje rozhodčí doložku za platnou dle § 52 zák. č. 48/1964 Sb. OZ, dle něhož dlužník nebyl v postavení spotřebitele ani ve smyslu dnešní právní úpravy dle § 419 zák. č. 89/2012 Sb. OZ. Nikdy žalovaný při uzavírání smluv s dlužníkem nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Rozhodčí doložka obsahovala veškeré zákonem předpokládané náležitosti a proto je právním úkonem sjednaným platně v souladu se zákonem ZRŘS. Námitky učiněné žalobkyní jsou v rozporu s ust. § 199 odst. 3 IZ a soud by je měl odmítnout. Dlužník se navíc nevyjádřil ke kvalifikované výzvě rozhodce, vzhledem k tomu rozhodce považoval nároky dlužníkem za uznané, když nereagoval ani na výzvu, je volným aktem dlužníka, který navíc v rámci svého majetkového prohlášení veškeré nároky žalovaného uznal a potvrdil.

Ohledně pohledávky 1) žalovaný poukázal na předložené veškeré důkazy, zejména potvrzení ze dne 4. 11. 2014 o nesložení kupní ceny, smlouvu o postoupní pohledávky ze dne 15. 12. 2014, Smlouvu o uzavření budoucí kupní smlouvy ze dne 25.3.2013 a dohody (sp. zn. 190 ICm 3529/2015) pokračování-5-sp. zn. 190 ICm 3529/2015 (sp. zn.) o úhradě služeb spojených s užíváním bytu ze dne 30. 4. 2013. Z nichž vyplývá, že ujednání o smluvní pokutě za porušení povinnosti nesložit kupní cenu je formulováno jasně a určitě srozumitelně, námitka žalobkyně je pouze v obecné rovině. Podstatné je, že lhůta pro složení kupní ceny byla sjednána až na 25. 10. 2014, to je 19 měsíců po uzavření budoucí kupní smlouvy, dlužník spolu s rodinou 19 měsíců byt užíval, nehradil nájemné, ačkoliv se jednalo o byt ve vlastnictví právní předchůdkyně žalovaného, přičemž nájemné za tuto dobu lze považovat za souhrn event. v úvahu přicházejících škod vzniklých v důsledku nesplnění povinnosti dlužníka zajištěné touto smluvní pokutou. Tato je přiměřená vzhledem k jejich jednotlivých funkcí, které má plnit, plní funkci preventivní, sankční i uhrazovací. Veškeré smlouvy o půjčce z 23. 11. 2012 na částku 300.000,-Kč, 11. 1. 2013 na částku 250.000,-Kč, 23. 11. 2013 na částku 200.000,-Kč, 11. 1. 2013 na částku 400.000,-Kč, jsou zároveň i kvitancemi o převzetí těchto částek, konkrétně 300.000,-Kč, 250.000,-Kč a 200.000,-Kč. Dlužník je podepsal, vůj podpis si nechal ověřit. Nelze akceptovat tvrzení žalobkyně, že smlouva o půjčce opatřená ověřenými podpisy účastníků není dostačujícím důkazem k prokázání reálného poskytnutí finančních prostředků, kdy žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 33 cdo 2547/2011, dle něhož zřejmý obsah smluvních ujednání nemůže být vyvrácen na základě pouhého popření ze strany účastníka (zde žalobkyně), který nechce nést důsledky porušení povinnosti ze smluvního vztahu. Když částka 400.000,-Kč byla vložena v souladu se smlouvou o půjčce ze dne 11. 1. 2013 na účet dlužníka uvedený v předmětné smlouvě č. za měsíc leden 2013, z něhož vyplývá složení této částky.

Na základě tohoto vyjádření žalovaného i citovaného judikátu soud v projevu řízení změnil svůj právní názor na věc, nemohl však o tom poučit žalobce ani jeho zástupkyni, kteří se opětovně k jednání nedostavili, proto dal pouze žalovanému poučení dle § 119a o. s. ř. a ukončil dokazování.

Po provedeném dokazování má soud za prokázané tyto skutečnosti: z usnesení o úpadku a prohlášení konkursu č. j.-A-18 má soud za prokázané, že dne 21. 4. 2015 byl zjištěn úpadek dlužníka a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs, žalobkyně byla ustanovena insolvenční správkyní dlužníka, jehož insolvenční řízení bylo zahájeno dne 21. 4. 2015. Z přihlášky pohledávky P 10, doručené Městskému soudu v Praze dne 12. 6. 2015 má soud za to, že tato přihláška byla učiněna ve lhůtě, když lhůta přihlašování pohledávek v tomto řízení skončila dne 22. 6. 2015. Žalovaná uplatnila celkově 7 dílčích pohledávek uvedených pod body 1-7 výroku I. tohoto rozsudku v celkovém objemu 5.576.450,-Kč, které byly uplatněné jako vykonatelné a to na základě rozhodčího nálezu č. j. 1C 104/2014 ze dne 22. 1. 2015 rozhodce JUDr. Jiřího Gajdaruse. Toto má soud za prokázané, jak přihláškou pohledávky P10 do předmětného řízení tak shora uvedeným rozhodčím nálezem. Tvrzení žalobkyně má soud za nevyvrácené a naopak procesní obranu žalovaného má soud za prokázané jak rozhodčím nálezem rozhodce JUDr. Jiřího Gajdaruse č.j. 1 C 104/2014 ze dne 22.1.2015 tak potvrzením ze dne 4.11.2014 dlužníka o nesložení kupní ceny. Aktivní legitimaci žalobce k podání rozhodčí žaloby má soud za prokázanou smlouvou postoupením pohledávky ze dne 15. 12. 2014. Ze smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy ze dne 25. 3. 2013 má soud za prokázané, že obsahuje platně sjednanou rozhodčí doložku, v níž bylo sjednáno, že rozhodce rozhodl dnes podle zásad správnosti ekvity, rozhodčí nález nemusí být odůvodněn, rozhodcem byl sjednán stranami JUDr. Jiří Gajdarus s místem rozhodování Praha 6 Dejvice, Synkovská 1327/6. Skutečnosti uvedené v procesní obraně žalovaného tedy, že došlo k nesložení kupní ceny ze Smlouvy o budoucí smlouvě kupní ze dne 4.11.2014 a to přes uplynutí lhůty 19 (sp. zn. 190 ICm 3529/2015) pokračování-6-sp. zn. 190 ICm 3529/2015 (sp. zn.) měsíců, že aktivní legitimace žalovaného je dána smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. 12. 2014, jíž přešly pohledávky ze smlouvy o uzavřené budoucí kupní smlouvy ze dne 25. 3. 2014 uzavřené mezi dlužníkem a Alicí Chalupovou na žalovaného. Z dohody o úhradě služeb spojených s užíváním bytu ze dne 30. 4. 2013 soud zjistil, že vzhledem k 19 měsíční lhůtě po uzavření budoucí kupní smlouvy, která byla sjednána až na 25. 10. 2014 ke složení kupní ceny, užíval dlužník byt pí. Alice Chalupové po tuto dobu bezplatně.

Ze seznamu přihlášených pohledávek včetně dvou popření pohledávky č. 10 má soud za prokázané skutečnosti i mezi účastníky nesporné, že žalobkyně popřela pohledávku žalovaného z důvodu uvedených shora v žalobě.

Poskytnutí finančních prostředků žalovaným dlužníkovi má soud za prokázané, jednak prohlášení o majetku dlužníka v insolvenčním řízení ze dne 27. 8. 2015, jednak smlouvami o půjčce ze dne 23. 11. 2012 na částku 300.000,-Kč, ze dne 11. 1. 2013 na částku 250.000,-Kč, ze dne 23. 11. 2013 na částku 200.000,-Kč a ze dne 11. 1. 2013 na částku 400.000,-Kč, když částky 300.000,-Kč, 250.000,-Kč a 200.000,-Kč byly předány na základě uzavření smlouvy, tedy jako kvitance a pouze částka 400.000,-Kč, byla složena na účet dlužníka dle výpisu z účtu za měsíc leden 2013 č. . Žalovanému se tak v průběhu řízení podařilo vyvrátit tvrzení žalobkyně v žalobě, tato další tvrzení již neměla, ani nemohla být poskytnuta lhůta k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů vzhledem ke změně právního názoru soudu dle § 118a odst. 2 o. s. ř., neboť se opět ke dvěma soudním jednání nedostavila.

Právně byla věc posouzena podle ust. § 199 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (Insolvenčního zákona dále jen IZ) dle něhož může žalobkyně jako insolvenční správkyně jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo k vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle ust. § 199 odst. 3 IZ pak žalobce může proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel. Žalobce v insolvenčním řízení popřel oprávněnost pohledávky žalovaného vůči dlužníkovi, neboť dle jeho názoru nárok vůbec nevznikl, jedná se u bodu 1 o nepřiměřenou výši smluvní pokuty, napadl určitost ujednání o smluvní pokutě, nebylo prokázáno porušení smluvních povinností dlužníka ve vztahu ke smluvní pokutě, je napadána neúčinnost tohoto jednání ve vztahu k majetkové podstatě dlužníka.

Především je nutno vyřešit podle jakého občansko právního zákoníku se daná situace mezi účastníky bude řešit, když Smlouva o uzavření budoucí kupní smlouvy byla uzavřena dne 25. 3. 2013 a dohodou o úhradě služeb s užíváním bytu ze dne 30. 4. 21013 a smlouvy o půjčkách byly uzavírány v rozmezí 23. 11. 2012 až do 23. 11. 2013.

Soud poukazuje na ust. § 3028 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku dále jen OZ, dle něhož není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanovením tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných, věcných; jejichž vznik jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé před dnem nabytím účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Tvrzení žalobkyně bylo potvrzeno co do nezaplacení kupní ceny dne 4. 11. 2014 a potvrzují je smlouva o postoupení pohledávky ze dne 15. 12. 2014 a rozhodčí nález ze dne 22. 1. 2015. Dle nichž je základ právního vztahu dlužníka a právní předchůdkyně žalovaného a žalovaného dán nikoliv zákonem č. 89/2012 Sb. ale zákonem (sp. zn. 190 ICm 3529/2015) pokračování-7-sp. zn. 190 ICm 3529/2015 (sp. zn.) č. 40/1964 Sb. původním Občanským zákoníkem (dále jen o.z.). Podle § 52 o.z., však dlužník nebyl v postavení spotřebitele, když současná právní úprava dle § 419 OZ je žalovaný při uzavírání smluv s dlužníkem nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Není zde tak použitelná celá judikatura Ústavního a Nejvyššího soudu, týkající se zrušení rozhodčích nálezů ve smyslu ust. § 32 odst. 1 ZRŘS v případech, že se jedná o spotřebitelské smlouvy. Kdy dlužník nemá ochranu spotřebitele a na rozhodčí doložku uzavřenou jak ve Smlouvě o budoucí smlouvě kupní tak ve smlouvě o převodu vlastnictví bytové jednotky byla platně mezi dlužníkem a právní předchůdkyní žalovaného Alicí Chalupovou sjednáno pod písm. c bod VIII. Závěrečná ustanovení bod 2 jednak, že pokud nedošlo k uzavření předjímané kupní smlouvy ve sjednané lhůtě z důvodu na straně budoucích nabyvatelů, zejména pokud nesloží kupní cenu dlužník na účet úschovy ve sjednané lhůtě je povinnen zaplatit budoucímu převodci smluvní pokutu ve výši 2 mil. Kč a to bez ohledu, že ji uzavíralinejen dlužník, ale i jeho manželka Aida Baldermann Plesnik. Především však pod bodem 2 bylo sjednáno, že všechny spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou s konečnou platností rozhodovány jedním rozhodcem JUDr. Jiřím Gajdarusem s uvedením data narození nebo jedním rozhodcem určeným stranou žalující ze stran sdružení Asociace arbitrů IČ: 2699334 se sídlem v Praze 1, Malá Strana, Thunovská 12, registrovaném Ministerstvem vnitra ČR nebo určeným předsedou Asociace arbitrů, pokud strana žalující svého práva nevyužije a to v rozhodčím řízení vedeném dle pravidel rozhodčího řízení Asociace arbitrů, jehož obsah je smluvním stranám znám a které si pro účely rozhodčího řízení výslovně sjednaly, což potvrdily podpisem této rozhodčí doložky v tomto dokumentu s tím, že strany se výslovně se dohodly na tom, že se rozhodčí řízení bude konat jen na základě písemných podkladů, bez konání ústního jednání a rozhodcem bude spor rozhodnut podle zásad ekvity a rozhodčí nález nemusí být rozhodcem odůvodněn. Místem konání rozhodčího řízení bude sídlo Asociace arbitrů, rozhodčí doložka rozhodce JUDr. Jiřího Gajdaruse je přílohou č. 1 této smlouvy. Dlužník a právní předchůdce žalovaného se tak shodli na konkrétní osobě rozhodce JUDr. Jiřího Gajdaruse, který rozhodčí nález vydal v souladu s rozhodčí doložkou, nemusel jej tak odůvodňovat, vzhledem k tomu, že se nejedná o spotřebitelskou smlouvu, nemá soud důvod tak jako žalobkyně zpochybňovat jak platnost, tak účinnost rozhodčí doložky podle nesouladu se shora uvedenou judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu, týkající se rozhodčích nálezů rozhodců ad hoc ve spotřebitelských věcech. Neboť nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by se jednalo o spotřebitelský vztah mezi žalovaným jako fyzickou osobou či oprávněnou předchůdkyní pí. Alicí Chalupovou. Když u obou jsou uvedeny pouze rodná čísla a data narození či adresy, nikoliv IČA či není zde jakkoliv uvedeno, že by se jednalo o výkon podnikatelské činnosti jak Alice Chalupové, tak i dlužníka, navíc smlouva o převodu vlastnictví bytové jednotky není ze své podstaty smlouvy, kdy se zakládá spotřebitelský vztah tak jak shora uvedeno.

Ohledně nároku č. 1 zaplacení smluvní pokuty 2 mil. Kč s příslušenstvím představující úrok z prodlení ve výši 73.222,-Kč soud na rozdíl od žalobkyně neshledává, že by se jednalo o nepřiměřenou výši smluvní pokuty vzhledem ke sjednané povinnosti, jíž je do 19 měsíců zaplatit kupní cenu ze Smlouvy o smlouvě budoucí za převod bytové jednotky č. nacházející v budově č. p. na pozemku par. č. k. ú. Vyšehrad obec Praha, k níž přináleží spoluvlastnický podíl na společných částech budovy č. p. na pozemku par. č. o velikosti zapsané na kat. nemovitostí Kat. úřad pro hl. m. Prahu, když kupní cena měla být složena ve výši 7 mil. Kč do 25. 10.2014, což dle potvrzení dne 4. 11. 2014 dlužník neučinil. Soud má za to, že nejenže je ujednání o smluvní pokutě přiměřené, ale i dostatečně určité a bylo prokázáno i porušení povinnosti dlužníka nezaplacení kupní ceny za 19 měsíců. (sp. zn. 190 ICm 3529/2015) pokračování-8-sp. zn. 190 ICm 3529/2015 (sp. zn.) Ohledně dalších pohledávek pod č. 2,3,4,5,6 má soud za to, že jak shora uvedeno bylo prokázáno poskytnutí půjček žalovaným dlužníkovi, když 3 z nich 300.000,-Kč, 250.000,-Kč, 200.000,-Kč byly zároveň kvitancemi o převzetí peněz při podpisu smlouvy o půjčce s ověřenými podpisy dlužníka a žalovaného, 400.000,-Kč bylo složeno na účet žalovaného, jak vyplývá z výpisu jeho účtu. Ze všech těchto důvodů soud žalobu na popření předmětné vykonatelné pohledávky v celém rozsahu zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 202 odst. 1 o. s. ř., dle něhož ve sporu o pravost, výši, nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto řízení sporu vůči dlužníkovi se předpokládá za přihlášenou pohledávku dle tohoto zákona uspokojit se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou soud vede spor, náklady které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci se hradí z majetkové podstaty a do ní náleží náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci s tím, že se nejedná o případ podle ust. § 202 odst. 2 o.s.ř. tedy náklad, které vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila, které by nesl on sám a byl by povinnen nést a uhradit je ostatním účastníkům. Soud proto nemohl přiznat žalovanému náhradu nákladů řízení proti žalobkyni jako insolvenční správkyni ani vůči dlužníku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Rozsudek se považuje za doručený zveřejněním v Insolvenčním rejstříku, stejnopis rozsudku se doručuje účastníkům zvlášť do vlastních rukou a lhůta k podání odvolání běží ode dne doručení stejnopisu rozsudku.

V Praze dne 23. září 2016

JUDr. David Hovorka, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Kamil Jakeš