MSPH 90 INS 18767/2013-C2-8
MSPH 90 INS 18767/2013-C2-8 (sp. zn. 190 ICm 4407/2014)

č. j. 190 ICm 4407/2014-32 (sp. zn. MSPH 90 INS 18767/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud insolvenční rozhodl samosoudcem Mgr. Hynkem Zoubkem ve věci žalobkyně: VJV INSOLVENCE, v.o.s., IČO: 24318400, se sídlem v Praze 10, Révová 3, insolvenční správkyně dlužníka: EKOFIDAS, spol. s r.o., IČO: 17047048, se sídlem v Praze 10, Soumarská 972, žalobkyně zastoupená JUDr Monikou Zoulovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 4, Podolská 126/103, proti žalované: Československá obchodní banka, a. s., IČO: 00001350, se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, v incidenčním sporu o odpůrčí žalobě,

takto:

I. Žaloba s tím, aby bylo určeno, že změna dispozičního oprávnění k účtům dlužníka ze dne 25. 6. 2012 a provedení příkazů k úhradě z účtu dlužníka ze dne 26. 6. 2012 na částku 4,721.000,-Kč, 453.000,-Kč, 3.800,-EUR a 146.000,-USD ze dne 26. 6. 2012, jsou neúčinné, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 900,-Kč.

Odůvodnění:

Žalobkyně se podanou žalobou projednávanou jako incidenční spor v rámci insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. MSPH 90 INS 4406/2014 domáhala určení, že změna dispozičního oprávnění k účtům dlužníka ze dne 25. 6. 2012 a provedení příkazů k úhradě z účtu dlužníka ze dne 26. 6. 2012 na částku 4,721.000,-Kč, 453.000,-Kč, 3.800,-EUR a 146.000,-USD ze dne 26. 6. 2012, jsou neúčinné. (sp. zn. 190 ICm 4407/2014) pokračování-2-sp. zn. 190 ICm 4407/2014 (sp. zn.)

Žalobkyně svou žalobu odůvodnila zejména tím, že dlužník jednající Ing. Petrem Myslíkem provedl dne 25. 6. a 26. 6. 2012 shora uvedené dispozice s účtem dlužníka, čímž zkrátil uspokojení svých věřitelů. Ing. Myslík však nebyl oprávněn jednat jménem dlužníka, neboť je rozhodnutí jediného společníka dlužníka (České lesy a.s.) sepsané formou notářského zápisu notářem JUDr. Romanem Bláhou ze dne 21. 6. 2012, NZ 617/2012, N 590/2012, kterým byli odvoláni jednatelé dlužníka Tomáš Postl a JUDr. Vojtěch Slówik a jediným jednatelem dlužníka byl jmenován Ing. Petr Myslík, je neplatné. Žalovaná přesto uvedeným dispozičním pokynům vyhověla, nevyhodnotila prováděné transakce jako podezřelý obchod, nevzala v úvahu zápis v obchodním rejstříku, který osvědčoval, že Ing. Myslík není statutárním orgánem dlužníka a porušila i další povinnosti peněžního ústavu.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Na svou obranu zejména tvrdila, že není ve sporu pasivně věcně legitimována. Provedla sice změnu dispozičního oprávnění a převody uvedených peněžních částek (na účet advokátní úschovy), avšak není jí známo, jakým způsobem a v čí prospěch byly peněžní prostředky dále převáděny. Dále obsáhle argumentovala, že jí nemohl být znám úmysl dlužníka zkrátit uspokojení svých věřitelů, že bankovní převod peněžních prostředků není právním úkonem (a nelze mu tak pojmově odporovat) a že se nedopustila žádného porušení svých právních povinností (zejména při identifikaci osoby oprávněné jednat za dlužníka).

Insolvenční soud se nejprve zabýval otázkou včasnosti podané žaloby. Účinky rozhodnutí o úpadku nastaly dne 16. 12. 2013, žaloba byla podána dne 15. 12. 2014, tedy včas ve smyslu § 239 odst. 1 ins. zák. a je třeba se jí věcně zabývat.

Insolvenční soud dále dospěl k závěru, že již na základě žalobních tvrzení je nutno žalobu zamítnout.

V řízení bylo mezi účastníky nesporné, že dlužník, za něhož jednal Ing. Petr Myslík, provedl nejprve dne 25. 6. 2012 změnu dispozičního oprávnění k účtu dlužníka a poté dne 26. 6. 2012 zadal žalované příkaz k úhradě z účtu dlužníka ohledně částky 4,721.000,-Kč, 453.000,-Kč, 3.800,-EUR a 146.000,-USD na účet advokátní úschovy (prokázáno též uvedenými příkazy k převodu).

Neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných (§ 235 odst. 1 věty první ins. zák.).

Odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty (§ 239 odst. 1 věta první ins. zák.). Povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch (§ 237 odst. 1 ins. zák.).

Z citované právní úpravy plyne, že výlučnou aktivní věcnou legitimaci k podání odpůrčí žaloby má v rámci insolvenčního řízení insolvenční správce. Odpůrčí žalobou se zakládá neúčinnost právních úkonů dlužníka, přičemž pasivní věcnou legitimaci mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch. V daném případě se má jednat o neúčinnost jednak změny dispozičního oprávnění k účtu dlužníka a jednak převodů peněžních prostředků z účtu dlužníka. Ze žalobních tvrzení pak vyplývá, že žalobkyně se podanou žalobou snaží čelit stavu, kdy peněžní prostředky na účtu (sp. zn. 190 ICm 4407/2014) pokračování-3-sp. zn. 190 ICm 4407/2014 (sp. zn.) dlužníka byly před zahájením insolvenčního řízení vyvedeny z faktické dispozice dlužníka tím, že byly převedeny nejprve na účet advokátní úschovy a poté-jak je insolvenčnímu soudu známo z paralelně probíhajícího řízení o odpůrčí žalobě projednávané pod sp. zn. 190 ICm 4406/2014-na účty třetích osob.

Z uváděných skutečností je evidentní, že žalovaná nemůže být v řízení pasivně věcně legitimovaná, a to již z toho důvodu, že v její prospěch nebyly uvedené úkony prováděny, ani nemá z provedených transakcí žádný prospěch. Změnou dispozičních oprávnění k účtu (změnou smlouvy o vedení účtu v ujednání o tom, kdo je oprávněn s účtem nakládat), ani samotným převodem peněžních prostředků na účet advokátní úschovy ostatně není žádný věřitel dlužníka zvýhodněn a ani žádný věřitel dlužníka není ve svém uspokojení zkrácen.

Poukazuje-li žalobkyně na skutečnost, že Ing. Myslík uvedené úkony učinil za účelem vyvedení peněžních prostředků z majetku dlužníka na účty třetích osob, pak osobami, které z takového jednání měly prospěch, jsou právě tyto třetí osoby (majitelé účtů). Získaly-li tyto třetí osoby majetkový prospěch (připsáním peněžních prostředků na své účty) bez právního důvodu, musí jej jako své bezdůvodné obohacení vrátit do majetkové podstaty, a pokud tak neučiní dobrovolně, může žalobkyně vrácení majetkového prospěchu na těchto osobách žádat žalobou na vydání bezdůvodného obohacení podanou u obecného civilního soudu.

Zpochybňuje-li žalobkyně oprávnění Ing. Myslíka uzavřít jménem dlužníka smlouvu o úschově peněz ze dne 25. 6. 2012, tedy napadá-li platnost rozhodnutí společníka dlužníka ze dne 21. 6. 2012, kterým byl Ing. Myslík jmenován jediným jednatelem dlužníka, pak je třeba říci, že pro účely rozhodnutí není třeba předběžnou otázku platnosti uváděného rozhodnutí společníka posuzovat (žaloba by byla zamítnuta, i kdyby bylo rozhodnutí společníka neplatné).

Konečně má-li žalobkyně za to, že žalovaná změnou dispozičních oprávnění k účtu dlužníka a provedením příkazů k úhradě porušila svou právní povinnost a že porušení této právní povinnosti je v příčinné souvislosti se škodou na majetku dlužníka (snížením majetku dlužníka), je přiléhavým způsobem výkonu práva, aby takovou náhradu škody na žalované vymáhala žalobou podanou u obecného civilního soudu, nikoliv však touto žalobou odpůrčí.

Na základě všeho doposud uvedeného byla proto žaloba zamítnuta.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., § 163 ins. zák. Žalovaná byla v řízení úspěšná a náleží jí náhrada účelně vynaložených nákladů řízení, kterým je třeba ve světle nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 39/13, za účelem zachování rovnosti účastníků rozumět nárok na paušální náhradu hotových výdajů, která zásadně svědčí i nezastoupenému účastníkovi.

Za přiměřeného užití § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 13 odst. 3 advokátního tarifu tak lze dovodit, že žalované svědčí náhrada hotových výdajů ve výši 3x 300,-Kč (příprava věci, písemné vyjádření ve věci samé, účast u jednání).

Celkem má žalovaná nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 900,-Kč. Pravomocně přiznaná náhrada nákladů řízení je pohledávkou za majetkovou podstatou (§ 168 odst. 2 písm. b/ ins. zák.), bude se tedy v insolvenčním řízení kdykoliv uspokojovat v plné výši, pokud to stav majetkové podstaty dovoluje (§ 168 odst. 3, § 305 odst. 1 ins. zák.). Nebude-li povinnost k úhradě nákladů řízení splněna dobrovolně, může žalovaná postupovat podle § 203 odst. 5 (sp. zn. 190 ICm 4407/2014) pokračování-4-sp. zn. 190 ICm 4407/2014 (sp. zn.) ins. zák., tedy navrhnout, aby insolvenční soud rozhodl o tom, která část majetkové podstaty může být použita k uspokojení přisouzené pohledávky.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Rozsudek se považuje za doručený zveřejněním v insolvenčním rejstříku; stejnopis rozsudku se doručuje zvlášť účastníkům řízení (jejich zástupcům) a lhůta k podání odvolání začíná běžet ode dne doručení stejnopisu rozsudku.

Nebude-li povinnost stanovená výrokem II. splněna dobrovolně, lze se domáhat jejího nuceného splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí na základě rozhodnutí insolvenčního soudu podle § 203 odst. 5 ins. zák. a s omezeními tímto rozhodnutím založenými.

V Praze dne 13. srpna 2015

Mgr. Hynek Zoubek, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Janotová