MSPH 90 INS 13398/2014-C1-17
MSPH 90 INS 13398/2014-C1-17 (sp. zn. 190 ICm 48/2016)

č. j. 190 ICm 48/2016-58 (sp. zn. MSPH 90 INS 13398/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze jako soud insolvenční rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Hovorkou ve věci žalobce innogy Energie, s.r.o., IČO 49903209, se sídlem v Praze 10, Limuzská 3135/12, zastoupeném Mgr. Kamilem Stypou, advokátem se sídlem v Ostravě- Moravská Ostrava, Varenská 51/2723, proti žalovaným: 1) Ing. Radomír Válek, se sídlem v Praze 5, Ostrovského 253/3, insolvenční správce dlužníka Ing. Jiřího anonymizovano , anonymizovano , 2) Ing. Jiří anonymizovano , anonymizovano , IČO 61484121, bytem v Litoměřicích, Velké Žernoseky 61, zastoupeným JUDr. Janem Langmeierem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 998/15, o určení existence pohledávky ve výši 687.275,02 Kč

takto:

I. Řízení se, co do určení, že žalobce má za dlužníkem pohledávku č. 1 a č. 2, co do částky 83.000,-Kč z a s t a v u j e.

II. Určuje se, že žalobce má za dlužníkem pohledávku č. 1 na jistině ve výši 359.797,24 Kč a na úroku z prodlení 84.055,90 Kč, celkem 443.853,14 Kč, a pohledávku č. 2 na jistině ve výši 138.201,86 Kč a na úroku z prodlení částku 22.220,02 Kč, celkem 160.421,88 Kč, dohromady 604.275,02 Kč uplatněné žalobcem v insolvenčním řízení přihláškou ze dne 7. 10. 2015 v insolvenčním řízení dlužníka Ing. Jiřího Petrovského, bytem Velké Žernoseky 61, Litoměřice, IČ 61484121, popřené v rozsahu 687.275,02 Kč insolvenčním správcem i dlužníkem.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz (sp. zn. 190 ICm 48/2016) pokračování-2-sp. zn. 190 ICm 48/2016 (sp. zn.)

Odůvodnění:

Žalobce pod původním názvem RWE Energie, s.r.o., se domáhal na žalovaném č. 1 Ing. Radomíru Válkovi, insolvenčním správci žalovaného č. 2 dlužníka Ing. Jiřího Petrovského určení, že žalobce má za dlužníkem pohledávku č. 1 ve výši 526.853,14 Kč a pohledávku č. 2 ve výši 160.421,88 Kč uplatněnou přihláškou č. 2, ze dne 7. 10. 2015 v insolvenční řízení dlužníka popřenou v rozsahu 687.275,02 Kč jak žalovaným č. 1 insolvenčním správcem, tak žalovaným č. 2 dlužníkem v celém rozsahu.

Žalobu zdůvodnil tím, že uplatnil v insolvenčním řízení na dlužníka přihláškou č. 2 ze dne 7. 10. 2015 nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku č. 1 ve výši 526.853,14 Kč za neuhrazené dodávky zemního plynu dle smlouvy o sdružených službách dodávky zemního plynu ze dne 23. 10. 2012 u odběrného místa U Nisy 114, Chrastava, za zúčtovací období od 25. 10. 2012 do 4. 3. 2013 vyúčtované opravným daňovým dokladem č. 110000679146 a pohledávku č. 2 ve výši 160.421,88 Kč za neuhrazené dodávky zemního plynu dle smlouvy o sdružených službách dodávky zemního plynu ze dne 23. 10. 2012 u odběrného místa u Nisy 114, Chrastava za zúčtovací období od 5. 3. 2013 do 31. 7. 2013 vyúčtované opravným daňovým dokladem č. 198000531887. Dne 17. 12. 2015 při přezkumném jednání popřel pohledávku žalobce v celkové výši 687.275,02 Kč insolvenční správce i dlužník, co do pravosti a výše z důvodu, že zanikla převzetím dluhu třetí osobu, a to společností LIP Engineering s.r.o., IČO 28687175, se sídlem U Nisy 114, Dolní Chrastava, na základě smlouvy o převzetí dluhu ze dne 29. 10. 2015 (dále jen LIP). K tomuto však žalobce uvedl, že dle ustanovení § 1888 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ), ke změně v osobě dlužníka dochází projevem vůle věřitele a souhlasem věřitele s převzetím dluhu, který způsobí, že od okamžiku, kdy dojde původnímu dlužníkovi, nebo přijímateli dluhu, stává se smlouva o převzetí dluhu účinnou a k plnění zavázán nový dlužník, zatímco povinnost původního dlužníka postoupením dluhu zaniká, respektive účinkem souhlasu věřitele s převzetím dluhu se přenáší na nového dlužníka. Úroky z prodlení jsou spojeny s dobou, po níž není dluh placen a na dobu prodlení nemá vliv změna v osobě dlužníka, k níž došlo projevem vůle věřitele. Cituje rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR NS 23 Cdo 947/2013. Žalobci není známo, že by žalovaný č. 2 Ing. anonymizovano , dlužník, či společnost LIP požádali věřitele o udělení souhlasu s převzetím dluhu, proto povinnost žalovaného č. 1 k plnění dluhu nezanikla a stále trvá, neboť nebyla splněna podmínka účinnosti smlouvy o převzetí dluhu.

Žalovaný č. 1 navrhl zamítnutí žaloby s tím, že pohledávka žalobce zanikla převzetím dluhu třetí osobou společností LIP na základě smlouvy o převzetí dluhu ze dne 29. 10. 2015 S tím, že dlužník předložil žalovanému č. 1 smlouvu o převzetí dluhu z 29. 10. 2015 s písemným potvrzením žalobce, že od smluvních stran citované smlouvy převzal žádost o udělení souhlasu s převzetím dluhu za dlužníka přijímatelem a to 2. 11. 2015. Žalobce tak jako věřitel byl požádán o udělení souhlasu s převzetím dluhu, navíc společnost LIP pohledávku žalobce průběžně žalobci hradí ve splátkách.

Žalovaný č. 2 navrhl zamítnutí žaloby s tím, že uzavřel dne 29. 10. 2015 se společností LIP smlouvu o převzetí dluhu. Tato smlouva byla předložena žalobci, který její převzetí potvrdil dne 2. 11. 2015. Nový dlužník LIP uhradil za žalovaného č. 2 dne 30. 7. 2014 10.000,-Kč, 2. 9. 2014 10.000,-Kč, 2. 10. 2014 10.000,-Kč, 11. 11. 2014 10.000,-Kč, 7. 5. 2015 21.500,-Kč, 4. 6. 2015 11.500,-Kč, 31. 7. 2015 30.000,-Kč, 9. 11. 2015 11.500,-Kč, 9. 12. 2015 30.000,-Kč, 8. 2. 2016 11.500,-Kč, celkem 156.000,-Kč, které žalobce přijal (sp. zn. 190 ICm 48/2016) pokračování-3-sp. zn. 190 ICm 48/2016 (sp. zn.) a nevrátil na účet nového dlužníka. Což dokládá výpisem z elektronického bankovnictví společnosti LIP. Dále odkázal na ustanovení § 1889 OZ, dle něhož, že v případě, že nepřivolí věřitel k převzetí dluhu, nebo odmítne k němu dát souhlas, nevzniká vůči přejímateli dluhu přímé právo, avšak přejímatel dluhu má vůči dlužníku povinnost zařídit, aby dlužník nemusel věřiteli plnit a dle ustanovení § 1936 OZ je věřitel povinen přijmout plnění, které mu se souhlasem dlužníka nabídne třetí osoba. I pokud by soud dovodil, že smlouva o převzetí dluhu nebyla účinná, tak plnění, které poskytla společnost LIP za dlužníka žalobci, bylo plněním řádným, mělo by být započteno na dluh dlužníka, což žalobce jako věřitel neučinil a do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil celý dluh dlužníka bez zohlednění plateb od společnosti LIP. Proto žalovaný požadoval náhradu nákladů řízení.

Žalobce na to reagoval dne 5. 5. 2016, kdy připustil, že písemně potvrdil dne 2. 11. 2015 převzetí smlouvy o převzetí dluhu, tím však žádný písemný souhlas s předmětnou smlouvou neudělil, jak vyžaduje ustanovení § 1889 OZ.

Poté, co strany opětovně odmítly pokus o mimosoudní vyřízení věci, soud z provedeného dokazování zjistil tyto skutečnosti:

Z přílohového insolvenčního spisu zdejšího soudumá soud z usnesení A-62 za prokázané, že bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka druhého žalovaného Ing. Jiřího Petrovského ke dni 30. 9. 2015 a insolvenčním správcem byl ustanoven Ing. Radomír Válek první žalovaný.

Z protokolu o přezkumném jednání B-7 ze dne 17. 12. 2015 v dané věci má soud za prokázané, že byla přihlášena pohledávka žalobce v celkové výši 687.275,02 Kč, tato byla popřena žalovaným č. 1 a č. 2, co do pravosti a výše z důvodu, že zanikla převzetím dluhu třetí osobou společností LIP na základě smlouvy o převzetí dluhu ze dne 29. 10. 2015. Insolvenční správce zaslal zástupci věřitele vyrozumění o popření pohledávky ze dne 17. 12. 2015, které mu bylo doručeno dne ve 28. 12. 2015.

Proto byla žaloba na určení existence pohledávky ve výši 687.275,02 Kč podána včas u zdejšího soudu, a to dne 7. 1. 2016, tedy v třicetidenní lhůtě.

Z přihlášek pohledávek žalobce má soud za prokázané, že uplatnil v insolvenčním řízení přihláškou č. 2 ze dne 7. 10. 2015 nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku č. 1 ve výši 526.853,14 Kč za neuhrazené dodávky zemního plynu dle smlouvy o sdružených dodávkách zemního plynu ze dne 23. 10. 2012 odběrného místa u Nisy 114, Chrastava (dále jen Smlouvy), za zúčtovací období od 25. 10. 2012 do 4. 3. 2013 vyúčtované opravným daňovým dokladem č. 110000679146, tyto skutečnosti vyplývají i z předmětného daňového dokladu, jímž byl učiněn důkaz. Dále žalobce uplatnil v insolvenčním řízení dlužníka pohledávku č. 2 ve výši 160.421,88 Kč za neuhrazené dodávky zemního plynu dle Smlouvy za následující zúčtovací období od 5. 3. 2013 do 31. 7. 2013 a tyto skutečnosti vyplývají i z provedeného důkazu opravným daňovým dokladem č. 198000531887 a ze Smlouvy.

Ze smlouvy o převzetí dluhu ze dne 29. 10. 2015 má soud za prokázané, že ji uzavřel dlužník-druhý žalovaný a společnost LIP. Na jejím základě LIP jako přejímatel převzal závazek dlužníka z výše uvedené Smlouvy ve výši 683.999,10 Kč a nastoupil na místo dlužníka s tím, že věřitelem dle bodu. 2.2 Smlouvy přejímatel požádá o udělení souhlasu (sp. zn. 190 ICm 48/2016) pokračování-4-sp. zn. 190 ICm 48/2016 (sp. zn.) k tomu, aby přejímatel převzal předmět převzetí od dlužníka a vstoupil na místo dlužníka na jeho místo.

Tato smlouva s ověřenými podpisy dlužníka a Zdeňka Svobody za LIP byla dle přílohy ke smlouvě o převzetí dluhu převzata dne 2. 11. 2015 žalobcem s razítkem RWE energie s.r.o., původním nápisem s osobou Miroslav Burgr. Chybí však vyjádření o tom, zda se smlouvou souhlasí, či nikoliv. Jedná se tak, dle názoru soudu o pouhý doklad o převzetí listiny pověřeným pracovníkem žalobce.

Z výpisu z účetnictví firmy LIP vyplývá úhrada částek shora uvedených ve vyjádření žalovaného firmou LIP k žalobci v uvedených datech. Z obchodních podmínek sdružených služeb dodávky zemního plynu soud zjistil, že byly přílohou předmětné smlouvy o dodávce mezi žalobcem a dlužníkem. Změnu obchodní firmy žalobce soud zjistil z výpisu Obchodního rejstříku žalobce s tím, že původní označení bylo RWE Energie, s.r.o. Z výpočtu úroků pohledávky č. 1 vyplývá, že dle smlouvy mu zbývalo uhradit na jistinu za období od 25. 10. 2012 do 4. 3. 2013 u pohledávky č. 1 442.797,24 Kč, na úrocích 84.055,90 Kč při úhradě 103.000 Kč činil dluh 526.853,14 Kč. Tomuto odpovídá i shora uvedený opravný daňový doklad č. 110000758648 splatný 2. 9. 2013 na částku nedoplatku 545.797,24 Kč, který popisuje rekapitulace odběru za zúčtovací období detailní spotřeby detailní struktury vyúčtování a daň ze zemního plynu. Z opravného daňového dokladu č. 11000772756 splatného dne 30. 9. 2013 soud zjistil, že za období od 5. 3. 2013 do 31. 7. 2013 je zde vyúčtován nedoplatek 138.201,86 Kč dle smlouvy součástí rekapitulace odběru za zúčtovací období detailní stanovení spotřeby detailní struktura vyúčtování a daň ze zemního plynu. Oba tyto doklady odkazují na shora uvedený důkaz smlouvou o sdružených dodávkách plynu ze dne 23. 10. 2012 mezi žalobcem a žalovaným dlužníkem č. 2, kterou ani jedna ze stran nezpochybňuje.

Z emailové komunikace ve věci LIP a Ing. anonymizovano z 14. 10. 2016, soud zjistil, že společnost LIP sděluje, že uhradil žalobci řádně a včas veškerou odebranou energii. Má za to, že vyšší fakturovaná částka nad rámec odebrané energie je fakturována v rozporu s dlouhodobě uzavřenou smlouvou jako trest, že došlo k přestupu k jinému dodavateli s tím, že měl Ing. anonymizovano , tedy dlužník požadovat plnou částku od RWE v rámci konkursu popřít a vyzvat jej k doložení oprávněnosti fakturace

Z dohody o splátkách dluhu a prohlášení o uznání dluhu mezi žalobcem a dlužníkem Ing. anonymizovano ze dne 20. 9. 2013 soud zjistil, že se týká období dle faktury č. 8310766105 na částku 138.201,86 Kč a úrok z prodlení fakturován 2390164810 na 2.941 Kč, když tuto částku dlužník uznal. Z dohody o splátkách dluhu a prohlášení o uznání dluhu mezi žalobcem a dlužníkem č. 81600017076 z daného odběrného místa má soud za prokázané, že jí dlužník podepsal s žalobcem, týká se odběru zemního plynu dle dokladu č. 8310690990 splatný 2. 9. 2013 na částku 545.797,24 Kč a úrok z prodlení doklad variabilní symbol 2390164808 splatný 21. 3. 2014 na částku 15.127,18 Kč i tento dluh dlužník žalovaný č. 2 uznal žalobci.

Z nesporného prohlášení účastníků při jednání dne 3. 8. 2016 má soud za prokázané, že do úpadku bylo zaplaceno žalobci třetí osobou LIP-10.000 Kč, což nebylo zahrnuto v přihlášce pohledávky žalobce. Žalobce opětovně sdělil soudu, že nechce užít ustanovení § 1888 odst. 1 OZ a dát souhlas původnímu dlužníku druhému žalovanému a přejímateli dluhu LIP s převzetím dluhu. (sp. zn. 190 ICm 48/2016) pokračování-5-sp. zn. 190 ICm 48/2016 (sp. zn.) Žalobce tak nemá vůči LIP přímé právo na platbu, přejímatel má však vůči dlužníku povinnost zařídit, aby dlužník nemusel věřiteli plnit, což je povinnost LIP a to přestože dle názoru prvého žalovaného tedy, insolvenčního správce dlužníka nedojde prakticky v konkursu k žádnému uspokojení a pro žalobce by bylo vydání souhlasu s převzetím dluhu ekonomicky výhodnější, když nový podnájemce v objektu Chrastava je právě společnost LIP, která má zřejmě přímý vztah k odběru plynu se žalobcem. Strany jednaly o tom, že pokud dojde v rámci jednání žalobcem LIP k dohodě o splátkovém kalendáři a v důsledku toho ke zpětvzetí žaloby, nebudou žalovaní č. 1 a 2 požadovat náhradu nákladů řízení na žalobci. Soud tak má za to, že oba žalovaní učinili maximum proto, aby došlo k narovnání, které bylo ekonomicky výhodnější i pro žalobce s ohledem na kvalifikovaný odhad insolvenčního správce ohledně možnosti uspokojení žalobce jako věřitele z konkursu na dlužníka.

Při jednání dne 4. 11. 2016 bylo konstatováno, že úhradami shora uvedených částek společnost LIP plnila za dlužníka a tato je stále nájemcem nemovitosti. Zást. žalobce vysvětlil dohodu o splátkách dluhu podepsanou dlužníkem a žalobcem z 20. 9. 2013 na částku 560.924,42 Kč a dohodu ze dne 20. 9. 2013 na částku 141.143,55 Kč, takže oproti pohledávce č. 1 v částce 526.853,14 Kč a pohledávce č. 2 na částku 160.421,88 Kč tvoří rozdíl úroky z prodlení. Vzhledem k vypovězení smlouvy dne 31. 7. 2013 za dlužníka insolvenčním správcem následně odebírá plyn v objektu LIP. A mezi stranami je nesporné, že vše co bylo uhrazeno firmou LIP, je na tuto dohodu za dlužníka. Zást. žalobce si následně se souhlasem soudu ověřil telefonicky platby s tím, že jistina činí pouze 497.999,10 Kč bez úroků, kde rozdíl proti přihlášce je tvořen platbami LIP. Proto bylo nutno opětovně jednání odročit vzhledem k tomu, že strany nebyly u jednání konaného dne 4. 11. 2016 schopny určit rozdíl ve výpočtu žalobce a žalovaných a částky 10.000 Kč, u níž se nepodařilo identifikovat, zda je v systému žalobce automaticky odečtena. Či zda došlo k tomu, že si žalobce omylem pohledávku v této výši nepřihlásil.

Následně žalobce dne 15. 11. 2016 vzal žalobu zpět, co do částky 83.000 Kč, když před podáním přihlášky pohledávek do insolvenčního řízení mu bylo uhrazeno dne 30. 7. 2014 10.000,-Kč, 2. 9. 2014 10.000,-Kč, 11. 11. 2014 10.000,-Kč, 11. 5. 2015 21.500,-Kč, 5. 6. 2015 11.500,-Kč, 3. 8. 2015 (nikoli jak původně uvedl 3. 8. 2014) 30.000,-Kč, 2. 10. 2014 byla uhrazena částka 10.000 Kč, která byla sice fakticky zahrnuta v přihlášce pohledávky č. 1 v celkové částce, ale z důvodu písařské chyby nebyla v seznamu uhrazených pohledávek na přihlášce uvedena. Tuto pohledávku č. 1 uplatnil žalobce v insolvenčním řízení přihláškou pohledávek ze dne 7. 10. 2015, výše jistiny k tomuto datu činila 442.797,04 Kč, úroky z prodlení k 7. 10. 2015 84.055,90 Kč, celková výše přihlášené pohledávky k 7. 10. 2015 tak činila 526.853,14 Kč. Na tuto neuhrazenou pohledávku byly po 7. 10. 2015, tedy po podání přihlášky pohledávek prováděny další platby a to dne 10. 11. 2015, 11.000 Kč, 10. 12. 2015, 30.000 Kč, 9. 2. 2016, 11.500 Kč, 1. 4. 2016, 10.000 Kč, 19. 4. 2016, 20.000 Kč, celková výše uhrazených plateb po 7. 10. 2015, tedy po podání přihlášky pohledávek do insolvenčního řízení činí 83.000 Kč. Dle opravného daňového dokladu VS 8310690990 byla k dnešnímu dni uhrazena částka celkem 186.000 Kč, 183.000 Kč nebylo zohledněno v přihlášce pohledávek. Na pohledávku č. 1 tak zbývá k dnešnímu dni uhradit na jistinu částku 359.797,24 Kč a na úrok z prodlení 84.055,90 Kč, celkem tak částku 443.853,14 Kč. Žalobce vyúčtoval na základě smlouvy o sdružení službách dodávky zemního plynu za období od 5. 3. 2013 do (sp. zn. 190 ICm 48/2016) pokračování-6-sp. zn. 190 ICm 48/2016 (sp. zn.) 31. 7. 2013 opravným dokladem č. 198000531887 pohledávku č. 2, uplatněnou 7. 10. 2015 v insolvenčním řízení dle výše, jistina činila 138.201 Kč, úroky z prodlení 22.220,02 Kč, celková výše 160.421,88 Kč, z níž nebylo uhrazeno nic. Proto vzal tak žalobce částečně zpět pohledávku určenou žalobě o určení existence pohledávky ve výši 687.275,02 Kč o částku 83.000 Kč, takže trvá na zbylé částce 604.275,02 Kč u pohledávky č. 1.

Proto soud, co do výroku I tohoto rozsudku řízení, co do částky 83.000 Kč žalobě na určení, žalobce má za dlužníkem pohledávku č. l a č. 2, se souhlasem žalovaných zastavil.

Soud právně věc posoudil podle ustanovení § 96 odst. 1, 2, 3 o. s. ř., dle něhož žalobce může vzít za řízení zčásti návrh na jeho zahájení a soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastaví, když žalovaní se zpětvzetím souhlasili.

Co do výroku II, soud věc posoudil právně podle ustanovení § 72 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona ve znění změn a doplňků, dle něhož žalobce pod označením RWE a žalovaný č. 2 dlužník svoji smlouvu podřídili obchodním podmínkám sdružených služeb dodávky zemního plynu, vypracovaným žalobcem pro žalovaného. Na tyto obchodní podmínky odkazovala i smlouva o sdružených dodávkách plynu mezi žalobcem žalovaným č. 2-dlužníkem uzavřená dne 23. 10. 2012. Podle ustanovení § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustavením tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i právo povinnosti z ní vzniklé před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních předpisů, vztah dlužníka jako podnikatele a dodavatele plynu tak upravuje zejména zákon č. 40/64 Sb., občanský zákoník a zákon č. 513/91 Sb., obchodní zákoník v tehdy účinném znění. Soud má za to, že mezi účastníky vznikla kupní smlouva podle ustanovení § 409 a násl. obchodního zákoníku se specifikem dodávky plynu podle zákona o dodávkách plynu a obchodních podmínek sdružených služeb dodávky zemního plynu žalobcem dlužníkovi-žalovanému č. 2. Vzhledem k tomu, že dlužník neplní svoji zákonnou povinnost platit, vznikl mu dluh a krom jistiny i na úrocích z prodlení. Výše dluhu není mezi žalobcem žalovaným č. 1 sporná, sporný byl pouze odečet částek, o něž byla žaloba ponížena, navíc dlužník-žalovaný č. 2, výši dluhu vůči žalobci shora uvedenými prohlášeními uznal.

O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 365 zákona č. 513/91 Sb., obch. z, dle něhož dlužník je v prodlení jestliže neplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění, nebo doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Podle ustanovení § 369 odst. 1 obch. z., je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého závazku a není stanovena sazba úroku z prodlení je povinen platit nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě jinak určené předpisy práva občanského. Tímto předpisem je ustanovení § 517 OZ. Dle ustanovení § 517 odst. 2 OZ, je-li dlužník v prodlení z peněžitého závazku, má věřitel právo požádat dlužníka o plnění úroky z prodlení, výši stanoví zvláštní předpis, tímto předpisem je nařízení vlády č. 163/2005 Sb., které stanoví výše úroku z prodlení ve výši reposazby ČNB, zvýšené o 7 procentních bodů ke každému kalendářnímu pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, k provedení § 517 odst. 2 OZ.

Soud tak má za to, že žalobci náleží jak jistina, tak úroky z prodlení a tyto mu byly přiznány v znění žaloby omezené zpětvzetím.

Když žaloba o určení existence pohledávky byla podána včas ve 30-denní lhůtě od (sp. zn. 190 ICm 48/2016) pokračování-7-sp. zn. 190 ICm 48/2016 (sp. zn.) popření pravosti a výše pohledávky žalovaným č. 1 jako insolvenčním správcem žalovaného č. 2-dlužníka, dle ustanovení § 198 odst. 1, 2, 3 zák. č. 182/2006 Sb, insolvenčního zákona, dle něhož věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání, tato lhůta nekončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění. Dle ustanovení § 197 odst. 2 IZ takto žalobce řádně žaloval insolvenčního správce podle ustanovení § 198 odst. 1, vůči němuž vymezil i předmět řízení. Když má být určeno, že má za dlužníkem pohledávku.

Přes výzvu soudu nevzal žalobu zpět proti žalovanému č. 2-dlužníkovi dle ustanovení § 198 odst. 1 IZ, přestože i tento popřel, co do pravosti a výše pohledávku žalobce.

Co do námitky nedostatku pasivní legitimace žalovaného č. 1 a č. 2, zde soud má za to, že dlužník potažmo insolvenční správce, který disponuje jeho majetkem po zahájení insolvenčního řízení a rozhodnutí o úpadku k 30. 9. 2015 se nezbavili své pasivní legitimace tím, že uzavřel dlužník smlouvu o převzetí dluhu s LIP energie dne 29. 10. 2015, ani tím, že dne 2. 11. 2015 přijal přílohu dle přílohy ke smlouvě o přijetí dluhu tuto smlouvu žalobce. Ustanovení § 1888 zák. č. 89/2012 Sb., nového občanského zákoníku totiž stanoví, že kdo ujedná s dlužníkem, že přijímá jeho dluh, nastoupí jako dlužník na jeho místo a dá-li k tomu věřitel souhlas původnímu dlužníkovi, nebo přejímateli dluhu. Souhlas však udělen nebyl.

Nastupuje tak dle ustanovení § 1889 OZ skutečnost, že nepřivolí-li věřitel k převzetí dluhu, nebo odmítne-li dát k němu souhlas, nevzniká věřiteli vůči přejímateli dluhu přímé právo; přejímatel dluhu má však vůči dlužníku povinnost zařídit, aby dlužník nemusel věřiteli plnit, takovou povinnost má vůči dlužiteli ten, kdo se mu zaváže, že opatří plnění jeho věřiteli. V daném případě tak společnost LIP nadále oprávněně plní a dlužník plnění přijímal, přičemž se obsah závazku dle § 1890 nezměnil, proto soud žalobě vyhověl. Co do výroku II ve znění omezeném zpětvzetím.

Co do výroku III bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve vztahu k žalovanému č. 1, tedy insolvenčnímu správci byl sice žalobce úspěšný, avšak náhradu nákladů řízení i zde vylučuje ustanovení § 202 odst. 1 IZ, dle něhož ve sporu o pravost, výši, nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Nejedná o situaci dle ustanovení § 202 odst. 2 IZ, kdy náklady řízení, které vznikly zaviněním insolvenčního správce, nebo náhodou, která se mu přihodila, nese on sám a je povinen hradit ostatním účastníkům. Neboť naopak insolvenční správce dělal vše pro to, aby žalobce uznal převzetí dluhu s tím, že by došlo k většímu uspokojení žalobce než z konkursu.

Soud má za to, že žalobce měl žalobu vůči druhému žalovanému vzít zpět, kdy po úpadku dlužníka účinky rozhodnutí o úpadku znamenají, že měl být žalován pouze insolvenční správce, proto nelze žalobci vůči žalovanému č. 2 přiznat náhradu nákladů řízení, které žalobce vyčíslil za právní zastoupení, když okruh účastníků řeší ustanovení § 198 odst. 1, 2 IZ a i při úvaze ustanovení § 150 o. s. ř., vzhledem k tomu, že žalobce opětovně odmítal narovnání formou přijímání plnění od LIP ke, kterému fakticky dochází, má soud za to, že jsou zde důvody vhodné zvláštního zřetele proč mu i přes úspěch ve věci nepřiznat náhradu nákladů řízení proti žalovanému č. 2. (sp. zn. 190 ICm 48/2016) pokračování-8-sp. zn. 190 ICm 48/2016 (sp. zn.) Ohledně žalovaného č. 2 zase nelze než přihlédnout k tomu, že zavinil vznik dluhu a co do nepřiznání náhradu nákladů řízení žalovanému č. 2 vůči žalobci, opět odkazuje soud na ustanovení § 150 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Rozsudek se považuje za doručený zveřejněním v Insolvenčním rejstříku, stejnopis rozsudku se doručuje zvlášť účastníkům řízení (jejich zástupcům) a lhůta k podání odvolání začíná běžet ode dne doručení stejnopisu rozsudku.

V Praze dne 6. ledna 2017

JUDr. David Hovorka, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Janotová