MSPH 90 INS 13204/2013-C1-9
MSPH 90 INS 13204/2013-C1-9 (sp. zn. 190 ICm 3871/2014)

č. j. 190 ICm 3871/2014-26 (sp. zn. MSPH 90 INS 13204/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud insolvenční rozhodl samosoudcem Mgr. Hynkem Zoubkem ve věci žalobce: Credium, a.s., IČO: 25139886, se sídlem v Praze 5, Bucharova 2657/12, zastoupeného Mgr. Jiřím Zrůstkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Doudlebská 1699/5, proti žalované: JUDr. Sylva Rychtalíková, se sídlem v Praze 10, Kodaňská 521/57, insolvenční správkyně dlužníka: PARTNER ALIVIA s.r.o.-v likvidaci, IČO: 49680307, se sídlem v Praze 1, Hybernská 1009/24, žalovaná zastoupena Mgr. Petrem Opletalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 39, v incidenčním sporu o určení pořadí a výše přihlášené pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že p o h l e d á v k a žalobce přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u zdejšího insolvenčního soudu pod sp. zn. přihláškou pohledávky P 12, dílčí pohledávka č. 2, j e ve výši 124.936,85 Kč z a j i š t ě n á zajišťovacím převodem vlastnického práva k automobilu zn. Chevrolet Spark 1.0, VIN KL1MF4819AC190059.

II. Z a m í t á s e žaloba na určení, že dlužník má za dlužníkem pohledávku ve výši dalších 24.231,64 Kč a že tato pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u zdejšího insolvenčního soudu pod sp. zn. přihláškou pohledávky P 12, dílčí pohledávka č. 2, je zajištěná zajišťovacím převodem vlastnického práva k automobilu zn. Chevrolet Spark 1.0, VIN KL1MF4819AC190059.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů incidenčního sporu. (sp. zn. 190 ICm 3871/2014) pokračování-2-sp. zn. 190 ICm 3871/2014 (sp. zn.)

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobu, projednávanou jako incidenční spor v rámci insolvenčního řízení vedeného vůči dlužníku před zdejším insolvenčním soudem pod sp. zn. MSPH 90 INS 3871/2014, domáhá určení, že jeho pohledávka přihlášená přihláškou pohledávky P 12, dílčí pohledávka č. 2 je v plné výši (149.168,49 Kč) po právu a je celá zajištěná zajišťovacím převodem vlastnického práva k automobilu zn. Chevrolet Spark 1.0, VIN KL1MF4819AC190059.

Žalobce ve své žalobě zejména tvrdil, že přihlášená dílčí pohledávka č. 2 ve výši 149.168,49 Kč má svůj právní důvod v úvěrové smlouvě č. 70110669 uzavřené dne 24. 3. 2011. V čl. 5 této úvěrové smlouvy byl zároveň sjednán zajišťovací převod vlastnického práva k uvedenému automobilu. Žalobce argumentuje, že zajištění bylo sjednáno platně a že odstoupením od úvěrové smlouvy ke dni 15. 5. 2013 nepozbyl práva na uspokojení ze sjednaného zajištění.

Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Na svou obranu zejména argumentovala, že odstoupením ze dne 15. 5. 2013 muselo dojít ke zrušení veškerých smluvních ujednání, které byly obsahem uvedené úvěrové smlouvy včetně ujednání o zajišťovacím převodu práva. Sjednaný zajišťovací převod práva je navíc absolutně neplatný pro neurčitost, neboť neobsahuje ujednání o způsobu realizace práva pro případ prodlení dlužníka (a pokud jsou tyto náležitosti vtěleny do nečitelných všeobecných úvěrových podmínek, pak se jedná o nepoctivé jednání).

Insolvenčnímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce uplatnil v probíhajícím insolvenčním řízení přihláškou pohledávek P 12 ze dne 10. 7. 2013 dílčí pohledávku č. 1 ve výši 245.731,12 Kč (představující vypořádání žalobce a dlužníka po odstoupení od úvěrové smlouvy č. 71100733) a dílčí pohledávku č. 2 ve výši 149.168,49 Kč (představující vypořádání žalobce a dlužníka po odstoupení od úvěrové smlouvy č. 70110669). V dílčí pohledávce č. 2 je mimo jiné obsažená smluvní pokuta ve výši 24.231,64 Kč, která podle podání žalobce č. d. P 12-2 ze dne 23. 9. 2013 představuje ušlý úrok, na který by měl věřitel právo za dobu od 24. 6. 2013 do 24. 3. 2018, pokud by nedošlo k předčasnému ukončení smlouvy.

Insolvenčnímu soudu je dále z úřední činnosti známo, že insolvenční správce (žalovaný) zahrnul pohledávky žalobce do seznamu přihlášených pohledávek zveřejněného v insolvenčním rejstříku pod č. d. B-19 (č. věřitele: 12, č. přihlášky: 12) a že při zvláštním přezkumném jednání konaném dne 7. 10. 2014 insolvenční správce popřel pořadí žalobcových pohledávek a dále popřel výši pohledávek (dílčí pohledávku č. 1 ohledně částky 22.797,61 Kč a dílčí pohledávku č. 2 ohledně částky 24.231,64 Kč) v části představující smluvní pokuty.

Žalobce podal incidenční žalobu o určení pořadí a výše přihlášených pohledávek dne 6. 11. 2014, tedy včas ve lhůtě určené podle § 198 odst. 1 ins. zák., přičemž-jak již vyplývá z výše uvedeného-incidenční žaloba se týká pouze dílčí pohledávky č. 2, tudíž dílčí pohledávka č. 1 je zjištěna ve výši 222.832,03 Kč a je nezajištěná. (sp. zn. 190 ICm 3871/2014) pokračování-3-sp. zn. 190 ICm 3871/2014 (sp. zn.)

Jednotlivá skutková zjištění má insolvenční soud za prokázaná z následujících důkazů:

Žalobce (ve smlouvě označený jako Věřitel ), dlužník (ve smlouvě označený jako Klient ) a SRBA SERVIS s.r.o. (ve smlouvě označený jako Prodejce ) uzavřeli dne 24. 3. 2011 úvěrovou smlouvu č. 70110669 za účelem poskytnutí úvěru Věřitelem Klientovi na nákup automobilu zn. Chevrolet Spark 1.0, VIN KL1MF4819AC190059 (ve smlouvě označený jako Předmět financování ).

V čl. 5 smlouvy ( ZAJIŠTĚNÍ ÚVĚRU ) bylo sjednáno, že dlužník na žalobce převádí ( v souladu s ustanovením § 553 občanského zákoníku ) vlastnické právo k Předmětu financování , a to za účelem zajištění všech peněžitých závazků Klienta, které vzniknou vůči Věřiteli na základě či v souvislosti s Úvěrovou smlouvou . Další práva a povinnosti jsou upraveny v Úvěrových podmínkách Věřitele, které jsou podle čl. 6 smlouvy ( ÚVĚROVÉ PODMÍNKY ) nedílnou součástí smlouvy, a to v čl. 5 ( ZAJIŠTĚNÍ ÚVĚRU PŘEVODEM PRÁVA A SMLOUVA O VÝPŮJČCE ).

Výše uvedené listinné důkazy insolvenční soud hodnotí jako plně věrohodné, když jinými než vypočtenými důkazy nebyly prokázány žádné skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci. Dokazování nebylo doplňováno, protože skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí.

Po právní stránce insolvenční soud věc posoudil následovně:

V prvé řadě insolvenční soud předestírá, že úvěrová smlouva (§ 497 a násl. obch. zák.) není vzhledem ke svému datu uzavření (24. 3. 2011) smlouvou spotřebitelskou, protože dlužník není spotřebitelem (§ 52 odst. 1, 3 SOZ, ve znění účinném od 31. 7. 2010) a nevztahuje se tak na něj právní normy na ochranu spotřebitele.

Co se týče ujednání o zajišťovacím převodu práva podle § 553 SOZ upraveném v čl. 5 úvěrové smlouvy a blíže pak v čl. 5 úvěrových podmínek, insolvenční soud nemá pochyb, že ujednání je dostatečně určitě a je v souladu s tehdy platnou a účinnou právní úpravou. Ujednání je rovněž v souladu s judikatorními požadavky (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 45/2009) na majetkové vypořádání tzv. hyperochy a způsob vypořádání mezi účastníky za situace, kdy dlužník neuhradí své závazky řádně a včas, ale uhradí je ještě před zpeněžením předmětu zajištění (viz zejména ujednání v čl. 5.12. a 5.15).

Insolvenční soud dále nepochybuje, že odstoupením žalobce od úvěrové smlouvy sice zanikají (s účinky ex nunc) práva a povinnosti ze smlouvy, avšak že z povahy věci je zřejmé, že zajišťovacím převodem práva byla zajištěná práva žalobce nejen z vlastní smlouvy, ale i z titulu vypořádání účastníků po odstoupení od smlouvy. K tomu jednoznačně směřuje nejen výslovné vyjádření v čl. 5 úvěrové smlouvy a čl. 5.1. úvěrových podmínek (ujednání má za účel zajištění všech peněžitých závazků na základě či v souvislosti s úvěrovou smlouvou-pozn. podtrženo insolvenčním soudem), ale i z dispozitivního ustanovení § 351 odst. 1 obch. zák., kdy z povahy věci musí zajištění přetrvat i pro neuhrazené závazky po ukončení smlouvy.

Pokud se však týká požadované smluvní pokuty představující ušlý úrok, na který by měl žalobce právo, pokud by nedošlo k odstoupení od smlouvy (čl. 7.5 písm. b/ úvěrových (sp. zn. 190 ICm 3871/2014) pokračování-4-sp. zn. 190 ICm 3871/2014 (sp. zn.) podmínek), pak je třeba říci, že nárok na smluvní pokutu měl vzniknout pouze tehdy, pokud žalobce odstoupil od úvěrové smlouvy v důsledku porušení povinnosti dlužníka . Shodně s kogentním ustanovením § 544 odst. 1 SOZ, které se použije i pro obchodní závazkové vztahy, lze smluvní pokutu sjednat jen pro případ porušení povinnosti. Žalobce byl sice oprávněn odstoupit od úvěrové smlouvy, poněvadž bylo vůči dlužníku zahájeno insolvenční řízení (čl. 7.3 písm. f/ úvěrových podmínek), avšak samotné zahájení insolvenčního řízení nelze posuzovat jako porušení povinnosti dlužníka (dlužník se nemůže platně zavázat, že vůči němu nebude insolvenční řízení zahájeno).

Na základě výše uvedeného insolvenční soud dospěl k závěru, že přihlášené pohledávky žalobce jsou zajištěné zajišťovacím převodem práva, avšak že žalobce nemá dílčí pohledávku č. 2 ve výši 24.231,64 Kč představující smluvní pokutu.

Žalobce tak má na základě popěrného úkonu insolvenčního správce a podle výsledku tohoto řízení zjištěné následující pohledávky: -dílčí pohledávka č. 1 zjištěná ve výši 222.832,03 Kč jako nezajištěná, -dílčí pohledávka č. 2 zjištěná ve výši 124.936,85 Kč jako zajištěná.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 163 ins. zák. a § 142 odst. 2 o. s. ř., když obě strany řízení byly úspěšné pouze částečně, a proto žádná z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení incidenčního sporu.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Rozsudek se považuje za doručený zveřejněním v insolvenčním rejstříku; stejnopis rozsudku se doručuje zvlášť účastníkům. Lhůta k podání odvolání začíná běžet ode dne doručení stejnopisu rozsudku.

V Praze dne 6. srpna 2015

Mgr. Hynek Zoubek, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Janotová