MSPH 89 INS 29490/2013-C11-65
MSPH 89 INS 29490/2013-C11-65 189 ICm 50/2015

Č.j. 189 ICm 50/2015-355 ( MSPH 89 INS 29490/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Felcmanovou ve věci žalobce: VFS Financial Services Czech Republic s.r.o., IČO 27116867, sídlem Čestlice, Obchodní 109, PSČ 251 01, Říčany u Prahy zastoupeného JUDr. Janem Lukešem Ph.D., advokátem, sídlem 110 00 Praha 1, Hybernská 20, proti žalovanému: JUDr. Břetislav Koman, insolvenční správce dlužníka VEMITRANS LG s.r.o., IČO 25867172, se sídlem správce 170 00 Praha 7, Bubenská 328/25, o určení pravosti a výše nevykonatelné pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce za dlužníkem VEMITRANS LG s.r.o., IČO 25867172, se sídlem Drahobejlova 1019/27, Praha 9, je po právu a je zjištěna do výše 3 741 046,06 Kč. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Po vyhlášení rozsudku, jeho stručném zdůvodnění a po poučení o opravném prostředku se oba účastníci vzdali práva na odvolání do protokolu, proto postupoval soud při vyhotovení rozsudku podle § 157 odst. 4 zák. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ( dále jen o.s.ř.), podle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž se účastníci práva na odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Žalobou doručenou soudu dne 6. 1. 2015 se žalobce domáhal určení, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 7 244 921,42 Kč, přihlášenou ve věcina základě přihlášených dílčích pohledávek P 1 až P 14, které představují nároky vzniklé po odstoupení od deseti leasingových smluv č. LS159969, 171846, 173051, 173059, 200214, 200954, 200955, 200997, 200998 a 200999 ( P 1 až P 10), dále nároky na pojistné z pojištění majetku a z pojištění tzv. povinného ručení ( P 11 a P 14) a nároky na zaplacení dvou jistot složených v souvislosti s podáním návrhů na předběžná opatření ( P12,P13).

Shodu s prvopisem potvrzuje Aneta Klímová isir.justi ce.cz 189 ICm 50/2015 2 MSPH 189 ICm 50/2015

V průběhu řízení došlo opakovaně k částečnému zpětvzetí žaloby, v důsledku kterého bylo nejprve řízení zastaveno zcela ve vztahu k požadavku na určení, že přihlášené pohledávky žalobce za dlužníkem VEMITRANS LG s.r.o. jsou po právu a jsou zjištěny, co se týče dílčích pohledávek č. P11, P12, P13 a P14 v celkové výši 2 270 538,17 Kč. Tyto dílčí pohledávky se týkaly nároků na zaplacení pojistného, jak co se týká pojištění majetku, tak povinného ručení, a nároků na náhradu u soudu složených jistot a byly vzaty zpět v plném rozsahu. Dále došlo k částečnému zpětvzetí nároků uplatněných v dílčích pohledávkách P1, P4, P7, P8 a P9 z leasingových smluv č. 159969, 173059,200955, 200997, 200998. U nároků z leasingových smluv, které zůstaly částečným zpětvzetím žaloby nedotčeny, které se týkaly dílčích pohledávek P2, P3, P5,P6 a P10, uplatňoval žalobce nároky takto: u leasingové smlouvy ( LS) č. 171846 celkem 154 751,89 Kč, z toho 83 001,31 Kč za jistinu a 71750,58 Kč za příslušenství; u LS č. 173051 nárok na 173 709,85 Kč, z toho 86 101,54 Kč na jistinu a 87 608,31 Kč na příslušenství; u LS č. 200212 nárok celkem 1 588 851,44 Kč, z toho 814 102,11 Kč na jistinu a 774 749,33 Kč na příslušenství; u LS č. 200954 nárok celkem 251 655,95 Kč, z toho 123 337,92 Kč na jistinu a 128 318,03 Kč na příslušenství a u LS č. 200999 nárok celkem 303 569,20 Kč, z toho 162 656,19 Kč na jistinu a 140 913,01 Kč na příslušenství. U ostatních leasingových smluv, kterých se částečné zpětvzetí nároků týkalo, z původně požadovaného nároku u LS 159969 ( P1) ve výši 647 241,56 Kč ( z toho jistina 324 757,43 Kč a příslušenství 322 484,13 Kč) zůstal nárok celkem 203 903,44 Kč ( z toho jistina 95 219,88 Kč a 108 683,56 Kč příslušenství); z původně požadovaného nároku u LS 173059 ( P4) v celkové výši 377 568,12 ( z toho jistina 340 412,47 Kč a příslušenství 37 155,65 Kč) zůstal nárok 16 507,16 Kč, z toho činí 12 477,40 Kč jistina a 4 029,79 Kč příslušenství; z původně požadovaného nároku u LS 200955 ( P7) ve výši 225 746,53 Kč ( z toho 125 592,27 Kč je jistina a příslušenství 100 154,26 Kč) zůstalo 209 542,32 Kč, z toho je 109 388,06 Kč jistina a 100 154,28 Kč příslušenství; z původně požadovaného nároku u LS 200997 (P8) celkem 592 201,19 Kč ( z toho jistina 297 272,02 Kč a příslušenství 294 929,17 Kč) zůstal nárok ve výši e 584 771,05 Kč, z toho je 289 841,88 Kč jistina a 294 929,17 Kč příslušenství; z původně požadovaného nároku u LS 200998 ( P9) ve výši 752 737,05 Kč ( z toho na jistině 376 203,26 Kč a příslušenství 376 533,79 Kč) zůstal nárok 253 783,79 Kč, z toho je 126 000 Kč jistina a 127 783,79 Kč příslušenství. Po dalším částečném zpětvzetí žaloby tak činil celkový nárok, jehož zjištění se žalobce domáhal, 3 741 046,06 Kč. Žalobce tvrdil, že předmětné leasingové smlouvy uzavřel s dlužníkem jako s leasingovým nájemcem, že na jejich základě mu předal předmět leasingu, tahače a návěsy, které si dlužník převzal do svého užívání. Protože dlužník neplnil řádně povinnost platit leasingové splátky, odstoupil žalobce v souladu s obchodními podmínkami od smluv, protože dlužník byl v prodlení se zaplacením nejméně dvou splátek, a přistoupil k odebrání vozidel a tahačů. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu, protože smlouvy byly dlužníkem řádně plněny a důvod k odstoupení od smluv nebyl dán. Dále uvedl, že žalobce dlužníkovi odstoupení od smluv řádně nedoručil, proto není, ani v době odebrání vozidel nebyla, účinná. Žalovaný nemohl k podpoře svého tvrzení, že leasingové splátky jednotlivých leasingových smluv byly řádně placeny a v některých případech i doplaceny, předložit žádné důkazy, protože doklady o placení leasingových splátek neměl a účetnictví dlužníka mu bylo předáno jen jako torzo. Pokud měl k dispozici listiny týkající se předmětných smluv, jednalo se o neověřené kopie, u kterých žalobce namítal, že nejsou pravé ani úplné, proto požadoval originály listin. 4. Mezi účastníky nebylo sporu, že žaloba byla žalobcem v předmětné incidenční věci podána včas s ohledem na to, že výzva k podání incidenční žaloby podaná žalovaným byla žalobci doručena 11.12.2014 a žaloba byla soudu doručena 6.1.2015. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že přihláška pohledávky žalobce byla přezkoumána na zvláštním přezkumném jednání 8.12.2014, s ohledem na částečné zpětvzetí přihlášky věřitele z 5.12.2014, podle kterého byla dílčí pohledávka č. 4 a 11 vzata částečně zpět celkem o 269 373,21 Kč. Výše přezkoumané pohledávky odpovídá rovněž výši pohledávky uplatněné v žalobě 7 244 921,42 Kč, jejíž určení existence se žalobce domáhal. Dále je mezi účastníky nesporné, že mezi dlužníkem jako leasingovým

Shodu s prvopisem potvrzuje Aneta Klímová 189 ICm 50/2015 3 MSPH 189 ICm 50/2015

nájemcem a žalobcem jako leasingovým pronajímatelem byly uzavřeny následující leasingové smlouvy: č. 159969 z 16.3.2007, č. 171846 ze 17.12.2007, č. 173051 z 6.2.2008, č. 173059 z 6.2.2008, č. 200214 ze dne 9.4.2008, č. 200954 z 9.4.2008, které odkazují na Všeobecné obchodní podmínky žalobce účinné od 1.1.2005 a dále leasingové smlouvy: č. 200955 z 22.1.2009, č. 200997 z 30.4.2009, č. 200998 z 30.4.2009 a č. 200999 z 30.4.2009, které odkazují na Všeobecné obchodní podmínky žalobce účinné od 1.12.2008 a s tím související splátkové kalendáře. S ohledem na shodná skutková tvrzení soud uzavřel, že mezi účastníky není sporné, že mezi žalobcem a dlužníkem byly uzavřeny předmětné leasingové smlouvy a že účastníci smluv zpočátku podle jejich obsahu jednali, tedy došlo k předání a převzetí předmětů leasingových smluv. Dále, že byly placeny leasingové splátky podle smluv LS 159969, 171846, 173051, 173059, 200214, 200954, 200955, 200997, 200998 a 200999 ze strany dlužníka tak, že byla zaplacena vždy alespoň jedna splátka. V leasingových smlouvách byl dohodnut úrok za prodlení s placením splátek. Sporné mezi účastníky zůstalo pouze to, že do odstoupení od smlouvy zůstává u leasingové smlouvy 159969 celkový nedoplatek 203 903,44 Kč z toho jistina 95 219,88 Kč a 108 683,56 Kč příslušenství; u leasingové smlouvy 171846 zůstává nedoplatek 154 751,89 Kč, z toho představuje jistina 83 001,31 Kč a příslušenství 71 750,58 Kč; u leasingové smlouvy 173051 zůstává nedoplatek 173 709,85 Kč, z toho je 86 101,53 Kč jistina a 87 608,31 Kč příslušenství; u leasingové smlouvy 173059 zůstává nedoplatek 16 507,16 Kč, z toho činí 12 477,40 Kč jistina a 4 029,79 Kč příslušenství; u leasingové smlouvy 200214 zůstává nedoplatek 1 588 851,44 Kč, z toho jistina 814 102,11 Kč a příslušenství 774 749,33 Kč; u leasingové smlouvy 200954 zůstává nedoplatek 251 655,95 Kč, z toho jistina 123 337,92 Kč a příslušenství 128 318,03 Kč; u leasingové smlouvy 200955 zůstává nedoplatek 209 542,32 Kč, z toho je 109 388,06 Kč jistina a 100 154,28 Kč příslušenství; u leasingové smlouvy 200997 zůstává nedoplatek 584 771,05 Kč, z toho je 289 841,88 Kč jistina a 294 929,17 Kč příslušenství; u leasingové smlouvy 200998 zůstává nedoplatek 253 783,79 Kč, z toho je 126 000 Kč jistina a 127 783,79 Kč příslušenství; a u leasingové smlouvy 200999 zůstává nedoplatek 303 569,17 Kč, z toho 162 656,19 Kč na jistinu a 140 913,01 Kč na příslušenství. Soud má tedy za to, že účastníci se shodli na tom, že zbytek z původně žalovaných nároků z výše uvedených leasingových smluv byl dlužníkem uhrazen. 5. Po té, co bylo ze shodných tvrzení účastníků postaveno najisto, že incidenční žaloba byla podána včas a předmětné leasingové smlouvy, neboť pouze o ně opíral žalobce po částečném zpětvzetí žaloby své přihlášené nároky, byly řádně uzavřeny a jejich účastníci podle nich zpočátku jednali, zabýval se soud především otázkou, zda žalobce doručil dlužníkovi odstoupení od smluv řádně a včas. Žalovaný totiž mimo jiné namítal, že se listiny s odstoupením od smluv nedostaly do dispozice dlužníka dříve, než žalobce přistoupil k odebrání předmětů leasingu. V souvislosti s tím prokazoval, že žalobce doručoval odstoupení od smluv pouze do sídla dlužníka, ačkoliv mu byla známa jeho doručovací adresa v Odrách, kde jedině poštu přebíral. Na základě skutkových zjištění má soud za prokázaný následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovanému se nepodařilo prokázat, že dlužník doručil žalobci oznámení o své doručovací adrese v Odrách dříve, než došlo k odeslání odstoupení od předmětných leasingových smluv. Soud uznal námitky žalobce, že žalovaným předložené kopie potvrzení o odeslání oznámení poštou doporučeně ( tzv. podací lístky) byly zfalšovány, resp. vyhotoveny tak, že byly sesazené z různých lístků a pak teprve ofoceny. Žádné originály listin neměl žalovaný od dlužníka k dispozici a bylo prokázáno, že i dřívější zástupce dlužníka pracoval výhradně s kopiemi listin. Z listin předložených žalobcem a z výpovědi bývalé jednatelky dlužníka a jeho jediné společnice Dagmar Velíkové a z ní předložených listin bylo konečně zjištěno, že všechny listiny s odstoupením od předmětných smluv datované 3.6.2011 byly zaslány doporučeně na obě adresy dlužníka, tedy nejen do jeho sídla na adresu VEMITRANS LG s.r.o., U Svobodárny 1180/14, Praha 9-Libeň, odkud se vrátila zásilka jako nedoručitelná, ale rovněž na adresu VEMITRANS LG s.r.o., Tř. Osvobození 930/25, 742 35 Odry, kde ji dlužník převzal, jak vyplynulo z listin předložených bývalou jednatelkou dlužníka. Odstoupení od smlouvy se dostaly do dispozice dlužníka ještě před

Shodu s prvopisem potvrzuje Aneta Klímová 189 ICm 50/2015 4 MSPH 189 ICm 50/2015

odebráním předmětů leasingu, neboť soud uvěřil výpovědi svědků, že k řádnému odstoupení od smlouvy došlo již 6.6.2011 převzetím listin o odstoupení od smlouvy jednatelkou dlužníka Dagmar Velíkovou v sídle žalobce, které ale odmítla písemně potvrdit. Zatímco žalobce prokazoval výši nedoplatků u jednotlivých leasingových smluv splátkovými kalendáři, dílem rovněž doplněnými bývalou jednatelkou dlužníka, fakturací a vyúčtováními, žalovaný nemohl prokázat, že byly leasingové splátky doplaceny zcela, byť jen u některých z předmětných smluv. 6. Po právní stránce soud posoudil projednávanou věc soud podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ( dále jen IZ). Podle ustanovení § 198 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření ( odst.1). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku ( odst.2 ). Ohledně žalobcem přihlášených nároků soud posoudil věc v souladu s § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), účinného od 1.1.2014 podle zák.č. 513/1991 Sb. ( dále jen Obch.z.), neboť se jedná o nároky vzniklé ze vztahů podnikatelů při jejich podnikatelské činnosti. Podle § 269 odst.2 Obch.Z. mohou účastníci uzavřít i smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy v obchodním zákoníku, musí však dostatečně určit předmět svých závazků, jinak smlouva uzavřena není. Podle ust. § 369 odst. 1 Obch.z., ve znění účinném od 1.1.2001, je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého závazku nebo jeho části a není-li smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nesplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak stanovené podle předpisů práva občanského. 7. Soud po té, co zjistil, že incidenční žaloba, jejímž předmětem bylo určení pravosti nevykonatelné pohledávky popřené insolvenčním správcem, byla žalobcem podána a po té, co se pravost a výši popřené pohledávky ve výši stanovené s ohledem na částečná zpětvzetí žaloby, podařilo žalobci v průběhu řízení prokázat, žalobě zcela vyhověl. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 202 odst. 1 IZ, podle kterého nemá úspěšný žalobce vůči insolvenčnímu správci právo na náhradu nákladů řízení ve sporu o pravost a výši pohledávky. Pro úplnost soud konstatuje, že s ohledem na částečná zpětvzetí žaloby, podaná žalobcem s ohledem na důkazní nouzi, když byl žalobce schopen prokázat výši nedoplatků v rozsahu nároků specifikovaných po částečných zpětvzetích žaloby, byl úspěch a neúspěch účastníků v řízení téměř totožný. Proto i pokud by byly náklady řízení přiznávány pouze podle úspěchu ve sporu, nebylo by možno jejich náhradu žalobci přiznat ani částečně s přihlédnutím k § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř.

Poučení:

Proti rozsudku l z e podat odvolání do 15ti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Odvolání nemůže podat ten, kdo se práva na ně vzdal.

Praha 31.května 2018

JUDr. Helena Felcmanová v. r. soudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Aneta Klímová