MSPH 89 INS 6836/2014-C7-12
MSPH 89 INS 6836/2014-C7-12

Č.j. MSPH 189 ICm 1659/2015-45 (MSPH 89 INS 6836/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Felcmanovou ve věci žalobce: TRUST IN, v.o.s., IČ: 24301965, insolvenční správce dlužníka M-Impaex, s.r.o., se sídlem Washingtonova 1599/17, Nové Město, 110 00 Praha 1, zastoupeného Mgr. Novákovou Radkou, advokátkou, se sídlem Washingtonova 17, 110 00 Praha 1 proti žalované: Meshcheriakova anonymizovano , anonymizovano , bytem: Kamelova 3260/3, 106 00 Praha 10, zastoupené: JUDr. Maiem Peterem, advokátem, se sídlem Náměstí Winstona Churchilla 2, 130 00 Praha 3, o určení neúčinnosti smlouvy

takto:

I. Žaloba na určení, že kupní smlouva o převodu nemovitostí uzavřená 26.7.2010 mezi společností M Impaex s.r.o., se sídlem Praha 1, Nové Město, Revoluční 1082/8, IČ: 27129381, jako prodávajícím a žalovanou jako kupující je neúčinná, s e z a m í t á .

II. Žalobce je povinen nahradit žalované na účet jejího zástupce náklady řízení 13.600,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 28. 4. 2015 se žalobce domáhal určení, že kupní smlouva uzavřená mezi dlužníkem jako prodávajícím a žalovanou jako kupující, ze dne 26.7.2010, na jejímž základě byla žalovaná zapsána do katastru nemovitostí jako vlastník do katastru u nemovitostí: parc. č. 1080/7 (nyní pozemek parc. č. 1080/7 a pozemek parc. č. St. 517) a isir.justi ce.cz pokračování-2-sp.zn. MSPH 189 ICm 1659/2015 spoluvlastnického podílu ve výši ideální 1/9 na pozemku parc. č. 1080/16, vše zapsáno na LV 653, k.ú. Dolní Lánov, obec Dolní Lánov, okres Trutnov, vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Trutnov (dále jen předmětné nemovitosti ), je vůči majetkové podstatě dlužníka neúčinná. Pozemky byly podle předmětné kupní smlouvy převedeny za celkovou dohodnutou kupní cenu ve výši 1.500.000,-Kč a vklad práva vlastnického ve prospěch žalované byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Trutnov, pod č.j. V-5082/2010-610 ze dne 25.08.2010, s právními účinky vkladu práva ke dni 26.07.2010. Žalovaná byla v okamžiku uzavření předmětné kupní smlouvy společníkem dlužníka o obchodním podílu ve výši 40 % a samostatně jednajícím jednatelem. Úmysl dlužníka zkrátit uspokojení věřitele uzavřením kupní smlouvy musel být tedy žalované znám, a to i s ohledem na skutečnost, že společníkem dlužníka o obchodním podílu ve výši 50 % a druhým samostatně jednajícím jednatelem, který za něj předmětnou kupní smlouvu podepsal, byl pan Illya Mescheryakov, nar. 11.5.1966, bytem Kamelova 3260/3, Praha 10, manžel žalované. Dlužník uzavřením kupní smlouvy se žalovanou jako kupující sledoval zkrácení společnosti Duo mark IV, s.r.o., se sídlem Trnová 147, okres Praha-západ, IČ 27877663, (dále jen věřitel), která měla v době uzavření předmětné kupní smlouvy vůči dlužníkovi pohledávku. Pohledávka vznikla odstoupením od smlouvy o dílo ze dne 10.4.2008, od níž věřitel jako objednatel odstoupil pro porušení smlouvy dlužníkem jako zhotovitelem. Protože předmětná kupní smlouva byla uzavřena šest dní po té, co dlužník obdržel po odstoupení od smlouvy o dílo výzvu věřitele k zaplacení částky 23,993.710,90 Kč, žalobce uzavřel, že tak učinil s úmyslem zkrátit možnost uspokojení věřitele. O existenci pohledávky věřitele nemůže být pochyb, protože byla věřitelem přihlášena v insolvenčním řízení dlužníka a byla zjištěna s tím, že její výše a splatnost byla upravena podle dohody o narovnání, uzavřené mezi dlužníkem a věřitelem. Proto je předmětná kupní smlouva podle § 235 odst. 1 ve spojení s § 242 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ) neúčinná. Je rovněž naplněna zákonná podmínka dle ust. § 242 odst. 3 IZ, neboť žalobce odporuje úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu, který byl učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení, ke kterému došlo dne 13.3.2014. Dále se žalobce vyjadřoval k tvrzení žalované, že předmětná kupní smlouva byla uzavřena na základě smlouvy o smlouvě budoucí kupní, kterou dlužník se žalovanou uzavřel před tím, než věřitel odstoupil od smlouvy o dílo. Tuto skutečnost označil za irelevantní s tím, že již při uzavření smlouvy o smlouvě budoucí si dlužník musel být svých závazků vůči věřiteli vědom a že předmětnou kupní smlouvu uzavíral až po doručení výzvy věřitele k vydání peněžitého plnění v důsledku odstoupení od smlouvy. Po procesním poučení, aby uvedl ve skutkových tvrzeních, v čem spatřuje úmysl dlužníka zkrátit uspokojení věřitele, a to zejména s ohledem na výsledek řízení vedeného u zdejšího soudu mezi týmiž účastníky ve věci sp. zn. MSPH 189 ICm 2859/2014 žalobce uvedl, že úmysl ke zkrácení věřitele spatřuje žalobce v tom, že podle smlouvy o dílo měl dlužník dílo zhotovit od 10. 4. 2008 do 10. 4. 2009, což neučinil. Zároveň ze smlouvy o dílo vyplývaly majetkové sankce za nedodržení tohoto termínu. Tím, že v roce 2010, kdy již uplynula lhůta pro zhotovení rodinného domu, ke které se dlužník zavázal smlouvu o dílo, dlužník uzavřel kupní smlouvu se žalovanou, se dlužník úmyslně dopustil zkrácení věřitele, protože kupní smlouvou převáděný majetek, který mohl být zpeněžen nebo se mohl stát zajištěním pro dluh věřitele, prodal osobě blízké. K dotazu soudu, jak mohlo dojít ke zkrácení věřitele, pokud ve věci sp. zn. 189 ICm 2859/2014 vyšlo najevo, že obvyklá cena kupní smlouvou převáděných nemovitostí činila 640.000,-Kč a kupní cena dohodnutá v předmětné kupní smlouvě činila 1.500.000,-Kč, žalobce uvedl pouze to, že k žádnému uspokojení věřitele nedošlo. Protože kupní smlouva byla uzavřena mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou, byl dlužníkův úmysl ke zkrácení věřitele nutně žalované jako osobě blízké znám, neboť o tom platí zákonná domněnka. K výzvě soudu na návrh důkazů k prokázání úmyslu dlužníka ke zkrácení věřitele pokračování-3-sp.zn. MSPH 189 ICm 1659/2015

žalobce navrhl důkaz o doručení odstoupení od smlouvy věřitele ze dne 20. 7. 2010, uzavření předmětné kupní smlouvy a důkazy na prokázání existence pohledávky věřitele, zejména dohody o narovnání ze 3. 3. 2011, uzavřené mezi věřitelem a dlužníkem. Poté, co 22.11.2016 uplynula lhůta pro koncentraci řízení podle § 118b o.s.ř., žalobce při jednání dne 5.1.2017 tvrdil, že hodlá zpochybnit věrohodnost důkazů provedených při prvním jednání, konkrétně jím samým navržený důkaz předmětnou kupní smlouvou z 26.7.2010, protože jejího z čl. III. vyplývá, že kupní cena 1,500.000,-Kč byla zaplacena v hotovosti. V souvislosti s tím žalobce nově tvrdil, že kupní cena nebyla zaplacena vůbec. Protože se jedná o negativní tvrzení, podle žalobce přechází důkazní břemeno k prokázání, že kupní cena zaplacena byla, na žalovanou. Dále nově tvrdil, že důvod, pro který byla kupní smlouva uzavřena, neexistoval, když podle smlouvy o smlouvě budoucí kupní měla být kupní smlouva uzavřena s ohledem na skutečnost, že Oleksandra Shyligatska, která je matkou žalované, poskytla dlužníkovi půjčku na základě smlouvy o půjčce z 10.3.2007. Oleksandra Shyligatska byla v rozhodné době rovněž společnicí dlužníka. Na valné hromadě dlužníka z 28.11.2006 byl udělen souhlas s uzavřením této smlouvy o půjčce. Žalobce tvrdil, že z rozvahy dlužníka za r. 2010 vyplývá, že poskytnutí této půjčky nebylo vůbec v účetnictví dlužníka evidováno a na základě toho žalobce uzavřel, že takový dluh zde nebyl a pokud žalovaný tvrdil, že prostředky získané předmětnou kupní smlouvou použil na úhradu tohoto dluhu, nejedná se o tvrzení pravdivé. Z toho žalobce zároveň dovodil, že kupní cena zaplacena nebyla a tedy nemohla být použita ani na úhradu jakéhokoliv závazku dlužníka. Dále navrhl důkaz žalobu paní Shyligatské, vedenou původně u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp.zn. 22 C 7/2011, kterou podala na dlužníka o zaplacení částky údajně poskytnuté na základě smlouvy o půjčce z 10.3.2007.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu s tím, že žalobce neprokázal existenci úmyslu zkrátit věřitele dlužníka. Mezi účastníky bylo nesporné, že předmětnou kupní smlouvu byly převedeny nemovitosti, které jsou za současného stavu: parcela č. 1080/7 a z ní následně vyloučená stavební parcela č. 517 a dále 1/9 podílu vlastnictví na parcele č. 1080/16, vše zapsáno pro k.ú. Dolní Lánov, okres Trutnov. Všechny pozemky byly sepsány do majetkové podstaty a s ohledem na to žalovaná jako žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu ve věci sp. zn. 189 ICm2859/2014, ve které požadovala vyloučení těchto nemovitostí, tedy konkrétně parc.č. 1080/7 a podílu 1/9 na parcele č. 1080/16 k.ú. Dolní Lánov, okres Trutnov, z majetkové podstaty. Žalobě žalované bylo vyhověno pravomocným rozsudkem č. j. 189 ICm 2859/2014-40 ze dne 29. 7. 2015 a tím byly tyto dvě parcely vyloučeny z majetkové podstaty dlužníka. Pokud se jedná o sepsanou parcelu stavební st. 517, tato na žádost insolvenčního správce byla vyňata z majetkové podstaty rozhodnutím č.j. 89 INS 6836/2014-B-28 ze 17. 3. 2016. V důsledku toho vzala žalovaná v postavení žalobkyně zpět žalobu ve věci zdejšího soudu sp. zn. 189 ICm 1607/2015, ve které se rovněž domáhala, aby tato parcela byla vyloučena z majetkové podstaty dlužníka. Soud vyhověl žalobě ve věci sp. zn. 189 ICm 2859/2014 bez ohledu na to, že kupní cena nemovitostí nebyla stanovena v kupní smlouvě podle znaleckého posudku zpracovaného znalcem ustanoveným soudem, jak ukládal tehdy platný § 196a obch. zákoníku, neboť ze znaleckých posudků, které byly v tomto řízení předloženy, bylo prokázáno, že v kupní smlouvě dohodnutá cena byla výhodnější než tehdy obvyklá cena pozemků. V souvislosti s tím odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 31 Cdo 3986/2009. Dále tvrdila, že v průběhu řízení nebyl prokázán úmysl dlužníka zkrátit majetek a uspokojování jeho věřitelů a že co se týče pohledávky věřitele uvedené v žalobě, bylo prokázáno, že tato pohledávka byla přihlášena s odkazem na dohodu o narovnání a podle ní byla splatná až v r. 2011, tedy v době uzavření předmětné kupní smlouvy neexistovala. Žalovaná přes tato tvrzení zároveň dále namítala, že dlužníkem nebyly přijaty zálohy na plnění podle smlouvy o dílo ze strany věřitele a nesouhlasila s výší věřitelovy pohledávky, jak pokračování-4-sp.zn. MSPH 189 ICm 1659/2015 byla uvedena v žalobě. Žalovaná tvrdila, že věřitel nemá tvrzenou pohledávku za dlužníkem v účetnictví a ani za ní neodvedl DPH.

Shodná tvrzení účastníků vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř. Na základě nesporných tvrzení účastníků má za zjištěné, že insolvenční návrh ve věci dlužníka M-Impaex s.r.o., vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn.byl doručen a zveřejněn dne 13. 3. 2014 a dále, že konkurz na dlužníka M-Impaex s.r.o. byl prohlášen 27. 5. 2014. Dále je mezi nimi nesporné, že pohledávka věřitele společnosti Duo mark IV, s.r.o. byla předmětem přezkumného jednání z 15. 9. 2014. V průběhu řízení učinili účastníci nesporným, že důvodem přihlášení pohledávky věřitele ve výši 23,398.321,31 Kč jsou nároky z dohody o narovnání ze dne 3.3.2011. Účastníci dále shodně prohlásili, že jim je známo, že Oleksandra Shyligatska je věřitelkou dlužníka, jejíž pohledávka při přezkumném jednání byla zjištěna ve výši 220.370,-Kč a že představuje smluvní sankce za opožděné vrácení půjčky. Účastníci učinili nesporným, že jako účastníkům řízení vedeném u zdejšího soudu ve věci sp.zn. MSPH 189 ICm 2859/2014 jim je známo, že v tomto řízení byly provedeny důkazy znaleckými posudky k ocenění všech nemovitostí, které jsou předmětem předmětné kupní smlouvy, a že byly znaleckým posudkem Ing. Pavla Babky oceněny na 640.000,-Kč a znaleckým posudkem Ing. Vlastimila Biena oceněny na částku 650.000,-Kč.

Z provedených důkazů učinil soud tato skutková zjištění: ze spisu sp. zn. 189 ICm 1659/2015, že předmětná žaloba byla soudu doručena 27. 4. 2015. Z protokolu o přezkumném jednání, že podle č. d.-B-9 z 15. 9. 2014 byly přezkoumány i pohledávky věřitele č. 14, jehož pohledávku insolvenční správce přezkoumal a nepopřel ji správce, dlužník ani žádný z věřitelů. Z přílohy spisu sp. zn. 89 INS 6836/2014 dlužníka M-Impaex s.r.o., bylo zjištěno z přihlášek věřitelů, že věřitelem č. 14 je společnost Duo mark IV, s.r.o. pro částku 23.398.321,31 Kč, z přihlášky pohledávky vyplývá, že pohledávka je v částce 19.537.074,56 Kč splatná od 4. 9. 2011. Podle přihlášky pohledávky společnosti Duo mark IV, s.r.o., její přílohou byla smlouva o dílo 21/03-2008 z 10. 4. 2008, znalecký posudek 2229 ze 4. 6. 2010 vypracovaný Ing. Kluzákem a dohoda o narovnání uzavřená s dlužníkem z 3. 3. 2011. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti M-Impaex s.r.o. se bylo zjištěno, že společnost byla založena 4. 3. 2004, její IČ je 27129381, základní kapitál společnosti je 200.000,-Kč, statutárními orgány byly jednatelé Ilja Mescheriakov od 10. 9. 2004 do 8. 11. 2010, jednatelkou byla anonymizovano Mescheriakova od 12. 3. 2008 do 23. 8. 2010 a že společníky byly Ilja Mescheriakov od 4. 3. 2004 do 23. 8. 2010 a anonymizovano Mescheriakova od 12. 3. 2008 do 23. 8. 2010 a společnost Duo mark IV, s.r.o. od 23. 8. 2010 do 26. 3. 2013. Od 12. 7. 2005 platí, že jednatelé jsou oprávněni jednat jménem společnosti a společnost zastupovat každý samostatně. Insolvenční řízení na společnost bylo zahájeno 13. 3. 2014 a dne 27. 5. 2014 byl prohlášen konkurz. Z kupní smlouvy uzavřené ze dne 26. 7. 2010 mezi dlužníkem jako prodávajícím a žalovanou jako kupujícím, označenou katastrálním úřadem značkou V-5082/2010-610, bylo zjištěno, že předmětem smlouvy je pozemek, parcelní číslo 1080/7 o výměře 612 m2 v k.ú. Dolní Lánov a vlastnictví o velikosti 1/9 k pozemku parcelní č. 1080/16 o výměře 1324 m2 v k.ú. Dolní Lánov. Podle článku 3 se smluvní strany dohodly na tom, že kupní cena za nemovitosti činí 1.500.000,-Kč a že část kupní ceny ve výši 1.500.000,-Kč byla zaplacena v hotovosti přímo prodávajícímu před uzavřením smlouvy a že smluvní strany prohlašují, že cena byla již v plné výši uhrazena. V kupní smlouvě není uveden žádný odkaz na smlouvu budoucí kupní. Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Trutnov byl proveden podle smlouvy vklad vlastnického práva ve prospěch žalované s účinky ke dni 26. 7. 2010. Podle výpisů z Katastru nemovitostí pro k.ú. Dolní Lánov na LV 653 je jako vlastník zapsaná žalovaná pro pozemky stavební parcela 517 o výměře 161 m2 a pozemku 1080/7 o výměře pokračování-5-sp.zn. MSPH 189 ICm 1659/2015

451 m2, nabývacím titulem je předmětná smlouva kupní. Z výpisu z katastru nemovitostí na LV 620 Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Trutnov, bylo zjištěno, že žalovaná je z podílu 1/9 vlastníkem parcely č. 1080/16, ostatní plocha, zapsané pro obec Dolní Lánov, k.ú. Dolní Lánov, okres Trutnov. Z Odstoupení objednatele od smlouvy o výstavbě obytného domu č. 21/03-2008 z 19.7.2010 bylo zjištěno, že bylo učiněno společností Duo mark IV, s.r.o. a bylo adresované dlužníkovi, a že s ním souvisí doklad o doručení dlužníkovi 20.7.2010. Z dohody o narovnání uzavřené mezi Duo mark IV, s.r.o. jako objednatelem a M Impaex s.r.o. jako zhotovitelem ze dne 3.3.2011, bylo zjištěno, že v ní účastníci dohody řešili své vztahy ze smlouvy o dílo, kterou uzavřeli 10.4.2008, pod č. 21/03-2008 a že podle ní na základě smlouvy o dílo objednatel zaplatil zhotoviteli celkem 23,490.463,66 Kč. Předmětem dohody o narovnání je závazek zhotovitele zaplatit objednateli 19,537.074,56 Kč do 3.9.2011 s tím, že v případě nesplnění tohoto závazku bude povinen zaplatit dále zákonný úrok z prodlení. Uzavřením dohody měli účastníci svůj smluvní vztah ze smlouvy o dílo za ukončený. Ze smlouvy o budoucí smlouvě kupní ze dne 26. 1. 2010 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi dlužníkem, jako budoucím prodávajícím a žalovanou, jako budoucí kupující, a že se v ní strany dohodly, že z důvodu povinnosti společnosti M-Impaex. s.r.o. vrátit věřitelce Schiligatské dluh, dojde k převodu vlastnického práva k nemovitosti získané dlužníkem na základě smlouvy o půjčce peněz, na budoucího kupujícího. Ze smlouvy vyplývá, že budoucí kupní cena má být 1.500.000,-Kč a že předmětem smlouvy budou pozemky parc.č. 1080/7 a 1/9 pozemku 1080/16 v k.ú. Dolní Lánov.

Soud neprovedl důkazy fakturami a doklady o úhradách faktur vystavených dlužníkem k tíži společnosti Duo mark IV, s.r.o., kterými hodlal žalobce prokázat zaplacení částek dlužníkovi v souvislosti se smlouvou o dílo č. 21/03-2008, ani touto samotnou smlouvou o dílo. Dále se neprovedl důkaz znaleckým posudkem č. 2229 o hodnotě rozestavěného domu, vypracovaného v souvislosti s odstoupením od výše uvedené smlouvy o dílo, protože provedení těchto důkazů měl soud za nadbytečné s ohledem na provedení důkazu dohodou o narovnání ze dne 3.3.2011, přihláškou pohledávky věřitele a protokolem o jejím přezkoumání, i s ohledem na shodná tvrzení účastníků o zjištění pohledávky věřitele v insolvenčním řízení na dlužníka. Soud neprovedl důkaz daňovým přiznáním věřitele Duo mark IV, s.r.o., ani z daňových přiznání dlužníka z roku 2010, ani knihou vydaných faktur věřitele Duo mark IV, s.r.o. a přijatých faktur dlužníka z roku 2010, ani důkazy o platbách DPH věřitele v letech 2008-2010, kterými hodlala žalovaná prokazovat neexistenci pohledávky následně přihlášené společností Duo mark IV, s.r.o., jako věřitelem č. 14, ve věci zdejšího soudu sp.zn.. V průběhu dokazování bylo zjištěno, že tato přihlášená pohledávka byla zjištěna, tato skutečnost i výše a důvod vzniku pohledávky byly mezi účastníky nesporné, proto soud považoval tyto důkazy za nadbytečné, navíc s ohledem na to, že neuvedení závazku v účetnictví není samo o sobě důkazem neexistence pohledávky věřitele. Na výslechu svědkyně paní Zemanové žalovaná netrvala.

Soud dále odmítl opožděná tvrzení žalobce a s tím související navržené důkazy, protože koncentrační lhůta k uvedení skutkových tvrzení a návrhů na doplnění dokazování, s ohledem na poučení účastníků podle ust. § 118b o.s.ř., uplynula dne 22.11.2016. Účastníci, resp. jejich právní zástupci, byli včas v obsílce k prvnímu jednání poučeni o koncentraci řízení a před ukončením prvního jednání ve věci, které se konalo 22.11.2016, byli účastníci, resp. jejich zástupci, poučeni podle § 118b o.s.ř. Tomuto poučení předcházelo i pouční žalobce podle § 118a o.s.ř. o povinnosti tvrdit a prokázat úmysl dlužníka zkrátit věřitele. Pokud žalobce až 5.1.2017 tvrdil, že nedošlo na základě předmětné kupní smlouvy k zaplacení kupní ceny a že předmětná kupní smlouva byla uzavřena v návaznosti na smlouvu o smlouvě budoucí kupní s úmyslem uskutečnit bezplatný převod nemovitostí dlužníka na pokračování-6-sp.zn. MSPH 189 ICm 1659/2015

žalovanou, tato tvrzení i důkazy k jejich podpoře uvedl žalobce po koncentrační lhůtě. Ačkoliv žalobce tvrdil, že pouze navrhuje důkazy k vyvrácení zjištění z důkazu kupní smlouvou, že došlo k zaplacení kupní ceny, ve skutečnosti se z jeho strany nejednalo o vyvrácené nebo zpochybnění důkazu, ale o nové skutkové tvrzení, ve kterém konstruoval a nově tvrdil, že úmysl zkrátit věřitele spočíval v tom, že kupní cena nebyla dlužníkovi zaplacena. To dovozoval v nově tvrzené skutečnosti, že kupní cena měla být použita na úhradu neexistujícího dluhu a že žalovaná se svým manželem a matkou takto dosáhla bezplatného vyvedení nemovitostí z majetku dlužníka. Žalobce však byl při jednání 22.11.2016 řádně poučen o povinnosti tvrdit a prokázat úmysl dlužníka zkrátit věřitele. To, že mu skutečnosti, které soudu tvrdil až při jednání 5.1.2017, byly ještě před skončením lhůty pro koncentraci řízení známy, vyplývá z obsahu spisu a rozsudku ve věci zdejšího soudu sp. zn. 189 ICm 2859/2014, kde žalobce v procesním postavení žalovaného tyto skutečnosti již v roce 2015 namítal. Žalobce zaměnil opožděné skutkové tvrzení za důkaz vyvracející důkaz o zaplacení kupní ceny, ač zároveň tvrdil, že důkazní břemeno na vyvrácení jeho nového tvrzení nese žalovaná. Žalobce po poučení podle § 118a o.s.ř. k tvrzení o úmyslu dlužníka zkrátit věřitele při uspokojení jeho pohledávky setrval na tvrzení, že úmysl dlužníka ke zkrácení věřitele spočívá pouze v uzavření smlouvy kupní samotné a kupní smlouvu navrhl jako důkaz spolu s důkazem o doručení odstoupení věřitele od smlouvy o dílo ze dne 20. 7. 2010 a důkazy prokazující existenci pohledávky společnosti Duo mark IV, s.r.o. (dohodu o narovnání ze 3. 3. 2011). Protože žalobce včas tvrzení o nezaplacení kupní ceny neuvedl, soud se prokázáním této skutečnosti nezabýval.

Po právní stránce posoudil projednávanou věc soud podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ). Podle ustanovení § 235 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí (odst. 1). Neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak (odst. 2). Podle § 239 odst. 1 IZ odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat. Podle § 242 IZ odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám (odst. 1). Má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern21), byl dlužníkův úmysl této osobě znám (odst. 2). Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení (odst. 3).

Podle judikatury Nejvyššího soudu, z právní věty rozhodnutí sp. zn. 29 ICd 44/2014 ze dne 30. 6. 2016 plyne, že Ustanovení § 242 insolvenčního zákona obsahuje samostatnou úpravu úmyslně zkracujících právních úkonů dlužníka. Posouzení, zda dlužník učinil v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení úmyslně zkracující právní úkon (§ 242 odst. 3 insolvenčního zákona), není závislé na zkoumání předpokladů obsažených v ustanovení § 240 insolvenčního zákona, které upravuje neúčinnost těch zkracujících právních úkonů, které dlužník učinil bez přiměřeného protiplnění. Předpokladem aplikace ustanovení § pokračování-7-sp.zn. MSPH 189 ICm 1659/2015

242 insolvenčního zákona na právní úkon dlužníka učiněný v období 5 let před zahájením insolvenčního řízení tedy není požadavek, aby šlo o právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo aby šlo o právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku.

Na základě skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Soud nejprve zkoumal, zda žaloba, jejímž předmětem je určení neúčinnosti předmětné kupní smlouvy vůči majetkové podstatě dlužníka, byla podána včas osobou oprávněnou proti povinnému. Protože předmětná kupní smlouva byla uzavřena 26. 7. 2010 a insolvenční řízení na dlužníka bylo zahájeno 13. 3. 2014, uzavřel, že žaloba doručená soudu 27. 4. 2015 byla podána oprávněnou osobou proti žalované, s ohledem na znění § 242 odst. 3 IZ, včas. Soud v průběhu dokazování zjistil, že věcná pasivní legitimace žalované je dána z toho, že předmětné nemovitosti, které měly být kupní smlouvou z 26.7.2010 převedeny na žalovanou, byly podkladem pro vklad vlastnického práva žalované k těmto nemovitostem a že žalovaná je v současnosti stále vedena jako jejich vlastník v katastru nemovitostí. Věcná aktivní legitimace žalobce je dána ze zákona, protože se jedná o insolvenčního správce dlužníka, což bylo zjištěno i z úplného výpisu dlužníka z obchodního rejstříku. Dále bylo v průběhu řízení zjištěno, že žalovaná je osobou blízkou dlužníkovi, rovněž z úplného výpisu z obchodního rejstříku dlužníka, protože v době uzavření předmětné smlouvy byla jednatelkou dlužníka, a s ohledem na to je dána zákonná domněnka její znalosti o úmyslu na zkrácení věřitele uzavřením předmětné smlouvy. Nicméně existence této domněnky nezbavovala žalobce povinnosti k prokázání úmyslu dlužníka ke zkrácení věřitele uzavřením předmětné kupní smlouvy. Pro posouzení věci není právně významné, zda byl dlužník v rozhodné době v úpadku, postačí, že měl v době uzavření předmětné kupní smlouvy nesplacené závazky. Tuto skutečnost považuje soud za nespornou, protože z rozhodovací činnosti je mu známo, že při přezkumném jednání v souvisejícím insolvenčním řízení byly zjištěny závazky dlužníka existující v rozhodné době. Soud souhlasí i s tvrzením žalobce, že přestože věřitel přihlásil předmětnou pohledávku s datem splatnosti až po uzavření předmětné kupní smlouvy, v souladu s dohodou o narovnání z 3.3.2011, musel si být v době uzavření předmětné kupní smlouvy vědom toho, že vůči věřiteli nesplacené závazky má. Pokud žalovaná namítala, že pohledávka věřitele neexistovala a neexistuje, soud má tuto námitku za účelovou, neboť je mu známo ze seznamu platných věřitelů dlužníka, že žalovaná je rovněž věřitelkou dlužníka, proto jí nic nebránilo v tom, aby podala námitky proti přihlášce věřitele Duo mark IV, s.r.o. a jeho pohledávku popřela, což ale s ohledem na již dříve provedený důkaz z protokolu o přezkumném jednání, které se konalo 15.9.2014, nezjistil. Žalobci dal soud rovněž za pravdu v tom, že na žalovanou je nutno hledět jako na osobu dlužníkovi blízkou, protože v rozhodné době byla jednatelkou dlužníka i jeho společníkem, dopadá na ni proto právní domněnka ve smyslu § 242 odst. 2 IZ. To však nezbavuje žalobce tvrdit a prokázat skutečnosti, za kterých je možno úmysl dlužníka ke zkrácení jeho věřitelů zjistit a prokázat. Podle včasných tvrzení žalobce důvodem pro určení neúčinnosti předmětné kupní smlouvy měla být skutečnost, že již uzavřením této smlouvy sledoval dlužník M Impaex s.r.o. úmysl zkrátit svého věřitele, konkrétně společnost Duo mark IV, s.r.o. při uspokojení jeho pohledávky. Tento úmysl nebyl prokázán, neboť z provedených důkazů vyplynulo, že dohodnutá kupní cena byla více než dvojnásobná oproti ceně předmětných převáděných nemovitostí tak, jak ji určily znalecké posudky, jejichž obsah je účastníkům i soudu znám z věci, která byla již zdejším soudem pravomocně skončena pod sp. zn. MSPH 189 ICm 2859/2014 a která řešila předběžnou otázku platnosti kupní smlouvy právě s ohledem na to, že kupní cena stanovená předmětnou kupní smlouvou nebyla určena prvotně znalcem určeným soudem, s ohledem na znění tehdy platného ust. § 196a obchodního zákoníku. Pokud se účastníci smlouvy dohodli, že za předmětné nemovitosti bude zaplacena cena více než dvojnásobně přesahující jejich znalcem zjištěnou hodnotu, nemohlo samotným uzavřením smlouvy dojít ke zkrácení majetku pokračování-8-sp.zn. MSPH 189 ICm 1659/2015 dlužníka, ale k jeho navýšení. Žalobce tedy neunesl důkazní břemeno o úmyslu dlužníka ke zkrácení jeho věřitele.

Co se týče tvrzení žalobce, že k zaplacení kupní ceny nedošlo a co se týče jeho tvrzení o pohnutce, která měla vést dlužníka k uzavření kupní smlouvy, tedy účel uzavření smlouvy o smlouvě budoucí soud jednak dospěl k názoru, že tato skutková tvrzení uvedl žalobce až poté, co došlo ke koncentraci řízení ve smyslu ust. § 118b o.s.ř. a dále dospěl k názoru, že pohnutka k uzavření kupní smlouvy je zcela právně nevýznamná.

Protože žalobce existenci úmyslu dlužníka zkrátit věřitele neprokázal a soud naopak zjistil, že kupní cena dohodnutá v předmětné smlouvě byla více než dvojnásobná oproti ceně převáděných nemovitostí zjištěné znalci, soud žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení úspěšné žalované se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení žalované sestávají z odměny advokáta za čtyři úkony právní služby po 3.100,-Kč (převzetí zastoupení, vyjádření a dvě účasti u jednání soudu) dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále čtyři náhrady hotových výdajů po 300,-Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem činí 13.600,-Kč.

Poučení: Proti rozsudku l z e podat odvolání do 15ti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nesplní-li žalobce, co mu ukládá pravomocný rozsudek, má žalovaná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Praze dne 5. ledna 2017

JUDr. Helena Felcmanová, v.r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Kantová