MSPH 89 INS 5911/2014-C2-13
MSPH 89 INS 5911/2014-C2-13

Č.j. MSPH 189 ICm 1893/2015-46 (MSPH 89 INS 5911/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Felcmanovou ve věci žalobce: JUDr. David Termer, se sídlem Opatovická 24/156, 110 00 Praha 1, insolvenční správce dlužníka PVE Profi s.r.o., IČ 28386761, se sídlem Ke Karlovu 1591/14, 120 00 Praha 2, zastoupeného: Mgr. Kateřinou Termerovou, advokátkou, se sídlem Opatovická 24/156, 110 00 Praha 1, proti žalovanému č. 1: VRANETONIA s.r.o., IČ 01414208, se sídlem Jungmannova 36/31, 110 00 Praha 1 a žalovanému č. 2: Vladimír anonymizovano , anonymizovano , bytem Mělník, Náměstí Míru 1, PSČ 276 01, o neúčinnosti právních úkonů dlužníka

takto:

I. Určuje se, že právní úkony spočívající v zaplacení částek 200.000,-Kč, 50.000,-Kč a 20.000,-Kč dne 6.9.2013 z bankovního účtu dlužníka ve prospěch bankovního účtu prvého žalovaného jsou právními úkony neúčinnými vůči majetkové podstatě dlužníka.

II. Žaloba na určení, že příkazní smlouva uzavřená mezi dlužníkem a prvým žalovaným dne 2.9.2013 je neúčinný právním úkonem, se z a m í t á.

III. Žaloba, že druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 270.000,-Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % úroku z prodlení od 7.9.2013 do zaplacení, se z a m í t á. isir.justi ce.cz pokračování-2-sp.zn. MSPH 189 ICm 1893/2015

IV. Prvý žalovaný je povinen zaplatit žalobci 270.000,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žaloba, že prvý žalovaný je povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 270.000,-Kč ve výši 8,05 % od 7.9.2013 do zaplacení, se z a m í t á.

VI. Prvý žalovaný je povinen zaplatit žalobci na účet jeho zástupce náklady řízení ve výši 10.200,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VII. Ve vztahu k nákladům řízení druhého žalovaného soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VIII. Prvý žalovaný je povinen zaplatit soudní poplatek 2.000,-Kč na účet zdejšího soudu nebo v kolcích do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou podanou u soudu dne 13.5.2015 se žalobce domáhal určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka spočívajících v zaplacení částek 200.000,-Kč, 50.000,-Kč a 20.000,-Kč dne 6.9.2013 na účet prvého žalovaného. Tvrdil, že k těmto úkonům dlužníka došlo ve lhůtě 6 měsíců před zahájením insolvenčního řízení na dlužníka. Žalobce tvrdil, že dlužník provedl výše uvedené platby ve prospěch prvého žalovaného bez právního důvodu, tj. bez jakéhokoli protiplnění. Ke dni poskytnutého předmětného plnění byl dlužník v úpadku, protože vykazoval mnohost věřitelů, které žalobce v žalobě příkladmo uvedl, jejichž pohledávky vůči němu byly po splatnosti. I pro případ, že by předmětné úkony dlužníka nebyly učiněny bez právního důvodu, žalobce tvrdil, že se jednalo o úkony zvýhodňující prvého žalovaného, protože ten obdržel vyšší plnění, než kterého by se mu dostalo v rámci konkursu. Kromě určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka se žalobce domáhal po prvém a druhém žalovaných zaplacení částky 270.000,-Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částek 270.000,-Kč od 7.9.2013 do zaplacení, a to společně a nerozdílně, protože žalobci není známo, jak bylo s předmětnými finančními prostředky skutečně naloženo. Úrok z prodlení žaloval ode dne následujícího po odeslání finančních prostředků z účtu dlužníka na účet žalovaného č. 1. Rovněž se žalobce z opatrnosti domáhal určení neúčinnosti příkazní smlouvy uzavřené mezi prvým žalovaným a dlužníkem dne 2.9.2013 s tím, že uzavřením této smlouvy došlo rovněž ke zkrácení uspokojení věřitelů, protože smlouva měla fiktivní účel, spočívající ve vyvedení finančních prostředků z účtu dlužníka a že dlužník ji uzavřel proto, aby mohl ze svého účtu vyvést finanční prostředky na účet žalovaného č. 1 a činil tak s úmyslem poškodit své věřitele. Náhradu nákladů řízení požadoval po obou žalovaných společně a nerozdílně. V doplnění žaloby upřesnil, že druhým žalovaným je jednatel dlužníka, který měl v rozhodné době podle tvrzení prvého žalovaného od něho finanční prostředky ve výši 200.000,-Kč dne 9.9.2013 a 70.000,-Kč dne 11.9.2013 převzít. Pokud by se tak stalo, vzniklo by druhému žalovanému bezdůvodné obohacení. Přitom pokračování-3-sp.zn. MSPH 189 ICm 1893/2015

žalobce zdůraznil, že zde nebyl žádný důvod pro převod výše uvedených prostředků z účtu dlužníka na účet prvého žalovaného, a to ani podle příkazní smlouvy, kterou sám žalobce považuje za absolutně neplatnou. Žalobce uvedl, že z provedených důkazů nevyplývá, že by dlužník jednal podle příkazní smlouvy ani to, že by podle příkazní smlouvy jednal žalovaný č. 1, když si neponechal ani 1% provizi, která z příkazní smlouvy vyplývá. Výdajové doklady předložené žalovaným č. 1 rovněž vyvrací jeho tvrzení, že si provizi ponechal a svědčí o tom, že tvrzení žalovaného č. 1 nejsou pravdivá. Úmysl dlužníka zkrátit věřitele dovozoval žalobce ze sledu jednotlivých událostí popisovaných v doplnění žaloby, protože dlužník chtěl vyvést finanční prostředky ze svého bankovního účtu.

Prvý žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním z 28.7.2015 tak, že měl s dlužníkem uzavřenou příkazní smlouvu z 2.9.2013, podle které jednal a předával dlužníkovi inkasované prostředky, ze kterých si ponechával jako odměnu dohodnuté 1%. K doložení toho, že byly prostředky dlužníkovi vyplaceny v souladu se smlouvou, předložil výdajové pokladní doklady ve prospěch dlužníka z 9.9. a 11.9.2013. Dále tvrdil, aniž by to jakkoliv prokazoval, že v době předmětných úhrad nebyl dlužník v úpadku. K doplnění žaloby se nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil.

Druhý žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu soudního řízení byl nečinný a jednání u soudu se bez omluvy neúčastnil.

Protože se žalovaní k jednání bez omluvy nedostavili, navrhl žalobce, aby soud rozhodl o věci rozsudkem pro zmeškání. Tomuto návrhu soud bez dalšího, tedy aniž by o tom vydával samostatné procesní rozhodnutí, nevyhověl a věc projednal a rozhodl nikoliv postupem podle § 153b o.s.ř. Přitom vyšel ze skutečnosti, že na rozhodnutí rozsudkem pro zmeškání není právní nárok (na rozdíl od postupu podle § 153a o.s.ř.) a z toho, že druhému žalovanému byla obsílka doručena náhradním způsobem 20.3.2017, o čemž byl žalobce zpraven. Nebyla tak dodržena minimální 10denní lhůta stanovená v § 153b odst. 1 o.s.ř. pro doručení obsílky žalovanému do vlastních rukou před termínem jednání pro případy, kdy je použití § 153b o.s.ř. přípustné. Protože žalobce požadoval, aby byli oba žalovaní zavázáni k peněžitému plnění společně a nerozdílně, nebylo vhodné použití vydání rozsudku pro zmeškání ani jen vůči prvému žalovanému. Soud nepovažoval postup podle § 153b o.s.ř. za vhodný rovněž z toho důvodu, že musel při jednání přistoupit k poučení žalobce podle § 118a o.s.ř. a vyzvat žalobce k doplnění skutkových tvrzení a návrhů na dokazování.

Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující závěr o skutkovém stavu věci: Insolvenční řízení na dlužníka bylo zahájeno 5.3.2014 rozhodnutím zdejšího soudu -A-2 ze dne 5.3.2014, o jeho úpadku bylo rozhodnuto 27.5.2014 rozhodnutím zdejšího soudu-A-16 ze dne 27.5.2014 a o konkursu na dlužníka bylo rozhodnuto 17.9.2014 rozhodnutím-B-9. Žalobce je insolvenčním správcem dlužníka PVE Profi s.r.o. PVE Profi s.r.o. má IČ 28386761 a jejím jednatelem od 28.4.2008 do 24.7.2013 byl Ing. Jiří Křen, dalším jednatelem byl od 24.7.2013 do 26.9.2013 Vladimír anonymizovano a Viktor Belya je jejím jednatelem od 26.9.2013. Jménem společnosti jedná jednatel samostatně. Jediným společníkem společnosti byl od 16.4.2013 do 29.7.2013 Jiří Křen, od 29.7.2013 do 9.9.2013 Vladimír anonymizovano a od 9.10.2013 je jím Viktor Belya. Tyto skutečnosti byly zjištěny u úplného výpisu dlužníka z obchodního rejstříku, který zdejší soudu vede.

Z listu č. 5 spisu MSPH 189 ICm 1893/2015 bylo zjištěno, že předmětná žaloba byla soudu doručena 13.5.2015, tedy včas. pokračování-4-sp.zn. MSPH 189 ICm 1893/2015

Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti VRANETONIA s.r.o., jejíž IČ je 01414208, bylo zjištěno, že statutárním orgánem této společnosti založené 15.2.2013 byl jednatel Petr Mála od 15.2.2013 do 19.3.2013 a od 3.4.2013 je jím Jiří Bára, který je rovněž jediným společníkem společnosti.

Z výpisu z účtu č. z banky UniCredit Bank pro společnost VRANETONIA s.r.o. ze 6.2.2015 bylo zjištěno, že 9.9.2013 došly jako tuzemská platba příchozí od plátce PVE Profi s.r.o. částky 200.000,-Kč, 50.000,-Kč a 20.000,-Kč. Z Příkazní smlouvy k provedení inkasa peněžních částek uzavřené mezi PVE Profi s.r.o. jako příkazcem a VRANETONIA s.r.o. jako příkazníkem s tím, že příkazce zastoupen Viktorem anonymizovano , anonymizovano , na základě plné moci a příkazníkem, tedy žalovaným č. 1, jednatelem firmy Jiřím Bárou, bylo zjištěno podle čl. I., že příkazník se zavazuje na základě zmocnění a za podmínek v této smlouvě uvedených provádět jménem příkazce inkaso jemu určených peněžních částek, inkasované částky poté vyúčtovat. K inkasu použije firemní účet č. . Podle článku II. příkazní smlouvy odměna za činnost příkazníka se stanovuje na 1 % z inkasované částky a je splatná oproti vystavenému daňovému dokladu. Podle čl. III. příkazník je povinen provádět příkaz osobně a přijme-li peněžité plnění související s touto smlouvou, je povinen přijaté částky bez zbytečného odkladu předat dle dispozic příkazce, nejpozději do 5 dnů je pak povinen provést byť částečně vyúčtování přijatých částek. Smlouva byla podepsána 2.9.2013 a byla předložena v kopii bez příloh.

Z kopií výdajového dokladu společnosti VRANETONIA s.r.o. ze dne 11.9.2013 na částku 70.000,-Kč pro společnost PVE PROVI s.r.o., potvrzeného razítkem společnosti PVE Profi s.r.o. a nečitelným podpisem a z výdajového dokladu ze dne 9.9.2013 vystaveného společností VRANETONIA s.r.o. pro společnost PVE PROVI s.r.o. na 200.000,-Kč, potvrzeného razítkem společnosti PVE Profi s.r.o. a nečitelným podpisem nebylo zjištěno, kdo za dlužníka, popř. PVE PROVI s.r.o. doklady podepsal.

Z úředního záznamu o podaném vysvětlení, vyhotoveného Policií ČR 17.3.2015 bylo zjištěno, že došlo k výpovědi Jiřího Báry, nar. který na dotaz, zda zná osobu jménem Vladimír anonymizovano vypověděl, že si na jméno nepamatuje a na otázku, zda společnost VRANETONIA obdržela 9.9.2013 od společnosti PVE Profi finanční částku ve výši 270.000,-Kč a následně bylo 9.9.2013 vybráno v hotovosti 200.000,-Kč a dne 11.9.2013 bylo vybráno v hotovosti 70.000,-Kč a z jakého důvodu žalovaný č. 1 částku obdržel a z jakého důvodu ji následně vyzvedl a jak ji použil, Jiří Bára vypověděl, že okolnosti a důvod příjmu a výběru částek si nepamatuje a bude se muset podívat do účetnictví. Z následujícího výslechu téže osoby před Policií ČR dne 1.4.2015 bylo zjištěno, že podle dokumentace, kterou předložil policejnímu orgánu a která se týká převodu částky 270.000,-Kč ze společnosti PVE Profi do společnosti VRANETONIA s.r.o. a zpět Jiřího Báru kontaktoval známý Ivan Poplstein, který mu řekl, zda by na účet společnosti VRANETONIA mohly přijít nějaké peníze jeho přátel. Následně se setkal Jiří Bára, Ivan Poplstein a Viktor Belya a na schůzce p. Belya předložil plnou moc nebo se představil jiným způsobem, že zastupuje společnost PVE Profi s.r.o. Dále doplnil, že mu určitě předal plnou moc, jinak by peněžní transakci neuskutečnil. Kdo podepisoval plnou moc p. Belyovi si nepamatuje, ale určitě ji musel mít podepsanou od tehdejšího jednatele společnosti PVE Profi s.r.o.

Z přihlášek věřitelů č. 1-24 ve věcidlužníka PVE Profi s.r.o. bylo zjištěno, že věřitelé, jejichž pohledávky byly v insolvenčním řízení zjištěny, uplatnili své pohledávky tak, že věřitel č. 2 Milan Cvak uvedl splatnost své pohledávky dne 23.7.2012, pokračování-5-sp.zn. MSPH 189 ICm 1893/2015 věřitel č. 3 NEZDARA-instalatérství s.r.o. uvedl, že jeho pohledávky byly splatné od května do prosince 2012, věřitel č. 4 KROVYS s.r.o. uvedl, že jeho pohledávka byla splatná 27.7.2012, věřitel č. 5 Vlastimil Zelený, uvedl, že jeho pohledávky byly splatné 31.8. a 1.10.2012, věřitel č. 7 ELEKTRO S.M.S., spol. s r.o. uvedl, že jeho pohledávky byly splatné od května do července 2013, věřitel č. 8 Jiří Kaděra uvedl, že jeho pohledávky byly splatné od května do července 2013, věřitel č. 9 PEKASS s.r.o. uvedl, že jeho pohledávka byla splatná 18.10.2012, věřitel č. 10 Ladislav Němec uvedl, že jeho pohledávky byly splatné v září a v listopadu 2012, věřitel č. 11 CEMEX Czech Republic, s.r.o. uvedl, že jeho pohledávky byly splatné v r. 2011 a 2012, věřitel č. 17 STAVOSPOL, s.r.o. uvedl, že jeho pohledávky byly splatné v prosinci 2012, v lednu 2013 a v říjnu 2013, věřitel č. 20 PASCHAL s.r.o. uvedl, že jeho pohledávky byly splatné v březnu až červenci 2013, ostatní věřitelé uvedli, že jejich pohledávky byly splatné až po podání insolvenčního návrhu. Z tohoto důkazu má soud za zjištěné, že jak v době uzavření příkazní smlouvy z 2.9.2013, tak v době úhrad z účtu dlužníka na účet žalovaného č. 1 9.9.2013 ve výši 200.000,-Kč, 50.000,-Kč a 20.000,-Kč měl dlužník více věřitelů se splatnými pohledávkami.

Žalobce namítl pravost výdajových dokladů předložených prvým žalovaným, protože neměl nikdy k dispozici originál výdajových dokladů a pro nečitelný podpis není zřejmé, kdo výdajové doklady podepsal a peníze převzal a dále namítl, že listiny mohly být vytvořeny účelově. Rovněž razítko mohlo být zhotoveno kýmkoliv na běžnou objednávku.

Žalobce po provedeném dokazování navrhl, aby soud doplnil dokazování o dotaz ČSOB, která vedla účet dlužníka, a to tak, aby sdělila, zda z účtu PVE Profi s.r.o. skutečně odešly ve třech částkách úhrady na účet žalovaného č. 1 v celkové výši 270.000,-Kč. Dále navrhl účastnický výslech žalovaného č. 2 k tomu, aby vypověděl, zda podpis na příkazní smlouvě a výdajových dokladech je jeho a dále k prokázání úmyslu dlužníka zkrátit věřitele, neboť v době, kdy měly prostředky z účtu dlužníka na účet žalovaného č. 1 odejít, byl jediným jednatelem dlužníka, který mohl příkaz bance dát. Soud nepřipustil důkaz dotazem na ČSOB, aby sdělila, zda z účtu dlužníka odešly předmětné úhrady, protože výpis u má z dostatečný důkaz o přijetí předmětných prostředků žalovaným č.1 od dlužníka. Soud nepřipustil důkaz výslechem žalovaného č. 2 k prokázání úmyslu dlužníka zkrátit věřitele, protože soud může připustit výslech účastníka pouze s jeho souhlasem a pouze k prokázání skutečnosti, kterou není možné prokázat jinak. Ze skutkových tvrzení, která žalobce uvedl, ohledně existence úmyslu dlužníka, resp. o okolnostech, z nichž podle něho vyplývá, že tento úmysl dlužníka zde byl a musel být druhé smluvní straně znám, má soud za to, že tato skutková tvrzení žalobce jsou nedostatečná a že výslech žalovaného č. 2 by k jejich prokázání vést nemohl i v případě, že by žalovaný č. 2 se svým výslechem souhlasil. Pokud žalobce požadoval důkaz spisemk tomu, aby z tohoto spisu byla čtena usnesení zdejšího soudu-A-16, kterým bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a MSPH 89 INS 5911/2014-B-9, a to k prokázání aktivní legitimace žalobce, soud konstatuje, že tento důkaz se neprovádí jako nadbytečný, protože požadovaná skutečnost byla dostatečně zjištěna z úplného výpisu dlužníka z obchodního rejstříku. Žalobce dále požadoval důkaz usnesením policie č.j. KRPA367815-188/TČ-2014-001292, kterým se odkládá trestní věc podezření ze spáchání přečinu porušení povinností v insolvenčním řízení, zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění a padělání a pozměňování veřejné listiny, kterého se měl dopustit neznámý pachatel ze dne 5.9.2016, z toho důvodu, že z jeho odůvodnění vyplývá, že osoba Viktor Belya je smyšlená osoba, resp. že tato osoba žijící mimo území České republiky nikdy na území České republiky nebyla. Soud tento důkaz nepřipustil, protože pro rozhodnutí ve věci samé podle občanského soudního řádu je zavazující pouze pravomocné rozhodnutí pokračování-6-sp.zn. MSPH 189 ICm 1893/2015 v trestní věci o pachateli a spáchání trestného činu. Odůvodnění usnesení, kterým odkládá Policie ČR trestní věc proti neznámému pachateli, nemůže být důkazem v projednávané věci.

Po právní stránce posoudil projednávanou věc soud podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ). Podle ustanovení § 239 IZ odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty; jde o incidenční spor (odst. 1 věta prvá). Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne (odst. 3). Dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění. Vylučovací žaloba není přípustná (odst. 4). Podle § 240 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník (odst. 1). Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (odst. 2). Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (odst. 3). Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není: a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka (odst. 4). Podle ustanovení § 241 odst. 1 IZ zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. Podle odstavce druhého tohoto ustanovení zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Z judikatury Nejvyššího soudu, z právní věty rozhodnutí sp.zn. 23 Cdo 472/2008 ze dne 31.8.2010 vyplývá, že: Platba jako důsledek projevu vůle subjektu právního vztahu splnit peněžitý závazek není právní skutečností, ale právním úkonem .

V projednávané věci žalobce podal žalobu, v souladu s ustanovením § 239 odst. 1 a 3 IZ, na určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka spočívajícího v zaplacení částek v celkové výši 270.000,-Kč prvému žalovanému bez právního důvodu. Protože účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka nastaly 27.5.2014 a předmětná žaloba byla soudu doručena 13.5.2015, byl nárok u soudu uplatněn včas. Prvý žalovaný proti tvrzení žalobce, že k prokázanému zaplacení částek 200.000,-Kč, 50.000,-Kč a 20.000,-Kč dne 6.9.2013 z účtu dlužníka na účet prvého žalovaného došlo bez právního důvodu nenamítal, že prostředky mu nebyly poukázány, ale uvedl, že předmětné prostředky prvému žalovanému vrátil hotově, což dokládal kopiemi výdajových dokladů, a že tak jednal v souladu s příkazní smlouvou. Dále namítal, že pokračování-7-sp.zn. MSPH 189 ICm 1893/2015 k předmětnému jednání došlo v době, kdy dlužník nebyl v úpadku, což však bylo z následujících zjištění vyvráceno. Protože návrh na konkurs dlužníka byl k soudu podán 5.3.2014, byly úkony dlužníka z 6. 9. 2013 provedeny ve lhůtě jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení, podle § 240 odst. 3, popř. § 241 odst. 4 IZ. Soud se dále zabýval existencí úpadku dlužníka ke dni 6.9.2013, tedy tím, zda byly dány k tomuto datu předpoklady pro zjištění úpadku dlužníka podle § 3 odst. 1 IZ. Vzal za prokázané přezkoumanými přihláškami pohledávek věřitelů v insolvenční věci sp. zn. MSPH 89 INS 5911/2014, že dlužník měl k výše uvedenému dni více věřitelů, jejichž pohledávky byly po splatnosti více než třicet dnů. Všechny shora popsané pohledávky jsou součástí upraveného seznamu přihlášených pohledávek, který je v souladu s ustanovením § 192 odst. 3 IZ pro tyto pohledávky exekučním titulem, proto je na všechny pohledávky pohlížet jako na vykonatelné. Soud tedy má za prokázanou jak mnohost věřitelů dlužníka, tak i existenci jejich pohledávek splatných více než třicet dnů před datem 27.5.2014. Třetí z předpokladů úpadku dlužníka, a to jeho neschopnost plnit závazky ke dni 6.9.2013, soud dovodil ze skutečnosti, že většina jeho zjištěných závazků byla k datu 6.9.2013 po splatnosti více než tři měsíce (ustanovení § 3 odst. 2 písm. b) IZ). S ohledem na to soud uzavřel, že dlužník byl ke dni 6.9.2013 v úpadku.

Dále se soud zabýval otázkou, zda k v žalobě tvrzenému zkrácení věřitelů dlužníka anebo k plnění dlužníka bez přiměřeného protiplnění došlo v souvislosti s příkazní smlouvou, uzavřenou mezi dlužníkem a prvým žalovaným ze dne 2.9.2013, a dospěl k názoru, že žádná taková skutečnost nebyla prokázána. Z obsahu smlouvy je evidentní, že se měla zabývat inkasem od věřitelů dlužníka, prováděným prvým žalovaným na základě plné moci dlužníka, v jeho prospěch a za odměnu, která pro prvého žalovaného představovala 1% inkasovaných prostředků. Žádná taková činnost nebyla ani prvým žalovaným tvrzena, ani zjištěna z provedených důkazů. Naopak bylo zjištěno, že finanční prostředky místo na dohodnutý účet dlužníka z tohoto účtu odešly na účet prvého žalovaného. Koneckonců i žalobce namítal, že je evidentní, že prvý žalovaný se podle této smlouvy nechoval, když si ani neponechal 1% provizi. Soud dále při hodnocení listiny označené jako příkazní smlouva přisvědčil žalobci v tom, že není zřejmé, že ji za dlužníka podepsala osoba k tomu oprávněná, když smlouva byla podle obsahu bez příloh, nebyla k ní tedy připojena plná moc osoby, která ji měla podle záhlaví za dlužníka podepsat a která byla odlišná od tehdejšího jednatele dlužníka. Soud neuvěřil výpovědi jednatele prvého žalovaného před policií ČR Jiřího Báry, že viděl plnou moc k jednání za dlužníka. Výpověď považuje za nedostatečně určitou, když z ní nevyplývá, zda to byla plná moc k podepsání smlouvy či převzetí financí, kdo ji podepsal a koho zmocňovala, a za rozpornou s předchozí výpovědí, podle které si jednatel prvého žalovaného na žádné okolnosti předmětné transakce nepamatoval. Celkově soud jeho výpovědi považuje za neurčité a účelově zavádějící. Protože prvý žalovaný se k jednání nedostavil, nebylo jej možno procesně poučit a vyzvat, aby vyvrátil výše uvedené námitky žalobce vůči platnosti příkazní smlouvy, ani jeho námitky co do platnosti a věrohodnosti výdajových dokladů. Protože soud pro absenci prokázání podpisu příkazní smlouvy dlužníkem má za to, že tato smlouva platně nevznikla, návrh na prohlášení její neúčinnosti zamítl. Nad rámec posouzení platnosti smlouvy soud konstatuje, že ze skutkových tvrzení nijak nevyplývá, a z průběhu dokazovaní nebylo zjištěno, že by tato smlouva měla konkrétně sama o sobě zkrátit uspokojení věřitelů dlužníka.

Soud má za to, že byla naplněna skutková podstata § 240 IZ, když bylo dostatečně prokázáno, že z účtu dlužníka na účet prvého žalovaného v době, kdy dlužník byl v úpadku, byly odeslány celkem tři úhrady v celkové výši 270.000,-Kč, jejichž důvod nedokázal prvý žalovaný věrohodně vysvětlit. Protože k úhradám došlo zjevně bez jakéhokoliv protiplnění, neboť nic takového prvý žalovaný ani netvrdil, tím méně prokazoval, soud vyhověl návrhu na pokračování-8-sp.zn. MSPH 189 ICm 1893/2015 určení neúčinnosti úhrad ze 6.9.2013 v celkové výši 270.000,-Kč na účet prvého žalovaného, vůči majetkové podstatě dlužníka.

Soud se přiklonil k argumentaci žalobce, že prvému žalovanému se věrohodně nepodařilo prokázat, že by vrátil předmětné finanční prostředky dlužníkovi dne 9. a 11.9.2013. Výdajové doklady prvého žalovaného má za nevěrohodné. Byly předloženy pouze v kopii, uvádějí, že prostředky byly vydány společnosti PVE PROVI s.r.o. místo dlužníkovi. Ačkoliv má být připojeno údajné razítko dlužníka, nebyly předloženy originály výdajových dokladů ani nebylo tvrzeno a prokazováno, jak aktuálně razítko dlužníka v rozhodné době vypadalo. Na dokladech je za příjemce připojen nečitelný podpis. Pokud podle výpovědi jednatele prvého žalovaného byly prostředky zaplaceny Viktoru Belyovi, nejednalo se o osobu oprávněnou bez dalšího za dlužníka jednat, protože jednatelem dlužníka se stal až od 26.9.2013. Žádná plná moc k jednání za dlužníka nebyla soudu předložena, její obsah prvý žalovaný ani netvrdil. Prvý žalovaný nijak neprokazoval to, že se nejedná o účelově vytvořené listiny a že např. údajně vyplacené prostředky skutečně ze svého účtu v rozhodné době vyzvedl. Soud má s ohledem na výše uvedené za to, že se prvému žalovanému nepodařilo prokázat, že byly předmětné finanční prostředky vráceny dlužníkovi. Tomu svědčí i tvrzení žalobce, že se tato transakce nijak neodrazila v účetnictví dlužníka a že tyto prostředky do majetkové podstaty dlužníka nepřiplynuly. Protože žalobce se v souladu s ustanovením § 239 odst. 4 věta druhá IZ současně s nárokem na určení neúčinnosti předmětných plateb dlužníka domáhal i zaplacení částky 270.000,-Kč do majetkové podstaty dlužníka, soud prvému žalovanému tuto povinnost uložil. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že povinnost vydat plnění z neúčinného právního úkonu vzniká v souladu s § 239 odst. 4 věta první IZ až právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno, soud žalobu o zaplacení zákonného úroku z prodlení z částek 270.000,-Kč od 7.9.2013 do zaplacení zamítl.

V průběhu řízení nebylo prokázáno, že by jakýkoliv z odporovatelných úkonů dlužníka tvrzených žalobcem směřoval vůči druhému žalovanému ani to, že by mu na úkor dlužníka vznikl prospěch, s ohledem na to byla vůči němu žaloba zcela zamítnuta.

Výrok o náhradě nákladů řízení zcela úspěšného druhého žalovaného se opírá o § 142 odst. 1 o.s.ř. Protože druhému žalovanému náklady řízení nevznikly bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá nárok na jejich náhradu (výrok VII). Výrok o náhradě nákladů převážně úspěšného žalobce, v řízení vůči prvému žalovanému, se opírá o ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobce měl vůči prvému žalovanému neúspěch pouze v nepatrné části předmětu řízení týkající se úroků z prodlení (výrok V) a ohledně požadavku na určení neúčinnosti příkazní smlouvy (výrok II), proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení žalobce sestávají z odměny advokáta za tři úkony právní služby po 3.100,-Kč (převzetí zastoupen a dvakrát účast u jednání soudu) dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a 3x náhrada hotových výdajů po 300,-Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem tedy činí 10.200,-Kč.

Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil soud neúspěšnému žalovanému povinnost k zaplacení soudního poplatku, protože žalobce je od placení soudních poplatků osvobozen podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích. Výše poplatku byla stanovena podle položky 13 odst. 1 písm. d) Sazebníku poplatků. Poplatek může být zaplacen v kolcích nebo na účet soudu č. 3703-2928021/0710 pod VS 1894189315. pokračování-9-sp.zn. MSPH 189 ICm 1893/2015

Poučení: Proti rozsudku l z e podat odvolání do 15ti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nesplní-li prvý žalovaný dobrovolně, co mu ukládá pravomocný rozsudek, má žalobce právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Nebude-li zaplacen soudní poplatek, bude vymáhán.

V Praze dne 21. března 2017

JUDr. Helena Felcmanová, v.r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Kantová