MSPH 89 INS 5820/2011-C1-3
MSPH 89 INS 5820/2011-C1-3

Č.j. MSPH 89 ICm 2852/2011-26

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Homolovou v právní věci žalobce: Úvěrový servis s.r.o., se sídlem Pravonín 88, PSČ 257 09, IČ: 27413861, právně zastoupen: Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem se sídlem v Olomouci, Pavelčákova 14, PSČ 779 00, proti žalovanému: Mgr. Milanu Edelmannovi, se sídlem Praha 5, Petržílkova 2707/38, PSČ 158 00, insolvenčnímu správci dlužníka Rudolfa Hermana, dat. nar. 6.9.1958, bytem Praha 9, Dřítenská 1268, PSČ 190 00, o určení pravosti a výše pohledávky takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce za dlužníkem Rudolfem Hermanem, dat. nar. 6.9.1958, bytem Praha 9, Dřítenská 1268, PSČ 190 00, ze smlouvy o půjčce ze dne 02.11.2010, přihlášená do insolvenčního řízení sp.zn.ve výši 32.718,50 Kč, j e p o p r á v u v e v ý š i 2.145,-Kč.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal určení, že má za dlužníkem pohledávku 10/1 ve výši 12.855,-Kč, pohledávku 10/2 ve výši 3.939,-Kč, pohledávku 10/3 ve výši 3.560,-Kč a 10/4 ve výši 10.219,50 Kč, z a m í t á.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d ě n í:

Žalobce se svou žalobou domáhal rozhodnutí, kterým by soud určil, že pohledávka v celkové výši ve výši 32.718,50 Kč, přihlášená žalobcem do insolvenčního řízení pod sp.zn. vedeného na majetek dlužníka Rudolfa Hermana, dat. nar. 6.9.1958, bytem Praha 9, Dřítenská 1268, PSČ 190 00 (dále jen dlužník ) je po právu v celé výši. Pokračování-2-MSPH 89 ICm 2852/2011

Žalobce Úvěrový servis s.r.o., se sídlem Pravonín 88, IČ: 2741386 je řádně přihlášeným věřitelem, evidovaným v řízení pod č.10. Žalobce si dne 22.07.2011 přihlásil pohledávku za dlužníkem v celkové výši 32.718,50 Kč, sestávající z pohledávky 10/1 ve výši 15.000,-Kč jako neuhrazená jistina poskytnuté půjčky, 10/2 ve výši 3.939,-Kč jako neuhrazená část souhrnného poplatku, 10/3 ve výši 3.560,-Kč jako neuhrazená smluvní pokuta ve výši 0,4 % denně z dlužné částky jistiny půjčky a souhrnného poplatku, 10/4 ve výši 10.219,-Kč jako neuhrazená smluvní pokuta ve výši 50 % ze součtu dlužné částky jistiny půjčky a souhrnného poplatku. Pohledávka byla přihlášena jako nevykonatelná. Na přezkumném jednání dne 26.09.2011 insolvenční správce popřel nároky věř č.10, a to nárok 10/1 do výše 12.855,-Kč 10/2, 10/3, 10/4 zcela. Zjištěna byla pouze pohledávka 10/1 do výše 2.145,-Kč. V zákonné lhůtě podal věřitel dne 25.10.2011 žalobu na určení pravosti a výše svých pohledávek.

Žalovaný Mgr. Milan Edelmann, Petržílkova 2707/38, Praha 5 (dále jen správce ), byl ustanoven insolvenčním správcem dlužníka Rudolfa Hermana, dat.nar. 06.09.1958, Praha 9, Dřítenská 1268, PSČ 190 00 (dále jen dlužník ).

Žalobce tvrdil, že dne 02.11.2010 uzavřel s dlužníkem smlouvu o půjčce podle ust. § 657 a násl. Občanského zákoníku, na jejímž základě poskytl dlužníkovi půjčku ve výši 15.000,-Kč. Půjčka byla dlužníkovi na místě vyplacena. Dlužník se zavázal splatit půjčku ve čtrnácti měsíčních splátkách. Kromě jistiny se dlužník zavázal uhradit žalobci i souhrnný poplatek ve výši 16.794,-Kč, a to rovněž ve čtrnácti měsíčních splátkách, splatných vždy ke každému 25. dni měsíce počínaje listopadem 2010, přičemž výše každé jednotlivé splátky byla určena na 2.271,-Kč. Dlužník výslovně souhlasil, že jednotlivé platby budou započítány nejprve na úhradu souhrnného poplatku a teprve po jeho úplném zaplacení na úhradu jistiny půjčky. Dlužník postupně uhradil částku 12.855,-Kč, částku za měsíc duben, která byla splatná ke dni 25.04.2011 nezaplatil. Neuhrazen tak zůstal souhrnný poplatek ve výši 3.939,-(10/2), a celá částka jistiny ve výši 15.000,-Kč (10/1). Vzhledem k tomu, že k úhradě dlužných částek nedošlo, byla dnem 06.05.2011 zesplatněna celá dlužná částka ve výši 20.439,-Kč. Dlužníkovi vznikla povinnost hradit smluvní pokutu ve výši 0,4 % denně za každý den prodlení ze součtu dlužné jistiny a neuhrazeného souhrnného poplatku (tedy částky 18.939,-Kč), což činí za období od 07.05.2011 do 22.06.2011 celkem částku 3.560,-Kč. Zároveň vznikl žalobci i nárok na smluvní pokutu ve výši 50 % ze součtu dlužné jistiny a neuhrazeného souhrnného poplatku, což činí 10.219,50 Kč. Žalobce navrhoval, aby soud rozhodl, že jím uplatněné nároky 10/1, 10/2, 10/3 a 10/4 jsou po právu v přihlášené výši.

Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl, a to pro neplatnost, resp. částečnou neplatnost uzavřené smlouvy o půjčce. Žalovaný má za to, že smlouva o půjčce je v rozporu s dobrými mravy, když úplata za půjčení peněžních prostředků při splatnosti 14 měsíců činí více nežli půjčka samotná. Poplatek byl určen na 16.794,-Kč, poskytnutá půjčka činila 15.000,-Kč. Ujednání o výši poplatku je proto neplatné. Pokud dlužník plnil na smlouvu o půjčce, nemůže být toto jeho plnění započítáno na úhradu neplatně sjednaného souhrnného poplatku a je třeba je započíst na úhradu jistiny. Nárok na úhradu dlužného souhrnného poplatku věřiteli nevznikl, neboť jeho sjednání je absolutně neplatné. Pokud jde o nároky uplatněné pod 10/3, a 10/4 jako sjednaná smluvní pokuta, správce považuje i toto ujednání za absolutně neplatné a to pro jeho zjevnou nepřiměřenost. Paušální výše smluvní pokuty ve výši 50 % dlužné jistiny a souhrnného poplatku představuje v daném případě více jak 2/3 poskytnuté půjčky. Smluvní pokuta stanovená ve výši 0,4 % denně je rovněž pro svoji nepřiměřenost v rozporu s dobrými mravy.

V rámci přípravy jednání žalovaný výslovně prohlásil, že souhlasí s tím, aby soud rozhodl v souladu s ust. § 115a o.s.ř. bez ústního jednání na základě listinných důkazů založených ve spisu. Žalobci bylo vyjádření žalovaného řádně doručeno a rovněž žalobce byl vyzván, aby Pokračování-3-MSPH 89 ICm 2852/2011 sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce se k této výzvě nevyjádřil, má soud za to, že s rozhodnutím bez jednání souhlasí.

Soud považuje za sporné mezi účastníky, zda ujednání o souhrnném poplatku a sankční ujednání ve smlouvě jsou v rozporu s dobrými mravy. Proto provedl soud důkaz smlouvou o půjčce ze dne 02.11.2010, založené do spisu žalobcem. Z této listiny soud zjistil, že ji uzavřeli žalobce na straně jedné a dlužník a Jiří Jareš, r.č. trvale bytem ; dlužník se zavázal uhradit věřiteli souhrnný poplatek ve výši 16.794,-Kč, který byl zahrnut do výše měsíčních splátek; dlužník souhlasil, aby jakékoliv platby zaplacené dlužníkem byly započteny nejprve na souhrnný poplatek a až po jeho úplnému uhrazení na vlastní částku jistiny; v případě prodlení s hrazením splátek po dobu delší 10 dnů se stane splatným celý dluh z půjčky a nároku na zaplacení souhrnného poplatku; v případě, že dlužník neuhradí dlužné částky, vznikne věřiteli nárok na uhrazení jednorázové smluvní pokuty ve výši 50 % a zároveň vznikne věřiteli za každý započatý den prodlení dlužníka nárok na smluvní pokutu ve výši 0,4 % z dlužné částky a to až do úplného zaplacení dlužné částky; roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 292,46 %; smluvní pokuty jsou splatné následují den po dni kdy vzniknou.

Na základě souhlasných vyjádření žalobce a žalovaného a provedeného důkazu listinou vzal soud za svá skutková zjištění, že dlužník uzavřel s věřitelem dne 02.11.2010 smlouvu o půjčce, na jejímž základě mu věřitel poskytl peněžní půjčku ve výši 15.000,-Kč. Dlužník se zavázal splatit tuto půjčku ve 14 měsíčních splátkách po 2.271,-Kč a to tak, že celkem uhradí na jistině a příslušenství částku 31.794,-Kč. Dlužník uhradil pouze částku 12.855,-Kč.

Z přihlášky věřitele č.10 soud zjistil, že žalobce si přihlásil pohledávky v celkové výši 32.718,50 Kč, z toho nárok 10/1 ve výši 15.000,-Kč jako nesplacenou půjčku, nárok 10/2 ve výši 3.939,-Kč jako neuhrazenou část souhrnného poplatku, nárok 10/3 ve výši 3.560,-Kč jako smluvní pokutu ve výši 0,4 % denně ze součtu neuhrazené půjčky a nezaplaceného souhrnného poplatku za období od 07.05.2011 do 22.06.2011 a nárok 10/4 ve výši 10.219,50 Kč jako neuhrazenou smluvní pokutu ve výši 50 % ze součtu nevrácené částky půjčky a nezaplaceného souhrnného poplatku.

Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 26.09.2011 soud zjistil, že pohledávka věřitele č. 10 zůstala sporná ve výši 30.573,50 Kč.

Z takto zjištěného skutkového stavu vyvodil soud následující právní závěry:

Spor o pravost, výši nebo pořadí přihlášené pohledávky je incidenčním sporem dle ust. § 159 IZ. Vyhovět žalobě o určení pravosti, výše či pořadí popřené pohledávky lze při splnění následujících předpokladů: 1. pohledávka byla v rámci insolvenčního řízení řádně a včas přihlášena a přezkoumána, 2. při přezkoumání pohledávky byla tato účinně popřena správcem, 3. incidenční žaloba byla podána včas proti zákonem předpokládaným osobám (popírajícímu správci, případně věřiteli vykonatelné pohledávky), 4. v době rozhodování soudu trvají účinky insolvenčního řízení, 5. osoba žalobce prokáže, že důvod, výše a pořadí pohledávky, popřípadě nárok mají či nemají (podle charakteru incidenční žaloby) oporu v právu. V daném případě považuje soud za splněné první až čtvrtou ze shora jmenovaných podmínek, neboť žalovaný přihlásil pohledávky za dlužníkem ve stanovené lhůtě, přičemž jeho pohledávky byly účinně popřeny správcem při přezkumném jednání konaném v rámci Pokračování-4-MSPH 89 ICm 2852/2011 příslušného insolvenčního řízení, incidenční žaloba byla podána včas, insolvenční řízení dosud trvá. Soud se tedy zabýval tím, zda sporná pohledávka žalobce má oporu v právu.

Dle ust. § 39 zák. 40/1964 Sb. Občanský zákoník (dálen jen OZ ) je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu, nebo jej obchází, nebo se příčí dobrým mravům.

Dle ust. § 3 odst. 1 OZ výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Podle § 41 OZ vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

Dle ust. § 55 OZ odst.1 se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

Dle ust. § 55 OZ odst.2 jsou ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 neplatná.

Dle ust. § 55 OZ odst. 3 v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

Dle ust. § 56 odst. 1 OZ spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Dle přílohy ke směrnici 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách bod e) patří mezi příkladmo vypočtené nepřiměřené podmínky požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné .

Dle ust. § 657 OZ smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

Dle ust. § 658 odst. 1 OZ lze při peněžité půjčce dohodnou úroky. Zvláštním druhem úplatné půjčky je spotřebitelský úvěr, tj. právní vztah vzniklý mezi věřitelem a spotřebitelem, kde spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a v jejíž prospěch je spotřebitelský úvěr sjednáván, a věřitelem fyzická nebo právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo sdružení takovýchto osob. Jedná-li se o spotřebitelský závazek, je třeba jeho platnost hodnotit v kontextu § 55 a 56 obč. zák. a v kontextu směrnice 93/13/EHS a judikatury ESD.

V daném případě má soud zato, že uzavřená smlouva o půjčce je smlouvou spotřebitelskou, neboť dlužník ji uzavřel nikoliv v rámci své podnikatelské činnosti a věřitel mu půjčku poskytl v rámci své podnikatelské činnosti. Souhrnný poplatek, který se dlužník zavázal uhradit považuje soud za kapitalizovaný úrok. Úrok představuje pro věřitele odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Výše úroku není právním řádem stanovena, jeho výše však musí být přiměřená vzhledem ke všem okolnostem. Přiměřenost výše úroku je nutno hodnotit vzhledem k úroku, za který poskytují půjčky peněžní ústavy, ale i vzhledem k riziku, Pokračování-5-MSPH 89 ICm 2852/2011 které podstupuje věřitel (viz. např. rozhodnutí NS CR 21 Cdo 1484/2004) V posuzovaném případě činila roční procentní sazba nákladů (RPSN-tj. procentní podíl z dlužné částky, který je spotřebitel povinen zaplatit věřiteli za období 1 roku) částku 292,46 %. Přitom z údajů zveřejněných na veřejně přístupných internetových stránkách ČNB vyplývá, že v listopadu 2010 (tedy v době uzavření smlouvy) činila RPSN průměrně 14,66 %, tj. věřitelem požadovaná částka byla téměř dvacetinásobná oproti podmínkám, za kterých byly v této době průměrně poskytovány spotřebitelské úvěry. Za této situace je zcela jednoznačné, že podmínky, za kterých dlužník smlouvu uzavřel byly nepřiměřené a sjednaná úplata (výše úroku) podstatně přesahovala úrokovou míru v době sjednání půjčky obvyklou. Smlouva o půjčce je proto v části,ve které je sjednán souhrnný poplatek (nárok 10/2) absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.

Pokud jde o dlužnou částku jistiny (nárok 10/1), uhradil dlužník celkem 12.855,-Kč, závěr správce, že neuhrazena zůstala tato pohledávka pouze ve výši 2.145,-Kč je proto správný.

Pokud jde o sjednané sankce v podobě paušální smluvní pokuty a smluvní pokuty určené procentní sazbou za každý den prodlení (nárok 10/3 a 10/4), soud konstatuje, že rovněž v této části je smlouva neplatná. Vzhledem k tomu, že ujednání o smluvní pokutě v sobě zahrnovala i sankci za prodlení se zaplacením neplatně sjednaného souhrnného poplatku, je třeba i tato ujednání posoudit jako neplatná. Pokud jde o přiměřenost jejich výše, soud konstatuje, že pro absolutní neplatnost jejich sjednání již neměl důvod se touto otázkou podrobně zabývat, nicméně ujednání, na jehož základě může věřitel uplatnit při prodlení s placením jediné splátky po dobu deseti dní kumulovaně dvě smluvní pokuty, přičemž jedna z nich představuje paušální částku ve výši 50 % dlužné částky (v daném případě 68 % půjčené částky) a další sankční platbu za každý den prodlení, je rovněž svojí podstatou v rozporu s dobrými mravy a neodpovídá požadavkům kladeným na spotřebitelské smlouvy.

Na základě výše uvedeného posouzení soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět, stanovisko správce vyjádřené při přezkumném jednání bylo správné. Pohledávka žalobce je po právu ve výši 2.145,-Kč, pokud jde o ostatní uplatněné nároky, tyto nemají oporu v právu a soud proto v tomto rozsahu žalobu zamítl.

Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst.1 o.s.ř., dle kterého přizná soud nárok na náhradu nákladů účastníku, který měl ve věci plný úspěch. Ve sporu byl zcela úspěšný žalovaný, nicméně nárok na náhradu nákladů řízení nepožadoval a vzhledem k tomu, že nebyl v řízení zastoupen, žádné náklady mu nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 21. března 2013 JUDr. Hana Homolová, v.r. soudce

Za správnost vyhotovení: Kantová