MSPH 89 INS 5656/2016-A-25
Č.d. MSPH 89 INS 5656/2016-A-25

Usnesení Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Helenou Felcmanovou v insolvenční věci dlužníka: Alton consulting s.r.o., IČ 264 17 324, se sídlem Praha 1, Nové Město, Žitná 1575/49, PSČ 110 00, o návrhu věřitele: eNovation s.r.o., IČ 279 09 751, se sídlem: Štěpánská 621/31, 110 00 Praha 1, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Valtrem, advokátem, se sídlem Štěpánská 621/34, Praha 1, na nařízení předběžného opatření vůči povinnému č. 1 Radku Vrkočovi, nar. bytem a povinné č. 2 Mgr. Silvii Vrkočové, nar. bytem

takto:

I. Návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by soud uložil povinným Radku Vrkočovi, nar. , bytem a Mgr. Silvii Vrkočové, nar. , bytem , aby společně a nerozdílně složili do úschovy soudu 50.000,-Kč, jako přiměřenou částku na náhradu škody nebo jiné újmy způsobené věřiteli eNovation s.r.o., IČ 279 09 751, se sídlem: Štěpánská 621/31, 110 00 Praha 1 tím, že porušili povinnost podat insolvenční návrh, s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

III. Navrhovateli bude vrácena jistota 10 000,-Kč účtárnou soudu po právní moci rozhodnutí.

Odůvodnění

Navrhovatel eNovation s.r.o. se domáhal nařízení předběžného opatření, kterým by soud uložil Radku Vrkočovi a Mgr. Silvii Vrkočové (dále jen povinní), aby společně a nerozdílně složili do úschovy soudu 50.000,-Kč, jako přiměřenou částku na náhradu škody nebo jiné újmy způsobené mu tím, že porušili povinnost podat na dlužníka insolvenční návrh, a aby mu v souvislosti s uložením této povinnosti bývalým statutárním zástupcům dlužníka uložil podat vůči nim žalobu na náhradu škody. Navrhovatel tvrdil, že povinní si jako jediní společníci a statutární zástupci dlužníka, kteří svoji funkci jednatelů vykonávali 15 let, museli být vědomi, na základě skutečností v návrhu tvrzených, že dlužník je nejpozději od listopadu 2015 v úpadku, přesto nesplnili svoji zákonnou povinnost podat na dlužníka insolvenční návrh. Navrhovatel sám insolvenční návrh na dlužníka podal a v souvislosti s tím také splnil soudem uloženou povinnost a zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, čímž mu vznikla škoda, ke které by při splnění zákonné povinnosti povinných nedošlo. S ohledem na to má navrhovatel za splněné podmínky § 100 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenčního zákona, (dále jen IZ) a domáhal se nařízení ve výroku I. uvedeného předběžného opatření. Za tím účelem rovněž včas složil jistotu 10.000,-Kč.

Podle § 100 IZ je-li již v průběhu insolvenčního řízení zřejmé, že věřiteli vznikla škoda nebo jiná újma porušením povinnosti podat insolvenční návrh, může insolvenční soud nařídit předběžné opatření, kterým povinné osobě uloží, aby na náhradu této škody nebo jiné újmy složila do úschovy u soudu přiměřenou peněžitou částku. Učiní tak jen na návrh oprávněného věřitele. Nařízení předběžného opatření nebrání, že celkovou výši škody nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit (odst. 1). Výši částky, která má být složena, určí insolvenční soud tak, aby kryla podstatnou část předpokládané škody nebo jiné újmy. Při nařízení předběžného opatření uloží insolvenční soud navrhovateli, aby ve lhůtě, kterou mu určí a která nesmí skončit dříve, než skončí insolvenční řízení, podal u příslušného soudu žalobu o náhradu škody nebo jiné újmy; řízení o této žalobě není incidenčním sporem (odst. 2). V rozsahu, ve kterém soud vyhověl žalobě o náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavce 2, se jeho rozhodnutí považuje za rozhodnutí o udělení souhlasu s vydáním předmětu úschovy žalobci (odst. 3).

Soud má z obsahu spisu sp. zn.za osvědčené, že řízení bylo zahájeno na návrh navrhovatele předběžného opatření, kterým se domáhal zjištění úpadku dlužníka, že navrhovatel na výzvu soudu složil zálohu 50.000,-Kč a že usnesením č. d. -A-23 ze dne 18. května 2016 mimo jiné soud zjistil úpadek dlužníka, s tím že dlužník byl v úpadku od konce roku 2015, a prohlásil na něj konkurs. Z úplného výpisu dlužníka z obchodního rejstříku, který vede, má soud za osvědčené, že povinní byli od vzniku dlužníka dne 11.12.2000 až do 28.1.2016 zapsáni jako jeho jednatelé a společníci.

Z komentáře Mgr. Jana Kozáka k § 100 zák. č. 182/2006 Sb. (ASPI, znění ke dni 1.11.2012) vyplývá, že Podmínkou vydání předběžného opatření podle § 100 IZ je osvědčení skutečnosti, že věřiteli vznikla opožděným podáním ze strany dlužníka, resp. nepodáním návrhu (řízení bylo zahájeno na návrh věřitele) škoda, tzn. že míra uspokojení věřitele byla nižší než by byla v případě včasného podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení ze strany dlužníka. Z judikatury nadřízeného odvolacího soudu, Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 VSPH 55/2010-B-97 ve věci MSPH 77 INS 2492/2009 se podává, že Z povahy předběžného opatření podle § 100 insolvenčního zákona, jež sleduje toliko zajištění výkonu soudního rozhodnutí posléze vydaného (§ 100 odst. 3 insolvenčního zákona), a z jeho zařazení v systematice insolvenčního zákona dovozuje odvolací soud, že je lze vydat jen v rámci insolvenčního řízení, tj. zásadně jen v té jeho fázi od zahájení insolvenčního řízení (§ 97 insolvenčního zákona) do rozhodnutí o úpadku dlužníka (§ 136 insolvenčního zákona); v pozdějších fázích insolvenčního řízení (po rozhodnutí o úpadku dlužníka) pozbývá jakýkoliv smysl, neboť insolvenčnímu věřiteli nic nebrání v tom, aby i bez výzvy insolvenčního soudu podle § 100 odst. 2 insolvenčního zákona podal u příslušného (okresního) soudu návrh na nařízení zcela shodného předběžného opatření podle § 74 o. s. ř. nebo žalobu o náhradu škody nebo jiné újmy a spojil ji s návrhem na nařízení téhož předběžného opatření podle § 102 o.s.ř.

Navrhovatel netvrdil, tím méně osvědčoval, že nesplněním povinnosti povinných k podání insolvenčního návrhu na dlužníka mu vznikla škoda spočívající v tom, že míra jeho uspokojení v konkursu bude nižší, než jaká by byla v případě včasného podání návrhu povinnými. Samotná skutečnost, že navrhovatel složil zálohu na náklady insolvenčního řízení, neznamená bez dalšího, že mu v této výši vznikla škoda, když jím zaplacená záloha bude vypořádána až v rámci konečné zprávy a za současného stavu insolvenčního řízení nelze ani odhadnout případnou výši výtěžku. Na základě výše uvedeného rozhodnutí účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka nastaly zveřejněním 18. května 2016, proto v souladu výše uvedenou s judikaturou nadřízeného soudu navrhovateli nic nebrání, aby se jím tvrzeného nároku na náhradu škody domáhal bez dalšího u příslušného soudu, popřípadě zároveň s návrhem na vydání předběžného opatření podle § 102 o.s.ř., nebo aby u něj podal návrh na nařízení předběžného opatření podle § 74 a násl. o.s.ř.

Protože soud nemá skutková tvrzení o existenci navrhovateli vzniklé škody za dostatečná, tím méně za osvědčená, a protože z povahy předběžného opatření podle § 100 IZ vyplývá, že je lze vydat jen do rozhodnutí o úpadku dlužníka, soud návrh zamítl.

O vrácení jistoty bylo rozhodnuto podle ust. 7 IZ a § 75b odst. 4 věta prvá o.s.ř. a účtárna soudu ji vrátí navrhovateli po právní moci rozhodnutí (dokl. 2016/2613P/182).

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Povinným, kteří byli úspěšní, náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádný účastník nemá na jejich náhradu právo.

P o u č e n í: Proti usnesení l z e podat odvolání do 15-ti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

V Praze dne 19. května 2016

JUDr. Helena Felcmanová, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Kantová