MSPH 89 INS 24518/2012-C2-24
MSPH 89 INS 24518/2012-C2-24

Č.j. MSPH 189 ICm 356/2014-52 (MSPH 89 INS 24518/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Felcmanovou ve věci žalobce: Milan anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 6, Na Malé Šárce 745/10, PSČ 160 00, zastoupeného: Mgr. Lubošem Havlem, advokátem, se sídlem Praha 4, Na Pankráci 30a/404, PSČ 140 00 proti žalovanému: JUDr. Ing. Pavel Fabian, insolvenční správce dlužnice Pavlína anonymizovano , anonymizovano , se sídlem IS Brno, Marešova 304/12, PSČ 602 00, o určení pravosti, výše i pořadí pohledávky věřitele č. 18 v celkové výši 3,563.005,21 Kč takto:

I. Určuje se, že žalobce nemá za dlužnicí Pavlínou anonymizovano , anonymizovano , bytem Týn nad Vltavou, Malá Strana, Červených vrch 486, pohledávku ve výši 3,509.305,21 Kč přiznanou mu vůči Ing. arch. Antonínu anonymizovano vykonatelným směnečným platebním rozkazem vydaným Krajským soudem v Praze č.j. 49 Cm 191/2010-14 ze dne 15.4.2010.

II. Určuje se, že žalobce nemá za dlužnicí Pavlínou anonymizovano , anonymizovano , bytem Týn nad Vltavou, Malá Strana, Červených vrch 486, pohledávku ve výši 53.700,-Kč přiznanou mu vůči Ing. arch. Antonínu anonymizovano podle vykonatelného příkazu k úhradě nákladů exekučního řízení vydaného Exekutorským úřadem Praha 2 č.j. 002 Ex 1888/11-33 ze dne 4.10.2011, ve znění opravného příkazu k úhradě č.j. 002 Ex 1888/11-49 ze dne 17.10.2011. isir.justi ce.cz pokračování-2-sp.zn. MSPH 189 ICm 356/2014

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 3.2.2014 se žalobce domáhal určení, že má za dlužnicí Pavlínou anonymizovano zajištěné, vykonatelné pohledávky označené P18/1 až P18/8 v celkové výši 3,563.005,21 Kč, uplatněné žalobcem jako věřitelem č. 18 ve věci zdejšího soudu sp. zn. společnou přihláškou pohledávek, které byly žalovaným popřeny co do pravosti, výše i pořadí. Důvody těchto pohledávek vyplývají z přihlášky pohledávky, ve které žalobce přihlásil vůči dlužnici Pavlíně anonymizovano pohledávky P18/1 až P18/6 ze zajišťovacích směnek vlastních, vystavených Ing. arch. Antonínem Kantou, a to k zajištění nároků žalobce ze smluv o půjčce uzavřených v letech 2006 až 2009, v celkové výši 2,580.000,-Kč, mezi žalobcem jako věřitelem a Ing. arch. Kantou jako dlužníkem, za trvání jeho manželství s dlužnicí Pavlínou anonymizovano . Účastníkem těchto smluv o půjčce dlužnice nebyla, ale o uzavření smluv podle tvrzení žalobce věděla a s převzetím směnečného závazku Ing. arch. Kantou souhlasila. Naopak žalobce tvrdil, že nevěděl do 21.6.2010, že manželé anonymizovano notářským zápisem zúžili rozsah společného jmění manželů (dále jen SJM) a nemovitosti dlužnice v k.ú. Statenice a k.ú. Únětice u Prahy z něj vyloučili. Plnění z předmětných smluv o půjčce bylo použito do majetku v SJM manželů anonymizovano . Přílohou přihlášky pohledávky byly předmětné zajišťovací směnky, vystavené Ing. arch. Antonínem Kantou, a dále k prokázání nároků z titulu přiznaného příslušenství v nalézacím řízení směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Praze č.j. 49 Cm 191/2010-14 ze dne 15.4.2010 s doložkou právní moci a vykonatelnosti, vystavený k tíži Ing. arch. Antonína Kanty, a dále exekuční příkazy a příkazy k úhradě nákladů exekuce vystavené Exekutorským úřadem Praha 2 k tíži Ing. arch. Antonína Kanty, vydané s ohledem na exekuci vedenou na základě rozhodnutí Krajského soudu v Praze č.j. 49 Cm 191/2010-14. Pohledávky P 18/7 a P 18/8 představují náklady řízení, z toho pohledávka č. 7 náklady přiznané podle směnečného platebního rozkazu ve výši 211.160,-Kč a pohledávka č. 8 náhradu nákladů právního zastoupení v exekučním řízení Exekutorského úřadu Praha 2 sp.zn. 002 Ex 1888/11. Dále bylo s přihláškou předloženo rozhodnutí Okresního soudu Praha-západ, kterým byl nařízen výkon tohoto rozhodnutí. Veškerá soudní a exekutorská rozhodnutí směřují pouze proti osobě Ing. arch. Kanty. Pohledávky P 18/1 až P 18/8 byly přihlášeny jako zajištěné, protože na ně byla soudním exekutorem Exekutorského úřadu Praha 2 k provedení exekuce sp.zn. 002 Ex 1888/11 zřízena zástavní práva na nemovitosti ve vlastnictví dlužnice v k.ú. Statenice a k.ú. Únětice u Prahy. Exekutorské zástavní právo vzniklo platně, protože podle § 42 zák. 120/2001 Sb., exekučního řádu, k vymožení závazků náležejících do SJM je možné postihnout výkonem rozhodnutí i majetek nenáležející do SJM jen proto, že bylo SJM zúženo nebo zrušeno. S ohledem na tvrzení přihlášky i žaloby byl v petitu formulován požadavek na nurčení existence vykonatelné, zajištěné pohledávky žalobce vůči dlužnici. Insolvenční správce označil přihlášené pohledávky jako nevykonatelné a nezajištěné, takto byly i přezkoumány a insolvenčním správcem popřeny. Insolvenční správce s ohledem na to žalobce poučil o jeho povinnosti podat ve lhůtě 30 dnů od konání přezkumného jednání, jehož se žalobce účastnil, žalobu na určení pravosti, výše a pořadí pohledávek.

Žalovaný insolvenční správce navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu s tím, že všechny přihlášené pohledávky žalobce jsou výlučnými závazky bývalého manžela dlužnice Ing. arch. Antonína Kanty a přihlášené náhrady nákladů se týkají řízení vedených proti Ing. arch. Antonínu anonymizovano . O zúžení SJM manželů anonymizovano žalobce jistě věděl, navíc nemovitosti, které mají tvořit předmět zajištění, nikdy součástí SJM nebyly a dlužnice je od samého počátku nabyla do svého výlučného vlastnictví. Zajištění pohledávek tvrzené žalobcem pokračování-3-sp.zn. MSPH 189 ICm 356/2014 nemohlo platně vzniknout již proto, že mělo vzniknout 24.10.2011, tedy více než rok po rozvodu manželů anonymizovano a na majetku, který náleží do výlučného vlastnictví dlužnice.

Shodná tvrzení účastníků vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., podle nich za nesporné mezi účastníky soud považuje, že žalobce přihlásil pohledávky popsané v žalobě do insolvenčního řízení vedeného na Pavlínu anonymizovano jako vykonatelné. Dále je mezi nimi nesporné, že přihláška žalobce byla žalovaným, resp. jeho právním předchůdcem, při přezkumném jednání 6. 1. 2014 zcela popřena a že při tomto jednání byl žalobce poučen, že je povinen v zákonné lhůtě podat incidenční žalobu. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za nesporné, že předmětné nemovitosti v k.ú. Statenice a k.ú. Únětice u Prahy, které měly být předmětem zajištění, byly ve výhradním vlastnictví dlužnice. Účastníci rovněž učinili nesporným, že předmětné zajišťovací směnky byly vystaveny manželem dlužnice k zajištění jeho půjček poskytnutých žalobcem a přijatých Ing. arch. Kantou v letech 2006-2009, tedy za trvání manželství Ing. arch. Kanty a dlužnice Pavlíny anonymizovano .

Z provedených důkazů učinil soud tato skutková zjištění: ze spisu sp. zn. MSPH 189 ICm 356/2014, že předmětná žaloba byla soudu doručena 3. 2. 2014 tedy s ohledem na konání přezkumného jednání, kterého se žalobce zúčastnil, včas. Žaloba byla, s ohledem na shodně tvrzený obsah poučení insolvenčního správce žalobci, podána osobou oprávněnou. Z přihlášky pohledávky žalobce bylo zjištěno, že pohledávka č. 1, 2, 3, 4, 5 a 6 jsou pohledávky ze zajišťovacích směnek vlastních bez protestu, vystavených Ing. arch. Antonínem Kantou, a to na zajištění půjčky, kterou manžel dlužnice Ing. arch. Antonín Kanta přijal v letech 2006 až 2009 od žalobce jako věřitele v celkové výši 2,580.000,-Kč. Pohledávka č. 7 je náhrada nákladů směnečného soudního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 191/2010. Pohledávka č. 8 jsou náklady právního zastoupení žalobce, v postavení věřitele v exekučním řízení vedeným Exekutorským úřadem Praha 2 pod sp. zn. 002 Ex 1888/11. U všech dílčích pohledávek je uvedeno, že jsou zajištěny majetkem dlužníka: budovou č. p. 299, část obce Černý Vůl na pozemku parc. č. 588, pozemky parc. č. 588, 505/1, 506/1 a 507, vše zapsáno pro v k. ú. Statenice a pozemek parc. č. 316/2 v k. ú. Únětice u Prahy, zajištění vzniklo na základě exekučních příkazů Exekutorského úřadu Praha 2 pod č.j. 002 Ex 1888/11-31 ze dne 4.10.2011 a č.j. 002 Ex 1888/11-51 ze dne 17.10.2011, kterými se zřizuje exekutorské zástavní právo. Z přihlášky žalobce bylo zjištěno, že její přílohu tvořily směnky vlastní bez protestu vystavené výstavcem Ing. arch. Antonínem Kantou na řad žalobce, datované 30. 8. 2006 na 400.000,-Kč se splatností 31. 12. 2008, ze dne 3. 5. 2007 na 660.000,-Kč splatných 31. 12. 2008, ze dne 20. 12. 2007 na 500.000,-Kč splatných 31. 12. 2008, ze dne 30. 5. 2008 na 400.000,-Kč splatných 31. 12. 2008, ze dne 28. 7. 2008 na 500.000,-Kč splatných 31. 12. 2008 a ze dne 22. 1. 2009 na 120.000,-Kč splatných 31. 12. 2009. Dále se ze žaloby žalobce vůči Ing. arch. Antonínu anonymizovano ze dne 11. 3. 2010 bylo zjištěno, že byla podána u Krajského soudu v Praze jako návrh na vydání směnečného platebního rozkazu, kterým se žalobce domáhal přiznání nároků z výše uvedených směnek. S tímto návrhem souvisí směnečný platební rozkaz č. j. 49 Cm 191/2010-14 z 15.4.2010, vydaný Krajským soudem v Praze, kterým bylo žalovanému Ing. arch. Antonínu anonymizovano uloženo, aby žalobci zaplatil 2,580.000,-Kč, 6% úrok ročně z částky 2,460.000,-Kč od 1.1.2009 do zaplacení a 6% úrok z prodlení ročně z částky 120.000,-Kč od 1.1.2009 do zaplacení, směnečnou odměnu 8.600,-Kč a náhradu nákladů řízení 211.160,-Kč a který dále obsahuje doložku vykonatelnosti s tím, že rozhodnutí je vykonatelné a pravomocné. Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 6. 1. 2014 ve věci č. d.-B-16 bylo zjištěno, že pohledávka věřitele č. 18 Milana anonymizovano byla považována pro účely jejího přezkoumání za nevykonatelnou, protože o přezkoumání přihlášky jako nevykonatelné pokračování-4-sp.zn. MSPH 189 ICm 356/2014 bylo při přezkumném jednání rozhodnuto soudem podle § 191 odst. 2 IZ, a že došlo k popření pohledávky, která zůstala v celkové výši 3,563.005,21 Kč sporná. Dále se bylo z upraveného seznamu přihlášených pohledávek týkajících se věřitele č. 18 Milana anonymizovano zjištěno, že byly popřeny insolvenčním správcem pro pravost, výši i pořadí v celkové výši 3,563.005,21 Kč takto: pohledávka č. 1 tohoto věřitele v celkové výši 512.456,62 Kč, pohledávka č. 2 ve výši 845.553,42 Kč, pohledávka č. 3 ve výši 640.570,78 Kč, pohledávka č. 4 ve výši 512.456,62 Kč, pohledávka č. 5 ve výši 640.570,78 Kč, pohledávka č. 6 ve výši 146.536,99 Kč a rovněž pohledávka č. 7 ve výši 211.160,-Kč a pohledávka č. 8 ve výši 53.700,-Kč. Z usnesení Okresního soudu Praha-západ č.j. 16 Exe 9090/2011-14 ze dne 5.8.2011, bylo zjištěno, že se jím nařizuje exekuce na základě vykonatelného rozhodnutí Krajského soudu v Praze č.j. 49 Cm 191/2010-14 na majetek povinného, kterým je Ing. arch. Antonín Kanta, ve prospěch oprávněného, kterým je žalobce, toto rozhodnutí nabylo právní moci 22. 10. 2012. V souvislosti s tím byly vydány exekuční příkazy Exekutorského úřadu Praha 2 směřující všechny vůči povinnému Ing. arch. Antonínu anonymizovano , a to č. j. 002 Ex 1888/11-29 ze dne 4. 10. 2011, podle kterého se provádí exekuce mimo jiné i nákladů právního zastoupení ve výši 45.050,-Kč a nákladů předchozího (směnečného) řízení ve výši 211.160,-Kč. Dále exekuční příkaz č. j. 002 Ex 1888/11-31 ze dne 4.10.2011, č.j. 002 Ex 1888/11-33, č. j. 002 Ex 1888/11-49, č. j. 002 Ex 1888/11-48 a č. j. 002 Ex 1888/11-51 z 17.10.2011, se kterými souvisí příkazy k úhradě nákladů exekuce.

Soud neprovedl další důkazy, protože je považoval s ohledem na průběh dokazování a na základě shodných tvrzení účastníků za nadbytečné.

Na základě skutkových zjištění má soud za prokázaný následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobce v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn.přihlásil pohledávky v celkové výši 3,509.305,21 Kč, přiznané mu vůči Ing. arch. Antonínu anonymizovano vykonatelným směnečným platebním rozkazem vydaným Krajským soudem v Praze č.j. 49 Cm 191/2010-14 ze dne 15.4.2010 a pohledávku ve výši 53.700,-Kč přiznanou mu vůči Ing. arch. Antonínu anonymizovano podle vykonatelného příkazu k úhradě nákladů exekučního řízení vydaného Exekutorským úřadem Praha 2 č.j. 002 Ex 1888/11-33 ze dne 4.10.2011, ve znění opravného příkazu k úhradě č.j. 002 Ex 1888/11-49 ze dne 17.10.2011. Všechny pohledávky, přihlášené jako vykonatelné a zajištěné, byly přezkoumány na základě rozhodnutí soudu jako nevykonatelné a byly žalovaným popřeny pro pravost, výši i pořadí. Žalobce nemá vůči dlužnici z důvodů uvedených jako příčina jejich vzniku v přihlášce žádnou vykonatelnou pohledávku na základě soudních a exekučních rozhodnutí.

Po právní stránce posoudil projednávanou věc soud podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ). Podle § 191 odst. 2 IZ při přezkumném jednání se pokládá za vykonatelnou každá přihlášená pohledávka, ohledně které věřitel prokáže, že se stala vykonatelnou nejpozději ke dni rozhodnutí o úpadku. Při přezkumném jednání nelze považovat vykonatelnou pohledávku za nevykonatelnou z důvodů, pro které byla popřena. V pochybnostech rozhodne o tom, zda se pohledávka považuje pro účely jejího přezkoumání za vykonatelnou, do skončení přezkumného jednání insolvenční soud; učiní tak usnesením, které se nedoručuje a proti němuž není přípustný opravný prostředek. Podle ustanovení § 198 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí pokračování-5-sp.zn. MSPH 189 ICm 356/2014 uvedeném při jejím popření (odst. 1). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku (odst. 2).

Dále soud vycházel z judikatury Nejvyššího soudu ČR. Podle právní věty rozhodnutí Nejvyššího soudu v Praze ze dne 31.8.2015, sp.zn. 29 ICdo 32/2013, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 60/2016,: Tím, že uzavřel s dlužníkem smlouvu o úvěru nebo smlouvu o půjčce, nevzniká věřiteli podle právní úpravy institutu společného jmění manželů v občanském zákoníku ve znění účinném do 31. prosince 2013 za trvání dlužníkova manželství žádná pohledávka vůči manželu dlužníka, i když závazek, který na sebe dlužník takovou smlouvou převzal, je závazkem, který tvoří společné jmění manželů ve smyslu § 143 odst. 1 písm. b/ obč. zák. To platí bez zřetele k tomu, zda vůči (obligačnímu) dlužníku byla pohledávka z takové smlouvy věřiteli již přiznána pravomocným a vykonatelným soudním rozhodnutím. Z titulu takto uzavřené smlouvy nemá věřitel žádnou pohledávku, kterou by mohl přihlásit do insolvenčního řízení vedeném na majetek manžela obligačního dlužníka. Podle právní věty rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12.9.2007, sp.zn. 31 Odo 677/2005, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 24/2008, na který rozsudek R 60/2016 přímo odkazuje: Splnění závazku náležejícího do společného jmění manželů, sjednaného jen jedním z manželů, nemůže věřitel v nalézacím řízení vymoci po druhém z těchto manželů; právo věřitele domáhat se při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojení závazku povinného manžela postižením společného jmění manželů tím není dotčeno.

Soud nejprve zkoumal, zda žaloba, jejímž předmětem bylo určení pravosti, výše a pořadí pohledávky, přihlášené jako vykonatelné a zajištěné a popřené insolvenčním správcem jako nevykonatelné, byla podaná žalobcem u soudu včas a jako osobou oprávněnou. Soud uzavřel, že ke včasnému podání žaloby došlo a že ji žalobce podal v souladu s poučením, kterého se mu od insolvenčního správce dostalo. Protože jeho pohledávka byla přezkoumána jako nevykonatelná, byl věcně aktivně legitimován k podání incidenční žaloby žalobce. Dále se soud zabýval tím, zda se důvody vzniku pohledávek vůči dlužnici, uvedené v přihlášece pohledávek podařilo žalobci v průběhu jednání prokázat a dospěl k názoru, že nikoliv.

Jak v přihlášce, tak v žalobě, žalobce tvrdil, že má za dlužnicí Pavlínou anonymizovano pohledávky, které byly přiznány pravomocnými rozhodnutími ve prospěch žalobce, avšak nikoliv k tíži dlužnice, ale jejího bývalého manžela, Ing. arch. Antonína Kanty. Jako jediný důvod vzniku přihlášených pohledávek P 18/1 až P 18/6 uvedl skutečnost, že v průběhu let 2006 až 2009, tedy za trvání manželství dlužnice s Ing. arch. Kantou, byly uzavřeny mezi žalobcem jako věřitelem a Ing. arch. Kantou jako dlužníkem smlouvy o půjčce, na základě kterých mu žalobce poskytl celkově částku 2,580.000,-Kč. Na úhradu nároků z těchto smluv o půjčce vystavil Ing. arch. Kanta výše specifikované zajišťovací směnky. Žalobce tvrdil, že o těchto půjčkách dlužnice věděla a že tyto půjčky byly použity ve prospěch majetku ve společném jmění manželů anonymizovano , tato tvrzení však nejsou rozhodná pro závěr, že na základě právního úkonu Ing. arch, Kanty měla být ze smluv o úvěru nebo z jeho směnek zavázána i dlužnice, jak je zřejmé z rozhodnutí Nejvyššího soudu v Praze ze dne 31.8.2015, sp.zn. 29 ICdo 32/2013, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 60/2016, na jehož právní větu a odůvodnění soud odkazuje. V průběhu řízení soud zjistil, že žaloba byla u soudu podána včas, že předmětné pohledávky přihlášené žalobcem do insolvenčního řízení vedeného na dlužnici Pavlínu anonymizovano byly přihlášeny jako pokračování-6-sp.zn. MSPH 189 ICm 356/2014 vykonatelné, a to z titulu směnečného platebního rozkazu, kterým byla včetně nákladů řízení žalobci proti Ing. arch. Antonínu anonymizovano přiznána částka 3,509.305,21 Kč. Dále byla vykonatelným příkazem exekutorského úřadu přiznána žalobci vůči Ing. arch. anonymizovano náhrada nákladů exekučního řízení ve výši 53.700,-Kč. Určení existence těchto pohledávek tvoří předmět incidenčního sporu. Soud žalobu zamítl s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, protože pokud obligačním dlužníkem ze smlouvy o úvěru nebo smlouvy o půjčce byl pouze jeden z manželů v režimu právní úpravy společného jmění manželů účinné do 31.12.2013, v projednávané věci to byl Ing. arch. Kanta, za trvání jeho manželství s dlužnicí žádná pohledávka vůči dlužnici přímo žalobci jako věřiteli Ing. arch. Kanty nevznikla. Z titulu takto uzavřené smlouvy nemá věřitel žádnou pohledávku, kterou by mohl přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek manžela obligačního dlužníka. V souvislosti s výše uvedeným rozhodnutím Nejvyšší soud rovněž odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12.9.2007, sp. zn. 31 Odo 677/2005 (rozhodnutí R 24/2008), který vyřešil otázku kolem diskuze možného vzniku společného závazku manželů tak, že splnění závazku náležejícího do společného jmění manželů sjednaného jen jedním z manželů nemůže věřitel v nalézacím řízení vymoci po druhém z těchto manželů. Právo věřitele domáhat se při výkonu rozhodnutí nebo exekucí uspokojeného závazku povinného manžela postižením společného jmění manželů tím není dotčeno. Ze samotných tvrzení žalobce vyplývá, že exekuční titul mu vznikl pouze vůči manželovi dlužnice. Soud tedy neshledal žádný právní důvod pro to, aby závazky Ing. arch. Kanty mohly být předmětem přihlášky do insolvenčního řízení vedeného na dlužnici.

S ohledem na to, že nebyl prokázán vznik pohledávek žalobce vůči dlužnici na základě skutečností tvrzených v přihlášce i v žalobě, soud petitu, formulovanému s ohledem na přihlášení pohledávek jako vykonatelných, nevyhověl. Protože nebyla zjištěna existence předmětných pohledávek žalobce za dlužnicí, nezabýval se soud otázkou, zda by se jednalo o pohledávky zajištěné, neboť to má za nadbytečné. Pokud by jako důvod vzniku zajištěných pohledávek žalobce uvedl v přihlášce zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitostech budově č. p. 299, část obce Černý Vůl na pozemku parc. č. 588, pozemcích parc.č. 588, 505/1, 506/1 a 507, vše zapsáno pro v k.ú. Statenice a pozemku parc. č. 316/2 v k.ú. Únětice u Prahy na základě exekučních příkazů Exekutorského úřadu Praha 2 pod č.j. 002 Ex 1888/11-31 ze dne 4.10.2011 a č.j. 002 Ex 1888/11-51 ze dne 17.10.2011, mohla být tato tvrzení předmětem dokazování jejich existence. Žalobce však v přihlášce uvedl výše uvedené exekuční příkazy pouze jako důvod zajištění pohledávek, jejichž samotný vznik opíral o skutečnosti jiné.

Výrok o náhradě nákladů řízení úspěšnému žalovanému se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a s ohledem na to, že mu náklady řízení nevznikly, soud rozhodl, že na jejich náhradu nemá žádný z účastníků řízení právo.

Poučení: Proti rozsudku l z e podat odvolání do 15ti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

V Praze dne 8. září 2016 JUDr. Helena Felcmanová, v.r. soudkyně Za správnost vyhotovení: anonymizovano