MSPH 89 INS 20237/2015-A-10
Č.d. MSPH 89 INS 20237/2015-A-10

USNESENÍ

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Hanou Homolovou v insolvenční věci dlužníka: Tiskárna KATOS s.r.o., IČ: 25880195, se sídlem Praha 3, Husitská 232/59, PSČ 130 00 o návrhu věřitele: RSCG SE, IČ: 450 028 27, se sídlem Zámocká 30, 811 01 Bratislava, Slovenská republika, na vydání předběžného opatření

takto:

I. Návrh na vydání předběžného opatření, kterým by soud:

ustanovil dlužníkovi předběžného insolvenční správce; uložil předběžnému správci, aby provedl opatření k zjištění a zajištění dlužníkova majetku; uložil předběžnému správci dávat dlužníkovi souhlas k nakládání s majetkovou podstatou; uložil předběžnému správci přijímat plnění od osob, které mají závazky vůči dlužníkovi; uložil předběžnému správci dávat pokyny dlužníkovi;

se z a m í t á.

II. Navrhovatel je povinen zaplatit České republice-Městskému soudu v Praze soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1.000,-Kč.

O d ů v o d n ě n í:

Podáním ze dne 09.08.2015 se věřitel dlužníka RSCG SE, IČ: 450 028 27, se sídlem Zámocká 30, 811 01 Bratislava, Slovenská republika, (dále jen navrhovatel b) ) domáhal vydání předběžného opatření, kterým by soud v řízení ustanovil předběžného správce, uložil předběžnému správci dávat dlužníkovi souhlas k nakládání s majetkovou podstatou, přijímat plnění od osob, které mají závazky vůči dlužníkovi, a vydávat dlužníkovi pokyny. Insolvenční navrhovatel uvedl, že má za to, že jsou splněny podmínky předpokládané insolvenčním zákonem pro nařízení předběžného opatření dle § 112.

V daném řízení doposud nebylo o insolvenčním návrhu pravomocně rozhodnuto. Insolvenční návrh navrhovatele a) byl soudu doručen dne 06.08.2015, téhož dne do řízení přistoupil navrhovatel b). Insolvenční dlužník se dosud k insolvenčnímu návrhu nevyjádřil, není tedy zřejmé, zda tvrzení obou navrhovatelů uznává či popírá. Dlužníkovi zároveň nebyla dosud soudem stanovena povinnost k předložení seznamu majetku a závazků.

Navrhovatel předběžného opatření uvedl, že dlužník, zastoupený fyzickou osobou Filipem Kalovským, se dlouhodobě úspěšně vyhýbá zaplacení svých závazků, neplatí bankovním domům ani drobným živnostníkům. Navrhovatel našel nespočet Věřitelů jeho společností, kterých se dlužník čas od času zbavuje, vždy tehdy, kdy společnosti jsou pravděpodobně v insolvenční situaci. Navrhovateli není zřejmé, zda má dlužník bankovní účty, zda na nich má finanční prostředky a v jaké výši, totéž se týka i případné hotovosti a současně příjmů dlužníka. Navrhovatel má důvodné obavy, že dlužník bude na jedné straně popírat všechny své závazky co do důvodu a výše, a současně se bude s každým dalším věřitelem snažit domluvit tak, aby vzal svůj insolvenční návrh zpět. Navrhovatel zaznamenal vyhrožování ze strany dlužníka věřiteli, který zvažuje, zda k řízení přistoupí. Navrhovatel disponuje informacemi (které blíže nespecifikoval), že dlužník nakládá se svým majetkem v úmyslu zkrátit své věřitele a jsou tu důvodné obavy, že dochází k poškozování majetku podstaty. Navrhovatel tvrdil, že pan Filip Kalovský, podniká neprůhledným způsobem, dlouhodobě neplní svoji zákonnou povinnost dokládat rejstříkovému soudu výroční zprávy, uzávěrky, výkazy zisku a ztrát a pravděpodobně spáchal několik trestných činů, které jsou momentálně v šetření orgánů činných v trestním řízení.

K prokázání či osvědčení výše uvedených tvrzení dlužník žádné důkazy nenavrhl, pouze odkázal na trestní řízení vedené údajně pod sp.zn. KRPM-66724-1/TČ-2015-14817 a dále odkazoval na skutečnost, že na internetu je veden blog http://leobis.blog.cz/1105/podnikani-kalovskych, na němž si vyměňují zkušenosti věřitelé pana Kalovského.

Insolvenční soud prozkoumal návrh na vydání předběžného opatření dle § 112 a §113 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen IZ) a došel k těmto závěrům:

Ust. § 111 odst. 1 IZ určuje, že nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem.

Omezení podle odst. 1 se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí (odst. 2 téhož ustanovení). Právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné (odst. 3 téhož ustanovení).

Podle ust. § 112 odst. 1 insolvenční soud ustanoví předběžným opatřením předběžného správce i bez návrhu, jestliže nařídil předběžné opatření, kterým omezil dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je uvedeno v § 111. Podle odst. 2 cit. ustanovení insolvenční soud může předběžného správce ustanovit i tehdy, jestliže vyhlásil moratorium nebo odůvodňuje-li to rozsah majetkové podstaty, který je vhodné i předběžně zjistit a zajistit, anebo jsou-li zde jiné, stejně závažné důvody.

Podle ust. § 113 odst. 1 IZ je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Ze shora citovaných ustanovení insolvenčního zákona je patrné, že již od okamžiku zahájení insolvenčního řízení je dlužník (bez ohledu na případné pozdější rozhodnutí soudu o jeho úpadku) omezen v nakládání se svým majetkem (viz ust. § 111 odst. 1 IZ). Insolvenční zákon, a potažmo i trestní zákoník, pak obsahují sankce postihující dlužníka, jakož i třetí osoby, pro případ, kdy by dlužník při nakládání se svým majetkem porušil tato zákonná omezení. Účelem shora citovaných zákonných omezení je zabránit dlužníku v úmyslném zmenšování či zbavování se svého majetku s cílem zkrátit své věřitele, avšak zároveň zachovat dlužníku možnost běžného provozu jeho podniku pro případ, že by v průběhu insolvenčního řízení vyšlo najevo, že dlužník se v úpadkovém stavu nenachází. Aplikace ust. § 113 IZ přichází do úvahy pouze tehdy, není-li omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou založené ust. § 111 odst. 1 IZ buďto dostatečné anebo je dlužník nerespektuje, popřípadě existuje důvodná obava, že je respektovat nebude. Taková tvrzení musí být navrhovatelem alespoň osvědčena. Jedná se o významný zásah do dispozičních oprávnění, která jsou dlužníkovi i po zahájení insolvenčního řízení ze zákona zásadně zachována. Proto lze předběžné opatření tohoto typu vydat pouze na základě zcela konkrétních poznatků o úkonech dlužníka, ze kterých vyplývá bezprostřední hrozba, že dojde ke změnám v majetkové podstatě dlužníka ke škodě jeho věřitelů.

Taková tvrzení navrhovatel neuvedl a neosvědčil. Tvrzení navrhovatele zůstala zcela nedoložená a nekonkrétní, skutečnost, že věřitelé fyzické osoby-pana Kalovského si vyměňují zkušenosti na internetu je bez přímého vztahu k projednávané věci, stejně tak, jako údajné zahájení trestního stíhání této osoby. Jakékoli konkrétní skutečnosti, které by vedly k závěru, že hrozí změny rozsahu majetkové podstaty navrhovatel netvrdil a ani neosvědčil a soudu nejsou známy ani z jeho činnosti.

Za dané situace soud proto dospěl k závěru, že jednání dlužníka je dostatečně regulováno insolvenčním zákonem. Sankci za případné porušení povinností při správě majetku dlužníka pak lze spatřovat v případné občanskoprávní, případně trestněprávní odpovědnosti odpovědných osob.

Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že nebyly osvědčeny okolnosti, které by nasvědčovaly potřebě nařídit v této fázi řízení předběžné opatření a v jeho rámci ustanovit předběžného správce, a proto návrh zamítnul.

Výrok III. tohoto usnesení je odůvodněn ustanovením § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s položkou 5 Sazebníku soudních poplatků.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího; osobou oprávněnou k podání odvolání je navrhovatel předběžného opatření.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Lhůta k podání odvolání však začíná běžet ode dne, kdy bylo toto usnesení doručeno v písemném vyhotovení.

V Praze dne 12. srpna 2015

JUDr. Hana Homolová, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Kantová