MSPH 89 INS 19810/2013-C5-19
MSPH 89 INS 19810/2013-C5-19

Č.j. MSPH 189 ICm 3469/2014-100 (MSPH 89 INS 19810/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Felcmanovou ve věci žalobce: Česká insolvenční v.o.s., IČ 28810341, se sídlem Fráni Šrámka 1139/2, 500 02 Hradec Králové, insolvenční správce dlužníka RKO project s.r.o., IČ 29236967, se sídlem Bolzanova 1615/1, 110 00 Praha 1, zastoupeného: Mgr. Zuzanou Zlatohlávkovou, advokátkou, se sídlem: Fráni Šrámka 1139/2, 500 02 Hradec Králové proti žalované: Renáta anonymizovano , anonymizovano , IČ 75798751, bytem Havlíčkova nábřeží 5357, 760 01 Zlín zastoupené: Robert Kocur, nar. bytem: Nivy II 4245, 760 01 Zlín, o určení neplatnosti smluv uzavřených mezi dlužníkem a žalovanou nebo o jejich neúčinnosti

takto:

I. Určuje se, že smlouva o pronájmu kancelářského nábytku ze dne 8. 9. 2010 uzavřená mezi žalovanou, jako pronajímatelem a dlužníkem RKO project s.r.o., IČ 29236967 se sídlem Bolzanova 1615/1, Praha 1-Nové Město, jako nájemcem, na základě které byl pronajat kancelářský nábytek, je neplatná. II. Určuje se, že dohoda o převodu leasingové smlouvy ze dne 8. 10. 2010 uzavřená mezi žalovanou a dlužníkem RKO project s.r.o., IČ 29236967 se sídlem Bolzanova 1615/1, Praha 1-Nové Město, na základě které byly přefakturovány splátky dle leasingové smlouvy č. 9100300102, je neplatná. III. Určuje se, že smlouva o pronájmu ze dne 25. 3. 2013 uzavřená mezi žalovanou, jako pronajímatelem a dlužníkem RKO project s.r.o., IČ 29236967 se sídlem Bolzanova 1615/1, Praha 1-Nové Město, jako nájemcem, na základě které isir.justi ce.cz pokračování-2-sp.zn. MSPH 189 ICm 3469/2014

byla pronajata počítačová technika v období duben 2011 až červenec 2013, je neplatná. IV. Žaloba na určení, že zprostředkovatelská smlouva uzavřená mezi žalovanou, jako zprostředkovatelem a dlužníkem RKO project s.r.o., IČ 29236967 se sídlem Bolzanova 1615/1, Praha 1-Nové Město, jako zájemcem, na základě které byly poskytnuty zprostředkovatelské služby k poskytnutí dotace operačního programu podnikání a inovace OPPI 2007-2013: NEMOVITOSTI-výzva II., je neplatná, eventuálně proti věřitelům dlužníka právně neúčinná, se zamítá. V. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci do majetkové podstaty dlužníka RKO project s.r.o., IČ 29236967 se sídlem Bolzanova 1615/1, Praha 1-Nové Město částku 961.617,-Kč, se zamítá. VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 14. 10. 2014 domáhal určení neplatnosti smlouvy o nájmu kancelářského nábytku uzavřenou mezi žalovanou a insolvenčním dlužníkem RKO project s.r.o., IČ: 292 36 967, se sídlem se sídlem Bolzanova 1615/1, 110 00 Praha 1-Nové Město (dále jen dlužník). Dále požadoval určení neplatnosti smlouvy uzavřené mezi těmito účastníky, podle které byly přefakturovány splátky dle leasingové smlouvy č. 9100300102. Na základě převodu nároku z leasingové smlouvy bylo uhrazeno dlužníkem žalované 211.206,-Kč. Dále požadoval, aby bylo určeno, že je neplatná zprostředkovatelská smlouva uzavřená mezi žalovanou a dlužníkem, na základě které jí bylo dlužníkem vyplaceno 419.310,-Kč a in eventum, aby soud určil, že jsou tyto smlouvy vůči věřitelům dlužníka právně neúčinné. Dále požadoval určení neplatnosti smlouvy o nájmu počítačové techniky za duben 2011 až červenec 2013, uzavřené mezi týmiž účastníky, na základě které bylo vyplaceno žalované dlužníkem nájemné 72.905,-Kč. Pro případ, že by soud neplatnost smluv neshledal, požadoval žalobce určení jejich neúčinnosti vůči věřitelům dlužníka. Věc byla projednána a rozhodnuta s ohledem na změnu žaloby ze dne 2. 12. 2015, o které bylo rozhodnuto tak, že změna petitu byla připuštěna tak, že předmětem sporu bylo určení, že smlouva o pronájmu kancelářského nábytku ze dne 8. 10. 2010 uzavřená mezi žalovanou jako pronajímatelem a dlužníkem jako nájemcem, na základě které byl pronajat kancelářský nábytek, je neplatná; že dohoda o převodu leasingové smlouvy ze dne 08. 10. 2010 uzavřená mezi žalovanou a dlužníkem, na základě které byly přefakturovány splátky dle leasingové smlouvy č. 9100300102, je neplatná; že smlouva o pronájmu ze dne 25. 03. 2013 uzavřená mezi žalovanou jako pronajímatelem a dlužníkem jako nájemcem, na základě které byla pronajata počítačová technika v období 4-7/2013, je neplatná; že zprostředkovatelská smlouva uzavřená mezi žalovanou jako zprostředkovatelem a dlužníkem jako zájemcem, na základě které byly poskytnuty zprostředkovatelské služby k poskytnutí dotace z Operačního programu Podnikání a inovace (OPPi) 2007-2013: NEMOVITOSTI-výzva II, je neplatná. Žalobce se dále in eventum domáhal určení, že výše uvedené smlouvy jsou vůči věřitelům dlužníka právně neúčinné. Dále se domáhal, aby soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci do majetkové podstaty dlužníka společnosti RKO project s.r.o., IČ: 292 36 967, se sídlem se sídlem Bolzanova 1615/1, 110 00 Praha 1-Nové Město, částku 961.617,-Kč. pokračování-3-sp.zn. MSPH 189 ICm 3469/2014

Vzhledem k tomu že žalovaná byla jak podnikatelkou na základě živnostenského oprávnění, tak jednatelkou a většinovým společníkem dlužníka, považuje úkony, na základě kterých uzavírala sama se sebou jednotlivé právní úkony za neplatné. Žalobce důvody absolutní neplatnosti spatřuje u nájemní smlouvy na kancelářský nábytek ze dne 8. 10. 2010 v tom, že z usnesení valné hromady dlužníka nevyplývá specifikace nábytku, který měl být předmětem nájemní smlouvy, ani cena, ani doba po kterou měla být nájemní smlouva uzavřena. Dále namítl, že smlouva je neplatná, protože byla uzavřena mezi dlužníkem a žalovanou, což byly osoby v postavení osob blízkých, zároveň žalovaná jednala za dlužníka i sama za sebe, uzavřela nájemní smlouvu, která obchází ujednání o kupní smlouvě, protože za kupní cenu toliko pronajala předmětný nábytek. Pro případ, že by soud nezjistil neplatnost smlouvy, je třeba smlouvu prohlásit za neúčinnou vůči ostatním věřitelům dlužníka s ohledem na § 235 a § 240 IZ, jelikož se jedná o úkon bez přiměřeného protiplnění. Dále upozornil na nesrovnalost příloh smlouvy, z nichž jedna je datována 8. 10. 2010 a na to, že i přílohy smlouvy o pronájmu jsou v rozporu a nelze z nich bez dalšího vycházet. Dále upozornil, že je sporné, že by 8. 10. 2010, či jiný den došlo skutečně k předání nábytku do užívání dlužníka, že za částku poskytnutou na nájem nemohl dlužník majetek nabýt do vlastnictví a protože cena pronájmu byla stanovena jako dvojnásobek kupní ceny, šlo o právní úkon úmyslně zkracující ostatní věřitele. Co se týče převodu leasingové smlouvy a převzetí leasingových splátek, rovněž napadl to, že valná hromada neuvedla konkrétně vyčíslení jednotlivých splátek leasingu, ani stanovení podmínek, za kterých měla být leasingová smlouva dlužníkem přebírána. Považuje tedy usnesení valné hromady za neurčité a způsobující tak neplatnost smlouvy. Dále uvedl, že nedošlo k dohledání žádného dokladu o předání předmětu leasingu a že k uzavření dohody o převodu leasingové smlouvy mělo dojít 8. 10. 2010, když ale prohlášení o převzetí předmětu leasingu je datováno až 19. 9. 2011, ale faktura k tíži dlužníka byla vystavena již 29. 8. 2011. Dále namítal, že předmětem leasingu bylo vybavení hardwaru a softwaru, které je totožné jako předmět nájemní smlouvy, a že tedy dlužník nejprve převzal leasing věcí, které následně od žalované pronajal. Co se týče pronájmu hardwaru a softwaru, žalobce nenašel žádný důkaz o tom, že by dlužník hardware a software používal, a že tedy k realizaci nájmu došlo, v každém případě je toho názoru, že zde došlo k plnění ze strany dlužníka bez přiměřeného protiplnění ze strany žalované. Dále tvrdil, že úmyslem smluvních stran bylo uzavření smlouvy tak, aby obcházel účel smlouvy, proto dovodil absolutní neplatnost smlouvy podle § 39 obč. zák. účinného do 31. 12. 2013. Co se týče převzetí leasingové smlouvy, žalobce tvrdil, že k plnění na základě této smlouvy došlo dříve, nežli ke změně v osobě leasingového nájemce, a že dlužník tak platil žalované před splatností, což samo osobě je důvodem neúčinnosti s ohledem na § 241, odst. 3 písm. a) IZ. Pro případ, že by soud nezjistil neplatnost smlouvy tak namítal, že je smlouva neúčinná, a to jako úkon bez přiměřeného protiplnění a úkon zvýhodňující žalovanou s tím, že pohledávka na úhradu postoupení práv z leasingové smlouvy vznikla dříve, nežli smlouva sama. Dále namítal, že převzetím leasingové smlouvy by uhradil dlužník za předmět leasingu víc, nežli v případě uzavření kupní smlouvy a dále, co se týče pronájmu počítačové techniky, namítal neplatnost smlouvy s tím, že smlouva neuvádí, na jakou dobu má být nájemní smlouva uzavřena, nelze dovodit výši nájemného a souhlas valné hromady mohl být poskytnut pouze do budoucna, přitom nájem měl údajně trvat již od dubna 2011, ale souhlas valné hromady byl poskytnut až 25. 3. 2013 a smlouvu sama byla uzavřena 25. 3. 2013. Dále upozorňoval, že částka 72.905,-Kč měla být účtována pouze za období duben až červenec 2013, což by odpovídalo žalovanou dodatečně předložené opravené faktury. Dále pro případ, že by soud neshledal neplatnost smlouvy, shledal důvody neúčinnosti jako u právního úkonu bez přiměřeného protiplnění a zvýhodňující právní úkon a rovněž jako úmyslně zkracující právní úkon. Dále se zabýval zprostředkovatelskou provizí s tím, že insolvenční řízení bylo zahájeno 16. 7. 2013 a v době, kdy dlužník provedl úhradu provize na účet žalované, tj. v březnu 2013, byl již dlužník v úpadku. S ohledem na pokračování-4-sp.zn. MSPH 189 ICm 3469/2014 neúčinnost předmětných smluv žalobce rovněž požadoval zaplacení částky 961.617,-Kč do majetkové podstaty dlužníka s tím, že Úhrady podle napadených smluv proběhly v době 1 až 3 roky před zahájením insolvenčního řízení. Žalobce uvedl přehled zkrácených věřitelů dlužníka s tím, že z protokolu o přezkumném jednání vyplývá mnohost věřitelů dlužníka, což je zřejmě mezi účastníky nesporné. Protože dlužník a žalovaná jsou v postavení osob blízkých, pak důkazní břemeno o tom, že v době úhrad nebyl dlužník v úpadku, nese žalovaná. Dále s odkazem na § 242 IZ dovodil žalobce úmysl zkrátit věřitele s ohledem na výše uvedený vztah dlužníka a žalované. Žalobce namítal, že smluvní dokumentace, kterou má žalovaná podle svého vyjádření k dispozici, není zanesena v účetnictví dlužníka.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Uvedla, že co se týká smlouvy o pronájmu kancelářského nábytku, pokud jde o pronájem, o tom bylo rozhodnuto na valné hromadě dne 4. 10. 2010, kde bylo odsouhlaseno, že dojde k pronájmu kancelářského nábytku a převodu leasingové smlouvy. Smlouva o pronájmu byla uzavřena na dva roky, a to 8. 10. 2010, písemně, s možným prodloužením o jeden rok a možností následného odkoupení předmětu nájmu. Důvodem uzavření smlouvy bylo to, že žalovaná podnikala původně jako fyzická osoba na základě živnostenského oprávnění, a to dříve, nežli byla založena společnost dlužníka. V té době si pořídila celou řadu vybavení potřebného pro podnikání. Po založení dlužníka mu poskytla za úplatu tyto předměty s tím, že je užíval i dříve, nežli na něj byly právně převedeny. Rovněž převzetí leasingových splátek bylo odsouhlaseno a valné hromadě, žalovaná nabyla předmět nájmu v době podnikání na základě živnostenského oprávnění a následně je převedla na dlužníka, převedena byla jak uhrazená akontace, tak čtrnáct splátek, které byly žalovanou uhrazeny leasingové společnosti. Šlo o splátky 1-15, které bez jakéhokoliv navýšení přefakturovala dlužníkovi a pokud jde o uhrazenou akontaci, byla poskytnuta sleva v rozsahu 5 %. Žalovaná zdůraznila, že předmět postoupené leasingové smlouvy je rozdílný od smlouvy o pronájmu počítačové techniky. Dne 25. 3. 2013 proběhla další valná hromada, kde byl odsouhlasen prodej hardwaru a softwaru a to na základě písemně uzavřené nájemní smlouvy. Smlouvu o zprostředkování uzavřela žalovaná jako fyzická osoba -podnikatelka se společností Hydrap s.r.o. Následně byla chybně vystavena faktura dlužníkem na částku 419.310,-Kč a byla zanesena do účetnictví dlužníka. Společnost Hydrap s.r.o. fakturu uhradila dlužníkovi a když byla tato chyba zjištěna, žalovaná zřejmě po poradě s daňovým poradcem přefakturovala to, co jí po právu náleželo bez DPH, dlužníkovi, protože v roce 2013 nebyla plátcem DPH. Smlouvu o zprostředkování se společností Hydrap s.r.o. žalovaná předložila k důkazu. Na valné hromadě z 25. 3. 2013 byl vysloven souhlas s vyúčtováním zprostředkovatelské provize z fyzické osoby na právnickou osobu za cenu, která odpovídá celkové částce 419.310,-Kč, což odpovídá tomu, že se společnost Hydrap s.r.o. se se žalovanou dohodla, že bude postupováno tak, že dlužník tuto jemu omylem vyplacenou částku vyplatí přímo žalované. Veškeré činnosti, za které náležela zprostředkovatelská odměna, vykonávala sama žalovaná a nikoliv dlužník. Žalovaná předložila soudu předávací protokoly ze dne 10. 9. a 20. 12. 2010, dále daňové doklady, podle kterých nabyla kancelářský nábytek do svého majetku, dále uvedla, že celková částka, za kterou nábytek nabyla ve výši 258.196,-Kč, odpovídá celkové ceně pronájmu kancelářského nábytku podle smlouvy z 8. 10. 2010. Dále předložila opravenou fakturu, daňový doklad č. 13001003 ze dne 29. 3. 2013 na 72.905,-Kč za pronájem počítačové techniky, kde je v textu správně uvedeno období pronájmu duben 2011-červenec 2013 v souladu se smlouvou ze dne 25. 3. 2013.

Podle § 120 odst. 3 o.s.ř. vzal soud za svá zjištění shodná tvrzení účastníků, že na účet žalované bylo dlužníkem zaplaceno 258.196,-Kč dne 28. 7. 2011 na fakturu č. 111100076 za pronájem kancelářského nábytku, 110.000,-Kč dne 29. 8. 2011 pod variabilním symbolem pokračování-5-sp.zn. MSPH 189 ICm 3469/2014

111100095 za převod leasingové smlouvy č. 910300102 a za splátky leasingové smlouvy částka 101.206,-Kč dne 16. 9. 2011. Dále bylo 31. 3. 2013 zaplaceno 72.905,-Kč pod variabilním symbolem 131100057 za pronájem počítačové techny a tentýž den 419.310,-Kč pod variabilním symbolem 131100084 jako zprostředkovatelská provize ve výši 3 % z celkové výše poskytnuté dotace z operačního programu, celkem tedy 961.617,-Kč. Přitom první úhrada za převod leasingové smlouvy představuje náhradu žalovanou zaplacené akontace, ve výši 110.000,-Kč, označené jinak také jako první splátka, a dalších 14 žalovanou zaplacených splátek, představuje částku 101.206,-Kč.

Z provedených důkazů učinil soud tato zjištění: z úplného výpisu dlužníka, že společnost RKO project, s.r.o., vznikla 18. 8. 2010, že jednatelkou této společnosti od jejího vzniku, je žalovaná, jako jediný jednatel, a je společníkem dlužníka ze 70 % (společnost Dotační servis o.s. ze 30 %) a že základní kapitál společnosti tvoří 200.000,-Kč. Dle výpisu z obchodního rejstříku insolvenční řízení bylo zahájeno 16. 7. 2013, o úpadku dlužníka bylo rozhodnuto dne 15. 10. 2013 a o prohlášení konkurzu 28. 1. 2014, insolvenčním správcem je žalobce. Ze seznamu přihlášek ve věci sp.zn.dlužníka RKO project s.r.o. bylo zjištěna splatnost přihlášených pohledávek přihlášených věřiteli do insolvenčního tak, že nejdříve byly splatné tyto pohledávky: pohledávka věřitele č. 13 byla splatná 24. 9. 2012, pohledávka věřitele č. 15 byla splatná 27. 10. 2012, pohledávka věřitele č. 20 byla splatná 19. 11. 2012, pohledávka věřitele č. 21 byla splatná 28. 12. 2012, pohledávka věřitele č. 22 byla splatná 25. 10. 2012, pohledávka věřitele č. 26 byla splatná 11. 12. 2012, pohledávka věřitele č. 31 byla splatná 12. 12. 2012, pohledávka věřitele č. 32 byla splatná 31. 10. 2012, pohledávka věřitele č. 35 byla splatná 21. 11. 2012, pohledávka věřitele č. 38 byla splatná 13. 6. 2012, pohledávka věřitele č. 39 byla splatná 5. 12. 2012, pohledávka věřitele č. 46 byla splatná 21. 11. 2012 a pohledávka věřitele č. 48 byla splatná 30. 11. 2012. Podle z protokolu o přezkumném jednání ve věci sp.zn. 89 INS 19810/2013 ze dne 27. 1. 2014 bylo zjištěno, že stanoviska dlužníka byla shodná se stanovisky zaznamenanými na jednotlivých listech seznamu a že pohledávky věřitelů č. 2, 3, 4, 5, 6 a 42 byly popřeny zcela a pohledávky věřitele č. 20 a 48 zůstaly sporné z části. Na základě toho má soud za prokázané, že dlužník byl v době úhrad žalované v úpadku. Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku žalované bylo zjištěno, že má zapsanou živnost od 1. 8. 2005 na dobu neurčitou. Z faktur vystavených žalovanou k tíži dlužníka bylo zjištěno, že faktura č. 110010021 ze dne 28. 7. 2011 je za pronájem kancelářského nábytku na 258.196,-Kč, s datem uskutečnění plnění 28. 7. 2011. Na rubu faktury je zkopírovaný přehled fakturace zde uvedeného nábytku v hodnotě 102.178,-Kč a 14.457,-Kč, k čemuž je ještě připsáno-stoly 10 ks 4.634,25 Kč bez DPH. Z faktury č. 110010022, že je za převod leasingové smlouvy č. 9100300102 na 110.000,-Kč vystavené 29. 8. 2011 z termínem uskutečnění plnění 29. 8. 2011, z faktury č. 110010023, že je za splátky leasingové smlouvy č. 9100300102 na 101.206,-Kč s datem uskutečnění plnění 16. 9. 2011 s datem vystavení 16. 9. 2011, z faktury č. 130010003, vystavené 29. 3. 2013 na 72.905,-Kč, s datem uskutečněného plnění 29. 3. 2013, že předmětem fakturace je pronájem počítačové techniky v období duben až červenec 2013 (na opravené faktuře za období duben 2011 až červenec 2013), z faktury č. 130010001 vystavené 26. 3. 2013 na 419.310,-Kč s datem uskutečněného plnění 26. 3. 2013, že je za zprostředkovatelskou provizi 3 % z celkové výše poskytnuté dotace z Operačního programu podnikání a inovace. Ze smlouvy o postoupení práv a povinností z leasingové smlouvy zpracované, na hlavičce VB leasing, bylo zjištěno, že původním příjemcem leasingu byla Renáta anonymizovano , novým příjemcem leasingu je RKO project s.r.o., předmětem leasingu je 22 počítačů, včetně vybavení, server a 2 disková pole s rokem výroby 2010. Smlouva je podepsaná žalovanou, dlužníkem a VB leasing CZ spol. s r.o. dne 15. 9. 2011. S ní souvisí i splátkový kalendář k leasingové smlouvě č. 9100300102, který začíná od splátky č. 16 s tím, že poslední částka měla být uhrazena 5. 7. pokračování-6-sp.zn. MSPH 189 ICm 3469/2014

2014. Podle smlouvy o pronájmu ze dne 8. 10. 2010, jejímž předmětem je pronájem kancelářského nábytku, doba pronájmu předmětu smlouvy byla dva roky od 8. 10. 2010 do 8. 10. 2012 s možným prodloužením o další dva roky, cena pronájmu předmětné smlouvy byla stanovena na 215.162,73 Kč bez DPH s tím, že bude vyúčtována nejdříve po 6-ti měsících od data předání. V bodě II., podbod 2 je uvedeno, že nájemci byl předán pronajímatelem předmět smlouvy 10. 9. 2010 v rozsahu dle předávacího protokolu a zbývající část bude pronajímatelem nájemci předána dne 20. 12. 2010 v rozsahu předávacího protokolu. Smlouvu za dlužníka jako nájemce podepsala Renáta anonymizovano , jako jednatelka a Robert Kocur jako ředitel. Přílohou je příloha smlouvy o pronájmu kancelářského nábytku datovaná 8. 10. 2010. předávací protokol ze dne 10. 9. 2010 na zde popsaný kancelářský nábytek, včetně dopravy a montáže s tím, že podle bodu III. cena za pronájem bude uvedena ve smlouvě o pronájmu, uzavřené nejpozději do 30 dnů po předání kancelářského nábytku. Z předávacího protokolu ze dne 20. 12. 2010 bylo zjištěno, že uvádí popis kancelářského nábytku, jeho cenu včetně dopravy a montáže, podle něho cena za pronájem je uvedena ve smlouvě o pronájmu, která byla uzavřena 8. 10. 2010. Z daňového dokladu-faktury č. SV 20100202 ze dne 19. 8. 2010, splatná dne 12. 9. 2010 na částku 102.178,-Kč bylo zjištěno, že je za zde uvedený nábytek, včetně dopravy a montáže a byla vystavena Michalem Procházkou, stolařství Lípa k tíži žalované. Z faktury č. SV 20100242 na 5.561,-Kč vystavené za zpevnění stolu, včetně montáže ze dne 10. 9. 2010, splatné 20. 9. 2010 bylo zjištěno, že byla vystavena Michalem Procházkou, stolařství Lípa k tíži žalované. Z faktury č. SV 20100371 ze dne 20. 12. 2010, splatné 30. 12. 2010 na 14.457,-Kč bylo zjištěno, že je za zde uvedený nábytek, včetně dopravy a montáže a byla vystavena Michalem Procházkou, stolařství Lípa k tíži žalované. Z těchto faktur bylo zjištěno, že s ohledem na dříve zaplacené zálohy byla celková cena nového nábytku 258.196,-Kč. Podle dohody o převodu leasingové smlouvy uzavřené mezi žalovanou jako původním příjemcem a dlužníkem jako novým příjemcem ze dne 8. 10. 2010, předmětem smlouvy je dohoda o převodu leasingové smlouvy č. 9100300102, která bude převedena do 12-ti měsíců po podpisu této smlouvy, nejpozději však do 15. 9. 2011 s tím, že předmět leasingu bude z původního příjemce převeden na nového příjemce poté, co uhradí veškeré uhrazené splátky původnímu příjemci leasingu. Cena bude tvořit součet všech zaplacených splátek původním příjemcem leasingu a převod musí schválit poskytovatel leasingu. Nedílnou součástí smlouvy o postoupení práv a povinností bude nový splátkový kalendář. S tím souvisí daňové doklady č. 110010022 a č. 110010023, které (na rozdíl od důkazu předloženého žalobcem) obsahují jako přílohu splátkový kalendář k leasingové smlouvě č. 9100300102. Ze smlouvy o pronájmu ze dne 25. 3. 2013, jejímž předmětem byl pronájem počítačové techniky (hardware včetně softwaru), s tím, že doba pronájmu je do července 2013, cena pronájmu je stanovena na 72.905,-Kč bez DPH, která bude vyúčtována zpětně za 28 měsíců s tím, že předmět smlouvy byl pronajímatelem předán nájemci do užívání v dubnu 2011 v rozsahu dle předávacího protokolu. Smlouvu za dlužníka podepsala Renáta anonymizovano jako jednatel a Robert Kocur jako ředitel. Podle předávacího protokolu datovaného 25. 4. 2011 žalovaná předává do užívání dlužníka počítačovou techniku-notebook acer, PC stanice Barboun, PC stanice Barboun, software auto CADLT 2010, software auto CADLT 2011 a software MS Office Basic 2007 s tím, že cena za pronájem bude uvedena ve smlouvě o pronájmu, která bude uzavřena do 24 měsíců po předání počítačové techniky. Ze smlouvy o zprostředkování uzavřené mezi žalovanou a Hydrap spol. s r.o. ze dne 14. 1. 2010 bylo zjištěno, že v ní není osoba dlužníka zmíněna. S tím souvisí plná moc společnosti Hydrap spol. s r.o. pro Renátu anonymizovano a daňový doklad vystavený Renátou anonymizovano k tíži dlužníka daňový doklad, ve kterém dlužník účtuje společnosti Hydrap spol. s r.o.za zprostředkovatelskou provizi částku 507.366,-Kč. Z prohlášení o převzetí předmětu leasingu při změně příjemce, kde je jako dodavatel uvedena společnost C system CZ a.s., poskytovatel VB leasing CZ spol. s r.o., původní pronájemce leasingu Renáta anonymizovano , nový příjemce pokračování-7-sp.zn. MSPH 189 ICm 3469/2014 leasingu RKO project s.r.o. ze dne 19. 9. 2011 bylo zjištěno, že nový příjemce prohlásil, že se seznámil se skutečným stavem předmětu leasingu a že je v tomto stavu osobně převzal, což stvrzuje svým podpisem. Podepsaná je rovněž příloha č. 1, seznam leasingu pro převod na nového příjemce, která obsahuje 22 počítačů, 2 disková pole a jeden server. Ze zápisu z jednání valné hromady dlužníka ze dne 4. 10. 2010 bylo zjištěno, že předmětem valné hromady bylo mimo jiné rozhodování o udělení souhlasu s pronájmem kancelářského nábytku a rozhodování a udělení souhlasu s převodem leasingové smlouvy č. 9100300102. Valná hromada souhlasila 100 % hlasů s pronájmem kancelářského nábytku, který není blíže identifikován, z fyzické osoby Renáta anonymizovano na právnickou osobu RKO project s.r.o. za cenu která byla zaplacena dodavateli kancelářského nábytku a dále 100 % hlasů souhlasila s udělením souhlasu s převodem leasingové smlouvy č. 9100300102 z fyzické osoby Renáta anonymizovano na právnickou osobu RKO project s.r.o. za cenu, která byla zaplacena leasingové společnosti, která zde není uvedena. Ze zápisu z jednání z valné hromady dlužníka konané 25. 3. 2013 bylo zjištěno, že předmětem valné hromady bylo mimo jiné udělení souhlasu s pronájmem počítačové techniky a rozhodování o udělení souhlasu s vyúčtováním zprostředkovatelské provize. Všemi 100 % hlasů bylo hlasováno pro udělení souhlasu s pronájmem počítačové techniky, blíže neidentifikované, z fyzické osoby Renáta anonymizovano na právnickou osobu RKO project s.r.o., za cenu, která odpovídá celkové částce 72.905,-Kč a dále byl 100% hlasů udělen souhlas s vyúčtováním zprostředkovatelské provize z fyzické osoby Renáta anonymizovano na právnickou osobu RKO project s.r.o. za cenu bez DPH, která odpovídá částce 419.310,-Kč.

Soud neprovedl důkazy smlouvu o ručení mezi společností VB leasing CZ spol. s r.o. a žalovanou, výzvu k úhradě dlužné částky adresovanou společností VB leasing CZ spol. s r.o. žalované, dohodu o úhradě dluhu mezi VB leasing CZ spol. s r.o. a žalovanou, doklady o úhradách a prohlášením banky, že dluh z leasingové smlouvy č. 9100300102 byl zcela uhrazen, protože listiny se bezprostředně netýkají vztahu žalované k dlužníkovi, ale jejího vztahu ke třetí osobně-společnosti VB leasing CZ spol. s r.o. Dále soud neprovedl důkaz smlouvou o dílo uzavřenou mezi žalovanou a Hydrap spol. s r.o. ze dne 14. 1. 2010, protože tato smlouva nemá vztah k dlužníkovi a proto tato listina nemůže prokazovat obsah vztahu žalované a dlužníka. Soud neprovedl s ohledem na shodná tvrzení účastníků důkazy o provedení předmětných plateb dlužníka na účet žalované. Soud neprovedl důkaz znaleckým posudkem na cenu movitých věcí-nábytku, který byl předmětem smlouvy o pronájmu ze dne 8. 10. 2010 a znalecký posudek na obvyklou cenu měsíčního nájemného počítačové techniky, která byla předmětem smlouvy o pronájmu počítačové techniky z 25. 3. 2013, protože to má s ohledem na dále uvedené závěry za nadbytečné.

Po právní stránce soud posuzoval věc podle zák.č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), protože předmětem sporu byl spor vyplývající z obchodního vztahu, který vznikl za účinnosti tohoto zákona, a podle zák. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ( dále jen obč. zák.), účinného do 31.12.2013, v souladu s § 3028 zák. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), účinného od 1. 1. 2014. Podle § 196a obch. zák. společnost může uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce s členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými, nebo na ně bezplatně převést majetek společnosti jen s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku (odst. 1). Pokud jsou osoby uvedené v odstavci 1 oprávněny jednat i jménem jiné osoby, použije se ustanovení odstavce 1 obdobně i na plnění tam uvedené ve prospěch této jiné osoby. Souhlasu valné hromady není zapotřebí, jde-li o poskytnutí půjčky nebo úvěru ovládající osobou ovládané osobě (odst. 2). Jestliže společnost nebo jí ovládaná osoba nabývá majetek od zakladatele, akcionáře nebo od pokračování-8-sp.zn. MSPH 189 ICm 3469/2014 osoby jednající s ním ve shodě anebo jiné osoby uvedené v odstavci 1 nebo od osoby jí ovládané anebo od osoby, se kterou tvoří koncern, za protihodnotu ve výši alespoň jedné desetiny upsaného základního kapitálu ke dni nabytí nebo na ně úplatně převádí majetek této hodnoty, musí být hodnota tohoto majetku stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem. Pro jmenování a odměňování znalce platí ustanovení § 59 odst. 3. Jestliže k nabytí dochází do 3 let od vzniku společnosti, musí je schválit valná hromada (odst. 3). Ust. odstavce 3 se nevztahuje na nabytí nebo zcizení majetku v rámci běžného obchodního styku a na nabytí nebo zcizení z podnětu nebo pod dozorem nebo dohledem státního orgánu nebo na nabytí nebo zcizení na evropském regulovaném trhu nebo zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu či v českém nebo zahraničním mnohostranném obchodním systému. Ustanovení odstavce 1 o souhlasu valné hromady se vztahuje obdobně i na bezúplatný převod majetku na akcionáře (odst. 4). Podle § 135 odst.2 obch. zák. se ustanovení § 194 odst. 2 první až páté věty, odstavce 4 až 7 a § 196a použijí obdobně i pro společnost s ručením omezeným. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 37 odst.1 obč. zák. je neplatný právní úkon, který není učiněn svobodně, vážně, určitě a srozumitelně.

Podle § 231 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ) insolvenční soud není vázán rozhodnutím jiného soudu či jiného orgánu, kterým v průběhu insolvenčního řízení došlo ke zjištění neplatnosti právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, ani jiným způsobem tohoto zjištění (odst. 1). V průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost takového právního úkonu pouze insolvenční soud (odst. 2). Je-li k neplatnosti právního úkonu nutné, aby ten, kdo je takovým úkonem dotčen, se jeho neplatnosti dovolal, může tak učinit i insolvenční správce (odst. 3). Podle § 235 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí (odst. 1). Neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak (odst. 2). Podle § 236 IZ neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty (odst. 1). Není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada (odst. 2).

Nejprve se soud zabýval otázkou, zda byla žaloba podána včas s ohledem na znění § 239 odst. 3 IZ a došel k názoru, že žaloba byla podána dne 14. 10. 2014 včas ve vztahu ke skutečnosti, že rozhodnutí o úpadku dlužníka a o prohlášení konkursu nabylo právní moci 15. 10. 2013. Mezi účastníky bylo nesporné, že na základě v žalobě uvedených smluv dlužník zaplatil žalované 258.196,-Kč dne 28. 7. 2011 za pronájem kancelářského nábytku, 110.000,-Kč dne 29. 8. 2011 za převod leasingové smlouvy č. 910300102 a za splátky leasingové smlouvy částku 101.206,-Kč dne 16. 9. 2011. Dále 31. 3. 2013 částku 72.905,-Kč za pronájem počítačové techniky a tentýž den 419.310,-Kč jako zprostředkovatelskou provizi, celkem tedy 961.617,-Kč. S ohledem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu nelze za důvod neplatnosti smlouvy považovat pouze skutečnost, že za smluvní strany smlouvu podepsala tatáž osob, oprávněná za ně jednat, jak namítal opakovaně žalobce. Soud má konkrétně na mysli rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14.12.2005 29 Odo 440/2004 , ve kterém se uvádí, že: jen ze skutečnosti, že na obou stranách smluvního vztahu stojí tatáž pokračování-9-sp.zn. MSPH 189 ICm 3469/2014 fyzická osoba, nelze dovozovat absolutní neplatnost takto učiněného právního úkonu. Dále pak odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 3864/2008, kde soud mimo jiné uzavřel, že za střet zájmů není možné považovat automaticky každou situaci, kdy statutární orgán (společník) uzavírá smlouvu se "svou" společností. Je tomu tak i proto, že obchodní zákoník výslovně připouští, aby smlouvu uzavíranou mezi společností, jejímž jménem jako jednatel jedná jediný společník, a tímto společníkem, podepsal tento jednatel jednak jako statutární orgán jedné smluvní strany, jednak jako druhá smluvní strana (§ 132 odst. 3 obch. zák.). Proto se zabýval soud nejprve otázkou platnosti žalobou napadených smluv jednotlivě neboť si byl vědom, že v případě závěru o neplatnosti smlouvy nelze vyhovět návrhu na určení její neúčinnosti vůči věřitelům dlužníka.

Co se týká smlouvy o pronájmu kancelářského nábytku ze dne 8. 10. 2010 uzavřené mezi žalovanou, jako pronajímatelem a dlužníkem jako nájemcem, na základě které byl pronajat kancelářský nábytek, má soud za to, že je absolutně neplatná, a to pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 obč. zák., účinného do 31. 12. 2013, a to z toho důvodu, že v ní dohodnutá cena za pronájem nábytku je zjevně nepřiměřená v porovnání s kupní cenou tohoto nábytku. V průběhu řízení bylo prokázáno, že cena nového nábytku měla být na nájemném zaplacena za dva roky, přitom v ceně nábytku byly započítány i cena jeho dopravy a montáže. Podle právní věty nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2010 IV. ÚS 2600/09 Pokud jde o posouzení platnosti právního úkonu podle § 39 občanského zákoníku, tedy přichází-li v úvahu možnost absolutní neplatnosti právního úkonu, je povinen se soud-a tedy i soud dovolací-zabývat touto otázkou z úřední povinnosti. To samozřejmě za podmínky, že průběh předchozího řízení, provedeného dokazování, tak jak je tomu v posuzované věci, takovou možnost naznačuje. Připustit postup opačný by podle názoru Ústavního soudu s ohledem na to, že absolutní neplatnost podle § 39 nastává ze zákona a je možno ji na rozdíl od neplatnosti relativní uplatnit kdykoliv, bylo v rozporu s principem právní jistoty. Podle právní věty rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2010 sp.zn. 25 Cdo 200/2008 Dobrými mravy se rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, které vystihujíce podstatné historické tendence jsou sdíleny rozhodující částí společnosti, a mají povahu norem základních. Za situace, kdy žalovaná byla většinovým společníkem a jedinou jednatelkou dlužníka, nejednala v souladu s dobrými mravy, pokud pronajala dlužníkovi nábytek za částku, která by již za dva roky pokryla veškeré její náklady s koupí nábytku spojené, včetně dopravy a montáže. Sama skutečnost, že většina nábytku byla dlužníkovi předána podle předávacího protokolu ze dne 10. 9. 2010, tedy před uzavřením smlouvy, vede k závěru, že smlouva měla zastřít úmysl žalované získat co nejdříve finanční prostředky do společnosti dlužníka vložené. Její argumentace, že musela uzavřít smlouvu na nákup nábytku sama, protože společnost dlužníka vznikla teprve 18. 8. 2010 a neměla prostředky na jeho koupi, je zavádějící ve světle skutečnosti, že dva měsíce po svém vzniku se dlužník zavázal, že za kupní cenu si nábytek pouze pronajme na dva roky s tím, že nájemné na další roky nebylo ve smlouvě jasně uvedeno. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009 sp.zn. 29 Cdo 3418/2008 plyne z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek uveřejněný pod číslem 40/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či rozsudek ze dne 26. dubna 2001, sp. zn. 21 Cdo 1811/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2001, pod číslem 134), je-li prokázáno, že úmyslem (záměrem) obou smluvních stran při uzavření smlouvy bylo dosáhnout výsledku, jenž odporuje zákonu nebo jej obchází, má to za následek absolutní neplatnost smlouvy podle § 39 obč. zák.. Pokud by nebyla smlouva o pronájmu nábytku neplatná pro rozpor s dobrými mravy, je nepochybně neplatná pro obcházení účelu nájemní smlouvy, podle kterého se předmět nájmu předává po uzavření smlouvy za cenu nájmu přiměřenou. Zjevná nepřiměřenost ceny nájmu podpůrně vyplývá z § 31 zák. 586/1992 Sb. o dani pokračování-10-sp.zn. MSPH 189 ICm 3469/2014 z příjmu, podle kterého odpisy činí první rok 11 % a další roky 22,25 % tak, aby odpisové období bylo 5 let, oproti tomu nájemné bylo dohodnuto na 50 % ročně pro první dva roky pronájmu. Přitom pokud podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 30. listopadu 2011 sp. zn. 29 Cdo 2314/2010 Při posouzení uznání závazku, jež jménem společnosti s ručením omezeným (jako dlužníka) učinil vůči sobě (jako věřiteli) její jednatel, je nutné zkoumat, zda jednatel nekonal v (nepřípustné) kolizi zájmů., stejné požadavek musí splňovat i jiné smlouvy, ze kterých získá jednatel majetkový prospěch na úkor společnosti, za kterou jedná.

Co se týká smlouvy o převodu leasingové smlouvy z 8. 10. 2010, tato smlouva podléhala předchozímu schválení valné hromady dlužníka, protože se jí ve lhůtě do tří let od vzniku společnosti dlužníka měla převádět majetková práva z jednatelky a většinové společníka dlužníka na společnost dlužníka. Soud vycházel z judikatury Nejvyššího soudu, zejména z rozhodnutí ze dne 23.9.2013 sp. zn. 29 ICdo 23/2013, podle jehož právní věty: Předchozí souhlas valné hromady k právnímu úkonu uvedenému v ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. je nutný i za situace, kdy osoba uzavírající smlouvu v postavení statutárního orgánu společnosti je současně ke dni uzavření smlouvy většinovým společníkem společnosti. Není možné vycházet z toho, že lze odhadovat , jak by dopadlo jednání valné hromady, kdyby se uskutečnila. Z usnesení valné hromady dlužníka ze dne 4. 10. 2010 bylo zjištěno, že valná hromada 100% hlasů souhlasila s převodem leasingové smlouvy č. 9100300102 ze žalované na dlužníka za cenu, která byla zaplacena leasingové společnosti , aniž by zde byla tato cena specifikována. Přílohou rozhodnutí valné hromady nebyla ani leasingová smlouva, takže není zřejmé, zda si všichni hlasující byli vědomi předmětu leasingové smlouvy, ani výše žalovanou dosud zaplacených splátek. Usnesení valné hromady má proto soud za nedostatečně určité a nezpůsobilé pro splnění zákonné podmínky předchozího souhlasu valné hromady podle § 196a odst. 3 obch. zák. Dále bylo zjištěno, že podle textu této smlouvy měla být teprve v budoucnu uzavřena dohoda, na základě které se měli žalovaná s dlužníkem vypořádat v souvislosti s převodem práv a povinnosti leasingového nájemce, podle obsahu se tedy jedná o jakousi smlouvu o smlouvě budoucí, aniž by v ní však byla jasně dohodnutá cena převodu. Podle leasingové smlouvy nemohlo k převodu práv a povinností leasingového nájemce dojít jinak než se souhlasem leasingového pronajímatele. Smlouva však byla však uzavřena ve značném časovém předstihu před tím, nežli leasingový pronajímatel skutečně vyslovil souhlas se změnou leasingové smlouvy ve smyslu smlouvy o převodu leasingové smlouvy z 8. 10. 2010, což se stalo teprve smlouvou o postoupení leasingové smlouvy ze dne 15. 9. 2011. K převzetí 22 počítačů a serveru dlužníkem pak došlo podle předávacího protokolu 19. 9. 2011. Soud uzavřel, že sama smlouva o převodu leasingové smlouvy z 8. 10. 2010 nemohla být podkladem pro to, aby byla žalovanou vyúčtována jakákoliv částka k tíži dlužníka. Jednak proto, že v ní ani žádná konkrétní částka za převod práv uvedená není, neboť je pouze odkazováno na blíže nespecifikované zaplacené leasingové splátky, dále proto, že jejím účastníkem nebyl leasingový pronajímatel, bez jehož projevu vůle k postoupení práv z leasingové smlouvy dojít nemohlo. Pokud účastníci smlouvy z 8. 10. 2010 hodlali uzavřít řádnou smlouvu o smlouvě budoucí, pak měla obsahovat podstatné náležitosti budoucí smlouvy. Co se týká usnesení valné hromady, konala se 4. 10. 2010, tedy před uzavřením smlouvy z 8. 10. 2010, která jí tedy nemohla být známa, usnesení nestanovilo žádné konkrétní požadavky na obsah smlouvy ani neschvalovalo konkrétní návrh smlouvy. Soud proto shodně se žalobcem má za to, že pokud bylo na základě této dohody plněno 110.000,-Kč dne 29. 8. 2011, bylo prakticky plněno bez právního důvodu, protože se tak stalo v době, kdy ještě k postoupení práv a povinnosti z leasingové smlouvy na dlužníka nedošlo.

Co se týče smlouvy o pronájmu HW a SW ze dne 25. 3. 2013, soud ji považuje za neplatnou z toho důvodu, že k faktickému poskytnutí plnění podle smlouvy uzavřené až pokračování-11-sp.zn. MSPH 189 ICm 3469/2014 v březnu 2013, došlo ve skutečnosti na základě tvrzení samotné žalované již 25. dubna 2011 s tím, že smlouva o pronájmu bude uzavřena do 24 měsíců od předání , bez toho, aby byly dohodnuty nezbytné náležitosti smlouvy, zejména výše nájemného. Smlouvy obecně jsou uzavírány pro futuro, tzn. pro stav, který nastane po jejich uzavření, nikoliv zpětně. Teoreticky mohla existovat ústní smlouva o pronájmu uzavřená již v souvislosti s předáním techniky, její existenci však nikdo netvrdil, tím méně prokazoval, ale její existenci prakticky vyvrátil text předávacího protokolu o uzavření smlouvy v budoucnu. Tak, jak byla tato smlouva uzavřena, jde o úkon, který zjevně obchází účel smlouvy o pronájmu a snaží se zřejmě zhojit již dříve provedené faktické předání předmětu pronájmu. V této souvislosti je třeba poukázat na závěry Nejvyššího soudu, které formuloval v rozsudcích ze dne 26. dubna 2001, sp. zn. 21 Cdo 1811/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2001, pod číslem 134, ze dne 1. července 2008, sp. zn. 29 Odo 1027/2006 a ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo 1002/2006, a podle nichž bylo-li úmyslem (záměrem) obou smluvních stran při uzavření smlouvy dosáhnout výsledku, jenž odporuje zákonu nebo jej obchází (srov. v těchto souvislostech též ustanovení § 255 a násl. zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona), je taková smlouva absolutně neplatným právním úkonem podle ustanovení § 39 obč. zák. Protože úmyslem osob jednajících za dlužníka, tedy mimo jiné žalované, bylo získat finanční plnění od dlužníka v době, kdy již byl v úpadku, s odkazem na dva roky staré předání SW a HW, má soud tuto smlouvu za neplatnou. Pro úplnost soud uvádí, že související výrok soudu je formulován bez ohledu na to, že v usnesení o změně petitu chybí rok 2011, protože jak vyplynulo z textu této smlouvy samotné z provedeného důkazu opravené faktury, měl se vyúčtovaný nárok skutečně týkat pronájmu výpočetní techniky zpětně od dubna 2011.

Ve výroku IV. soud nemohl než zamítnout požadavek na určení, že smlouva o zprostředkování uzavřená mezi žalovanou a dlužníkem je neplatná, eventuálně neúčinná, protože existenci takové smlouvy vůbc nezjistil. Výrok V. reaguje na situaci, kdy žádná z předmětných smluv nebyla prohlášena za neúčinnou, s ohledem na to soud nemohl žalované uložit povinnost zaplatit žalobcem požadovanou částku do majetkové podstaty dlužníka.

Výrok o náhradě nákladů řízení převážně úspěšnému žalobci se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Protože žádný z účastníků neměl plný úspěch ve sporu, soud rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti rozsudku l z e podat odvolání do 15ti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

V Praze dne 27. října 2016

JUDr. Helena Felcmanová, v.r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Kantová