MSPH 89 INS 15997/2013-C2-6
MSPH 89 INS 15997/2013-C2-6

NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY MSPH 89 INS 15997/2013 189 ICm 4221/2013 29 ICdo 58/2014-39

USNESENÍ

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy Mgr. Milana Poláška a soudc JUDr. Zde ka Krmá e a JUDr. Petra Gemmela v právní vČci žalobce Alexandera Haase, narozeného 16. prosince 1941, bytem v Mannheimu, Gontardstrasse 22, Spolková republika NČmecko, zastoupeného JUDr. Martou Pauerovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1-Novém MČstČ, Václavské námČstí 831/21, PSý 110 00, proti žalované IrinČ Mostovenko, narozené 5. dubna 1951, bytem v Mannheimu, Dammstrasse 33, Spolková republika NČmecko, o pop ení pohledávky vČ itelem, vedené u MČstského soudu v Praze pod sp. zn. 189 ICm 4221/2013, jako incidenní spor v insolvenní vČci dlužníka Borviha s. r. o., se sídlem v Praze 5, u Dálnice 815/6, PSý 155 00, identifikaní íslo osoby 27930190, vedené u MČstského soudu v Praze pod sp. zn., o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. b ezna 2014, . j. 189 ICm 4221/2013, 104 VSPH 38/2014-16 (), takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad dovolacího ízení.

O d v o d n Č n í:

MČstský soud v Praze (dále jen insolvenní soud ) usnesením ze dne 20. prosince 2013, . j. 189 ICm 4221/2013-6, odmítl (pro nesložení jistoty) podle § 202 odst. 5 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenního zákona), žalobu, jíž žalobce (jako p ihlášený vČ itel) v insolvenním ízení dlužníka Borviha s. r. o. uplatnil pop ení pohledávky žalované (rovnČž p ihlášené vČ itelky) a rozhodl o nákladech ízení. Vrchní soud v Praze v záhlaví oznaeným usnesením potvrdil rozhodnutí insolvenního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího ízení (druhý výrok). Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále jen o. s. . ) jako nep ípustné. Uinil tak proto, že ve výkladu ustanovení § 202 odst. 3 a 5 insolvenního zákona, na nČmž spoívá, je napadené usnesení plnČ v souladu se závČry formulovanými Nejvyšším soudem v usneseních ze dne 24. ervence 2014, sen. zn. 29 ICdo 26/2014, 29 ICdo 27/2014 a 29 ICdo 4/2014 a v usnesení ze dne 26. srpna 2014, sen. zn. 29 ICdo 2/2014. Tato usnesení -stejnČ jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu oznaená níže-jsou ve ejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu. V nich Nejvyšší soud uzav el, že jistotu na náklady ízení incidenního sporu podle § 202 odst. 3 insolvenního zákona je možné složit pouze do zákonem stanovené lh ty. K pozdnímu složení jistoty, by by bylo uinČno p ed vydáním rozhodnutí o odmítnutí žaloby 2 podle § 202 odst. 5 insolvenního zákona, se nep ihlíží (v této vČci dovolatel složil jistotu až 20. prosince 2013). Nastoluje-li dovolatel dále otázku poátku bČhu lh ty stanovené v § 202 odst. 3 vČtČ druhé insolvenního zákona, pak ani ona p ípustnost dovolání nezakládá, nebo její zodpovČzení vyplývá z jednoznaného znČní insolvenního zákona, jež podrobnČjší výklad nezasluhuje. Již v usnesení ze dne 29. února 2012, sen. zn. 29 NSýR 3/2012, uve ejnČném pod íslem 84/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 84/2012 ), Nejvyšší soud vysvČtlil, že nezbytným institutem stávající úpravy insolvenního práva je ve ejnČ p ístupný insolvenní rejst ík, jehož prost ednictvím je zajištČna informovanost úastník a t etích osob o pr bČhu jednotlivých ízení. Tomu odpovídá i úprava úinnosti rozhodnutí insolvenního soudu, vtČlená do § 89 insolvenního zákona. Není-li v zákonČ stanoveno jinak, jsou rozhodnutí insolvenního soudu vydaná v insolvenním ízení úinná okamžikem jejich zve ejnČní v insolvenním rejst íku (§ 89 odst. 1 insolvenního zákona). V souladu s tím je nezbytné vykládat i veškeré lh ty a úinky, které se p ipínají k rozhodnutím insolvenního soudu, a u nichž insolvenní zákon nestanoví výslovnČ jinak-k tomu srov. nap . § 352 odst. 1, § 408 odst. 2 vČtu druhou, § 409 odst. 2 vČtu první, § 417 odst. 2 i § 425 odst. 1 insolvenního zákona. Jelikož odchylnou úpravu ustanovení § 202 odst. 3 vČty druhé insolvenního zákona neobsahuje, je nepochybné, že lh ta 10 dn v nČm stanovená bČží od zve ejnČní rozhodnutí o zp sobu ešení úpadku v insolvenním rejst íku. V posuzované vČci bylo usnesení o prohlášení konkursu zve ejnČno v insolvenním rejst íku v den jeho vydání, tj. 19. listopadu 2013. Odvolací soud proto správnČ uzav el, že lh ta dle § 202 odst. 3 vČty druhé insolvenního zákona je v posuzované vČci nerozhodná, nebo uplynula d íve než lh ta stanovená v § 202 odst. 3 vČtČ první insolvenního zákona, tj. lh ta 15 dn od p ezkumného jednání, které se konalo dne 18. listopadu 2013. Lh ta k zaplacení jistoty na náklady ízení incidenního sporu žalobci (marnČ) uplynula dne 3. prosince 2013. S p ihlédnutím k dobČ vydání napadeného rozhodnutí je pro úely posouzení p ípustnosti dovolání rozhodný obanský soudní ád v aktuálním znČní (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. kvČtna 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014). Výrok o náhradČ náklad dovolacího ízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3 vČty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ., když dovolání žalobce bylo odmítnuto, avšak žalované podle obsahu spisu v dovolacím ízení žádné náklady nevznikly. Toto usnesení se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; úastník m incidenního sporu se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ 29. zá í 2014

Mgr. Milan P o l á š e k, v. r. p edseda senátu Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová