MSPH 89 INS 13477/2013-C1-4
MSPH 89 INS 13477/2013-C1-4

Č. j. MSPH 189 ICm 4135/2013-46

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Hanou Homolovou v právní věci žalobce: Mgr. Milan Edelmann, se sídlem Chrustenice 208, PSČ 267 12, insolvenčního správce dlužníka JUDr. Karla Schustera, r. č. bytem Na Veselí 858/12, 140 00 Praha 4, proti žalovanému: Ing. Karlu Schusterovi, r. č. , bytem Široká 96/9, Josefov, 110 00 Praha 1, zastoupenému: JUDr. et MUDr. Danem Podstatzky-Lichtensteinem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Krocínovská 802/1, 160 00, o neúčinnosti právního úkonu,

t a k t o:

I. Určuje se, že darovací s mlouva ze dne 15. 06. 2011, uzavřená me zi dlužníkem JUDr. Karle m Schusterem, r. č. , bytem na Veselí 858/12, 140 00 Praha 4, jako dárcem a Ing. Karlem Schusterem, r. č. bytem Pokračování-2-sp. zn. MSPH 189 ICm 4135/2013

Široká 96/9, Josefov, 110 00 Praha 1, jako obdarovaným, jejímž předmětem jsou ne movitosti: -Dům č. p. 36 zem. usedlost, část obce Nahošice na poze mku parc. č. 522; -Pozemek parc. č. 522 o výměře 586 m2 (zastavěná plocha a nádvoří); -Pozemek parc. č. 512 o výměře 2963 m2 (zahrada); vše zapsáno na LV č. 298, katastrální území Nahošice, obec Blížejov, vedeném Katastrálním úřade m pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Domažlice, je vůči vě řitelům dlužníka JUDr. Karla Schustera, r. č. bytem na Veselí 858/12, 140 00 Praha 4,

ne úč i n ná .

II. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d ě n í:

Žalobce se svou žalobou domáhal určení, že darovací smlouva, kterou dlužník JUDr. Karel Schuster, r. č. , bytem na Veselí 858/12, 140 00 Praha 4 (dále jen dlužník ) převedl vlastnické právo k nemovitostem LV č. 298, KÚ Nahošice, obec Blížejov, Katastrální úřad pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Domažlice-dům č. p. 36-zem. usedlost na pozemku parc. č. 522, pozemek parc. č. 522 o výměře 586 m2-zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. č. 512 o výměře 2963 m2-zahrada (dále jen předmětná nemovitost ) na žalovaného, je vůči věřitelům dlužníka neúčinná.

Žalobce tvrdil, že dne 15. 06. 2011 uzavřel dlužník se žalovaným darovací smlouvu, kterou bezúplatně převedl na svého syna Ing. Karla Schustera (žalovaného) vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Právní účinky vkladu nastaly ke dni 20. 06. 2011. Zároveň zatížil nemovitosti věcným břemenem doživotního bydlení a užívání. Smlouva byla uzavřena v době, kdy byl dlužník opakovaně vyzýván svými věřiteli-společností IZŽ o.p.s. a ORPHEO INVESTMENTS INC. k úhradě svých splatných peněžitých závazků. Oba tito věřitelé přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení a tam jim byly v celém rozsahu zjištěny. Vzhledem k tomu, že dohoda byla učiněna ve vztahu k osobě blízké, má se za to, že v době uzavření dohody byl dlužník v úpadku. Smlouva byla učiněna účelově, aby byla zkrácena možnost uspokojení věřitelů v konkursu, jedná se tedy o úmyslně zkracující právní úkon a dále i úkon bez přiměřeného protiplnění, kterým došlo ke zmenšení majetku dlužníka a bylo znemožněno uspokojení dlužníkových věřitelů z tohoto majetku. Dlužník téhož dne převedl na svého syna i další majetek, a to členský podíl v Družstvu Na Veselí 858/12, Praha 4, 140 00, IČO: 25148427, spojený s právem užívat byt č. 17 ve 4. nadzemním podlaží v domě Na Veselí 858/12. Dlužník se tak zbavil téměř veškerého hodnotného majetku. Rozsudkem OS Praha 2 sp. zn. 6 T 292/2014 ze dne 07. 04. 2015, PM dne 05. 05. 2015 byl dlužník shledán vinným pro spáchání trestného činu poškozování věřitele dle § 222 odst. 1 a) odst. 3 písm. a) TZ, a to právě v souvislosti s těmito převody. Žalobce dále uvedl, že pokud Pokračování-3-sp. zn. MSPH 189 ICm 4135/2013

žalovaný tvrdí, že převod předmětné nemovitosti byl úplatou za péči poskytnutou žalovaným otci v době úrazu, jedná se o vzájemný nepoměr plnění. Žalovaný po převodu zatížil nemovitost zástavním právem oproti čerpání částky ve výši 2,500.000,-Kč, z čehož je tento nepoměr zřejmý. K tvrzení žalovaného, že cílem operace bylo zajistit nové bydlení pro otce žalovaného, uvedl, že v insolvenčním řízení nebylo zjištěno, že by byl na dlužníka přepsán v důsledku těchto operací jakýkoliv majetek.

Žalovaný tvrdil, že otec žalovaného (dlužník) se v roce 2003 zranil na lyžích tak, že si zlomil krček na noze. Žalovaný mu v souvislosti s tímto úrazem poskytoval po dobu 1 až 2 měsíců péči spočívající v tom, že jej pravidelně asi dvakrát týdně navštěvoval a pomáhal mu obstarat potřebné věci. Dlužník se za tuto péči zavázal převést na syna předmětnou nemovitost. K právnímu převodu nemovitosti nedošlo, žalovaný se však k nemovitosti choval jako k vlastní a investoval do ní cca 500.000,-Kč na stavebních úpravách. K převodu nemovitosti došlo až v roce 2011, když chtěl dlužník při odchodu do důchodu uspořádat své majetkové vztahy v rodině. Převodem nemovitosti bylo vyhověno ohledům slušnosti, a to jak s ohledem na péči, kterou syn dlužníkovi poskytl, tak i s ohledem na prostředky, které již na nemovitost vynaložil. Žalovaný tvrdil, že se o podnikání svého otce nezajímal, působí ve zcela jiném oboru, a nebylo mu známo, že jeho otec má jakékoliv majetkové či právní problémy, nebyl mu tedy znám úmysl dlužníka zkrátit své věřitele.

Dle ust. § 121 o.s.ř. není třeba dokazovat skutečnosti obecně známé nebo známé soudu z jeho činnosti.

Soudu je na základě jeho činnosti a z údajů veřejně přístupných v insolvenčním rejstříku známo, že dne 14. 05. 2013 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka. Usnesením č. j.-A-29 ze dne 05. 09. 2013, PM 03. 04. 2014 zjistil zdejší soud úpadek dlužníka, ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Milana Edelmanna, a zároveň na majetek dlužníka prohlásil konkurs. Dne 09. 12. 2013 podal insolvenční správce odpůrčí žalobu proti žalovanému. Insolvenční řízení, v jehož rámci je dlužníkův úpadek řešen konkursem, je vedeno zdejším soudem pod spisovou značkou, účinky zahájení insolvenčního řízení a prohlášení konkursu dosud trvají.

Dle ust. § 120 odst. 4 může soud vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků.

V průběhu řízení učili účastníci nesporným, že byly splněny obecné předpoklady odpůrčí žaloby, tj. žaloba byla podána oprávněnou osobou včas, napadený úkon byl uskutečněn v době kratší než tři roky před zahájením insolvenčního řízení, dále že byla uzavřena darovací smlouva mezi dlužníkem a žalovaným, že žalovaný je synem dlužníka a tedy osobou dlužníkovi blízkou, že dlužník převedl v rozhodné době na žalovaného i další majetek, že věřitelé IZŽ o.p.s. a ORPHEO INVESTMENTS INC. mají pohledávku zjištěnou v insolvenčním řízení vedeném na dlužníka.

Mezi účastníky zůstalo sporným, zda bylo uzavření darovací smlouvy úkonem bez přiměřeného protiplnění, zda pomoc dlužníka otci v době úrazu byla přiměřeným protiplněním, zda měl dlužník v důsledku poskytnuté péče závazek vůči svému synovi a v jaké výši, zda s ohledem na investice, které učinil žalovaný do nemovitosti dlužníka, měl Pokračování-4-sp. zn. MSPH 189 ICm 4135/2013 dlužník závazek vůči žalovanému a v jaké výši, zda převodem předmětné nemovitosti na dlužníka bylo vyhověno ohledu slušnosti, zda žalovaný věděl o tom, že je dlužník v úpadku, zda byl převod účelový v úmyslu zkrátit dlužníkovy věřitele.

K prokázání sporných skutečností provedl soud důkaz listinami, založenými účastníky do spisu. Z listiny:

-A/1-darovací smlouva z 15. 06. 2011-soud zjistil, že touto smlouvou daroval dlužník žalovanému nemovitosti LV č. 298, KÚ Nahošice, obec Blížejov, Katastrální úřad pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Domažlice-dům č. p. 36-zem. usedlost na pozemku parc. č. 522, pozemek parc. č. 522 o výměře 586 m2-zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. č. 512 o výměře 2963 m2-zahrada, a ten je přijal. Žalovaný současně zřídil věcné břemeno doživotního bydlení a užívání pro dlužníka. -A/3-rozsudek 6T 292/2014-soud zjistil, že dlužník byl shledán vinným tím, že uzavřením darovací smlouvy ze dne 13. 06. 2011 kterou převedl na svého syna nemovitosti v obci Blížejov a uzavřením dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 15. 06. 2011, kterou převedl na svého syna členská práva a povinnosti spojená s členství v bytovém družstvu, zmařil uspokojení svého věřitele a tím spáchal přečin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 a) odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, a dále že hodnota předmětných nemovitostí v době převodu byla nejméně 1,800.000,-Kč. -A/4-výpis z katastru nemovitostí LV č. 298, obec Blížejov, kat. území Nahošice, okres Domažlice ze dne 13. 09. 2013-soud zjistil, že jako vlastník předmětných nemovitostí je zapsán žalovaný, a to na základě darovací smlouvy s účinky vkladu ke dni 20. 06. 2011, na nemovitostech vázne věcné břemeno užívání ve prospěch dlužníka a zástavní právo smluvní ve prospěch Ryshko Lesya, Nahošice 3, 346 01 Blížejov, k zajištění pohledávky ve výši 2,500.000,-Kč. -1/1-rozsudek 6 T 26/2015 ze dne 09. 02. 2015-soud zjistil, že žalovaný byl zproštěn obžaloby pro pomoc ke spáchání přečinu poškození věřitele. -1/2-usnesení 7 To 199/2015 ze dne 19. 06. 2015-soud zjistil, že rozsudek 6 T 26/2015 byl potvrzen Městským soudem v Praze.

Z listin z insolvenčního spisu: -Z Usnesení o úpadku-A-29 ze dne 05. 09. 2013 ve spojení s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze 2 VSPH 1813/2013-A-50 ze dne 06. 03. 2014 soud zjistil, že úpadek dlužníka byl zjištěn ve formě platební neschopnosti na základě existence splatných závazků dlužníka ve vztahu k věřitelům IZŽ o.p.s. s pohledávkou ve výši 3,350.000,-Kč s příslušenstvím, splatnou dne 31. 05. 2011 a ORPHEO INVESTMENTS INC. s pohledávkou ve výši 7,743.832,-Kč, splatnou od 27. 07. 2010. -Ze seznamu věřitelů soud zjistil, že do insolvenčního řízení proti dlužníkovi mají přihlášenu pohledávku věřitel IZŽ o.p.s., a ORPHEO INVESTMENTS INC. s pohledávkami v celkové výši 11,728.205,56 Kč. -Z Přihlášky věřitele č. 1 IZŽ o.p.s. soud zjistil, že si přihlásil celkem 3,849.333,56 Kč, a to jako pohledávku splatnou od 30. 05. 2011. Pokračování-5-sp. zn. MSPH 189 ICm 4135/2013

-Z Přihlášky věřitele č. 2 ORPHEO INVESTMENTS INC. soud zjistil, že si přihlásil celkem 7,878.872,-Kč, a to jako pohledávku vykonatelnou na základě rozsudku Městského soudu v Praze 25 Cm 167/2010 ze dne 09. 12. 2011, splatnou od 26. 07. 2010. -Z upraveného seznam přihlášených pohledávek soud zjistil, že věřitel č. 1 i věřitel č. 2 mají pohledávku zjištěnu.

Z výslechu účastníka Ing. Karla Schustera soud zjistil, že v roce 2003 po dobu jednoho až dvou měsíců pomáhal svému otci po úrazu tak, že jej několikrát týdně navštěvoval, nakupoval mu, pral, zajišťoval jeho dopravu k lékaři a podobně. Činil tak vedle svého zaměstnání. Poté, co na něj byla nemovitost převedena, zatížil ji zástavním právem.

Další účastníky navrhované důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že skutkový stav byl dostatečně objasněn předloženými listinnými důkazy. Výslech dlužníka a bratra dlužníka soud neprováděl, neboť tento byl navrhován k prokázání rozsahu péče o dlužníka v době úrazu a dále k prokázání toho, že ve vztahu k žalovanému byl učiněn dlužníkem příslib převedení předmětné nemovitosti, přičemž žalobce tvrzený rozsah péče, ani skutečnost, že žalovanému bylo budoucí převedení nemovitosti přislíbeno, nikterak nesporoval. Rovněž důkaz znaleckými posudky, kterými by byly oceněny investice žalovaného do nemovitosti, soud neprovedl jako nadbytečné. Případné investice žalovaného do majetku třetí osoby mohou založit pouze právo žalovaného na vrácení bezdůvodného obohacení. Výše této pohledávky by musela být znalecky zkoumána až v případě uplatnění této pohledávky. To však není předmětem tohoto řízení.

Na základě provedeného dokazování, ze souhlasných tvrzení obou účastníků a na základě poznatků z vlastní činnosti soudu, dospěl soud ke skutkovému závěru, že ke dni 15. 06. 2011 byl dlužník v úpadku, neboť měl více věřitelů, vůči nimž dlouhodobě nebyl schopen hradit své splatné závazky. Splatný závazek vůči společnosti ORPHEO INVESTMENTS INC. byl uplatněn soudně, dne 31. 05. 2011 se stal splatným další závazek vůči společnosti IZŽ o.p.s. Dne 15. 06. 2011 převedl dlužník na žalovaného svůj majetek, mimo jiné i předmětné nemovitosti, a to formou darovací smlouvy, a zároveň bylo dlužníkovi zřízeno věcné břemeno doživotního užívání a bydlení v předmětných nemovitostech. Žalovaný předmětné nemovitosti zatížil zástavní smlouvou pro půjčku ve výši 2,500.000,-Kč. Tím ztížil možnost uspokojení svých věřitelů z tohoto majetku.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům:

Dle ust. § 235 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), jsou neúčinnými právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

Dle ust. § 235 odst. 2 IZ neúčinnost dlužníkových právních úkonů se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým Pokračování-6-sp. zn. MSPH 189 ICm 4135/2013 právním úkonům (dále jen odpůrčí žaloba ).

Dle ust. § 237 odst. 1 IZ povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn

Dle ust. § 240 odst. 1 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník.

Dle ust. § 240 odst. 2 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.

Dle ust. § 240 odt. 3 IZ právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

Dle ust. § 240 odst. 4 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.

Dle Rozsudku Vrchního soudu v Praze, sp. zn. KSPH 39 INS 4800/2009, 39 ICm 6/2010, 103 VSPH 36/2011 ze dne 01. 02. 2012 k závěru o neúčinnosti právního úkonu bez přiměřeného protiplnění vždy musí být známa hodnota plnění poskytnutého dlužníkem a hodnota protiplnění .

V daném případě žalovaný právní domněnku úpadku dlužníka v době uzavření darovací smlouvy nevyvracel, žádná tvrzení ohledně neexistence úpadku dlužníka přes poučení soudem nenabídl. Rovněž nezpochybňoval, že odpůrčí žalobou napadený úkon byl učiněn ve lhůtě kratší než tři roky před zahájením insolvenčního řízení. Nespornou je i skutečnost, že tento úkon byl učiněn ve prospěch osoby dlužníkovi blízké. Zbývá posoudit, zda se dlužníkovi dostalo za tento úkon protiplnění, případně zda je toto protiplnění přiměřené, tedy takové, jehož cena je obvyklá či vyšší než obvyklá, a dále zda nejsou dány důvody pro uplatnění některé ze zákonných výjimek dle ust. § 240 odst. 4 IZ. Vzhledem k tomu, že napadeným úkonem je darovací smlouva dle ust. § 628 Obč. zák. (zákon Pokračování-7-sp. zn. MSPH 189 ICm 4135/2013

č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 1991), která je svojí podstatou bezúplatná, je zřejmé, že se dlužníkovi protiplnění v právním smyslu nedostalo.

Pokud jde o hodnotu plnění, které z dlužníkova majetku ušlo, soud v daném případě neprováděl znalecký posudek k prokázání hodnoty předmětných nemovitostí a vyšel v souladu s ust. § 135 odst. 2 o.s.ř. z trestního rozsudku 6T 292/2014 ze dne 07. 04. 2015, v němž byla konstatována tržní cena předmětných nemovitostí ve výši 1,800.000,-Kč.

Pokud jde o možné podřazení napadeného úkonu pod jednu z výjimek uvedených v § 240 odst. 4 IZ, soud konstatuje, že darování předmětné nemovitosti není možné podřadit pod pojem příležitostný dar v přiměřené výši , když se zjevně vzhledem k hodnotě daru jednalo o podstatnou část majetku dlužníka. Rovněž se nejednalo o plnění uložené právním předpisem. Skutečnost, že dlužník učinil ve vztahu k žalovanému příslib , že na něj v budoucnu nemovitost převede, nemá žádný právní význam. Uplatnění výjimky uvedené v ust. § 240 odst. 4 písm. d) IZ je vyloučeno z důvodu, že žalovaný je osobou dlužníkovi blízkou.

Žalovaný tvrdil, že je dán důvod posoudit úkon dlužníka podle ust. § 240 odst. 1 písm. c) IZ, tedy tak, že sepsáním darovací smlouvy bylo vyhověním ohledům slušnosti vzhledem k péči, kterou žalovaný svému otci poskytoval po úrazu, a vzhledem k tomu, že do nemovitosti investoval značné prostředky.

Ohledy slušnosti nejsou insolvenčním zákonem nikterak blíže specifikovány. Vzhledem k tomu, že tato výjimka prolamuje obecnou zásadu, že plnění z dlužníkových neúčinných úkonů náleží do podstaty a slouží k uspokojení dlužníkových věřitelů, musí soud v každém jednotlivém případě vážit, zda důvody pro její uplatnění jsou přiměřené povaze a výši plnění, které z majetku dlužníka ušlo. V daném případě se žalovaný dovolával toho, že poskytoval dlužníkovi péči po úrazu a to několikrát týdně po dobu 1 až 2 měsíců. Soud předně konstatuje, že vzájemná pomoc v rodině bez nároku na odměnu je obvyklá a zcela v souladu s kulturními zvyklostmi v této zemi. Péči v trvání dvou měsíců několikrát týdně, při které není poskytovatel omezen v možnosti výkonu zaměstnání, soud nepovažuje za mimořádnou okolnost, která by odůvodňovala dar v hodnotě 1,800.000,-Kč. Soud konstatuje, že i kdyby žalovaný takovou péči zajistil kvalifikovanou ošetřovatelkou, která by denně o jeho otce pečovala, celkový náklad na tuto péči za dobu dvou měsíců by jistě nepřesáhl ani desetinu této ceny. V tomto směru tedy převedení předmětné nemovitosti nelze považovat za vyhovění ohledům slušnosti.

Pokud jde o investice, které žalovaný na nemovitost vynaložil na základě příslibu, že na něj bude v budoucnosti převedena, soud v nich neshledává důvod, pro který by měla být uplatněna zmíněná výjimka. Vzhledem k tomu, že předmětem darování byla nemovitost, nabývá obdarovaný vlastnické právo až vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů. Právní účinky vkladu vznikají na základě pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu, a to ke dni podání návrhu na vklad. Žalovaný jako osoba působící v oboru realit si musel být této skutečnosti vědom, což při svém výslechu potvrdil. Pokud Pokračování-8-sp. zn. MSPH 189 ICm 4135/2013 za této situace investoval prostředky do cizího majetku, byť s příslibem, že na něj bude v budoucnosti převeden, musel být si vědom, že s tím je spojena vždy jistá míra rizika. Nadto jeho investice dle jeho vlastního tvrzení dosahovaly částky cca 500.000,-Kč, přičemž hodnota převedené nemovitosti tuto částku podstatně převyšovala.

Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že dlužník převedl na žalovaného nemovitosti bezúplatně, jednalo se o právní úkon bez přiměřeného protiplnění dle ust. § 240 IZ a tento úkon je proto vůči věřitelům dlužníka neúčinný. Pokud jde o obranu žalovaného, která se soustředila na tvrzení, že žalovanému nebyl úmysl dlužníka zkrátit své věřitele znám, soud konstatuje, že neúčinnost právního úkonu dle ust. § 240 IZ úmysl na straně dlužníka nepředpokládá a tvrzení žalovaného je tak zcela irelevantní. Vzhledem k tomu, že jednání dlužníka naplňuje znaky úkonu bez přiměřeného protiplnění dle ust. § 240 IZ, je nadbytečné zkoumat, zda naplňuje i znaky úmyslně zkracujícího úkonu dle ust. § 242 IZ.

Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ust. § 142 o.s.ř., dle kterého přizná soud nárok na náhradu nákladů účastníku, který měl ve věci plný úspěch. V daném případě uspěl žalobce, žádné náklady mu však účastí na řízení nevznikly.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 14. září 2015

JUDr. Hana Homolová, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Kantová