MSPH 89 INS 1186/2008-C4-4
MSPH 89 INS 1186/2008-C4-4

89 ICm 2065/2012 104 VSPH 677/2014-95 (MSPH 89 INS 1186/2008)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v právní věci žalobce: VAVRYS CZ s.r.o., IČ 41601319, sídlem Hradištko 882, 763 26 Luhačovice, zast. JUDr. Danielem Ševčíkem Ph.D., advokátem, sídlem Kobližná 19, 602 00 Brno proti žalovanému: Vítězslav Pril, sídlem Křivenická 408, 181 00 Praha 8, insolvenčnímu správci dlužníka BARLI Invest Consulting a.s., IČ 64509567, sídlem U Libušiných Lázní 7, 140 00 Praha 4, zast. Mgr. Františkem Meszárosem, advokátem, sídlem Pod Novým lesem 127/44, 162 00 Praha 6, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: Harrisons realities, s.r.o., se sídlem Cihelní 2581/81, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, IČ: 268 58 703, zastoupeného: Mgr. Petrem Burečkem, advokátem, sídlem Jurečkova 643/20, 702 00 Moravská Ostrava, o určení pořadí pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 89 ICm 2065/2012-49 ze dne 22.října 2014, t a k t o :

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 89 ICm 2065/2012-49 ze dne 22.října 2014 se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 8.228 Kč.

III. Žalobce a vedlejší účastník nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

Městský soud v Praze rozhodl nadepsaným rozsudkem pod bodem I. výroku, že se zamítá žaloba o určení práva žalobce jako věřitele č. 19 na uspokojení pohledávky z titulu smlouvy o kontokorentním úvěru č. 3/99 ze dne 12.03.1999 a ze smlouvy o opakovaném poskytnutí kontokorentních úvěrů ze dne 12.03.1999 ze 2 89 ICm 2065/2012 104 VSPH 677/2014 () zpeněžení zajištění nemovitostmi ve vlastnictví dlužníka, zapsanými na listu vlastnictví LV č. 1632, pro k.ú. Luhačovice, obec Luhačovice, okr. Zlín, a to:

-budova č.p. 983 (průmyslový objekt), nacházející se na pozemku p.č. st. 1329 -budova bez čp/če (jiná stavba), nacházející se na pozemku p.č. st 1460 -pozemek p.č. st 1329 (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 1365 m2 -pozemek p.č. st 1330 (zastavěna plocha a nádvoří) o výměře 308 m2 -pozemek p.č. st 1331 (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 244 m2 -pozemek p.č. st 1332 (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 70 m2 -pozemek p.č. st 1460 (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 1161 m2 -pozemek p.č. St 1513/2 (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 41 m2 -pozemek p.č. 1821/1 (trvalý travní porost) o výměře 1487 m2 -pozemek p.č. 1821/5 (zahnula) o výměře 157 m2 -pozemek p.č. 1831/2 (zahrada) o výměře 1106 m2 -pozemek p.č. 1831/3 (zahrada) o výměře 583 m2 -pozemek p.č. 1846/6 (zahrada) o výměre 499 m2 -pozemek p.č. 1846/1 (ostatní plocha) o výměře 2452 m2 .

Pod bodem II. výroku rozhodl, že je žalobce povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 12.342 Kč a pod bodem III. výroku rozhodl, že se vedlejšímu účastníku nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Rozsudek odůvodnil tím, že se žalobce v postavení věřitele č. 19 v insolvenčním řízení dlužníka BARLI Invest Consulting a.s., IČ 64509567, sídlem U Libušiných Lázní 7, 140 00 Praha 4 (dále jen dlužník), vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn., domáhal podanou žalobou ze dne 11. 7. 2012 určení, že je jeho pohledávka pohledávkou zajištěnou a žalobce má právo na uspokojení ze zpeněžení zajištění majetkem dlužníka.

Žalobce přihlásil v insolvenčním řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 18.000.000 Kč na základě smlouvy o kontokorentním úvěru č. 3/99 ze dne 12. 3. 1999 a smlouvy o opakovaném poskytnutí kontokorentních úvěrů ze dne 12. 3. 1999, jež byly uzavřeny mezi Liborem anonymizovano , anonymizovano , bytem Zlín, Mostní 138 a Rodinnou záložnou, spořitelním a úvěrovým družstvem, IČ 63494167, Moravské Budějovice (právním předchůdcem žalobce na základě řetězu smluv o postoupení pohledávky). Závazky z těchto smluv byly zajištěny zástavním právem na základě zástavní smlouvy V2 286/1999 ze dne 12. 3. 1999, a to nemovitostmi v majetku dlužníka zapsanými na listu vlastnictví LV č. 1632, pro k.ú. Luhačovice, obec Luhačovice, okr. Zlín, a to:

-budova č.p. 983 (průmyslový objekt), nacházející se na pozemku p.č. st. 1329 -budova bez čp/če (jiná stavba), nacházející se na pozemku p.č. st 1460 -pozemek p.č. st 1329 (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 1365 m2 -pozemek p.č. st 1330 (zastavěna plocha a nádvoří) o výměře 308 m2 -pozemek p.č. st 1331 (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 244 m2 -pozemek p.č. st 1332 (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 70 m2 -pozemek p.č. st 1460 (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 1161 m2 -pozemek p.č. St 1513/2 (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 41 m2 3 89 ICm 2065/2012 104 VSPH 677/2014 ()

-pozemek p.č. 1821/1 (trvalý travní porost) o výměře 1487 m2 -pozemek p.č. 1821/5 (zahnula) o výměře 157 m2 -pozemek p.č. 1831/2 (zahrada) o výměře 1106 m2 -pozemek p.č. 1831/3 (zahrada) o výměře 583 m2 -pozemek p.č. 1846/6 (zahrada) o výměre 499 m2 -pozemek p.č. 1846/1 (ostatní plocha) o výměře 2452 m2 .

Insolvenční správce popřel při zvláštním přezkumném jednání konaném dne 25. 6. 2012 právo žalobce na uspokojení ze zajištění z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o zřízení zástavního práva vzhledem k ustanovení § 196a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku pro absenci předchozího souhlasu valné hromady s uzavřením zástavní smlouvy. Podle jeho názoru zástavní právo nevzniklo a žalobci nesvědčí právo na uspokojení pohledávky P19 ze zajištění. Dovolával se, že o otázce platného vzniku zástavního práva bylo již pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č. j. 12 C 258/2001-357 ze dne 14. 6. 2011, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 27 Co 359/2011-412 ze dne 18. 3. 2013. Na základě těchto pravomocných rozhodnutí došlo k výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí v rámci vkladového řízení č. j. V-1326/2014-737 s právními účinky vkladu ke dni 15. 5. 2014. Pokud se týká řízení ve věci vedené u Krajského soudu v Brně a pravomocného rozsudku č. j. 15 Cm 74/2006-193 ze dne 17. 6. 2009 namítal, že na rozdíl od řízení ve věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp.zn. 12 C 258/2001, kde byl okruh účastníků stejný jako v tomto incidenčním řízení, byl okruh účastníků jiný a nelze proto z rozsudku tohoto soudu při posouzení této incidenční věci vyjít.

Vedlejší účastník k věci uvedl, že zástavní smlouva byla uzavřena v rozporu s běžnými podmínkami obchodního styku, neboť zřízení zástavy neposkytlo dlužníkovi přiměřené protiplnění.

Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl ke skutkovým zjištěním, že Rodinná záložna, spořitelní a úvěrní družstvo jako zástavní věřitel a právní předchůdce žalobce a dlužník jako zástavce uzavřeli dne 12. 3. 1999 zástavní smlouvu k zajištění pohledávky zástavního věřitele ve výši 55.000.000 Kč s příslušenstvím za panem Liborem anonymizovano . Poukázal na to, že z této smlouvy nevyplývá souhlas valné hromady dlužníka k uzavření zástavní smlouvy. Přihlédl k tomu, že rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č. j. 12 C 258/2001-357 ze dne 14. 6. 2011, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 27 Co 359/2011-412 ze dne 18. 3. 2013, bylo určeno, že zástavní právo platně nevzniklo, a že zástavní právo bylo vymazáno z katastru nemovitostí. K návrhu žalobce provedl důkaz kopií listiny, Zápisem z konání valné hromady ze dne 11.3.1999 společnosti dlužníka a uvedl, že žalovaný i vedlejší účastník zpochybnili její pravost a namítali, že v dosavadních řízeních nebyla tato listina nikdy předložena. Zpochybnili autenticitu této listiny, avšak žalobce uvedl, že originál nemá, proto navrhoval k prokázání existence této listiny provést výslech svědků manželů Bartoškových. Tento důkaz však soud I. stupně nepovažoval způsobilým k prokázání pravosti listiny.

Právně věc soud I. stupně posoudil podle § 166 a § 2 písm. g) IZ a dále odkázal na právní úpravu § 135 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.). Uvedl, že v daném případě byla otázka existence zástavního práva 4 89 ICm 2065/2012 104 VSPH 677/2014 () pravomocně rozhodnuta rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č. j. 12 C 258/2001-357 ze dne 14. 6. 2011, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 27 Co 359/2011-412 ze dne 18. 3. 2013 a toto rozhodnutí se týkalo týchž účastníků, jako je tomu v tomto incidenčním řízení a bylo vydáno k tomu příslušným soudem. Označený soud dospěl k závěru, že na nemovitostech dlužníka zástavní právo ve prospěch žalobce nevázne. Dospěl k závěru, že toto rozhodnutí lze použít pro zodpovězení předběžné otázky existence platné zástavní smlouvy a uzavřel, že žalobce neprokázal, že nemá právo na uspokojení přihlášené pohledávky ze zajištění výše uvedeným majetkem dlužníka. Z tohoto důvodu žalobu v celém rozsahu zamítl. O nákladech účastníků rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalovanému insolvenčnímu správci náhradu účelně vynaložených nákladů za právní zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Pokud se týká vedlejšího účastníka, dospěl k závěru, že jeho účast v řízení nebyla účelná a nepřispěla k výsledku sporu, proto mu nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Proti rozsudku podal žalobce odvolání a měl za to, že v řízení nebylo prokázáno relevantním způsobem, zda je zástavní smlouva neplatná. Namítal, že soud prvního stupně vyšel selektivně pouze z některých dřívějších rozhodnutí soudů, aniž by použil rozhodnutí Krajského soudu v Brně rozsudku č. j. 15 Cm 74/2006-193 ze dne 17. 6. 2009, které vyznělo opačně. Žalobce je toho názoru, že nebylo možné v řízení vyjít z rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně č. j. 12 C 258/2001-357 ze dne 14. 6. 2011 ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Brně č. j. 27 Co 359/2011-412 ze dne 18. 3. 2013, protože zde nebylo dokazování úplné a nebyla zde žalobcem doložena listina (nemohla být doložena) potvrzující průběh valné hromady společnosti dlužníka konané dne 11. 3. 1999. Tuto listinu žalobce získal až po podání žaloby. Existence této listiny vyvolává pochybnosti o tom, že jsou uvedená rozhodnutí zatížena nedostatečným zjištěním skutkového stavu věci. Poukázal na možnost užití institutu obnovy řízení podle § 228 o. s. ř. a je toho názoru, že v případě pochybností nebylo možné, aby soud prvního stupně vzal bez dalšího za prokázaný dříve zjištěný skutkový stav věci a vzal vydané rozhodnutí za plně způsobilé nahradit dokazování před soudem. Namítal, že v řízení nebyla ze strany žalovaného vznesena námitka pravosti Zápisu z valné hromady dlužníka ze dne 11. 3. 1999. Soud prvního stupně měl tedy k této listině přihlédnout a učinit z ní skutkový závěr o tom, zda valná hromada proběhla. Pokud tak neučinil, zatížil své rozhodnutí vadou a dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a závěrům. Žalobce zopakoval své návrhy na provedení důkazů zápisem z konání valné hromady dlužníka ze dne 11. 3. 1999 a výslechem manželů Bartoškových a po provedeném dokazování navrhl rozhodnout, že se rozsudek soudu prvního stupně mění tak a určuje se, že je pohledávka žalobce ve výši 18.000.000 Kč pohledávkou zajištěnou.

Žalovaný v podaném vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že považuje rozsudek za věcně správný a podané odvolání za nedůvodné. Uvedl, že pokud žalobce namítal neúplnost důkazů v řízení, jehož rozhodnutí se stalo podkladem soudu prvního stupně pro rozhodnutí a měl za to, že jsou dány důvody pro obnovu řízení, bylo na něm, aby takový návrh v zákonné lhůtě podal. Poukázal na to, že soud prvního stupně postupoval ve věci správně a správně vyhodnotil, že v řízení vedeném před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 15 Cm 74/2006 byl okruh účastníků jiný, nežli v řízení, z jehož rozhodnutí vyšel. Není ani pravdou, že by v obou řízeních bylo rozhodováno o totožné věci. Trval na tom, že výrok rozhodnutí o určení neexistence zástavního práva 5 89 ICm 2065/2012 104 VSPH 677/2014 () je v tomto řízení závazný ve smyslu ustanovení § 159a odst. 3 o. s. ř. vzhledem k rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. RC 69/2000. Navrhoval proto rozsudek jako věcně správný potvrdit.

Vedlejší účastník v podaném vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že považuje rozsudek v bodě I. a II. výroku věcně správným a ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně, především v otázce nahrazení dokazování před soudem prvního stupně převzetím závěrů z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně. Uvedl shodné důvody jako insolvenční správce, pokud se týká okruhu účastníků jednotlivých řízení. Poukázal na to, že pokud se týká listiny obsahující Zápis o údajném průběhu valné hromady dlužníka ze dne 11. 3. 1999, žalobce tuto listinu nejenže nepředložil v řízení vedeném u Okresního soudu ve Zlíně, ale ani tuto listinu k důkazu nenavrhoval. Měl proto za to, že následné předložení této listiny v kopii svědčí o minimální důkazní váze a nevěrohodnosti takového důkazu. Souhlasil proto se závěrem soudu prvního stupně, navrhoval rozsudek potvrdit a zavázat žalobce k náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 211, § 212, § 212a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 7 a § 161 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ).

Žalobce přihlásil v insolvenčním řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 18.000.000 Kč jako pohledávku zajištěnou majetkem dlužníka na základě zástavní smlouvy V2 286/1999 ze dne 12. 3. 1999, a to nemovitostmi zapsanými na listu vlastnictví LV č. 1632, pro k.ú. Luhačovice, obec Luhačovice, okr. Zlín. Právním titulem pohledávky se stala smlouva o kontokorentním úvěru č. 3/99 ze dne 12. 3. 1999 a smlouva o opakovaném poskytnutí kontokorentních úvěrů ze dne 12. 3. 1999, jež byly uzavřeny mezi Liborem anonymizovano , anonymizovano , bytem Zlín, Mostní 138 a Rodinnou záložnou, spořitelním a úvěrovým družstvem, IČ 63494167, Moravské Budějovice (právním předchůdcem žalobce na základě řetězu smluv o postoupení pohledávky). Závazky z těchto smluv byly zajištěny dlužníkem výše uvedenou zástavní smlouvou.

Insolvenční správce popřel podle § 195 IZ při zvláštním přezkumném jednání konaném dne 25. 6. 2012 právo žalobce na uspokojení ze zajištění z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o zřízení zástavního práva vzhledem k ustanovení § 196a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen obch. zák.) pro absenci předchozího souhlasu valné hromady s uzavřením zástavní smlouvy. Žalobce se včasnou žalobou podanou k insolvenčním soudu dne 4.7.2012 domáhal podle § 198 IZ určení svého práva na uspokojení pohledávky ze zajištění.

Důvodem popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění je, že uzavření zástavní smlouvy nepředcházelo schválení valné hromady, jak stanoví § 196a obch. zák.

Podle § 196a odst. 1 obch. zák. v účinném znění, společnost může uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce s členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými anebo smlouvu, jejímž obsahem je zajištění závazků těchto osob nebo bezplatný převod majetku ze společnosti, jen s předchozím 6 89 ICm 2065/2012 104 VSPH 677/2014 () souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku. Pokud jsou osoby uvedené v odstavci 1 oprávněny uzavřít takovou smlouvu i jménem jiné osoby, použije se na smlouvu o úvěru nebo půjčce uzavíranou mezi společností a touto jinou osobou anebo na smlouvu, jejímž obsahem je zajištění závazků této osoby, ustanovení odstavce 1 obdobně. Souhlasu valné hromady není zapotřebí, jde-li o poskytnutí půjčky nebo úvěru ovládající osobou ovládané osobě anebo zajištění závazků ovládané osoby ovládající osobou (odst. 2).

V daném případě zajistil dlužník nemovitostmi zástavní smlouvou závazky Libora Bartoška ze smlouvy o kontokorentním úvěru č. 3/99 ze dne 12. 3. 1999 a smlouvy o opakovaném poskytnutí kontokorentních úvěrů ze dne 12. 3. 1999, uzavřené s Rodinnou záložnou, spořitelní a úvěrové družstvo, IČ 63494167, Moravské Budějovice, jež je právním předchůdcem žalobce na základě řetězu smluv o postoupení pohledávky. Poskytl tedy zajištění ve prospěch osoby dlužníku blízké, neboť Liboš Bartošek je od 4. 4. 1996 předsedou představenstva dlužníka.

Pojem osoby blízké upravoval v době uzavření smlouvy § 116 obč.zák. a popisoval jej jako vztah, při němž by důvodně pociťovaly navzájem újmu vzniklou jiné osobě jako újmu vlastní. Soudní judikatura (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. R 53/2004) pak připouští možnost, aby takový vztah vznikl i mezi osobami fyzickými a osobami právnickými např. v případě, kdy se jedná o osobu fyzickou, která vykonává funkci v orgánech obchodní společnosti. Dále při výkladu § 196a obchodního zákoníku dospěla judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010 ve věci 29 Cdo 4822/2008) k obdobnému závěru, že osobou blízkou členům statutárního orgánu obchodní společnosti může být i právnická osoba např. za situace, kdy vykonává též v této společnosti činnost člena statutárního orgánu.

Z uvedeného vyplývá, že uzavření zástavní smlouvy měl předcházet souhlas valné hromady dlužníka.

V řízení vyplynulo, že otázku platnosti uzavřené zástavní smlouvy řešil ve svém rozhodnutí již Okresní soud ve Zlíně a rozsudkem č. j. 12 C 258/2001-357 ze dne 14. 6. 2011, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 27 Co 359/2011-412 ze dne 18. 3. 2013 určil, že zástavní právo platně nevzniklo. Na základě těchto rozhodnutí došlo k výmazu zástavního práva v katastru nemovitostí. Odvolací soud dále přihlédl k tomu, že Krajský soud v Brně rozhodl v řízení vedeném pod sp. zn. 15 Cm 74/2006 ve věci žaloby o určení, že pohledávka žalobce ve výši 18.000.000 Kč je po právu s právem na oddělené uspokojení tak, že žalobě vyhověl a v tomto řízení jako předběžnou otázku rovněž posuzoval s kladným výsledkem, že zástavní právo platně vzniklo. V tomto řízení se soud však nezabýval tím (z odůvodnění rozsudku to nevyplývá), zda byly v době uzavření zástavní smlouvy splněny předpoklady dané § 196a obch. zák., oproti tomu ve věci sp.zn. 12 C 258/2001 vedené u Okresního soudu ve Zlíně tato otázka posuzována byla.

Žalobce předložil k prokázání tvrzení o splnění podmínky souhlasu valné hromady dlužníka důkaz Zápisem z valné hromady dlužníka ze dne 11. 3. 1999. Odvolací soud přihlédl k tomu, že jej doložil jen v prosté kopii s tím, že originál k dispozici nemá. Zohlednil, že tento důkaz nebyl v dosavadních řízeních tvrzen ani 7 89 ICm 2065/2012 104 VSPH 677/2014 () prokazován, ačkoliv byl žalobce v řízení vedeném u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 12 C 258/2001 účastníkem řízení. Ztotožnil se proto s názorem soudu prvního stupně, jenž přihlédl k námitce žalovaného a vedlejšího účastníka, že tuto listinu nelze považovat za věrohodný důkaz. Pokud se týká navrhovaného výslechu svědků, Libora Bartoška jako předsedy představenstva dlužníka a jeho manželky v postavení místopředsedy představenstva dlužníka, kteří měli pravost této listiny dosvědčit, ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně. Odvolací soud přisvědčil postupu soudu I. stupně, aniž by byla porušena zásada daná § 231 odst.1 IZ, pokud se ztotožnil se závěry obsaženými v rozsudku Okresního soudu ve Zlíně, neboť výsledky tohoto řízení jsou v zásadě shodné. Nehledě na to, že mají soudy zásadně rozhodovat stejně.

Z výše uvedených důvodů shledal odvolací soud odvolání podané žalobcem nedůvodným a podle § 219 o.s.ř. napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný, včetně výroku o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně, jenž vycházel ze zásady procesní úspěšnosti v řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Ohledně náhrady nákladů řízení ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi (bod III. výroku rozsudku) se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v této věci nebyla podpora vedlejšího účastníka účelná. Z toho důvodu nelze považovat ani za účelně vynaložené náklady vedlejšího účastníka.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení za 2 úkony právní pomoci ve výši 3.100 Kč/úkon dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), 1 režijní paušál 300 Kč/úkon,, celkem Kč 6.800 Kč, DPH sazbou 21 % z této částky činí 1.428 Kč, celkem 8.228 Kč (bod II. výroku). Vedlejšímu účastníku však náklady nepřiznal vzhledem k bezúčelnosti jeho podpory v řízení (bod III.výroku).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Praze dne 13.května 2015 JUDr.Ladislav D e r k a, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová