MSPH 88 INS 6954/2010-C1-2
MSPH 88 INS 6954/2010-C1-2

Číslo jednací: 88 ICm 379/2011-8

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Pečánkovou v právní věci žalobkyně: Mgr. Gabriela Švecová, se sídlem Malá Štupartská 6, PSČ 110 00 Praha 1, insolvenční správkyně dlužnice: Jana Kulhánková, Trnovany 47, PSČ 438 01 Žatec, proti žalovanému: Mgr. Petr Jaroš, soudní exekutor, IČO 75066874, se sídlem Škroupova 150, 537 01 Chrudim, o popření vykonatelné pohledávky

t a k t o: I. Určuje se, že vykonatelná pohledávka žalovaného ve výši 7.800,-Kč, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn.: MSPH 88 INS 6954/2010 na majetek dlužnice: Jana Kulhánková, Trnovany 47, PSČ 438 01 Žatec, označená jako pohledávka P-2, n e n í p o p r á v u.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. pokračování-2-88 ICm 379/2011

O d ů v o d n ě n í: Dne 10.2.2011 podala žalobkyně u zdejšího soudu žalobu na určení, že vykonatelná pohledávka žalovaného z titulu pravomocného příkazu k úhradě nákladů exekuce, ve spojení s pravomocným usnesením o nařízení výkonu rozhodnutí ve výši 7.800,-Kč není po právu. Žalobkyně tvrdí, že dle ustanovení § 5 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem (dále jen vyhláška ), je základem pro určení odměny za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky výše exekutorem vymoženého plnění. Jelikož však žalovaný v průběhu exekučního řízení ničeho nevymohl, resp. exekuci neprovedl, nárok na odměnu za provedení exekuce mu nevznikl.

Žalovaný namítá, že žalovaná zaměnila pojem náklady exekuce za odměnu exekutora a její tvrzení, že nárok na úhradu nákladů exekuce vznikne až v okamžiku jejich vymožení, nemá oporu v zákoně. Dle žalovaného je vznik nákladů vázán na okamžik pověření exekutora k provedení exekuce, tedy dnem doručení usnesení o nařízení exekuce. V přihlášce uplatněný nárok žalovaného vyplývá z ustanovení § 87 § 88 exekučního řádu, na základě kterého příkazem k úhradě určil výši nákladů exekuce. Dle § 6 odst. 3, § 13 odst. 1 a § 15 vyhlášky, se náklady na exekuci skládají z odměny v minimální výši 3.000,-Kč, paušální částky náhrady hotových výdajů 3.500,-Kč, náhrady za doručení písemnosti 50,-Kč a DPH ve výši 1.310,-Kč, tj. celkem 7.860,-Kč. Žalovaný v přihlášce neuplatnil náklady na doručení písemnosti, požaduje tedy pouze částku 7.800,-Kč.

Dle ustanovení § 199 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen IZ ) insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

Soudu je z vlastní činnosti známo, že dne 22.06.2010 bylo proti dlužnici zahájeno insolvenční řízení a usnesením č.j.:-A-28 byl zjištěn její úpadek a povoleno oddlužení. Přezkumné jednání, na kterém byla pravost a výše vykonatelné pohledávky žalovaného popřena, se konalo dne 10.2.2011, kdy byla rovněž soudu doručena žaloba insolvenční správkyně. Tato žaloba tedy byla podána včas.

Usnesením ze dne 10.5.2011, č.j.: 88 ICm 379/2011-5-6, vyzval soud účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Podáním ze dne 11.5.2011 vyjádřila svůj souhlas žalobkyně. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil. Jelikož byl žalovaný řádně poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, rozhodoval soud bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a o.s.ř., jelikož bylo možné rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů.

Z kopie usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 14.9.2010, č.j.: 11 EXE 4046/2010-13, které nabylo právní moci dne 07.12.2010, soud zjistil a má za prokázané, že na základě pravomocného a vykonatelného elektronického platebního rozkazu byla nařízena exekuce na majetek povinné (dlužnice), a to k uspokojení pohledávky ve výši 1.013,-Kč, s úrokem z prodlení 17,-Kč, k úhradě nákladů za předcházející řízení ve výši 8.220,-Kč pokračování-3-88 ICm 379/2011 a nákladů na exekuci, které budou v průběhu exekučního řízení stanoveny. Provedením exekuce byl tímto usnesením pověřen žalovaný.

Z kopie příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 29.9.2010, č.j.: 129 EX 5229/10-5, soud zjistil a má za prokázané, že žalovaný, jakožto soudní exekutor, určil náklady exekuce v celkové výši 13.980,-Kč, z čehož částka 7.860,-Kč představuje náklady exekutora a 6.120,-Kč náklady oprávněného. Náklady exekutora představují odměnu soudního exekutora za provedení exekuce ve výši 3.000,-Kč + DPH ve výši 600,-Kč, náhradu hotových výdajů v souvislosti s prováděním exekuce ve výši 3.500,-Kč + DPH 700,-Kč, a náhradu za doručení písemnosti ve výši 50,-Kč + DPH 10,-Kč.

Dle ustanovení § 46 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) ve znění pozdějších předpisů (dále jen EŘ ) je-li exekuční řízení podle zvláštního právního předpisu přerušeno nebo zvláštní právní předpis stanoví, že exekuci nelze provést, exekutor nečiní žádné úkony směřující k provedení exekuce, pokud zákon nestanoví jinak. Insolvenčnímu správci exekutor vydá výtěžek exekuce bezodkladně po právní moci usnesení, kterým rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání výtěžku insolvenčnímu správci.

Dle § 87 EŘ jsou náklady exekuce odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce podniku, a je-li exekutor nebo správce podniku plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu (dále jen "náklady exekuce"). Náklady exekuce hradí exekutorovi povinný. Náklady exekuce a náklady oprávněného vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, a to některým ze způsobů určených v exekučním příkazu k provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky. Náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který doručí oprávněnému a povinnému (§ 88 EŘ).

Dle ustanovení § 89 EŘ dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Pro případ zastavení exekuce pro nemajetnost povinného si může oprávněný s exekutorem předem sjednat výši účelně vynaložených výdajů.

Dle ustanovení § 5 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem (dále jen vyhláška ) nestanoví-li se dále jinak, je základem pro určení odměny za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky výše exekutorem vymoženého plnění.

Dle § 6 dost. 3 vyhlášky činí odměna za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky nejméně 3.000,-Kč.

Dle § 13 vyhlášky náleží exekutorovi v souvislosti s výkonem exekuční činnosti náhrada hotových výdajů v paušální částce 3.500,-Kč. Překročí-li výše hotových výdajů exekutora účelně vynaložených v souvislosti s prováděním exekuční činnosti částku 3.500,-Kč, náleží mu náhrada hotových výdajů v plné výši. Tyto náklady je exekutor povinen prokázat. pokračování-4-88 ICm 379/2011

Z ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) IZ vyplývá, že jedním z účinků zahájení insolvenčního řízení je to, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést.

Dle § 173 odst. 3 IZ lze přihlásit i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku.

Jelikož exekuce na majetek dlužnice, která byla nařízena po zahájení insolvenčního řízení, provedena nebyla, nemá žalovaný nárok na úhradu jejích nákladů. Ostatně ani sám žalovaný netvrdí, že by činil jakékoli kroky směřující k jejímu provedení. Odměna exekutorovi nenáleží ani v minimální výši 3.000,-Kč dle § 6 odst. 3 vyhlášky, neboť ničeho nevymohl (II.ÚS 1540/08 ze dne 29.07.2009). V daném případě nemá žalovaný nárok ani na paušální náhradu hotových výdajů, jelikož žádné úkony v exekuci neprováděl, a tak mu ani nemohly vzniknout hotové výdaje. I kdyby kroky směřující k provedení exekuce činil, neměl by nárok na úhradu nákladů, jelikož by takový postup odporoval ustanovením § 47 EŘ a § 109 IZ, dle kterých nelze exekuci vykonat po nařízení insolvenčního řízení.

Navíc, v daném okamžiku není postaveno na jisto, že dlužnice je povinna náklady exekuce hradit. Přestože se soud ztotožňuje s tvrzením žalovaného, že povinnost uhradit náklady exekuce vznikne již v okamžiku nařízení exekuce, jedná se pouze o obecnou povinnost danou zákonem, které se lze domáhat až po přistoupení k provádění exekuce, kdy je exekutorovi známé, proti komu se má těchto nákladů domáhat. Exekuční řízení je totiž ohledně náhrady nákladů řízení, obdobně jako civilní nalézací řízení, ovládáno zásadou procesního úspěchu ve věci a výsledek exekučního řízení tak má význam nejen pro výši odměny a nákladů soudního exekutora, ale také pro určení osoby povinné k jejich úhradě (12 Cmo 7/2009-36 ze dne 29.12.2009).

Dle ustanovení § 87 odst. 3 EŘ ve spojení s 89 EŘ hradí náklady povinný (dlužnice) pouze v případě úspěšné exekuce. V opačném případě hradí náklady exekuce ten, který zavinil její zastavení, a v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Jelikož dosud nebylo možné exekuci vykonat, nelze určit, který z účastníků exekučního řízení bude mít povinnost sporné náklady uhradit. Nic však nebrání tomu, aby byla po ukončení insolvenčního řízení exekuce provedena a v závislosti na jejím průběhu byla odměna a náklady žalovaného vymožena buď od oprávněného nebo povinného. Teprve po provedení exekuce je možné, aby exekutor vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce, neboť při specifikaci nákladů vychází z úspěchu při provedení exekuce.

Žalobce tedy přihláškou pohledávky uplatnil odměnu a výdaje v insolvenčním řízení, byť v minimální výši, předčasně, neboť mu vůči dlužnici dosud přímý nárok nevznikl. Nejedná se ani o pohledávku vázanou na podmínku ve smyslu ustanovení § 173 odst. 3 IZ, neboť je zřejmé, že tato pohledávka vůči dlužnici po dobu trvání insolvenčního řízení nemůže vzniknout. Nad rámec soud uvádí, že pokud dlužnice úspěšně splní oddlužení, bude ve zbytku svých dluhů od placení osvobozena, což je důvod pro zastavení exekuce (srov. např. 45 ICm 420/2010 ze dne 1.11.2010).

Jelikož exekuce dosud provedena nebyla, není možné se ani domáhat úhrady nákladů na její provedení, neboť takový nárok dosud nevznikl (45 ICm 420/2010 ze dne 1.11.2010). pokračování-5-88 ICm 379/2011

Soud proto dospěl k závěru, že předmětná pohledávka nebyla přihlášená po právu a proto žalobě vyhověl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Přestože měla žalobkyně plný úspěch ve věci, nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí žádné nevznikly.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání d o 1 5 d n ů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 20. května 2011

JUDr. Jana Pečánková, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Křivská