MSPH 88 INS 4881/2012
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY MSPH 88 INS 4881/2012 29 NSýR 61/2014-A-104

USNESENÍ

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy Mgr. Milana Poláška a soudc JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zde ka Krmá e v insolvenní vČci dlužníka HOPE VALLEY, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Bartoškova 1448/26, PSý 140 00, identifikaní íslo osoby 25754319, zastoupeného Mgr. Martinem Žižkou, advokátem, se sídlem v Praze 1-Novém MČstČ, Václavské námČstí 846/1, PSý 110 00, vedené u MČstského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 88 INS 4881/2012, o insolvenním návrhu vČ itel 1/ PROFESSIONALS s. r. o., se sídlem v Praze 1-Novém MČstČ, V Celnici 1031/4, PSý 110 00, identifikaní íslo osoby 25720724, 2/ Adély Kumpové, narozené 9. dubna 1985, bytem v Benátkách nad Jizerou, Dražice 54, PSý 294 71, a 3/ JUDr. Ivo Krtiky, narozeného 9. ervence 1950, bytem v Praze 10-Hostiva i, Chudenická 1055/40, PSý 102 00, všech zastoupených JUDr. Ji ím Švehlou, advokátem, se sídlem v Praze 5-SmíchovČ, Viktora Huga 377/4, PSý 150 00, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. b ezna 2014, . j., 3 VSPH 1026/2012-A-92, takto:

Dovolání se zamítá.

Od vodnČní:

Usnesením ze dne 21. ervna 2012, . j.-A-27, zamítl MČstský soud v Praze (dále jen insolvenní soud ) insolvenní návrh, jímž se insolvenní navrhovatelé (1/ PROFESSIONALS s. r. o., 2/ Adéla Kumpová, 3/ JUDr. Ivo Krtika a 4/ Spoleenství vlastník jednotek pro d m Tyršova . p. 7) domáhali zjištČní úpadku dlužníka HOPE VALLEY, s. r. o. (bod I. výroku), vrátil prvnímu až t etímu insolvennímu navrhovateli zálohu na náklady insolvenního ízení (bod II. výroku), rozhodl o nákladech ízení (bod III. výroku) a uložil insolvenním navrhovatel m zaplatit soudní poplatek za podání insolvenního návrhu (bod IV. výroku).

Vrchní soud v Praze v záhlaví oznaeným usnesením zrušil usnesení insolvenního soudu a vČc mu vrátil k dalšímu ízení. Jde p itom o v po adí druhé rozhodnutí odvolacího soudu, nebo první usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. íjna 2013, . j., 3 VSPH 1026/2012-A-55, kterým odvolací soud zrušil rozhodnutí insolvenního soudu ze dne 21. ervna 2012, . j.-A-27 a vČc mu vrátil k dalšímu ízení (první výrok), zastavil ízení ve vztahu mezi dlužníkem a tvrtým insolvenním navrhovatelem (druhý výrok) a rozhodl o nákladech ízení mezi dlužníkem a tvrtým insolvenním navrhovatelem (t etí výrok), Nejvyšší soud k dovolání dlužníka v prvním výroku zrušil a vČc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu ízení usnesením ze dne 12. prosince 2013, sen. zn. 29 NSýR 113/2013 (toto usnesení, uve ejnČné pod íslem 45/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, je-stejnČ jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu oznaená níže-ve ejnosti dostupné též na webových stránkách Nejvyššího soudu). Odvolací soud se nejprve p ihlásil jako ke správným k závČr m insolvenního soudu, podle nichž insolvenní navrhovatelé osvČdili, že mají za dlužníkem pohledávky déle než 30 dn po lh tČ splatnosti, splatné dokonce déle než t i mČsíce (první insolvenní navrhovatel ve výši 414.485,-K, druhý insolvenní navrhovatel ve výši 1.527.636,-K a t etí insolvenní navrhovatel ve výši 222.600,-K), proež se v dané vČci z hlediska dlužníkovy neschopnosti tyto penČžité závazky plnit (podmínky úpadku dle § 3 odst. 1 písm. c/ zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení /insolvenního zákona/), uplatní ve smyslu § 3 odst. 2 písm. b/ insolvenního zákona vyvratitelná domnČnka dlužníkovy platební neschopnosti. Potud odkázal na své usnesení ze dne 9. íjna 2013, v nČmž mimo jiné vycházel z toho, že celková výše splatných závazk dlužníka iní 5 mil. K. Po doplnČní dokazování dlužníkem p edloženými znaleckými posudky odvolací soud uzav el, že dlužníku se nepoda ilo prokázat, že by jeho majetek postaoval k úhradČ jeho splatných závazk a vyvrátit tím domnČnku své platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 2 insolvenního zákona. P edložené znalecké posudky odvolací soud nepovažoval za dostatené a úplné k tomu, aby z nich mohl být uinČn závČr, že dlužník v majetek postauje k uhrazení tvrzených pohledávek a že insolvenním navrhovatel m nic nebrání ve vymožení jejich splatných pohledávek v exekuci, jak dovodil insolvenní soud. Vedle zjištČní, které uinil ze znaleckých posudk , odvolací soud p ihlédl i k tomu, že na nemovitostech dlužníka váznou zástavní práva ve prospČch zajištČného vČ itele PANTER COMPANY s. r. o. (dále jen spolenost P ) pro pohledávku ve výši minimálnČ 5.251.167,50 K, jež se stala splatnou k 31. prosinci 2012, s níž insolvenní soud v celkovém souhrnu dlužníkových závazk p i hodnocení jeho schopnosti uhradit závazky nekalkuloval . ZávČrem odvolací soud uvedl, že bude na insolvenním soudu, aby v dalším ízení na základČ nejen pouhého soutu ocenČní byt , resp. nedokonené stavby s bytovými jednotkami, podle dlužníkem p edložených znaleckých posudk , posoudil hodnotu jeho majetku, a p ihlédl ke zmČnČ výše dlužníkových závazk s ohledem na splatnost pohledávky spolenosti P a existenci zástavních práv váznoucích na sporných nemovitostech ve prospČch tohoto vČ itele. Zabývat se bude i reálnou dobytností dlužníkových pohledávek za jeho dlužníky (v uvádČné výši 500 tis. K) a posoudí též event. schopnost a p ipravenost dlužníka k dokonení rozestavČných byt v uritém asovém horizontu, event. reálnou možnost jejich zpenČžení. Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 17. b ezna 2014, . j. MSPH 88 INS 4881/2012, 3 VSPH 1026/2012-A-92, podal dlužník dovolání, maje za to, že se odvolací soud svým rozhodnutím odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, namítaje, že rozhodnutí spoívá na nesprávném právním posouzení vČci, a požaduje, aby je Nejvyšší soud zrušil. KonkrétnČ dovolatel zpochyb uje závČr odvolacího soudu o nutnosti p ihlédnout ke zmČnČ výše dlužníkových závazk (nap . pohledávky spolenosti P, která se stala splatnou 31. prosince 2012). Má za to, že z ustanovení § 141 odst. 1 insolvenního zákona i judikatury jednoznanČ vyplývá, že skutkový stav se posuzuje zásadnČ k okamžiku rozhodování soudu prvního stupnČ a k pozdČji nastalým skutenostem se nep ihlíží. 29 NSýR 61/2014

Dovolatel míní, že s ohledem na skutkové okolnosti vČci a judikaturu (potud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. b ezna 2012, sen. zn. 29 NSýR 38/2010, uve ejnČné pod íslem 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) je možné jednoznanČ uzav ít, že ke dni rozhodování soudu prvního stupnČ, ke kterému je nutné skutkový stav posuzovat, se v úpadku nemohl nacházet. Pro rozhodnutí v této vČci jsou p imČ enČ aplikovatelná ustanovení zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále též jen o. s. . ) o p ípustnosti dovolání (§ 7 insolvenního zákona). S p ihlédnutím k dobČ vydání dovoláním napadeného rozhodnutí je pro dovolací ízení rozhodný obanský soudní ád ve znČní úinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSýR 45/2014, uve ejnČné pod íslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání je v dané vČci p ípustné podle § 237 o. s. ., nebo smČ uje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací ízení koní a napadené rozhodnutí závisí na posouzení otázky procesního práva (k jakému okamžiku se posuzuje skutkový stav, je-li p edmČtem odvolacího ízení rozhodnutí o zamítnutí vČ itelského insolvenního návrhu), která v daných souvislostech dosud nebyla beze zbytku zodpovČzena. Vady ízení, k nimž Nejvyšší soud u p ípustného dovolání p ihlíží z ú ední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. .), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto-v hranicích právních otázek vymezených dovoláním-zabýval správností právního posouzení vČci odvolacím soudem. Právní posouzení vČci je obecnČ nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil vČc podle právní normy, jež na zjištČný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správnČ urenou, nesprávnČ vyložil, p ípadnČ ji na daný skutkový stav nesprávnČ aplikoval. Podle ustanovení § 141 odst. 1 insolvenního zákona (ve znČní, jež od nabytí úinnosti insolvenního zákona nedoznalo zmČn) proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základČ insolvenního návrhu dlužníka není odvolání p ípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základČ insolvenního návrhu vČ itele se m že odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemČlo být vydáno proto, že úpadek není osvČden, nebo proto, že tomu brání p ekážka stanovená v tomto zákonČ. Ke skutenostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupnČ, se v odvolacím ízení nep ihlíží. Zákonem . 334/2012 Sb., kterým se mČní zákon . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení /insolvenní zákon/, ve znČní pozdČjších p edpis , a zákon . 99/1963 Sb., obanský soudní ád, ve znČní pozdČjších p edpis , byl s úinností od 1. listopadu 2012 do ustanovení § 146 insolvenního zákona vložen nový odstavec 2 tohoto znČní: V ízení o odvolání proti rozhodnutí podle § 142 se nep ihlíží ke skutenostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupnČ. Již ze samotného textu ustanovení § 141 odst. 1 insolvenního zákona vyplývá, že neobsahuje zákaz p ihlížet ke skutenostem, které nastaly nebo vznikly po rozhodnutí o zamítnutí insolvenního návrhu. Omezení dle § 141 odst. 1 poslední vČty insolvenního zákona (zákaz p ihlížet ke skutenostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupnČ) se totiž zcela nepochybnČ pojí jen s rozhodnutím o úpadku. Argumentace dovolatele ustanovením § 141 odst. 1 insolvenního zákona proto není p ípadná

(srov. shodnČ i d vody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSýR 2/2011). P esto se dovolatel nemýlí, tvrdí-li, že podle insolvenního zákona (v jeho aktuálním znČní) je pro odvolací soud rozhodný skutkový stav, který zde byl v dobČ rozhodnutí insolvenního soudu o zamítnutí insolvenního návrhu. Omezení, podle kterého se v ízení o odvolání proti rozhodnutí podle § 142 (mezi nČž pat í i rozhodnutí o zamítnutí insolvenního návrhu) nep ihlíží ke skutenostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupnČ, se v insolvenním zákonČ nachází v ustanovení § 146 odst. 2 insolvenního zákona, ve znČní úinném od 1. listopadu 2012 (po novele provedené zákonem . 334/2012 Sb.). V ízeních, pro která se ustanovení § 146 odst. 2 insolvenního zákona ve znČní úinném od 1. listopadu 2012 neuplatní, však bylo možné p ihlédnout ke skutenostem, které nastaly nebo vznikly po zamítnutí insolvenního návrhu v pr bČhu odvolacího ízení (k tomu srov. opČt usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSýR 2/2011). V posuzované vČci je proto rozhodující posouzení, zda mČl odvolací soud p i svém rozhodování vycházet z ustanovení § 146 odst. 2 insolvenního zákona, ve znČní úinném od 1. listopadu 2012. Podle ýl. II zákona . 344/2012 Sb. (P echodné ustanovení), zákon . 182/2006 Sb. ve znČní úinném ode dne nabytí úinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenní ízení zahájená p ede dnem nabytí úinnosti tohoto zákona, právní úinky úkon , které v insolvenním ízení nastaly p ede dnem nabytí úinnosti tohoto zákona, z stávají zachovány. Zkoumané ustanovení obsahuje tradiní vyjád ení zásady nepravé zpČtné úinnosti zákona [srov. bod XI. stanoviska obanskoprávního a obchodnČprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. ervna 1998, Cpjn 19/98, uve ejnČného pod íslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 178-179 (354-355)]. V posuzované vČci z toho plyne, že s ohledem na datum vydání usnesení insolvenního soudu (soudu prvního stupnČ) o zamítnutí insolvenního návrhu (dne 21. ervna 2012) se ustanovení § 146 odst. 2 insolvenního zákona v jeho souasné podobČ (úinné od 1. listopadu 2012) neuplatní. V p ípadČ aplikace omezení vtČleného do ustanovení § 146 odst. 2 insolvenního zákona až v pr bČhu odvolacího ízení, by totiž ve skutenosti šlo o (nep ípustnou) pravou zpČtnou úinnost. V dobČ podání odvolání odvolatelé spoléhali (mohli spoléhat) na to, že odvolací soud p i posuzování d vodnosti odvolání m že p ihlédnout i ke skutenostem, které nastaly nebo vznikly po rozhodnutí insolvenního soudu. ZohlednČním omezení vtČleného do novely ustanovení § 146 odst. 2 insolvenního zákona, úinné až v pr bČhu odvolacího ízení, by o tuto možnost p išli. Odvolací soud tedy v posuzované vČci nepochybil, když p i svém rozhodování p ihlédl i k pohledávce spolenosti P, která se stala splatnou v pr bČhu odvolacího ízení. Zpochyb uje-li dovolatel dále správnost skutkových zjištČní odvolacího soudu a zp sob, jakým hodnotil provedené d kazy (znalecké posudky), uplat uje v této ásti dovolání nesprávný (nezp sobilý) dovolací d vod. Podle úpravy dovolacího ízení platné od 1. ledna 2013 lze dovolání podat pouze z d vodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spoívá na nesprávném právním posouzení vČci (§ 241a odst. 1 o. s. .). Protože se dovolateli nepoda ilo zpochybnit správnost právního posouzení vČci odvolacím soudem, Nejvyšší soud dovolání podle § 243d písm. a/ o. s. . zamítl. 29 NSýR 61/2014

Toto usnesení se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; dlužníku se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ dne 30. íjna 2014

Mgr. Milan P o l á š e k, v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ingrid Rafajová, DiS.