MSPH 88 INS 4351/2011-C1-2
MSPH 88 INS 4351/2011-C1-2

Číslo jednací: MSPH 88 ICm 2334/2011-68

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Pečánkovou ve věci žalobkyně: Mgr. Ing. Eva Hepperová, insolvenční správkyně TRAVEL MARKET, s.r.o., Rybářská 1665/2, 746 01 Opava-Předměstí, práv. zást.: JUDr. Kateřina Martínková, advokátka, Sokolská tř. 22, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, proti žalovanému: Dikrot, spol. s r.o., IČ 45793697, Prvomájová 556/9, 153 80 Praha 5, práv. zást.: JUDr. Ivana Syrůčková, advokátka, Plzeňská 4, 150 00 Praha 5, o popěrný úkon

t a k t o:

I. Určuje se, že dílčí pohledávka č. 1 žalované přihlášená do insolvenčního řízení sp.zn.ve výši 74.300,-Kč je po právu.

II. Určuje se, že část dílčí pohledávky č. 2 žalované ve výši 13.012.800,-Kč přihlášená do insolvenčního řízení sp. zn.je po právu.

III. Za podání návrhu na zahájení řízení v incidenčním sporu je žalobkyně povinna zaplatit soudní poplatek ve výši 1.000,-Kč. Soudní poplatek bude uhrazen ze složené jistoty na náklady řízení incidenčního sporu. pokračování-2-MSPH 88 ICm 2334/2011

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 12.240,- Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky JUDr. Ivany Syrůčkové. Do výše 9.000,-Kč bude náhrada nákladů řízení zaplacena ze složené jistoty na náklady řízení incidenčního sporu.

Odůvodnění: Žalobkyně podáním doručeným soudu dne 12.08.2011 popřela pohledávky věřitele Dikrot, spol. s r.o., přihlášené do insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn.ve výši 16.052.800,-Kč. Toto podání se v souladu s ustanovením § 200 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále je IZ ) považuje za žalobu proti věřiteli, který popřenou pohledávku přihlásil. Přihlášená pohledávka byla ve výši 3.040.000,-Kč žalovanou vzata zpět. Podáním doručeným soudu dne 02.01.2012 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět do částky 3.040.000,-Kč a řízení v této části bylo usnesením č.j. MSPH 88 ICm 2334/2011-10 ze dne 10.01.2012 zastaveno.

Žalobkyně tvrdí, že dílčí pohledávka č. 1 žalovaného ve výši 74.300,-Kč, kterou žalovaná přihlásila jako vykonatelnou, jelikož se jedná o náhradu nákladů řízení dle usnesení Okresního soud v Jeseníku ze dne 03.01.2011, sp. zn. 9E 45/2010, není po právu co do pravosti ani výše. Žalobkyně tvrdí, že usnesení bylo vydáno na základě neplatného právního úkonu, kterým je dohoda o uznání závazku ze dne 19.05.2010 sepsaná ve formě notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti N 654, NZ 607/2010.

Žalobkyně tvrdí, že dílčí pohledávka č. 2 žalovaného ve výši 13.012.800,-Kč, kterou žalovaná přihlásila jako vykonatelnou a zajištěnou na základě smlouvy o půjčce ze dne 28.05.2002 ve znění dodatku ze dne 22.08.2002 a dohody o uznání závazku ze dne 19.05.2010 sepsané ve formě notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti N 654, NZ 607/2010, není po právu co do pravosti, výše ani pořadí. Žalobkyně tvrdí, že dohoda o uznání závazku se svolením k přímé vykonatelnosti je absolutně neplatným právním úkonem a to pro rozpor s ustanovením § 196a obchodního zákoníku, neboť byla uzavřena bez souhlasu valné hromady a dále nebyla uzavřena za podmínek obvyklých v obchodním styku, neboť sloužila k zajištění neexistujícího závazku a to bez jakéhokoli protiplnění. Žalobkyně dále tvrdí, že smlouva o půjčce byla uzavřena v režimu občanského zákoníku a občanským zákoníkem se tedy řídí i uznání dluhu v dohodě o uznání závazku. Dluh byl přitom v době uzavření dohody o uznání závazku přinejmenším 4 roky promlčen, přičemž dlužník o promlčení nevěděl. Uznání dluhu proto nemohlo mít účinky uznání dluhu dle § 558 občanského zákoníku a pohledávka je nadále promlčena. Žalobkyně dále tvrdí, že úrok ve výši 0,3% dlužné částky denně je zcela nepřiměřený a v rozporu s dobrými mravy i zásadami poctivého obchodního styku.

Žalovaná popření svých přihlášených pohledávek považuje za nedůvodné. Žalovaná tvrdí, že dne 28.05.2002 uzavřela s dlužníkem smlouvu o půjčce a dne 22.08.2002 dodatek ke smlouvě o půjčce, na základě kterých poskytla dlužníku půjčku ve výši 1.600.000,-Kč s tím, že dlužník zaplatí žalované úrok z půjčky ve výši 8% p.a. a v případě, že půjčka nebude vrácena do 15.12.2002, úrok z prodlení ve výši 0,3% denně do zaplacení. Žalovaná tvrdí, že dlužník uznal dne 22.08.2002 písemně svůj závazek vůči žalovanému ve výši 1.671.466,-Kč, z toho 1.600.000,-Kč na jistině a 71.466,-Kč na příslušenství. Žalovaná tvrdí, že dne pokračování-3-MSPH 88 ICm 2334/2011

04.01.2010 uznal dlužník opětovně písemně svůj závazek vůči žalovanému a to ve výši 1.600.000,-Kč z titulu nevrácené půjčky a ve výši 12.172.800,-Kč z titulu úroků z prodlení ve výši 0,3% denně z částky 1.600.000,-od 16.12.20002 do 31.12.2009 a dále úroky z prodlení ve výši 0,3% denně z částky 1.600.000,-Kč od 01.01.2010 do zaplacení a dále se zavázal, že v případě, že neuhradí svůj dluh nejpozději do 31.03.2010, uzná dluh vůči žalované ve formě notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti.

Žalovaná tvrdí, že dne 04.01.2010 převzal Ing. Jiří Pavlík, Na Groši 6/1165, Praha 10, ručení za výše uvedený závazek. Žalovaná tvrdí, že s dlužníkem dne 19.05.2010 uzavřela formou notářského zápisu č. N 654/2010, NZ 607/2010 sepsaného Mgr. Olgou Spoustovou dohodu o uznání závazku, kterou dlužník uznal svůj peněžitý závazek vůči žalované ve výši 1.600.000,-Kč z titulu nevrácené půjčky a peněžitý závazek ve výši 12.172.800,-Kč z titulu úroků z prodlení ve výši 0,3% denně z částky 1.600.000,-Kč od 16.12.2002 do 31.12.2009 a dále úroky z prodlení ve výši 0,3% denně z částky 1.600.000,-Kč od 01.01.2010 do zaplacení a zavázal se tento závazek uhradit nejpozději do 20.05.2010. Žalovaná tvrdí, že smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 19.05.2010 převedl Ing. Jiří Pavlík na žalovaného svůj obchodní podíl ve výši 100% ve společnosti TRAVEL MARKET, s.r.o., IČ 25600842, Na Groši 6/1165, Praha 10, za cenu 1.600.000,-Kč. Cena byla uhrazena zápočtem oproti pohledávce žalovaného za Ing. Jiřím Pavlíkem vzniklé z titulu ručení za dluh dlužníka.

Žalovaná tvrdí, že dohoda o uznání závazku není neplatná pro rozpor s ustanovením § 196a obchodního zákoníku, neboť žalovaná a dlužník nebyli ke dni podpisu smlouvy v žádném vztahu, který by byl pro uplatnění § 196a obchodního zákoníku relevantní. Žalovaná dále tvrdí, že pro běh nové promlčecí doby je nerozhodné, zda se jednalo o uznání dluhu dle občanského zákoníku či uznání závazku dle obchodního zákoníku, v daném případě se ovšem jednalo o vztah podnikatelů v rámci jejich podnikatelské činnosti, který se řídí ustanovením § 261 odst. 1 obchodního zákoníku. Vzhledem k tomu, že dlužník uznal písemně svůj závazek dle ustanovení § 323 odst. 1 obchodního zákoníku, má se za to, že tento závazek v době uznání trval. Sjednaný úrok z prodlení ve výši 0,3% denně z dlužné částky považuje za přiměřený a v souladu se zákonem za situace, kdy předmětem půjčky byla ve své době vysoká částka 1.600.000,-Kč, jejíž splatnost byla navíc prodloužena. Navíc uvedla, že sama žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku, která sestává z jistiny a úroku z prodlení ve výši 0,5% denně.

Ze smlouvy o půjčce ze dne 28.05.2002 a jejího dodatku ze dne 22.08.2002 soud zjistil, že žalovaná a dlužník uzavřeli smlouvu o půjčce, jejímž předmětem byl závazek žalovaného poskytnout dlužníkovi jednorázově částku 1.600.000,-Kč za účelem obchodní činnosti dlužníka. Půjčka byla uzavřena na dobu určitou, a to do 21.08.2002 s tím, že úroky byly sjednány ve výši 8 % p.a., a pokud by půjčka nebyla splacena do 21.08.2002, sankční úrok byl sjednán ve výši 0,1% z dlužné částky denně. Dodatkem ze dne 22.08.2002 bylo sjednáno, že pokud půjčka nebude splacena do 15.12.2002, sankční úrok za každý den po splatnosti činí 0,3% z dlužné částky denně. Za žalovanou byla smlouva o půjčce i její dodatek podepsána jednatelem JUDr. Pavlem Hofmanem, za dlužníka předsedou představenstva Ing. Jiřím Pavlíkem.

Z prohlášení ručitele ze dne 22.8.2002 soud zjistil, že Ing. Jiří Pavlík jako předseda představenstva společnosti BOHEMA Zlaté Hory, a.s. uznal, že dlužník dluží společnosti DIKROT částku ve výši 1.671.466,-Kč, a to na základě smlouvy o půjčce ze dne 28.05.2002 ve znění dodatku č. 1, a zavázal dlužníka uhradit tento dluh nejpozději do 15.02.2002. pokračování-4-MSPH 88 ICm 2334/2011

Stejného dne se Ing. Jiří Pavlík zavázal uspokojit pohledávku žalované proti dlužníkovi ve výši 1.671.466,-Kč, pokud tato nebude v uvedené výši uhrazena do 15.12.2002 dlužníkem.

Z uznání dluhu ze dne 04.01.2010 soud zjistil, že se dlužník s žalovanou dohodli, že dlužník uznává ve smyslu ustanovení § 323 obchodního zákoníku své závazky, a to konkrétně peněžitý závazek ve výši 1.600.000,-Kč z titulu nevrácené půjčky dle smlouvy ze dne 28.05.2002 a peněžitý závazek ve výši 12.172.800,-Kč z titulu úroku z prodlení. Soud dále zjistil, že stejného dne Ing. Jiří Pavlík převzal dohodou o převzetí ručení za závazky dlužníka ručení za závazky dlužníka vůči žalované, a to konkrétně za peněžitý závazek ve výši 1.600.000,-Kč z titulu nevrácené půjčky dle smlouvy ze dne 28.05.2002 ve znění dodatku č. 1.

Z notářského zápisu N 654/2010 sepsaného dne 19.05.2010 soud zjistil, že žalovaná a dlužník uzavřeli dohodu o uznání závazku dle ustanovení § 323 obchodního zákoníku se svolením k vykonatelnosti, dle které dlužník výslovně uznal svůj peněžitý závazek ve výši 1.600.000,-Kč z titulu nevrácené půjčky a dále závazek ve výši 12.172.800,-Kč z titulu úroku z prodlení ve výši 0,3% denně z částky 1.600.000,-Kč od 16.02.2002 do 31.12.2009 a dále úroky ve výši 0,3% denně z částky 1.600.000,-Kč od 01.01.2010 do zaplacení. Tuto částku se dlužník zavázal splatit nejpozději do 20.05.2010.

Ze smlouvy o převodu obchodního podílu soud zjistil, že p. Ing. Jiří Pavlík převedl svůj obchodní podíl ve společnosti TRAVEL MARKET s.r.o. na společnost DIKROT s.r.o., a to za částku 1.600.000,-Kč, která byla zaplacena započtením proti pohledávce nabyvatele za převodcem z titulu převzatého ručitelského závazku. Podpis na této smlouvě uznal za vlastní jednatel žalovaného dne 19.5.2010.

Z usnesení Okresního soudu v Jeseníku č.j. 9 E 45/2010-40 ze dne 03.01.2011 ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Jeseníku č.j. 9 E 45/2010-40 ze dne 03.05.2011 soud zjistil, že byl nařízen výkon rozhodnutí podle přímo vykonatelného notářského zápisu sepsaného Mgr. Olgou Spoustovou dne 19.05.2010 pod č.j. N 654/2010, NZ 607/2010 ve prospěch pohledávky žalované ve výši 1.600.000,-Kč, částky 12.172.800,-Kč z titulu úroků z prodlení ve výši 0,3% denně z částky 1.600.000,-Kč ode dne 16.12.2002 do 31.12.2009 a dále úroků z prodlení ve výši 0,3% denně z částky 1.600.000,-Kč od 01.01.2009 do zaplacení. Z předmětného usnesení soud dále zjistil, že žalované byla přiznána náhrada nákladů výkonu rozhodnutí ve výši 74.300,-Kč.

Z veřejně přístupné databáze obchodního rejstříku soud zjistil, že ke dni 19.05.2010 byl Ing. Jiří Pavlík předsedou představenstva a zároveň jediným akcionářem dlužníka.

Dle ustanovení § 196a odst. 1 obchodního zákoníku 1 platí, že společnost může uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce s členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými, anebo smlouvu, jejímž obsahem je zajištění závazků těchto osob, nebo na ně bezplatně převést majetek společnosti jen s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku. Pokud jsou osoby uvedené v odstavci 1 oprávněny jednat i jménem jiné osoby, použije se ustanovení odstavce 1 obdobně i na plnění tam uvedené ve prospěch této jiné osoby. Souhlasu valné hromady není zapotřebí,

1 Ve znění účinném ke dni 19.05.2010 pokračování-5-MSPH 88 ICm 2334/2011 jde-li o poskytnutí půjčky nebo úvěru ovládající osobou ovládané osobě anebo zajištění závazků ovládané osoby ovládající osobou (§ 196a odst. 2).

Dle § 261 odst. 1 obchodního zákoníku upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti, část třetí obchodního zákoníku.

Dle § 261 odst. 4 se částí obchodního zákoníku o závazkových vztazích řídí i vztahy vzniklé při zajištění plnění závazků v závazkových vztazích jež se řídí obchodním zákoníkem.

Dle § 261 odst. 6 se smlouvy mezi osobami uvedenými v odstavcích 1 a 2, které nejsou upraveny v hlavě II této části zákona a jsou upraveny jako smluvní typ v občanském zákoníku, se řídí příslušnými ustanoveními o tomto smluvním typu v občanském zákoníku a obchodním zákoníkem.

Dle § 323 odst. 1 obchodního zákoníku platí, že uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. Tyto účinky nastávají i v případě, kdy pohledávka věřitele byla v době uznání již promlčena.

Soud se nejprve zabýval tvrzenou neplatností dohody o uznání závazku ze dne 19.05.2010 pro rozpor s ustanovením § 196a obchodního zákoníku. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že dohoda o uznání závazku mezi dlužníkem a žalovanou není ujednáním, na které by se podmínky vymezené ustanovením § 196a vztahovaly. Nejedná se totiž o smlouvu o úvěru nebo půjčce, kterou by společnost uzavírala s členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými, anebo smlouvu, jejímž obsahem je zajištění závazků těchto osob, nebo bezplatné převedení majetku společnosti. Jedná se o dohodu mezi dlužníkem a žalovanou uzavřenou za účelem zajištění závazku dlužníka vůči žalované, přičemž dlužník a žalovaná v okamžiku jejího sjednání nebyli osobami uvedenými v ustanovení § 196a odst. 1 obchodního zákoníku. Soud navíc konstatuje, že předseda představenstva společnosti BOHEMA Zlaté Hory a.s., který dohodu o uznání závazku podepsal, byl zároveň jediným akcionářem dlužníka, a absence souhlasu valné hromady by proto by ve světle současné judikatury nezakládala neplatnost dohody, ani kdyby se na věc podmínky ustanovení § 196a obchodního zákoníku vztahovaly.

Soud se dále zabýval tvrzeným promlčením předmětného závazku, jež dle žalobkyně mimo jiné založilo neplatnost jeho uznání. Smlouva o půjčce je ujednáním mezi dvěma podnikateli-obchodními společnostmi. Předmětem činnosti obchodních společností je vždy podnikání, je tedy zřejmé, že smlouva o půjčce byla uzavřena v rámci jejich podnikatelské činnosti, a bude s proto řídit ustanoveními o smlouvě o půjčce obsaženou v občanskému zákoníku a obecnou úpravou obchodního zákoníku. Uznání závazku je způsobem zajištění závazku, které se dle § 261 odst. 4 řídí obchodním zákoníkem, konkrétně ustanovením § 323 obchodního zákoníku. Že uzavírají dohodu o uznání závazku ve smyslu § 323 obchodního zákoníku mimo to nebylo sporné ani mezi stranami, které dohodu výslovně označily jako Dohoda o uznání závazku ve smyslu § 323 odst. 1 obchodního zákoníku . Dle tohoto ustanovení nastávají účinky uznání i v případě, kdy pohledávka věřitele byla v době uznání již promlčena. Námitku promlčení vznesenou žalobkyní považuje proto soud za irelevantní.

Soud se neztotožnil ani s tvrzením žalobkyně, že dílčí pohledávka č. 2 ve výši 13.012.800,-Kč nevznikla, neboť představuje úroky z prodlení ve výši 0,3% z dlužné částky denně, které jsou v rozporu s dobrými mravy. Institut úroků z prodlení slouží k ochraně pokračování-6-MSPH 88 ICm 2334/2011 věřitele tím způsobem, že hrozbou zvyšujícího se dluhu působí na dlužníka, aby své povinnosti dostál řádně a včas, a pokud dlužník svým smluvním povinnostem nedostojí, poskytuje věřiteli možnost paušalizované náhrady škody, jež byla prodlením dlužníka způsobena. Využití tohoto prostředku věřitelem zásadně nelze považovat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy a odepřít mu ochranu by bylo možno pouze v případě, že výše úroku by byla stanovena tak, že by se zcela vymykala smyslu institutu prodlení, případně by byl dokonce zneužíván k poškození dlužníka nebo vzhledem k poměrům účastníků vedla k nepřiměřeným důsledkům v tom smyslu, že by dlužníka zatěžovala likvidačním způsobem, zatímco pro věřitele by neznamenal podstatný přínos (srov. 28 Cdo 1298/2008 ze dne 16.12.2008). Okolnostmi právně významnými pro posouzení, zda se ujednání o výši úroku z prodlení nepříčí dobrým mravům mohou být z povahy věci jen ty okolnosti, které existovaly v době, kdy k tomuto ujednání došlo. Skutečnosti, které nastaly později by mohly mít význam toliko pro posouzení, zda uplatnění nároku na zaplacení smluveného úroku z prodlení není výkonem práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, který dle § 265 obchodního zákoníku nepožívá právní ochrany (srov. 31 Cdo 717/2010 ze dne 16.05.2012). V daném případě se jednalo o půjčku mezi dvěma podnikatelskými subjekty v rovném postavení s relativně vysokým plněním ve výši 1.600.000,-Kč. Úrok ve výši 0,3% denně není v takové situace úrokem nepřiměřeným a. skutečnost, že narostl do výše několikanásobně převyšující výši jistiny, je pouze důsledkem dlužníkovy platební nekázně a nemůže být přičítán na úkor věřitele. Ujednání o smluvním úroku z prodlení ve výši 0,3 % z dlužné částky denně tak není ujednání v rozporu s dobrými mravy a uplatňování nároku na zaplacení tohoto úroku z prodlení není výkonem práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku.

S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že dohoda o uznání závazku uzavřená ve formě notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti je platným právním úkonem. Neobstojí proto ani tvrzení žalobkyně, že náhrada nákladů výkonu rozhodnutí dle tohoto notářského zápisu není po právu. Soud proto rozhodl, že žalovaná má za dlužníkem pohledávku ve výši 13.012.800,-Kč z titulu nesplacené půjčky a pohledávku ve výši 74.300,-Kč z titulu náhrady nákladů řízení o výkon rozhodnutí dle pravomocného a vykonatelného usnesení Okresního soudu v Jeseníku č.j. 9 E 45/2010-30 ze dne 03.01.2011 jak uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení za právní zastoupení advokátem dle § 8 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 9.000,-Kč a náhradu hotových výdajů ve formě 4 paušálů v celkové částce 1.200,-Kč dle § 11 odst. 1 ve spojení s § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem 10.200,-Kč + 20% DPH, což celkem činí 12.240,-Kč.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání d o 1 5 d n ů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 10. prosince 2012

JUDr. Jana Pečánková v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Tomášková