MSPH 88 INS 29089/2012-A-7
č.j. MSPH 88 INS 29089/2012-A-7

USNESENÍ

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Pečánkovou v insolvenční věci dlužníka: A Spirit a.s., IČ 25708716, Vrbova 1427, 147 00 Praha 4, práv. zást.: JUDr. Vladimír Szabo, advokát, Jeremenkova 1021/70, 147 00 Praha 4, o návrhu insolvenčního věřitele: Datatop s.r.o., IČ 28481127, Poupětova 14, 170 00 Praha 7

takto:

I. Návrh na vydání předběžného opatření, kterým se uloží navrhovateli, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy ve výši 500.000,-Kč, se zamítá.

II. Návrh na vydání předběžného opatření, kterým se vyloučí účinky související se zahájením insolvenčního řízení dle ustanovení § 111 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona, se zamítá.

Odůvodnění:

Podáním doručeným soudu dne 30.11.2012 se dlužník domáhá vydání předběžného opatření vylučujícího účinky zahájení insolvenčního řízení dle ustanovení § 82 odst. 2 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále též jen insolvenční zákon nebo IZ ), kterým uloží navrhovateli, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy ve výši 500.000,-Kč, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu. Dlužník tvrdí, že insolvenční návrh je šikanozní, má za cíl poškodit dlužníka a jeho pověst a přimět ho k úhradě sporných a částečně i smyšlených pohledávek. Dlužník rozporuje pohledávku insolvenčního navrhovatele i pohledávky dalších označených věřitelů a tvrdí, že má dostatek finančních prostředků k úhradě všech tvrzených pohledávek, že však nehodlá hradit pohledávky neoprávněné a neexistující. Dlužník tvrdí, že dováží zboží ze zahraničí a platby zajišťuje pomocí bankovních akreditivů. Dlužník tvrdí, že byl svým bankovním poradcem informován, že po dobu insolvenčního řízení nebudou bankovní akreditivy poskytovány, což dlužníkovi znemožní dovážet zboží. Dlužníkovi tak hrozí škoda zejména v ušlém zisku, když nebude moci zboží dovážet a prodávat. S ohledem na výsledky hospodaření dlužník odhaduje výši možné škody na 250.000,-Kč měsíčně, přičemž předpokládá, že insolvenční řízení nebude trvat déle než dva měsíce.

Vzhledem k tomu, že insolvenční návrh považuje za šikanozní, dlužník se dále domáhá vydání předběžného opatření dle ustanovení § 82 odst. 1 insolvenčního zákona, kterým by vyloučil účinky zahájení insolvenčního řízení uvedené v ustanovení § 111 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona s tím, že s ohledem na povahu insolvenčního návrhu nejsou omezení nakládání s majetkovou podstatou obsažená na místě.

Dle ustanovení § 82 odst. 1 IZ může předběžné opatření v insolvenčním řízení insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.

Dle ustanovení § 82 odst. 2 IZ může insolvenční soud předběžným opatřením v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také a) ustanovit předběžného správce, b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo c) uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu.

Dle ustanovení § 82 odst. 4 IZ lze nařídit předběžné opatření uložením povinnosti složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu, jen na návrh dlužníka podaný při prvním úkonu, který dlužníku přísluší po podání insolvenčního návrhu, a jen tehdy, jestliže dlužník doloží, že mu vznik takové škody nebo jiné újmy zjevně hrozí.

Soud se nejprve zabýval návrhem na vydání předběžného opatření dle § 82 odst. 2 písm. c) IZ.

Za účelem doložení zjevné hrozby vzniku škody dlužník k návrhu připojil rozvahu a výkaz zisku a ztráty k 31.12.2011 a k 30.06.2012. Z těchto soud zjistil pouze to, že výsledek hospodaření dlužníka v roce 2011 dosahoval před zdaněním výše 2.848.000,-Kč v roce 2011 (provozní výsledek hospodaření 1.678.000,-Kč) a výše 4.886.000,-Kč v první polovině roku 2012 (provozní výsledek hospodaření výše 3.879.000,-Kč). Dlužník však nepředložil žádné důkazy dokládající tvrzení, že jeho podnikatelská činnost je závislá na nákupu zboží v cizině, ani že mu jsou bankou poskytovány akreditivy, ani že tyto akreditivy nebudou v případě insolvenčního řízení poskytovány. Dlužník tak skutečnost, že mu vznik škody nebo jiné újmy podáním insolvenčního návrhu hrozí, nedoložil, a soud proto nemůže předběžné opatření dle § 82 odst. 2 písm. c) nařídit.

Soud se dále zabýval návrhem na nařízení předběžného opatření, kterým by vyloučil účinky dle ustanovení § 111 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona.

Insolvenční zákon ve znění účinném od 01.11.2012 upravuje v ustanovení § 82 odst. 2 tři typy předběžných opatření, a to jmenování předběžného správce, omezení účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c) a výše uvedené uložení povinnosti složit jistotu k zajištění náhrady škody. Ustanovení § 113 IZ dále dává soudu možnost omezit dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou v rozsahu širším, než jak vyplývá z omezení dle ustanovení § 111 odst. 1 IZ. Možnost nařídit předběžné opatření vylučující účinky zahájení insolvenčního řízení dle § 111 IZ naproti tomu žádné ustanovení insolvenčního zákona neupravuje. Je tomu tak proto, že již samotné ustanovení § 111 IZ ve svém odstavci 3 obsahuje, že účinky zahájení insolvenčního řízení uvedené v § 111 IZ se, mimo jiné, nevztahují na úkony nutné k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření. Dlužník tak i přes zahájení insolvenčního řízení může dál provozovat svůj podnik a možnost dalšího omezení účinků zahájení insolvenčního řízení vydáním předběžného opatření není potřeba. Tento závěr potvrzuje i zvláštní část důvodové zprávy k zákonu č. 334/2012 Sb., kterým byla nově upravena možnost omezit předběžným opatřením účinky zahájení insolvenčního řízení § 109 IZ. Není náhodou, že obdobnou možnost týkající se omezení účinků ustanovení § 111 IZ tato novela nezavedla. Nařídit předběžné opatření, kterým se ruší omezující účinky ustanovení § 111 IZ, tak dle platného insolvenčního zákona nelze. Vyloučeno je v daném případě rovněž vydání předběžného opatření dle občanského soudního řádu neboť z ustanovení § 74 odst. 1 o.s.ř. je zřejmé, že předběžné opatření lze vydat pouze před zahájením řízení, pokud je třeba zatímně upravit poměry účastníků nebo mohl-li by být výkon rozhodnutí ohrožen, a má tak charakter restriktivního omezení ve vztahu k některému z účastníků řízení. V daném případě toto není možné, neboť insolvenční řízení již bylo zahájeno a účelem navrhovaného předběžného opatření není zatímní úprava poměrů mezi účastníky řízení ani předejití možného ohrožení výkonu rozhodnutí.

S ohledem na výše uvedené soud návrh na vydání předběžných opatření zamítl.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení l z e podat odvolání d o 1 5 d n ů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Lhůta k podání odvolání počíná navrhovateli běžet ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto usnesení.

Prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení není přípustné.

V Praze dne 6. prosince 2012

JUDr. Jana Pečánková v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Hašková