MSPH 88 INS 25930/2015-A-88
Č. j.: MSPH 88 INS 25930/2015-A-88

USNESENÍ

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Pečánkovou v insolvenční věci dlužníka: Bydlení Králův Dvůr, s. r. o., IČ: 248 47 305, Staroújezdská 51, 190 16 Praha 9 -Újezd nad Lesy, práv. zást.: JUDr. Pavel Brach, advokát, IČ: 628 94 773, Klapálkova 3132/4, 149 00 Praha 4-Chodov, o návrhu insolvenčního věřitele: a) SLUNCE DOMOVA, s. r. o., IČ: 284 21 451, Komenského 28, 250 92 Šestajovice, za přistoupení věřitele: b) Marta -Expert, s. r. o., IČ: 246 62 461, Komenského 1328, 250 92 Šestajovice, věřitele: c) Alexandra anonymizovano , anonymizovano , 5. května 1143/61, 140 00 Praha 4, a věřitele: d) Panorama Beroun, s. r. o., IČ: 018 52 833, 5. května 1143/61, 140 00 Praha 4, všichni právně zastoupeni.: Mgr. Michalem Strnadem, advokátem, IČ: 036 80 215, Jugoslávská 620/29, 120 00 Praha 2 takto: I. Návrh na ustanovení předběžného správce a vydání předběžného opatření s e z a m í t á.

II. Soud ukládá insolvenčním navrhovatelům a), b), c) a d), aby do 3 d n ů od doručení tohoto usnesení zaplatili společně a nerozdílně soudní poplatek za podání návrhu na nařízení předběžného opatření, který dle položky 5 Sazebníku soudních poplatků činí 1 000 Kč, a to

-v kolcích na připojeném tiskopise; nebo -na účet soudu: č. účtu: 3703-2928021/0710 u ČNB Praha, konst. symbol: 1148, variab. symbol: 88 42 59 30 15.

Odůvodnění:

Insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 16. 10. 2015 se navrhovatel a) domáhá zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek, jelikož dlužník má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců. Insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 19. 10. 2015 přistoupil do insolvenčního řízení navrhovatel b), dne 23. 12. 2015 přistoupil do insolvenčního řízení navrhovatel c) a navrhovatel d).

Soud usnesením č. j.-A-40 ze dne 14. 12. 2015 návrh na rozhodnutí o úpadku dlužníka zamítl. Proti tomuto usnesení podali insolvenční navrhovatelé dne 29. 12. 2015 odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením č. j. 1 VSPH 95/2016-A-63 ze dne 20. 5. 2016, a to tak, že předmětné usnesení pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dle Vrchního soudu spočívá isir.justi ce.cz důkazní břemeno ohledně neexistence závazku na dlužníku a bylo třeba, aby dlužník aktivní legitimaci každého navrhovatele vyvrátil, tedy aby předložil a doložil svou hodnověrnou verzi toho, proč na žádnou z prokázaných plateb ničeho vracet nemusí. Veden názorem Vrchního soudu nařídil soud na den 11. 7. 2016 jednání, na kterém byla dlužníkovi poskytnuta lhůta 7 dní na to, aby předložila soudu utříděné dokumenty prokazující jeho tvrzení. Další jednání ve věci bylo nařízeno na den 22. 8. 2016, bylo však odročeno na neurčito, vzhledem k tomu, že dlužník dne 1. 8. 2016 podal proti shora specifikovanému usnesení Vrchního soudu v Praze dovolání.

Podáním ze dne 3. 11. 2016 se insolvenční navrhovatelé domáhají, aby soud vydal předběžné opatření, kterým by ustanovil předběžného insolvenčního správce a uložil dlužníkovi povinnost zdržet se bez souhlasu ustanoveného předběžného správce jakýchkoli právních dispozic s majetkovou podstatou a majetkem, který do ní může náležet, ve výši přesahující 5 000 Kč. Navrhovatelé návrh na ustanovení předběžného správce odůvodnili tím, že pan Yuri Dvedenidov-jediný jednatel dlužníka, v době po zahájení tohoto insolvenčního řízení činí podezřelé kroky k tomu, aby se zbavil svého majetku, konkrétně převedl své obchodní podíly ve společnostech 1 KK, s. r. o., Wiena Immohouse, s. r. o., a B+B projekt, s. r. o., na lotyšskou společnost B+B capital ltd., přičemž poukazují na ust. § 68 odst. 1 zákona o obchodních korporacích, ve kterém je zakotvena možnost ručení člena statutárního orgánu za splnění povinností obchodní korporace, která je v úpadku. Navrhovatelé dále vyjadřují obavu z toho, že jednatel dlužníka by mohl využít poskytnutého času k manipulaci s dokumenty a účetnictvím dlužníka, když jednatel dlužníka takto postupoval již jako jednatel společnosti 1 KK, s. r. o., v řízení vedeném u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 59 C 405/2015-160 ze dne 4. 8. 2016. Navrhovatelé jsou rovněž přesvědčeni, že hrozí krácení majetku dlužníka a tím také poškození věřitelů, když prodlužování řízení není žádoucí z hlediska zachování hodnoty majetkové podstaty dlužníka (developerské společnosti), která se skládá zejména z nemovitých věcí-bytových jednotek.

Dle § 111 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ), nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem. Omezení podle odstavce 1 se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti, ke splnění procesních sankcí, a dále se nevztahuje na uspokojování pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim postavených na roveň; tyto pohledávky se uspokojují v termínech splatnosti, je-li to podle stavu majetkové podstaty možné (§ 111 odst. 2 IZ). Právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné, ledaže si k nim dlužník nebo jeho věřitel předem vyžádal souhlas insolvenčního soudu (§ 111 odst. 3 IZ).

Dle ustanovení § 113 odst. 1 IZ může insolvenční soud, je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce.

Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Dlužník je zahájením insolvenčního řízení ze zákona omezen v možnosti nakládat se svým majetkem s tím, že úkony učiněné v rozporu s tímto omezením jsou vůči věřitelům neúčinné. Dle konstantní judikatury nařízení předběžného opatření podle ustanovení § 113 odst. 1 IZ přichází v úvahu obvykle tehdy, není-li omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou plynoucí z ustanovení § 111 odst. 1 IZ dostatečným, nebo je dlužník nerespektuje, anebo je-li důvodnou obava, že je respektovat nebude. K nařízení takového předběžného opatření přistoupí soud po pečlivé úvaze tehdy, když nepostačí omezení spojená s účinky, jež vyvolává zahájení insolvenčního řízení, v jejichž důsledku je dlužníkovi umožněno jen tzv. běžné nakládání s majetkovou podstatou. To je však možné pouze na základě zcela konkrétních poznatků o věcech či plnění, u kterých nejen bezprostředně hrozí, že budou vyvedeny z dispozice dlužníka, ale je také doloženo, že tato obava je reálná.

Z tvrzení insolvenčních navrhovatelů i z předloženého seznamu majetku dlužníka je soudu známo, že v zásadě jediným majetkem dlužníka jsou nemovitosti (bytové jednotky, parkovací stání, pozemky). Jak již soud jednou konstatoval, nakládání s nemovitostmi je nepochybně takovým nakládáním s majetkem dlužníka, jež zákon po zahájení insolvenčního řízení zakazuje, neboť zakládá podstatnou změnu ve skladbě majetku dlužníka a nespadá pod žádnou z výjimek stanovených v ustanovení § 111 odst. 2 IZ. Omezení nakládání s majetkem dlužníka stanovená v ustanovení § 111 odst. 1 se tedy v daném případě jeví jako dostatečná. Ze samotného tvrzení navrhovatelů o tom, jak jednatel dlužníka nakládá se svým vlastním majetkem ani z vyjádření domněnky, že jednatel dlužníka by mohl využít poskytnutého času k manipulaci s dokumenty a účetnictvím dlužníka totiž neplyne nic, z čeho by bylo možné dovodit, že zákonem zakotvené omezení není v případě dlužníka dostatečným nebo že je dlužník nerespektuje či nehodlá respektovat. Soud proto dospěl k závěru, že zájmy věřitelů jsou v tomto stadiu řízení dostatečně chráněny a nařízení navrhovaného předběžného opatření by, stejně jako jmenování předběžného správce, bylo nadbytečné, a návrh zamítl.

Soud uložil povinnost zaplatit soudní poplatek v souladu s ustanovením § 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, dle kterého vzniká poplatková povinnost uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o návrhu na nařízení předběžného opatření, ve výši dle položky 5 Sazebníku soudních poplatků, tj. 1 000 Kč.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení l z e podat odvolání d o 1 5 d n ů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Lhůta k podání odvolání však počíná běžet až ode dne, kdy bude toto usnesení doručeno zvláštním způsobem, tedy ode dne doručení jeho písemného vyhotovení.

Prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení není přípustné.

V Praze dne 10. listopadu 2016 JUDr. Jana Pečánková v. r. Za správnost vyhotovení: J. Staviarská samosoudce