MSPH 88 INS 19590/2012-C9-4
MSPH 88 INS 19590/2012-C9-4

č. j. MSPH 188 ICm 3886/2013-84 /88 INS 19590/2012/

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Pečánkovou ve věci žalobce: Mgr. Ivo Tichovský, insolvenční správce, Jaklovecká 1249/18, 710 00 Ostrava-Slezská Ostrava, práv. zást. Mgr. Roman Krakovka, advokát, Jaklovecká 1249/18, 710 00 Ostrava- Slezská Ostrava proti žalované: LEREA a. s., IČ: 284 64 966, Senovážné náměstí 978/23, 110 00 Praha 1, práv. zást.: Mgr. Vratislav Urbášek, advokát, Národní 973/41 , 110 00 Praha 1, o odpůrčí žalobě takto:

I. Žaloba na určení, že právní úkony PhDr. Josefa Stavjaníka spočívající ve vyplacení darů dne 2. 12. 2010 ve výši 100.000 Kč, dne 26. 5. 2010 ve výši 500.000 Kč, dne 2. 11. 2010 ve výši 120.000 Kč, dne 31. 12. 2010 ve výši 100.000 Kč, dne 31. 1. 2011 ve výši 100.000 Kč, dne 12. 4. 2011 ve výši 120.000 Kč, dne 27. 4. 2011 ve výši 130.000 Kč, dne 3. 6. 2011 ve výši 100.000 Kč, dne 17. 6. 2011 ve výši 100.000 Kč, dne 26. 7. 2011 ve výši 200.000 Kč a dne 6. 10. 2011 ve výši 120.000 Kč, jsou neúčinnými právními úkony vůči věřitelům, kteří uplatňují své právo vůči dlužníkovi v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. MSPH 88 INS 19590/2012, se zamítá.

II. Žaloba, že žalovaná je povinna vydat do majetkové podstaty dlužníka PhDr. Josefa Stavjaníka částku ve výši 1.690.000 Kč, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů částku ve výši 12.342 Kč, a to k rukám právního zástupce žalované. isir.justi ce.cz pokračování 2 MSPH 188 ICm 3886/2013 /88 INS 19590/2012/

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 15. 11. 2013 se žalobce domáhá určení, že právní úkony dlužníka PhDr. Josefa Stavjaníka spočívající ve vyplacení darů dne 2. 12. 2010 ve výši 100.000 Kč, dne 26. 5. 2010 ve výši 500.000 Kč, dne 2. 11. 2010 ve výši 120.000 Kč, dne 31. 12. 2010 ve výši 100.000 Kč, dne 31. 1. 2011 ve výši 100.000 Kč, dne 12. 4. 2011 ve výši 120.000 Kč, dne 27. 4. 2011 ve výši 130.000 Kč, dne 3. 6. 2011 ve výši 100.000 Kč, dne 17. 6. 2011 ve výši 100.000 Kč, dne 26. 7. 2011 ve výši 200.000 Kč a dne 6. 10. 2011 ve výši 120.000 Kč, jsou neúčinné vůči věřitelům, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku v insolvenčním řízení vedeném pod spisovou značkou. Dále se domáhá toho, aby soud uložil žalované povinnost vydat do majetkové podstaty částku 1.690.000 Kč.

Žalobce tvrdí, že na základě součinnosti, kterou mu v rámci zjišťování rozsahu majetkové podstaty poskytla Komerční banka, a. s., zjistil z rešerše účtů dlužníka, že poukázal na účet žalované částky, pro které žalobce nedohledal podklady v účetnictví dlužníka. S ohledem na absenci účetnictví dlužníka a nedostatek jakékoli jeho součinnosti mu nezbylo než kvalifikovat převod finančních prostředků jako poskytnutí (soluci) prostředků žalovanému, a to darem, když žádný jiný titul k předmětným platbám nebyl dohledán a žalovaný platby přijal, aniž by se vůči jejich přijetí ohradil. Dále žalobce po ocitování ustanovení § 240 až 242 IZ vyjádřil předpoklad, že žalovaný uvede sám právní důvod poskytnutého plnění.

V rozhodné době byl dlužník statutárním orgánem žalované a dodnes jsou členy statutárního orgánu žalované osoby dlužníkovi blízké. Osobu dlužníka a žalované tak lze považovat za osoby blízké ve smyslu ustanovení § 116 občanského zákoníku, a to s ohledem na konstantní judikaturu. S ohledem na to, že v účetnictví nebylo možno dohledat žádnou protihodnotu, kterou by žalovaná za obdrženou částku poskytla, dospěl žalobce k závěru, že poskytnutí shora uvedených finančních částek je neúčinným právním úkonem dle § 240 odst. 1 IZ.

Žalobce dále tvrdí, že výzvou ze dne 31. 7. 2014 vyzval žalovanou k vrácení poskytnutých finančních prostředků v uvedené výši 1.690.000 Kč.

Žalovaná namítla, že žalobce není aktivně legitimován k podání žaloby, když společnosti Edl a partneři, v. o. s., zaniklo oprávnění vykonávat činnost ke dni 31. 8. 2013 a Mgr. Hýsková nebyla v době podání žaloby oprávněná za společnost Edl a partneři, v. o. s., jednat.

Žalovaná dále popřela, že by převáděné finanční částky představovaly dar, neboť žalobce nedohledal v účetnictví společnosti, že by bylo podáno daňové přiznání a nedohledal žádné podklady o poskytnutí daru. Naopak žalovaná tvrdí, že dlužník poskytoval společnosti půjčky, přičemž poskytnutí půjčky není jednáním, které by naplňovalo některou ze skutkových podstat ve smyslu § 235 IZ. Dále tvrdí, že v době poskytnutí půjček měl dlužník dostatek finančních prostředků, nebyl v úpadku a poskytnutí půjček ani nemohlo k úpadku vést.

Projednání předmětného incidenčního sporu je podmíněno splněním podmínek dle § 239 IZ. Dle tohoto ustanovení může podat odpůrčí žalobu insolvenční správce, a to ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne. pokračování 3 MSPH 188 ICm 3886/2013 /88 INS 19590/2012/

Soudu je z úřední činnosti známo (ze spisu sp. zn.), že účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka nastaly dne 16. 11. 2012, funkci insolvenčního správce v době podání žaloby vykonávala společnost Edl a partneři v. o. s. (nyní Mgr. Ivo Tichovský).

Nejprve se soud zabýval námitkou nedostatku aktivní legitimace žalobkyně Edl a partneři v. o. s., za kterou jednala Mgr. Ing. Petra Hýsková, a dospěl k závěru, že je nedůvodná. Žaloba byla podána dne 15. 11. 2013, tj. v době, kdy společnost Edl a partneři v. o. s., byla oprávněna vykonávat funkci insolvenčního správce, a to s ohlášeným společníkem Mgr. Ing. Petrou Hýskovou (rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. A 115/2013 ze dne 15. 1. 2014). Ze seznamu insolvenčních správců byla zmíněná veřejná obchodní společnost vyškrtnuta ke dni 31. 12. 2013. Pokud žalovaná odkazuje na usnesení sp. zn. MSPH 88 INS 195/2012 a 3 VSPH 764/2014-B-105 je třeba zdůraznit, že žalovaná ve své obraně citovala obsah těchto usnesení zjevně zcela mylně, když právě obráceně Vrchní soud shledal úkony činěné společností prostřednictvím Michalem Edla za nepřípustné, když ohlášeným společníkem byla Mgr. Petra Hýsková. Žaloba tedy byla podána legitimovanou osobou a včas.

Podle § 235 odst. 1 IZ jsou neúčinnými právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných.

Podle ust. § 240 odst. 1 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník.

Dle ust. § 241 IZ se zvýhodňujícím právním úkonem rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění a zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění a zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník: a) splnil dluh dříve, než se stal splatným, b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch, c) prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva, d) poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné. Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění a zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních třech letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Zákon dále uvádí, které úkony nejsou úkonem bez přiměřeného protiplnění a zvýhodňujícím úkonem.

Dle ust. § 242 odst. 1 IZ odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám.

Na základě uvedených tvrzení účastníků lze shrnout, že mezi účastníky je nesporné, že dlužník poskytl žalované částky uvedené shora, sporným zůstává právní důvod poskytnutí uvedených částek, tj. zda dlužník poskytoval žalované dary, jak tvrdí žalobce, či zda se jednalo o půjčky, jak tvrdí žalovaná. pokračování 4 MSPH 188 ICm 3886/2013 /88 INS 19590/2012/

Důkazem předloženým žalobcem jsou periodické výpisy z účtů vedených u Komerční banky, a. s., č. 434918920247/0100 a 431062990227/0100, kterými byla prokázáno, že dlužník převedl na žalovanou ve výroku uvedené částky. Tato skutečnost je navíc mezi účastníky nesporná.

Svědkyně Lenka Zamazalová ve své výpovědi uvedla, že na základě smlouvy poskytovala žalované účetní služby, že PhDr. Josef Stavjaník půjčoval žalované částky na úhradu provozu, nežádal úroky, částky byly zaúčtované jako jiné závazky, tj. závazky z titulu půjčky. Částky posílal PhDr. Stavjaník ze soukromých účtů, měl příjmy zejména z podílů na zisku společnosti AZURA v. o. s., a podílů na zisku společnosti AIDA Export-Import s. r. o.

Soudu je z vlastní činnosti známo (spis), že v roce 2009 podal dlužník daňové přiznání, dle kterého daňový základ pro výpočet daně z příjmů činil 55 919 626 Kč a v roce 2010 podal dlužník daňové přiznání, dle kterého daňový základ pro výpočet daně z příjmů činil 68 019 059 Kč.

Břemeno tvrzení i důkazní o tom, že činnost dlužníka byla právním úkonem, a že byly splněny podmínky vtělené do jednotlivých skutkových podstat neúčinných právních úkonů, nese žalobce.

Na základě provedených důkazů a shodných tvrzení má soud za prokázané, že dlužník převedl předmětné finanční částky na účet žalované.

Výpověď svědkyně Lenky Zamazalové hodnotil soud v souvislosti s obsahem daňových přiznání dlužníka za rok 2009 a 2010 a má tedy za prokázané, že předmětné částky dlužník žalované poskytoval jako půjčky.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobce neunesl břemeno důkazní, že finanční prostředky poskytnuté dlužníkem žalované byly darem. Dále se tedy soud zabýval tím, zda je poskytnutí půjčky právním úkonem, který by naplňoval některou ze skutkových podstat neúčinných právních úkonů ve smyslu ust. § 240 až 242 IZ.

Poskytnutí půjčky ze své podstaty předpokládá vrácení dlužné částky, a soud je přesvědčen, že bez ohledu na to, zda byla půjčka bezúročná či nikoli, nejde o úkon, který by naplňoval podmínky neúčinnosti dle § 240 IZ. Stejně tak nelze úkon označit jako zvýhodňující právní úkon dle § 241 IZ, či úkon, který by úmyslně krátil uspokojení věřitele, tak jak předpokládá § 242 IZ. Na základě uvedeného dospěl soud k závěru, že nejsou naplněny podmínky neúčinnosti úkonu dle insolvenčního zákona a rozhodl, jak je ve výroku uvedeno.

Pokud žalovaná dluh z půjčky žalobci neuhradila dobrovolně, a to k výzvě, kterou ji dle vlastního tvrzení zaslal dne 31. 7. 2014, bylo namístě postupovat dle ust. § 294 IZ a vymáhat dluh ve prospěch majetkové podstaty obecným pořadem práva.

Soud považoval za nadbytečné hodnotit důkazy, které se týkaly trestního řízení vedeného proti dlužníkovi, neboť je ve vztahu k posouzení neúčinnosti úkonu považoval za irelevantní.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 a 149 odst. 1 občanského soudního řádu a žalované, jež měla ve věci plný úspěch, přiznal proti žalobci pokračování 5 MSPH 188 ICm 3886/2013 /88 INS 19590/2012/ náhradu nákladů řízení ve výši 12.342 Kč. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení se soud řídil ustanovením § 151 odst. 2 o.s.ř. a určil výši odměny za zastupování advokátem dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) z tarifní hodnoty 50.000 Kč. Odměna advokáta za jeden úkon právní služby dle advokátního tarifu činí 3.100 Kč, náhrada hotových výdajů při jednom úkonu 300 Kč. Soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení za 3 úkony právní služby spočívající v převzetí zastoupení, a 2x účasti na jednání tj. 10.200 Kč plus náhradu DPH ve výši 21%, tj. celkem 12.342 Kč. Pouze tyto úkony právní služby má soud za účelné pro uplatňování práv dlužníka v řízení.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání d o 1 5 d n ů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 20. dubna 2017

JUDr. Jana Pečánková v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: J. Staviarská