MSPH 79 INS 8512/2014-C1-21
MSPH 79 INS 8512/2014-C1-21

179 ICm 987/2016-61 (179 ICm 1030/2016) (MSPH 79 INS 8512/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Radou v právní věci žalobce a) Ing. Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Ortenovo nám. 1026/26, 170 00 Praha 7, a žalobce b) Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Na Okruhu 388/15, 142 00 Praha 4, zastoupeného JUDr. Alešem Doubkem, advokátem, AK DOUBEK & PARTNERS, advokátní kancelář s. r. o., se sídlem Na Poříčí 1047/26, 110 00 Praha 1, proti žalovaným 1) Mgr. Karolíně Černé, se sídlem Doudlebská 1699/5, 140 00 Praha 4, insolvenční správkyni dlužníka Ing. Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Ortenovo nám. 1026/26, 170 00 Praha 7, zastoupené Mgr. Jiřím Zrůstkem, advokátem, AK Zrůstek, Lůdl a partneři v.o.s. se sídlem Doudlebská 1669/ 5, 140 00 Praha 4, 2) Ing. Vivkovi Ojhovi, anonymizovano , anonymizovano , bytem Táborská 752/7, 140 00 Praha 4, zast. Mgr Gabrielou Dudášovou, advokátkou AK Legal & Tax s. r. o., se sídlem Politických vězňů 1511/5, 110 00 Praha, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze, o určení neplatnosti smlouvy o zpeněžení zajištěného majetku dlužníka prodejem mimo dražbu,

takto:

I. Žaloba žalobce a) ze dne 24. 3. 2016 a žaloba žalobce b) ze dne 30. 3. 2016, aby soud určil, že kupní smlouva uzavřená dne 21. 12. 2015 je neplatná, se zamítá.

II. Žalobce a) a žalobce b) jsou povinni každý zaplatit žalované 1 na náhradu nákladů řízení částku 19.602 Kč k rukám jejího právního zástupce a žalovanému 2 na náhradě nákladů řízení částku 15.125 Kč, k rukám jeho právní zástupkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 24. 3. 2016, doručenou zdejšímu soudu stejného dne, se žalobce a) Ing. Jaroslav Znamenáček, anonymizovano (dále jen žalobce A nebo také dlužník ) domáhal určení, že kupní smlouva a smlouva o úschově uzavřená dne 21. 12. 2015 mezi Mgr. Karolínou Černou, insolvenční správkyní dlužníka (tj. Ing. Jaroslava anonymizovano , anonymizovano ), coby prodávající, a Ing. Vivekem Ojhou, anonymizovano r. č. 610519/2599, bytem Praha-Nusle, Táborská 752/7, PSČ 140 00, coby kupujícím, a isir.justi ce.cz Pokračování:-2-179 ICm 987/2016

Mgr. Jiřím Zrůstkem, advokátem, e.v .č. ČAK 03577, se sídlem Praha 4, Doudlebská 1699/5, PSČ 140 00, coby vedlejším účastníkem, zveřejněná dne 30. 12. 2015 v insolvenčním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze ve věci sp. zn.jako událost B-30, je neplatná. Obsahově totožnou žalobu podal dne 30. 3. 2015 ke zdejšímu soudu také žalobce b) Petr Štencl, anonymizovano , bytem Na Okruhu 388/15, 142 00 Praha 4 (dále jen žalobce B ), přičemž řízení o této žalobě bylo u zdejšího soudu vedeno pod sp. zn. 179 ICm 1030/2016. Obě výše uvedené věci byly usnesením soudu ze dne 6. 6. 2016, č. j. 179 ICm 987/2016-26 podle § 112 odst. 1 o. s. ř. spojeny ke společnému řízení (právní moc dne 23. 6. 2016). Žalobci A a B zcela shodně tvrdili, že žalovaná 1 prodala z majetkové podstaty dlužníka žalovanému 2 kupní smlouvou ze dne 21. 12. 2015 nemovitý majetek dlužníka-a to pozemek parc. č. 755/2-zastavěná plocha a nádvoří o výměře 371 m2, jehož součástí je stavba č. p. 1557-rodinný dům, vše zapsáno na listu vlastnictví č 752 vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště Praha (dále jen předmětné nemovité věci ), aniž by předložila k vyjádření ostatním zajištěným věřitelům poslední pokyn zajištěného věřitele prvního v pořadí České spořitelny, a.s., IČO: 452 44 792 (dále jen věřitel ČS ), čímž postupovala v rozporu s § 230 odst. 4 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), jakož i v rozporu se zásadou rovného uspokojení věřitelů majících stejné nebo obdobné postavení podle § 5 písm. b) insolvenčního zákona neboť žalovaná 1 neumožnila společnosti DDK Real s.r.o. (dále jen DDK nebo zájemce ) navýšit nabídku pozdějšího kupujícího (tj. žalovaného 2). Z tohoto důvodu navrhli, aby kupní smlouva byla soudem prohlášena za nepatnou a aby jim byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalovaná 1 Mgr. Karolína Černá (dále jen žalovaná 1 nebo správkyně ) ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby, neboť kupní smlouva není neplatná. Žalovaný 2 Ing. Vivek Ojah, anonymizovano (dále jen žalovaný 2 ) navrhl, aby soud žalobu zamítl. Městské státní zastupitelství v Praze navrhlo zamítnutí žaloby. Podle § 289 odst. 3 insolvenčního zákona platnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení prodejem mimo dražbu, lze napadnout jen žalobou podanou u insolvenčního soudu nejpozději do 3 měsíců ode dne zveřejnění smlouvy v insolvenčním rejstříku. Podle § 293 odst. 1 insolvenčního zákona jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení; je-li zajištěných věřitelů více, uděluje tyto pokyny zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako první v pořadí. Jestliže zajištěný věřitel neudělí příslušné pokyny ani ve lhůtě určené insolvenčním soudem, má právo je udělit zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako další v pořadí. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti. Podle § 293 odst. 2 ustanovení § 230 odst. 3 až 5 insolvenčního zákona platí obdobně. Ustanovení § 286 odst. 2, § 287 odst. 2 a § 289 odst. 1 insolvenčního zákona se použije jen tehdy, není-li zde pokynu zajištěného věřitele. Podle § 230 odst. 3 insolvenčního zákona náklady spojené s provedením jeho pokynu podle odstavce 2 nese zajištěný věřitel ze svého. Podle § 230 odst. 4 insolvenčního zákona není-li k pokynům zajištěného věřitele podle odstavce 2 připojen písemný souhlas ostatních zajištěných věřitelů, jejichž pohledávka se uspokojuje ze stejného zajištění, osoba s dispozičními oprávněními neprodleně vyrozumí insolvenční soud. Insolvenční soud v takovém případě nařídí do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda pokyny zajištěného věřitele schvaluje. Při jednání lze projednat pouze námitky proti pokynům zajištěného věřitele, které ostatní zajištění věřitelé uplatní písemně u insolvenčního soudu nejpozději do 7 dnů ode dne zveřejnění těchto pokynů v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K jednání předvolá insolvenční soud insolvenčního správce a dlužníka a zajištěné věřitele, kterým poskytne poučení o námitkách podle věty třetí. Pokračování:-3-179 ICm 987/2016

Podle § 286 odst. 2 insolvenčního zákona o způsobu zpeněžení majetkové podstaty podle odstavce 1 rozhodne se souhlasem věřitelského výboru insolvenční správce. Podle § 287 odst. 2 insolvenčního zákona veřejnou dražbu provede dražebník na návrh insolvenčního správce. Smlouva o provedení dražby se v takovém případě stane účinnou dnem, kdy ji schválí věřitelský výbor. Podle § 289 odst. 1 insolvenčního zákona prodej mimo dražbu může insolvenční správce uskutečnit se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Při udělení souhlasu může insolvenční soud stanovit podmínky prodeje. Dokud není souhlas insolvenčním soudem a věřitelským výborem udělen, nenabývá smlouva o prodeji mimo dražbu účinnosti. Souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru není nutný k prodeji věcí bezprostředně ohrožených zkázou nebo znehodnocením, jakož i věcí běžně zcizovaných při pokračujícím provozu dlužníkova podniku. Podle § 159 odst. 1 písm. f) insolvenčního zákona je incidenčním sporem mj. i spor o platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení majetkové podstaty prodejem mimo dražbu. Podle § 5 písm. b) insolvenčního zákona věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti. Kupní smlouva, jejíž platnost byla napadena oběma žalobami byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 30. 12. 2015 jako dokument B-30. Incidenční žaloba žalobce A byla podána k soudu dne 24. 3. 2016, žaloba žalobce B byla podána dne 30. 3. 2016. Obě žaloby tak byly podány k soudu nejpozději do 3 měsíců ode dne zveřejnění smlouvy v insolvenčním rejstříku.

Jak plyne z obsahu odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2015, sen. zn. 29 ICdo 26/2013 k žalobě podle § 289 odst. 3 insolvenčního zákona je aktivně legitimován jen účastník řízení nebo účastník smlouvy. Žalobce A je insolvenčním dlužníkem, žalobce B pak je věřitelem, který uplatňuje vůči dlužníkovi své právo (srovnej § 14 odst. 1 insolvenčního zákona). Žalovaná 1 a žalovaný 2 jsou účastníky kupní smlouvy. Žalobci i žalovaní tak jsou legitimování k vedení sporu.

Pro rozhodnutí soudu byla při právním hodnocení věci podstatná tato zjištění:

1/ Usnesením ze dne 12. 12. 2014, č. j.-A-21 zjistil úpadek dlužníka, prohlásil na jeho majetek konkurs a insolvenčním správkyní ustanovil prvního žalovanou (zjištěno z insolvenčního spisu, č. dok. A-21);

2/ První žalovaná sepsala do majetkové podstaty dlužníka mimo jiné i sporné nemovité věci (zjištěno z insolvenčního spisu,(č. dok. B-4 nebo B-38);

3/ Žalobce A je insolvenční dlužník, žalobce B je věřitelem, který uplatňuje vůči dlužníkovi své právo, tj. nezajištěnou pohledávku ve výši 1.674 Kč, kterou nabyl týden před podáním žaloby od jiného přihlášeného věřitele, jehož pohledávka byla zjištěna (zjištěno z insolvenčního spisu, protokol o přezkumném jednání dne 10. 3. 2015 a usnesení zdejšího soudu ze dne 24. 3. 2016, č. j. MSPH 79 INS 8512/2014-P19-3);

4/ Předchozí vlastník zatížil nemovitou věc zástavními právy a na základě smluv o zřízení zástavního práva, přičemž zajištěným věřitelem prvním v pořadí je věřitel č. 14 ČS, jehož pohledávka P14/1,2 byla ve výši celkem 4.056.236,30 Kč zjištěna jako zajištěná předmětnou nemovitou věcí dlužníka (zjištěno z insolvenčního spisu, č. dok. B-15-protokol o přezkumném jednání, a dále z výpisu z katastru nemovitostí LV č. 752 ke dni 4. 12. 2015);

5/ Na nemovité věci dlužníka dále vázne zástavní právo i k zajištění pohledávek dalších věřitelů, a to v. č. 1 Marka Šmída pro pohledávku 1.255.515 Kč a dále také pro pohledávku 1.195.701 Kč (dále jen Pokračování:-4-179 ICm 987/2016

zajištěný věřitele druhý a čtvrtý v pořadí ), v. č. 7 Česká pojišťovna, a.s. pro pohledávku 6.171 Kč (dále jen zajištěný věřitel třetí v pořadí ) a pro pohledávku v. č. 3 Broker Consulting ve výši 1.446.153,68 Kč (dále jen zajištěný věřitel pátý v pořadí ). Všechny pohledávky uvedených věřitelů byly zjištěny jako zajištěné (zjištěno z insolvenčního spisu, č. dok. B-15, a listů ze seznamu přihlášek věřitelů);

6/ První žalovaná nechala nemovité věci dlužníka ocenit v souladu s § 219 odst. 4 insolvenčního zákona znalcem Ing. Michalem Cvrkvou, který odhadl jejich obvyklou cenu na 8.500.000 Kč (zjištěno z insolvenčního spisu např. č. dok. B-80/7, cena odhadu nebyla stranami rozporována);

8/ Věřitel č. 14 ČS, jehož pohledávka je zajištěna jako první v pořadí udělil správkyni celkem dva pokyny týkající se zpeněžení zajištěné věci. První pokyn ze dne 15. 4. 2015 (č. dok. B-23/3), který byl upřesněn (doplněn) písemně dne 20. 7. 2016 (č. dok. B-23). Tento první pokyn nebyl správkyni realizován;

9) Věřitel č. 14 ČS udělil dne 30. 11. 2015 správkyni nový pokyn ke zpeněžení nemovité věci (č. dok. B-28). Podle tohoto pokynu měla správkyně prodat nemovitou věc způsobem mimo dražbu a to na základě nabídky přímého zájemce (žalovaného 2) a to kupní cenu 6.500.000 Kč s tím, že zájemce uhradí daň z nabytí nemovitých věcí a veškeré správní poplatky z prodejem spojené. Se zpeněžením věci za tuto částku předem určenému zájemci vyslovili souhlas všichni zajištění věřitelé s výjimkou věřitele jehož pohledávka je zajištěna jako pátá v pořadí (zjištěno z insolvenčního spisu, č.dok. B-28/3-5);

10) Insolvenční soud vyrozuměl zajištěného věřitele, že proti pokynu zajištěného věřitele prvního v pořadí lze podat písemně námitky a dokdy tak lze učinit (zjištěno z insolvenčního spisu č. dok. B-29, dále insolvenční rejstřík);

11) Proti pokynu zajištěného věřitele nebyly podány včas žádné námitky. Soud proto pokyn zajištěného věřitele prvního v pořadí-za situace, kdy nebyly podány včas žádné námitky-schválil (per analogiím s § 304 odst. 5 insolvenčního zákona) a udělil správkyni souhlas, aby podle něj postupovala, neboť neshledal důvody, proč by tak neměl učinit (viz insolvenční spis č. dok. B-33);

12/ dne 21. 12. 2015 prodala první žalovaná nemovité věci dlužníka druhému žalovanému za kupní cenu 7.001.000 Kč (zjištěno z kupní smlouvy č. dok. B-30/4).

V průběhu řízení žalobci navrhovaný důkaz výslechem svědka Luboše Drechslera, jednatele DDK Real, s. r. o., nebyl provedeny, neboť žalobní tvrzení, která měla být potvrzena výslechem tohoto svědka (tj. připravenost společnosti DDK Real, s.r.o. navýšit nabídku kupní ceny, neboť je vlastníkem sousedících nemovitostí) jsou pro posouzení platnosti kupní smlouvy bez významu. Stejně tak ze stejného důvodu nebyly soudem provedeny listinné důkazy navržené žalovaným 2, týkající prokázání nabytí nemovitosti dlužníkem v roce 2003, geometrickými plány umístění sousedících pozemků, předávacím protokolem z 18. 3. 2016, emailovou komunikací mezi nabyvatelem nemovité věci a vlastníkem sousedících nemovitostí, vyrozuměním Policie ČR ze dne 16. 6. 2016, které jsou pro posouzení platnosti smlouvy o koupi nemovitosti rovněž bez významu.

V rovině právního posouzení neplatnosti právního jednání na danou věc dopadá zák. č. 89/2009 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OZ ) a insolvenční zákon.

Podle § 574 OZ na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Neplatné je právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného (odstavec 2). Pokračování:-5-179 ICm 987/2016

Podle § 581 OZ není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

Podle § 582 odst. 1 OZ není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí. Zahrnuje-li projev vůle současně více právních jednání, nepůsobí nedostatek formy vyžadované pro některé z nich sám o sobě neplatnost ostatních.

Není-li dodržena forma právního jednání ujednaná stranami, lze neplatnost namítnout, jen nebylo-li již plněno. To platí i tehdy, vyžadují-li formu určitého právního jednání ustanovení části čtvrté tohoto zákona (odstavec 2).

Podle § 583 OZ jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.

Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

Soud především konstatuje, že na základě zjištění z provedeného dokazování (a nebylo to ani žalobci tvrzeno), nebylo zjištěno, že by kupní smlouva byla neplatná z důvodů, které jsou uvedeny v ust. § 581-583 OZ. Nebylo zjištěno ani to, že by kupní smlouva byla neplatná proto, že se příčí dobrým mravům nebo pro nemožnost plnění.

Žalobci založili tvrzení o její neplatnosti kupní smlouvy na tom, že odporuje zákonu, konkrétně § 230 odst. 4 insolvenčního zákona a také je v rozporu se zásadou na níž spočívá insolvenční řízení uvedenou v § 5 písm. b) insolvenčního zákona.

Pro posouzení platnosti právního jednání (kupní smlouvy) je podstatné to, že správkyně (jako osoba s dispozičním oprávněním k majetku dlužníka-srovnej § 229 odst. 3 písm. c) insolvenčního zákona-v průběhu konkursu vedeného na majetek dlužníka zpeněžila předmětné nemovité věci, které dříve zapsala do soupisu majetkové podstaty, přičemž při jejich zpeněžování postupovala zcela v souladu s pokynem zajištěného věřitele ČS, který jí byl písemně udělen dne 30. 11. 2015. Podle obsahu tohoto závazného pokynu byla správkyně zavázána předmětné nemovité věci zpeněžit způsobem mimo dražbu kupní smlouvou předem určenému zájemci (žalovanému 2), se kterým o možném prodeji již dlouhodobě jednala, a to za kupní cenu 6.500.000 Kč. Insolvenční správkyně přitom tento pokyn zajištěného věřitele ČS neodmítla, protože by zjistila, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji. Protože předmětem pokynu bylo zpeněžení zajištěné věci, nepoužily se postupy uvedené v ustanoveních § 286 odst. 2, § 287 odst. 2 a § 289 odst. 1 insolvenčního zákona (viz výše). Tímto nově uděleným pokynem byl bez jakýchkoliv pochybností nahrazen předchozí (pro správkyni závazný) pokyn zajištěného věřitele ČS, který jí v souvislosti se zpeněžením předmětu zajištění udělil dne 15. 4. 2015. Koncepce insolvenčního zákona týkající se postupu správce při zpeněžování předmětu zajištění je s přijetím novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb. účinné od 1. 1. 2014 založena nově na tom, že pokyn týkající se zpeněžení věci, která slouží k zajištění pohledávky, uděluje správci primárně zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako první v pořadí (srovnej § 293 odst. 1 insolvenčního zákona). V případě, že by k takto udělenému pokynu nebyly připojeny písemné souhlasy ostatních zajištěných věřitelů, jejichž pohledávka se uspokojuje ze stejného zajištění, je soudem ze zákona vyvoláno námitkové řízení. Tak tomu bylo i v tomto případě, kdy soud-v situaci, kdy věřitel zajištěný jako pátý v pořadí (jako jediný) neudělil s pokynem věřitele ČS souhlas-o tom ostatní zajištěné věřitele bez prodlení vyrozuměl a umožnil jim tak podat proti pokynu zajištěného věřitele ČS ze dne 30. 11. 2015 v zákonem stanovené lhůtě námitky. Protože žádné námitky podány včas nebyly, vyslovil poté soud souhlas s tím, aby podle tímto způsobem schváleného pokynu zajištěného věřitele Pokračování:-6-179 ICm 987/2016 byla věc správkyní zpeněžena, neboť neshledal, že by pokyn byl v rozporu se zákonem. Správkyně poté předmětné nemovitosti kupní smlouvou prodal a žalovanému 2, přičemž tímto prodejem byly dosažená kupní cena výrazně vyšší, než jaká byla stanovena v pokynu zajištěného věřitele. Další (údajné) ústní upřesnění resp. odsouhlasení prodeje předmětu zajištění za pozdějším kupujícím nově nabídnutou kupní cenu, provedené telefonicky a emailem zajištěným věřitelem ČS (tak jak se to podává z vyjádření správkyně ve spise) nelze chápat jako další (nový) pokyn zajištěného věřitel ve smyslu zákona (neměl formu ani požadovaný obsah) a zejména jím nedošlo ke změně obsahové podstaty již dříve uděleného pokynu (např. ke snížení ceny ani ke změně osoby, se kterou bylo o koupi dlouhodobě jednáno a měla tedy nemovitou věc nabýt) nezavdávalo tak ani povinnost správkyně v tomto smyslu upřesněný pokyn opětovně předložit soudu k vyvolání dalšího námitkového řízení. Ostatně ani takto provedené upřesnění či odsouhlasení postupu správkyně při zpeněžení zajištěným věřitelem ČR nešlo ke škodě ostatních zajištěných věřitelů, kteří-a to je podstatné-ani dříve zákonem předpokládaným způsobem (tj. námitkou) nijak nebrojili proti pokynu zajištěného věřitele, aby nemovitá věc byla prodána předem určenému zájemci za kupní cenu výrazně nižší tj. 6.500.000 Kč. Insolvenční zákon v žádném svém ustanovení nestanoví, že by správce musel povinně uvědomit v průběhu zpeněžování věci způsobem mimo dražbu (!) jiného zájemceo koupi o tom, že jiný zájemce, se kterým o koupi nemovitostí několik měsíců jedná, navýšil v reakci na nabídku tohoto zájemce svou dosavadní nabídku, za kterou chtěl věc koupit. Takový postup sice správkyně zvolit mohla, současně však musela i nadále respektovat pokyn zajištěného věřitele, kterým jí uložil prodal věc konkrétnímu zájemci, se kterým bylo jednáno a to mimo dražbu, a současně přihlédnout i ke všem okolnostem, které dosavadní proces zpeněžování provázely. Lze tak uzavřít, že bylo zcela na správkyni, aby v tomto konkrétním případě posoudila zejména vážnost vůle protinabídky společnosti DDK Real s. r. o. a přihlédla i k tomu, že žalovaný 2, jako dlouhodobý vážný zájemce o koupi nemovité věci chtěl od kupní smlouvy odstoupit. Skutečnost, že DDK Real, s .r. o. předchozí nabídku pozdějšího kupujícího navýšila o 500.000 Kč neznamená, že by v reakci na poslední nabídku pozdějšího kupujícího opětovně nabídla kupní cenu vyšší. Správce v tomto smyslu nemá při zpeněžování majetku (způsobem mimo dražbu) postavení dražebníka či licitátora a je tak zcela jeho v odpovědnosti, zda a komu či v jaký okamžik věc uvedeným způsobem zpeněží, to vše za předpokladu, že prodej zajištěné věci realizuje v souladu s pokynem zajištěného věřitele, který je pro něj závazný. Pokud má některý z věřitelů či dlužník zato, že správkyně nepostupovala při zpeněžení předmětu zajištění s odbornou péčí, může se vůči správkyni domáhat škodní odpovědnosti podle § 37 insolvenčního zákona. Samotný postup správkyně, který zvolila při zpeněžení nemovitosti však podle názoru insolvenčního soudu neplatnost uzavřené kupní smlouvy nezakládá, neboť její právní jednání nijak neodporuje zákonu (občanskému zákonu ani insolvenčnímu zákonu). Nebyla porušena ani zásada uvedená v § 5 písm. b) insolvenčního zákona, neboť zajištění věřitelé mohli proti pokynu věřitele ČS po vyrozumění soudem podat námitky, což včas neučinili. K později podaným námitkám se nepřihlíží.

Soud proto obě žaloby jako nedůvodné zamítl, neboť kupní smlouva není neplatná (výrok I).

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 7 insolvenčního zákona ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní 1 a 2 měli v řízení plný úspěch a náleží jim tak náhrada nákladů potřebných k účelnému bránění práva proti účastníkům, kteří ve věci úspěch neměli. Náklady řízení tvoří náhrada za žalovaným 1 vyúčtované náklady za právní zastoupení advokátem za 3 úkony ze zvýšení tarifní hodnoty 100.000 Kč a to podle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/2006 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, a to za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě a účast advokáta na jednání dne 4. 10. 2016), tj. 3 x 5.100 Kč, dále 3x300 Kč paušál (§ 13 odst. 3 AT), tj. 16.200 Kč a k tomu příslušející DPH ve výši 21 % z této částky, celkem tedy 19.602 Kč vč. DPH. Žalovaný 2 vyúčtoval náklady řízení za 5 úkonů zastoupení advokátem (bez bližší specifikace těchto úkonů) a to z tarifní hodnoty 35.000 Kč, ačkoliv mi vznikl nárok na výpočet nákladů ze zvýšené tarifní hodnoty 100.000 Kč (viz výše) za 3 úkony právní služby (shodně jako u žaloveného 1); protože však žalovaný výslovně účtoval náhradu nákladů řízení pouze ve výši 12.500 Kč a k tomu 21 % DPH z této částky, tj. 15.125 Kč, vč. DPH, přiznal je soud žalovanému 2 v jím vyúčtované výši. Výrok o nákladech řízení tak odpovídá této skutečnosti. Náhradu Pokračování:-7-179 ICm 987/2016 nákladů řízení zaplatí úspěšným žalovaným každý z žalobců, neboť v řízení mají postavení samostatných společníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

V Praze dne 4. října 2016

JUDr. Jiří R a d a, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Blahnová