MSPH 79 INS 7676/2012-C1-63
MSPH 79 INS 7676/2012-C1-63

179 ICm 1364/2013-386 (MSPH 79 INS 7676/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Radou ve věci žalobce: Mgr. Adam Sigmund, se sídlem Krkoškova 2, 613 00 Brno, insolvenční správce dlužníka ECM China Investments s. r. o., IČO 279 54 897, se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 78 Praha 4-Nusle, zastoupeného Mgr. Martinem Hrodkem, advokátem, se sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1, proti žalovaným: l) ECM REAL ESTATE INVESTMENTS A. G., reg. č. B 65153, se sídlem Charles de Gaulle 2, L- 1653, Luxembourg, Lucemburské velkovévodství, a 2) JUDr. Jaroslav Svoboda, se sídlem Heršpická 6, 639 00, Brno, insolvenční správce dlužníka ECM REAL ESTATE INVESTMENTS A.G , B 65153, se sídlem Charles de Gaulle 2, L-1653, Luxembourg, Lucemburské velkovévodství, oba zastoupeni JUDr. Alenou Bányaiovou, CSc., advokátkou se sídlem Lazarská 13/8, Praha 2, o určení neúčinnosti právního úkonu

takto:

I. Určuje se, že smlouva ze dne 22. 12. 2009 uzavřená mezi žalovaným 1 ECM REAL ESTATE INVESTMENTS A.G., reg. č. B 65153, se sídlem Charles de Gaulle 2, L-1653, Luxembourg, Lucemburské velkovévodství, jako prodávajícím, a společností ECM China Investments s.r.o., IČO 27954897, se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 78 Praha 4-Nusle, jako kupujícím, je v části týkající se prodeje 500 kusů akcií společnosti Metropolis Holding China Limited, se sídlem 2503 Bank of America Tower 12 Harcourt Road, Central, Hong Kong a zaplacení kupní ceny za tyto akcie, je neúčinná.

II. Žaloba, aby žalovaný 2 JUDr. Jaroslav Svoboda, se sídlem Heršpická 6, 639 00, Brno, jako insolvenční správce žalovaného 1 ECM REAL ESTATE INVESTMENTS A.G , B 65153, se sídlem Charles de Gaulle 2, L-1653, Luxembourg, Lucemburské velkovévodství, byl povinen zaplatit z majetkové podstaty žalovaného 1 ECM REAL ESTATE INVESTMENTS A.G., reg. č. B 65153, se sídlem Charles de Gaulle 2, L-1653, Luxembourg, Lucemburské velkovévodství, částku ve výši 71.222.251,-Kč do majetkové podstaty společnosti ECM China Investments s.r.o. isir.justi ce.cz Pokračování-2-179 ICm 1364/2013

IČO 27954897, se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 78 Praha 4-Nusle, to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, s e z a m í t á .

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 16. 4. 2013, doručenou téhož dne soudu, se Mgr. Adam Sigmund, se sídlem sídlem Krkoškova 2, 613 00 Brno, insolvenční správce (dále jen správce nebo žalobce ) dlužníka ECM China Investments s. r. o., IČO 279 54 897, se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 78 Praha 4-Nusle (dále jen dlužník nebo též ECM CHINA ) domáhal určení, že Share Purchase Agreement, (dále jen Smlouva ) ze dne 22. 12. 2009 uzavřená mezi žalovaným 1 ECM REAL ESTATE INVESTMENTS A. G. (dále jen ECM REI ), coby prodávajícím, a dlužníkem, coby kupujícím, je v části týkající se prodeje 500 kusů akcií společnosti Metropolis Holding China Limited, se sídlem 2503 Bank od America Tower 12 Harcourt Road, Central, Hong Kong (dále jen MHC ) a zaplacení kupní ceny za tyto akcie, neúčinná. Současně navrhl, aby soud uložil povinnost žalovanému 2 (coby insolvenčním správci žalovaného 1, aby ve prospěch majetkové podstaty dlužníka zaplatil 71.222.251 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku a dále, aby mu zaplatit náhradu nákladů řízení. V obecné rovině žalobce tvrdil, že dlužník koupil Smlouvou uzavřenou dne 22. 12. 2009 od společnosti ECM REI (jež je jejím 100 % společníkem), celkem 500 kusů akcií zahraniční společnosti MHC (dále jen Akcie MHC ) za kupní cenu 4.106.741 USD, která však byla 17,5 x vyšší než byla jejich skutečná tržní hodnota v době prodeje. Koupě Akcií způsobila dlužníkovi obchodní ztrátu nejméně 71.222.251 Kč (ekvivalent kupní ceny v českých korunách) a vedla tak k jeho úpadku. Z tohoto důvodu je Smlouva neúčinným právním úkonem podle § 240 odst. 1 zák. č. 186/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění. Konkrétně pak žalobce tvrdil, že -500 kusů Akcií představovalo 10 % podíl na základním kapitálu MHC; -kupní cena, za které dlužník od žalovaného 1 Akcie koupil, činila 4.106.741 USD (tj. 75.531.180,47 Kč); -na zaplacení kupní ceny Akcií získal dlužník od České exportní banky, a. s. (dále jen ČEB ) peněžitý úvěr ve výši 4.096.614 USD (představující 99,75 % celkové výše kupní ceny); -za 9 měsíců po uzavření Smlouvy, tj. dne 24. 9. 2010 dlužník společně s žalovaným 1 a společností NORDEVO INVESTMENTS LIMITED (dále jen NORDEVO ), prodali 100 % Akcií MHC nezávislému investorovi a to společnosti AEW CHINA INVESTMENTS 2, LTD. (dále jen AEW ) za celkovou cenu 2.346.017 USD; z čehož plyne, že dlužníkův podíl (tj. 10 % Akcií) tak byl touto smlouvou prodán (jen) za 234.601,70 USD, tedy za cenu 17,5 x nižší, než za jakou stejný počet Akcií dlužník koupil odporovanou Smlouvou od žalovaného 1 (ECM REI); -koupí Akcií za 75.531.180,47 Kč, a jejím prodejem po 9 měsících za cenu odpovídající 4.308.929,42Kč byla dlužníkovi způsobena účetní ztráta 71.222.251 Kč; -kupní cena, za kterou dlužník nabyl Akcie od žalovaného 1 Smlouvou, nebyla tržní cenou (byť byla jejich hodnota potvrzena formálně vypracovaným znaleckým posudkem), neboť skutečná hodnota nabytých akcií odpovídala spíše ceně, za kterou Akcie prodány nezávislé společnosti AEW; -kromě toho, dne 23. 1. 2009, tj. pouhých 8 měsíců před prodejem Akcií na základě Smlouvy, prodal žalovaný 1 společnosti NORDEVO celkem 23 % akcií MHC za cenu 3.746.119 USD, což při přepočtu na 10 % Akcií činí částku 1.628.747,39 USD-i zde tedy podle žalobce za odpovídající počet Akcií bylo zaplaceno společností NORDEVO téměř 3 x měně, než za stejný počet zaplatil dlužník žalovanému 1 odporovanou Smlouvou; Pokračování-3-179 ICm 1364/2013

-koupě a následný prodej akcií MHC vedl prokazatelně k úpadku dlužníka; -Smlouva byla uzavřena mezi dlužníkem a žalovaným 1 společnostmi, které tvoří vzájemně koncern (tj. dlužník a ECM REI), ve smyslu § 240 odst. 2 insolvenčního zákona se tak má za to, že Smlouva byla úkonem, který dlužník učinil, když byl v úpadku; -znalecký posudek vypracovaný dne 18. 12. 2009 na objednávku dlužníka společností SINCONSULT s. r. o., znalecký ústav, (dále jen znalec SIN ), jímž byla oceněna hodnota 500 kusů akcií na částku 4.106.741,18 USD je nesprávný, neúplný a nepřezkoumatelný; -podmínky pro podání odpůrčí žaloby podle §§ 239 a 240 insolvenčního zákona jsou splněny. Ušlé plnění, odpovídající zaplacené kupní ceně Akcií, se stane podle žalobce právní mocí rozsudku ex lege součástí majetkové podstaty dlužníka a žalovaný 1 musí odpovídající částku vyřadit z majetkové podstaty žalovaného 1 ECM REI. Žalovaní navrhovali žalobu zamítnout. Tvrdili, že prodejní cena Akcií na základě Smlouvy odpovídala tržní ceně v době jejího uzavření. Odmítli současně argument žalobce, že skutečná tržní cena akcií odpovídá ceně, za které byly Akcie prodány smlouvu z roku 2010. Žalovaní dále tvrdili, že dlužník měl jako jeden z prodávajících obdržet jako součást úhrady kupní ceny při prodeji jím vlastněné části akcií podle smlouvy uzavřené v roce 2010 také peněžní prostředky ze smlouvy o úschově (Escrow agreement), uzavřené dne 24. 9. 2010 mezi dlužníkem, ECM REI, společností NORDEVO, na straně jedné a pobočkou banky JP Morgan Chase Bank, N. A. (dále jen JPM ), jako schovatelem na straně druhé (dále jen Smlouva o úschově ) Na základě takto uzavřené smlouvy o úschově měla být za splněné určitých podmínek dlužníkovi vyplacena částka odpovídající 10 % složených peněžních prostředků, tj. 668.599,35 USD. Podle vyjádření žalovaných je tyto peněžní prostředky potřeba připočíst k prodejní ceně části akcií ve výši 234.601,70 USD, přičemž dlužník tak za své akcie ve skutečnosti obdržel celkem 903.201,10 USD (tj. 4 x méně, nikoli tedy 17,5 x méně). Žalování rovněž zcela odmítli žalobcem tvrzené vady znaleckého posudku znalce SIN, na základě nichž došlo k ocenění hodnoty akcií v době jejich nabytí dlužníkem od žalovaného 1. Namítali také, že žalobce svou tvrzenou pohledávku z neúčinného právního úkonu nepřihlásil přihláškou a ta tak nemůže být v řízení již uspokojena, i kdyby byla shledána soudem po právu.

Podle § 235 odst. 2 insolvenčního zákona neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak.

Podle § 239 odst. 1 insolvenčního zákona odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty.

Podle § 239 odst. 3 insolvenčního zákona insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne.

Podle § 240 insolvenčního zákona se rozumí právním úkonem bez přiměřeného protiplnění právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník (odstavec první). Dále se právním úkonem bez přiměřeného protiplnění rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (druhý odstavec). Pokračování-4-179 ICm 1364/2013

Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (odstavec třetí). Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není a/plnění uložené právním předpisem, b/ příležitostný dar v přiměřené výši, c/ poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d/ právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka (odstavec čtvrtý).

Jak bylo zjištěno z insolvenčního spisu dlužníka, žalobce byl v rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka ustanoven jeho insolvenčním správcem; účinky úpadku nastaly dne 17. 4. 2012. Odpůrčí žaloba byla podána k soudu dne 16. 4. 2013, tj. v zákonem stanovené lhůtě jednoho roku a směřuje proti osobě, vůči níž byl neúčinný úkon dlužníka učiněn (žalovaný 1), a proti osobě, která má dispoziční oprávnění k majetku žalovaného 1.

Přípravné jednání se v této věci nekonalo. Smírné řešení věci mezi účastníky se v rámci jednání soudu nezdařilo (§ 99 občanského soudního řádu). Podle § 118b odst. 1 občanského soudního řádu bylo řízení zkoncentrováno ke konci jednání, které se konalo dne 14. 2. 2014. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům, již soud nesměl přihlédnout.

Při hodnocení provedených důkazů soud postupoval podle § 132 občanského soudního řádu, podle něhož důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

Při posouzení věci po právní stránce a s tím souvisejícím rozhodnutím soudu o důvodnosti žaloby vyšel soud z následujících skutkových zjištění: 1) usnesením zdejšího soudu ze dne. 14. 2. 2014, č. j. MSPH 79 INS 7676/2013-A-15 byl zjištěn úpadek dlužníka, a bylo rozhodnuto o řešení jeho úpadku konkursem. Insolvenčním správcem dlužníka byl ke dni rozhodnutí o odpůrčí žalobě žalobce. Zjištění: z insolvenčního spisu sp. zn. MSPH 79 INS 7676/2013, 2) za dlužníka byli ke dni 22. 12. 2009 oprávněni jednat společně dva její jednatelé a to Ing. Antonín Jakubše, CSc. a Ing. Martin Höfler Zjištění: úplný výpis z obchodního rejstříku dlužníka 3) žalovaný 1 (ECM REI) Smlouvou ze dne 22. 12. 2009 prodal dlužníkovi mj. 500 kusů Akcií MHC za cenu 4.106.741 USD. Na zaplacení ceny Akcií a současně též i na nákup akcií společnosti China East Investment Limited (dále jen CEIL ) byl dlužníkovi poskytnut bankovní úvěr od ČEB ve výši 12.000.000 USD, přičemž z této částky podle výslovného znění Smlouvy na Akcie připadla částka 4.106.741 USD. Zjištění: z fotokopie Smlouvy, z plné moci udělené osobami oprávněnými jednat za ECM REI panu Ing. Martinu Höflerovi. Účastníky nebyla zpochybněna pravost ani obsah listin 4) Znaleckým posudek ze dne 18. 12. 2009 zpracovaným na žádost znalcem SIN a k rozhodnému dni dni 30. 9. 2009 bylo 500 kusů Akcií MHC oceněno částkou 4.106.741 USD. Znalec SIN byl pro ocenění Akcií MHC ustanoven na návrh dlužníka a to rozhodnutím zdejšího soudu ze dne 14. 12. 2009, které nabylo právní moci dne 16. 12. 2009. Znalec SIN tak vypracoval posudek za dva dny. Tato společnost (znalec SIN) přes výzvu soudu v tomto řízení nepředložila listinné podklady, z nichž při zpracování posudku vycházela s tím, že podklady jí byly poskytnuty zadavatelem (tj. dlužníkem) pouze Pokračování-5-179 ICm 1364/2013

elektronicky ve formě tabulek (Excel a Word), které byly zaslány přímo zpracovatelům posudku Zjištění: z posudku znalce S ze dne 18. 12. 2009, usnesení zdejšího soudu ze dne 14. 12. 2009 č. j. 2 Nc 5232/2009-71 a z vyjádření znalce S ve spise na č. l. 69 5) ekvivalent kupní ceny v českých korunách, za které dlužník koupil od žalovaného 1 Akcie MHC Smlouvou ze dne 22. 12. 2009 (4.106.741 USD) činil k tomuto rozhodnému dni 75.531.180,47 Kč, ekvivalent prodejní ceny, za kterou dlužník prodal svých 500 kusů akcií nabyvateli AEW (234.601 USD) činil ke dni 24. 9. 2010 částku 4.308.929,42 Kč. Zjištění: toto skutkové zjištění nebylo mezi účastníky sporné, dále z fotokopií kurzů veřejně dostupných na webových stránkách České národní banky 6) ČEB poskytla smlouvu o úvěru č. 21689 ze dne 22. 12. 2009 dlužníkovi úvěr ve výši 12.000.000 USD, přičemž z tohoto úvěrového rámce připadla podle výslovné žádosti úvěrovaného dlužníka na koupi akcií MHC částka 4.096.624 USD (na nákup akcií CEIL pak připadla částka 7.903.386 USD). ČEB pohledávku z titulu vrácení takto poskytnutého a nesplaceného úvěru přihlásila do insolvenčního řízení dlužníka přihláškou P1 Zjištění: fotokopie českého překladu smlouvy o úvěru, včetně žádosti o úvěr a dodatku č. 1, přihláška P1 věřitele ČEB, výpověď jednatele dlužníka Ing. Antonína Jakubše 7) ECM REI prodala dne 23. 1. 2009 společnosti NORDEVO celkem 23 % akcií za cenu 3.746.119 USD Zjištění: toto shodné tvrzení účastníků při jednání dne 24. 11. 2017 vzal podle § 120 o. s. ř. za své soud, neboť listina toto prokazující nebyla žádným z účastníků nalezena, výpověď jednatele dlužníka Ing. Antonína Jakubše 8) Dlužník byl ke dni 31. 12. 2010 v účetní ztrátě 190.000.000 Kč. Zjištění: fotokopie zprávy nezávislého auditora Deloitte ze dne 12. 5. 2011, zpracované pro společnost ECM REI (coby společníka dlužníka) 9) Žalovaný 1 je dlužníkem v konkursu a žalovaný 2 je jeho insolvenčním správcem Zjištění: insolvenční spis zdejšího soudu sp. zn. 79 INS 6021/2011, týkající se dlužníka ECM REI (žalovaného 1) 10) Z českého překladu smlouvy o úschově peněz (ESCROW AGREEMENT (Cash), který nebyl žalobcem sporován, vyplývá, že NORDEVO se zavázalo složi u schovatele JPM částku 6.929.368 USD. Za dlužníka a NORDEVO byla tato smlouva podepsána panem Antonínem Jakubše. Peněžní prostředky měly být určeny jako záruka AEW na úhradu možných daňových povinností finančnímu úřadu Čínské lidové republiky v souvislosti s transakcí mezi dlužníkem a NORDEVO na straně jedné a AEW na straně druhé. Zjištění: fotokopie smlouvy o úschově peněz včetně jejího překladu do českého jazyka 11) 100 % akcií MHC byly kupní smlouvou uzavřenou dne 24. 9. 2010 mezi prodávajícím dlužníkem a ECM REI a kupujícím AEW prodány za 2.346.017 USD Zjištění: fotokopie smlouvy o prodeji a nákupu ze dne 24. 9. 2010 12) Podle nálezu znaleckého posudku znalce Eguity Solutions Appraisals s. r. o. (dále jen znalec ESA ze dne 5. 12. 2016, činila tržní hodnota 10 % podílu dlužníka ve společnosti MHC k datu 22. 12. 2009-5.697.000 Kč Zjištění: znalecký posudek předložený žalobcem, obsahující prohlášení znalce dle § 127a o.s.ř. 13) Podle znaleckého posudku znalce STATIKUM s.r.o. (dále jen znalec S ) ze dne 29. 6. 2017 činila hodnota 10 % podílu dlužníka ve společnosti MHC-a) 36.878.315 Kč-pro případ pesimistické varianty, b) 76.032.875 Kč-pro případ nejpravděpodobnější varianty a c) Pokračování-6-179 ICm 1364/2013

121.070.010 Kč pro případ optimistické varianty-při různém zohlednění rozhodujících kritérií. Tento znalec se dále vyjádřil na žádost žalovaných i k dalším otázkám (srovnání znaleckého posudku znalce ESA ze dne 13. 3. 2014 /nebyl čten k důkazu/ s posudkem ze dne 5. 12. 2016 a provedl revizi znaleckého posudku znalce ESA ze dne 5. 12. 2016. Zjištění: Znalecký posudek předložený bez výzvy soudu žalovanými, obsahující prohlášení znalce dle § 127a o. s. ř.

Na základě skutkových zjištění dokazování a při zhodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř. jednotlivě a ve všech souvislostech soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.

V řízení nebylo zjištěno, že by odporovaný právní úkon byl absolutně neplatný.

Podmínky pro podání odpůrčí žaloby uvedení v § 239 a 249 insolvenčního zákona byly splněny, neboť odpůrčí žaloba byla podána správcem (§ 239 odst. 1 insolvenčního zákona), ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, přičemž žalobou je odporován právní úkon, který byl učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení a to ve prospěch osoby, která tvoří s dlužníkem koncern (§240 odst. 3 insolvenčního zákona). Současně se tak má za to, že odporovaný právní úkon je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (§ 240 odst. 3 insolvenčního zákona). Ostatně žalovaní tuto právní domněnku v řízení nevyvraceli. Bez významu tedy v tomto smyslu je zjištění soudu o tom, že odporovaným úkonem byla dlužníkovi způsobena účetní ztráta 71.222.251 Kč, která vedla k jeho úpadku.

Odporovaný právní úkon rovněž nelze podřadit pod žádný případ tzv. výluk, které jsou vyjmenovány v § 240 odst. 4 insolvenčního zákona.

Soud při úvaze o tom, jaká byla tržní hodnota 10 % akcií MHC ke dni uzavření Smlouvy-a zda tedy za jejich prodej kupující dlužník obdržel přiměřené protiplnění oproti plnění, k němuž se zavázal-vyšel zcela ze závěru znaleckého posudku zpracovaného znalcem ESA, přihlédl přitom současně k obdobné výši ceny Akcií MHC, za něž byl srovnatelný počet akcií prodán žalovaným 1 společnosti NORDEVO na počátku roku 2009 a k ceně za jakou bylo prodáno 100 % akcií MHC prodávajícími-společnostmi dlužníka, ECM REI a NORDEVO v roce 2010 nezávislému investorovi kupujícímu AEW. Žalovaným se nepodařilo věrohodným způsobem prokázat svá tvrzení o skutečnostech majících vliv na nižší cenu Akcií při jejich prodeji na počátku roku 2009, ani následně při prodeji Akcií MHC v roce 2010, tzn. že v prvním případě byly prodány kupujícímu NORDEVO za tzv. nákladovou cenu a v druhém případě se jednalo jejich tzv. vynucený prodej , ani to, že součástí kupní ceny, kterou kupující AEW zaplatil prodávající byly peněžní prostředky složené v úschově společností NORDEVO u banky JPM. Tato obrana (tvrzení) žalovaných byla potvrzena toliko výpovědí jednatele dlužníka Ing. Antonína Jakubše, přičemž z žádného jiného důkazu (např. ze smlouvy o úschově) se nepodávají. Tvrzení o tom, že součástí kupní ceny za prodej akcií v roce 2010 byly také peněžní prostředky složené v úschově u JPM jsou pak podle názoru soudu vyvráceny již tím, že tyto peněžní prostředky složila do úschovy dle znění smlouvy na účet banky JPM společnost NORDEVO, nikoli tedy kupující všech akcií společnost AEW, přičemž ve smlouvě o úschově není o dalším plnění kupujícího vůči prodávajícím (tady i vůči dlužníkovi) žádná zmínka. Z preambule této smlouvy pak jednoznačně plyne, že peněžní prostředky byly do úschovy složeny za účelem případného odškodnění AEW v případě daňové odpovědnosti ve vztahu k čínským daňovým orgánům. I v případě, že by tyto prostředky složené do úschovy byly součástí kupní ceny v roce 2010, byla by jejich hodnota nadále téměř 5x nižší, než za jaké byly prodány odporovaným úkonem. Stejně tak tvrzení o tom, že prodej akcií za nižší cenu (než v případě odporovaného úkonu) v roce 2010 byl vynuceným prodejem je v rozporu se zjištěním soudu, neboť nebylo nijak vysvětleno, proč za tuto nižší cenu prodalo kupujícímu AEW své akcie NORDEVO, které bylo poskytovatelem tzv. mezaninových úvěrů pro žalovaného 1. Výpověď jednatele dlužníka Ing. Antonína Jakubše soud hodnotí jako nevěrohodnou, resp. za účelovou, neboť to musel být právě on, kdo jako jednatel dlužníka (a současně člen Pokračování-7-179 ICm 1364/2013 statutárního orgánu ECM REI) požádal v prosinci ČEB o poskytnutí úvěru ve výši 12.000.000 USD, určeného na nákup mj. akcií MHC, přičemž na jejich kupní cenu byla výslovně podle žádosti k tomuto úvěru určena částka 4.096.624 USD. Nelze přitom odhlédnou od toho, že v řízení vedeném u zdejšího soudu sp. zn. 74 Cm 179/2014 je svědek společně s panem Milanem Janků (ze společnosti ECM REI) žalován o zaplacení částky 143.848.973,40 Kč a to právě v souvislosti s činností souvisejících s nákupem akcií podle Smlouvy. Stanovení hodnoty akcií MHC znalcem SIN je dle soudu zcela nevěrohodné, závěr posudku nese značné znaky účelovosti při jeho zpracování. Pro soud je totiž jen těžko představitelné, aby znalec ustanovený soudem dne 14. 12. 2009 (PM usnesení dne 16. 12. 2009) zpracoval za pouhé dva dny (!) rozsáhlý a po odborné stránce složitý posudek oceňující akcie zahraniční společnosti nacházející v Asii. Tento znalec-jak plyne z jeho vyjádření ve spise-přitom při stanovení ceny akcií vycházel zjevně pouze z podkladů, které mu byly elektronicky (!) zaslány právě jen objednatelem (dlužníkem)-tedy osobou, která v této době měla zřejmý ekonomický zájem na stanovení jejich co nejvyšší hodnoty, neboť hodlala požádat ČEB o poskytnutí úvěru na jejich nákup od své mateřské společnosti ECM REI. Z obsahu tohoto posudku pak nijak neplyne, že by znalec SIN vykonal nezávisle jakákoliv šetření mající význam pro určení hodnoty posuzovaných akcií (což při této rychlosti zpracování ani nebylo možné), a spolehl se tak výhradně pouze na podklady zaslané mu zadavatelem (dlužníkem), přičemž jak plyne z výpovědi odpovědné osoby znalce ESA, zjevně při ocenění akcií pominul kalkulovat s nákladovými položkami či závazky posuzované společnosti MHC, což nepochybně navýšilo hodnotu posuzovaných akcií. Takto nevěrohodným způsobem zpracovaný znalecký posudek je pro účely dokazování o ceně akcií nepoužitelný, nepřezkoumatelný a k jeho závěrům tak při rozhodování o ceně akcií soud nepřihlížel. Cena Akcií MHC stanovená tímto posudkem znalce SIN tak je zcela nevěrohodná. Pokud jsou tedy závěry tohoto posudku znalce SIN pro hodnocení soudu nepoužitelné, a při prodeji Akcií MHC uskutečněném na počátku roku 2009 nebyl znalecký posudek zpracován (viz výpověď Antonína Jakubše), pak soud musel při vyhodnocení této podstatné otázky vycházet z ocenění akcií dle posudků, které byly soudu předloženy účastníky. Lze konstatovat, že oba soudem provedené znalecké posudky (znalce ESA i znalce S) obsahují formální náležitosti vyžadované zákonem včetně doložky znalce dle § 127a o. s. ř., a lze je tedy hodnotit jako důkaz znaleckým posudkem. Oba znalci použili při stanovení hodnoty akcií určené k rozhodnému datu přípustné znalecké metody. Soud v této souvislosti neztotožňuje s námitkou žalobce, že by znalec S nebyl oprávněn oceňovat hodnotu akcií, neboť podle názoru soudu pod oceňování podniku (k němuž je znalec S výslovně oprávněn) lze ocenění akcií společnosti subsumovat. Důkazní břemeno o svém tvrzení, že smlouva je neúčinným úkonem bez přiměřeného protiplnění nesl v řízení žalobce, který k výzvě soudu předložil znalecký posudek zpracovaný znalcem ESA. Po jeho předložení byl soudu předložen oponentní posudek zadaný samostatně žalovanými. Závěry znaleckých posudků znalce ESA a znalce S, týkající se stanovení hodnoty akcií MHC k rozhodnému datu se zásadním způsobem lišily. Z tohoto důvodu soud předvolal oba znalce podle § 127 odst. 2 o. s. ř. k podání vysvětlení. Odpovědný zástupce znalce ESA věrohodným způsobem vysvětlil nejprve písemně a posléze při jednání ústně všechny námitky, které proti jeho obsahu uvedli žalovaní. Nebylo zjištěno, že by znalec ESA použil při ocenění hodnoty akcií nepřípustné znalecké metody. Znalec ESA vysvětlil důvody použití parametrů, které byly pro stanovení hodnoty akcií významné a též relevantní zdroje, z nichž při své úvaze vycházel, které mohly být znalci známy v k datu, k němuž docházelo k ocenění. Z vysvětlení obou znalců vyplynulo, že ocenění hodnoty akcií k rozhodnému datu resp. využití a nastavení výše parametrů ovlivňujících jejich cenu bylo závislé na odhadech, které mohl mít znalec v rozhodné době objektivně v dispozici. Rozdíly ve výši ocenění hodnoty akcií v obou posudcích tak do značné míry vyplývají s odlišných pohledů těchto znalců na stav realitního trhu v Číně v závěru roku 2009, a z odlišné predikce znalců na možné budoucí trendy na tomto segmentu trhu. Znalec ESA se na tak základě podkladů, které by objektivně mohl mít v dispozici v této době, přikláněl ke spíše pesimističtějšímu výhledu, jenž byl nepochybně ovlivněn tehdejší vrcholící ekonomickou celosvětovou krizí, včetně tehdejší stagnace na čínském realitním trhu. Znalec S pak ocenil hodnotu akcií ve více variantách, přičemž podle jím zpracované tzv. pesimistické varianty ocenil hodnotu posuzovaného balíku akcií na cca 37 MIO Kč, tedy částkou, která je téměř dvakrát nižší než je hodnota, za kterou dlužník akcie od ECM REI koupil. Z vysvětlení tohoto znalce bylo zjištěno, že tzv. optimistické varianty byly zpracovány na základě informací, které však znalec čerpal z údajů získaných z internetových Pokračování-8-179 ICm 1364/2013 zdrojů, které však byly zveřejněny až v pozdějších letech. Příklon k tzv. pesimistickým výhledům při použití hodnot významných ocenění akcií byl podle názoru soudu v této době zcela opodstatněný, neboť z ničeho se v té době nepodávalo (tj. žádný věrohodný důkaz známý v rozhodné době tomu nenasvědčoval), že by mělo v blízké budoucnosti na realitním trhu v Číně dojít k jeho významnému oživení. Žalovaní soudu nepředložili žádný důkaz (s výjimkou posudku znalce S), který by věrohodně prokázal, že znalec neměl žádný důvod s tzv. pesimistickou variantou kalkulovat resp, že takový postup byl neopodstatněný. Nikým neautorizované listiny (zprávy CB Richard Ellis Limited ze dne 30. 6. 2009 a dále z ledna 2010), které byly opatřeny žalovanými zřejmě tiskem z internetových portálů, takovým věrohodným důkazem nejsou a soud k nim tak při hodnocení důkazů nepřihlédl. Znalec oponentního posudku současně potvrdil, že znalec ESA postupoval při stanovení tržní hodnoty akcií metodicky správně, přičemž použití řady parametrů, které mohou mít na konečnou cenu vliv bylo zcela v jeho kompetenci a záviselo zcela na jeho odborném posouzení. Lze tak uzavřít, že znalec oponentního posudku měl na budoucí vývoj či trendy na čínském realitním trhu názor odlišný, který však podle názoru i vysvětlení, které podal před soudem do značné míry plynul z informací (o dalších změnách vývoje na tomto realitním trhu), které však znalec čerpal pro účely posudku až z později zveřejněných zdrojů, jež však nemohly být žádnému znalci oceňujícímu akcie koncem roku 2009 ještě známy. Pokud byl znalec ESA při použití parametrů ovlivňujících tržní hodnotu akcií spíše pesimističtější-byl takový náhled na konci roku 2009 zcela opodstatněný (resp. nebyl prokázán opak, že tomu tak nemohlo být). V takovém případě ocenění akcií provedené znalcem ESA dle názoru soudu obstojí a soud z něj pro účely svého rozhodnutí o hodnotě akcií vyšel. Na tomto místě budiž opakováno, že v případě ocenění akcií při tzv. pesimistickém výhledu trendů realitního trhu-byla hodnota akcií stanovená znalcem S téměř dvakrát nižší, než byla kupní cena na základě odporovaného úkonu a nepřiměřenosti právního úkonu dlužníka tak nemůže být žádných pochyb.

Protože tak dlužník na základě Smlouvy ze dne 22. 9. 2009 zaplatil za Akcie MHC žalovanému 1 částku, která je několikanásobně, minimálně však 2x vyšší než byla jejich skutečná hodnota, a protože tento úkon učinil v době, kdy byl v úpadku (§ 240 odst. 2 insolvenčního zákona), jde o právní úkon bez přiměřeného protiplnění a tedy ve smyslu § 240 odst. 2 insolvenčního zákona o neúčinný právní úkon. Soud proto v tomto rozsahu žalobě zcela vyhověl (výrok I).

Podle § 239 odst. 4 insolvenčního zákona dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění. Vylučovací žaloba není přípustná. Novelou č. 294/2013 Sb. insolvenčního zákona, účinnou od 1. 1. 2014 bylo správci umožněno, aby se jednou žalobou vedle určení neúčinnosti úkonu domáhal také vydání ušlého peněžitého plnění nebo jeho náhradu. Smyslem této úpravy bylo umožnit správci, aby v případě, že bude se svou odpůrčí žalobou úspěšný získal současně i exekuční titul, na jehož základě mohl po osobě, která měla z neúčinného úkonu prospěch, takto ušlé peněžité plnění vymáhat, aniž by musel podávat další žalobu na vydání plnění u příslušného obecného soudu. V zákoně uvedený postup však lze aplikovat pouze pro situace, kdy osobou zavázanou k vydání plnění na základě rozhodnutí soudu je osoba, která není v úpadku. Způsob, jakým má správce takové plnění či jeho náhradu uplatnit v případě osob nacházejících se v úpadku tedy insolvenční zákon neřeší. V daném případě je žalovaný 1 (ECM REI) jako osoba, která měl z neúčinného úkonu dlužníka prospěch-již od roku 2011 v úpadku, který je řešen konkursem, přičemž lhůta k přihlášení pohledávek do jeho insolvenčního řízení již marně uplynula. Zbývá tedy říci, v jakém režimu má být takto nově vzniklá pohledávka (na vrácení plnění z neúčinného úkonu) uplatňována vůči subjektu, který se v době jejího vzniku nachází úpadku ve formě konkursu. Je totiž zřejmé, že takto (nově) vzniklá pohledávka nemohla být správcem v přihlašovací lhůtě přihlášena ani jako podmíněná, neboť přihlásit lze pouze pohledávku již existující, a Pokračování-9-179 ICm 1364/2013 to i v případě, že její splnění je vázáno na splnění odkládací podmínky. O takový případ se však v dané věci nejedná, neboť pohledávka na vydání ušlého plnění z neúčinného úkonu vznikne žalobci až právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno, kdy se stane ze zákona součástí majetkové podstaty dlužníka (§ 239 odst. 4 insolvenčního zákona).

Nejde pak ani o žádnou z pohledávek za podstatou (§168 insolvenčního zákona) či pohledávek postavených na roveň pohledávkám za podstatou (§169 insolvenčního zákona), neboť ty jsou taxativně vyjmenovány v zákoně, ani nejde o pohledávku, o níž by tak (na jiném místě) stanovil zákon.

Podle názoru soudu, je tak při využití zásady na níž spočívá insolvenční řízení uvedené v § 5 písm. a) insolvenčního zákona, podle níž insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů a současně též při využití analogie s § 237 odst. 4 insolvenčního zákona, takto vzniklou pohledávku (na vrácení plnění) třeba považovat za přihlášenou v insolvenčním řízení osoby, která má povinnost jí vydat (tj. dlužníka ECM REI) a uspokojit jí-v případě jejího zjištění při přezkumném jednání-stejně jako ostatní pohledávky, tedy poměrně. Při takové úvaze je tak vyloučeno, aby žalovanému 2, jako osobě s dispozičním oprávněním k majetku žalovaného 1, byla vedle určení neúčinnosti (určené ve vztahu k žalovanému 1) uložena povinnost k úhradě peněžitého plnění v plné výši ušlého plnění, navíc ve lhůtě žalobcem požadované. Návrh žalobce, aby žalovaný 2 byl povinen zaplatit z majetkové podstaty žalovaného 1 částku ve výši 71.222.251,-Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku tak musel soud zamítnout, jako nedůvodný (výrok II). O nákladech řízení rozhodl soud ve výroku III. rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s .ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V dané věci je na žalované 1 a 2 z procesního hlediska potřeba nahlížet jako na nerozlučné společenství, neboť rozsudek, který byl vydán, se nepochybně vztahuje na oba účastníky, kteří vystupují na jedné straně (srovnej § 91 odst. 2 o. s. ř.), přičemž je zřejmé i to, že povaha předmětu sporu neumožňuje, aby byl tento projednáván a rozhodnut samostatně vůči každému ze společníků. Při takové úvaze pak není možné dělit úspěch či neúspěch účastníků sporu tak, že žalovaný 1 nebyl ve věci úspěšný (protože byla výrokem I. určena neúčinnost), a žalovaný 2 naopak úspěšný byl (neboť návrh žalobce na zaplacení plnění, k jehož vydání je ze zákona oprávněn toliko žalovaný 2, byl naopak zamítnut). Soud tedy při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vyšel z toho, že žalobce byl s žalobou úspěšný jen zčásti (tj. co do určení neúčinnosti právního úkonu), žalovaní byli v řízení úspěšní v části, v níž po nich (žalovaném 1 prostřednictvím žalovaného 2) žalobce požadoval zaplacení ušlého plnění. V souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

V Praze dne 1. prosince 2017 JUDr. Jiří R a d a, v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Krykorková