MSPH 79 INS 6642/2014-C2-18
MSPH 79 INS 6642/2014-C2-18

179 ICm 4667/2015-41 (MSPH 79 INS 6642/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Radou v právní věci žalobce: UbrIS v. o. s., IČO 025 16 519, se sídlem Senovážné náměstí 977/24, 110 00 Praha 1, insolvenčnímu správci dlužníka ENIRAM Trading s. r. o., IČO 257 04 486, Chudenická 1059/30 Praha 10-Hostivař, proti žalovanému Československá obchodní banka, a. s., IČO 000 01 350, se sídlem Radlická 333/150, 150 57 Praha 5, o žalobě na popření vykonatelné pohledávky

takto:

I. Žaloba na popření vykonatelné pohledávky P5 v dílčím nároku P5/3 ve výši 53.496 Kč, který žalovaný přihlásil jako věřitel č. 1 do insolvenčního řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn.ve věci dlužníka ENIRAM Trading s. r. o., IČO 257 04 486, s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 11. 12. 2015 se žalobce domáhal určení, že popřel po právu pohledávku P5 ve vykonatelném dílčím nároku P5/3 ve výši 53.496 Kč, kterou žalovaný jako věřitel č. 1 přihlásil do insolvenčního řízení ve věci dlužníka ENIRAM Trading s. r. o., které je vedeno pod sp. zn., z titulu náhrady nákladů směnečného řízení vedeného proti dlužníkovi zdejším soudem pod sp. zn. 53 Cm 24/2014, dle směnečného isir.justi ce.cz

Pokračování:-2-MSPH 179 ICm 4667/2015 platebního rozkazu ze dne 11. 2. 2014 č. j. 53 Cm 24/2014-26 s právní mocí dnem 4. 3. 2014. Žalobu, resp. svůj popěrný úkon, opřel žalobce o tvrzení, že dlužník i v době zahájení insolvenčního řízení prodával v rámci maloobchodního prodeje ze svých zásob movité věci s tím, že kupující hradili část kupní ceny na účty dlužníka vedeného u žalovaného, který takto získané finanční prostředky použil na úhradu sporné pohledávky (náhrady nákladů řízení). Ta tak zanikla z důvodu splnění závazku. Na podporu tohoto svého tvrzení žalobce navrhl účetní doklady dlužníka a výpisy z jeho bankovních účtů vedených žalovaným v období 12. 3. 2014 až 19. 8. 2015. Žalobce doplnil svou žalobu k výzvě soudu (č. l. 4 ze dne 14. 1. 2016) podáním z 27. 1. 2016 (č. l. 6) tak, že navrhovaný důkaz výpisy z účtů a účetními doklady předložit nemůže, neboť je nemá k dispozici. Žalovaný mu poskytl toliko sjetiny, které neobsahují požadované údaje a požádal o poskytnutí lhůty k opatření výpisů z účtu. Poté, co soud žalobci opakovaně prodlužoval lhůtu ke splnění povinnosti, doplnil svá žalobní tvrzení v podání ze dne 16. 6. 2016 (č. l. 17, 18) tak, že žalovaný mu do této doby neposkytl potřebnou součinnost dle § 43 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení v platném znění (insolvenční zákon, dále jen IZ), proto zaslal počítačovou sjetinu obsahující výpisy z účtů dlužníka teprve spolu s tímto podáním a dále uvedl, že žalovaný opomněl zmínit, že na účet dlužníka vedeného žalovaným byly poukázány dvě platby: jednak společností Immarine s. r. o., IČO 274 37 876 ve výši 64.000 Kč, jednak úhrada za dlužníkem vystavenou fakturu č. FV 2015006 z 9. 7. 2015 ve výši 134.494 Kč. Žalovaný tyto částky nepřevedl do majetkové podstaty a žalobce tak usuzuje, že část sumy 198.494 Kč byla žalovaným použita na úhradu sporného nároku. Z toho důvodu proto popřel zčásti pohledávku P5 ve vykonatelném nároku P5/3. Jako důkaz tak označil jednak výpisy z účtu, které pro dlužníka vedl žalobce v období 1. 4. 2014 až 19. 8. 2015, dále výpisy z účtu žalobce, na které připisoval finanční prostředky poukázané ve prospěch dlužníka třetími osobami (za stejně období) a doklady o úhradě 134.449 Kč dle faktury FV 2015006 a o úhradě 64.000 Kč. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 24. 8. 2016 (č. l. 29-30) navrhl žalobu zamítnout, když tvrzení žalobce označil za nepodložená, vágní a účelová. Pokud se žalobce hájil tím, že sporný nárok byl uhrazen z kupních cen došlých na dlužníkův účet, pak odkázal již na svá tvrzení, která uvedl ve své žalobě na určení pravosti nevykonatelných pohledávek P1 a P5/1, tedy v řízení vedené pod sp. zn. MSPH 179 ICm 4635/2015 a na důkazy v tomto spise založené. Tam uvedl, že nevykonatelnou pohledávku P1 vzal částečně zpět v rozsahu 92.008,03 Kč (v tomto rozsahu byla splněna avalistkou Dagmar anonymizovano , resp. z výtěžku získaného jednak exekucí, jednak v rámci insolvenčního řízení vedeného proti jmenované Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 74 INS 3745/2015), takže předmětem přezkumu byla tato nevykonatelná pohledávka již jen ve výši celkem 1,023.071,16 Kč (z toho jistina činila 966.99,34 Kč a smluvní úrok z prodlení do 4. 3. 2014 činil 56.071,82 Kč). Ve výpisech z účtu přiložených k přihláškám pohledávek P1 a P5 ani z výpisu z účtu ke dni přezkumu těchto pohledávek (23. 11. 2015) nelze zjistit, že by došlo k tvrzené úhradě částky 53.496 Kč a žalobce ostatně ani neuvádí, kdy k této úhradě mělo dojít. K důkazu žalovaný navrhl insolvenční spis spolu s přihláškami pohledávek P1 a P5, Smlouvu o úvěru č. 0623/10/5205 z 24. 8. 2010 s dodatkem č. l ze dne 4. 9. 2012, dále oznámení o využití oprávnění banky z 20. 11. 2013, výpis z účtu evidujícím předmětnou pohledávku ke dni 23. 11. 2015, výpis z účtu ke dni 23. 11. 2015 včetně vyčíslení pohledávek. Podle § 199 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu (odst. 1). Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem

Pokračování:-3-MSPH 179 ICm 4667/2015 popření však nemůže být jiné právní posouzení věci (odst. 2). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel (odst. 3). Dle protokolu o konání přezkumného jednání ze dne 13. 11. 2015 a z prezenční listiny, která tvoří nedílnou přílohu tohoto protokolu (č. d. B-14, č. d. B-15), se žalovaný přezkumného jednání osobně nezúčastnil. Žalující insolvenční správce podal incidenční žalobu k soudu dne 11. 12. 2015, tedy v zákonem stanovené lhůtě 30 dnů od konání přezkumného jednání. Žalovaným je věřitel, který sporný nárok do insolvenčního řízení přihlásil. Oba účastníci řízení jsou tak legitimováni k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že oba účastníci řízení vyslovili svůj souhlas s tím, aby soud rozhodl postupem dle § 115a o. s. ř., aniž by ve věci nařizoval jednání (žalobce přípisem ze dne 17. 2. 2017 -č. l. 37, žalovaný podáním ze dne 2. 2. 2017-č. l. 34), vyšel soud při posuzování důvodnosti žaloby z listin založených v insolvenčním a incidenčním spise, tedy z toho, že: 1) Insolvenční řízení bylo zahájeno k návrhu žalobce dne 12. 3. 2014, usnesením ze dne 19. 8. 2015 (ve znění změny ze dne 2. 9. 2015) byl zjištěn dlužníkův úpadek, na jeho majetek byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný, společnost UbrIS v. o. s., IČO 025 16 519. Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu listinou-insolvenčního spisu zdejšího soudu sp. zn., z něj pak konkrétně čtením insolvenčního návrhu (č. d. A-1), rozhodnutím č. j.-A-58 ze dne 19. 8. 2015 a změnou tohoto rozhodnutí ze dne 2. 9. 2015 (č. d. A-60).

2) Žalobce přihlásil jako věřitel č. 1 dne 12. 3. 2014 nevykonatelnou a nezajištěnou pohledávku P1 v celkové výši 1,115.049,19 Kč z titulu Smlouvy o úvěru č. 0623/10/5205 ze dne 24. 8. 2010 ve znění dodatku č. 1 ze dne 4. 9. 2012, dle níž dlužník vyčerpal poskytnutý kontokorentní úvěr do limitu 1,040.000 Kč, ale peněžní prostředky nevrátil řádně a včas, a žalobce tak celý úvěr zesplatnil ke dni 27. 11. 2013. Na základě podání žalobce ze dne 8. 9. 2015 vzal soud usnesením ze dne 14. 9. 2015 na vědomí částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky ve výši 92.008,03 Kč s tím, že žalobce se nadále účastní insolvenčního řízení s přihlášenou pohledávkou ve výši 1,023.071,16 Kč (č. d. P1-3). Žalobce v podání, obsahujícím částečné zpětvzetí specifikoval pohledávku tak, že sestává z jistiny 966.999,34 Kč a ze smluvního úroku z prodlení ve výši 56.071,82 Kč. Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu listinou-přihláškou pohledávky č. P1. 3) Věřitel č. 1 podal v zákonné lhůtě žalobu na určení pravosti částečně popřených nevykonatelných nároků (P1 a P5/1), spor je veden pod sp. zn. MSPH 179 ICm 4635/2015. V tomto incidenčním řízení žalovaný insolvenční správce zdůvodňoval částečné popření obou sporných nároků tím, že žalobce opomněl zmínit, že na účet dlužníka u věřitele č. 1 byly poukázány dvě platby: jednak společností Immarine s. r. o., IČO 274 37 876 ve výši 64.000 Kč, jednak úhrada za dlužníkem vystavenou fakturu č. FV 2015006 z 9. 7. 2015 ve výši 134.494 Kč. Věřitel č. 1 tyto částky nepřevedl do majetkové podstaty a insolvenční správce tak usuzuje, že suma 198.494 Kč byla použita na úhradu sporných nároků. Z toho důvodu proto popřel zčásti pohledávku P1 i nárok P5/1 (každý z nich v rozsahu 100.000 Kč, celkem tedy 200.000 Kč). Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu listinou-vyjádřením insolvenčního správce k žalobě ze dne ze dne 16. 6. 2016 na č. l. 17 spisu zn. MSPH 179 ICm 4635/2014.

Pokračování:-4-MSPH 179 ICm 4667/2015

4) Žalobce dále přihlásil jako věřitel č. 1 dne 17. 9. 2015 nevykonatelnou a nezajištěnou pohledávku P5 v celkové výši 365.997,40 Kč, sestávající ze tří dílčích nároků, z toho nárok P5/3 ve výši 53.496 Kč jako nezajištěný, avšak vykonatelný nárok na náhradu nákladů směnečného řízení dle směnečného platebního rozkazu vydaného zdejším soudem dne 11. 2. 2014 pod č. j. 53 Cm 24/2014-26 s právní mocí a vykonatelností dnem 4. 3. 2014. Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu listinou-přihláškou pohledávky č. P5. 5) Na přezkumném jednání dne 13. 11. 2015 žalobce popřel pohledávku P5 v dílčím nároku P5/3 v jeho celé výši 54.496 Kč z důvodu zániku splněním. Nevykonatelný dílčí nárok P5/1 popřel správce pro pravost do výše 100.000 Kč (spor je veden pod sp. zn. MSPH 179 ICm 4635/2015), zatímco vykonatelný dílčí nárok P5/2 ve výši 3.554 Kč (směnečná odměna) nepopřel. Žalovaný nebyl na přezkumném jednání osobně přítomen. Tento skutkový závěr učinil soud na základě provedení důkazu listinou-protokolem o přezkumném jednání (č. d. B-14) s prezenční listinou (č. d. B-15) a upraveným listem seznamu pohledávky č. P5 (č. d. B-16/5, 6), jakož i incidenčním spisem zn. MSPH 179 ICm 4635/2015.

6) Dle směnečného platebního rozkazu, který zdejší soud vydal dne 11. 2. 2014 pod č. j. 53 Cm 24/2014-26 v právní věci žalobce ČSOB, a. s. proti dlužníkovi jako žalovanému 1) a dále proti žalovanému 2) Michalovi anonymizovano , nar. 15. 7. 1974 a žalované 3) Dagmar anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Řešovská 519/1, 181 00 Praha 8, bylo žalovaným uloženo zaplatit žalobci společně a nerozdílně do 15 dnů od doručení 1,066.361,71 Kč s 6% úrokem počínaje 28. 12. 2013 do zaplacení, jakož i odměnu 3.554 Kč a na náhradu nákladů řízení 53.496 Kč. Dle otisku úředního razítka nabylo toto rozhodnutí ve vztahu k dlužníkovi právní moci dnem 4. 3. 2014 a téhož dne se stalo také vykonatelným.

Tento skutkový závěr učinil soud na základě provedení důkazu listinou-směnečného platebního rozkazu zdejšího soudu č. j. 53 Cm 24/2014-26 ze dne 11. 2. 2014 s úřední doložkou právní moci a vykonatelnosti. 7) Z předložené historie pohybu na účtech dlužníka u žalobce počínaje 1. 3. 2011 ve stavu k 20. 10. 2015 se nepodává převod částky 64.000 Kč ani částky 134.494 Kč. Tento skutkový závěr učinil soud na základě provedení důkazu listinou-informace z účtů zaslaných žalovaným žalobci z 20. 10. 2015-příloha k podání žalobce z 16. 6. 2016 (č. l. 17). Soud tak provedl všechny v insolvenčním i v incidenčním spisu založené listiny navržené k důkazu. Poté, co soud dospěl k závěru, že je dána přípustnost žaloby, legitimace účastníků řízení a poté, co provedl dokazování výše uvedenými listinami, zaměřil svou pozornost na posouzení důvodnosti návrhu. Mezi účastníky není sporné, že nárok P5/3 je nárokem na náhradu nákladů směnečného řízení, že se stal vykonatelným před zahájením insolvenčního řízení, a že činí 53.496 Kč. Je však mezi nimi předmětem sporu, zda závazek v okamžiku popěrného úkonu existoval, anebo zda zanikl splněním. Žalobce tvrdí zánik závazku splněním (stažením si peněžních prostředků došlých na účet dlužníka od třetích osob žalovaným na svůj účet). I za situace, kdy by bylo možno z předložené historie účtů dlužníka vedených u žalovaného s určitostí identifikovat příslušné platby, jejichž tvrzená celková výše činí 198.494 Kč, je zarážející, že naprosto totožnou argumentaci použil žalobce ve sporu sp. zn. MSPH 179 ICm 4635/2014 (v něm v právním postavení žalovaného)

Pokračování:-5-MSPH 179 ICm 4667/2015 pro zdůvodnění popření částky celkem 200.000 Kč (týká se jednak pohledávky P1, jednak nároku P5/1). Pokud jde o věřitele č. 1, pak mu celkem byly popřeny přihlášené pohledávky (resp. nároky) ve výši 253.496 Kč. Z uvedeného je zcela zřejmé, že s ohledem na uváděnou výši tvrzeného splnění může insolvenční správce, jako účastník obou incidenčních sporů, stavět svou obhajobu pouze v jednom z nich, nikoliv však v obou současně. Žalobce rovněž nenabídl vysvětlení, z jakého důvodu (uplatňuje-li zánik nároku P5/3 splněním z uvedených plateb na účet dlužníka), nepopřel související vykonatelný nárok P5/2 anebo neuvedl, z jakého důvodu dle něj nemohl zaniknout splněním ani tento nárok. Soud dodává, že pokud navíc dlužník prodával své zásoby movitých věcí i poté, co nastaly účinky zahájeného insolvenčního řízení dle § 110 IZ a plnil žalobci z peněžních prostředků došlých na úhradu kupní ceny, pak je na místě otázka, zda nedošlo ke zvýhodnění věřitele tak, jak to má na mysli ustanovení § 241 IZ. Odpůrčí žaloba podána nebyla. S ohledem na výše uvedené soud proto dospěl k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně svých tvrzení, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku a žalobu jako nedůvodnou zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl insolvenční soud výrokem II. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na jejich náhradu. Ve sporu úspěšný žalovaný totiž nemá podle § 202 odst. 1 insolvenčního zákona ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného. Výsledek sporu o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky poznamená insolvenční správce v upraveném seznamu pohledávek; učiní tak i bez návrhu (§ 201 odst. 3 insolvenčního zákona).

Rozhodnutí insolvenčního soudu o pravosti, výši nebo pořadí pohledávek jsou účinná vůči všem procesním subjektům (§ 201 odst. 4 insolvenčního zákona).

V Praze dne 5. května 2017

JUDr. Jiří R a d a, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Blahnová